Jaká byla ta nejtěžší práce ve vašem životě? Pracovali jste na slunci? Starali jste se o obživu rodiny nebo komunity? Pracovali jste dnem i nocí, abyste chránili životy a majetek? Pracovali jste o samotě nebo na projektu bez záruky na úspěch, který by ale mohl zlepšit něčí zdraví nebo zachránit život? Budovali jste něco? Tvořili umělecké dílo? Nebyli jste si jistí, že vaši práci někdo pochopí a ocení? Lidé, kteří v naší společnosti takovou práci dělají, si zaslouží naši pozornost, lásku a nejhlubší podporu.
What was the most difficult job you ever did? Was it working in the sun? Was it working to provide food for a family or a community? Was it working days and nights trying to protect lives and property? Was it working alone or working on a project that wasn't guaranteed to succeed, but that might improve human health or save a life? Was it working to build something, create something, make a work of art? Was it work for which you were never sure you were fully understood or appreciated? The people in our communities who do these jobs deserve our attention, our love and our deepest support.
Lidé ale nejsou jediní, kteří dělají tak náročnou práci. Takovou práci odvádějí také rostliny, zvířata a ekosystémy na naší planetě, včetně ekosystémů, které studuji: tropických korálových útesů. Korálové útesy jsou zemědělci. Jsou zdrojem příjmu, potravy a prostředkem jejího uchování pro stovky milionů lidí na celém světě. Korálové útesy zajišťují bezpečí. Budují struktury, které chrání naše pobřeží od poryvů bouří a vln, biologické systémy, které zde našly domov, filtrují vodu a činí ji bezpečnější pro naši práci i zábavu. Korálové útesy jsou chemici. Molekuly, které objevujeme na korálových útesech, jsou čím dál důležitější při hledání nových antibiotik a léků na rakovinu. Korálové útesy jsou umělci. Útvary, které tvoří, jsou jedny z nejkrásnějších věcí na této planetě. Na jejich kráse závisí turistický ruch mnoha zemí, které jinak mají málo přírodního bohatství.
But people aren't the only ones in our communities who do these difficult jobs. These jobs are also done by the plants, the animals and the ecosystems on our planet, including the ecosystems I study: the tropical coral reefs. Coral reefs are farmers. They provide food, income and food security for hundreds of millions of people around the world. Coral reefs are security guards. The structures that they build protect our shorelines from storm surge and waves, and the biological systems that they house filter the water and make it safer for us to work and play. Coral reefs are chemists. The molecules that we're discovering on coral reefs are increasingly important in the search for new antibiotics and new cancer drugs. And coral reefs are artists. The structures that they build are some of the most beautiful things on planet Earth. And this beauty is the foundation of the tourism industry in many countries with few or little other natural resources.
Z těchto důvodů a kvůli službám, které tento ekosystém poskytuje, ekonomové odhadují hodnotu korálových útesů na stovky miliard dolarů ročně. Přes veškerou tvrdou práci, kterou pro nás vykonávají, a bohatství, které z nich čerpáme, jsme udělali téměř vše pro jejich zničení. Oceány jsme zbavili ryb, místo nich jsme přidali hormony, odpady, nemoci, ropu, znečištění a usazeniny. Útesy jsme poškodili fyzicky - čluny, lodními šrouby, buldozery - narušili jsme chemické složení celého moře, zvýšili teplotu vody a zhoršili bouře. To je samo o sobě špatné, ale navíc se tyto hrozby navzájem umocňují, násobí jedna druhou a dopady se prohlubují.
So for all of these reasons, all of these ecosystem services, economists estimate the value of the world's coral reefs in the hundreds of billions of dollars per year. And yet despite all that hard work being done for us and all that wealth that we gain, we have done almost everything we possibly could to destroy that. We have taken the fish out of the oceans and we have added in fertilizer, sewage, diseases, oil, pollution, sediments. We have trampled the reefs physically with our boats, our fins, our bulldozers, and we have changed the chemistry of the entire sea, warmed the waters and made storms worse. And these would all be bad on their own, but these threats magnify each other and compound one another and make each other worse.
