Takže dneska vám povím něco o lidech, kteří se neodstěhovali ze svých sousedství. První z nich se odehrává přímo tady v Chicagu. Brenda Palms-Farber byla najmuta, aby pomohla bývalým vězňům znovu se zapojit do společnosti a aby je držela zpět od cesty do vězení. Nyní, daňový poplatníci utratí okolo 60 tisíc dolarů za rok za poslání člověka do vězení. Víme, že dvě třetiny z nich se zase vrátí zpět. Přišlo mi zajímavé to, že za každý dolar který investujeme do vzdělání v raném dětství, jako v programu Head Start, tak ušetříme 17 dolarů na věcech jako uvěznění, v budoucnu. Nebo -- zamyslete se nad tím -- těch 60 tisíc dolarů je víc než kolik stojí poslat jednoho člověka na Harvard.
So today, I'm going to tell you about some people who didn't move out of their neighborhoods. The first one is happening right here in Chicago. Brenda Palms-Farber was hired to help ex-convicts reenter society and keep them from going back into prison. Currently, taxpayers spend about 60,000 dollars per year sending a person to jail. We know that two-thirds of them are going to go back. I find it interesting that, for every one dollar we spend, however, on early childhood education, like Head Start, we save 17 dollars on stuff like incarceration in the future. Or -- think about it -- that 60,000 dollars is more than what it costs to send one person to Harvard as well.
Ale Brenda se nezajímají tyto věci, promyslela tuto svou výzvu a přišla s né tak jasným řešením: vytvořila byznys, který produkuje krémy z medu. Dobře, může to být jasné někomu z vás; ale mě to jasné nebylo. Je to začátek nové podoby sociální inovace, která má skutečný potenciál. Najala zdánlivě nezaměstnatelné muže a ženy, kteří se starají o včely, sklízí med a vyrábí produkty s přidanou hodnotou, se kterými sami obchodovali, a které se později prodávaly ve Whole Foods. (BIO potraviny) Spojila pracovní zkušenost a školení s dovednostmi, které v životě potřebují, jako zvládání hněvu a týmová práce, a taky, jak mluvit s budoucími zaměstnavateli o tom, jak jejich zkušenost vlastně dokazuje, že se mnohé naučili a že se snaží dále se vzdělávat. Méně než 4 procenta lidí, kteří prošli jejím programem, se vrací zpět do vězení. Takže tito mladí muži a ženy jsou ochotní pracovat a získali životní dovednosti díky včelaření a stávají se z nich produktivní lidé. Mluvím o sladkém začátku.
But Brenda, not being phased by stuff like that, took a look at her challenge and came up with a not-so-obvious solution: create a business that produces skin care products from honey. Okay, it might be obvious to some of you; it wasn't to me. It's the basis of growing a form of social innovation that has real potential. She hired seemingly unemployable men and women to care for the bees, harvest the honey and make value-added products that they marketed themselves, and that were later sold at Whole Foods. She combined employment experience and training with life skills they needed, like anger-management and teamwork, and also how to talk to future employers about how their experiences actually demonstrated the lessons that they had learned and their eagerness to learn more. Less than four percent of the folks that went through her program actually go back to jail. So these young men and women learned job-readiness and life skills through bee keeping and became productive citizens in the process. Talk about a sweet beginning.
Teď vás vezmu do Los Angeles. Spouta lidí ví, že L.A. má své problémy. Ale já budu mluvit o problému L.A. s vodou. Většinu dní nemají dostatek vody a když prší, je jí zase příliš mnoho. Nyní 20 procent spotřeby energie v Kalifornii se používá na čerpání vody většinou do jižní Kalifornie. Utrácejí spoustu, spoustu, na odvod dešťové vody do oceánu, když prší a jsou povodně. Andy Lipkis se snaží pomáhat L.A. snížit náklady na infrastrukturu doprovázející vodní hospodářství a městský tepelný ostrov -- propojuje stromy, lidi a technologii, aby vytvořil více obyvatelné město. Všechny tyto zelené věci vlastně přirozeně vsakují dešťovou vodu, a také pomáhají chladit naše města. Protože, přemýšlejte nad tím, opravdu chcete klimatizaci, nebo jen chladnější místnost? Jak to chápete, by neměl být až tak velký rozdíl.
