Píši o jídle. Píši o vaření. Beru to opravdu vážně, ale jsem tu abych mluvil o něčem, co se pro mě stalo důležitým za poslední rok, dva. Týká se to jídla, ale není to o vaření jako takovém. Začnu tímto obrázkem pěkné krávy. Nejsem vegetarián -- to je ta stará Nixonova hláška, že jo? Ale přesto si myslím, že tohle -- (Smích) -- by mohla být letošní verze tohoto.
I write about food. I write about cooking. I take it quite seriously, but I'm here to talk about something that's become very important to me in the last year or two. It is about food, but it's not about cooking, per se. I'm going to start with this picture of a beautiful cow. I'm not a vegetarian -- this is the old Nixon line, right? But I still think that this -- (Laughter) -- may be this year's version of this.
Tohle je jenom mírně přehnané. A proč to říkám? Protože pouze jednou v minulosti byly osudy jednotlivých lidí a osud celého lidstva navzájem tak propojeny. V tom byla ta bomba a v tomhle je dnes. A na tom, jak se zachováme dnes, záleží nejenom kvalita a délka života jednotlivců, ale hlavně, pokud bychom mohli vidět Zemi za sto let, jestli ji poznáme. Jedná se o holokaust jiného druhu, a skrývání se pod lavicemi nepomůže. Začněte s myšlenkou, že globální oteplování je nejenom skutečné, ale nebezpečné. Vzhledem k tomu, že každý vědec na světě tomu teď věří, a dokonce prezident Bush už spatřil to světlo, nebo to předstírá, můžeme to brát jako fakt.
Now, that is only a little bit hyperbolic. And why do I say it? Because only once before has the fate of individual people and the fate of all of humanity been so intertwined. There was the bomb, and there's now. And where we go from here is going to determine not only the quality and the length of our individual lives, but whether, if we could see the Earth a century from now, we'd recognize it. It's a holocaust of a different kind, and hiding under our desks isn't going to help. Start with the notion that global warming is not only real, but dangerous. Since every scientist in the world now believes this, and even President Bush has seen the light, or pretends to, we can take this is a given.
A tak poslouchejte, prosím. Hned po výrobě energie, hospodářská zvířata jsou druhým největším producentem plynů, které mění atmosféru. Skoro jedna pětina skleníkových plynů pochází z chovu hospodářských zvířat -- více než z dopravy. Teď můžete přijít se všemi těmi vtípky o kravích prdech, ale metan je 20krát jedovatější než oxid uhličitý, a nejedná se tu jenom o metan. Dobytek je také jedním z největších viníků v ničení krajiny, znečišťování vzduchu a vody, nedostatku vody a ztráty rozmanitosti druhů. A to není všechno. Asi polovina antibiotik v této zemi není podávána lidem, ale zvířatům. Ale seznamy jako tento jsou už docela nudné, proto mi dovolte říct tohle: pokud jste pokrokovým člověkem, pokud řídíte Prius nebo nakupujete zelené potraviny, nebo pokud vybíráte organické potraviny, měli byste nejspíš být napůl vegetariány. Ne, nejsem o nic víc proti dobytku, než jsem proti atomu, ale vše spočívá v tom, jak věci používáme. Je tu ještě další kousek skládanky, o kterém Ann Cooper tak krásně včera mluvila a který už znáte.
Then hear this, please. After energy production, livestock is the second-highest contributor to atmosphere-altering gases. Nearly one-fifth of all greenhouse gas is generated by livestock production -- more than transportation. Now, you can make all the jokes you want about cow farts, but methane is 20 times more poisonous than CO2, and it's not just methane. Livestock is also one of the biggest culprits in land degradation, air and water pollution, water shortages and loss of biodiversity. There's more. Like half the antibiotics in this country are not administered to people, but to animals. But lists like this become kind of numbing, so let me just say this: if you're a progressive, if you're driving a Prius, or you're shopping green, or you're looking for organic, you should probably be a semi-vegetarian. Now, I'm no more anti-cattle than I am anti-atom, but it's all in the way we use these things. There's another piece of the puzzle, which Ann Cooper talked about beautifully yesterday, and one you already know.
