Toto je náš život se včelami a toto je život bez včel. Včely jsou nejdůležitější opylovači ovoce, zeleniny, květin a plodin jako vojtěška, které slouží jako krmivo pro zvířata. Více než 1/3 světové zemědělské produkce je závislá na včelím opylování. Ironií je, že včely neopylují naši potravu záměrně. Dělají to, protože potřebují jíst. Včely získávají veškerý protein, který ve stravě potřebují z pylu a veškeré potřebné sacharidy z nektaru. Živí se z květů a jak přelétají z květu na květ během nákupu na místním květinovém tržišti, poskytují tuto cennou opylovací službu. Tam, kde žádné včely nejsou nebo kde rostliny nejsou pro včely dost atraktivní, jsou zaměstnáni lidé, kteří opylují ručně. Tito lidé přemisťují pyl z květu na květ pomocí štětce. Tento způsob ručního opylování je docela běžný. Pěstitelé rajčat často opylují rajčatové květy pomocí ručního vibrátoru. Takové rajčatové dráždidlo. (Smích) V rajčatovém květu je totiž pyl velice pevně uchycen v samčí části květu, v prašníku, a jedině vibrací se docílí uvolnění pylu. Čmeláci jsou jedním z mála druhů včel na světě, které se dokáží na květu udržet a vibrovat s ním chvěním svých letových svalů na frekvenci podobné tónu C. Čmelák květ rozvibruje, rozvlní a uvolní tak vydatnou dávku pylu, který ulpí na celé ploše jeho chlupatého těla a odnese jej domů jako potravu. Pěstitelé rajčat nyní umisťují kolonie čmeláků do skleníků, aby opylovali rajčata, protože přirozený způsob opylení je mnohem efektivnější a rajčata jsou kvalitnější. Jsou další, asi více osobní důvody, proč pečovat o včely. Na světě je více než 20 tisíc druhů včel a jsou naprosto úchvatné. Tyto včely tráví většinu svého životního cyklu ukryté v zemi nebo v dutině kmenů a jen několik těchto překrásných druhů si vyvinulo tak vysoce sociální chování jako včely medonosné. Včely medonosné považujeme za charismatické představitelky dalších více než 19 900 druhů, protože včely a lidi nemálo věcí spojuje. Lidé se o včely zajímali již od dávných dob, zejména o jejich med, skvělé přírodní sladidlo. Mě do včelího světa přivedla šťastná náhoda. Bylo mi 18, nudila jsem se, v knihovně jsem popadla knihu o včelách a celou noc se od ní neodtrhla. Nikdy jsem nepřemýšlela o hmyzu jako o společenstvech. Bylo to jako zhmotnění toho nejlepšího sci-fi. A co bylo podivnější, ti lidé, včelaři, milovali své včely jako vlastní rodinu. Když jsem tu knihu dočetla, věděla jsem, že to musím spatřit na vlastní oči. Šla jsem pracovat ke včelaři, do rodiny, která vlastnila dva tisíce včelstev v Novém Mexiku. A tam jsem tomu propadla. Včely medonosné můžeme chápat jako superorganismus, kde tímto organismem je kolonie složená ze 40-50 tisíc individuálních včelích jedinců. Toto společenstvo nemá žádnou řídící jednotku. Nikdo nevelí. Jak se tedy kolektivně rozhodují, jak si přidělují úkoly a rozdělují práci, jak si sdělují, kde jsou květy, veškeré jejich kolektivní sociální chování je ohromující. Mnoho let jsem studovala to, co mě na včelách fascinuje nejvíc. Jejich systém zdravotní péče. Ano, včely mají zdravotnictví. V mé laboratoři studujeme, jak se včely udržují zdravé. Studujeme například hygienu, kdy některé včely umí vyhledat a odstranit nemocné jedince pryč z plástve, ven z úlu a udržet kolonii zdravou. V poslední době se zabýváme pryskyřicemi, které včely sbírají na rostlinách. Včely přiletí k nějaké rostlině, seškrabují tyto velmi lepkavé pryskyřice z listů a odnášejí je zpět do úlu, kde je zabudují do pláství a my to nazýváme propolis. Zjistili jsme, že propolis je přirozený desinfektant. Je to přírodní antibiotikum. Ničí bakterie, plísně a jiné choroboplodné zárodky uvnitř kolonie a posiluje zdraví a sociální imunitu kolonie. Lidé znají sílu propolisu od biblických dob. Sbíráme propolis ze včelích úlů pro účely lidské medicíny, ale nevěděli jsme, že je tak prospěšný i včelám. Včely mají tyto pozoruhodné prostředky přirozené obrany, aby se udržely zdravé a prospívaly, již více než 50 milionů let. Před sedmi lety, kdy se v USA poprvé objevily zprávy o masovém úhynu včelích společenstev, bylo jasné, že je něco velmi, velmi špatně. V našem kolektivním vědomí instinktivně víme, že o včely nemůžeme přijít. Co se tedy děje? Včely vymírají z mnoha vzájemně souvisejících příčin a každou zde objasním. První příčinou je, že vymírání včel souvisí s krajinou bez květů a nefunkčním potravním systémem. O včelách máme spoustu údajů, takže je zde použiji. V USA mizí včely již od druhé světové války. V porovnání s rokem 1945 máme nyní v USA jen polovinu chovných úlů. Odhadujeme, že máme asi jen dva miliony úlů. Došlo k tomu tak, že jsme po druhé světové válce změnili způsob zemědělského hospodaření. Již nevyséváme krycí plodiny. Nevyséváme jetel a vojtěšku, přirozené zdroje hnojení, které zachycují v půdě dusík. Místo nich