Now, I'm going to take you to Los Angeles, and lots of people know that L.A. has its issues. But I'm going to talk about L.A.'s water issues right now. They have not enough water on most days and too much to handle when it rains. Currently, 20 percent of California's energy consumption is used to pump water into mostly Southern California. Their spending loads, loads, to channel that rainwater out into the ocean when it rains and floods as well. Now Andy Lipkis is working to help L.A. cut infrastructure costs associated with water management and urban heat island -- linking trees, people and technology to create a more livable city. All that green stuff actually naturally absorbs storm water, also helps cool our cities. Because, come to think about it, do you really want air-conditioning, or is it a cooler room that you want? How you get it shouldn't make that much of a difference.
Takže před pár lety, se město L.A. rozhodlo, že potřebují utratit 2.5 miliardy dolarů na opravy městských škol. A Andy a jeho tým zjistili, že se chystají utratit z této částky 200 milionů na asfalt, který bude okolo škol. A tím, že přednesli skutečně silné ekonomické argumenty, přesvědčili vedení L.A. o nahrazení asfaltu stromy a další zelení, aby školy samy ušetřily více energie, než kolik utratí za budování a úrdžbu zeleně. Nakonec 20 milionů čtverečních stop asfaltu bylo nahrazeno nebo zrušeno, a spotřeba eletřiny na klimatizaci klesla, zatímco zaměstnanost pro lidi, kteří tuto zeleň udržují, jde nahoru. Výsledkem jsou nejen čisté úspory v systému, ale také zdravější studenti a zaměstnanci škol.
So a few years ago, L.A. County decided that they needed to spend 2.5 billion dollars to repair the city schools. And Andy and his team discovered that they were going to spend 200 million of those dollars on asphalt to surround the schools themselves. And by presenting a really strong economic case, they convinced the L.A. government that replacing that asphalt with trees and other greenery, that the schools themselves would save the system more on energy than they spend on horticultural infrastructure. So ultimately, 20 million square feet of asphalt was replaced or avoided, and electrical consumption for air-conditioning went down, while employment for people to maintain those grounds went up, resulting in a net-savings to the system, but also healthier students and schools system employees as well.
Teď, Judy Bonds je dcerou těžaře uhlí. Její rodina žije po osm generací v městě nazvaném Whitesville, západní Virginie. A pokud by někdo měl lpět na bývalou slávu místní uhelné historie a města, měla by to být Judy. Ale dnešní způsob těžby uhlí se liší od hlubinných dolů, do kterých její otec a jeho otec fárali, a které zaměstnávali tisíce a tisíce lidí. Nyní, dva tucty mužů mohou během několika měsíců zbourat horu, a to jen kvůli uhlí na několik málo let. Tato technologie se nazývá "mountaintop removal". Dokáže z hory jako tato, udělat toto během pár měsíců. Jen si představte vzduch obklopující tato místa -- je plný zbytků výbušnin a uhlí. Když jsme tam byli, tak někteří z našich průvodců dostali podivný malý kašel už po pár hodinách -- nejen horníci, ale všichni.
Now Judy Bonds is a coal miner's daughter. Her family has eight generations in a town called Whitesville, West Virginia. And if anyone should be clinging to the former glory of the coal mining history, and of the town, it should be Judy. But the way coal is mined right now is different from the deep mines that her father and her father's father would go down into and that employed essentially thousands and thousands of people. Now, two dozen men can tear down a mountain in several months, and only for about a few years' worth of coal. That kind of technology is called "mountaintop removal." It can make a mountain go from this to this in a few short months. Just imagine that the air surrounding these places -- it's filled with the residue of explosives and coal. When we visited, it gave some of the people we were with this strange little cough after being only there for just a few hours or so -- not just miners, but everybody.