Není pochyb, že takzvané nemoci z životního stylu -- cukrovka, nemoci srdce, mozková příhoda, různé rakoviny -- jsou nemocemi, které se tu vyskytují o mnoho více než kdekoli ve zbytku světa. A to je přímým důsledkem západní stravy. Naší poptávkou po mase, mléčných výrobcích a čistých karbohydrátech -- na světě se zkonzumuje jedna miliarda plechovek Coly denně -- naše poptávka po těchto věcech, ne naše potřeba, náš chtíč, nás žene ke konzumaci mnohem více kalorií, než co je pro nás dobré. A tyto kalorie jsou v potravinách, které jsou příčinou, nikoli prevencí chorob. Globální oteplování bylo nepředvídané. Nevěděli jsme, že smog způsobil více než jen špatnou viditelnost. Možná nějakou tu příležitostnou chorobu plic, ale, jak víte, to není žádná katastrofa. Nicméně, tahle současná zdravotní krize je trochu více prací toho zlého impéria. Bylo nám namluveno, byli jsme ujištěni, že čím více masa a mléčných výrobků budeme jíst, tím budeme zdravější.
There's no question, none, that so-called lifestyle diseases -- diabetes, heart disease, stroke, some cancers -- are diseases that are far more prevalent here than anywhere in the rest of the world. And that's the direct result of eating a Western diet. Our demand for meat, dairy and refined carbohydrates -- the world consumes one billion cans or bottles of Coke a day -- our demand for these things, not our need, our want, drives us to consume way more calories than are good for us. And those calories are in foods that cause, not prevent, disease. Now global warming was unforeseen. We didn't know that pollution did more than cause bad visibility. Maybe a few lung diseases here and there, but, you know, that's not such a big deal. The current health crisis, however, is a little more the work of the evil empire. We were told, we were assured, that the more meat and dairy and poultry we ate, the healthier we'd be.
Ne. Nadbytečná konzumace zvířat a samozřejmě nekvalitní potravy je tím problémem spolu s bídným příjmem rostlinné stravy. Teď tu nemáme čas rozebírat výhody rostlinné stravy, ale je patrné, že rostliny -- a tohle bych chtěl zdůraznit -- že se nejedná o ty ingredience v rostlinách, ale o samotné rostliny. Nejedná se o beta-karoten, jedná se o tu mrkev. Je dokázané, že to jsou rostliny, které podporují zdraví. Důkazů je tady nepřeberné množství. Jíte-li více rostlin a méně ostatního, žijete déle. To není špatný. Ale vraťme se ke zvířatům a nekvalitnímu jídlu. Co mají společného? Zaprvé: nepotřebujeme ani jedno, aby jsme byli zdraví. Nepotřebujeme produkty zvířat, a určitě nepotřebujeme světlý chléb nebo Colu. Zadruhé: obojí je težce propagováno reklamou, což přináší nepřirozenou poptávku. Nenarodili jsme se s chutí na hamburgery nebo lentilky. Zatřetí: jejich produkce je podporována vládními agenturami na úkor zdravější a ekologičtější stravy.
No. Overconsumption of animals, and of course, junk food, is the problem, along with our paltry consumption of plants. Now, there's no time to get into the benefits of eating plants here, but the evidence is that plants -- and I want to make this clear -- it's not the ingredients in plants, it's the plants. It's not the beta-carotene, it's the carrot. The evidence is very clear that plants promote health. This evidence is overwhelming at this point. You eat more plants, you eat less other stuff, you live longer. Not bad. But back to animals and junk food. What do they have in common? One: we don't need either of them for health. We don't need animal products, and we certainly don't need white bread or Coke. Two: both have been marketed heavily, creating unnatural demand. We're not born craving Whoppers or Skittles. Three: their production has been supported by government agencies at the expense of a more health- and Earth-friendly diet.
Teď si představte následující. Dejme tomu, že by naše vláda podporovala ekonomiku založenou na ropě, odrazovala od udržitelnějších zdrojů energie a věděla, že výsledkem bude znečištění, válka a rostoucí náklady. Není to neskutečné? Přesto to dělají. A v tomhle je tomu přesně tak. A smutné je, ohledně stravy, že dokonce i když se dobře smýšlející poslanci snaží věci napravit, selhávají. Buď jsou přehlasování loutkami agropodniků, nebo jsou sami loutkami agropodniků. Takže když ministerstvo zemědělství konečně uznalo, že rostliny, spíše než zvířata, jsou pro lidi zdravé doporučili nám v jejich přehnaně zjednodušené potravní pyramidě, abychom jedli pět porcí ovoce a zeleniny denně spolu s větším podílem sacharidů. Co nám neřekli, je že některé sacharidy jsou lepší než jiné a že rostliny a celozrnné vyrobky by měly nahrazovat nekvalitní stravování. Ale průmysloví lobbisté by tohle nikdy nepřipustili. A hádejte co? Polovina těch lidí, kteří vyvinuli tu pyramidu, jsou spjati s agropodniky. Takže místo nahrazování živočišné stavy rostlinnou, se náš chronický apetit jenom rozšířil a ty nejnebezpečnější stránky zůstaly nezměněny. Takzvané nízkotučné diety nebo diety s nízkým příjmem sacharidů -- ty nejsou řešením.
