Dovolte mi začít tuto přednášku otázkou na vás všechny. Víte, že po celém světě lidé bojují za svou svobodu a za svá práva. Někteří bojují proti útisku ze strany vlády. Jiní bojují proti útisku ze strany společnosti. Která bitva je podle vás těžší?
Allow me to start this talk with a question to everyone. You know that all over the world, people fight for their freedom, fight for their rights. Some battle oppressive governments. Others battle oppressive societies. Which battle do you think is harder?
Dovolte mi, abych se během následujících minut pokusila odpovědět na tuto otázku.
Allow me to try to answer this question in the few coming minutes.
Dovolte mi vás zavést dva roky nazpět, do svého života. Můj syn Aboody měl právě jít spát. Tehdy mu bylo pět. Po skončení jeho obřadů před spaním se na mě podíval a zeptal se: "Mami, jsme špatní lidé?" Byla jsem šokovaná.
Let me take you back two years ago in my life. It was the bedtime of my son, Aboody. He was five at the time. After finishing his bedtime rituals, he looked at me and he asked a question: "Mommy, are we bad people?" I was shocked.
"Proč říkáš takové věci, Aboody?" Když se toho dne vrátil ze školy, všimla jsem si u něj několika modřin v obličeji. Nechtěl mi říct, co se stalo. Ale nyní už byl připravený mi to povědět. "Dva kluci mě dnes ve škole uhodili. Řekli mi: 'Viděli jsme tvoji mámu na facebooku, ty a tvoje máma byste měli jít do vězení.´" Nikdy jsem se nebála Aboodymu cokoliv říct. Jsem žena hrdá na své úspěchy. Ale tázavé oči mého syna byly můj moment pravdy, kdy se všechno propojilo. Jsem Saudská žena, která šla do vězení za řízení auta v zemi, kde to není ženám dovoleno. Jen za to, že mi dal své klíče od auta, byl můj bratr dvakrát uvězněn a byl pronásledovaný do té míry, že musel opustit svou práci jako geolog a opustit zemi se svojí ženou a dvouletým synem. Můj otec musel na pátečním kázání poslouchat imáma odsuzujícího ženy řidičky, nazýval je prostitutkami mezi spoustou věřících. Někteří z nich jsou naši přátelé i rodina mého otce. Čelila jsem organizované hanobné kampani v místních médiích, kombinované s falešnými pomluvami šířících se na rodinných oslavách, na ulicích a ve školách. Toto všechno mě hluboce ranilo. Uvědomila jsem si, že tyto děti nechtěli být hrubé k mému synovi. Byly pouze ovlivněné dospělými kolem sebe. Nebylo to o mě, nebyl to trest za to, že jsem autem ujela několik mil. Byl to trest za odvahu zpochybnit společenská pravidla. Ale můj příběh pokračuje i po tomto okamžiku pravdy. Dovolte mi vás zasvětit do svého příběhu. Byl květen 2011 a já jsem si stěžovala svému kolegovi z práce za pronásledování, kterému jsem musela čelit při shánění odvozu domů, přestože jsem vlastnila auto a mezinárodní řidičský průkaz. Tak dlouho, jak si jen pamatuji, si Saúdské ženy stěžují na zákaz řízení. Je to už ale 20 let, co se s tím někdo pokusil něco udělat; celou generaci nazpět. Do očí mi sdělil tu dobrou/špatnou zprávu: "Neexistuje ale žádný zákon zakazující ženám řídit." Vyhledala jsem si to; a měl pravdu. Žádný zákon na to v Saúdské Arábii nebyl. Byl to jen zvyk a tradice, které jsou zakotveny v rigidních náboženských fatvách a vynucovány na ženách. Toto zjištění podnítilo myšlenku 17. června, kdy jsme povzbuzovaly ženy, aby vsedly do aut a řídily. Za pár týdnů jsme začaly dostávat vzkazy: "Muži vás znásilní, jestli budete řídit!" Odvážná žena, jmenuje se Najla Hariri, Saúdská žena z města Jeddah, oznámila, že řídila auto, ale nenahrála to na video. Potřebovali jsme důkaz. Tak jsem řídila já. Video jsem dala na YouTube. K mému překvapení získalo první den stovky tisíc zhlédnutí. Co se, samozřejmě, stalo potom? Začala jsem dostávat výhružky, že budu zabita a znásilněna, jen abych zastavila tuto kampaň. Saúdské úřady se k tomu nevyjadřovaly. To nás velmi vyděsilo. Byla to kampaň, do které se zapojily Saúdské ženy, a dokonce i mužští aktivisté. Chtěli jsme vědět, jak úřady zareagují na ten den, 17. června, kdy ženy budou řídit. Požádala jsem svého bratra, aby se mnou projel kolem policejního auta. Šlo to rychle. Zatkli nás, podepsali jsme, že nebudeme řídit, pustili nás. Znovu nás zatkli, můj bratr byl poslán na den do vazby a já jsem šla do vězení. Nebylo mi jasné, proč mě, jelikož mě při výslechu z ničeho neobvinili. Ale byla jsem si jistá svou nevinou. Neporušila jsem žádný zákon, nechala jsem si abayu- - černý závoj, který si v Saúdské Arábii musíme obléknout než co opustíme dům. Moji spoluvězni chtěli, abych si ji sundala, ale jista si svou nevinou jsem říkala: "Ne, já dnes odcházím." Mimo vězení, celá země začala běsnit, někteří mě ošklivě napadali, jiní mě podporovali a dokonce sháněli podpisy na petici za mé propuštění, která měla být odeslána králi. Byla jsem propuštěna po devíti dnech. 