A Judy viděla jak ničí její krajinu a otravují její vodu. Uhelné společnosti se prostě jen posunuly dál, po tom, co všechno bylo vytěženo, nechávajíce za sebou ještě větší nezaměstnanost. Ona ale také viděla rozdíl v potenciálu větrné energie na nedotčené hoře, a té, která byla těžbou snížena o více něž 600 metrů. Tři roky špinavé energie s relativně málo pracovními místy, či staletí čisté energie s potenciálem pro rozvoj odborných znalostí a zvyšování efektivnosti na základě technických dovedností, a rozvíjení místních znalostí o tom, jak získat maximum z místního větru. Spočítala prvotní náklady a návratnost v čase. Je to výhodné na tolika úrovních pro místní, národní i globální ekonomiku. Má to delší návratnosti než "moutaintop removal", ale větrná energie se skutečně vyplácí pořád. Nyní "mountaintop removal" platí místním málo peněz a zanechává jim spoustu bídy. Voda se mění v břečku. Hodně lidí je stále nezaměstnaných, což vede ke stejným sociálním problémům, které nezaměstnaní lidé mají také ve městech -- drogová a alkoholová závislost, domácí násilí, těhotenství mladistvých a také špatné zdraví.
And Judy saw her landscape being destroyed and her water poisoned. And the coal companies just move on after the mountain was emptied, leaving even more unemployment in their wake. But she also saw the difference in potential wind energy on an intact mountain, and one that was reduced in elevation by over 2,000 feet. Three years of dirty energy with not many jobs, or centuries of clean energy with the potential for developing expertise and improvements in efficiency based on technical skills, and developing local knowledge about how to get the most out of that region's wind. She calculated the up-front cost and the payback over time, and it's a net-plus on so many levels for the local, national and global economy. It's a longer payback than mountaintop removal, but the wind energy actually pays back forever. Now mountaintop removal pays very little money to the locals, and it gives them a lot of misery. The water is turned into goo. Most people are still unemployed, leading to most of the same kinds of social problems that unemployed people in inner cities also experience -- drug and alcohol abuse, domestic abuse, teen pregnancy and poor heath, as well.
Nyní Judy a já - musím říci -- totálně jsme k sobě přilnuly. Což není taková samozřejmost . Totiž, doslova se její rodiště jmenuje Whitesville (Bílé město), Západní Virginie. Chci říct, že nejsou -- oni nesoutěží o titul líhně hip hopu nebo něco takového. Ale na zádech mého trička, které mi dala, se píše, "Zachraňte ohrožené venkovské balíky." Takže spolupracujeme jako kámošky a balíci a zcela jsme se shodli, že právě o to tady jde. Ale jen před pár měsíci, objevili Judy rakovinu plic ve třetím stadiu. Jo. A od té doby se to přesunulo do kostí a mozku. A teď mi to přijde bizardní, že trpí stejnou nemocí, před kterou se snaží chránit ostatní lidi. Ale její sen o Coal River Mountain Wind, je její odkaz. Možná že neuvidí tyto vrcholky hor. Ale místo pouhého psaní, pořádání demonstrací a podobně, zanechává za sebou obchodní plán, který se může uskutečnit. To je to, co my kámošky děláme. Na to jsem hrdá.
Now Judy and I -- I have to say -- totally related to each other. Not quite an obvious alliance. I mean, literally, her hometown is called Whitesville, West Virginia. I mean, they are not -- they ain't competing for the birthplace of hip hop title or anything like that. But the back of my T-shirt, the one that she gave me, says, "Save the endangered hillbillies." So homegirls and hillbillies we got it together and totally understand that this is what it's all about. But just a few months ago, Judy was diagnosed with stage-three lung cancer. Yeah. And it has since moved to her bones and her brain. And I just find it so bizarre that she's suffering from the same thing that she tried so hard to protect people from. But her dream of Coal River Mountain Wind is her legacy. And she might not get to see that mountaintop. But rather than writing yet some kind of manifesto or something, she's leaving behind a business plan to make it happen. That's what my homegirl is doing. So I'm so proud of that.