Now, let's imagine a parallel. Let's pretend that our government supported an oil-based economy, while discouraging more sustainable forms of energy, knowing all the while that the result would be pollution, war and rising costs. Incredible, isn't it? Yet they do that. And they do this here. It's the same deal. The sad thing is, when it comes to diet, is that even when well-intentioned Feds try to do right by us, they fail. Either they're outvoted by puppets of agribusiness, or they are puppets of agribusiness. So, when the USDA finally acknowledged that it was plants, rather than animals, that made people healthy, they encouraged us, via their overly simplistic food pyramid, to eat five servings of fruits and vegetables a day, along with more carbs. What they didn't tell us is that some carbs are better than others, and that plants and whole grains should be supplanting eating junk food. But industry lobbyists would never let that happen. And guess what? Half the people who developed the food pyramid have ties to agribusiness. So, instead of substituting plants for animals, our swollen appetites simply became larger, and the most dangerous aspects of them remained unchanged. So-called low-fat diets, so-called low-carb diets -- these are not solutions.
Ale i když je spousta inteligentních lidí, kteří si vybírají organické nebo místní potraviny nebo se zajímají o to, jestli se chováme pěkně ke zvířatům, nejdůležitější problémy stejně nejsou řešeny. Nevykládejte si to špatně. Mám rád zvířata a nemyslím si, že by bylo v pořádku chovat je průmyslově a ždímat je, jako by byly houbami. Ale neexistuje způsob, jak s nimi zacházet pěkně, pokud jich zabíjíte 10 miliard ročně. To je naše číslo. 10 miliard. Pokud byste je všechny navázali za sebe -- kuřata, krávy, vepře a jehňata -- dosáhli by až na měsíc, pětkrát tam a zpátky. Není to úplně přesné, ale stačí to, zaleží to na tom, jeslti má vepř na délku čtyři stopy nebo pět, ale pro ilustraci to stačí. A to platí jen pro Spojené Státy. A u naší nepřiměřené spotřeby zvířat produkující skleníkové plyny a způsobující choroby srdce, dobré zacházení je jen zástěrkou. Snižme počty zvířat, které porážíme jako potravu, a pak se zabývejme správným zacházením s tím zbytkem.
But with lots of intelligent people focusing on whether food is organic or local, or whether we're being nice to animals, the most important issues just aren't being addressed. Now, don't get me wrong. I like animals, and I don't think it's just fine to industrialize their production and to churn them out like they were wrenches. But there's no way to treat animals well, when you're killing 10 billion of them a year. That's our number. 10 billion. If you strung all of them -- chickens, cows, pigs and lambs -- to the moon, they'd go there and back five times, there and back. Now, my math's a little shaky, but this is pretty good, and it depends whether a pig is four feet long or five feet long, but you get the idea. That's just the United States. And with our hyper-consumption of those animals producing greenhouse gases and heart disease, kindness might just be a bit of a red herring. Let's get the numbers of the animals we're killing for eating down, and then we'll worry about being nice to the ones that are left.
Podobně odvádí od opravdového problému i slovo 'konzument místní produkce', kreté bylo zvoleno slovem roku Novým Oxfordským Americkým Slovníkem. Vážně. A tento konzument, pro ty, kdo to neznají, je ten, kdo jí pouze potraviny vypěstované v místě jeho bydliště -- což není problém, pokud žijete v Kalifornii, ale pro nás ostatní je to jen smutný vtip. Kromě oficiálního přístupu -- potravinové pyramidy -- a té modní vize konzumenta místní produkce, máme dvě možnosti, jak zlepšit naši stravu. (Smích)
Another red herring might be exemplified by the word "locavore," which was just named word of the year by the New Oxford American Dictionary. Seriously. And locavore, for those of you who don't know, is someone who eats only locally grown food -- which is fine if you live in California, but for the rest of us it's a bit of a sad joke. Between the official story -- the food pyramid -- and the hip locavore vision, you have two versions of how to improve our eating. (Laughter).
