Pocházím z Libanonu a věřím, že běh může změnit svět. Vím, že to, co jsem právě řekla, není hned očividné.
I come from Lebanon, and I believe that running can change the world. I know what I have just said is simply not obvious.
Víte, Libanon jako země byla už jednou zničena dlouhou a krvavou občanskou válkou. Upřímně, nevím proč nazýváme občanskou válku občanskou, když na ní není vůbec nic občanského. Se Sýrií na severu, Izraelem a Palestinou na jihu, a naše vláda, která se s tím až dosud vyrovnává, je stále roztříštěná a nestabilní. Léta byla země rozdělena mezi politikou a vírou. Avšak jeden den v roce jsme doopravdy sjednoceni, a to když se koná maraton.
You know, Lebanon as a country has been once destroyed by a long and bloody civil war. Honestly, I don't know why they call it civil war when there is nothing civil about it. With Syria to the north, Israel and Palestine to the south, and our government even up till this moment is still fragmented and unstable. For years, the country has been divided between politics and religion. However, for one day a year, we truly stand united, and that's when the marathon takes place. I used to be a marathon runner.
Bývávala jsem běžkyní maratonu. Běhání dlouhých tratí bylo přínosné nejen pro moji duševní pohodu, pomáhalo mi i meditovat a snít o úspěchu. Čím delší trať jsem běžela, tím větší byly mé sny, až do jednoho osudového rána, kdy mě při tréninku srazil autobus. Skoro jsem umřela, byla jsem v komatu, v nemocnici jsem strávila dva roky a podstoupila 36 operací, abych byla znovu schopná chodit.
Long distance running was not only good for my well-being but it helped me meditate and dream big. So the longer distances I ran, the bigger my dreams became. Until one fateful morning, and while training, I was hit by a bus. I nearly died, was in a coma, stayed at the hospital for two years, and underwent 36 surgeries to be able to walk again.
Jakmile jsem se probrala z komatu, pochopila jsem, že už nikdy nebudu stejný běžec, jako jsem bývala, proto jsem se rozhodla, když nemohu běhat já, chci udělat vše pro to, aby ostatní mohli. Přímo z nemocničního lůžka jsem požádala manžela, aby si začal dělat poznámky a o pár měsíců později se zrodil maraton.
As soon as I came out of my coma, I realized that I was no longer the same runner I used to be, so I decided, if I couldn't run myself, I wanted to make sure that others could. So out of my hospital bed, I asked my husband to start taking notes, and a few months later, the marathon was born. Organizing a marathon as a reaction to an accident
Organizace maratonu jako reakce na nehodu může znít divně, ale tenkrát i v tomto kritickém stavu, jsem potřebovala snít o úspěchu. Potřebovala jsem něco, co mě odvede od bolesti, nějaký záměr, na který bych se mohla těšit. Nechtěla jsem se litovat, ani být litována, a myslela jsem, že zorganizováním maratonu budu moci vrátit něco své komunitě, spojit nás s okolním světem a pozvat běžce, aby přišli do Libanonu a běželi pod záštitou míru. Organizování maratonu v Libanonu rozhodně není jako organizování stejné akce v New Yorku. Jak chcete představit koncept běhu národu, který je nepřetržitě na pokraji války? Jak chcete požádat ty, kteří jednou bojovali a zabíjeli jeden druhého, aby společně přišli a běželi vedle sebe? Více než to, jak přesvědčíte lidi, aby běželi vzdálenost 42,2 kilometrů když ani neznají slovo "maraton"? Museli jsme tedy začít z ničeho.
