Budu dnes mluvit o něčem, co nazývám „síťování“. Je to v podstatě zásadní změna v našich vztazích k věcem, ke hmotným statkům v našich životech. Začíná to totiž vypadat tak, že – ne vždy a ne v každém případě – ale že v jistých okamžicích je přístup k jistým statkům a službám důležitější než jejich vlastnictví. Je to vlastně hledání lepších věcí, které se dají snadno sdílet. Koneckonců už za sebou máme dlouhou tradici sdílení. Sdílíme dopravní prostředky. Dělíme se o víno a jídlo a další různé a báječné zážitky v amsterdamských coffeeshopech. Dělíme se i o další druhy zábavy – sportovní stadiony, veřejné parky, koncertní haly, knihovny, univerzity. To všechno jsou platformy pro sdílení, sdílení samotné však začíná i končí u toho, co nazývám matkou všech sdílecích platforem.
I'm speaking to you about what I call the "mesh." It's essentially a fundamental shift in our relationship with stuff, with the things in our lives. And it's starting to look at -- not always and not for everything -- but in certain moments of time, access to certain kinds of goods and service will trump ownership of them. And so it's the pursuit of better things, easily shared. And we come from a long tradition of sharing. We've shared transportation. We've shared wine and food and other sorts of fabulous experiences in coffee bars in Amsterdam. We've also shared other sorts of entertainment -- sports arenas, public parks, concert halls, libraries, universities. All these things are share-platforms, but sharing ultimately starts and ends with what I refer to as the "mother of all share-platforms."
A jak tak o síťování přemýšlím, jak přemýšlím o… nu, čím je způsobeno, jak to, že se to děje, vytane mi na mysli spousta činitelů, které bych vám teď chtěla představit. Jedním je finanční krize – nedávná krize způsobila, že začínáme přehodnocovat náš vztah k věcem v našich životech a srovnáváme jejich hodnotu – takže začínáme přiřazovat hodnotu odpovídající pravým nákladům. Druhým je populační růst a stěhování do měst. Více lidí, méně místa, méně věcí. Změna klimatu. Snažíme se snížit stres v našich vlastních životech, v našich společenstvích i na celé planetě. Poslední dobou se také projevila nedůvěra k velkým značkám, těm světovým, v mnoha různých odvětvích. A právě tady to začíná. Výzkum ukázal, že ve Státech, v Kanadě a v západní Evropě je většina z nás stále otevřenější místním firmám nebo značkám, o kterých jsme dříve ani neslyšeli. Zatímco dříve jsme šli na ruku velkým značkám a určitě jsme jim věřili. A posledním činitelem je to, že jsme propojeni s mnohem více lidmi na planetě než kdy dřív – snad kromě toho, když vedle někoho sedíte.
And as I think about the mesh and I think about, well, what's driving it, how come it's happening now, I think there's a number of vectors that I want to give you as background. One is the recession -- that the recession has caused us to rethink our relationship with the things in our lives relative to the value -- so starting to align the value with the true cost. Secondly, population growth and density into cities. More people, smaller spaces, less stuff. Climate change: we're trying to reduce the stress in our personal lives and in our communities and on the planet. Also, there's been this recent distrust of big brands, global big brands, in a bunch of different industries, and that's created an opening. Research is showing here, in the States, and in Canada and Western Europe, that most of us are much more open to local companies, or brands that maybe we haven't heard of. Whereas before, we went with the big brands that we were sure we trusted. And last is that we're more connected now to more people on the planet than ever before -- except for if you're sitting next to someone.
(Smích)
(Laughter)
Dalším faktem hodným zvážení je to, že jsme dělali obrovské investice, desítky a desítky let jsme vkládali desítky miliard dolarů do investice, která je teď naším dědictvím. Je to fyzická infrastruktura, která nám dovoluje přesouvat se z místa A do místa B a stejným směrem přesouvat i věci. Také web a mobilní technologie nám dovolily propojit se a vytvořit různé druhy platforem a systémů. A právě investice do těchto technologií a infrastruktury jsou naším dědictvím. To nám dovoluje zapojit se novými a zajímavými způsoby.