Nicméně, ani jedna není správná. Ta první je přinejmenším populistická, druhá elitářská. Jak jsme se dopracovali tam, kde jsme dnes, je historií stravování v USA. A to teď popíšu, alespoň zhruba posledních sto let, jen velmi stručně. Hádejte, co bylo před sto lety. Každý byl konzumentem místní stravy; i New York měl vepříny poblíž a přeprava potravin všude možně byla směšnou představou. V každé rodině někdo vařil, obvykle matku. A tyto matky kupovaly a připravovaly jídlo. Byla to skoro jako idylka v Evropě. Margarín neexistoval. Dokonce, když byl margarín vynalezen, několik států uzákonilo, že musí být obarven na růžovo, abychom všichni věděli, že je to to falešné. Neexistovaly nezdravé svačinky a až do dvacatých let, kdy přišel Clarence Birdseye, nebylo mražené jídlo. Neexistovaly řetězce restaurací. Restaurace byly provozovány místními lidmi, ale nikoho z nich by nenapadlo otevírat další. O etnické kuchyni se nemluvilo pokud jsme nebyli členem nějakého etnika. Kuchyní pro fajnšmekry byla ta francouzská. Jen tak mimochodem, ti z vás, co pamatují, jak Dan Aykroyd ve 70. letech napodoboval Julii Child teď můžou vidět na tomto pěkného obrázku, kde přišel na nápad říznout se. (Smích)
They both get it wrong, though. The first at least is populist, and the second is elitist. How we got to this place is the history of food in the United States. And I'm going to go through that, at least the last hundred years or so, very quickly right now. A hundred years ago, guess what? Everyone was a locavore: even New York had pig farms nearby, and shipping food all over the place was a ridiculous notion. Every family had a cook, usually a mom. And those moms bought and prepared food. It was like your romantic vision of Europe. Margarine didn't exist. In fact, when margarine was invented, several states passed laws declaring that it had to be dyed pink, so we'd all know that it was a fake. There was no snack food, and until the '20s, until Clarence Birdseye came along, there was no frozen food. There were no restaurant chains. There were neighborhood restaurants run by local people, but none of them would think to open another one. Eating ethnic was unheard of unless you were ethnic. And fancy food was entirely French. As an aside, those of you who remember Dan Aykroyd in the 1970s doing Julia Child imitations can see where he got the idea of stabbing himself from this fabulous slide. (Laughter)
Za těch časů, ještě před Julií, tehdy neexistovala žádná filosofie stravování. Prostě jste jedli. Netvrdili jste, že jste to či ono. Nebyla žádná reklama. Žádné národní obchodní značky. Vitamíny ještě nebyly objeveny. Neexistovaly zdravotní upozornění, alespoň ne oficiální. Tuky, cukry, proteiny - nerozlišovaly se na špatné a dobré, byly prostě jídlem. A to se jedlo. Velmi málo věcí obsahovalo více než jednu ingredienci, protože to bylo samo ingrediencí. Kukuřičné lupínky ještě nebyly vynalezeny. (Smích) Sušenky s polevou, Chipsy, Sýrová pomazánka, nic takového. Zlatá rybka plavala. (Smích) Je težké si to představit. Lidé pěstovali jídlo a jedli ho. Jak už bylo řečeno, všichni jedli místní potraviny. Pomeranč byl v New Yorku běžně vánočním dárkem, protože docestoval až z Floridy. Od třicátých let se rozrůstaly silnice, kamiony nahradily železniční dopravu a čerstvé potraviny se začaly převážet. Pomeranče už byly běžné v New Yorku. Jih a Západ se staly zemědelskými centry a v ostatních částech zěmě ustoupila obdělávaná půda předměstím. Důsledky jsou známé a všudypřítomné. Konec rodinných farem je součástí, jako ostatně všechno, počínaje zánikem skutečné komunity a konče výzvou, jakou bylo sehnat dobré rajče, a to dokonce i v létě. Kalifornie pak vyprodukovala příliš mnoho jídla, než co bylo možné přepravit čerstvé, a tak bylo důležité prodat předem připravené a zmražené jídlo. A tak přišla pohodlnost. Prodávalo se to hospodyňkám s prvotními feministickými tendencemi jako způsob jak omezit domácí práce.
