V březnu 2017 byl stav Kapského města prohlášen za katastrofický, kvůli zásobě vody, na méně než čtyři měsíce. Obyvatelům bylo nařízeno vystačit se 100 litry na osobu a den. Ale co toto v reálu znamená? Se 100 litry vody na den si dáte pětiminutovou sprchu, dvakrát umyjete obličej a zhruba pětkrát spláchnete toaletu. A to jste si nevyčistili zuby, nevyprali prádlo, natož aby jste zalili své rostliny. Bohužel jste si ani neumyli ruce po těch pěti spláchnutích. A nedali si jediný doušek vody. Starosta tenhle stav popsal jako nový vztah k vodě.
In March 2017, the mayor of Cape Town officially declared Cape Town a local disaster, as it had less than four months left of usable water. Residents were restricted to 100 liters of water per person, per day. But what does that really mean? With 100 liters of water per day, you can take a five-minute shower, wash your face twice and probably flush the toilet about five times. You still didn't brush your teeth, you didn't do laundry, and you definitely didn't water your plants. You, unfortunately, didn't wash your hands after those five toilet flushes. And you didn't even take a sip of water. The mayor described this as that it means a new relationship with water.
Dnes, o sedm měsíců později, s vámi mohu sdílet dvě věci o svém druhém domově.
Today, seven months later, I can share two things about my second home with you.
Za prvé: Kapské město ještě všechnu vodu nevyčerpalo. Ale od 3. září se stolitrový limit snížil na 87 litrů. Starosta definoval permanentní sucha, jako novou normu.
First: Cape Town hasn't run out of water just yet. But as of September 3rd, the hundred-liter limit dropped to 87 liters. The mayor defined the city's new normal as one of permanent drought.
Za druhé: to, co se děje v Kapském městě, přichází do mnoha dalších měst a zemí po celém světě. Podle OSN Organizace pro potravu a zemědělství, bez ohledu na nezahrnuté země, méně než pět procent světové populace žije v zemi, která má více vody než před 20 lety ostatní žijí v místě, kde je dnes méně vody. A téměř jeden ze tří žije v zemi, která čelí krizi související s vodou.
Second: what's happening in Cape Town is pretty much coming to many other cities and countries in the world. According to the Food and Agriculture Organization of the United Nations, excluding countries that we don't have data for, less than five percent of the world's population is living in a country that has more water today than it did 20 years ago. Everyone else is living in a country that has less water today. And nearly one out of three are living in a country that is facing a water crisis.
Vyrostla jsem v Jordánsku, v zemi chudé na vodu, která od roku 1973 zažívá její absolutní nedostatek. I tak, v roce 2017 má jen 10 zemí na světě méně vody než Jordánsko. Vypořádávání se s nedostatkem vody mám v sobě hluboce zakořeněné. Jakmile jsem byla dost stará abych se podepsala, naučila jsem se také, že potřebuji šetřit vodou. Rodiče nám neustále připomínali zavírání kohoutku při čištění zubů. Balónky na hraní jsme plnili moukou místo vodou. Je to zábava i tak.
I grew up in Jordan, a water-poor country that has experienced absolute water scarcity since 1973. And still, in 2017, only 10 countries in the world have less water than Jordan. So dealing with a lack of water is quite ingrained in my soul. As soon as I was old enough to learn how to write my name, I also learned that I need to conserve water. My parents would constantly remind my siblings and I to close the tap when we brushed our teeth. We used to fill balloons with flour instead of water when we played. It's just as much fun, though.
(smích)
(Laughter)
A před pár lety, když jsme se s kamarády odvážili přijmout Ice Bucket Challenge, jsme to udělali s pískem.
And a few years ago, when my friends and I were dared to do the Ice Bucket Challenge, we did that with sand.
(smích)
(Laughter)
Možná si říkáte, to je v pohodě, písek není tak ledový. Zaručuju, že písek se vám dostane úplně všude a trvá hrozně dlouho, než se ho zbavíte.
And you might think that, you know, that's easy, sand is not ice cold. I promise you, sand goes everywhere, and it took ages to get rid of it.
