O co se budu v následujících cca 15 minutách snažit, je říci vám o nápadu, jak přimějeme hmotu oživnout. To se může zdát lehce ambiciózní, ale když se podíváte na sebe, na své ruce, uvědomíte si, že jsou živé. Takže to je začátek. Toto hledání začalo před čtyřmi miliardami let na planetě Zemi. Již čtyři miliardy let tu je organický, biologický život. A jako anorganický chemik, mí přátelé a kolegové rozlišujeme mezi organickým, živým světem a anorganickým, mrtvým světem. A o co se pokusím a co udělám, je zasadit pár myšlenek o tom, jak můžeme transformovat anorganickou, mrtvou hmotu, do živoucí hmoty, do anorganické biologie.
What I'm going to try and do in the next 15 minutes or so is tell you about an idea of how we're going to make matter come alive. Now this may seem a bit ambitious, but when you look at yourself, you look at your hands, you realize that you're alive. So this is a start. Now this quest started four billion years ago on planet Earth. There's been four billion years of organic, biological life. And as an inorganic chemist, my friends and colleagues make this distinction between the organic, living world and the inorganic, dead world. And what I'm going to try and do is plant some ideas about how we can transform inorganic, dead matter into living matter, into inorganic biology.
Než toto udělám, chci tak nějak usadit biologii na její místo. A já jsem naprosto omámen biologií. Miluji syntetickou biologii. Miluji věci, které jsou živé. Miluji manipulaci s infrastrukturou biologie. Ale v rámci této infrastruktury si musíme zapamatovat, že řídící síla biologie popravdě vychází z evoluce. A evoluce, ačkoli byla ustanovena před více než 100 lety Charlesem Darwinem a širokým počtem dalších lidí, stále je trošku nehmatatelná. A když hovořím o darwinistické evoluci, mám na mysli jednu jedinou věc, a to přežití nejschopnějšího. A tak zapomeňte na evoluci v metafyzické podstatě. Pomyslete na evoluci z hlediska potomků, co soutěží a někteří vyhrávají.
Before we do that, I want to kind of put biology in its place. And I'm absolutely enthralled by biology. I love to do synthetic biology. I love things that are alive. I love manipulating the infrastructure of biology. But within that infrastructure, we have to remember that the driving force of biology is really coming from evolution. And evolution, although it was established well over 100 years ago by Charles Darwin and a vast number of other people, evolution still is a little bit intangible. And when I talk about Darwinian evolution, I mean one thing and one thing only, and that is survival of the fittest. And so forget about evolution in a kind of metaphysical way. Think about evolution in terms of offspring competing, and some winning.
S tímto na mysli, jakožto chemik, chtěl jsem si položit otázku frustrovanou biologií: Jaké je minimální množství hmoty, jež může zažít darwinistickou evoluci? A toto se zdá jako docela hluboká otázka. A jako chemici nejsme zvyklí na hluboké otázky každý den. Takže když jsem se nad tím zamyslel, náhle jsem si uvědomil, že biologie nám dala odpověď. A vskutku, nejmenší jednotkou hmoty, která se může nezávisle vyvíjet je, vskutku, samotná buňka -- bakterie.
So bearing that in mind, as a chemist, I wanted to ask myself the question frustrated by biology: What is the minimal unit of matter that can undergo Darwinian evolution? And this seems quite a profound question. And as a chemist, we're not used to profound questions every day. So when I thought about it, then suddenly I realized that biology gave us the answer. And in fact, the smallest unit of matter that can evolve independently is, in fact, a single cell -- a bacteria.
Tím vyvstávají tři velmi důležité otázky: Co je to život? Je biologie výjimečná? Biologové si to, zdá se, myslí. Může se hmota vyvíjet? Nyní, když zodpovíte tyto otázky v opačném pořadí, třetí otázka -- může se hmota vyvíjet? -- pokud ji můžeme zodpovědět, poznáme tím, jak výjimečná je biologie, a možná, jen možná, budeme mít trochu ponětí o tom, co je opravdu život.
So this raises three really important questions: What is life? Is biology special? Biologists seem to think so. Is matter evolvable? Now if we answer those questions in reverse order, the third question -- is matter evolvable? -- if we can answer that, then we're going to know how special biology is, and maybe, just maybe, we'll have some idea of what life really is.
