"Moje Air Jordanky stojí stovku s daní. Moje semišová Starters bunda má nápis Raiders na ní. Sem stylovej, vysmátej, fakt hustej, protože není to o tom bejt slyšet, ale ať tě viděj. Moje kožená Adidas kšiltovka ladí s mým falešným Gucci baťůžkem. (Smích) Nikdo nevypadá tak dobře jako já ale stojí to prachy, není to zadara, nemám práci, nemám prachy, ale můžeš to šlohnout v obchodě, jen žádný strachy. Doma říkaj že se to nedělá, ale ty jim nevěříš ani větu. Musíš dělat co se dá, abys vypadal k světu, a proč se musím dobře oblíkat, no, nebudu ti lhát, kámo, nevím proč. Asi se díky tomu cítím jinej, Když mám na sobě věci, který jsou ze všech nej, a fakt už bych si měl koupit pár novejch sraček nebo moje ego praskne jako balónek za pár kaček. Ale ochranka je přísná v krámu. Poldové hlídaj každej den a mají pěknou ránu. Moje parta se mi směje, že mám starej ohoz. Škola brzo končí. V létě není provoz. Mám na Jordankách žraloka. Potřebuju něco novýho. Jen jedna věc mi zbejvá. Ulejt se ze školy, jet metrem do města, obhlídnout moje oběti, na který se chystám. Možná budu mít kliku a snadná kořist kolem projde. A konečně budu mít něco novýho. Jinak už to nejde. Vím svý a jdu si za svým. Beru si svůj kvér. Tohle je vážná věc. Ne jako když třídíš sběr. A moje parta se mi už nebude smát. Když čajznu něco, co za to bude stát. Vylezu z metra, čtvrtá západní, k parku se loudám, hrajou tam basket a jeden jouda poudá: 'Hej, čéče, vodkud máš ty Najky?' A říkám si: 'Líběj se, mně se líběj taky.' Oslní mě to že sem málem slepej, bílý jsou jak vata. A červenej znak Létajícího Majkla, kterej není žádná lata. Ani šmouha ani špína. Airky byly nový zbrusu. Měl jsem u sebe pistoli a chystal se bejt v plusu. Chytře jsem si počkal, nenápadně ho sledoval. A když zahnul vlevo k Houstonu, zbraň jsem tasil, a zařval: 'Naval mi ty Jordanky!' A ten syčák běžmo pryč si to hasil. Ale dneska kliku nemá. Zmáčku. Prásk! Trouba padá mezi autama dvěma. Chrchlá, bulí, krev se valí do ulic. A já mu zul Air Jordanky z jeho nohavic. Když tam tak dodělával jediný co řek bylo "Prosím chlape, ruce pryč od mých Air Jordanek" Myslíte, že jsem se bál jestli to přežije. Když jsem mu sebral boty, brečel jak fúrie. Další den, sem si nakráčel do školy ve svej Air Jordankách, jako největší king v okolí. Ten chlap je mrtvej, ale co je mi po tom, teď potřebuju novou bundu, brečet budu potom."