The other thing that's worth considering is that we've made a huge investment over decades and decades, and tens of billions of dollars have gone into this investment that now is our inheritance. It's a physical infrastructure that allows us to get from point A to point B and move things that way. It's also -- Web and mobile allow us to be connected and create all kinds of platforms and systems, and the investment of those technologies and that infrastructure is really our inheritance. It allows us to engage in really new and interesting ways.
A pro mě ta síťující společnost, běžná síťující společnost to dohromady znamená tři věci: naši schopnost navzájem se propojit – většina z nás se neobejde bez těchto mobilních zařízení vybavených GPS a internetem – dovoluje nám najít sebe navzájem a najít různé věci v prostoru a čase. A za třetí, že fyzické věci jsou k nalezení na mapě – jednak restaurace a podobná místa, jednak s GPS a dalšími technologiemi, jakou jsou RFID čipy či mnohem pokročilejší záležitosti, dokážeme sledovat i věci v pohybu. třeba auta, taxíky, přepravní systémy, balíčky pohybující se v čase a prostoru. To celé umožňuje vytvořit přístup k získávání věcí a služeb mnohem pohodlněji a často i levněji, než kdybychom je vlastnili.
And so for me, a mesh company, the "classic" mesh company, brings together these three things: our ability to connect to each other -- most of us are walking around with these mobile devices that are GPS-enabled and Web-enabled -- allows us to find each other and find things in time and space. And third is that physical things are readable on a map -- so restaurants, a variety of venues, but also with GPS and other technology like RFID and it continues to expand beyond that, we can also track things that are moving, like a car, a taxicab, a transit system, a box that's moving through time and space. And so that sets up for making access to get goods and services more convenient and less costly in many cases than owning them.
Za příklad si vezmu Zipcar. Kolik lidí tady už někdy zkoušelo služby jako sdílení auta či jízdního kola? Wow, to je slušné. Dobře, díky. Zipcar je v podstatě největší společností pro sdílení aut na světě. Sdílení aut nevymysleli. Vlastně bylo vynalezeno v Evropě. Jedna ze zakladatelek jela do Švýcarska, viděla to někde v provozu a řekla si: „Wow, to je fakt super. Myslím, že to dokážeme dělat i v Cambridge,“ přivezla nápad do Cambridge a rozjely to – dvě ženy – Robin Chase byla další osobou, která projekt rozjížděla. Zipcar dobře uchopil dvě základní věci. Zaprvé, opravdu pochopili, že značka je hlas a produkt je suvenýr. A proto si dali tu práci přemýšlet o tom, do jakého hávu zabalí sdílení aut. Udělali to sexy. Udělali to svěží. Udělali to prestižní. Jestli jste členem klubu, jste-li členem klubu, jste Zipster. Auta, která si vybrali, nevypadají jak vyřazená policejní s vyrvanou mříží nebo tak něco. Vybrali si tato sexy autíčka. Zaměřili se na univerzity. Zajistili, aby demografická skupina, na kterou cílili, šla s těmi auty k sobě. Byl to moc hezký zážitek. Auta byla čistá a spolehlivá, všechno fungovalo.
For example, I want to use Zipcar. How many people here have experienced car-sharing or bike-sharing? Wow, that's great. Okay, thank you. Basically Zipcar is the largest car-sharing company in the world. They did not invent car-sharing. Car-sharing was actually invented in Europe. One of the founders went to Switzerland, saw it implemented someplace, said, "Wow, that looks really cool. I think we can do that in Cambridge," brought it to Cambridge and they started -- two women -- Robin Chase being the other person who started it. Zipcar got some really important things right. First, they really understood that a brand is a voice and a product is a souvenir. And so they were very clever about the way that they packaged car-sharing. They made it sexy. They made it fresh. They made it aspirational. If you were a member of the club, when you're a member of a club, you're a Zipster. The cars they picked didn't look like ex-cop cars that were hollowed out or something. They picked these sexy cars. They targeted to universities. They made sure that the demographic for who they were targeting and the car was all matching. It was a very nice experience, and the cars were clean and reliable, and it all worked.