Takže tady je trocha anorganického života. Toto je mrtvý krystal a já s ním něco provedu a on ožije. A můžete viděte, je to něco jako opylení, klíčení, růst. Toto je anorganická trubice. A všechny tyto krystaly tady pod mikroskopem byly před pár minutami mrtvé a vypadají živě. Jistěže, nejsou živé. Je to chemický experiment, v němž jsem vytvořil krystalovou zahrádku. Ale když jsem toto spatřil, byl jsem opravdu fascinován, protože to vypadalo tak podobné životu. Na chvilku to pozastavím, pohleďte na plátno. Vidíte, že tam roste architektura, vyplňujíc prázdnotu. A je to mrtvé. Takže jsem byl optimistický v tom, že pokud nějak dokážeme přimět věci imitovat život, pojďme o krok dál. Podívejme se, jestli můžeme skutečně stvořit život.
So here's some inorganic life. This is a dead crystal, and I'm going to do something to it, and it's going to become alive. And you can see, it's kind of pollinating, germinating, growing. This is an inorganic tube. And all these crystals here under the microscope were dead a few minutes ago, and they look alive. Of course, they're not alive. It's a chemistry experiment where I've made a crystal garden. But when I saw this, I was really fascinated, because it seemed lifelike. And as I pause for a few seconds, have a look at the screen. You can see there's architecture growing, filling the void. And this is dead. So I was positive that, if somehow we can make things mimic life, let's go one step further. Let's see if we can actually make life.
Ale je tu problém, protože až do minulé dekády nám bylo tvrzeno, že život je nemožný a že jsme nejneuvěřitelnějším zázrakem ve vesmíru. Vlastně jsme byli jediní lidé ve vesmíru. No, to je trošku nudné. Takže jako chemik jsem chtěl říct: "Počkat. Co se to tu děje? Je život tak nepravděpodobný?" A to je opravdu ta otázka. Myslím, že možná vznik prvních buněk byl tak pravděpodobný jako vznik hvězd. A vskutku, udělejme další krok. Řekněme, že pokud je fyzika fúze zakódována do vesmíru, možná je stejně tak i fyzika života. A tak problém s chemiky -- a to je stejně tak i obrovská výhoda -- je, že se rádi zaměřujeme na naše prvky. V biologii má hlavní roli uhlík. A ve vesmíru, kde uhlík existuje a organická biologie, pak máme všechnu to skvělou rozmanitost života. Vlastně máme tak úžasné formy života, se kterými můžeme manipulovat. Jsme velice opatrní v laboratoři, abychom se vyhnuli různýmu biohazardu.
But there's a problem, because up until maybe a decade ago, we were told that life was impossible and that we were the most incredible miracle in the universe. In fact, we were the only people in the universe. Now, that's a bit boring. So as a chemist, I wanted to say, "Hang on. What is going on here? Is life that improbable?" And this is really the question. I think that perhaps the emergence of the first cells was as probable as the emergence of the stars. And in fact, let's take that one step further. Let's say that if the physics of fusion is encoded into the universe, maybe the physics of life is as well. And so the problem with chemists -- and this is a massive advantage as well -- is we like to focus on our elements. In biology, carbon takes center stage. And in a universe where carbon exists and organic biology, then we have all this wonderful diversity of life. In fact, we have such amazing lifeforms that we can manipulate. We're awfully careful in the lab to try and avoid various biohazards.
Tak co s hmotou? Pokud dokážeme oživit hmotu, byl by to hmotohazard? Pomyslete, to je vážná otázka. Pokud by se vaše pero dokázalo replikovat, byl by to trochu problém. Musíme se tedy zamyslet jinak, pokud se chystáme oživit hmotu. A také musíme dbát na problémy. Ale než dokážeme stvořit život, zamysleme se na sekundu, čím je život opravdu charakterizován. A odpusťte ten komplikovaný diagram. Toto je jen soubor cest v buňce. A buňka je pro nás očividně fascinující věc. Syntetičtí biologové jí manipulují. Chemici se snaží studovat molekuly, aby se podívali na nemoci. A všechny tyto cesty běží ve stejný čas. Máte regulaci; informace jsou přepsány; katalyzátory jsou vytvářeny; dějí se věci. Ale co dělá buňka? No, dělí se, soutěží, přežívá. A myslím, že to je to, kde musíme začít za podmínek, že přemýšlíme o stavění v životě z našich myšlenek.