(Potlesk)
(Applause)
Ale tito tři lidé se navzájem neznají, ale mají strašně moc společného. Všichni jsou řešitelé problémů, a jsou jen hrstka z těch mnoha příkladů, které smím osobně znát, potkávat a učit se od nich na příkladech práce, kterou teď dělám. Měla jsem opravdu štěstí, že se všichni objevili na mé radio šou Corporation for Public nazvané ThePromisedLand.org. (Země zaslíbená) Jsou to všichni velmi praktičtí vizionáři. Zjistí si po čem je poptávka -- kosmetické produkty, zdravější školy, elektřina -- a jak získat finanční zdroje pro jejich výrobu. A když to nejlevnější řešení poskytuje méně pracovních míst, zůstanou vám nezaměstnaní, a tito lidé nejsou levní. Podle mě je to skupina nejnákladnějších občanů, a k těm patří generačně zbídačelí, traumatizovaní veteráni, vracející se z Blízkého východu, lidé vycházející z vězení. A zejména pro veterány, V.A. říká, že je zde šestinásobný nárůst spotřeby léčiv v oblasti duševního zdraví od roku 2003. Myslím, že toto číslo bude pravděpodobně stoupat. Netvoří nejpočetnější skupinu, ale jednu z těch nejdražších -- kvůli nebezpečí domácího násilí, užívání drog a alkoholu, špatnému školnímu prospěchu jejich dětí a také špatnému zdraví jako výsledku stresu. Všichni tito tři lidé pochopili, jak produktivně vést dolary prostřednictvím našich místních ekonomik splnit stávající požadavky trhu, snížit současné sociální problémy a zabránit vzniku nových problémů v budoucnosti.
But these three people don't know each other, but they do have an awful lot in common. They're all problem solvers, and they're just some of the many examples that I really am privileged to see, meet and learn from in the examples of the work that I do now. I was really lucky to have them all featured on my Corporation for Public Radio radio show called ThePromisedLand.org. Now they're all very practical visionaries. They take a look at the demands that are out there -- beauty products, healthy schools, electricity -- and how the money's flowing to meet those demands. And when the cheapest solutions involve reducing the number of jobs, you're left with unemployed people, and those people aren't cheap. In fact, they make up some of what I call the most expensive citizens, and they include generationally impoverished, traumatized vets returning from the Middle East, people coming out of jail. And for the veterans in particular, the V.A. said there's a six-fold increase in mental health pharmaceuticals by vets since 2003. I think that number's probably going to go up. They're not the largest number of people, but they are some of the most expensive -- and in terms of the likelihood for domestic abuse, drug and alcohol abuse, poor performance by their kids in schools and also poor health as a result of stress. So these three guys all understand how to productively channel dollars through our local economies to meet existing market demands, reduce the social problems that we have now and prevent new problems in the future.
Existuje mnoho dalších podobných příkladů. První problém: likvidace odpadu a nezaměstnanost. I když přemýšlíme nebo mluvíme o recyklaci, hodně recyklovatelných věcí končí ve spalovnách nebo skládkách a oouští obce, další možnosti zpracování -- mnoho věcí by mohli recyklovat. A kde se takto s odpadem zachází? Většinou v chudých komunitách. A my víme, že eko-průmyslové podniky, tento druh obchodního modelu -- v Evropě existuje model nazvaný eko-průmyslový park, kde buď odpad jedné společnosti je surovinou pro jinou společnost, nebo použijete recyklované materiály na výrobu skutečně použitelného a prodejného zboží. My můžeme vytvořit tyto lokální trhy a pobídky pro recyklované materiály, aby se použily jako suroviny pro výrobu. A v mém rodném městě, Bronxu, jsme zkusili něco podobného, ale náš starosta rozhodnul, že chce vidět na tom stejném místě věznici. Naštěstí - protože jsme chtěli vytvořit stovky pracovních míst -- ale po mnoha letech, město chtělo vybudovat věznici. Od té doby upustili od toho projektu, díky bohu.