A také z hlediska značky to uchopili velmi dobře. Hlavně však pochopili, že nejsou prodejci aut. Chápou, že jsou společnost zaměřující se na informace. Protože když si kupujeme auto, jdeme za prodejcem jednou, popovídáme si a je hotovo – obvykle tak rychle, jak to jen jde. Ale když sdílíte auto a máte službu na sdílení aut, můžete dojíždět elektromobilem, pokud se stěhujete, dostanete náklaďák. Když hodláte vyzvednout tetičku na letišti, dostanete sedan. A když jedete lyžovat do hor, dostanete různá příslušenství, které se na auto dávají, když děláte něco takového. Mezitím tady tito chlapíci sedí někde v rohu a sbírají všechna možná data o našem chování a jak si se službou umíme poradit. A není to pro ně jen taková kratochvíle, věřím totiž, že je to velmi důležité pro Zipcar a další síťující společnosti, aby nás v podstatě ohromovaly, aby byly jako naši tajemníci. Dáváme jim totiž tak moc informací, mají oprávnění vědět, proč zrovna někam míříme, takže mají dobré předpoklady předvídat, co budeme chtít potom.
And so from a branding perspective, they got a lot right. But they understood fundamentally that they are not a car company. They understand that they are an information company. Because when we buy a car we go to the dealer once, we have an interaction, and we're chow -- usually as quickly as possible. But when you're sharing a car and you have a car-share service, you might use an E.V. to commute, you get a truck because you're doing a home project. When you pick your aunt up at the airport, you get a sedan. And you're going to the mountains to ski, you get different accessories put on the car for doing that sort of thing. Meanwhile, these guys are sitting back, collecting all sorts of data about our behavior and how we interact with the service. And so it's not only an option for them, but I believe it's an imperative for Zipcar and other mesh companies to actually just wow us, to be like a concierge service. Because we give them so much information, and they are entitled to really see how it is that we're moving. They're in really good shape to anticipate what we're going to want next.
Kolik procent dne si myslíte, že průměrný člověk používá auto? Kolik procent času? Nějaké tipy? Tyto jsou celkem blízko. Myslela jsem si, že to bude kolem 20 procent, když jsem začínala. Číslo pro Spojené státy a západní Evropu je osm procent. Když si to tedy zjednodušeně představíte jako 10 procent, 90 procent času, to co nás stojí hromadu peněz – a přiznejme, s ohledem na to také navrhujeme svá města a všechno ostatní – 90 procent času je vysedávání okolo. Z tohoto důvodu si myslím, že jedno z témat síťování je v zásadě to, jestli pořádně vymačkáme z věcí, které vyhazujeme, jejich opravdovou hodnotu. Což vzniklo se Zipcarem – Zipcar začal v roce 2000.
And so what percent of the day do you think the average person uses a car? What percentage of the time? Any guesses? Those are really very good. I was imagining it was like 20 percent when I first started. The number across the U.S. and Western Europe is eight percent. And so basically even if you think it's 10 percent, 90 percent of the time, something that costs us a lot of money -- personally, and also we organize our cities around it and all sorts of things -- 90 percent of the time it's sitting around. So for this reason, I think one of the other themes with the mesh is essentially that, if we squeeze hard on things that we've thrown away, there's a lot of value in those things. What set up with Zipcar -- Zipcar started in 2000.
Loni, v roce 2010, se rozjely dvě automobilové společnosti, jedna v UK, co se jmenuje WhipCar, druhá, RelayRides, v USA. Obě se zaměřují na vzájemné sdílení aut, protože dvě věci, které u sdílení aut opravdu fungují, jsou, zaprvé, že auto musí být k dispozici a zadruhé že by mělo být blok či dva od vašeho sídla. Takže auto, které je blok či dva od vašeho domova či kanceláře, je nejspíše auto vašeho souseda a je nejspíše volné. Lidé tedy rozjeli tento byznys. Zipcar začal o dekádu dříve, v roce 2000. Zabralo jim to šest let dát dohromady 1000 aut. WhipCar, který funguje od loňského dubna, potřeboval 6 měsíců ke shromáždění 1000 aut. Opravdu zajímavé. Kdekoli mohou lidé vydělávat mezi 200 a 700 dolary měsíčně, když nechají své sousedy používat své auto, nepotřebují-li jej sami. Je to jako dovolenková půjčovna aut. Když už jsem tady – a doufám, že pár lidí v publiku dělá do autoprůmyslu – (Smích) – napadá mě, když se podívám na technickou stránku věci – zažili jsme už televize připravené na kabelovku, notebooky připravené na WiFi – bylo by fajn, kdybyste, kdykoli v budoucnu, začali vyrábět auta připravená na sdílení. Vytváří to více příležitostí. Nám jako vlastníkům to přináší další možnosti. A myslím, že se k tomu dříve či později stejně dopracujeme.