Well what about matter? If we can make matter alive, would we have a matterhazard? So think, this is a serious question. If your pen could replicate, that would be a bit of a problem. So we have to think differently if we're going to make stuff come alive. And we also have to be aware of the issues. But before we can make life, let's think for a second what life really is characterized by. And forgive the complicated diagram. This is just a collection of pathways in the cell. And the cell is obviously for us a fascinating thing. Synthetic biologists are manipulating it. Chemists are trying to study the molecules to look at disease. And you have all these pathways going on at the same time. You have regulation; information is transcribed; catalysts are made; stuff is happening. But what does a cell do? Well it divides, it competes, it survives. And I think that is where we have to start in terms of thinking about building from our ideas in life.
Ale jak jinak je život charakterizován? Představuji si ho jako plamen v lahvi. A tak, co tu máme, je popis samotných buněk replikujících se, metabolizujících, pálících si to skrz chemii. A tak musíme porozumět tomu, že pokud chceme vytvářet umělí život a chápat původ života, musíme tomu nějak dát sílu. Takže než můžeme opravdu začít tvořit život, musíme se skutečně zamyslet nad tím, odkud přišel. A Darwin sám dumal v dopise kolegovi nad tím, že si myslel, že život se pravděpodobně vynořil v nějakém teplém malém jezírku někde -- možná ne ve Skotsku, možná v Africe, možná někde jinde. Ale opravdu čestná odpověď je, že prostě nevíme, protože tu je problém s původem. Představte si cestu zpátky čtyři a půl miliardy let, je tam veliká chemická polévka hmoty. A z toho jsme vzešli.
But what else is life characterized by? Well, I like think of it as a flame in a bottle. And so what we have here is a description of single cells replicating, metabolizing, burning through chemistries. And so we have to understand that if we're going to make artificial life or understand the origin of life, we need to power it somehow. So before we can really start to make life, we have to really think about where it came from. And Darwin himself mused in a letter to a colleague that he thought that life probably emerged in some warm little pond somewhere -- maybe not in Scotland, maybe in Africa, maybe somewhere else. But the real honest answer is, we just don't know, because there is a problem with the origin. Imagine way back, four and a half billion years ago, there is a vast chemical soup of stuff. And from this stuff we came.
Takže, až budete přemýšlet o nemožné povaze toho, co vám povím v příštích pár minutách, jen si vzpomeňte, my jsme přišli z hmoty na planetě Zemi. A prošli jsme množstvím světů. Lidé přes RNA by mluvili o RNA světě. Nějak jsme se dostali k bílkovinám a DNA. Pak jsme se dostali k poslednímu předkovi. Evoluce začala -- a to je trochu skvělé. A jsme tu. Ale je tu zátaras, přes který nelze projít. Můžete dekódovat genom, můžete se ohlížet, můžete nás všechny spojit pomocí mitochondriální DNA, ale nemůžeme se dostat dál než k poslednímu předkovi, poslední viditelné buňce, kterou můžeme vysledovat nebo na níž můžeme pomyslet v minulosti. Takže nevíme, jak jsme se tu vzali.
So when you think about the improbable nature of what I'm going to tell you in the next few minutes, just remember, we came from stuff on planet Earth. And we went through a variety of worlds. The RNA people would talk about the RNA world. We somehow got to proteins and DNA. We then got to the last ancestor. Evolution kicked in -- and that's the cool bit. And here we are. But there's a roadblock that you can't get past. You can decode the genome, you can look back, you can link us all together by a mitochondrial DNA, but we can't get further than the last ancestor, the last visible cell that we could sequence or think back in history. So we don't know how we got here.
Tak jsou tu dvě možnosti: inteligentní design, přímý a nepřímý -- takže Bůh, nebo můj kamarád. Řeči o E.T., který nás sem umístil, nebo nějaký jiný život, pouze posouvá problém kus dál. Nejsem politik, jsem vědec. Další věc, o které potřebujeme přemýšlet, je vznik chemické komplexity. To se zdá velmi podobné. Takže máme nějakou pravěkou polévku. A ta je najednou dobrým zdrojem všech 20 aminokyselin. A nějak jsou tyto aminokyseliny kombinovány a život začíná. Ale život začíná, co to znamená? Co je život? Co je tenhle život zač?
So there are two options: intelligent design, direct and indirect -- so God, or my friend. Now talking about E.T. putting us there, or some other life, just pushes the problem further on. I'm not a politician, I'm a scientist. The other thing we need to think about is the emergence of chemical complexity. This seems most likely. So we have some kind of primordial soup. And this one happens to be a good source of all 20 amino acids. And somehow these amino acids are combined, and life begins. But life begins, what does that mean? What is life? What is this stuff of life?
