Marco Tempest: Co bych vám dnes rád ukázal je něco na způsob pokusu. Dnes je jeho debut. Jedná se o předvedení rozšířené reality. A efekty, které za chvíli uvidíte, nejsou předtočeny. Jsou živé a reagují na mě v reálném čase. Rád o nich přemýšlím jako o technologické magii. Tak držte palce a sledujte očima velkou obrazovku.
Marco Tempest: What I'd like to show you today is something in the way of an experiment. Today's its debut. It's a demonstration of augmented reality. And the visuals you're about to see are not prerecorded. They are live and reacting to me in real time. I like to think of it as a kind of technological magic. So fingers crossed. And keep your eyes on the big screen.
Rozšířená realita je spojení skutečného světa s počítačem tvořenými obrazy. Zdá se být perfektním médiem k prozkoumávání magie a k otázkám, proč, ve věku technologií, stále máme kouzelný smysl býti udiven. Magie je podvod, ale podvod, který nás baví. Pro radost ze svého podvedení musí publikum nejprve potlačit své pochyby. Byl to básník Samuel Taylor Coleridge, kdo jako první pojmenoval tento naslouchající stav mysli.
Augmented reality is the melding of the real world with computer-generated imagery. It seems the perfect medium to investigate magic and ask, why, in a technological age, we continue to have this magical sense of wonder. Magic is deception, but it is a deception we enjoy. To enjoy being deceived, an audience must first suspend its disbelief. It was the poet Samuel Taylor Coleridge who first suggested this receptive state of mind.
Samuel Taylor Coleridge: Snažím se zprostředkovat zdání pravdy v mém psaní, abych vytvořil pro tyto stíny představivosti ochotu potlačit pochyby, které v ten moment představují poetickou víru.
Samuel Taylor Coleridge: I try to convey a semblance of truth in my writing to produce for these shadows of the imagination a willing suspension of disbelief that, for a moment, constitutes poetic faith.
MT: Tato víra ve fikci je základ pro všechny druhy divadelních představení. Bez toho je scénář pouhými slovy. Rozšířená realita je pouze nejnovější technologie. A efekt je jen umělecké předvedení zručnosti. Všichni jsme velice dobří v potlačení svých pochyb. Činíme tak každý den, když čteme romány, sledujeme televizi nebo když jdeme do kina. Ochotně vstupujeme do fiktivních světů, kde fandíme svým hrdinům a pláčeme pro přátele, které jsme nikdy neměli. Bez této schopnosti by nebyla magie.
MT: This faith in the fictional is essential for any kind of theatrical experience. Without it, a script is just words. Augmented reality is just the latest technology. And sleight of hand is just an artful demonstration of dexterity. We are all very good at suspending our disbelief. We do it every day, while reading novels, watching television or going to the movies. We willingly enter fictional worlds where we cheer our heroes and cry for friends we never had. Without this ability there is no magic.
Byl to Jean Robert-Houdini, nejslavnější francouzský iluzionista, kdo poprvé rozpoznal roli mága jako vypravěče příběhu. Řekl něco, co jsem si pověsil na zeď ve svém studiu.
It was Jean Robert-Houdin, France's greatest illusionist, who first recognized the role of the magician as a storyteller. He said something that I've posted on the wall of my studio.
Jean Robert-Houdini: Kouzelník není žonglérem, je hercem hrajícím roli mága.
Jean Robert-Houdin: A conjurer is not a juggler. He is an actor playing the part of a magician.
MT: Což znamená, že magie je divadlo a každý trik je příběh. Triky v magii následují archetypy vyprávění ve fikci. Jsou zde příběhy stvoření a ztráty, smrti a oživení, a překážek, které musí být překonány. Mnoho z nich je intenzivně dramatických. Kouzelníci si hrají s ohněm a ocelí, čelí běsnící pile, troufnou si chytit kulku nebo pokouší smrt při svých útěcích. Diváci však nepřichází, aby uviděli kouzelníka umírat, přicházejí, aby ho viděli živého. Protože nejlepší příběhy mají vždy šťastný konec.
MT: Which means magic is theater and every trick is a story. The tricks of magic follow the archetypes of narrative fiction. There are tales of creation and loss, death and resurrection, and obstacles that must be overcome. Now many of them are intensely dramatic. Magicians play with fire and steel, defy the fury of the buzzsaw, dare to catch a bullet or attempt a deadly escape. But audiences don't come to see the magician die, they come to see him live. Because the best stories always have a happy ending.
