Rád bych se pokusil předat Vám pohled na svět, jak jej vidím, s jeho problémy, kterým čelíme, s jeho příležitostmi, a pak se zeptal, zda máme být optimisty nebo pesimisty. A pak Vás zasvětím do svého tajemství, proč já jsem zatvrzelým optimistou. Dovolte, abych začal ukázkou Al Gorova filmu, který jste mohli vidět dříve. Všichni jste viděli "Nepříjemnou pravdu". Toto je ještě o něco nepříjemnější.
I'm going to try to give you a view of the world as I see it, the problems and the opportunities that we face, and then ask the question if we should be optimistic or pessimistic. And then I'll let you in on a secret, which is why I am an incurable optimist. Let me start off showing you an Al Gore movie that you may have seen before. Now, you've all seen "Inconvenient Truth." This is a little more inconvenient.
(Video): Muž: ... extrémně nebezpečné otázky. Protože, při současném stupni poznání nemáme představu o tom, co se stane. Dokonce i teď člověk možná nevědomky mění světové klima plýtváním produktů naší civilizace. Kvůli našemu každoročnímu vypouštění více než 6 miliard tun oxidu uhličitého, - díky němuž vzduch absorbuje sluneční energii -- prostřednictvím továren a automobilů se, jak se zdá, naše atmosféra ohřívá. Je to špatně? Dobře, počítalo se, že při zvýšení pozemské teploty o několik stupňů, dojde k roztátí polárních ledovců. A pokud k tomu dojde, vnitrozemské moře pokryje značnou část Mississipské nížiny. Turisté v loďkách s proskleným dnem si budou prohlížet zatopené věže Miami přes 150 stop (50 m) tropické vody. Ohledně klimatu, nepokoušíme pouze síly mocnější, než ty, jež znají fyzikové ze srážek atomů, ale pokoušíme život samotný.
(Video): Man: ... extremely dangerous questions. Because, with our present knowledge, we have no idea what would happen. Even now, man may be unwittingly changing the world's climate through the waste products of his civilization. Due to our release, through factories and automobiles every year, of more than six billion tons of carbon dioxide -- which helps air absorb heat from the sun -- our atmosphere seems to be getting warmer. This is bad? Well, it's been calculated a few degrees' rise in the earth's temperature would melt the polar ice caps. And if this happens, an inland sea would fill a good portion of the Mississippi Valley. Tourists in glass-bottomed boats would be viewing the drowned towers of Miami through 150 feet of tropical water. For, in weather, we're not only dealing with forces of a far greater variety than even the atomic physicist encounters, but with life itself.
Larry Brilliant: máme se cítit dobře, nebo špatně, když jsme z 50 let znalostí vytěžili tak málo? Popravdě, záleží na tom, jaké jsou Vaše cíle. A já si myslím, podle svých cílů, že je dobré vracet se ke Gándhího formuli. Když se Mahátma Gándhího ptali, "Jak poznáš, zda Tvůj příští skutek k němuž se chystáš je ten správný, nebo špatný?" On odpověděl: "Rozhodněte to v konfrontaci s těmi nejchudšími, nejzranitelnějšími bytostmi, na které jste kdy narazili, a zeptejte se sami sebe, zda čin, který zvažujete, bude pro ně přínosem. Pokud ano, je správné to udělat. A pokud ne, promyslete to ještě jednou."
Larry Brilliant: Should we feel good, or should we feel bad that 50 years of foreknowledge accomplished so little? Well, it depends, really, on what your goals are. And I think, as my goals, I always go back to Gandhi's talisman. When Mahatma Gandhi was asked, "How do you know if the next act that you are about to do is the right one or the wrong one?" he said, "Consider the face of the poorest, most vulnerable human being that you ever chanced upon, and ask yourself if the act that you contemplate will be of benefit to that person. And if it will be, it's the right thing to do, and if not, rethink it."
