Tohle je Přírodní historické muzeum v Rotterdamu, kde pracuji jako kurátor. Starám se o to, aby byla sbírka v pořádku a aby se zvětšovala, což v podstatě znamená, že sbírám mrtvá zvířata. V roce 1995 bylo k muzeu přistavěno nové křídlo. Bylo celé ze skla a hodně mi pomohlo, co se týče mé práce. Ta budova byla hotový zabiják ptáků. Asi víte, že ptáci nechápou co to je sklo. Nevidí ho, a tak narazí přímo do něj a zabijí se. Jediná věc, kterou jsem musel udělat, bylo, že jsem šel ven, sebral je a nechal vycpat do sbírky. (Smích) A právě tehdy se u mě vyvinul smysl pro identifikaci ptáků podle toho, jaký zvuk se ozve při nárazu ptáka na sklo.
This is the Natural History Museum in Rotterdam, where I work as a curator. It's my job to make sure the collection stays okay, and that it grows, and basically it means I collect dead animals. Back in 1995, we got a new wing next to the museum. It was made of glass, and this building really helped me to do my job good. The building was a true bird-killer. You may know that birds don't understand the concept of glass. They don't see it, so they fly into the windows and get killed. The only thing I had to do was go out, pick them up, and have them stuffed for the collection. (Laughter) And in those days, I developed an ear to identify birds just by the sound of the bangs they made against the glass.
A bylo to 5. června 1995, když jsem uslyšel hlasitý náraz, který mně život změnil a jedné kachně ho ukončil. A tohle jsem uviděl, když jsem se podíval z okna. Tohle je mrtvá kachna. Naletěla do skla. Leží mrtvá na břiše. Ale hned vedle mrtvé kachny je kachna živá a prosím, teď dávejte pozor. Obě kachny jsou samci. A pak se stalo tohle. Živý kačer vylezl na mrtvého a začal se pářit.
And it was on June 5, 1995, that I heard a loud bang against the glass that changed my life and ended that of a duck. And this is what I saw when I looked out of the window. This is the dead duck. It flew against the window. It's laying dead on its belly. But next to the dead duck is a live duck, and please pay attention. Both are of the male sex. And then this happened. The live duck mounted the dead duck, and started to copulate.
No, já jsem biolog. Ornitolog. A řekl jsem si, "Tady je něco špatně." Jeden je mrtvý a druhý živý. Tak to musí být nekrofilie. Dívám se. Oba jsou to samci. Homosexuální nekrofilie.
Well, I'm a biologist. I'm an ornithologist. I said, "Something's wrong here." One is dead, one is alive. That must be necrophilia. I look. Both are of the male sex. Homosexual necrophilia.
Takže jsem -- (Smích)
So I -- (Laughter)
Vzal jsem foťák a poznámkový blok, přisunul si židli a začal jsem to sledovat. Po 75 minutách -- (Smích) -- Už jsem viděl dost, navíc jsem dostal hlad a chtěl jsem už jít domů. Tak jsem vyšel ven, sebral kachnu a než jsem jí strčil do mrazáku, zkontroloval jsem, jestli je i tahle kachna opravdu samec. A tady vidíte vzácný obrázek kachního penisu, takže to byl také samec. Ten obrázek je vzácný proto, že máme asi 10 000 druhů ptáků a jen 300 z nich má penis.
I took my camera, I took my notebook, took a chair, and started to observe this behavior. After 75 minutes — (Laughter) — I had seen enough, and I got hungry, and I wanted to go home. So I went out, collected the duck, and before I put it in the freezer, I checked if the victim was indeed of the male sex. And here's a rare picture of a duck's penis, so it was indeed of the male sex. It's a rare picture because there are 10,000 species of birds and only 300 possess a penis.
[První případ homosexuální nekrofilie u kachny divoké Anas platyrhynchos (Aves:Anatidae)]
[The first case of homosexual necrophilia in the mallard Anas platyrhynchos (Aves:Anatidae)]
Věděl jsem, že to, co jsem viděl, bylo mimořádné, ale trvalo mi šest let, než jsem se rozhodl to publikovat. (Smích) Chápejte, je to fajn téma na narozeninovou párty nebo k automatu na kafe, ale sdílet to s vašemi kolegy, to je něco jiného. Nemělo to žádnou strukturu. A tak když mě po šesti letech mí přátelé a kolegové přemluvili, vydal jsem "První případ homosexuální nekrofilie u kachny divoké." A tady můžete vidět celou situaci znovu. A je moje kancelář, B je místo, kde kachna narazila do skla a C je místo, odkud jsem je pozoroval. A tady máme opět naší kachnu.
I knew I'd seen something special, but it took me six years to decide to publish it. (Laughter) I mean, it's a nice topic for a birthday party or at the coffee machine, but to share this among your peers is something different. I didn't have the framework. So after six years, my friends and colleagues urged me to publish, so I published "The first case of homosexual necrophilia in the mallard." And here's the situation again. A is my office, B is the place where the duck hit the glass, and C is from where I watched it. And here are the ducks again.
