"Nakažlivý" je dobré slovo. Dokonce i v časech viru H1N1 mám to slovo ráda. Smích je nakažlivý. Nadšení je nakažlivé. Inspirace je nakažlivá. Slyšeli jsme pozoruhodné příběhy z úst pozoruhodných lidí. To, co na nich všech bylo nakažlivé pro mne, bylo cosi, čemu říkám bacil "já můžu".
Contagious is a good word. Even in the times of H1N1, I like the word. Laughter is contagious. Passion is contagious. Inspiration is contagious. We've heard some remarkable stories from some remarkable speakers. But for me, what was contagious about all of them was that they were infected by something I call the "I Can" bug.
Stojí tu ovšem otázka: proč jen oni? V zemi, která má miliardu lidí a ještě nějaké navíc, proč tak málo? Sedlo na ně štěstí? Náhoda? Nemůžeme se všichni systematicky a vědomě nakazit? V následujících osmi minutách se s vámi chci podělit o svůj příběh. Nakazila jsem se, když mi bylo 17. Jako studentka designu na vysoké škole jsem narazila na dospělé, kteří doopravdy věřili mým myšlenkám, pobízeli mě a vypili se mnou spoustu čaje. Ohromilo mě, jak báječně jsem se při tom cítila, a také, jak nakažlivý ten pocit byl. Uvědomila jsem si i to, že jsem se měla nakazit, když mi bylo sedm.
So, the question is, why only them? In a country of a billion people and some, why so few? Is it luck? Is it chance? Can we all not systematically and consciously get infected? So, in the next eight minutes I would like to share with you my story. I got infected when I was 17, when, as a student of the design college, I encountered adults who actually believed in my ideas, challenged me and had lots of cups of chai with me. And I was struck by just how wonderful it felt, and how contagious that feeling was. I also realized I should have got infected when I was seven.
Takže když jsem o 10 let později začala se školou Riverside, stala se z ní laboratoř k ustavení a tříbení procesu který by vědomě nakazil mysl bacilem "já můžu". Zjistila jsem, že když je učení ukotveno v kontextu skutečného světa, že když rozmažete hranice mezi školou a životem děti projdou fázemi od "uvědomění" - kdy změnu vidí, přes "umožnění" - kdy se samy změní, až k "umocnění" - kdy změnu samy vedou. A to přímo zvýší jejich vlastní blaho. Děti se stanou schopnějšími a méně bezmocnými. Na to vše stačí ovšem selský rozum.
So, when I started Riverside school 10 years ago it became a lab, a lab to prototype and refine a design process that could consciously infect the mind with the "I Can" bug. And I uncovered that if learning is embedded in real-world context, that if you blur the boundaries between school and life, then children go through a journey of "aware," where they can see the change, "enable," be changed, and then "empower," lead the change. And that directly increased student wellbeing. Children became more competent, and less helpless. But this was all common sense.
Ráda bych vám předvedla drobnou ukázku toho, jak tyto prosté pravdy vypadají v Riverside. Jen na vysvětlenou: když se moji páťáci učili o dětských právech, donutili jsme je válet vonné tyčinky zvané agarbattis po osm hodin, aby si zkusily, co to znamená být dětský pracující. Proměnilo je to. Uvidíte jejich cestu a pak jejich bytostné přesvědčení o tom, že dokážou jít a změnit svět. (Hudba)
So, I'd like to show you a little glimpse of what common practice looks like at Riverside. A little background: when my grade five was learning about child rights, they were made to roll incense sticks, agarbattis, for eight hours to experience what it means to be a child laborer. It transformed them. What you will see is their journey, and then their utter conviction that they could go out and change the world. (Music)
Tady válejí tyčinky. A po dvou hodinách, se zády zlomenými bolestí se proměnily. A jakmile se to stalo, rozeběhly se do města přesvědčovat každého že dětskou práci je prostě třeba zrušit. Podívejte se na Ragava, na tu chvíli, kdy se jeho tvář mění, protože pochopil, že se mu podařilo přesvědčit toho muže. Nic podobného se nemůže stát ve třídě. Tím, že Ragav zažil něco takového, prošel cestu od "učitelka mi řekla" k "tohle dělám sám". A to je ten posun k "já můžu". Proces, který můžeme posilovat a pěstovat.
That's them rolling. And in two hours, after their backs were broke, they were changed. And once that happened, they were out in the city convincing everybody that child labor just had to be abolished. And look at Ragav, that moment when his face changes because he's been able to understand that he has shifted that man's mindset. And that can't happen in a classroom. So, when Ragav experienced that he went from "teacher told me," to "I am doing it." And that's the "I Can" mindshift. And it is a process that can be energized and nurtured.