In the last year, 2010, two car companies started, one that's in the U.K. called WhipCar, and the other one, RelayRides, in the U.S. They're both peer-to-peer car-sharing services, because the two things that really work for car-sharing is, one, the car has to be available, and two, it's within one or two blocks of where you stand. Well the car that's one or two blocks from your home or your office is probably your neighbor's car, and it's probably also available. So people have created this business. Zipcar started a decade earlier, in 2000. It took them six years to get 1,000 cars in service. WhipCar, which started April of last year, it took them six months to get 1,000 cars in the service. So, really interesting. People are making anywhere between 200 and 700 dollars a month letting their neighbors use their car when they're not using it. So it's like vacation rentals for cars. Since I'm here -- and I hope some people in the audience are in the car business -- (Laughter) -- I'm thinking that, coming from the technology side of things -- we saw cable-ready TVs and WiFi-ready Notebooks -- it would be really great if, any minute now, you guys could start rolling share-ready cars off. Because it just creates more flexibility. It allows us as owners to have other options. And I think we're going there anyway.
Příležitost a výzva v síťujícím byznysu – to jsou podnikání jako třeba Zipcar nebo Netflix, jsou to plně síťovaná podnikání, případně ta další, kde máte spoustu firem s auty, automobilky, které začínají nabízet své vlastní služby na sdílení aut ať už jako další hráči na trhu nebo jen na zkoušku, řekla bych – je udělat sdílení neodolatelným. Všichni jsme jistě zažili chvíle, kdy se sdílení nedalo odolat. Teď už jen vymyslet, jak to zopakovat a rozšířit? Víme také, protože jsme propojení v sociálních sítích, že je snadné vytvořit potěšení i na malém místě. Je to nakažlivé, protože jsme všichni navzájem propojení. Takže když zažiju něco ohromného a tweetnu o tom nebo to povím pěti lidem kolem sebe, zprávy se začnou šířit. Opak je, jak víme, také pravdou, dokonce mnohem častěji.
The opportunity and the challenge with mesh businesses -- and those are businesses like Zipcar or Netflix that are full mesh businesses, or other ones where you have a lot of the car companies, car manufacturers, who are beginning to offer their own car-share services as well as a second flanker brand, or as really a test, I think -- is to make sharing irresistible. We have experiences in our lives, certainly, when sharing has been irresistible. It's just, how do we make that recurrent and scale it? We know also, because we're connected in social networks, that it's easy to create delight in one little place. It's contagious because we're all connected to each other. So if I have a terrific experience and I tweet it, or I tell five people standing next to me, news travels. The opposite, as we know, is also true, often more true.
Tak třeba LudoTruck, který je v Los Angeles, dělá to, co obvykle dělají náklaďáky s vybraným jídlem, a získali si docela velkou přízeň. Obecně – možná i proto, že podnikám v technologiích – na věci nahlížím jako na platformy. Platformy jsou pozvání. Proto tu máme Craigslist či vývojářskou síť pro iTunes nebo iPhone, proto máme všechny ty sítě – Facebook jakbysmet. Tyto platformy zvou všechny druhy vývojářů a nejrůznější lidi, aby přicházeli se svými nápady a možnostmi k vytvoření a zacílení nějaké aplikace pro určité publikum. A upřímně, je to samé překvapení. Nemyslím si totiž, že by kdokoli z nás tady dokázal předpovědět všechny ty různé aplikace, které jsou nyní dostupné na Facebooku i mimo něj, například dva roky zpátky, kdy Mark oznámil, že hodlají tu platformu představit.