Kozelnické triky mají jeden zvláštní prvek. Jsou to příběhy se zvraty. Avšak Edward de Bono tvrdil, že naše mozky jsou jen strojem hledajícím vzory. Říkal, že kouzelníci úmyslně využívají způsob, jakým diváci přemýšlí.
The tricks of magic have one special element. They are stories with a twist. Now Edward de Bono argued that our brains are pattern matching machines. He said that magicians deliberately exploit the way their audiences think.
Edward de Bono: Scénická magie závisí téměř zcela na setrvačnosti odchylek. Publikum je vedeno k domněnkám nebo uvažovaní, které je dokonale pochopitelné, ale ve skutečnosti neodpovídá tomu, co je před nimi předváděno.
Edward de Bono: Stage magic relies almost wholly on the momentum error. The audience is led to make assumptions or elaborations that are perfectly reasonable, but do not, in fact, match what is being done in front of them.
MT: V tomto ohledu, jsou kouzelnické triky jako vtipy. Vtipy nás vedou cestou k očekávanému závěru. Pokud se však námi představovaný scénář náhle otočí v něco zcela nečekaného, smějeme se. To samé se děje, když lidé sledují kouzelnické triky. Finále odporuje logice, dává nový pohled na problém, a publikum vyjadřuje svůj úžas smíchem. Je zábavné být oklamán.
MT: In that respect, magic tricks are like jokes. Jokes lead us down a path to an expected destination. But when the scenario we have imagined suddenly flips into something entirely unexpected, we laugh. The same thing happens when people watch magic tricks. The finale defies logic, gives new insight into the problem, and audiences express their amazement with laughter. It's fun to be fooled.
Jedna z klíčových kvalit všech příběhů je, že jsou tvořeny, aby se sdílely. Cítíme nutkání, abychom je pověděli. Když na večírku ukážu trik, (Smích) tato osoba okamžitě přivolá svého přítele a požádá mě, abych to udělal znovu. Chtějí sdílet své zkušenosti. Toto činí moji práci o dost těžší, protože, pokud je chci překvapit, musím vyprávět příběh, který začíná stejně, ale končí odlišně, trik se zvratem ve zvratu. Pořád jsem v jednom kole.
One of the key qualities of all stories is that they're made to be shared. We feel compelled to tell them. When I do a trick at a party -- (Laughter) that person will immediately pull their friend over and ask me to do it again. They want to share the experience. That makes my job more difficult, because, if I want to surprise them, I need to tell a story that starts the same, but ends differently -- a trick with a twist on a twist. It keeps me busy.
Odborníci věří, že příběhy přesahují naše chápaní, aby nás stále bavily. Přemýšlíme v liniích vyprávění. Spojujeme si události a emoce a instinktivně je měníme do posloupnosti, která je snadno pochopitelná. Je to jedinečný lidský úspěch. Všichni chceme sdílet naše příběhy, ať je to trik viděný na večírku, špatný den v kanceláři a nebo nádherný západ Slunce viděný o dovolené.
Now experts believe that stories go beyond our capacity for keeping us entertained. We think in narrative structures. We connect events and emotions and instinctively transform them into a sequence that can be easily understood. It's a uniquely human achievement. We all want to share our stories, whether it is the trick we saw at the party, the bad day at the office or the beautiful sunset we saw on vacation.
Dnes, díky technologii, se můžeme o tyto příběhy podělit jako nikdy předtím, přes email, Facebook, blog, Twitter, na TED.com. Možnosti sociálních sítí, jsou digitálními táboráky okolo kterých se schází publikum, aby si poslechlo naše příběhy. Měníme fakta do přirovnání a metafor, a dokonce fantazií. Vyhlazujeme hrubé hrany našich životů tak aby vypadaly uceleně. Naše příběhy nás tvoří lidmi, kterými jsme, a někdy i lidmi, kterými chceme být. Dávají nám naši identitu a smysl pro společnost. A pokud je příběh dobrý, může nám vykouzlit i úsměv.
Today, thanks to technology, we can share those stories as never before, by email, Facebook, blogs, tweets, on TED.com. The tools of social networking, these are the digital campfires around which the audience gathers to hear our story. We turn facts into similes and metaphors, and even fantasies. We polish the rough edges of our lives so that they feel whole. Our stories make us the people we are and, sometimes, the people we want to be. They give us our identity and a sense of community. And if the story is a good one, it might even make us smile.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)