Uvedu jeden příklad. Žiji a pracuji na ostrově Curaçao. Před pár lety ho postihla tropická bouře. Na východní straně ostrova, kde byly útesy nedotčené a dařilo se jim, byste ani neřekli, že se tam prohnala bouře. Ve městě, tam kde koráli odumřeli kvůli nadměrnému rybaření a znečištění, posloužili mrtví koráli v bouři jako zbraň, která zničila zbylé jedince. Toto je korál, který jsem studovala během doktorátu - poznala jsem ho docela dobře. Poté, co při bouři přišel o polovinu své hmoty, byl zamořen řasami, řasy přerostly jeho hmotu a tento korál zahynul. Této kombinaci několika rizik, které se posilují navzájem, říká Jeremy Jackson „slizká šikmá plocha“. Dnes už to není metafora. Většina současných korálových útesů jsou doslova tvořené bakteriemi, řasami a slizem.
I'll give you an example. Where I live and work, in Curaçao, a tropical storm went by a few years ago. And on the eastern end of the island, where the reefs are intact and thriving, you could barely tell a tropical storm had passed. But in town, where corals had died from overfishing, from pollution, the tropical storm picked up the dead corals and used them as bludgeons to kill the corals that were left. This is a coral that I studied during my PhD -- I got to know it quite well. And after this storm took off half of its tissue, it became infested with algae, the algae overgrew the tissue and that coral died. This magnification of threats, this compounding of factors is what Jeremy Jackson describes as the "slippery slope to slime." It's hardly even a metaphor because many of our reefs now are literally bacteria and algae and slime.
Teď nastal ten okamžik, kdy možná čekáte, že začnu naléhat, abychom korálové útesy zachránili. Musím se vám ale s něčím svěřit: tohle slovní spojení mě vážně rozčiluje. Ať už si to přečtu na Twitteru, v novinových titulcích, nebo na křídovém papíře brožury o ochraně přírody, irituje mě to. My, ochranáři, upozorňujeme na zkázu korálových útesů už desítky let. Zároveň ve svém okolí neznám téměř nikoho, jakkoliv vzdělaného, kdo by pořádně věděl, co jsou koráli zač, nebo odkud se tady vzali. Jak můžeme po lidech chtít, aby je zajímaly korálové útesy, když je to tak abstraktní věc, že o ní skoro nic nevědí? Když nevědí, co jsou koráli a kde se vzali, jak jsou zvláštní a zajímaví, jak jsou překrásní, jak můžeme očekávat, že někoho bude zajímat jejich záchrana?
Now, this is the part of the talk where you may expect me to launch into my plea for us to all save the coral reefs. But I have a confession to make: that phrase drives me nuts. Whether I see it in a tweet, in a news headline or the glossy pages of a conservation brochure, that phrase bothers me, because we as conservationists have been sounding the alarms about the death of coral reefs for decades. And yet, almost everyone I meet, no matter how educated, is not sure what a coral is or where they come from. How would we get someone to care about the world's coral reefs when it's an abstract thing they can barely understand? If they don't understand what a coral is or where it comes from, or how funny or interesting or beautiful it is, why would we expect them to care about saving them?