And there are plenty of other examples like that. One problem: waste handling and unemployment. Even when we think or talk about recycling, lots of recyclable stuff ends up getting incinerated or in landfills and leaving many municipalities, diversion rates -- they leave much to be recycled. And where is this waste handled? Usually in poor communities. And we know that eco-industrial business, these kinds of business models -- there's a model in Europe called the eco-industrial park, where either the waste of one company is the raw material for another, or you use recycled materials to make goods that you can actually use and sell. We can create these local markets and incentives for recycled materials to be used as raw materials for manufacturing. And in my hometown, we actually tried to do one of these in the Bronx, but our mayor decided what he wanted to see was a jail on that same spot. Fortunately -- because we wanted to create hundreds of jobs -- but after many years, the city wanted to build a jail. They've since abandoned that project, thank goodness.
Další problém: nezdravé potravinové systémy a nezaměstnanost. Pracující třída a chudí měštští Američané nemají ekonomický prospěch z našeho současného potravinového systému. Ten se příliš opírá o dopravu, chemické hnojení, velké množství vody a samozřejmě chlazení. Obrovské zemědělské zásahy jsou často zodpovědné za otravu našich vod a naší země, a produkují tento neuvěřitelně nezdravé produkty, které nás stojí miliardy ve zdravotní péči a ztrátě produktivity. A protože víme, že "městské zemědělství" budí v této roční době velký rozruch, ale je to především zahradnictví, které má nějakou hodnotu v budování komunity -- a to hodně -- ale nemá ji v tvorbě pracovních míst nebo na produkci potravin. Ta čísla tam prostě nejsou. Část mojí práce nyní je, položit opravdové základy ke spojení městského zemědělství a venkovského potravinového systému a urychlit tak zánik 3 000 km řádek salátu, díky vytvoření národní značky městsky vypěstovaná produkce v každém městě, které využívá regionální možnosti pěstování a zesiluje to s vnitřními pěstitelskými zařízeními, vlastněné a řízené malými pěstiteli, kde jsou dnes pouze konzumenti. Toto může podpořit sezóní farmáře v okolí metra, kteří ztrácí, protože opravdu nemohou splnit celoroční poptávku po produktu. Není to soutěžení s farmami na vesnici; je to jejich podpora. Spojenci v opravdu pozitivním a ekonomicky životaschopném potravinovém systému.
Another problem: unhealthy food systems and unemployment. Working-class and poor urban Americans are not benefiting economically from our current food system. It relies too much on transportation, chemical fertilization, big use of water and also refrigeration. Mega agricultural operations often are responsible for poisoning our waterways and our land, and it produces this incredibly unhealthy product that costs us billions in healthcare and lost productivity. And so we know "urban ag" is a big buzz topic this time of the year, but it's mostly gardening, which has some value in community building -- lots of it -- but it's not in terms of creating jobs or for food production. The numbers just aren't there. Part of my work now is really laying the groundwork to integrate urban ag and rural food systems to hasten the demise of the 3,000-mile salad by creating a national brand of urban-grown produce in every city, that uses regional growing power and augments it with indoor growing facilities, owned and operated by small growers, where now there are only consumers. This can support seasonal farmers around metro areas who are losing out because they really can't meet the year-round demand for produce. It's not a competition with rural farm; it's actually reinforcements. It allies in a really positive and economically viable food system.