Měli jsme ale rodiče, kteří řekli: "OK, dělat z našich dětí dobré lidi je moc hezké, ale jak to vypadá s matematikou, přírodovědou a angličtinou? Ukažte nám známky." Tak jsme jim je ukázali. Data byla jasná. Když dáte dětem odpovědnost, nejen, že se učí obstojně, učí se dobře, dokonce skvěle. Jak vidíte v tomto národním výkonnostním hodnocení, prováděném na více než 2000 indických škol, děti z Riverside překonaly 10 nejlepších škol v Indii v matematice, angličtině a přírodovědě.
But we had parents who said, "Okay, making our children good human beings is all very well, but what about math and science and English? Show us the grades." And we did. The data was conclusive. When children are empowered, not only do they do good, they do well, in fact very well, as you can see in this national benchmarking assessment taken by over 2,000 schools in India, Riverside children were outperforming the top 10 schools in India in math, English and science.
Takže to fungovalo. Bylo načase rozšířit to mimo Riverside. Takže 15. srpna 2007, na Den nezávislosti, se děti z Riverside vydaly nakazit Ahmedabád. Teď už nešlo o školu Riverside. Šlo o všechny děti. Proto jsme se zbavili studu. Šli jsme do kanceláří na radnici, na policii, do médií, do firem, a v zásadě opakovali: "Kdy už se probudíte a rozeznáte potenciál, který je v každém dítěti? Kdy zahrnete dítě do města? Jednoduše: otevřete svá srdce a svou mysl dětem."
So, it worked. It was now time to take it outside Riverside. So, on August 15th, Independence Day, 2007, the children of Riverside set out to infect Ahmedabad. Now it was not about Riverside school. It was about all children. So, we were shameless. We walked into the offices of the municipal corporation, the police, the press, businesses, and basically said, "When are you going to wake up and recognize the potential that resides in every child? When will you include the child in the city? Basically, open your hearts and your minds to the child."
A jak město odpovědělo? Od roku 2007 každý druhý měsíc město uzavře své nejrušnější ulice dopravě a změní je ve hřiště pro děti a dětství. Najednou tu bylo město, které řeklo svým dětem: "Vy můžete." Ukázka nákazy v Ahmedabádu. (Video v hindštině) Nejrušnější ulice se uzavřely. Dopravní policie a městská správa nám pomáhají. Ulice přebraly děti. Bruslí. Hrají pouliční představení. Hrají si. To všechno zadarmo. Pro všechny děti. (Hudba)
So, how did the city respond? Since 2007 every other month the city closes down the busiest streets for traffic and converts it into a playground for children and childhood. Here was a city telling its child, "You can." A glimpse of infection in Ahmedabad. Video: [Unclear] So, the busiest streets closed down. We have the traffic police and municipal corporation helping us. It gets taken over by children. They are skating. They are doing street plays. They are playing, all free, for all children. (Music)
Atul Karwal: Aproch je organizace, která má zkušenosti s prací pro děti a plánujeme ji rozšířit do dalších části města. (Hudba)
Atul Karwal: aProCh is an organization which has been doing things for kids earlier. And we plan to extend this to other parts of the city. (Music)
Kiran Bir Sethiová: A město dá k dispozici čas. Ahmedabád dostal první k dětem přívětivý přechod pro chodce na světě.
Kiran Bir Sethi: And the city will give free time. And Ahmedabad got the first child-friendly zebra crossing in the world.
Geet Sethi: To, co dá město dětem, deti jednou vrátí městu zpátky. (Hudba)
Geet Sethi: When a city gives to the children, in the future the children will give back to the city. (Music)
KBS: A proto má dnes Ahmedabád pověst prvního indického města přátelského k dětem.
KBS: And because of that, Ahmedabad is known as India's first child-friendly city.
Vidíte, jak to funguje. Nejdřív 200 dětí v Riverside, potom 30 000 dětí v Ahmedabádu, a tak dál. Přišel čas nakazit Indii. Takže, 15. srpna znovu na Den nezávislosti, roku 2009, jsme tím samým způsobem dali 100 000 dětí sílu říct "Já můžu". Jak? Vytvořili jsme jednoduchý manuál, přeložili ho do osmi jazyků a rozeslali ho do 32 000 škol. Vlastně jsme děti vyzvali k něčemu velmi jednoduchému. Řekli jsme: vezměte si jednu věc, cokoliv, co vás štve, vyberte si jeden týden a změňte miliardu životů.
So, you're getting the pattern. First 200 children at Riverside. Then 30,000 children in Ahmedabad, and growing. It was time now to infect India. So, on August 15th, again, Independence Day, 2009, empowered with the same process, we empowered 100,000 children to say, "I can." How? We designed a simple toolkit, converted it into eight languages, and reached 32,000 schools. We basically gave children a very simple challenge. We said, take one idea, anything that bothers you, choose one week, and change a billion lives.