Jak asi víte, když se pohybujete ve vědě a vydáte nějakou studii, přečte si jí asi tak šest nebo sedm lidí. (Smích) Ale pak se něco stalo, něco dobrého. Zavolal mi člověk jménem Marc Abrahams a řekl mi, "Vyhrál jste s tou vaší kachní studií cenu, je to Ig Nobelova cena." Ta Ig Nobelova cena -- (Smích) (Potlesk) -- ta Ig Nobelova cena se dává za výzkumy, které nejprve lidi rozesměji a pak je donutí se nad tím zamyslet. Takže hlavním cílem je, aby se lidé více zajímali o vědu. Což je dobrá věc, a tak jsem tu cenu přijal. (Smích)
As you probably know, in science, when you write a kind of special paper, only six or seven people read it. (Laughter) But then something good happened. I got a phone call from a person called Marc Abrahams, and he told me, "You've won a prize with your duck paper: the Ig Nobel Prize." And the Ig Nobel Prize — (Laughter) (Applause) — the Ig Nobel Prize honors research that first makes people laugh, and then makes them think, with the ultimate goal to make more people interested in science. That's a good thing, so I accepted the prize. (Laughter)
Jel jsem -- jen bych chtěl připomenout, že Marc Abrahams mi nevolal ze Stockholmu. Volal mi z Cambridge v Massachusetts. A tak jsem jel do Bostonu, do Cambridge a šel jsem na předávání té úžasné Ig Nobelovy ceny na Harvardovu univerzitu a takové předávání, to je moc pěkný zážitek. Skuteční laureáti Nobelovy ceny vám předávají tu vaší. To zaprvé. A také je tam devět dalších, kteří dostanou cenu. Tady je jeden z dalších vítězů. Je to Charles Paxton, který vyhrál v roce 2000 díky svému biologickému výzkumu "Chování pštrosů při námluvách s lidmi v chovných podmínkách v Británii." (Smích) A myslím, že i tady v místnosti sedí někteří laureáti Ig Nobelovy ceny. Dane, kde jsi? Dan Ariely? Potlesk pro Dana. (Potlesk) Dan vyhrál díky práci v oblasti medicíny, kde dokazoval, že drahé falešné léky fungují lépe než levné falešné léky. (Smích)
I went -- let me remind you that Marc Abrahams didn't call me from Stockholm. He called me from Cambridge, Massachusetts. So I traveled to Boston, to Cambridge, and I went to this wonderful Ig Nobel Prize ceremony held at Harvard University, and this ceremony is a very nice experience. Real Nobel laureates hand you the prize. That's the first thing. And there are nine other winners who get prizes. Here's one of my fellow winners. That's Charles Paxton who won the 2000 biology prize for his paper, "Courtship behavior of ostriches towards humans under farming conditions in Britain." (Laughter) And I think there are one or two more Ig Nobel Prize winners in this room. Dan, where are you? Dan Ariely? Applause for Dan. (Applause) Dan won his prize in medicine for demonstrating that high-priced fake medicine works better than low-priced fake medicine. (Laughter)
Takže tady vidíte mých 5 minut slávy, mojí děkovnou řeč a tady je kachna. Dnes je poprvé na západním pobřeží. Pošlu vám jí. (Smích) Ok? Můžete si jí poslat. Je to muzejní exemplář, takže se nemusíte obávat ptačí chřipky.
So here's my one minute of fame, my acceptance speech, and here's the duck. This is its first time on the U.S. West Coast. I'm going to pass it around. (Laughter) Yeah? You can pass it around. Please note it's a museum specimen, but there's no chance you'll get the avian flu.
Po tom, co jsem vyhrál tu cenu, můj život se změnil. Zaprvé, lidé mi začali posílat všechno, co nějak souviselo s kachnami a tak mám teď opravdu pěknou sbírku. (Smích) Co je ale důležitější, lidé mi začali posílat jejich zážitky s pozorováním zvláštního zvířecího chování a věřte mi, že pokud se někde objeví nějaké nezvyklé chování, vím o tom.
After winning this prize, my life changed. In the first place, people started to send me all kinds of duck-related things, and I got a real nice collection. (Laughter) More importantly, people started to send me their observations of remarkable animal behavior, and believe me, if there's an animal misbehaving on this planet, I know about it.
(Smích)
(Laughter)
Tohle je los. Los, který se snaží spářit se s bronzovou sochou bizona. Montana, rok 2008. Tady máme žábu, která se chce evidentně pářit se zlatou rybkou. Je to z Nizozemí, rok 2011. Tady máme ropuchy v Austrálii. Jde o smrt na silnici. Tohle je nekrofilie. Co je zajímavé, je ta pozice. Misionářská pozice se v říši zvířat objevuje jen velmi vzácně. A tohle jsou holubi v Rotterdamu. Vlaštovky obecné v Hong Kongu, 2004. Krocan ve Wisconsinu v areálu Ethan Allen nápravného institutu pro mladistvé. Trvalo to celý den a ti mladí delikventi se opravdu bavili.