Pro nás v této místnosti, kdo nejsme těmi nejchudšími, ani těmi nejzranitelnějšími jedinci, je to společnost, kultura, je to sám svět. A trendy pro ty, kdo žijí na okraji společnosti, kdo jsou ti nejchudší a nejzranitelnější, ty trendy nám dodávají skvělé argumenty k pesimismu. Máme však i pěkné argumenty k optimismu. Shrňme si obojí. Nejdříve ze všeho obecné trendy. Jde o dva či tři stupně klimatické změny, které nám pěkně zatopí. Způsobí to zvýšení hladiny moří. Následně pak zasolení vodních zdrojů a půdy. Neúměrně to postihne ty nejchudší a nejzranitelnější, stejně tak, jako to způsobí nárůst populace. Dokonce, i když se vyhneme populační explozi dle Paula Ehrlicha, a nebudeme zde mít 20 miliard lidí ještě v této dekádě, jak se předpovídá, projíme toho za 20 miliard. A spotřebujeme toho tolik, že, opět, nárůst z 6,5 miliardy na 9,5 miliardy čehož se dožijí naše vnoučata, nepřiměřeně zasáhne ty nejchudší a nejzranitelnější.
For those of us in this room, it's not just the poorest and the most vulnerable individual, it's the community, it's the culture, it's the world itself. And the trends for those who are at the periphery of our society, who are the poorest and the most vulnerable, the trends give rise to a great case for pessimism. But there's also a wonderful case for optimism. Let's review them both. First of all, the megatrends. There's two degrees, or three degrees of climate change baked into the system. It will cause rising seas. It will cause saline deposited into wells and into lands. It will disproportionately harm the poorest and the most vulnerable, as will the increasing rise of population. Even though we've dodged Paul Ehrlich's population bomb, and we will not see 20 billion people in this decade, as he had forecast, we eat as if we were 20 billion. And we consume so much that again, a rise of 6.5 billion to 9.5 billion in our grandchildren's lifetime will disproportionately hurt the poorest and the most vulnerable.
Proto ta migrace do měst. Proto byla letos v červnu překročena 51procentní hranice podílu obyvatel žijících ve městech, slumech a chudinských čtvrtích. Venkov už neprodukuje tolik jídla, jak tomu bývalo. Zelená revoluce do Afriky nikdy nedorazila. A spolu s desertifikací, písečnými bouřemi, pouštěmi Gobi a Ogaden zjišťujeme, že je čím dál těžší udržet hektarový výnos a produkovat tolik kalorií, kolik se produkovalo před 15-ti lety.
That's why they migrate to cities. That's why in June of this year, we passed, as a species, 51 percent of us living in cities, and bustees, and slums, and shantytowns. The rural areas are no longer producing as much food as they did. The green revolution never reached Africa. And with desertification, sandstorms, the Gobi Desert, the Ogaden, we are finding increasing difficulty of a hectare to produce as many calories as it did even 15 years ago.
Takže se lidé čím dál častěji obracejí ke konzumaci zvěřiny. Minulý rok se v Africe snědlo 600 miliónů divokých zvířat a zkonzumovaly se 2 miliardy kilogramů zvěřiny. Každý kilogram této zvěřiny byl kontaminován statisíci neznámých virů, které ještě nebyly zmapované, s genovými sekvencemi, které doposud neznáme. Jejich potenciál vytvářet pandemie je tímto ignorován, ale my jsme tak zralí pro přenosné choroby získané od zvířat.
So humans are turning more towards animal consumption. In Africa last year, Africans ate 600 million wild animals, and consumed two billion kilograms of bush meat. And every kilogram of bush meat contained hundreds of thousands of novel viruses that have never been charted, the genomic sequences of which we don't know. Their fitness for creating pandemics we are unaware of, but we are ripe for zoonotic-borne, emerging communicable diseases.
Stoupající měrou, řekl bych, explozivní nárůst technologií. Mnozí z nás jsou těmi, kdo profitují z tohoto růstu. Má to však i odvrácenou stranu -- v biologických zbraních, a rovněž v technologii, jež nás přivádí na kolizní dráhu ke zdůraznění jakékoli zuřivosti, zášti či pocitu opomíjení. A ve skutečnosti, s rostoucí globalizací -- která po sobě zanechává jak své velké vítěze, tak i poražené -- je dnešní svět rozmanitější a nespravedlivější snad ještě víc, než kdy v historii.