17. červen nadešel. Ulice se zaplnily policejními auty a náboženskými policejními vozy. Ale stovka statečných Saúdských žen zákaz porušila a ten den řídila. Nikdo nebyl zatčen. Prolomili jsme tabu. (Potlesk) Teď asi každý ví, že nemůžeme řídit, ženy v Saúdské Arábii nesmí řídit, ale asi málokdo ví proč. Pomůžu vám s odpovědí na tuto otázku. Proběhla oficiální studie, která byla uvedena na Shura koncilu, což je poradní koncil stanovený králem Saúdské Arábie. Byla provedena místním profesorem, univerzitním profesorem. Tvrdí, že byla provedena na základě studie UNESCO. A studie uvádí: Procento znásilnění, cizoložství, nemanželských dětí, dokonce užívání drog a prostituce v zemích, kde ženy řídí, je vyšší než v zemích, kde ženy neřídí. (Smích) Já vím, byla jsem šokovaná., Říkala jsem si: "Jsme poslední země, kde ženy neřídí."
"Why do you say such things, Aboody?" Earlier that day, I noticed some bruises on his face when he came from school. He wouldn't tell me what happened. [But now] he was ready to tell. "Two boys hit me today in school. They told me, 'We saw your mom on Facebook. You and your mom should be put in jail.'" I've never been afraid to tell Aboody anything. I've been always a proud woman of my achievements. But those questioning eyes of my son were my moment of truth, when it all came together. You see, I'm a Saudi woman who had been put in jail for driving a car in a country where women are not supposed to drive cars. Just for giving me his car keys, my own brother was detained twice, and he was harassed to the point he had to quit his job as a geologist, leave the country with his wife and two-year-old son. My father had to sit in a Friday sermon listening to the imam condemning women drivers and calling them prostitutes amongst tons of worshippers, some of them our friends and family of my own father. I was faced with an organized defamation campaign in the local media combined with false rumors shared in family gatherings, in the streets and in schools. It all hit me. It came into focus that those kids did not mean to be rude to my son. They were just influenced by the adults around them. And it wasn't about me, and it wasn't a punishment for taking the wheel and driving a few miles. It was a punishment for daring to challenge the society's rules. But my story goes beyond this moment of truth of mine. Allow me to give you a briefing about my story. It was May, 2011, and I was complaining to a work colleague about the harassments I had to face trying to find a ride back home, although I have a car and an international driver's license. As long as I've known, women in Saudi Arabia have been always complaining about the ban, but it's been 20 years since anyone tried to do anything about it, a whole generation ago. He broke the good/bad news in my face. "But there is no law banning you from driving." I looked it up, and he was right. There wasn't an actual law in Saudi Arabia. It was just a custom and traditions that are enshrined in rigid religious fatwas and imposed on women. That realization ignited the idea of June 17, where we encouraged women to take the wheel and go drive. It was a few weeks later, we started receiving all these "Man wolves will rape you if you go and drive." A courageous woman, her name is Najla Hariri, she's a Saudi woman in the city of Jeddah, she drove a car and she announced but she didn't record a video. We needed proof. So I drove. I posted a video on YouTube. And to my surprise, it got hundreds of thousands of views the first day. What happened next, of course? I started receiving threats to be killed, raped, just to stop this campaign. The Saudi authorities remained very quiet. That really creeped us out. I was in the campaign with other Saudi women and even men activists. We wanted to know how the authorities would respond on the actual day, June 17, when