This is a moose. It's a moose trying to copulate with a bronze statue of a bison. This is in Montana, 2008. This is a frog that tries to copulate with a goldfish. This is the Netherlands, 2011. These are cane toads in Australia. This is roadkill. Please note that this is necrophilia. It's remarkable: the position. The missionary position is very rare in the animal kingdom. These are pigeons in Rotterdam. Barn swallows in Hong Kong, 2004. This is a turkey in Wisconsin on the premises of the Ethan Allen juvenile correctional institution. It took all day, and the prisoners had a great time.
Takže co to vlastně znamená? Když se ptám, myslím tím, proč se to v přírodě děje? Došel jsem k závěru, pozorováním všech těchto případů, že důležitým je, že se to děje jen, když je smrt okamžitá a dramatická a pokud nastane ve správné pozici pro páření. Tedy, myslel jsem si to, dokud jsem nedostal tyhle obrázky. Tady vidíte mrtvou kachnu. Ležela takhle už tři dny a navíc na zádech. Takže tolik k mé teorii nekrofilie.
So what does this mean? I mean, the question I ask myself, why does this happen in nature? Well, what I concluded from reviewing all these cases is that it is important that this happens only when death is instant and in a dramatic way and in the right position for copulation. At least, I thought it was till I got these slides. And here you see a dead duck. It's been there for three days, and it's laying on its back. So there goes my theory of necrophilia.
Jednoduše další příklad toho, jaký vliv mají na život ptáků skleněné budovy. Tohle je Šílenec Max, kos z Rotteradmu. Ten pták dělal jen jednu věc. Znovu a znovu nalétával do okna, od roku 2004 do roku 2008, den za dnem. Tady je a tady je krátké video.
Another example of the impact of glass buildings on the life of birds. This is Mad Max, a blackbird who lives in Rotterdam. The only thing this bird did was fly against this window from 2004 to 2008, day in and day out. Here he goes, and here's a short video.
(Hudba) (Bum) (Bum) (Bum) (Bum)
(Music) (Clunk) (Clunk) (Clunk) (Clunk)
To, co ten pták dělá je, že bojuje s vlastní představou. Zdá se mu, že je v jeho teritoriu vetřelec a ten se objeví pokaždé, když přiletí i on, takže to nebere konce. Na začátku jsem si myslel -- toho ptáka jsem studoval několik let -- myslel jsem, že by mohl mít poškozený mozek, chápete? A neměl. Ukážu vám několik obrázků, jsou to záběry z videa a on v posledním momentu, než narazí do skla, před sebe vystrčí nohy a pak teprve do skla narazí.
So what this bird does is fight his own image. He sees an intruder in his territory, and it's coming all the time and he's there, so there is no end to it. And I thought, in the beginning -- I studied this bird for a couple of years -- that, well, shouldn't the brain of this bird be damaged? It's not. I show you here some slides, some frames from the video, and at the last moment before he hits the glass, he puts his feet in front, and then he bangs against the glass.
Na závěr mi dovolte váš všechny pozvat na Den mrtvé kachny. Koná se každý rok 5. června. Scházíme se vždy odpoledne, za pět minut šest, před Národním historickým muzeem v Rotterdamu, z muzea přineseme kachnu a diskutujeme o nových způsobech, jak zabránit ptákům v narážení do těch oken. A jak víte nebo možná nevíte, jde o jednu z hlavní příčin úmrtí ptáků na celém světě. Jenom ve Spojených státech zemře kvůli nárazu do skleněných budov asi miliarda ptáků. A když skončíme, jdeme pak do čínské restaurace, kde máme šestichodovou kachní večeři.
So I'll conclude to invite you all to Dead Duck Day. That's on June 5 every year. At five minutes to six in the afternoon, we come together at the Natural History Museum in Rotterdam, the duck comes out of the museum, and we try to discuss new ways to prevent birds from colliding with windows. And as you know, or as you may not know, this is one of the major causes of death for birds in the world. In the U.S. alone, a billion birds die in collision with glass buildings. And when it's over, we go to a Chinese restaurant and we have a six-course duck dinner.
Takže doufám, že vás příští rok uvidím v Rotterdamu, v Nizozemí, na Den mrtvé kachny. Děkuji vám.
So I hope to see you next year in Rotterdam, the Netherlands, for Dead Duck Day. Thank you.
(Potlesk)
(Applause)
Omlouvám se. Mohli byste mi, prosím, vrátit mou kachnu?
Oh, sorry. May I have my duck back, please?
(Smích) (Potlesk)
(Laughter) (Applause)
Děkuji.
Thank you.