Back in those days, before even Julia, back in those days, there was no philosophy of food. You just ate. You didn't claim to be anything. There was no marketing. There were no national brands. Vitamins had not been invented. There were no health claims, at least not federally sanctioned ones. Fats, carbs, proteins -- they weren't bad or good, they were food. You ate food. Hardly anything contained more than one ingredient, because it was an ingredient. The cornflake hadn't been invented. (Laughter) The Pop-Tart, the Pringle, Cheez Whiz, none of that stuff. Goldfish swam. (Laughter) It's hard to imagine. People grew food, and they ate food. And again, everyone ate local. In New York, an orange was a common Christmas present, because it came all the way from Florida. From the '30s on, road systems expanded, trucks took the place of railroads, fresh food began to travel more. Oranges became common in New York. The South and West became agricultural hubs, and in other parts of the country, suburbs took over farmland. The effects of this are well known. They are everywhere. And the death of family farms is part of this puzzle, as is almost everything from the demise of the real community to the challenge of finding a good tomato, even in summer. Eventually, California produced too much food to ship fresh, so it became critical to market canned and frozen foods. Thus arrived convenience. It was sold to proto-feminist housewives as a way to cut down on housework.
Je mi jasné, že se teď všem, kdo mají více než 45 let -- sbíhají sliny. (Smích) (Potlesk) A kdyby jsme tu měli obrázek karbanátku, tak ještě víc, že jo? (Smích) Zatímco tohle možná omezilo domácí práce, taky to omezilo pestrost naší stravy. Spousta z nás vyrostlo, aniž by jedli zeleninu až na příležitostnou mrkev nebo hlávkový salát. Já například -- a teď si nedělám legraci -- jsem něměl opravdový špenát nebo brokolici až do 19 let. Kdo to ale potřeboval? Všude bylo maso. Co bylo jednodušší, výživnější a zdravější pro vaši rodinu než usmažit řízek? Už tehdy se dobytek choval nepřirozeně. Místo aby celý život spásal trávu, k čemu byl jejich žaludek předurčen, byl nucen jíst sóju a kukuřici. Samozřejmě, že má problémy strávit tyhle oblininy, ale to výrobci nepovažovali za problém. Léky udržovaly dobytek zdravý. Nebo spíše naživu. Zdraví bylo jinou kapitolou.
Now, I know everybody over the age of, like 45 -- their mouths are watering at this point. (Laughter) (Applause) If we had a slide of Salisbury steak, even more so, right? (Laughter) But this may have cut down on housework, but it cut down on the variety of food we ate as well. Many of us grew up never eating a fresh vegetable except the occasional raw carrot or maybe an odd lettuce salad. I, for one -- and I'm not kidding -- didn't eat real spinach or broccoli till I was 19. Who needed it though? Meat was everywhere. What could be easier, more filling or healthier for your family than broiling a steak? But by then cattle were already raised unnaturally. Rather than spending their lives eating grass, for which their stomachs were designed, they were forced to eat soy and corn. They have trouble digesting those grains, of course, but that wasn't a problem for producers. New drugs kept them healthy. Well, they kept them alive. Healthy was another story.
Díky zemědělským dotacím, spolupráci mezi zěmědělským sektorem a Kongresem, sója, kukuřice a dobytek převládly. A drůběž se k nim zanedlouho přidala. Bylo to během tohoto období, kdy se začaly ničit stravovací návyky a spolu s nimi celá planeta, což si uvědomujeme až dnes. Poslouchejte, mezi roky 1950 a 2000 se světová populace zdvojnásobila. Spotřeba masa vzrostla pětkrát. A teď někdo musel všechno tohle sníst; proto tu máme rychlé občerstvení. Tohle situaci rázně vyřešilo. Domácí vaření sice zůstalo bežným, ale jeho kvalita značně poklesla. Čím dál méně jídel se podává s domácím chlebem, dezerty a polévkami, protože se to všechno dá koupit v obchodě. Ne, že by to bylo tak dobré, ale je to dostupné. Většina matek vařila jako ta moje: smažený kus masa, rychlý salát s koupeným dresinkem a polévka a ovocný salát z plechovky. Možná i pečené brambory nebo kaši, nebo třeba neblbější ze všech jídel - předvařená rýže. Jako dezert zmrzlinu z obchodu nebo sušenky. Moje máma tu není, takže to teď můžu říct. Tento způsob vaření mě přivedl k tomu, že jsem se naučil vařit sám. (Smích)