používáme syntetická hnojiva. Jetel a vojtěška jsou pro včely velmi výživné rostliny. Po druhé světové válce jsme nasadili herbicidy, abychom se na polích zbavili plevelů. Mnohé z těchto plevelů jsou kvetoucí rostliny, které včely potřebují ke svému přežití. A pěstujeme stále větší a větší monokultury. Hovoříme o potravních pouštích, o místech v našich městech, kde nejsou obchody s potravinami. Farmy, kde se dříve včely chovaly, jsou nyní zemědělskými pouštěmi, kde převažuje jeden nebo dva rostlinné druhy, třeba kukuřice a sója. Od druhé světové války systematicky hubíme mnoho kvetoucích rostlin, které jsou nutné pro přežití včel. Tyto monokultury se týkají dokonce plodin, které jsou pro včely vhodné, například mandloně. Před 50 lety včelaři navezli několik včelstev do mandloňových sadů za účelem opylení a také proto, že pyl v mandloňových květech má vysoký obsah bílkovin. Je pro včely velmi dobrý. Velikost mandloňových monokultur nyní vyžaduje, aby se většina našich včel, více než 1,5 milionů včelích úlů, převážela přes celou zemi, abychom opylili tuto jedinou plodinu. Převážejí se v kamionech tam a zase zpátky, protože odkvetlé mandloňové plantáže jsou jen rozlehlou krajinou bez květů. Včely posledních 50 let vymírají a my pěstujeme stále více plodin, které je potřebují. Máme o 300 % více zemědělské produkce, která vyžaduje opylení včelami. A pak jsou zde pesticidy. Po druhé světové válce jsme začali používat pesticidy ve velkém rozsahu, což bylo nezbytné kvůli monokulturám, které by jinak byly sežrány rostlinnými škůdci. Vědci z Penn State University nedávno začali zkoumat rezidua pesticidů v pylu, který včely přinášejí do úlu, a zjistili, že každá dávka pylu, kterou včela nasbírá, obsahuje nejméně 6 různých pesticidů, což zahrnuje všechny druhy insekticidů, herbicidů a fungicidů a dokonce inertních a neoznačených složek, které jsou součástí určitého pesticidu a mohou být toxičtější než jeho aktivní složky. Malinká včela nám nastavuje velké zrcadlo. Kolik je třeba k otrávení člověka? O jednom z druhů insekticidů, neonikotinoidech, se teď píše ve všech světových novinách. Možná jste o tom slyšeli. Je to nová třída insekticidů. Proniká do celé rostliny, takže hmyzí škůdce požírající listy si kus ukousne, dostane smrtelnou dávku a zemře. Pokud je některý z neonikotinoidů aplikovaný ve vysoké koncentraci třeba aplikací na půdu, do rostliny pronikne dostatek látky, dostane se do pylu a nektaru a v takovém případě může včela pozřít vysokou dávku tohoto neurotoxinu a v křečích zahynout. Na většině polí, na většině našich farem se insekticidem obaluje jen semeno, takže v rostlině proudí nižší koncentrace, která se dostane do pylu a nektaru, a pokud včela zkonzumuje tuto malou dávku, nestane se buď nic, nebo je včela přiotrávena, dezorientována a nemusí najít cestu zpět domů. A jako by to nestačilo, včely mají své vlastní nemoci a parazity. Úhlavním včelím nepřítelem je toto. Varroa destructor neboli kleštík včelí. Příhodné jméno. Tento velký, krevsající parazit oslabuje včelí imunitní systém a roznáší viry. Dejme si to dohromady. Nevím, jak se včela cítí, když po ní leze tento velký, krevsající parazit, a nevím, jak se včela cítí, když je napadena virem. Ale vím, jak se cítím já, když mě schvátí virus, třeba chřipka, a vím, jaké mám pak potíže dostat se do obchodu a nakoupit si potraviny. Ale kdybych bydlela v potravinové poušti? A kdybych do obchodu měla hodně daleko a až bych se tam konečně dostala, najedla bych se jídla obsahujícího pesticidy a neurotoxiny a nemohla bych se pak dostat domů? Toto máme na mysli, když hovoříme o mnohonásobných navzájem provázaných příčinách smrti. Netýká se to jen včel medonosných. Všechny naše krásné divoké včelí druhy jsou ohroženy, včetně těch čmeláků opylujících rajčata. Tyto včely jsou zálohou našich medonosných včel. Jsou pojistkou opylení vedle našich včel medonosných. Potřebujeme všechny tyto včely. Co s tím tedy uděláme? Co uděláme s tímto obrovským včelím průšvihem, který jsme zavinili? Zdá se, že máme naději. Každý z nás může včelám pomoci dvěma přímými a jednoduchými způsoby. Vysazujte rostliny prospěšné včelám, a nekontaminujte tyto květiny, toto včelí jídlo, použitím pesticidů. Hledejte na internetu rostliny, které jsou ve vaší oblasti doma, a zasaďte je. Vysaďte je do truhlíku u svých dveří, osázejte s nimi svou zahrádku, trávník, svou ulici. Vyžadujte, aby byly vysázeny ve veřejných zahradách, veřejných parcích, na loukách. Nechte pole ladem. Potřebujeme nádhernou rozmanitost rostlin, které kvetou celé vegetační období od jara do podzimu. Potřebujeme okraje silnic oseté květinami pro naše včely, ale také pro migrující motýly, ptáky a jiné živočichy. A musíme se důkladně zamyslet, jak navrátit krycí plodiny, které vyživují půdu a živí včely. Musíme oživit