"My Air Jordans cost a hundred with tax. My suede Starters jacket says Raiders on the back. I'm stylin', smilin', lookin' real mean, because it ain't about being heard, just being seen. My leather Adidas baseball cap matches my fake Gucci backpack. (Laughter) Ain't nobody who looks as good as me, but this costs money, it sure ain't free, and I gots no job, no money at all, but it's easy to steal all this from the mall. Parents say I shouldn't, but I knows I should. Got to do what I can to make sure I look good, and the reason I have to look real good, well, to tell you the truth, man, I don't know why. Guess it makes me feel special inside. When I'm wearing fresh gear I don't have to hide, and I really must get some new gear soon or my ego will pop like a 10-cent balloon. But security is tight at all the shops. Every day there are more and more cops. My crew is laughing at me because I'm wearing old gear. School's almost over. Summer is near. And I'm sportin' torn Jordans. I need something new. Only one thing left to do. Cut school Friday, catch the subway downtown, check out my victims hangin' around. Maybe I'll get lucky and find easy prey. Got to get some new gear. There's no other way. I'm ready and willing. I'm packing my gun. This is serious business. This ain't no fun. And I can't have my posse laughin' at me. I'mma cop something dope, just wait, you'll see. Come out of the station, West 4th near the park, brothers shooting hoops and someone remarks, 'Hey homes, where you get them Nik's?' I says to myself, 'Yeah. I likes 'em, I likes.' They were Q-tip white, bright and blinding my eyes. The red emblem of Michael looked as if it could fly. Not one spot of dirt. The Airs were brand new. Had my pistol and knew just what to do. Waited until it was just the right time, followed him very closely behind. He made a left turn on Houston, I pulled out my gun, and I said, 'Gimme them Jordans!' And the punk tried to run. Took off fast, didn't get far. I fired,'Pow!' Fool fell between two parked cars. He was coughing, crying, blood spilled on the street. And I snatched them Air Jordans off of his feet. While laying there dying, all he could say was, "Please man, don't take my Air Jordans away." You'd think he'd be worried about staying alive. As I took off with his sneakers, there was tears in his eyes. Very next day, I bopped into school with my brand new Air Jordans, man, I was cool. I killed to get 'em, but hey, I don't care, because now I needs a new jacket to wear."
Děkuji. (Potlesk)
Thank you. (Applause)
Posledních patnáct let, co vystupuji, jsem chtěl předávat poezii světu. Nestačilo mi napsat knihu. Nestačilo mi přihlásit se do soutěže ve slam-poetry, a i když tyto věci něco znamenají, nebyly tou hybnou silou, která nutí pero psát. Tou motivací bylo, a stále je: Jak můžu přimět lidi, kteří poezií nesnášejí aby mě měli rádi? Protože jsem to, co dělám, a pokud mají rádi mě, budou mít rádi moji práci, a pokud mají rádi moji práci, budou mít rádi poezii, a pokud budou mít rádi poezii, pak jsem splnil svoji misi, což je šířit poezii do světa.
For the last 15 years that I have been performing, all I ever wanted to do was transcend poetry to the world. See, it wasn't enough for me to write a book. It wasn't enough for me to join a slam competition, and while those things hold weight, it wasn't the driving force that pushes the pen to the pad. The hunger and thirst was, and still remains: How do I get people who hate poetry to love me? Because I'm an extension of my work, and if they love me, then they will love my work, and if they love my work, then they will love poetry, and if they love poetry, then I will have done my job, which is to transcend it to the world.
A v roce 1996 jsem našel odpověď v principech mistra mluveného slova jménem Reg E. Gaines, který napsal slavnou báseň: "Prosím, neber mi mé Air Jordanky." A sledoval jsem toho člověka kudy chodil, až jsem se s ním ocitl v místnosti, a přečetl jsem mu jednu ze svých básní, a víte, co mi řekl? "To je pakárna. Víš, co máš za problém, kámo? Nečteš to, co píšou ostatní, a nedokážeš podřídit verbální metrum tonálním kritériím." (Smích) Dál mlel o poezii a stylech a Njůjorských pátečních večírcích.
And in 1996, I found the answer in principles in a master spoken-word artist named Reg E. Gaines, who wrote the famous poem, "Please Don't Take My Air Jordans." And I followed this guy everywhere until I had him in the room, and I read him one of my pieces, and you know what he told me? "Yo' wack. You know what the problem is with you, homie? You don't read other people's poetry, and you don't got any subordination for verbal measures to tonal consideration." (Laughter) Now he kept on rambling about poetry and styles and Nuyorican Friday nights.
Teď jsem toho mohl nechat. Měl jsem toho nechat. Myslel jsem, že poezie je jenom sebevyjádření. Nevěděl jsem, že vlastně musíte mít tvůrčí kontrolu.