Thanks to farm subsidies, the fine collaboration between agribusiness and Congress, soy, corn and cattle became king. And chicken soon joined them on the throne. It was during this period that the cycle of dietary and planetary destruction began, the thing we're only realizing just now. Listen to this, between 1950 and 2000, the world's population doubled. Meat consumption increased five-fold. Now, someone had to eat all that stuff, so we got fast food. And this took care of the situation resoundingly. Home cooking remained the norm, but its quality was down the tubes. There were fewer meals with home-cooked breads, desserts and soups, because all of them could be bought at any store. Not that they were any good, but they were there. Most moms cooked like mine: a piece of broiled meat, a quickly made salad with bottled dressing, canned soup, canned fruit salad. Maybe baked or mashed potatoes, or perhaps the stupidest food ever, Minute Rice. For dessert, store-bought ice cream or cookies. My mom is not here, so I can say this now. This kind of cooking drove me to learn how to cook for myself. (Laughter)
Nebylo to tak strašné. Do 70. let si pokrokově smýšlející lidé začali uvědomovat hodnotu místních potravin. Pracovali jsme na zahrádkách, začali jsme se zajímat o organické jídlo, znali jsme nebo jsme i byli vegetariány. A to jsme všichni nebyli hipíci. Někteří z nás jedli v dobrých restauracích a učili se, jak dobře vařit. Mezitím se produkce jídla stala průmyslovou. Průmyslovou! Asi proto, že začalo být produkováno racionálně, jako kdyby to byl plast, jídlo získalo kouzelné nebo zdraví škodlivé schopnosti, popřípadě obojí. Spousta lidí se začala děsit tuku. Jiní zase uctívali brokolici, jako kdyby byla božská. Ale převážně ji nejedli. Místo toho jim byl nabízen jogurt, že je stejně tak dobrý, jak ta brokolice. Ale ve skutečnosti ho prodávali takovým způsobem, že z něj udělali něco, co více připomínalo zmrzlinu. Stejně tak se podívejme na cereální tyčinku. Říkáte si, že ta by mohla být zdravá, ale když se podíváte na složení, má blíže ke Snickers než k cereáliím. Boužel, v tuto dobu byla i rodinná večeře odsouvána, ne-li úplně zrušena -- to byl vrchol jídla s přidanou hodnotou, které obsahovalo tolik sójy a kukuřičných produktů, kolik se do něho jenom vešlo.
It wasn't all bad. By the '70s, forward-thinking people began to recognize the value of local ingredients. We tended gardens, we became interested in organic food, we knew or we were vegetarians. We weren't all hippies, either. Some of us were eating in good restaurants and learning how to cook well. Meanwhile, food production had become industrial. Industrial. Perhaps because it was being produced rationally, as if it were plastic, food gained magical or poisonous powers, or both. Many people became fat-phobic. Others worshiped broccoli, as if it were God-like. But mostly they didn't eat broccoli. Instead they were sold on yogurt, yogurt being almost as good as broccoli. Except, in reality, the way the industry sold yogurt was to convert it to something much more akin to ice cream. Similarly, let's look at a granola bar. You think that that might be healthy food, but in fact, if you look at the ingredient list, it's closer in form to a Snickers than it is to oatmeal. Sadly, it was at this time that the family dinner was put in a coma, if not actually killed -- the beginning of the heyday of value-added food, which contained as many soy and corn products as could be crammed into it.
Například zmražené obalené kuřecí kousky. To kuře je živeno kukuřicí, maso potom pomleto a smícháno s dalšími kukuřičnými produkty, aby to nabylo a drželo pohromadě, a nakonec je to smaženo v kukuřičném oleji. Vy to pak jenom hodíte do mikrovlnky. Co víc si přát? Ohřáté naprosto hrozným, otřesným způsobem. Do 70. let bylo domácí vaření v takhle ubohém stavu, že vysoký obsah tuku a koření, jako v kuřecích nugetkách nebo masových kapsách -- a všichni jsme vlastně měli své oblíbené -- to udělal chutnějším než ty nevýrazné věci, které si lidé vařili doma. Zároveň spousty žen začaly chodit do práce a vaření už jednoduše nebylo tak důležité, aby s ním pomohli muži. Proto dnes máte vaše pizzové noci, mikrovlnkové noci, noci, kdy se cpete vším možným, noci, kdy se máte postarat sami o sebe a tak dále.
Think of the frozen chicken nugget. The chicken is fed corn, and then its meat is ground up, and mixed with more corn products to add bulk and binder, and then it's fried in corn oil. All you do is nuke it. What could be better? And zapped horribly, pathetically. By the '70s, home cooking was in such a sad state that the high fat and spice contents of foods like McNuggets and Hot Pockets -- and we all have our favorites, actually -- made this stuff more appealing than the bland things that people were serving at home. At the same time, masses of women were entering the workforce, and cooking simply wasn't important enough for men to share the burden. So now, you've got your pizza nights, you've got your microwave nights, you've got your grazing nights, you've got your fend-for-yourself nights and so on.