Ale co jsem si možná neuvědomila, když jsem si jako dítě hrála s balónky s moukou a jako dospělá sypala písek na hlavu, je, že některé praktiky naprosto přirozené mně a ostatním lidem žijícím v suchých oblastech, by nám všem mohly pomoci řešit tuto vzrůstající globální krizi Ráda bych s vámi dnes sdílela tři lekce, lekce ze zemí s nedostatkem vody, kde byli schopni tuto krizi nejen zvládnout, ale dokonce v ní vzkvétat.
But what perhaps I didn't realize as I played with flour balloons as a child, and as I poured sand on my head as an adult, is that some of the techniques that seem second nature to me and to others who live in dry countries might help us all address what is fast becoming a global crisis. I wish to share three lessons today, three lessons from water-poor countries and how they survived and even thrived despite their water crisis.
Lekce číslo jedna: řekněte lidem kolik vody ve skutečnosti mají. Když řešíme nějaký problém, musíme uznat, že ho máme. A pokud se jedná o vodu, lidé před tím mohou zavřít oči a předstírat, že jak to z kohoutku teče teď, tak poteče napořád. Některé chytré, suchem ovlivněně země si osvojily jednoduchá inovativní opatření, aby upozornily své obyvatele, komunity a firmy na to, jak suché jejich země vlastně jsou.
Lesson one: tell people how much water they really have. In order to solve a problem, we need to acknowledge that we have one. And when it comes to water, people can easily turn a blind eye, pretending that since water is coming out of the tap now, everything will be fine forever. But some smart, drought-affected countries have adopted simple, innovative measures to make sure their citizens, their communities and their companies know just how dry their countries are.
Když jsem tenhle rok navštívila Kapské město, všimla jsem si tohoto digitálního billboardu na dálnici, který ukazuje, kolik vody městu zbývá. Nápad dost možná vypůjčený od Austrálie, kde od roku 1997 do 2009 čelili nejhorším suchům za celou svoji historii. Hladiny vod klesly v Melbourne na velmi nízko, téměř k 26 procentům. Ale město nekřičelo na lidi. Nenakazovalo jim, aby nepoužívali vodu. Použili digitální billboardy poukazující na dostupné množství vody, aby informovali všechny obyvatele města. Upřímně informovali lidi o tom, kolik vody skutečně mají, a tak je nechali převzít zodpovědnost. Celé toto období sucha vyvolalo obrovské povědomí o nutnosti i pociti sounáležitosti v komunitách. Skoro každý obyvatel Melbourne tenkrát investoval do zařízení zadržujících dešťovou vodu v domácnosti. Aktivity obyvatel však nekončily u instalace těchto nádrží. S pomocí města byli schopni udělat něco daleko významnějšího,
When I was in Cape Town earlier this year, I saw this electronic billboard on the freeway, indicating how much water the city had left. This is an idea they may well have borrowed from Australia when it faced one of the worst droughts of the country's history from 1997 to 2009. Water levels in Melbourne dropped to a very low capacity of almost 26 percent. But the city didn't yell at people. It didn't plead with them not to use water. They used electronic billboards to flash available levels of water to all citizens across the city. They were honestly telling people how much water they really have, and letting them take responsibility for themselves. By the end of the drought, this created such a sense of urgency as well as a sense of community. Nearly one out of three citizens in Melbourne had invested in installing rainwater holding tanks for their own households. Actions that citizens took didn't stop at installing those tanks. With help from the city, they were able to do something even more impactful.
což mě přivádí k lekci druhé: podněcujte lidi k šetření vodou. V Melbourne bylo potřeba snížit spotřebu vody v domácnostech. Jedním ze způsobů je strávit méně času ve sprše. Nicméně, rozhovory ukázaly, že především ženy nebyly z tohoto způsobu šetření vodou úplně nadšené. Některé z nich upřímně pronesly: "Sprcha není jen očistou, je to moje svatyně. Místo, kam chodím relaxovat, ne se jen umýt." A tak město začalo nabízet šetrné sprchové hlavice zdarma. Lidé si však začali stěžovat, že hlavice vypadají ošklivě nebo že se nehodí do jejich koupelen. A tak "Tým sprchovacích hlavic", jak jim ráda říkám, vyvinul malý regulátor proudu vody, který může být umístěn do stávajících hlavic. Mně na kráse sprchových hlavic tolik nezáleží, ale ten tým to nevzdal, což je úžasné! A navíc přišel s jednoduchým a unikátním řešením, které podpořilo lidi v šetrnosti k vodě. Během čtyř let bylo vyměněno více než 460,000 sprchových hlavic. Když byal tato regulační vložka uvedena, přišlo více než 100,000 objednávek. Melbourne se podařilo snížit spotřebu vody na jednoho obyvatele o 50 procent.