So here we have LudoTruck, which is in L.A., doing the things that gourmet food trucks do, and they've gathered quite a following. In general, and maybe, again, it's because I'm a tech entrepreneur, I look at things as platforms. Platforms are invitations. So creating Craigslist or iTunes and the iPhone developer network, there are all these networks -- Facebook as well. These platforms invite all sorts of developers and all sorts of people to come with their ideas and their opportunity to create and target an application for a particular audience. And honestly, it's full of surprises. Because I don't think any of us in this room could have predicted the sorts of applications that have happened at Facebook, around Facebook, for example, two years ago, when Mark announced that they were going to go with a platform.
Stejně tak přemýšlím i o městech jako o platformách a Detroit je platforma zcela určitě. Pozvání přivádí tvůrce, umělce a podnikatele, pomáhá to stimulovat vášnivou tvořivost a napomáhá městu k rozkvětu. Je to účast na pozvání. A města, z historického pohledu, zvala nejrůznější účastníky. Říkali jsme, že je tu také další možnost. Například nejrůznější oddělení radnice by mohla zpřístupnit data o provozu. Google vytvořil API pro zpřístupnění těchto dat. Ve Spojených státech je už sedm či osm měst, která data o provozu poskytla, a rozliční vývojáři již tvoří aplikace. Takže si v Portlandu dopřávám kávu, to latté mám z půlky vypité, a malý panel v kavárně mi najednou ukáže, že další autobus přijede za tři minuty a že vlak odjíždí za 16 minut. Jsou to věrohodné, opravdové údaje, přímo před mýma očima, tam kde jsem, takže můžu své latté dopít.
So in this way, I think that cities are platforms, and certainly Detroit is a platform. The invitation of bringing makers and artists and entrepreneurs -- it really helps stimulate this fiery creativity and helps a city to thrive. It's inviting participation, and cities have, historically, invited all sorts of participation. Now we're saying that there's other options as well. So, for example, city departments can open up transit data. Google has made available transit data API. And so there's about seven or eight cities already in the U.S. that have provided the transit data, and different developers are building applications. So I was having a coffee in Portland, and half-of-a-latte in and the little board in the cafe all of a sudden starts showing me that the next bus is coming in three minutes and the train is coming in 16 minutes. And so it's reliable, real data that's right in my face, where I am, so I can finish the latte.
Napříč Spojenými státy se nám skýtá ohromná příležitost: asi 21 procent nevyužitého komerčního a průmyslového prostoru. Ten prostor nežije. Prostředí kolem postrádá život, šťávu a zapojení. Něco se už děje – kolik z vás tady už slyšelo o pop-up stores [dočasných prodejnách]? Ah, super. Tomuhle hodně fandím. A je to velmi síťující záležitost. Zjednodušeně řečeno, v Oaklandu najdete různé druhy restaurací, blízko místa, kde žiju. A každé tři týdny se tu koná pop-up store se vším možným, odvádí skvělou práci, když vytváří velmi společenskou událost určenou pro fanoušky jídla. Spousta zábavy a to celé se děje ve velmi malém prostoru. Následně pak, funguje to tak už asi rok, začali pronajímat a vytvářet a rozšiřovat. Prostor, který býval rádoby umělecký, je nyní mnohem fajnovější a zapojuje mnohem více lidí. Tady je jeden příklad. The Crafty Fox [Řemeslná liška] je tato žena, která dělá ruční práce a různě po Londýně si otevírá tyto dočasné trhy. Ale tyto druhy událostí se dějí v mnoha různých prostředích. Z mého pohledu je jednou věcí, které pop-up stores dělají, to že vytváří netrvanlivost a potřebu. Dohromady to dělá oblíbené slovo každého obchodníka: vyprodáno. Ta příležitost získat důvěru a pozornost je ohromná věc.