A převažuje -- co převažuje? Maso, nakvalitní jídlo, sýr: přesně to jídlo, které vás i zabije. Proto se teď dožadujeme organických potravin. To je dobré. A důkazem, že se věci můžou změnit, je, že teď máme organické potraviny na pultech supermarketů, a dokonce i v rychlých občerstveních. Ale organické potraviny nás taky nespasí, alespoň ne tak jak je dnes známe. Položme si otázku. Může být losos ze sádek organický, když jeho krmení nemá nic společného s jeho přírozenou potravou, a i když to krmení je údajně organické, když ty ryby jsou namačkané v nádržích a plavou ve vlastní špíně? A co když ten losos pochází z Chile, je tam uloven a potom letí nějakých 5000 mil, přičemž se do atmosféry dostane kolik oxidu uhličitého? Netuším. Samozřejmě zabalený v polystyrénu než přistane někde v Spojených Státech a pak přepraven kamiony dalších několik stovek mil. Na papíře to může být organické, ale v podstatě to není. A tady v tom se všichni scházíme. Konzumenti místní produkce, biožravci, vegetariáni, vegani, gurmáni a ti, kdo prostě mají zájem o dobré jídlo. I když se na to díváme z jiných perspektiv, musíme se spolehnout na naše vědomosti, abychom změnili to, jak lidé přemýšlejí o jídle.
Leading the way -- what's leading the way? Meat, junk food, cheese: the very stuff that will kill you. So, now we clamor for organic food. That's good. And as evidence that things can actually change, you can now find organic food in supermarkets, and even in fast-food outlets. But organic food isn't the answer either, at least not the way it's currently defined. Let me pose you a question. Can farm-raised salmon be organic, when its feed has nothing to do with its natural diet, even if the feed itself is supposedly organic, and the fish themselves are packed tightly in pens, swimming in their own filth? And if that salmon's from Chile, and it's killed down there and then flown 5,000 miles, whatever, dumping how much carbon into the atmosphere? I don't know. Packed in Styrofoam, of course, before landing somewhere in the United States, and then being trucked a few hundred more miles. This may be organic in letter, but it's surely not organic in spirit. Now here is where we all meet. The locavores, the organivores, the vegetarians, the vegans, the gourmets and those of us who are just plain interested in good food. Even though we've come to this from different points, we all have to act on our knowledge to change the way that everyone thinks about food.
Musíme začít něco dělat. A není to jenom záležitostí sociální spravedlnosti jak tvrdí Ann Cooper -- má samozřejmě úplnou pravdu -- ale jedná se taky o přežití celé planety. Tohle mě vrací zpět a směřuje k tomu podstatnému, k nadměrné produkci a nadměrné spotřebě masa a nekvalitní potravy. Jak jsem zmínil, 18 procent skleníkových plynů pochází z chovu hospodářských zvířat. Kolik zvířat k tomu potřebujeme? 70 procent zemědělské půdy na Zemi, 30 procent celého povrchu Země je přímo nebo nepřímo využíváno k chovu zvířat, která jíme. A toto množství se má zdvojnásobit v příštích zhruba 40ti letech.
We need to start acting. And this is not only an issue of social justice, as Ann Cooper said -- and, of course, she's completely right -- but it's also one of global survival. Which bring me full circle and points directly to the core issue, the overproduction and overconsumption of meat and junk food. As I said, 18 percent of greenhouse gases are attributed to livestock production. How much livestock do you need to produce this? 70 percent of the agricultural land on Earth, 30 percent of the Earth's land surface is directly or indirectly devoted to raising the animals we'll eat. And this amount is predicted to double in the next 40 years or so.
A pokud se obdobná čísla pro Čínu budou lišit od těch jejich dnešních, nebude to 40 let. Nemáme jeden dobrý důvod, proč konzumovat tolik masa. A to říkám já, který za svůj život snědl pěknou porci lunchmeatu. Nejběžnější argument je, že potřebujeme živiny -- přestože jíme v průměru dvakrát více proteinu, než doporučuje dokonce ministerstvo zemědělství, které je na straně průmyslu. Ale poslouchejte: experti, kteří to myslí vážně se snižováním chorob doporučují, aby dospělí jedli něco přes čtvrt kila masa týdně.