své farmy. Musíme vysadit kvetoucí meze a živé ploty, abychom narušili zemědělskou pustinu, a začít napravovat nefunkční potravinový systém, který jsme stvořili. Možná se to zdá jako velmi nicotná obrana proti obrovskému problému -- vysévat kvetoucí rostliny -- ale když budou včely mít přístup ke zdroji potravy, budeme i my mít přístup k dobré potravě díky jejich opylovacím službám. Když budou včely dobře živeny, budou moci lépe využít své přirozené obranné prostředky, svůj zdravotní systém, na který spoléhaly miliony let. Podle mě je pravá krása pomoci včelám v tom, že každý z nás se musí chovat trochu jako ve včelím, hmyzím společenstvu, kde každý čin jednotlivce přispívá k velkému cíli a vytváří bohatství které je mnohem více než souhrnem našich individuálních činů. Nechť je malý počin vysévání květin a nepoužívání pesticidů hnacím motorem velkých změn. Děkuji vám jménem včel. (Potlesk) Chris Anderson: Děkuji. Rád bych se zeptal, zda je podle posledních údajů nějaký náznak, že se věci mění? Doufáte, nebo si zoufáte? Marla Spivak: Ano, alespoň v USA průměrně 30 % všech včelích úlů mizí každou zimu. Před 20 lety byly ztráty 15%. Takže je to na pováženou. - To není 30 % za rok, to je... - Ano, 30 % za rok. - 30 % za rok. - Ale mnoho včelařů umí rozdělit svá včelstva a tak mohou zachovat stejný počet a zotavit se ze ztrát. Jsme nyní v bodě zvratu. Nemůžeme si dovolit ztrácet více včel. Všech včelařů si musíme velmi vážit. Sázejte květiny. Děkuji vám. (Potlesk)
This is our life with bees, and this is our life without bees. Bees are the most important pollinators of our fruits and vegetables and flowers and crops like alfalfa hay that feed our farm animals. More than one third of the world's crop production is dependent on bee pollination. But the ironic thing is that bees are not out there pollinating our food intentionally. They're out there because they need to eat. Bees get all of the protein they need in their diet from pollen and all of the carbohydrates they need from nectar. They're flower-feeders, and as they move from flower to flower, basically on a shopping trip at the local floral mart, they end up providing this valuable pollination service. In parts of the world where there are no bees, or where they plant varieties that are not attractive to bees, people are paid to do the business of pollination by hand. These people are moving pollen from flower to flower with a paintbrush. Now this business of hand pollination is actually not that uncommon. Tomato growers often pollinate their tomato flowers with a hand-held vibrator. Now this one's the tomato tickler. (Laughter) Now this is because the pollen within a tomato flower is held very securely within the male part of the flower, the anther, and the only way to release this pollen is to vibrate it. So bumblebees are one of the few kinds of bees in the world that are able to hold onto the flower and vibrate it, and they do this by shaking their flight muscles at a frequency similar to the musical note C. So they vibrate the flower, they sonicate it, and that releases the pollen in this efficient swoosh, and the pollen gathers all over the fuzzy bee's body, and she takes it home as food. Tomato growers now put bumblebee colonies inside the greenhouse to pollinate the tomatoes because they get much more efficient pollination when it's done naturally and they get better quality tomatoes. So there's other, maybe more personal reasons, to care about bees. There's over 20,000 species of bees in the world, and they're absolutely gorgeous. These bees spend the majority of their life cycle hidden in the ground or within a hollow stem and very few of these beautiful species have evolved highly social behavior like honeybees. Now honeybees tend to be the charismatic representative for the other 19,900-plus species because there's something about honeybees that draws people into their world. Humans have been drawn to honeybees since early recorded history, mostly to harvest their honey, which is an amazing natural sweetener. I got drawn into the honeybee world completely by a fluke. I was 18 years old and bored, and I picked up a book in the library on bees and I spent the night reading it. I had never thought about insects living in complex societies. It was like the best of science fiction come true. And even stranger, there were these people, these beekeepers, that loved their bees like they were family, and when I put down the book, I knew I had to see this for myself. So I went to work for a commercial beekeeper, a family that owned 2,000 hives of bees in New Mexico. And I was permanently hooked. Honeybees can be considered a super-organism, where the colony is the organism and it's comprised of 40,000 to 50,000 individual bee organisms. Now this