Increasingly, I would say explosive growth of technology. Most of us are the beneficiaries of that growth. But it has a dark side -- in bioweapons, and in technology that puts us on a collision course to magnify any anger, hatred or feeling of marginalization. And in fact, with increasing globalization -- for which there are big winners and even bigger losers -- today the world is more diverse and unfair than perhaps it has ever been in history.
Jedno procento z nás vlastní 40 procent všeho zboží a služeb. Co se stane, když miliarda lidí, kteří žijí za méně než jeden dolar denně naroste na tři miliardy v příštích 30 letech? Jedno procento bude vlastnit více než 40 procent všeho světového zboží a služeb. Ne proto, že zbohatli, ale proto, že zbytek světa chudnul rychleji. Minulý týden přednesl Bill Clinton zde na TED Awards: "Tato situace je bezprecedentní, nespravedlivá, nefér a neudržitelná."
One percent of us own 40 percent of all the goods and services. What will happen if the billion people today who live on less than one dollar a day rise to three billion in the next 30 years? The one percent will own even more than 40 percent of all the world's goods and services. Not because they've grown richer, but because the rest of the world has grown increasingly poorer. Last week, Bill Clinton at the TED Awards said, "This situation is unprecedented, unequal, unfair and unstable."
Takže máme mnoho důvodů k pesimismu. Podstatou problému v Dárfuru je válka o zdroje. Minulý rok došlo v Číně k 85.000 střetům, 230 denně, takových, jež si vyžádaly policejní nebo vojenský zásah. Většinou to byly spory o zdroje. Čelíme bezprecedentnímu množství různorodých pohrom. Některé z nich souvisejí s počasím, jiné způsobili lidé, epidemie. A nově objevené choroby mohou vytvořit H5N1 a ptačí chřipku, podivní to předchůdci událostí, jež nás čekají. Destabilizovaný svět. A oproti tomu v minulosti, tento budou vysílat na YouTube, a uvidíte jej v digitální televizi a ve Vašich mobilních telefonech. Kam to povede? U některých to vyvolá hněv, náboženská a sektářská násilí, terorismus. U jiných ústup, nihilismus, materialismus. Co to udělá s námi, sociálními aktivisty a manažery? Sledujíce tyto trendy, staneme se skleslými, nebo nás to vybudí?
So there's lots of reason for pessimism. Darfur is, at its origin, a resource war. Last year, there were 85,000 riots in China, 230 a day, that required police or military intervention. Most of them were about resources. We are facing an unprecedented number, scale of disasters. Some are weather-related, human-rights related, epidemics. And the newly emerging diseases may make H5N1 and bird flu a quaint forerunner of things to come. It's a destabilized world. And unlike destabilized world in the past, it will be broadcast to you on YouTube, you will see it on digital television and on your cell phones. What will that lead to? For some, it will lead to anger, religious and sectarian violence and terrorism. For others, withdrawal, nihilism, materialism. For us, where does it take us, as social activists and entrepreneurs? As we look at these trends, do we become despondent, or will we become energized?
Vezměme si jeden příklad, a to Bangladéš. Zaprvé: i kdyby se všechny emise oxidu uhličitého zastavily, globální oteplování bude pokračovat. A dokonce s globálním oteplováním -- pokud sledujete tyto modré čáry, tečkovaná čára ukazuje, že pokud bychom teď stopli emise skleníkových plynů, v dalších dekádách bude hladina moře růst. Nárůst hladiny minimálně o 20 až 30 palců (0,5 až 0,75 m) v tom nejlepším případě ve který můžeme doufat, ale může to být desetkrát tolik. Co to provede se státem Bangladéš? Podívejme se. Tak tady je Bangladéš. 70 procent jeho území je níže než 5 stop (1,5 m) nad hladinou moře. Pojďme na sever a podívejme se na Himaláje. A uvidíme, jak globální oteplování způsobí jejich tání. Více vody přiteče dolů, odlesněné oblasti, zde v Tarai, nebudou schopné absorbovat odpadní vody, protože stromy fungují jako slámky, která nasají nadbytečnou sezónní vodu. Teď se přesuneme dolů na jih po řece Kali Gandaki. Myslím, že mnozí z Vás tady trekovali. My však plujeme po proudu a to, co nás zajímá, je Bangladéš, a jaký bude mít dopad ten dvojí příval vody - jeden ze severu a druhý v podobě vzedmutého moře z jihu. Díváme se na pět hlavních řek, vtékajících na území Bangladéše. A nyní to vezmeme z jihu, pohled nahoru a sledujme obrys. Nárůst hladiny nejméně o 20 až 40 palců (0,5 až 1 m), v kombinaci se zvýšenými přívaly z Himalájí. A podívejte se na to. Můžeme očekávat až 100 miliónů uprchlíků, kteří budou prchat z Bangladéše do Indie a Číny. To jsou problémy, kterým čelí jediná země.