And if the numbers coming in from China are anything like what they look like now, it's not going to be 40 years. There is no good reason for eating as much meat as we do. And I say this as a man who has eaten a fair share of corned beef in his life. The most common argument is that we need nutrients -- even though we eat, on average, twice as much protein as even the industry-obsessed USDA recommends. But listen: experts who are serious about disease reduction recommend that adults eat just over half a pound of meat per week.
Co byste řekli že jíme denně? Čtvrt kila. Ale nepotřebujeme maso, aby jsme byli velcí a silní? Není maso potřebné pro zdraví? Nezmění nás strava založená na spoustě ovoce a zeleniny v bezbožné slabošské liberály? (Smích) Někteří si možná myslí, že by to tak bylo dobře. Ale ne, i kdyby jsme všichni byly steroidy nabušení hráči amerického fotbalu, odpověď je ne. Vlastně ani neexistuje strava, která by měla základní potřebné živiny a nepodporovala růst, a mnoho z nich jsou pro nás o dost zdravější než ta naše. Nejíme živočišné výrobky kvůli dostatečné výživě, jíme je, aby jsme měli zvláštní formu podvýživy, a ta nás zabíjí. Navrhnout, aby v zájmu osobního a lidského zdraví jedli Američané o polovinu méně masa -- je nedostatečné snížení, ale alespoň něco.
What do you think we eat per day? Half a pound. But don't we need meat to be big and strong? Isn't meat eating essential to health? Won't a diet heavy in fruit and vegetables turn us into godless, sissy, liberals? (Laughter) Some of us might think that would be a good thing. But, no, even if we were all steroid-filled football players, the answer is no. In fact, there's no diet on Earth that meets basic nutritional needs that won't promote growth, and many will make you much healthier than ours does. We don't eat animal products for sufficient nutrition, we eat them to have an odd form of malnutrition, and it's killing us. To suggest that in the interests of personal and human health Americans eat 50 percent less meat -- it's not enough of a cut, but it's a start.
Může se to zdát absurdní, ale je to přesně to, co by se mělo dít a co by měli progresivně smýšlející lidé praktikovat a obhajovat spolu s odpovídajícím zvýšením příjmu rostlinné stravy. Už nějakou dobu píši o jídle víceméně z pozice všežravce -- někdo může říct, že nekriticky -- už 30 let. Za tu dobu jsem jedl a doporučoval jíst skoro všechno možné. Jsem si jistý, že nikdy nepřestanu jíst maso, ale myslím si, že ve prospěch všech přišel čas přestat chovat je průmyslově a spotřebovávat je bezmyšlenkovitě.
It would seem absurd, but that's exactly what should happen, and what progressive people, forward-thinking people should be doing and advocating, along with the corresponding increase in the consumption of plants. I've been writing about food more or less omnivorously -- one might say indiscriminately -- for about 30 years. During that time, I've eaten and recommended eating just about everything. I'll never stop eating animals, I'm sure, but I do think that for the benefit of everyone, the time has come to stop raising them industrially and stop eating them thoughtlessly.
Ann Cooper má pravdu. Ministerstvo zemědělství v tomto není na naší straně. Musíme vzít věci do vlastních rukou, a nejenom obhajovat lepší stravu pro ostatní, ale -- a tohle je ta těžká část -- změnit svoji vlastní. Náhodou je to docela jednoduché. Méně masa, méně nekvalitního jídla a více rostlinné potravy. Jednoduchý návod: jezte jídlo. To opravdové. Stále si můžeme pochutnávat a jíst dobře a jíst dokonce ještě lépe. Můžeme vyhledávat naše oblíbené potraviny a povídat si o tom, co máme rádi. Kromě toho, že snížíme příjem kalorií, snížíme také skleníkové plyny. Jídlo můžeme vyzdvihnout, ne zatratit, a sami se přitom zachráníme. Touhle cestou se musíme vydat. Děkuji.
Ann Cooper's right. The USDA is not our ally here. We have to take matters into our own hands, not only by advocating for a better diet for everyone -- and that's the hard part -- but by improving our own. And that happens to be quite easy. Less meat, less junk, more plants. It's a simple formula: eat food. Eat real food. We can continue to enjoy our food, and we continue to eat well, and we can eat even better. We can continue the search for the ingredients we love, and we can continue to spin yarns about our favorite meals. We'll reduce not only calories, but our carbon footprint. We can make food more important, not less, and save ourselves by doing so. We have to choose that path. Thank you.