Pokusme se to teď změnit. Co jsou koráli a odkud se vzali? Koráli přichází na svět několika způsoby. Nejčastěji hromadně: všichni jedinci určitého druhu během jediné noci v roce vypouští své pohlavní buňky. Uvolní všechna vajíčka, která se tvořila po celý rok, do vodního sloupce pohromadě v jednom balíčku se spermatickými buňkami. Tyto útvary stoupají k hladině oceánu a pak se rozpadnou. A na hladině se doufejme - doufejme - setkají s vajíčky a spermiemi dalších korálů. To je důvod, proč je na útes potřeba tak moc korálů - aby všechna vajíčka našla na hladině své protějšky. Po oplodnění dělají to, co vajíčka jiných živočichů: rozdělí se na půl a pak znovu a znovu. Pořizování těchto snímků pod mikroskopem je pro mě jeden z nejhezčích okamžiků každého roku. Na konci buněčného dělení se vajíčko promění na plovoucí larvu - tukovou kuličku, velkou jako zrnko máku, ale se všemi smysly jako máme my. Larvy vnímají barvy a světlo, strukturu povrchu, chemické složení, pH. Cítí dokonce tlakové vlny; vnímají tedy zvuky. Tyto schopnosti larvy využijí k tomu, aby na spodní části útesu našly místo, kde se uchytí a budou žít do konce života.
So let's change that. What is a coral and where does it come from? Corals are born in a number of different ways, but most often by mass spawning: all of the individuals of a single species on one night a year, releasing all the eggs they've made that year into the water column, packaged into bundles with sperm cells. And those bundles go to the surface of the ocean and break apart. And hopefully -- hopefully -- at the surface of the ocean, they meet the eggs and sperm from other corals. And that is why you need lots of corals on a coral reef -- so that all of their eggs can meet their match at the surface. When they're fertilized, they do what any other animal egg does: divides in half again and again and again. Taking these photos under the microscope every year is one of my favorite and most magical moments of the year. At the end of all this cell division, they turn into a swimming larva -- a little tiny blob of fat the size of a poppy seed, but with all of the sensory systems that we have. They can sense color and light, textures, chemicals, pH. They can even feel pressure waves; they can hear sound. And they use those talents to search the bottom of the reef for a place to attach and live the rest of their lives.
Představte si, že byste hledali místo, kde se navždy usadíte, a byly vám přitom jenom dva dny. Larvy se usadí na tom nejvhodnějším místě, a začnou pod sebou budovat skelet, narostou jim ústa a chapadla. Před nimi je náročný úkol vystavět jedinečné korálové útesy. Jeden korálový polyp se dělí stále znovu a znovu, zanechává za sebou vápencový skelet a roste směrem ke slunci. Po stovkách let a za účasti mnoha druhů získáte masivní vápencovou strukturu, kterou je v mnoha případech možné vidět až z vesmíru. Je pokrytá tenkou vrstvou těchto pracovitých živočichů. Na Zemi už najdeme jen pár stovek, možná tisíc druhů korálů. Korálové systémy jsou ale domovem milionů a milionů dalších druhů, a právě tato rozmanitost dává systému stabilitu. Právě tam hledáme nové léky. Právě tam pátráme po nových zdrojích obživy. Mám velké štěstí, že pracuji na ostrově Curaçao, kde jsou stále korálové útesy, které vypadají takto. Pochopitelně, ve většině Karibiku a ve většině světa útesy vypadají spíše takto.
So imagine finding a place where you would live the rest of your life when you were just two days old. They attach in the place they find most suitable, they build a skeleton underneath themselves, they build a mouth and tentacles, and then they begin the difficult work of building the world's coral reefs. One coral polyp will divide itself again and again and again, leaving a limestone skeleton underneath itself and growing up toward the sun. Given hundreds of years and many species, what you get is a massive limestone structure that can be seen from space in many cases, covered by a thin skin of these hardworking animals. Now, there are only a few hundred species of corals on the planet, maybe 1,000. But these systems house millions and millions of other species, and that diversity is what stabilizes the systems, and it's where we're finding our new medicines. It's how we find new sources of food. I'm lucky enough to work on the island of Curaçao, where we still have reefs that look like this. But, indeed, much of the Caribbean and much of our world is much more like this.