Let's look at one case, the case of Bangladesh. First, even if carbon dioxide emissions stopped today, global warming would continue. And even with global warming -- if you can see these blue lines, the dotted line shows that even if emissions of greenhouse gasses stopped today, the next decades will see rising sea levels. A minimum of 20 to 30 inches of increase in sea levels is the best case that we can hope for, and it could be 10 times that. What will that do to Bangladesh? Let's take a look. So here's Bangladesh. 70 percent of Bangladesh is at less than five feet above sea level. Let's go up and take a look at the Himalayas. And we'll watch as global warming makes them melt. More water comes down, the deforested areas, here in the Tarai, will be unable to absorb the effluent, because trees are like straws that suck up the extra seasonal water. Now we're looking down south, through the Kali Gandaki. Many of you, I think, have probably trekked here. And we're going to cruise down and take a look at Bangladesh and see what the impact will be of twin increases in water coming from the north, and in the seas rising from the south. Looking at the five major rivers that feed Bangladesh. And now let's look from the south, looking up, and let's see this in relief. A minimum of 20 to 40 inches of increase in seas, coupled with increasing flows from the Himalayas. And take a look at this. As many as 100 million refugees from Bangladesh could be expected to migrate into India and into China. This is the difficulty that one country faces.
Ale vezměte si do ruky glóbus. Všude po světě, kdekoli máte nízko položené oblasti, obydlené a blízko moře, všude tam hrozí zvýšení hladiny moře, což poznamená i náš životní styl. Subsaharská Afrika, a dokonce i oblast zálivu San Francisca. Jedeme v tom všichni. Není to něco, co se stane někde daleko, lidem, které neznáme. Globální oteplování se týká nás všech, bez rozdílu.
But if you look at the globe, all around the earth, wherever there is low-lying area, populated areas near the water, you will find increase in sea level that will challenge our way of life. Sub-Saharan Africa, and even our own San Francisco Bay Area. We're all in this together. This is not something that happens far away to people that we don't know. Global warming is something that happens to all of us, all at once.
Stejně jako ty nově objevené přenosné nemoci, jména, které jste před 20 lety neznali, jako ebola, horečka lassa, opičí neštovice. Díky erozi zeleného pásu, dělícího zvířata od lidí, teď žijeme v prostředí virů jeden druhého. Jen si vzpomeňte, kdo z Vás před 20 lety slyšel výraz západonilská horečka? Pak jsme viděli, jak došlo k jednomu případu na východním pobřeží USA a teď přichází každý rok, na západ. Pamatujete si, že jsme neznali pojem ebola, dokud nepřišly zprávy o stovkách lidí ve střední Africe, umírajících na tuto nemoc? Naneštěstí je toto teprve začátek. Máme zde 30 nových nakažlivých nemocí, jež mají počátek u zvířat, a které v posledních 30 letech prošly skrz spoustu druhů. Důvodů k pesimismu je více než dost.
As are these newly emerging communicable diseases, names that you hadn't heard 20 years ago: ebola, lhasa fever, monkey pox. With the erosion of the green belt separating animals from humans, we live in each other's viral environment. Do you remember, 20 years ago, no one had ever heard of West Nile fever? And then we watched, as one case arrived on the East Coast of the United States and it marched every year, westwardly. Do you remember no one had heard of ebola until we heard of hundreds of people dying in Central Africa from it? It's just the beginning, unfortunately. There have been 30 novel emerging communicable diseases that begin in animals that have jumped species in the last 30 years. It's more than enough reason for pessimism.