Taking me to lesson two: empower people to save water. Melbourne wanted people to spend less water in their homes. And one way to do that is to spend less time in the shower. However, interviews revealed that some people, women in particular, weren't keen on saving water that way. Some of them honestly said, "The shower is not just to clean up. It's my sanctuary. It's a space I go to relax, not just clean up." So the city started offering water-efficient showerheads for free. And then, now some people complained that the showerheads looked ugly or didn't suit their bathrooms. So what I like to call "The Showerhead Team" developed a small water-flow regulator that can be fitted into existing showerheads. And although showerhead beauty doesn't matter much to me, I loved how the team didn't give up and instead came up with a simple, unique solution to empower people to save water. Within a span of four years, more than 460,000 showerheads were replaced. When the small regulator was introduced, more than 100,000 orders of that were done. Melbourne succeeded in reducing the water demands per capita by 50 percent.
Ve Spojených Arabských Emirátech, druhou zemí světa s největším nedostatkem vody, byl v roce 2010 navrhnut takzvaný "Soubor nástrojů pro hrdiny obchodu" Cílem bylo motivovat a podněcovat obchody ke snížení spotřeby vody a energie. Tento soubor nástrojů prakticky naučil firmy jak měřit dosavadní spotřebu vody, přičemž dával tipy, jak spotřebu snížit. A zafungovalo to. Stovky organizací si nástroj stáhlo. A několik z nich se stalo součástí takzvané "Korporátní sítě hrdinů", kde se mohou společnosti dobrovolně účastnit výzvy týkající se snížení spotřeby vody na přednastavenou hodnotu v období jednoho roku. Společnosti, které se výzvy účastnily, ušetřili v průměru 35 procent vody. Například jedna společnost použila ve svých kancelářích všechny tipy na šetření vody, které mohli. Vyměnili splachovací techniku, kohoutky, sprchovací hlavice-- na co si jen vzpomenete. Pokud to šetřilo vodu, použili to. Tímto snížili spotřebu vody svých zaměstnanců o polovinu.
In the United Arab Emirates, the second-most water-scarce country in the world, officials designed what they called the "Business Heroes Toolkit" in 2010. The aim was to motivate and empower businesses to reduce water and energy consumption. The toolkit practically taught companies how to measure their existing water-consumption levels and consisted of tips to help them reduce those levels. And it worked. Hundreds of organizations downloaded the toolkit. And several of them joined what they called the "Corporate Heroes Network," where companies can voluntarily take on a challenge to reduce their water-consumption levels to preset targets within a period of one year. Companies which completed the challenge saved on average 35 percent of water. And one company, for example, implemented as many water-saving tips as they could in their office space. They replaced their toilet-flushing techniques, taps, showerheads -- you name it. If it saved water, they replaced it, eventually reducing their employees' water consumption by half.
Podněcování jednotlivců a společností k šetření vodou je nesmírně důležité, ale není to nedostatečné. Země se potřebují dívat dál, než na to, co je teď a podnikat celonárodní akce, k šetření vodou.
Empowering individuals and companies to save water is so critical, yet not sufficient. Countries need to look beyond the status quo and implement country-level actions to save water.
Což mě přivádí ke třetí lekci: dívat se pod povrch. Úspory mohou přicházet z neočekávaných míst. Singapur je osmá země s největším nedostatkem vody na zemi. Je závislý na dovážené vodě z téměř 60 procent celkové potřeby. Je to také velmi malý ostrov. Potřebuje tedy využít každé možné místo k zachycení dešťové vody. A tak v roce 2008 postavili Marina Barrage, první městský reservoár postavený uprostřed tohoto městského státu. Je to největší zachycovač vody v zemi, velikostně jako téměř jedna šestina Singapuru. Úžasné na Marina Barrage je především to, že byla postavena tak, aby se maximálně využilo jak její velikosti, tak i neočekávané a důležité lokace. Své zemi přináší tři hodnotné benefity: dodávka vody byla zvýšena o 10 procent; okolní, nízko posazené oblasti jsou chráněny proti záplavám, díky napojení k moři; a jak zde vidíte, slouží také jako krásná atrakce. Koná se tu několik akcí, od výstav po hudební festivaly, lákající běžce, cyklisty a turisty ze svého okolí.