society has no central authority. Nobody's in charge. So how they come to collective decisions, and how they allocate their tasks and divide their labor, how they communicate where the flowers are, all of their collective social behaviors are mindblowing. My personal favorite, and one that I've studied for many years, is their system of healthcare. So bees have social healthcare. So in my lab, we study how bees keep themselves healthy. For example, we study hygiene, where some bees are able to locate and weed out sick individuals from the nest, from the colony, and it keeps the colony healthy. And more recently, we've been studying resins that bees collect from plants. So bees fly to some plants and they scrape these very, very sticky resins off the leaves, and they take them back to the nest where they cement them into the nest architecture where we call it propolis. We've found that propolis is a natural disinfectant. It's a natural antibiotic. It kills off bacteria and molds and other germs within the colony, and so it bolsters the colony health and their social immunity. Humans have known about the power of propolis since biblical times. We've been harvesting propolis out of bee colonies for human medicine, but we didn't know how good it was for the bees. So honeybees have these remarkable natural defenses that have kept them healthy and thriving for over 50 million years. So seven years ago, when honeybee colonies were reported to be dying en masse, first in the United States, it was clear that there was something really, really wrong. In our collective conscience, in a really primal way, we know we can't afford to lose bees. So what's going on? Bees are dying from multiple and interacting causes, and I'll go through each of these. The bottom line is, bees dying reflects a flowerless landscape and a dysfunctional food system. Now we have the best data on honeybees, so I'll use them as an example. In the United States, bees in fact have been in decline since World War II. We have half the number of managed hives in the United States now compared to 1945. We're down to about two million hives of bees, we think. And the reason is, after World War II, we changed our farming practices. We stopped planting cover crops. We stopped planting clover and alfalfa, which are natural fertilizers that fix nitrogen in the soil, and instead we started using synthetic fertilizers. Clover and alfalfa are highly nutritious food plants for bees. And after World War II, we started using herbicides to kill off the weeds in our farms. Many of these weeds are flowering plants that bees require for their survival. And we started growing larger and larger crop monocultures. Now we talk about food deserts, places in our cities, neighborhoods that have no grocery stores. The very farms that used to sustain bees are now agricultural food deserts, dominated by one or two plant species like corn and soybeans. Since World War II, we have been systematically eliminating many of the flowering plants that bees need for their survival. And these monocultures extend even to crops that are good for bees, like almonds. Fifty years ago, beekeepers would take a few colonies, hives of bees into the almond orchards, for pollination, and also because the pollen in an almond blossom is really high in protein. It's really good for bees. Now, the scale of almond monoculture demands that most of our nation's bees, over 1.5 million hives of bees, be transported across the nation to pollinate this one crop. And they're trucked in in semi-loads, and they must be trucked out, because after bloom, the almond orchards are a vast and flowerless landscape. Bees have been dying over the last 50 years, and we're planting more crops that need them. There has been a 300 percent increase in crop production that requires bee pollination. And then there's pesticides. After World War II, we started using pesticides on a large scale, and this became necessary because of the monocultures that put out a feast for crop pests. Recently, researchers from Penn State University have started looking at the pesticide residue in the loads of pollen that bees carry home as food, and they've found that every batch of pollen that a honeybee collects has at least six detectable pesticides in it, and this includes every class of insecticides, herbicides, fungicides, and even inert and unlabeled ingredients that are part of the pesticide formulation that can be more toxic than the active ingredient. This small bee is holding up a large mirror. How much is it going to take to contaminate humans? One of these class of insecticides, the neonicontinoids, is making headlines around the world right now. You've probably heard about it. This is a new class of insecticides. It moves