may sound strange, but at that time, even during my most vulnerable condition, I needed to dream big. I needed something to take me out of my pain, an objective to look forward to. I didn't want to pity myself, nor to be pitied, and I thought by organizing such a marathon, I'll be able to pay back to my community, build bridges with the outside world, and invite runners to come to Lebanon and run under the umbrella of peace. Organizing a marathon in Lebanon is definitely not like organizing one in New York. How do you introduce the concept of running to a nation that is constantly at the brink of war? How do you ask those who were once fighting and killing each other to come together and run next to each other? More than that, how do you convince people to run a distance of 26.2 miles at a time they were not even familiar with the word "marathon"? So we had to start from scratch. For almost two years, we went all over the country
Skoro dva roky jsme jezdili po celé zemi a navštěvovali vzdálené vesnice. Osobně jsem se setkala s lidmi všech profesí - se starosty, lidmi z nevládních organizací, školáky, politiky, členy domobrany, lidmi z mešit, kostelů, prezidentem země, dokonce i ženami v domácnosti. Naučila jsem se jednu věc. Když za nimi přijdete osobně, lidé vám uvěří. Mnoho z nich bylo mým příběhem pohnuto a na oplátku se podělili o své příběhy. Byly to upřímnost a poctivost, co nás svedlo dohromady. Všichni jsme mluvili jednotným jazykem, jeden člověk k druhému. A když už byla důvěra upevněna, každý chtěl být součástí tohoto maratonu, aby ukázal světu pravou krásu Libanonu a Libanonce s jejich touhou žít v míru a harmonii.
and even visited remote villages. I personally met with people from all walks of life -- mayors, NGOs, schoolchildren, politicians, militiamen, people from mosques, churches, the president of the country, even housewives. I learned one thing: When you walk the talk, people believe you. Many were touched by my personal story, and they shared their stories in return. It was honesty and transparency that brought us together. We spoke one common language to each other, and that was from one human to another. Once that trust was built, everybody wanted to be part of the marathon to show the world the true colors of Lebanon and the Lebanese and their desire to live in peace and harmony.
V říjnu 2003, přes 6000 běžců 49 různých národností se s naprostým odhodláním dostavilo na startovní čáru. Když zazněl výstřel tentokrát, šlo pro změnu o signál k běhu ve vzájemném souladu.
In October 2003, over 6,000 runners from 49 different nationalities came to the start line, all determined, and when the gunfire went off, this time it was a signal to run in harmony, for a change.
Maraton rostl. Stejně tak rostly naše politické problémy. Ale i když se na nás valila pohroma, maraton nalezl způsob, jak přivést lidi zase dohromady. V roce 2005 byl zavražděn náš premiér a země dospěla do úplné nečinnosti, zorganizovali jsme pětikilometrový běh - Sjednoceni my běžíme. Přes 60 000 lidí přišlo na start, všichni mající na sobě bílá trička bez politických sloganů. Toto byl ten zlomový bod maratonu, kdy jej lidé začali vnímat jako základnu pro mír a sjednocení.
The marathon grew. So did our political problems. But for every disaster we had, the marathon found ways to bring people together. In 2005, our prime minister was assassinated, and the country came to a complete standstill, so we organized a five-kilometer United We Run campaign. Over 60,000 people came to the start line, all wearing white T-shirts with no political slogans. That was a turning point for the marathon, where people started looking at it as a platform for peace and unity.
Mezi roky 2006 a 2009 si naše země, Libanon, prošla nestabilní dobou, nájezdy a dalšími atentáty, což nás přivedlo na pokraj občanské války. Naše země byla opět rozdělena natolik, že náš parlament rezignoval. Po celý rok jsme neměli prezidenta ani premiéra. Ale měli jsme maraton.
Between 2006 up to 2009, our country, Lebanon, went through unstable years, invasions, and more assassinations that brought us close to a civil war. The country was divided again, so much that our parliament resigned, we had no president for a year, and no prime minister. But we did have a marathon.
(potlesk)
(Applause)
Prostřednictvím maratonu jsme se naučili, že politické problémy mohou být překonány. Když se opozice rozhodla zavřít část středu města, vyjednali jsme alternativní trasy. Odpůrci vlády se stali postranními povzbuzovači. Dokonce připravili i občerstvovací místa s džusem.