women go out and drive. So this time I asked my brother to come with me and drive by a police car. It went fast. We were arrested, signed a pledge not to drive again, released. Arrested again, he was sent to detention for one day, and I was sent to jail. I wasn't sure why I was sent there, because I didn't face any charges in the interrogation. But what I was sure of was my innocence. I didn't break a law, and I kept my abaya — it's a black cloak we wear in Saudi Arabia before we leave the house — and my fellow prisoners kept asking me to take it off, but I was so sure of my innocence, I kept saying, "No, I'm leaving today." Outside the jail, the whole country went into a frenzy, some attacking me badly, and others supportive and even collecting signatures in a petition to be sent to the king to release me. I was released after nine days. June 17 comes. The streets were packed with police cars and religious police cars, but some hundred brave Saudi women broke the ban and drove that day. None were arrested. We broke the taboo. (Applause) So I think by now, everyone knows that we can't drive, or women are not allowed to drive, in Saudi Arabia, but maybe few know why. Allow me to help you answer this question. There was this official study that was presented to the Shura Council -- it's the consultative council appointed by the king in Saudi Arabia — and it was done by a local professor, a university professor. He claims it's done based on a UNESCO study. And the study states, the percentage of rape, adultery, illegitimate children, even drug abuse, prostitution in countries where women drive is higher than countries where women don't drive. (Laughter) I know, I was like this, I was shocked. I was like, "We are the last country in the world
Když se podíváte na mapu světa, zůstanou vám dvě země: Saúdská Arábie a druhou společností je zbytek světa. Na Twitteru jsme vytvořili odkaz vysmívající se této studii. To vyvolalo spousty novinových titulků po celém světě. Zprávy BBC: "Konec panenství" Saúdský duchovní varuje ženy před řízením]
where women don't drive." So if you look at the map of the world, that only leaves two countries: Saudi Arabia, and the other society is the rest of the world. We started a hashtag on Twitter mocking the study, and it made headlines around the world.
(Smích) Teprve potom jsme si uvědomili, jak moc nás posiluje, zesměšňovat svého utlačovatele. Zbavuje ho to jeho nejsilnější zbraně: strachu. Tento systém je založen na ultra-konzervativních tradicích a zvycích, kde jsou ženy brány jako velmi podřadné a potřebují strážce, který by je ochraňoval. Potřebují svolení od tohoto opatrovníka, buď slovní nebo písemné, po celý svůj život. Jsme nezletilé až do dne, kdy zemřeme. A je to ještě horší, když je vše zakotveno v náboženských fatwách, založeno na špatné interpretaci zákona Sharia, nebo na jiných náboženských zákonech. Nejhorší je, když se stanoví jako zákony sytému, a ženy věří ve svoji méněcennost. Dokonce bojují proti těm, kteří se pokoušejí tato pravidla zpochybňovat. Pro mě to nebyly jen útoky na mojí osobu, kterým jsem musela čelit. Bylo to o životě dvou, naprosto odlišných stránek mé osobnosti- darebnice v mé rodné země, a hrdinka venku. Chtěla bych jen říct, že v posledních dvou letech se odehrály dva příběhy. Jeden z nich, když jsem byla ve vězení. Jsem si jistá, že když jsem byla ve vězení, všichni viděli titulky v mezinárodních médiích, něco podobného během těch 9 dní, co jsem byla ve vězení. Ale v mé zemi to byl úplně jiný obraz. Bylo to více v tomto duchu: "Manal al-Sharif čelí obvinění z narušování veřejného pořádku a podněcování žen k řízení." Já vím. "Manal al-Sharif odstupuje od své kampaně." To je v pořádku. Ten je můj oblíbený. "Manal al-Sharif se vzdává a přiznává: " Zahraniční síly mě podněcovaly!" (Smích) A jde to dál, dokonce i soud a bičování na veřejnosti. To je úplně jiný obraz. Minulý rok jsem byla požádána o projev na Oslo Freedom Forum. Byla jsem obklopená láskou a podporou lidí kolem mě, dívali se na mě jako na inspiraci. V ten samý čas jsem odletěla do své země kde moji řeč naprosto nesnášeli. Způsob jakým to nazývali: Zrada Saúdské země a Saúdů, a dokonce založili na Twitteru odkaz s názvem #OsloTraitor (zrádce). Asi 10 000 tweetů okomentovalo tento odkaz, zatímco protichůdný odkaz s názvem #OsloHero (hrdina) použila hrstka tweetů. Dokonce vytvořili anketu. Více než 13 000 voličů odpovědělo na tento průzkum: zda mě po tomto projevu považují za zrádce, či nikoli. 