through the plant so that a crop pest, a leaf-eating insect, would take a bite of the plant and get a lethal dose and die. If one of these neonics, we call them, is applied in a high concentration, such as in this ground application, enough of the compound moves through the plant and gets into the pollen and the nectar, where a bee can consume, in this case, a high dose of this neurotoxin that makes the bee twitch and die. In most agricultural settings, on most of our farms, it's only the seed that's coated with the insecticide, and so a smaller concentration moves through the plant and gets into the pollen and nectar, and if a bee consumes this lower dose, either nothing happens or the bee becomes intoxicated and disoriented and she may not find her way home. And on top of everything else, bees have their own set of diseases and parasites. Public enemy number one for bees is this thing. It's called varroa destructor. It's aptly named. It's this big, blood-sucking parasite that compromises the bee's immune system and circulates viruses. Let me put this all together for you. I don't know what it feels like to a bee to have a big, bloodsucking parasite running around on it, and I don't know what it feels like to a bee to have a virus, but I do know what it feels like when I have a virus, the flu, and I know how difficult it is for me to get to the grocery store to get good nutrition. But what if I lived in a food desert? And what if I had to travel a long distance to get to the grocery store, and I finally got my weak body out there and I consumed, in my food, enough of a pesticide, a neurotoxin, that I couldn't find my way home? And this is what we mean by multiple and interacting causes of death. And it's not just our honeybees. All of our beautiful wild species of bees are at risk, including those tomato-pollinating bumblebees. These bees are providing backup for our honeybees. They're providing the pollination insurance alongside our honeybees. We need all of our bees. So what are we going to do? What are we going to do about this big bee bummer that we've created? It turns out, it's hopeful. It's hopeful. Every one of you out there can help bees in two very direct and easy ways. Plant bee-friendly flowers, and don't contaminate these flowers, this bee food, with pesticides. So go online and search for flowers that are native to your area and plant them. Plant them in a pot on your doorstep. Plant them in your front yard, in your lawns, in your boulevards. Campaign to have them planted in public gardens, community spaces, meadows. Set aside farmland. We need a beautiful diversity of flowers that blooms over the entire growing season, from spring to fall. We need roadsides seeded in flowers for our bees, but also for migrating butterflies and birds and other wildlife. And we need to think carefully about putting back in cover crops to nourish our soil and nourish our bees. And we need to diversify our farms. We need to plant flowering crop borders and hedge rows to disrupt the agricultural food desert and begin to correct the dysfunctional food system that we've created. So maybe it seems like a really small countermeasure to a big, huge problem -- just go plant flowers -- but when bees have access to good nutrition, we have access to good nutrition through their pollination services. And when bees have access to good nutrition, they're better able to engage their own natural defenses, their healthcare, that they have relied on for millions of years. So the beauty of helping bees this way, for me, is that every one of us needs to behave a little bit more like a bee society, an insect society, where each of our individual actions can contribute to a grand solution, an emergent property, that's much greater than the mere sum of our individual actions. So let the small act of planting flowers and keeping them free of pesticides be the driver of large-scale change. On behalf of the bees, thank you. (Applause) Chris Anderson: Thank you. Just a quick question. The latest numbers on the die-off of bees, is there any sign of things bottoming out? What's your hope/depression level on this? Maria Spivak: Yeah. At least in the United States, an average of 30 percent of all bee hives are lost every winter. About 20 years ago, we were at a 15-percent loss. So it's getting precarious. CA: That's not 30 percent a year, that's -- MS: Yes, thirty percent a year. CA: Thirty percent a year. MS: But then beekeepers are able to divide their colonies and so they can maintain the same number, they can recuperate some of their loss. We're kind of at a tipping point. We can't really afford to lose that many more. We need to be really appreciative of all the beekeepers out there. Plant flowers. CA: Thank you. (Applause)