Tak jsem uvažovala "budu hovořit o smrti". Vypadá to, že je to dnešní vášeň. Vlastně to není o smrti. Je nevyhnutelná, hrozná, ale o čem vlastně doopravdy chci mluvit je, že jsem fascinována odkazem lidí, kteří umírají. To je to, o čem chci mluvit.
So I thought, "I will talk about death." Seemed to be the passion today. Actually, it's not about death. It's inevitable, terrible, but really what I want to talk about is, I'm just fascinated by the legacy people leave when they die. That's what I want to talk about.
Tak Art Buchwald nechal svůj legrační odkaz pomocí videa které se objevilo brzy po tom, co umřel. "Ahoj! Jsem Art Buchwald a právě jsem umřel." A Mike, kterého jsem potkala v Galapagos, na výletě, který jsem vyhrála na TEDu, nechává poznámky na kyberprostoru, kde zaznamenává svoji cestu rakovinou. A můj otec mi zanechal odkaz v podobě ručního psaní v dopisech a poznámkovém bloku. V posledních dvou letech jeho života, když byl nemocný, zaplnil svůj poznámkový blok svými myšlenkami o mě. Napsal o mých silných a slabých stránkách a jemnými doporučeními pro zlepšení citováním specifických situací a nastavil zrcadlo mému životu.
So Art Buchwald left his legacy of humor with a video that appeared soon after he died, saying, "Hi! I'm Art Buchwald, and I just died." And Mike, who I met at Galapagos, a trip which I won at TED, is leaving notes on cyberspace where he is chronicling his journey through cancer. And my father left me a legacy of his handwriting through letters and a notebook. In the last two years of his life, when he was sick, he filled a notebook with his thoughts about me. He wrote about my strengths, weaknesses, and gentle suggestions for improvement, quoting specific incidents, and held a mirror to my life.
Poté, co umřel, jsem zjistila, že nikdo další mi už nepíše. Ruční psaní je mizící umění. Mám ráda emaily a myšlení během vyťukávání, ale proč se vzdávat starých zvyků pro nové? Proč nemůžeme mít oboje - psaní dopisů i emailů - ve svých životech? Nékdy bych ráda vyměnila všechny tyto roky kdy jsem byla příliš zaneprázdněná, než abych si sedla se svým otcem a mluvila s ním, za jedno jediné objetí. Ale je příliš pozdě. Ale to je chvíle, kdy si vezmu všechny jeho dopisy a čtu je, a papír, kterého se dotýkaly jeho ruce je v mých rukách a cítím se být s ním ve spojení.
After he died, I realized that no one writes to me anymore. Handwriting is a disappearing art. I'm all for email and thinking while typing, but why give up old habits for new? Why can't we have letter writing and email exchange in our lives? There are times when I want to trade all those years that I was too busy to sit with my dad and chat with him, and trade all those years for one hug. But too late. But that's when I take out his letters and I read them, and the paper that touched his hand is in mine, and I feel connected to him.
Možná všichni potřebujeme nechat svým dětem hodnotný odkaz a ne finanční bohatství. Věci s hodnotou s osobním dotykem -- autobiografickou knihu, dopis ve kterém hledáme duši. Kdyby jen zlomek této mocné TED audience by byl inspirován k tomu, aby koupil krásný papír --- Johne, bude to recyklovaný papír -- a napsal krásný dopis někomu, koho milují, začali bychom možná revoluci kde by naše děti možná chodili do hodin krasopisu.
So maybe we all need to leave our children with a value legacy, and not a financial one. A value for things with a personal touch -- an autographed book, a soul-searching letter. If a fraction of this powerful TED audience could be inspired to buy a beautiful paper -- John, it'll be a recycled one -- and write a beautiful letter to someone they love, we actually may start a revolution where our children may go to penmanship classes.
Takže co plánuji zanechat svému synovi? Sbírám autobiografické knihy a ti z vás, co jsou autoři v publiku ví, že je Vás pro ně pronásleduji -- a také CDčka, Tracy. Plánuji publikovat můj vlastní zápisník. Když jsem byla svědkem toho, jak tělo mého otce bylo pohlceno ohněm, seděla jsem u jeho pohřební hranice a psala. Nemám ani ponětí, jak to udělám, ale jsem zavázána sestavením jeho myšlenek a také mých vlastních do knihy, kterou publikuji a zanechám svému synovi.
So what do I plan to leave for my son? I collect autographed books, and those of you authors in the audience know I hound you for them -- and CDs too, Tracy. I plan to publish my own notebook. As I witnessed my father's body being swallowed by fire, I sat by his funeral pyre and wrote. I have no idea how I'm going to do it, but I am committed to compiling his thoughts and mine into a book, and leave that published book for my son.
Ráda bych zakončila s několika verši, které jsme napsala na kremaci mého otce. A všichni lingvisté mě prosím omluvte mou gramatiku protože jsem se na to nedívala posledních 10 let. Vytáhla jsem ji poprvé, abych ji tady přečetla. "Obrázek v rámečku, popel v láhvi, bezmezná energie obsažená v láhvi, mě nutí se utkávat s realitou, mě nutí přijmout, že jsem dospělá. Slyším tě a vím, že bys chtěl, abych byla silná, ale právě teď jsem stržena dolů, obklopena, a zadušena prudkými emocionálními vodami, toužím vyčistit svou duši, zkouším uniknout na neměnném základu ještě jednou, abych dále bojovala a vzkvétala přesně jako jsi mě učil. Povzbuzuješ šuškání v mém zoufalství, držíš mě a zvedáš mě na břehy příčetnosti, abych opět žila a milovala." Děkuji.
I'd like to end with a few verses of what I wrote at my father's cremation. And those linguists, please pardon the grammar, because I've not looked at it in the last 10 years. I took it out for the first time to come here. "Picture in a frame, ashes in a bottle, boundless energy confined in the bottle, forcing me to deal with reality, forcing me to deal with being grown up. I hear you and I know that you would want me to be strong, but right now, I am being sucked down, surrounded and suffocated by these raging emotional waters, craving to cleanse my soul, trying to emerge on a firm footing one more time, to keep on fighting and flourishing just as you taught me. Your encouraging whispers in my whirlpool of despair, holding me and heaving me to shores of sanity, to live again and to love again." Thank you.