Vědci zkoumají odumírání korálových útesů do stále větších podrobností, a dokumentují jeho příčiny se stále větší jistotou. Já se ve svém výzkumu nechci zabývat minulostí. S mými kolegy se díváme spíš do budoucnosti, na to, co se může stát. Máme nepatrný důvod k optimismu. Na některých útesech, které jsme možná už dávno odepsali, se přes to všechno dokáží mladí koráli usadit a přežít. Myslíme si, že mladí koráli mají schopnost přizpůsobit se některým podmínkám, jimž se dospělí přizpůsobit nemohou. Možná by se mohli jednoduchým způsobem přizpůsobit naší planetě ještě o něco víc. V rámci výzkumu na Curaçau se s kolegy snažíme přijít na to, co malý korál v této kritické rané fázi potřebuje, co vlastně hledá a jak mu můžeme pomoct. Pokusím se na tyto otázky odpovědět. na třech případech z naší praxe.
Scientists have studied in increasing detail the loss of the world's coral reefs, and they have documented with increasing certainty the causes. But in my research, I'm not interested in looking backward. My colleagues and I in Curaçao are interested in looking forward at what might be. And we have the tiniest reason to be optimistic. Because even in some of these reefs that we probably could have written off long ago, we sometimes see baby corals arrive and survive anyway. And we're starting to think that baby corals may have the ability to adjust to some of the conditions that the adults couldn't. They may be able to adjust ever so slightly more readily to this human planet. So in the research I do with my colleagues in Curaçao, we try to figure out what a baby coral needs in that critical early stage, what it's looking for and how we can try to help it through that process. I'm going to show you three examples of the work we've done to try to answer those questions.
Před pár lety jsme za pomoci 3D tiskárny provedli takový průzkum trhu - s různými barvami a strukturami povrchu, zkrátka jsme se ptali korálů, kde by se rádi usadili. Zjistili jsme, že v neživém prostředí stále dávají přednost bílé a růžové, tedy barvám zdravého útesu. Preferují také pukliny, rýhy a prohlubně, kde se nemusí obávat zranění nebo útoku predátora. Tyto poznatky můžeme využít, můžeme se vrátit zpět, obnovit tyto podmínky - růžovou a bílou barvu, pukliny, pevný povrch - v našich ochranářských projektech. Poznatky by šlo zužitkovat, až budeme umisťovat něco pod vodu, například hráz nebo molo. Můžeme zvolit takový materiál, barvy a strukturu, aby přilákal korály nazpět. Kromě povrchů můžeme také zkoumat chemické a mikrobiologické signály, které korály k útesům přitahují. Přibližně před 6 lety jsem začala kultivovat bakterie z povrchů, kde se koráli usazovali. Zkoušela jsem je jednu po druhé, hledala jsem bakterie, které by přiměly korály, aby se uchytili. V chladicích boxech nyní máme množství bakteriální kmenů, které spolehlivě zaručí, že koráli procesem spolehlivě projdou. Právě v tuto chvíli moji kolegové na Curaçau testují tyto bakterie, aby zjistili, zda nám umožní vypěstovat více korálů-osadníků a zda tito koráli dokážou lépe přežít, když je umístíme zpět pod vodu.
A few years ago we took a 3D printer and we made coral choice surveys -- different colors and different textures, and we simply asked the coral where they preferred to settle. And we found that corals, even without the biology involved, still prefer white and pink, the colors of a healthy reef. And they prefer crevices and grooves and holes, where they will be safe from being trampled or eaten by a predator. So we can use this knowledge, we can go back and say we need to restore those factors -- that pink, that white, those crevices, those hard surfaces -- in our conservation projects. We can also use that knowledge if we're going to put something underwater, like a sea wall or a pier. We can choose to use the materials and colors and textures that might bias the system back toward those corals. Now in addition to the surfaces, we also study the chemical and microbial signals that attract corals to reefs. Starting about six years ago, I began culturing bacteria from surfaces where corals had settled. And I tried those one by one by one, looking for the bacteria that would convince corals to settle and attach. And we now have many bacterial strains in our freezer that will reliably cause corals to go through that settlement and attachment process. So as we speak, my colleagues in Curaçao are testing those bacteria to see if they'll help us raise more coral settlers in the lab, and to see if those coral settlers will survive better when we put them back underwater.