Now I could have quit. I should have quit. I mean, I thought poetry was just self-expression. I didn't know you actually have to have creative control.
Místo abych toho nechal, následoval jsem ho všude. Když psal hru pro Broadway, stál jsem za dveřmi. Vzbudil jsem ho asi v 6:30 ráno abych se ho zeptal, kdo je nejlepší básník. Pamatuju se, jak jsem jedl rybí oči přímo z moře, protože mi řekl, že to je potrava pro mozek.
So instead of quitting, I followed him everywhere. When he was writing a Broadway show, I would be outside of the door. I would wake him up at, like, 6:30 in the morning to ask him who's the best poet. I remember eating the eyes of a fish right out of the sea because he told me it was brain food.
A pak jednoho dne jsem mu řekl: "Regi E., co je to podřízenost verbálního metra vůči tonálním kritériím?" (Smích) A on mi podal černobílý výtisk diplomky o básníkovi jménem Etheridge Knight a orální přirozenosti poezie, a od této chvíle, Reggie pro mě přestal být ten nejlepší, protože Etheridge Knight mě naučil že má slova mohou znít jako hudba, dokonce i ta malá, jednoslabičná, či, a, co a jak, můj gangsta slang by tak mohl lépe zaujmout, a od této chvíle jsem začal pronásledovat Etheridge Knighta. Chtěl jsem vědět, které básníky četl, a narazil jsem na báseň s názvem ["Dark Prophecy: Sing of Shine"], a ta mě dostala na největší pódium na které se básník může dostat: Broadway, bejby. A od této chvíle jsem se naučil jak si odtrhnout mikrofon od pusy a zaútočit na poezii svým tělem.
Then one day I told him, "Reg E., what is subordination for verbal measures to tonal consideration?" (Laughter) And he handed me a black-and-white printed out thesis on a poet named Etheridge Knight and the oral nature of poetry, and from that point, Reggie stopped becoming the best to me, because what Etheridge Knight taught me was that I could make my words sound like music, even my small ones, the monosyllables, the ifs, ands, buts, whats, the gangsta in my slang could fall right on the ear, and from then on, I started chasing Etheridge Knight. I wanted to know which poet he read, and I landed on a poem called ["Dark Prophecy: Sing of Shine"], a toast signifying that got me on the biggest stage a poet could ever be: Broadway, baby. And from that point, I learned how to pull the mic away and attack the poetry with my body.
Ale to nebyla největší lekce, kterou jsem se naučil. Největší lekce, kterou jsem se naučil o mnoho let později když jsem jel do Beverly Hill a narazil jsem na hledače talentů, který si mě prohlédl a řekl, že vypadám jako někdo, kdo nemá s touto branží žádné zkušenosti.
But that wasn't the biggest lesson I ever learned. The biggest lesson I learned was many years later when I went to Beverly Hills and I ran into a talent agent who looked at me up and down and said I don't look like I have any experience to be working in this business.