90 procent lidí řeklo ano, je zrádkyně. Tak toto jsou dvě, naprosto odlišné stránky mé osobnosti. Pro sebe, jsem hrdá Saúdská žena a miluji svoji zemi, právě proto všechno tohle dělám. Protože věřím, že společnost nemůže být svobodná, dokud ženy v této společnosti nejsou svobodné. (Potlesk) Děkuji vám. (Potlesk) Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji. (Potlesk) Děkuji vám. Všichni se učíme z věcí, které se nám v životě stanou. Já se naučila být vždy přítomna. Když mě pustili z vězení, jako první, samozřejmě poté, co jsem se osprchovala, jsem šla na internet. Otevřela jsem si svůj twitteru a facebook, vždy jsem byla velmi uctivá k těm, kteří o mně vyjádřili svůj názor. Poslouchala jsem, co říkají a nikdy jsem se nebránila pouze slovy. Vždy jsem šla do akce. Když řekli, že mám odstoupit z kampaně, podala jsem první žalobu proti generálnímu ředitelství dopravní policie za to, že mi odmítli vydat řidičský průkaz. Je tu také spousta lidí-- velmi velká podpora, jako těch 3 000 lidí, kteří podepsali petici za mé propuštění z vězení. Poslali jsme na Shura koncil petici za zrušení zákazu u Saúdských žen. Našlo se kolem 3 500 občanů, kteří věřili zrušení zákazu, a petici podepsali. Byli tam lidé, právě jsem ukázala několik příkladů, kteří jsou úžasní, kteří věří v práva žen v Saúdské Arábii. Snaží se, i když musí také čelit hodně nenávisti, kvůli jejich nahlas vyjádřeným názorům. Dnes Saúdská Arábie činí malé krůčky ke zlepšení práv žen. Shura koncil, jmenovaný králem, královským dekretem krále Abdulláha; minulý rok sem bylo jmenováno 30 žen, 20 procent. 20 % Koncilu. (Potlesk) V tu samou dobu, nakonec tento koncil naši čtyřikrát zamítnutou petici pro povolení řízení ženám v únoru přijal. (Potlesk) Poté, co jsem šla do vězení, byla odsouzena k bičování či předvolána před soud, mluvčí dopravní policie řekl, že budou vyšetřovat pouze narušování provozu ženskými řidičkami. 'Velký Mufti', hlava náboženského zřízení v Saúdské Arábii řekl, že není doporučeno ženám řídit auta. Podle bývalého 'Velkého Mufti' to bylo haram, zakázané. Pro mě to není jen o těchto malých krůčcích. Je to o samotných ženách. Jedna kamarádka se mě zeptala: "Co si myslíš, kdy ženy už budou moct řídit?" Odpověděla jsem jí: "Až se ženy přestanou ptát ´kdy?´", podniknou kroky a uskuteční to hned." Není to tedy jen o systému, ale o nás, ženách, které mají řídí svůj vlastní život, řekla bych. Nemám ponětí, jak jsem se stala aktivistkou. Nevím, jak jsem se jí stala. Vše co vím, a jsem si tím jistá, že v budoucnu, když se mě někdo zeptá na můj příběh, odpovím : "Jsem hrdá na to, že patřím mezi ženy, které zrušily zákaz, bojovaly proti zákazu, a poté oslavovaly svoji svobodu." Takže otázka, se kterou jsem zahájila tuto přednášku; čemu je obtížnější čelit, represivní vládě, nebo represivní společnosti? Doufám, že najdete klíč k této odpovědi v mé přednášce. Děkuji vám všem. (Potlesk) Děkuji. (Potlesk) Děkuji vám. (Potlesk)
[BBC News: 'End of virginity' if women drive, Saudi cleric warns] (Laughter) And only then we realized it's so empowering to mock your oppressor. It strips it away of its strongest weapon: fear. This system is based on ultra-conservative traditions and customs that deal with women as if they are inferior and they need a guardian to protect them, so they need to take permission from this guardian, whether verbal or written, all their lives. We are minors until the day we die. And it becomes worse when it's enshrined in religious fatwas based on wrong interpretation of the sharia law, or the religious laws. What's worst, when they become codified as laws in the system, and when women themselves believe in their inferiority, and they even fight those who try to question these rules. So for me, it wasn't only about these attacks I had to face. It was about living two totally different perceptions of my personality, of my person -- the villain back in my home country, and the hero outside. Just to tell you, two stories happened in the last two years. One of them is when I was in jail. I'm pretty sure when I was in jail, everyone saw titles in the international media