Navíc se snažíme odhalit tajemství druhů, které dosud byly studovány jen málo. Toto je jeden z mých oblíbených korálů, Dendrogyra cylindrus, meandrovník pilířovitý. Zbožnuji ho, protože má legrační tvar, protože má tlustá, jakoby chundelatá chapadla, a protože je vzácný. Najít takový na útesu je za odměnu. Ve skutečnosti je tak vzácný, že byl minulý rok zařazen do Červené knihy ohrožených druhů. Částečně proto, že během 30 let výzkumu se vědci nesetkali ani s jedním nedospělým meandrovníkem. Nebyli jsme si jistí, jestli jsou schopni reprodukce nebo jestli se stále rozmnožují.
Now in addition to these tools, we also try to uncover the mysteries of species that are under-studied. This is one of my favorite corals, and always has been: dendrogyra cylindrus, the pillar coral. I love it because it makes this ridiculous shape, because its tentacles are fat and look fuzzy and because it's rare. Finding one of these on a reef is a treat. In fact, it's so rare, that last year it was listed as a threatened species on the endangered species list. And this was in part because in over 30 years of research surveys, scientists had never found a baby pillar coral. We weren't even sure if they could still reproduce, or if they were still reproducing.
Proto jsme je před 4 lety začali v noci pozorovat. Snažili jsme se zjistit, jestli se na Curaçau rozmnožují. Dostali jsme pár tipů od kolegů z Floridy, kteří je viděli rozmnožovat se v letech 2007 a 2008. Přišli jsme na to, kdy se na Curaçau rozmnožují, a dokázali to zachytit. Nalevo je samičí korál s vajíčky, které se chystá vypustit do moře. Napravo je samec, který vypouští spermie. Nasbírali jsme materiál a v laboratoři došlo k oplodnění. V laboratoři nám pak plavali malí koráli. Díky práci našich vědeckých předchůdců a desetileté praxi z Curaçaa, kterou jsme měli s chovem jiných druhů korálů, se nám podařilo, aby některé z larev prošly kompletní přeměnou, usadily se, uchytily a proměnily v dospělé korály. Toto je první mládě meandrovníku, které člověk kdy spatřil.
So four years ago, we started following these at night and watching to see if we could figure out when they spawn in Curaçao. We got some good tips from our colleagues in Florida, who had seen one in 2007, one in 2008, and eventually we figured out when they spawn in Curaçao and we caught it. Here's a female on the left with some eggs in her tissue, about to release them into the seawater. And here's a male on the right, releasing sperm. We collected this, we got it back to the lab, we got it to fertilize and we got baby pillar corals swimming in our lab. Thanks to the work of our scientific aunts and uncles, and thanks to the 10 years of practice we've had in Curaçao at raising other coral species, we got some of those larvae to go through the rest of the process and settle and attach, and turn into metamorphosed corals. So this is the first pillar coral baby that anyone ever saw.
(Potlesk)
(Applause)
Řeknu vám - jestli si myslíte, že jsou pandí mláďata roztomilá, tak tohle je roztomilejší.
And I have to say -- if you think baby pandas are cute, this is cuter.
(Smích)
(Laughter)
Teprve začínáme odhalovat tajemství tohoto procesu, tajemství reprodukce korálů a toho, jak jim můžeme pomoct. Děje se to na celém světě. Vědci přichází s novými způsoby, jak nakládat s embryi, jak je přimět se uchytit, možná dokonce vyvíjí metody, jak je uchovat při nízkých teplotách, takže je možné zachovat jejich genetickou rozmanitost a pracovat s nimi častěji. Tyto postupy jsou stále technologicky primitivní. Jsme omezeni místem, počtem lidí v laboratoři a množstvím kávy, kterou dokážeme vypít v jakoukoliv hodinu.