Nyní se ale podívejme na důvody k optimismu. (Smích) Dost bylo špatných zpráv. Lidstvo vždy čelilo výzvám. Bylo by dobré podívat se na seznam laureátů Nobelovy ceny, abychom si to uvědomili. Byli jsme tu dříve, sužování strachem, paralyzováni v nicnedělání, když někdo -- snad někdo z této místnosti -- skočil do prázdna a založil organizaci, jako jsou Lékaři za sociální odpovědnost, která bojovala proti jaderné hrozbě, Lékaři bez hranic, jež obnovili náš závazek pomáhat při katastrofách, Mohamed ElBaradei, a obrovská naděje a optimismus, kterou přinesl nám všem, a náš vlastní Muhammad Yunus.
But now let's look at the case for optimism. (Laughter) Enough of the bad news. Human beings have always risen to the challenge. You just need to look at the list of Nobel laureates to remind ourselves. We've been here before, paralyzed by fear, paralyzed into inaction, when some -- probably one of you in this room -- jumped into the breach and created an organization like Physicians for Social Responsibility, which fought against the nuclear threat, Medicins Sans Frontieres, that renewed our commitment to disaster relief, Mohamed ElBaradei, and the tremendous hope and optimism that he brought all of us, and our own Muhammad Yunus.
Byli jsme svědky vymýcení pravých neštovic. Letošek by se mohl zapsat jako rok vymýcení obrny. Loni bylo ve světě pouze 2.000 případů. Příští rok se snad povede zlikvidovat guinejského červa - ve světě zbývá pouhých 35.000 případů. Před 20 lety jich bylo 3,5 miliónu. A mohli jsme pozorovat novou nemoc, mimo okruh těch 30 nových infekčních nemocí. Říkáme jí syndrom nenadálého zbohatnutí. (Smích) Je to překvapivý fenomén. Napříč technologickým světem potkáváme mladé lidi, kteří onemocněli tímto syndromem nečekaného zbohatnutí. Oni však užívají svoje bohatství jiným způsobem, než to dělali jejich předkové. Jimi založené nadace nevznikají až po jejich smrti. Aktivně směrují svoje peníze, své zdroje, své srdce, svoji odpovědnost, aby udělali ze světa lepší místo. Jisté je, že nic Vám nedodá více optimismu, než toto.
We've seen the eradication of smallpox. We may see the eradication of polio this year. Last year, there were only 2,000 cases in the world. We may see the eradication of guinea worm next year -- there are only 35,000 cases left in the world. 20 years ago, there were three and a half million. And we've seen a new disease, not like the 30 novel emerging communicable diseases. This disease is called sudden wealth syndrome. (Laughter) It's an amazing phenomenon. All throughout the technology world, we're seeing young people bitten by this disease of sudden wealth syndrome. But they're using their wealth in a way that their forefathers never did. They're not waiting until they die to create foundations. They're actively guiding their money, their resources, their hearts, their commitments, to make the world a better place. Certainly, nothing can give you more optimism than that.
Další důvody k optimismu: V šedesátých letech, a já jsem produkt šedesátých let, zde bylo hnutí. Všichni jsme cítili, že jsme jeho součástí, a že lepší svět je hned za rohem, jak jsme sledovali zrození světa bez nenávisti, násilí a bez předsudků. Dnes zde máme další typ hnutí. Je to hnutí za záchranu Země. Je to teprve začátek. Před několika týdny se dala dohromady skupina aktivistů z podnikatelské komunity, aby zabránila službám státu Texas ve výstavbě devíti uhelných elektráren, které by přispěly ke zničení životního prostředí. Před šesti měsíci se zase skupina podnikatelských aktivistů spojila s republikánským guvernérem Kalifornie za prosazení zákona AB 32, nejdůslednějšího zákona v enviromentální historii.
More reasons to be optimistic: in the '60s, and I am a creature of the '60s, there was a movement. We all felt that we were part of it, that a better world was right around the corner, that we were watching the birth of a world free of hatred and violence and prejudice. Today, there's another kind of movement. It's a movement to save the earth. It's just beginning. Five weeks ago, a group of activists from the business community gathered together to stop a Texas utility from building nine coal-fired electrical plants that would have contributed to destroying the environment. Six months ago, a group of business activists gathered together to join with the Republican governor in California to pass AB 32, the most far-reaching legislation in environmental history.