Takže v padesátých letech, Miller-Urey provedli svůj fantastický chemický Frankenstein experiment, kde udělali ekvivalent v chemickém světě. Vzali základní ingredience, dali je do jedné nádoby a zažhnuli je a dali tam vysoké napětí. A podívali se na to, co bylo v polévce a našli aminokyseliny, ale nic nevzešlo, nebyly tam buňky. Takže celý obor se trochu zasekl a byl obnoven v osmdesátých letech, kdy analytické technologie a počítačové technologie přicházeli na svět.
So in the 1950s, Miller-Urey did their fantastic chemical Frankenstein experiment, where they did the equivalent in the chemical world. They took the basic ingredients, put them in a single jar and ignited them and put a lot of voltage through. And they had a look at what was in the soup, and they found amino acids, but nothing came out, there was no cell. So the whole area's been stuck for a while, and it got reignited in the '80s when analytical technologies and computer technologies were coming on.
V mé vlastní laboratoři je způsobem, kterým se snažíme stvořit anorganický život, užití několika různých reakčních formátů. Takže, co se snažíme dělat, je dělat reakce -- ne v jedné baňce, ale v desítkách baněk, a spojit je dohromady, jak můžete vidět s tímto proudícím systémem, všechny ty trubky. Můžeme to dělat mikrokapalně, můžeme to dělat litograficky, můžeme to dělat v 3D tiskárně, můžeme to dělat v kapkách pro kolegy. A klíčová věc je mít mnoho komplexní chemie jen tak se hemžit. Ale to pravděpodobně skončí neúspěchem, takže se potřebujeme více soustředit.
In my own laboratory, the way we're trying to create inorganic life is by using many different reaction formats. So what we're trying to do is do reactions -- not in one flask, but in tens of flasks, and connect them together, as you can see with this flow system, all these pipes. We can do it microfluidically, we can do it lithographically, we can do it in a 3D printer, we can do it in droplets for colleagues. And the key thing is to have lots of complex chemistry just bubbling away. But that's probably going to end in failure, so we need to be a bit more focused.
A odpověď samozřejmě leží u myší. Tak si pamatuji, co potřebuji jako chemik. Říkám: "Hm, chci molekuly." Ale potřebuji metabolismus, potřebuji nějakou energii. Potřebuji informace a potřebuji obal. Protože pokud chci evoluci, potřebuji obaly k soutěžení. Takže když máte obal, je to jako nastoupit do vašeho auta. "Tohle je moje auto a budu jezdit kolem a vystavovat ho na odiv." A představuji si, že máte něco podobné v buněčné biologii se vznikem života. Takže tyto věci dohromady nám možná dávají evoluci. A způsob, jak to testovat v laboratoři, je zminimalizovat je.
And the answer, of course, lies with mice. This is how I remember what I need as a chemist. I say, "Well I want molecules." But I need a metabolism, I need some energy. I need some information, and I need a container. Because if I want evolution, I need containers to compete. So if you have a container, it's like getting in your car. "This is my car, and I'm going to drive around and show off my car." And I imagine you have a similar thing in cellular biology with the emergence of life. So these things together give us evolution, perhaps. And the way to test it in the laboratory is to make it minimal.
Takže, o co se pokusíme, je přijít s anorganickou Lego soupravou molekul. A tak odpusťte molekuly na obrazovce, ale je to velmi jednoduchá souprava. Máme tu možná jen tři nebo čtyři různé typy stavebních kostiček. A můžeme je dát dohromady a udělat z nich doslova tisíce a tisíce opravdu velkých nano-molekulárních molekul velikosti DNA a bílkovin, ale není tu žádný uhlík. Uhlík je špatný. A tak s touto Lego stavebnicí máme rozmanitost požadovanou pro uložení komplexních informací bez DNA. Ale potřebujeme udělat nějaké obaly. A jen před pár měsící v mé laboratoři jsme byli schopni vzít tyto stejné molekuly a udělat z nich buňky. A na obrazovce můžete vidět výrobu buňky. A nyní dáme nějakou chemii dovnitř a uděláme nějakou chemii v této buňce. A vše, co jsem vám chtěl ukázat, je, že můžeme sestrojit molekuly v membránách, v opravdových buňkách, a poté vznikne jakýsi molekulární Darwinismus, molekulární přežití nejschopnějšího.