So we're starting to figure out the secrets to this process, the secrets of coral reproduction and how we might help them. And this is true all around the world; scientists are figuring out new ways to handle their embryos, to get them to settle, maybe even figuring out the methods to preserve them at low temperatures, so that we can preserve their genetic diversity and work with them more often. But this is still so low-tech. We are limited by the space on our bench, the number of hands in the lab and the number of coffees we can drink in any given hour.
Srovnejte to s dalšími krizovými situacemi a dalšími oblastmi zájmu naší společnosti. Máme dokonalejší lékařskou a vojenskou techniku, máme vědeckou techniku, dokonce i moderní uměleckou techniku. Technika v rámci ochrany přírody však zaostává. Zamyslete se znovu nad tím nejtěžším, co jste v životě museli dělat. Mnozí řeknou, že nejtěžší je být rodičem. Má matka mi popisovala rodičovství jako věc, díky níž je život zároveň mnohem úžasnější a mnohem náročnější, než jste si kdy uměli představit. Víc než 10 let se snažím pomáhat korálům, aby se stali rodiči. Sledovat zázrak života mě samozřejmě naprosto naplnilo úžasem. Viděla jsem ale také, jak je pro korály rodičovství složité. Meandrovník se znovu rozmnožoval před dvěma týdny. Sbírali jsme jeho vajíčka a přenesli je do laboratoře. Tady vidíte dělení jednoho embrya, a zároveň dalších 14 vajíček, která oplodněna nebyla a která vybuchnou. Infikují je bakterie, vajíčka explodují a bakterie ohrozí dokonce i to jediné embryo, které má šanci. Nevíme, jestli jsme s nimi špatně zacházeli, ani nevíme, jestli měl tento korál vždycky problém se rozmnožovat. Ať už je příčina jakákoliv, máme před sebou ještě mnoho práce, než budeme schopní využít malé korály k rozvoji, obnově a možná také k záchraně korálových útesů.
Now, compare that to our other crises and our other areas of concern as a society. We have advanced medical technology, we have defense technology, we have scientific technology, we even have advanced technology for art. But our technology for conservation is behind. Think back to the most difficult job you ever did. Many of you would say it was being a parent. My mother described being a parent as something that makes your life far more amazing and far more difficult than you could've ever possibly imagined. I've been trying to help corals become parents for over 10 years now. And watching the wonder of life has certainly filled me with amazement to the core of my soul. But I've also seen how difficult it is for them to become parents. The pillar corals spawned again two weeks ago, and we collected their eggs and brought them back to the lab. And here you see one embryo dividing, alongside 14 eggs that didn't fertilize and will blow up. They'll be infected with bacteria, they will explode and those bacteria will threaten the life of this one embryo that has a chance. We don't know if it was our handling methods that went wrong and we don't know if it was just this coral on this reef, always suffering from low fertility. Whatever the cause, we have much more work to do before we can use baby corals to grow or fix or, yes, maybe save coral reefs.
Zapomeňme na to, že mají hodnotu stovek miliard dolarů. Je to společenství pracovitých živočichů, rostlin, mikrobů a hub. Jsou zdrojem umění, potravy a léků. Zničili jsme téměř celou generaci korálů. I přes veškeré tyto škody jich několik přežilo. Nyní je na čase jim za všechnu práci poděkovat a umožnit jim, jak jen to půjde, aby mohli zplodit budoucí generaci, svoje malé korálí potomky.
So never mind that they're worth hundreds of billions of dollars. Coral reefs are hardworking animals and plants and microbes and fungi. They're providing us with art and food and medicine. And we almost took out an entire generation of corals. But a few made it anyway, despite our best efforts, and now it's time for us to thank them for the work they did and give them every chance they have to raise the coral reefs of the future, their coral babies.
Děkuji mnohokrát.
Thank you so much.
(Potlesk)
(Applause)