Al Gore vystoupil s prezentací ve Sněmovně a v Senátu, jako znalec. Dokážete si to představit? (Smích) Jsme svědky nečekaného spojenectví mezi vědou a náboženstvím, což bych před 5 lety rozhodně nečekal, stejně jako že evangelická komunita pochopila zoufalost situace ohledně globálního oteplování. A nyní se 4.000 kostelů připojilo k enviromentálnímu hnutí. Je to něco, co Vás plní hlubokým optimismem. Evropský plán 20-20-20 je úžasný zlom, něco, z čeho všichni můžeme mít pocit, že naděje je na obzoru. A 14. dubna bude Den přistoupení, kdy bude tisíc jednotlivých mobilizovaných sociálně aktivistických hnutí v USA protestovat proti legislativě -- na podporu zákonů pro zastavení globálního oteplování. A 7. července, po celém světě, což jsem se dověděl teprve včera, proběhnou koncerty Live Earth. Něco je ve vzduchu, to optimistické hnutí na záchranu Země.
Al Gore made presentations in the House and the Senate as an expert witness. Can you imagine? (Laughter) We're seeing an entente cordiale between science and religion that five years ago I would not have believed, as the evangelical community has understood the desperate situation of global warming. And now 4,000 churches have joined the environmental movement. It is something to be greatly optimistic about. The European 20-20-20 plan is an amazing breakthrough, something that should make all of us feel that hope is on the horizon. And on April 14th, there will be Step Up Day, where there will be a thousand individual mobilized social activist movements in the United States on protest against legislation -- pushing for legislation to stop global warming. And on July 7th, around the world, I learned only yesterday, there will be global Live Earth concerts. And you can feel this optimistic move to save the earth in the air.
To ale neznamená, že lidé pochopili, že globální oteplování zasáhne nejvíce ty nejchudší a nejslabší. Znamená to, že lidé učinili první krok, a dělají to ve svém vlastním zájmu. Ale já pozoruji u většiny donátorů, u CARE, Rockefellera, fondu Rockefeller Brothers, Hewlett, Mercy Corps, vy z Googlu, tolik dalších organizací, kde začínají chápat, že nepotřebujeme pracovat pouze na primární prevenci globálního oteplování, ale na sekundární prevenci jeho následků na ty nejchudší a nejzranitelnější.
Now, that doesn't mean that people understand that global warming hurts the poorest and the weakest the most. That means that people are beginning the first step, which is acting out of their own self-interest. But I am seeing in the major funders, in CARE, Rockefeller, Rockefeller Brothers Fund, Hewlett, Mercy Corps, you guys, Google, so many other organizations, a beginning of understanding that we need to work not just on primary prevention of global warming, but on the secondary prevention of the consequences of global warming on the poorest and the most vulnerable.
Já osobně mám další důvod k tomu být nevyléčitelným optimistou. Vy jste si zde vyslechli tolik inspirujících příběhů, a i já sám jsem poslouchal minulý večer, a tak si myslím, že bych se měl podělit o to své. Nemám za sebou studia obecné medicíny. Žil jsem v klášteře v Himalájích, a studoval jsem u svého velmi moudrého mistra, který mě jednoho dne vyhodil z kláštera se slovy, že je to můj osud -- bylo to jako od Yody -- Tvým osudem je pracovat pro WHO a pomoci s vymýcením neštovic, v době, kdy neexistoval žádný program jejich likvidace.
But for me, I have another reason to be an incurable optimist. And you've heard so many inspiring stories here, and I heard so many last night that I thought I would share a little bit of mine. My background is not exactly conventional medical training. And I lived in a Himalayan monastery, and I studied with a very wise teacher, who kicked me out of the monastery one day and told me that it was my destiny -- it felt like Yoda -- it is your destiny to go to work for WHO and to help eradicate smallpox, at a time when there was no smallpox program.