Cílem je splnit požadavky jednotlivých institucí ve městě pro nemocnice, domovy seniorů, školy, jesle, a vytvořit síť regionálních prací, samozřejmě. Tohle je chytrá infrastruktura. A jak si zařídíme naše zastavěné prostředí takový bude vliv na zdraví a blaho lidí každý den. Naše obce, venkov a města, hledají funkční směr infrastruktury -- věci jako nakládání s odpady, poptávka po energii, jakož i sociální náklady na nezaměstnanost lidí, kteří předčasně opustili vězení a dopady různých veřejných zdravotních nákladů. Inteligentní infrastruktura může poskytovat úsporné způsoby obcím při řešení infrastruktury a sociálních potřeb. A my chceme posunout tento systém a otevřít dveře lidem, kteří byli dříve zatíženi daňově, aby se stali součástí základu daně. A představte si národní obchodní model, který vytváří místní pracovní místa a chytrou infrastrukturu, aby posílil místní ekonomickou stabilitu. Doufám, že v tom dokážete vidět alespoň malý námět.
The goal is to meet the cities' institutional demands for hospitals, senior centers, schools, daycare centers, and produce a network of regional jobs, as well. This is smart infrastructure. And how we manage our built environment affects the health and well-being of people every single day. Our municipalities, rural and urban, play the operational course of infrastructure -- things like waste disposal, energy demand, as well as social costs of unemployment, drop-out rates, incarceration rates and the impacts of various public health costs. Smart infrastructure can provide cost-saving ways for municipalities to handle both infrastructure and social needs. And we want to shift the systems that open the doors for people who were formerly tax burdens to become part of the tax base. And imagine a national business model that creates local jobs and smart infrastructure to improve local economic stability. So I'm hoping you can see a little theme here.
Tyto příklady ukazují trend. Ty jsem nevytvořila a neděje se to náhodou. Pozoruji, že se to děje po celé zemi, a dobrá zpráva je, že to posiluje. A my všichni do toho musíme investovat. To je základním pilířem pro oživení této zemi. A já to nazývám "domácí zabezpečení". Recese na nás navíjí strach a v těchto dnech je něco ve vzduchu, něco, co je velmi povzbuzující. Je to uvědomění si, že my jsme ten klíč k vlastnímu obnovení. Nyní je čas na nás, abychom jednali v našich vlastních komunitách, kde myslíme a jednáme lokálně. A až to uděláme my, naši sousedé -- ať už ti za plotem nebo za hranicemi státu, nebo v další zemi -- bude vše v pořádku. Součet všech lokálních je globální. Domácí zabezpečení znamená přestavět naše přirozenou obranyschopnost, uvést lidi do práce, obnovení našich přírodních zdrojů. Domácí zabezpečení znamená vytváření bohatství zde doma, namísto jeho ničení v zámoří. Vyřešit problémy sociální i ekologické najednou pomocí jediného řešení přinese velké úspory nákladů, blahobytnou generaci a národní bezpečnost. Mnoho skvělých a inspirujících řešení bylo vytvořeno napříč Amerikou. Naše nynější výzva je identifikovat a podporovat bezpočet dalších.
These examples indicate a trend. I haven't created it, and it's not happening by accident. I'm noticing that it's happening all over the country, and the good news is that it's growing. And we all need to be invested in it. It is an essential pillar to this country's recovery. And I call it "hometown security." The recession has us reeling and fearful, and there's something in the air these days that is also very empowering. It's a realization that we are the key to our own recovery. Now is the time for us to act in our own communities where we think local and we act local. And when we do that, our neighbors -- be they next-door, or in the next state, or in the next country -- will be just fine. The sum of the local is the global. Hometown security means rebuilding our natural defenses, putting people to work, restoring our natural systems. Hometown security means creating wealth here at home, instead of destroying it overseas. Tackling social and environmental problems at the same time with the same solution yields great cost savings, wealth generation and national security. Many great and inspiring solutions have been generated across America. The challenge for us now is to identify and support countless more.