A ony to udělaly. Příběhy o změně se hrnuly z celé Indie. Od Nagalandu na východě po Jhunjhunu na západě, od Sikkimu na severu po Krišnagiri na jihu. Děti vymyslely řešení pro širokou škálu problémů. Od osamělosti přes zaplnění výmolů v ulicích po alkoholismus. 32 dětí zastavilo 16 dětských svateb v Radžastánu. Chci říct, bylo to neuvěřitelné. Znovu to potvrdilo, že když dospělí věří dětem a řeknou jim "Vy můžete", tak to děti dokážou. Nákaza v Indii. Tohle je malá vesnička v Radžastánu.
And they did. Stories of change poured in from all over India, from Nagaland in the east, to Jhunjhunu in the west, from Sikkim in the north, to Krishnagiri in the south. Children were designing solutions for a diverse range of problems. Right from loneliness to filling potholes in the street to alcoholism, and 32 children who stopped 16 child marriages in Rajasthan. I mean, it was incredible. Basically again reaffirming that when adults believe in children and say, "You can," then they will. Infection in India. This is in Rajasthan, a rural village.
Dítě: Naši rodiče jsou negramotní a my je chceme naučit číst a psát. KBS: To tu ještě nebylo - shromáždění a pouliční představení ve vesnické škole, které - - neslýchané - říká rodičům, proč je gramotnost důležitá. Podívejte, co ti rodiče říkají.
Child: Our parents are illiterate and we want to teach them how to read and write. KBS: First time, a rally and a street play in a rural school -- unheard of -- to tell their parents why literacy is important. Look at what their parents says.
Muž: Tenhle program je skvělý. Je moc fajn, že nás děti dokážou učit číst a psát.
Man: This program is wonderful. We feel so nice that our children can teach us how to read and write.
Žena: Jsem šťastná, že mí žáci udělali tuhle akci. Už nikdy nebudu zpochybňovat jejich schopnosti. Vidíte? Zvládly to.
Woman: I am so happy that my students did this campaign. In the future, I will never doubt my students' abilities. See? They have done it.
KBS: Škola v Hyderabádu sbírá a recykluje plastový odpad. Dívka: 581. Tenhle dům je 581...
KBS: An inner city school in Hyderabad. Girl: 581. This house is 581 ...
Musíme začít sbírat od 555.
We have to start collecting from 555.
KBS: Holky a kluci v Hyderabádu vyšli ven, neměli to lehké, ale dokázali to.
KBS: Girls and boys in Hyderabad, going out, pretty difficult, but they did it.
Žena: I když jsou tak mladí, udělali spoustu dobré práce. Nejdřív vyčistili svoji komunitu, následovat bude Hyderabád a brzo celá Indie.
Woman: Even though they are so young, they have done such good work. First they have cleaned the society, then it will be Hyderabad, and soon India.
Žena: Byl to pro mě objev, ale ne překvapení, že toho v sobě mají tolik.
Woman: It was a revelation for me. It doesn't strike me that they had so much inside them.
Dívka: Děkuji, dámy a pánové. Na této aukci pro vás máme několik úžasných obrazů na podporu velmi dobré věci. Za peníze, které utratíte, se nakoupí pomůcky pro nedoslýchavé. Jste připraveni, dámy a pánové? Publikum: Ano! Dívka: Jste připraveni? Publikum: Ano! Dívka: Jste připraveni? Publikum: Ano!
Girl: Thank you, ladies and gentlemen. For our auction we have some wonderful paintings for you, for a very good cause, the money you give us will be used to buy hearing aids. Are you ready, ladies and gentlemen? Audience: Yes! Girl: Are you ready? Audience: Yes! Girl: Are you ready? Audience: Yes!
KBS: Základy soucitu leží právě tady. Pouliční představení, aukce, petice. Chci říct, skutečně měnili životy. Bylo to neuvěřitelné. Takže, jak vůči tomu můžeme vůbec zůstat imunní? Jak můžeme být imunní k takovému zaujetí, energii, nadšení? Vím, že to bude samozřejmé, ale musím skončit nejsilnějším symbolem změny, velkým Gándhím. Před 70 lety stačil jeden muž na to nakazit celý národ silou svého "My můžeme."
KBS: So, the charter of compassion starts right here. Street plays, auctions, petitions. I mean, they were changing lives. It was incredible. So, how can we still stay immune? How can we stay immune to that passion, that energy, that excitement? I know it's obvious, but I have to end with the most powerful symbol of change, Gandhiji. 70 years ago, it took one man to infect an entire nation with the power of "We can."
Takže, koho dnes potřebujeme na to, aby rozšířil nákazu ze 100 000 dětí na 200 milionů dětí v celé Indii? Když jsem ji slyšela naposled, preambule ústavy pořád hlásala: "My, lid Indie," je to tak? Tudíž když ne my, tak kdo? Když ne teď, tak kdy? Jak jsem říkala, nakažlivý je dobré slovo. Děkuji. (Potlesk)
So, today who is it going to take to spread the infection from 100,000 children to the 200 million children in India? Last I heard, the preamble still said, "We, the people of India," right? So, if not us, then who? If not now, then when? Like I said, contagious is a good word. Thank you. (Applause)