Mohlo by z Vás udělat optimistu to, že neštovice už neexistují, protože se jednalo o nejhorší nemoc v dějinách. V minulém století -- od kterého nás dělí pouhých sedm let -- zemřelo na neštovice půl miliardy lidí. Více než ve všech válkách v dějinách, více než na jakékoli jiné infekční nemoci v průběhu světové historie. V Létě lásky, v roce 1967, zemřely na neštovice dva milióny lidí, dětí. Nebyl to žádný starověk. Pokud čtete o biblických vředovitých epidemiích, pak šlo o neštovice. Faraón Ramses 5. jehož zpodobnění je zde, zemřel na neštovice. K vykořenění neštovic jsme sestavili historicky největší armádu Spojených národů. Navštívili jsme každou domácnost v Indii, pátraje po neštovicích. 120 miliónů domácností, jednou za měsíc, po dobu takřka dvou let. V krutém obratu, poté, co jsme neštovice takřka porazili -- a toto je věc, kterou se musíte naučit jako sociální manažer, sféra posledního centimetru.
It should make you optimistic that smallpox no longer exists because it was the worst disease in history. In the last century -- that's the one that was seven years ago -- half a billion people died from smallpox: more than all the wars in history, more than any other infectious disease in the history of the world. In the Summer of Love, in 1967, two million people, children, died of smallpox. It's not ancient history. When you read the biblical plague of boils, that was smallpox. Pharaoh Ramses the Fifth, whose picture is here, died of smallpox. To eradicate smallpox, we had to gather the largest United Nations army in history. We visited every house in India, searching for smallpox -- 120 million houses, once every month, for nearly two years. In a cruel reversal, after we had almost conquered smallpox -- and this is what you must learn as a social entrepreneur, the realm of the final inch.
Tehdy, když jsme už takřka porazili neštovice, vrátily se zpět, protože firemní městečko Tatanagar přitáhlo dělníky, kteří tam mohli přijít a získat práci. A ti se nakazili neštovicemi ne jediném místě, kde se vyskytovaly, a pak odešli zemřít domů. A tam, kde zemřeli, roznesli neštovice do deseti krajů a pomohli neštovicím se udržet. A my jsme museli se vším začít znova. Ale nakonec jsme dosáhli úspěchu, a poslední případ neštovic: tato malá dívka, Rahima Banu z přístavu Barisal, v Bangladéši se svým kašlem a dýcháním, a poslední virus neštovic zbývající v jejích plicích padl do prachu a slunce ho zabilo, tak byl ukončen řetězec nakažení, ten historicky největší horor.
When we had almost eradicated smallpox, it came back again, because the company town of Tatanagar drew laborers, who could come there and get employment. And they caught smallpox in the one remaining place that had smallpox, and they went home to die. And when they did, they took smallpox to 10 other countries and reignited the epidemic. And we had to start all over again. But, in the end, we succeeded, and the last case of smallpox: this little girl, Rahima Banu -- Barisal, in Bangladesh -- when she coughed or breathed, and the last virus of smallpox left her lungs and fell on the dirt and the sun killed that last virus, thus ended a chain of transmission of history's greatest horror.
Jak z Vás po tomto nemá být optimista? Nemoc, která zabila statisíce lidí v Indii, a způsobila slepotu poloviny ze všech, kdo kdy v Indii oslepli, zanikla. A to nejdůležitější pro nás v této místnosti: vznikla dohoda. Lékaři, zdravotničtí zaměstnanci, z více než 30 různých zemí, lidé všech ras, všech náboženství, všech barev, pracovali pospolu, bojovali bok po boku, jeden vedle druhého, bojovali proti společnému nepříteli, ne proti sobě. Jak se po tomto nemáte v budoucnu cítit jako optimista? Děkuji Vám mnohokrát. (Potlesk)
How can that not make you optimistic? A disease which killed hundreds of thousands in India, and blinded half of all of those who were made blind in India, ended. And most importantly for us here in this room, a bond was created. Doctors, health workers, from 30 different countries, of every race, every religion, every color, worked together, fought alongside each other, fought against a common enemy, didn't fight against each other. How can that not make you feel optimistic for the future? Thank you very much. (Applause)