Dobrý den. Tohle je můj mobilní telefon. Mobilní telefon může změnit váš život, mobilní telefon vám dává osobní svobodu. S mobilem můžete vyfotit zločin proti lidskosti v Sýrii. S mobilem můžete poslat zprávu na Twitter a začít protest v Egyptě. A s mobilem můžete nahrát píseň, nahrát ji na SoundCloud a stát se slavnými. Tohle vše je možné s vaším mobilem.
Hi. This is my mobile phone. A mobile phone can change your life, and a mobile phone gives you individual freedom. With a mobile phone, you can shoot a crime against humanity in Syria. With a mobile phone, you can tweet a message and start a protest in Egypt. And with a mobile phone, you can record a song, load it up to SoundCloud and become famous. All this is possible with your mobile phone.
Jsem ročník 1984 a žiji v Berlíně. Pojďme nazpět do této doby, do tohoto města. Zde můžete vidět, jak se statisíce lidí postavily a protestovaly za změnu. Tohle je podzim 1989 a představte si, že všichni ti lidé vystupující a protestující za změnu by měli v kapse mobilní telefon.
I'm a child of 1984, and I live in the city of Berlin. Let's go back to that time, to this city. Here you can see how hundreds of thousands of people stood up and protested for change. This is autumn 1989, and imagine that all those people standing up and protesting for change had a mobile phone in their pocket.
Kdo z vás má s sebou v téhle místnosti mobil? Zvedněte jej. Zvedněte své telefony, zvedněte své telefony! Zvedněte je. Android, Blackberry, wow. To je dost. Skoro každý má dnes mobil.
Who in the room has a mobile phone with you? Hold it up. Hold your phones up, hold your phones up! Hold it up. An Android, a Blackberry, wow. That's a lot. Almost everybody today has a mobile phone.
Ale já dnes budu mluvit o sobě a svém mobilním telefonu a jak změnil můj život. A budu mluvit o tomhle. Tohle je 35,830 řádků informací. Nezpracované údaje. A proč tam jsou tyto informace? Protože v létě 2006 Evropská komise předložila směrnici.
But today I will talk about me and my mobile phone, and how it changed my life. And I will talk about this. These are 35,830 lines of information. Raw data. And why are these informations there? Because in the summer of 2006, the E.U. Commission tabled a directive.
Tato směrnice je nazvána Směrnice o uchovávání údajů. Tato směrnice říká, že každá telefonní společnost v Evropě, každá internet poskytující společnost po celé Evropě, musí uchovávat široké spektrum informací o uživatelích. Kdo komu volá? Kdo komu posílá email? Kdo komu posílá textovou zprávu? A jestliže používáte svůj mobil, tak kde se nacházíte. Všechny tyto informace jsou uchovávány nejméně šest měsíců, až po dva roky vaší telefonní společností nebo vaším poskytovatelem internetových služeb.
This directive [is] called Data Retention Directive. This directive says that each phone company in Europe, each Internet service company all over Europe, has to store a wide range of information about the users. Who calls whom? Who sends whom an email? Who sends whom a text message? And if you use your mobile phone, where you are. All this information is stored for at least six months, up to two years by your phone company or your Internet service provider.
A po celé Evropě lidé vystoupili a řekli, "My tohle nechceme." Řekli: My nechceme tohle uchovávání dat. My chceme v digitálním věku sebeurčení a nechceme, aby o nás telefonní a internetové společnosti musely uchovávat všechny tyto informace. Byli to právníci, novináři, kněží, všichni řekli: "My tohle nechceme."
And all over Europe, people stood up and said, "We don't want this." They said, we don't want this data retention. We want self-determination in the digital age, and we don't want that phone companies and Internet companies have to store all this information about us. They were lawyers, journalists, priests, they all said: "We don't want this."
A zde můžete vidět, jak desetitisíce lidí vyšly do ulic Berlína a řekly, "Svobodu, ne strach." A někteří dokonce řekli: Tohle by bylo Stasi 2.0. Stasi byla tajná policie ve Východním Německu.