Taking me to lesson three: look below the surface. Water savings can come from unexpected places. Singapore is the eighth most water-scarce country in the world. It depends on imported water for almost 60 percent of its water needs. It's also a very small island. As such, it needs to make use of as much space as possible to catch rainfall. So in 2008, they built the Marina Barrage. It's the first-ever urban water reservoir built in the middle of the city-state. It's the largest water catchment in the country, almost one-sixth the size of Singapore. What's so amazing about the Marina Barrage is that it has been built to make the maximum use of its large size and its unexpected yet important location. It brings three valuable benefits to the country: it has boosted Singapore's water supply by 10 percent; it protects low areas around it from floods because of its connection to the sea; and, as you can see, it acts as a beautiful lifestyle attraction, hosting several events, from art exhibitions to music festivals, attracting joggers, bikers, tourists all around that area.
Dále, ne všechny iniciativy musí být úžasné nebo dokonce viditelné. V mém prvním domově, Jordánsku, zjistili, že zemědělství spotřebovává většinu své sladké vody. Chtěli podpořit farmáře, aby se zaměřili na pěstování plodin nenáročných na vodu. Aby se toho dosáhlo, místní zemědělství se více zaměřuje na pěstování datlových palem a vinné révy. Ty jsou v suchých podmínkách tolerantnější než ostatní druhy ovoce a zeleniny a zároveň jsou to vysoce ceněné plodiny, jak lokálně, tak mezinárodně.
Now, not all initiatives need to be stunning or even visible. My first home, Jordan, realized that agriculture is consuming the majority of its fresh water. They really wanted to encourage farmers to focus on growing low water-intensive crops. To achieve that, the local agriculture is increasing its focus on date palms and grapevines. Those two are much more tolerant to drought conditions than many other fruits and vegetables, and at the same time, they are considered high-value crops, both locally and internationally.
Obyvatelé Namibie, jedné z nejsušších zemí v jižní Africe, pijí recyklovanou vodu od roku 1968. Dobře, můžete si říct, hodně zemí recykluje vodu. Souhlasím. Ale velmi málo z nich ji používá na pití. především kvůli tomu, že většina lidí se nesmíří s myšlenkou, že do jejich kohoutků teče voda ze záchoda. Namibie si však nemůže dovolit takové smýšlení. Oni se podívali se pod povrch, aby ušetřili vodu. Jsou teď skvělým příkladem toho, že čištěním odpadních vod na pitný standard se může snížit nedostatek vody, a v případě Namibie, také poskytnout pitnou vodu pro více než 300,000 obyvatel hlavního města.
Locals in Namibia, one of the most arid countries in Southern Africa, have been drinking recycled water since 1968. Now, you may tell me many countries recycle water. I would say yes. But very few use it for drinking purposes, mostly because people don't like the thought of water that was in their toilets going to their taps. But Namibia could not afford to think that way. They looked below the surface to save water. They are now a great example of how, when countries purify waste water to drinking standards, they can ease their water shortages, and in Namibia's case, provide drinking water for more than 300,000 citizens in its capital city.
Tak jak mnoho zemí, co měly v minulosti dostatek vody, začíná trpět jejím nedostatkem, já říkám, že nepotřebujeme znovu vynalézat kolo. Stačí se podívat na vodou-neoplývající země. Řešení jsou právě tam. Teď už je to opravdu jen na nás všech, abychom podnikli kroky ke zlepšení.
As more countries which used to be more water rich are becoming water scarce, I say we don't need to reinvent the wheel. If we just look at what water-poor countries have done, the solutions are out there. Now it's really just up to all of us to take action.
Děkuji.
Thank you.
(Aplaus)
(Applause)