So what we're going to try and do is come up with an inorganic Lego kit of molecules. And so forgive the molecules on the screen, but these are a very simple kit. There's only maybe three or four different types of building blocks present. And we can aggregate them together and make literally thousands and thousands of really big nano-molecular molecules the same size of DNA and proteins, but there's no carbon in sight. Carbon is banned. And so with this Lego kit, we have the diversity required for complex information storage without DNA. But we need to make some containers. And just a few months ago in my lab, we were able to take these very same molecules and make cells with them. And you can see on the screen a cell being made. And we're now going to put some chemistry inside and do some chemistry in this cell. And all I wanted to show you is we can set up molecules in membranes, in real cells, and then it sets up a kind of molecular Darwinism, a molecular survival of the fittest.
A tento film tady ukazuje toto soutěžení mezi molekulami. Molekuly soutěží o hmotu. Jsou všechny ze stejné hmoty, ale chtějí, aby vyhrál jejich tvar. Chtějí, aby jejich tvar přečkal. A to je klíč. Pokud dokážeme nějak povzbudit tyto molekuly, aby spolu mluvily a tvořily správné tvary a soutěžily, začnou utvářet buňky, které se budou replikovat a budou soutěžit. Pokud to zvládneme, zapomeňte molekulární detail.
And this movie here shows this competition between molecules. Molecules are competing for stuff. They're all made of the same stuff, but they want their shape to win. They want their shape to persist. And that is the key. If we can somehow encourage these molecules to talk to each other and make the right shapes and compete, they will start to form cells that will replicate and compete. If we manage to do that, forget the molecular detail.
Zaměřme se na to, co by to mohlo znamenat. Takže máme tuhle speciální teorie evoluce, která se týká pouze organické biologie, nás. Pokud dokážeme dostat evoluci do hmotného světa, tak předpokládám, že bychom měli mít obecnou teorii evoluce. A to opravdu stojí za přemýšlení. Ovládá evoluce důmyslnost hmoty ve vesmíru? Je v evoluci nějaká řídící síla, která umožňuje hmotě soutěžit? Takže to znamená, že bychom pak mohli začít vytvářet různé platformy pro bádání této evoluce. Tak si představte, pokud jsme schopni vytvořit soběstačnou umělou formu života, nejenže nám to řekne něco o původu života -- že je možné, že vesmír nepotřebuje uhlík, aby žil; může použít cokoli -- můžeme poté zajít o krok dál a vyvinout nové technologie, protože pak můžeme využít softwarovou kontrolu ke kódování evoluce.
Let's zoom out to what that could mean. So we have this special theory of evolution that applies only to organic biology, to us. If we could get evolution into the material world, then I propose we should have a general theory of evolution. And that's really worth thinking about. Does evolution control the sophistication of matter in the universe? Is there some driving force through evolution that allows matter to compete? So that means we could then start to develop different platforms for exploring this evolution. So you imagine, if we're able to create a self-sustaining artificial life form, not only will this tell us about the origin of life -- that it's possible that the universe doesn't need carbon to be alive; it can use anything -- we can then take [it] one step further and develop new technologies, because we can then use software control for evolution to code in.
Tak si představte, že vytvoříme malou buňku. Chceme ji dát ven do prostředí a chceme ji napájet sluncem. Co uděláme, je, že ji zapojíme do krabičky se světlem. A už dál nevyužíváme design. Nacházíme, co funguje. Měli bychom vzít naši inspiraci z biologie. Biologie se nestará o design pokud funguje. Takže toto přeorganizuje způsob, kterým navrhujeme věci. Ale nejen to, začneme přemýšlet o tom, jak můžeme začít vyvíjet symbiotický vztah s biologií. Nebylo by to skvělé, kdyby jste mohli vzít tyto umělé biologické buňky a spojit je s biologickými k nápravě problémů, se kterými jsme se nedokázali vypořádat? To zásadní v buněčné biologii je, že nikdy nebudeme všemu rozumět, protože je to multidimenzionální problém nastolený evolucí. Evoluce nemůže být rozřezána. Potřebujete nějak najít "fitness funkci". A hluboké uvědomění si pro mě je to, že, pokud toto funguje, koncept sobeckého genu je posunut o řád výše a ve skutečnosti začínáme mluvit o sobecké hmotě.