something like this during these nine days I was in jail. But in my home country, it was a totally different picture. It was more like this: "Manal al-Sharif faces charges of disturbing public order and inciting women to drive." I know. "Manal al-Sharif withdraws from the campaign." Ah, it's okay. This is my favorite. "Manal al-Sharif breaks down and confesses: 'Foreign forces incited me.'" (Laughter) And it goes on, even trial and flogging me in public. So it's a totally different picture. I was asked last year to give a speech at the Oslo Freedom Forum. I was surrounded by this love and the support of people around me, and they looked at me as an inspiration. At the same time, I flew back to my home country, they hated that speech so much. The way they called it: a betrayal to the Saudi country and the Saudi people, and they even started a hashtag called #OsloTraitor on Twitter. Some 10,000 tweets were written in that hashtag, while the opposite hashtag, #OsloHero, there was like a handful of tweets written. They even started a poll. More than 13,000 voters answered this poll: whether they considered me a traitor or not after that speech. Ninety percent said yes, she's a traitor. So it's these two totally different perceptions of my personality. For me, I'm a proud Saudi woman, and I do love my country, and because I love my country, I'm doing this. Because I believe a society will not be free if the women of that society are not free. (Applause) Thank you. (Applause) Thank you, thank you, thank you, thank you. (Applause) Thank you. But you learn lessons from these things that happen to you. I learned to be always there. The first thing, I got out of jail, of course after I took a shower, I went online, I opened my Twitter account and my Facebook page, and I've been always very respectful to those people who are opining to me. I would listen to what they say, and I would never defend myself with words only. I would use actions. When they said I should withdraw from the campaign, I filed the first lawsuit against the general directorate of traffic police for not issuing me a driver's license. There are a lot of people also -- very big support, like those 3,000 people who signed the petition to release me. We sent a petition to the Shura Council in favor of lifting the ban on Saudi women, and there were, like, 3,500 citizens who believed in that and they signed that petition. There were people like that, I just showed some examples, who are amazing, who are believing in women's rights in Saudi Arabia, and trying, and they are also facing a lot of hate because of speaking up and voicing their views. Saudi Arabia today is taking small steps toward enhancing women's rights. The Shura Council that's appointed by the king, by royal decree of King Abdullah, last year there were 30 women assigned to that Council, like 20 percent. 20 percent of the Council. (Applause) The same time, finally, that Council, after rejecting our petition four times for women driving, they finally accepted it last February. (Applause) After being sent to jail or sentenced lashing, or sent to a trial, the spokesperson of the traffic police said, we will only issue traffic violation for women drivers. The Grand Mufti, who is the head of the religious establishment in Saudi Arabia, he said, it's not recommended for women to drive. It used to be haram, forbidden, by the previous Grand Mufti. So for me, it's not about only these small steps. It's about women themselves. A friend once asked me, she said, "So when do you think this women driving will happen?" I told her, "Only if women stop asking 'When?' and take action to make it now." So it's not only about the system, it's also about us women to drive our own life, I'd say. So I have no clue, really, how I became an activist. And I don't know how I became one now. But all I know, and all I'm sure of, in the future when someone asks me my story, I will say, "I'm proud to be amongst those women who lifted the ban, fought the ban, and celebrated everyone's freedom." So the question I started my talk with, who do you think is more difficult to face, oppressive governments or oppressive societies? I hope you find clues to answer that from my speech. Thank you, everyone. (Applause) Thank you. (Applause) Thank you. (Applause)