So through the marathon, we learned that political problems can be overcome. When the opposition party decided to shut down part of the city center, we negotiated alternative routes. Government protesters became sideline cheerleaders. They even hosted juice stations. (Laughter)
Víte, maraton se opravdu stal jedinečným. Získal si důvěru jak Libanonců, tak i mezinárodního společenství. V listopadu roku 2012 se na start dostavilo přes 33 000 běžců 85 různých národností, ale tentokrát museli čelit velmi bouřivému a deštivému počasí. Ulice byly zatopeny, ale lidé nechtěli zmeškat příležitost být součástí takového národního dne.
You know, the marathon has really become one of its kind. It gained credibility from both the Lebanese and the international community. Last November 2012, over 33,000 runners from 85 different nationalities came to the start line, but this time, they challenged a very stormy and rainy weather. The streets were flooded, but people didn't want to miss out on the opportunity of being part of such a national day.
BMA (Beirut Marathon Association) se rozrostla. Naleznete zde: mladé, staré, zdravotně postižené, mentálně handicapované, slepé, špičkové i amatérské běžce, dokonce i mámy s dětmi. Motivy jsou různé - běhá se za životní prostředí, proti rakovině prsu, za lásku k Libanonu, za mír, nebo prostě jen tak.
BMA has expanded. We include everyone: the young, the elderly, the disabled, the mentally challenged, the blind, the elite, the amateur runners, even moms with their babies. Themes have included runs for the environment, breast cancer, for the love of Lebanon, for peace, or just simply to run.
První závod všech žen a dívek za zrovnoprávnění, který je jediný svého druhu v této oblasti, se konal jen před pár týdny za účasti 4 512 žen včetně první dámy a to je jen začátek.
The first annual all-women-and-girls race for empowerment, which is one of its kind in the region, has just taken place only a few weeks ago, with 4,512 women, including the first lady, and this is only the beginning.
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)
BMA podporuje charity a dobrovolníky, kteří pomáhají přebudovat Libanon, vybírají peníze pro tyto případy a povzbuzují ostatní, aby se přidali. Kultura dávání a dělání dobra se stala nakažlivou. Stereotypy byly zbořeny. Tvůrci změn a budoucí vůdci byli stvořeni. Věřím, že právě oni jsou ty stavební kameny pro budoucí mír.
BMA has supported charities and volunteers who have helped reshape Lebanon, raising funds for their causes and encouraging others to give. The culture of giving and doing good has become contagious. Stereotypes have been broken. Change-makers and future leaders have been created. I believe these are the building blocks for future peace.
BMA se stal tak respektovanou událostí v této oblasti, že vládní úředníci v zemích jako je Irák, Egypt a Sýrie, požádali tuto organizaci, aby jim pomohla uspořádat podobnou sportovní událost. Nyní jsme jedna z největších běžeckých akcí na Blízkém Východě, ale mnohem důležitější je to, že je to program naděje a spolupráce v stále nestabilní a nestálé části světa. Od Bostonu po Bejrút jsme všichni za jedno.
BMA has become such a respected event in the region that government officials in the region, like Iraq, Egypt and Syria, have asked the organization to help them structure a similar sporting event. We are now one of the largest running events in the Middle East, but most importantly, it is a platform for hope and cooperation in an ever-fragile and unstable part of the world. From Boston to Beirut, we stand as one.
(potlesk)
(Applause)
Po 10 letech v Libanonu, od národních maratonů přes národní akce až k menším oblastním závodům vidíme, že lidé chtějí běhat za lepší budoucnost. Konec konců, tvorba míru není sprint. Je to spíš maraton.
After 10 years in Lebanon, from national marathons or from national events to smaller regional races, we've seen that people want to run for a better future. After all, peacemaking is not a sprint. It is more of a marathon.
Děkuji.
Thank you.
(potlesk)
(Applause)