And here you can see, like 10 thousands of people went out on the streets of Berlin and said, "Freedom, not fear." And some even said, this would be Stasi 2.0. Stasi was the secret police in East Germany.
A ptám se také sám sebe, opravdu to funguje? Můžou o nás doopravdy uchovávat všechny tyto informace? Pokaždé, když použiji svůj mobil? Tak jsem požádal mou telefonní společnost, Deutsche Telekom, která byla tou dobou největší telefonní společností v Německu, a požádal jsem je: Prosím, pošlete mi všechny informace, které jste o mně uložili. A požádal jsem je poprvé, požádal jsem je znovu a nedostal jsem žádnou skutečnou odpověď. Byly to jen bla bla odpovědi.
And I also ask myself, does it really work? Can they really store all this information about us? Every time I use my mobile phone? So I asked my phone company, Deutsche Telekom, which was at that time the largest phone company in Germany, and I asked them, please, send me all the information you have stored about me. And I asked them once, and I asked them again, and I got no real answer. It was only blah blah answers.
Ale pak jsem řekl: Já tyhle informace chci mít, protože to je můj život, co protokolujete. Tak jsem se rozhodl proti nim podat žalobu, protože jsem chtěl tyto informace mít. Ale Deutsche Telekom řekla: Ne, my vám tyto informace nevydáme. Takže nakonec jsem s nimi měl dohodu. Já stáhnu žalobu a oni mi zašlou informace, které žádám. Protože mezitím Spolkový ústavní soud rozhodl, že provedení této směrnice EU v německém zákoně bylo protiústavní.
But then I said, I want to have this information, because this is my life you are protocoling. So I decided to start a lawsuit against them, because I wanted to have this information. But Deutsche Telekom said, no, we will not give you this information. So at the end, I had a settlement with them. I'll put down the lawsuit and they will send me all the information I ask for. Because in the mean time, the German Constitutional Court ruled that the implementation of this E.U. directive into German law was unconstitutional.
Takže jsem obdržel tuto ošklivou hnědou obálku s CD uvnitř. A na CD bylo toto. Třicet pět tisíc osm set třicet řádků informací. Nejdříve, když jsem to uviděl, jsem si řekl, dobře, je to obrovský soubor. Dobře. Ale po chvíli jsem si uvědomil, že tohle je můj život. Tohle je šest měsíců mého života, v tomto souboru.
So I got this ugly brown envelope with a C.D. inside. And on the C.D., this was on. Thirty-five thousand eight hundred thirty lines of information. At first I saw it, and I said, okay, it's a huge file. Okay. But then after a while I realized, this is my life. This is six months of my life, into this file.
Takže jsem byl trošku skeptický, co s tím mám dělat? Protože můžete vidět, kde se nacházím, kde v noci spím, co dělám. Ale pak jsem si řekl, chci s těmito informacemi vyjít ven. Chci je zveřejnit. Protože chci ukázat lidem, co uchovávání údajů znamená.
So I was a little bit skeptical, what should I do with it? Because you can see where I am, where I sleep at night, what I am doing. But then I said, I want to go out with this information. I want to make them public. Because I want to show the people what does data retention mean.
Takže jsem společně s Zeit Online a Open Data City udělal toto. Tohle je vizualizace šesti měsíců mého života. Můžete přibližovat a oddalovat, můžete převíjet zpátky a rychle posouvat vpřed. Můžete vidět každý krok, který udělám. A můžete dokonce vidět, jak jedu z Frankfurtu vlakem do Kolína nad Rýnem a jak často mezitím volám.
So together with Zeit Online and Open Data City, I did this. This is a visualization of six months of my life. You can zoom in and zoom out, you can wind back and fast forward. You can see every step I take. And you can even see how I go from Frankfurt by train to Cologne, and how often I call in between.