There's this fabulous opportunity we have across the U.S. now: about 21 percent of vacant commercial and industrial space. That space is not vital. The areas around it lack vitality and vibrancy and engagement. There's this thing -- how many people here have heard of pop-up stores or pop-up shops? Oh, great. So I'm a big fan of this. And this is a very mesh-y thing. Essentially, there are all sorts of restaurants in Oakland, near where I live. There's a pop-up general store every three weeks, and they do a fantastic job of making a very social event happening for foodies. Super fun, and it happens in a very transitional neighborhood. Subsequent to that, after it's been going for about a year now, they actually started to lease and create and extend. An area that was edgy-artsy is now starting to become much cooler and engage a lot more people. So this is an example. The Crafty Fox is this woman who's into crafts, and she does these pop-up crafts fairs around London. But these sorts of things are happening in many different environments. From my perspective, one of the things pop-up stores do is create perishability and urgency. It creates two of the favorite words of any businessperson: sold out. And the opportunity to really focus trust and attention is a wonderful thing.
Spousta toho, co v síťování vidíme, a spousta toho, co máme na platformách, které jsme vytvořili, nám dovoluje vymezovat, vylepšovat a růst. Nám jako podnikatelům to umožňuje testovat, pak jít na trh, být v úzkém kontaktu s lidmi, naslouchat, něco vylepšit a pak se vrátit. Je to nákladově efektivní a je to velmi síťující. Infrastruktura to umožňuje.
So a lot of what we see in the mesh, and a lot of what we have in the platform that we built allows us to define, refine and scale. It allows us to test things as an entrepreneur, to go to market, to be in conversation with people, listen, refine something and go back. It's very cost-effective, and it's very mesh-y. The infrastructure enables that.
Na závěr, už se blížíme ke konci, chci ještě povzbudit – hodlám se podělit i o své pády, ačkoli nikoli o ty z pódia. (Smích) Chtěla bych tím říct to, že jedna z velkých věcí, když se podíváme na mrhání a když se podíváme na způsoby, jak můžeme být velkorysí a něčím si navzájem přispět, ale také začít zlepšovat ekonomickou situaci a zlepšovat stav životního prostředí, dostaneme se ke sdílení selhání a pádů. Jeden rychlý případ je Velib z roku 2007, přišli do Paříže s velmi smělým nápadem, obrovskou službou na sdílení kol. Udělali spoustu chyb. Měli také nespočet ohromných úspěchů. Ale byli velmi otevření, či snad museli být, ohledně toho, že na rovinu přiznali, co fungovalo a co ne. Takže B.C. v Barceloně a B-cycle a Boris Bikes v Londýně – nikdo z nich nemusel zopakovat nezdar verze 1.0 a velmi drahý proces učení, který proběhl v Paříži. Takže výhoda toho, že jsme propojeni, je také v tom, že můžeme sdílet nezdary i úspěchy.
In closing, and as we're moving towards the end, I just also want to encourage -- and I'm willing to share my failures as well, though not from the stage. (Laughter) I would just like to say that one of the big things, when we look at waste and when we look at ways that we can really be generous and contribute to each other, but also move to create a better economic situation and a better environmental situation, is by sharing failures. And one quick example is Velib, in 2007, came forward in Paris with a very bold proposition, a very big bike-sharing service. They made a lot of mistakes. They had some number of big successes. But they were very transparent, or they had to be, in the way that they exposed what worked and didn't work. And so B.C. in Barcelona and B-cycle and Boris Bikes in London -- no one has had to repeat the version 1.0 screw-ups and expensive learning exercises that happened in Paris. So the opportunity when we're connected is also to share failures and successes.
Jsme na samém začátku něčeho, co, jak už vidíme a jak se objevují síťující společnosti, je lákavé, je podmanivé, ale je na samém začátku. Mám webstránku, je to adresář, začínal se zhruba 1200 společnostmi; a za posledního dva a půl měsíce to vyskočilo na 3300 firem. A roste to každý den o pár dalších. A to jsme teprve na začátku.
We're at the very beginning of something that, what we're seeing and the way that mesh companies are coming forward, is inviting, it's engaging, but it's very early. I have a website -- it's a directory -- and it started with about 1,200 companies, and in the last two-and-a-half months it's up to about 3,300 companies. And it grows on a very regular daily basis. But it's very much at the beginning.
Takže vás chci všechny přivítat na této divoké jízdě. Mnohokrát vám děkuji.
So I just want to welcome all of you onto the ride. And thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)