A já jsem mu řekl: "Poslouchej ty blbej troubo, jseš ztroskotalej herec, ze kterýho se stal agent, a zajímá tě, jak vím že jsi ztroskotanej herec? Protože lidi jako já vám berou práci. Procestoval jsem křížem krážem z Clevelandu až do Essexu ve východním New Yorku, vzal jsem to od místní šestky až po děvky na Hunt's Pointu které mi stály v cestě, v cestě za mistrovstvím prostoru, a nekonečno mužů, žen a dětí můžeš postavit přede mě, a já je všechny zatlačím do zdi svýma zkušenostma. Lidi si koupili lísky na moje představení a použili je jako magnety na lednici aby jim připoměli, že revoluce se blíží, tak bacha. Mám tolik zkušeností, že když ty jsi šel na soukromou školu učit se Shakespearovy sonety, já jsem nakopával tyhle beaty a pumpoval si je do žil. Dokážu zamistrovat "The Crying Game" s úctou dítěte, o kterým nějakej rváč řekne, že je oběť AIDS, a přitom neví, že to byl jeho otec, kdo to dal jeho matce, a to je dvojsmysl. Mám tolik zkušeností, že když ty jsi šel na Fell School a všichni ti bohatí malí teplí kluci se rozhodli sponzorovat dítě v nesnázích, byl jsem to já, ale vykopli mě, když přišli na to, jak jsem učil teplé hochy, jak udělat z Lee jeansů značkové V.I.M. Chtěl bych vidět, jestli by to Čechov zvládl. Sanford Meisner byl můj strejda, kterej si pro sebe křičel: "Něco je vždycky špatně, když nic je vždycky správně." Herecká metoda je jenom směs rozštěpených osobností, když uvěříš vlastním lžím, jako když mi na střední škole správnej Kenny říkal, že chtěl bejt policajt. Kámo, běž na Rikerovu Ostrovní Akademii. Mohl bych přimět Davida Mameta psychoanalyzovat můj útok v dialogu, Stanislavský by jako Bruce Lee nakopával tvůj seznam netalentovaných studentů napříč Crenshaw. No a co, že tvoji herci studovali partyzánské divadlo v London Rep? Řeknu ti starobylé čínské sobotní odpolední kung-fu tajemství. Prkno tě nepraští. Myslíš si, že černí baviči těžko hledali práci v této branži? Jsem podezřívavý mulat, což znamená, že jsem moc černý, abych byl bílý a moc bílý, na to abych byl dobrej. Zapomeň na Americké ghetto. Já jsem zbořil jeviště v Sowetu, spálil potracené děti v hrnčířově poli a i přesto si uchoval úsměv na tváři, takže ať mi nadáváš jakkoliv, jako svému pucflekovi, jako nějakému tohleto a támhleto slouhovi, až vyjdu z těhle dveří, ať mě urazíš jakkoliv, tvoje matka. Děkuji. (Potlesk)
And I said to him, "Listen, punk fool, you're a failed actor who became an agent, and you know why you failed as an actor? Because people like me took your job. I've traveled all the way from Cleveland and Essex in East New York, took the local 6 line up to the hookers of Hunt's Point who were in my way on my way to master the art of space, and the one-to-infinite amount of man, woman and child you can fit in there only so I can push them to the back of the wall with my experience. People have bought tickets to my experience and used them as refrigerator magnets to let them know that the revolution is near, so stock up. I'm so experienced that when you went to a privileged school to learn a Shakespearean sonnet, I was getting those beats kicked and shoved into me. I can master shock of "The Crying Game" with the awe of a child being called an AIDS victim by a bully who didn't know that it was his father who gave it to my mother, and that's a double entendre. I'm so experienced that when you went to the Fell School and all the rich little fairy boys decided to sponsor a child in it, that was me, but kicked me out when I was caught teaching the fairy boys how to rob the PATS off a pair of Lee Jeans and bring them to VIM. Let me see Chekhov pull that off. Sanford Meisner was my Uncle Artie yelling silently to himself, "Something's always wrong when nothing's always right." Method acting is nothing but a mixture of multiple personalities, believing your own lies are reality, like in high school cool Kenny telling me he wanted to be a cop. Dude, you go to Riker's Island Academy. I could make David Mamet psychoanalyze my attack on dialogue, Stanislavski be as if he were Bruce Lee kicking your roster of talentless students up and down Crenshaw. So what, your actors studied guerrilla theater at the London Rep? Let me tell you an ancient Chinese Saturday afternoon kung fu secret. Boards don't hit back. You think black entertainers have it hard finding work in this business? I'm a suspicious mulatto, which means I'm too black to be white and too white to be doing it right. Forget the American ghetto. I've cracked stages in Soweto, buried abortion babies in potter's field and still managed to keep a smile on my face, so whatever you curse at me to your caddyshack go-for-this, go-for-that assistant when I walk out that door, whatever slander you send my way, your mother. Thank you. (Applause)