Tohle vše je s touto informací možné. To je trošku děsivé. Ale není to jen o mně. Je to o nás všech. Zaprvé, je to jen jako, já zavolám své ženě a ona zavolá mně a párkrát spolu mluvíme. A pak tu jsou někteří přátelé, co mi volají, a co volají jeden druhému. A po chvíli vy voláte vám a vy voláte vám a máte tuhle velkou komunikační síť.
All this is possible with this information. That's a little bit scary. But it is not only about me. It's about all of us. First, it's only like, I call my wife and she calls me, and we talk to each other a couple of times. And then there are some friends calling me, and they call each other. And after a while you are calling you, and you are calling you, and you have this great communication network.
Ale můžete vidět, jak vaši lidé navzájem komunikují, kdy si volají, kdy jdou spát. Můžete vidět tohle všechno. Můžete vidět centra, kdo je ve skupině vedoucím. Pokud máte přístup k těmto informacím, můžete vidět, co dělá vaše společnost. Pokud máte přístup k těmto informacím, můžete kontrolovat společnost.
But you can see how your people are communicating with each other, what times they call each other, when they go to bed. You can see all of this. You can see the hubs, like who are the leaders in the group. If you have access to this information, you can see what your society is doing. If you have access to this information, you can control your society.
Tohle je plán pro země jako je Čína nebo Írán. Tohle je plán jak zkoumat společnost, protože víte, kdo s kým mluví, kdo komu posílá e-mail, tohle všechno je možné, pokud máte přístup k těmto informacím. A tyto informace jsou v Evropě uloženy nejméně šest měsíců – až po dva roky.
This is a blueprint for countries like China and Iran. This is a blueprint how to survey your society, because you know who talks to whom, who sends whom an email, all this is possible if you have access to this information. And this information is stored for at least six months in Europe, up to two years.
Jak jsem řekl na začátku, představte si, že všichni ti lidé v ulicích Berlína na podzim 1989 by měli v kapse mobil. A Stasi by věděla, kdo se podílel na tomto protestu, kdyby Stasi věděla, kdo jsou ti vůdci v pozadí, tohle by se možná nikdy nestalo. Pád Berlínské zdi by tam možná nebyl. A v důsledcích možná ani pád Železné opony. Protože dnes o nás státní úřady a společnosti chtějí uchovávat tolik informací, kolik jen můžou, v režimu online i offline. Chtějí mít možnost sledovat naše životy a chtějí je uchovat po celou dobu.
Like I said at the beginning, imagine that all those people on the streets of Berlin in autumn of 1989 had a mobile phone in their pocket. And the Stasi would have known who took part at this protest, and if the Stasi would have known who are the leaders behind it, this may never have happened. The fall of the Berlin Wall would maybe not [have been] there. And in the aftermath, also not the fall of the Iron Curtain. Because today, state agencies and companies want to store as much information as they can get about us, online and offline. They want to have the possibility to track our lives, and they want to store them for all time.
Ale sebeurčení a život v digitální éře nejsou v rozporu. Dnes ale musíte pro své sebeurčení bojovat. Musíte pro ně bojovat každý den. Takže, až přijdete domů, povězte přátelům, že soukromí je hodnotou 21.století a není zastaralé. Až přijdete domů, povězte svým zástupcům, že jen proto, že společnosti a státní úřady mají možnost uchovávat jisté informace, neznamená to, že to musí dělat. A jestli mi nevěříte, zeptejte se své telefonní společnosti, jaké informace uchovávají o vás.
But self-determination and living in the digital age is no contradiction. But you have to fight for your self-determination today. You have to fight for it every day. So, when you go home, tell your friends that privacy is a value of the 21st century, and it's not outdated. When you go home, tell your representative only because companies and state agencies have the possibility to store certain information, they don't have to do it. And if you don't believe me, ask your phone company what information they store about you.
Takže, do budoucna, pokaždé, když použijete svůj mobilní telefon, ať je vaší připomínkou, že v digitální éře musíte pro sebeurčení bojovat. Děkuji.
So, in the future, every time you use your mobile phone, let it be a reminder to you that you have to fight for self-determination in the digital age. Thank you.
(Potlesk)
(Applause)