Nyní, domácí zabezpečení znamená starat se sami o sebe, ale ne jako to staré rčení, "charita začíná doma". Nedávno jsem četla knihu "Láska vedení" od Johna Hope Bryanta. Je to o vedení ve světě, ve kterém to opravdu vypadá, že je veden na bázi strachu. A čtení této knihy mě přinutilo přehodnotit tuto teorii, proto potřebuji vysvětlit co tím myslím. Podívejte, můj táta byl skvělý, skvělý muž v mnoha ohledech. Vyrostl na odděleném jihu, unikl lynčování a všemu tomu během opravdu těžkých časů a poskytl nám stabilní domov, pro mě a mé sourozence a pro celou skupinu dalších lidí, kteří to měli těžké. Ale, jako všichni ostatní, měl nějaké problémy. (Smích) A ten jeho byl gambling, nutkavě. Pro něj, ta fráze, "Charita začíná doma", znamenala, že moje kapesné -- nebo někoho jiného -- jsem dostával jen když náhodou vyhrál. Takže bylo potřeba mu pomáhat. A někdy jsem mu půjčila peníze z mých letních nebo víkendových brigád, a on se vždy velmi snažil vrátit mi to zpátky s úrokem, samozřejmě poté, co by vyhrál. A on někdy vyhrál, věřte tomu nebo ne, na závodní dráze v Los Angeles -- jeden důvod proč miluju LA -- roku 1940. Vydělal 15 tisíc dolarů v hotovosti a koupil dům, ve kterém jsem vyrostla. Takže v tomto nejsem až tak nešťastná. Ale poslouchejte, cítila jsem se mu zavázana, a vyrostla jsem -- pak jsem vyrostla. Nyní jsem dospělá žena a na té cestě jsem se naučila pár věci.
Now, hometown security is about taking care of your own, but it's not like the old saying, "charity begins at home." I recently read a book called "Love Leadership" by John Hope Bryant. And it's about leading in a world that really does seem to be operating on the basis of fear. And reading that book made me reexamine that theory because I need to explain what I mean by that. See, my dad was a great, great man in many ways. He grew up in the segregated South, escaped lynching and all that during some really hard times, and he provided a really stable home for me and my siblings and a whole bunch of other people that fell on hard times. But, like all of us, he had some problems. (Laughter) And his was gambling, compulsively. To him that phrase, "Charity begins at home," meant that my payday -- or someone else's -- would just happen to coincide with his lucky day. So you need to help him out. And sometimes I would loan him money from my after-school or summer jobs, and he always had the great intention of paying me back with interest, of course, after he hit it big. And he did sometimes, believe it or not, at a racetrack in Los Angeles -- one reason to love L.A. -- back in the 1940s. He made 15,000 dollars cash and bought the house that I grew up in. So I'm not that unhappy about that. But listen, I did feel obligated to him, and I grew up -- then I grew up. And I'm a grown woman now, and I have learned a few things along the way.
Pro mě, charita často znamená prostě jen dávat, protože se to předpokládá, nebo protože je to něco, co se tak vždycky dělalo, nebo se dává dokud je z čeho. Já jsem pro poskytování prostředků, pro vybudování nečeho co bude růst a zesílí prvotní investici aby se nemuselo každý rok dávat více -- Nesnažím se podporovat zvyk. Strávila jsem pár let sledováním, jak dobré snahy o komunitní samostatnost, která se předpokládala vytvořit, aby podpořila a posílila komunitu, vlastně zanechaly lidi v té stejné, ne-li horší pozici, než ve které byli předtím. A za posledních 20 let, jsme utratili obrovskou sumu dobročinných dolarů na sociální problémy, přesto výsledky vzdělání, podvýživa, uvěznění, obezita, cukrovka, příjmová nerovnost, všechny tyto problémy stoupají -- kromě kojenecké úmrtnosti mezi chudými lidmi -- ale také pro ně tvoříme skvělý svět.
To me, charity often is just about giving, because you're supposed to, or because it's what you've always done, or it's about giving until it hurts. I'm about providing the means to build something that will grow and intensify its original investment and not just require greater giving next year -- I'm not trying to feed the habit. I spent some years watching how good intentions for community empowerment, that were supposed to be there to support the community and empower it, actually left people in the same, if not worse, position that they were in before. And over the past 20 years, we've spent record amounts of philanthropic dollars on social problems, yet educational outcomes, malnutrition, incarceration, obesity, diabetes, income disparity, they've all gone up with some exceptions -- in particular, infant mortality among people in poverty -- but it's a great world that we're bringing them into as well.