So imagine we make a little cell. We want to put it out in the environment, and we want it to be powered by the Sun. What we do is we evolve it in a box with a light on. And we don't use design anymore. We find what works. We should take our inspiration from biology. Biology doesn't care about the design unless it works. So this will reorganize the way we design things. But not only just that, we will start to think about how we can start to develop a symbiotic relationship with biology. Wouldn't it be great if you could take these artificial biological cells and fuse them with biological ones to correct problems that we couldn't really deal with? The real issue in cellular biology is we are never going to understand everything, because it's a multidimensional problem put there by evolution. Evolution cannot be cut apart. You need to somehow find the fitness function. And the profound realization for me is that, if this works, the concept of the selfish gene gets kicked up a level, and we really start talking about selfish matter.
A co to znamená ve vesmíru, kde právě jsme nejvyšší formou hmoty? Sedíte na židlích. Jsou neživé, jsou mrtvé. Ale vy jste z hmoty a požíváte hmotu a zotročujete hmotu. Takže použití evoluce v biologii a v organické biologii je pro mě docela půvabné, docela vzrušující. A dostáváme se opravdu velmi blízko k pochopení klíčových kroků, které oživují mrtvou hmotu. A opět, když si říkáte, jak nepravděpodobné to je, vzpomeňte, před pěti biliony let jsme tu nebyli a nebyl tu žádný život. Takže co nám to říká
And what does that mean in a universe where we are right now the highest form of stuff? You're sitting on chairs. They're inanimate, they're not alive. But you are made of stuff, and you are using stuff, and you enslave stuff. So using evolution in biology, and in inorganic biology, for me is quite appealing, quite exciting. And we're really becoming very close to understanding the key steps that makes dead stuff come alive. And again, when you're thinking about how improbable this is, remember, five billion years ago, we were not here, and there was no life. So what will that tell us
o původu života a smyslu života? Třeba, pro mě jako chemika, nechci se pouštět do obecným pojmů; chci se zamyslet nad specifiky. Takže co to znamená o definování života? Opravdu se o tohle snažíme. A já myslím, že můžeme vytvořit anorganickou biologii a můžeme dát hmotě schopnost vyvíjet se, která ve skutečnosti definuje život. Předkládám vám, že hmota, která se vyvíjí, je živá, a to nám dává myšlenku tvoření vývojeschopné hmoty.
about the origin of life and the meaning of life? But perhaps, for me as a chemist, I want to keep away from general terms; I want to think about specifics. So what does it mean about defining life? We really struggle to do this. And I think, if we can make inorganic biology, and we can make matter become evolvable, that will in fact define life. I propose to you that matter that can evolve is alive, and this gives us the idea of making evolvable matter.
Velice vám děkuji.
Thank you very much.
(Aplaus)
(Applause)
Chris Anderson: Jen rychlá otázka k časové ose. Věříte, že v tomto projektu uspějete? Kdy?
Chris Anderson: Just a quick question on timeline. You believe you're going to be successful in this project? When?
Lee Cronin: Tolik lidí si myslí, že životu trvá miliony let, aby začal fungovat. Hodláme to provést za pár hodin, jen co utvoříme správnou chemii.
Lee Cronin: So many people think that life took millions of years to kick in. We're proposing to do it in just a few hours, once we've set up the right chemistry.
CA: A kdy si myslíte, že se to stane?
CA: And when do you think that will happen?
LC: Snad během následujících dvou let.
LC: Hopefully within the next two years.
CA: To by bylo pozdvižení. (Smích) Jaké věříte, že jsou, podle vás osobně, šance, že procházejíc se po nějaké jiné planetě, je tam život, nezaložený na uhlíku, a prochází se nebo teče nebo něco?
CA: That would be a big story. (Laughter) In your own mind, what do you believe the chances are that walking around on some other planet is non-carbon-based life, walking or oozing or something?
LC: Myslím, že je to 100 procent. Protože potíž je, že jsme tak šovinističtí biologií, když vezmete pryč uhlík, jsou tu další věci, jež se mohou stát. Takže jiná věc, že pokud jsme schopni vytvořit život, který není založen na uhlíku, možná budeme schopni říci NASA, po čem doopravdy pátrat. Nechoďte a nepátrejte po uhlíku, jděte a hledejte hmotu schopnou vývinu.
LC: I think it's 100 percent. Because the thing is, we are so chauvinistic to biology, if you take away carbon, there's other things that can happen. So the other thing that if we were able to create life that's not based on carbon, maybe we can tell NASA what really to look for. Don't go and look for carbon, go and look for evolvable stuff.
CA: Lee Cronine, hodně štěstí. (LC: Velice vám děkuji.)
CA: Lee Cronin, good luck. (LC: Thank you very much.)
(Aplaus)
(Applause)