A trošku vím o těchto problémech, protože mnoho let jsem dlouho strávila v neziskovém průmyslovém komplexu. a jsem zotavující se výkonný ředitel, dva roky čistý. (Smích) Ale v té době jsem si uvědomila, že to byly projekty a jejich rozvíjení na místní úrovni, co opravdu znamenalo tu správnou věc pro naše komunity. Ale já jsem opravdu bojovala za finanční podpory. Čím větší byl náš úspěch, tím méně peněz přicházelo z nadací. A řeknu vám, když jsem tenkrát mluvila pro TED a v tom samém roce dostala MacArthurovu cenu, mohlo se zdát, že mám vše pod palcem. Ale tenkrát, poté, co jsem s tím začala, jsem vlastně kryla třetí rozpočtový deficit v mé agentuře poplatky za vystoupení. A myslím, protože na začátku, upřímně řečeno, moje programy jen o trošku předběhly svou dobu. Ale od té doby, tento park byl jen jakási kupa a byl představen na TED2006 a stal se touto malou věcí. Ale ve skutečnosti jsem se s tam i vdala. Tady. Tady jde můj pes, který mě vede do parku na svatbu. South Bronx Greenway byl také jen kresbou na jevišti v roce 2006. Od té doby, jsme dostali okolo 50 milionu dolarů ve stimulačním balíčku peněz na to, abychom to upravili. A to my milujeme, protože teď miluju budování, protože se díváme jak se ty věcí stávají skutečností.
And I know a little bit about these issues, because, for many years, I spent a long time in the non-profit industrial complex, and I'm a recovering executive director, two years clean. (Laughter) But during that time, I realized that it was about projects and developing them on the local level that really was going to do the right thing for our communities. But I really did struggle for financial support. The greater our success, the less money came in from foundations. And I tell you, being on the TED stage and winning a MacArthur in the same exact year gave everyone the impression that I had arrived. And by the time I'd moved on, I was actually covering a third of my agency's budget deficit with speaking fees. And I think because early on, frankly, my programs were just a little bit ahead of their time. But since then, the park that was just a dump and was featured at a TED2006 Talk became this little thing. But I did in fact get married in it. Over here. There goes my dog who led me to the park in my wedding. The South Bronx Greenway was also just a drawing on the stage back in 2006. Since then, we got about 50 million dollars in stimulus package money to come and get here. And we love this, because I love construction now, because we're watching these things actually happen.
Takže chci, aby každý pochopil rozhodující význam posunu charity k podnikání. Rozjela jsem firmu na pomoc komunitám po celé zemi, aby si uvědomili si vlastní potenciál k vylepšení všeho okolo kvality života pro jejich lidi. Domáci zabezpečení je další bod v mém seznamu úkolů. Co potřebujeme, jsou lidé, kteří vidí hodnotu v investování do těchto typů lokálních podniků, kteří budou partnery s týpky jako jsem já, aby se určily růstové trendy a přizpůsobení se klimatu jakož i pochopení rostoucích sociálních nákladů v podnikání. Musíme spolupracovat na uchopení a obnově naší země, opravě našeho energetického systému a opravě nás samotných. Je načase přestat stavět obchodní centra, věznice, stadiony a další pomníky všech našich kolektivních selhání. Je načase začít stavět živoucí monumenty naděje a možnosti.
So I want everyone to understand the critical importance of shifting charity into enterprise. I started my firm to help communities across the country realize their own potential to improve everything about the quality of life for their people. Hometown security is next on my to-do list. What we need are people who see the value in investing in these types of local enterprises, who will partner with folks like me to identify the growth trends and climate adaptation as well as understand the growing social costs of business as usual. We need to work together to embrace and repair our land, repair our power systems and repair ourselves. It's time to stop building the shopping malls, the prisons, the stadiums and other tributes to all of our collective failures. It is time that we start building living monuments to hope and possibility.
Mockrát děkuji.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)