Po léta jsem se cítila bezmocná, neboť jakožto historička náboženství jsem si začala jasně uvědomovat centrální roli soucítění ve všech hlavních světových vyznáních. Každé z nich vyvinulo své vlastní pojetí toho, čemu se říká Zlaté pravidlo. Někdy je vyjádřeno kladně: "K ostatním se chovej vždy tak, jak bys byl rád, aby se chovali k tobě." A stejně důležité je záporné vyjádření: „Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“ Zahleďte se do svého srdce a odhalte, co vám působí bolest a poté za jakýchkoli podmínek odmítněte působit takovou bolest komukoli dalšímu.
For years I've been feeling frustrated, because as a religious historian, I've become acutely aware of the centrality of compassion in all the major world faiths. Every single one of them has evolved their own version of what's been called the Golden Rule. Sometimes it comes in a positive version -- "Always treat all others as you'd like to be treated yourself." And equally important is the negative version -- "Don't do to others what you would not like them to do to you." Look into your own heart, discover what it is that gives you pain and then refuse, under any circumstance whatsoever, to inflict that pain on anybody else.
A lidé zdůrazňovali důležitost soucítění nejenom proto, že to dobře zní, ale protože funguje. Lidé zjistili, že pokud budou uplatňovat Zlaté pravidlo, jak řekl Konfucius: "celý den a každý den," ne tedy jako záležitost vykonání jednoho dobrého skutku denně s následným návratem k životu chamtivosti a sobectví, ale jednat tak celý den a každý den, sesadíte sami sebe ze středu vašeho světa, dáte tam druhého a přesáhnete tak sami sebe. A to vás přivádí do přítomnosti toho, čemu se říká Bůh, Nirvána, Ráma, Tao. Něčeho, co jde za nám známou, egem svázanou existenci.
And people have emphasized the importance of compassion, not just because it sounds good, but because it works. People have found that when they have implemented the Golden Rule as Confucius said, "all day and every day," not just a question of doing your good deed for the day and then returning to a life of greed and egotism, but to do it all day and every day, you dethrone yourself from the center of your world, put another there, and you transcend yourself. And it brings you into the presence of what's been called God, Nirvana, Rama, Tao. Something that goes beyond what we know in our ego-bound existence.
Ale znáte to, častokrát byste ani nepoznali, že toto byl tak ústřední princip náboženského života. Protože až na pár nádherných výjimek se velmi často na setkání zbožných lidí, setkání náboženských vůdců, dohaduje o nesrozumitelných doktrínách, hlásají se slova nenávisti nebo se ostře napadá homosexualita či něco podobného. Často lidé nechtějí být doopravdy soucitní. Občas vídám, když mluvím k shromáždění nábožných lidí, že se jim zračí ve tvářích jistý druh odporu, neboť oni chtějí mít častokrát raději pravdu. A to samozřejmě maří cíl toho jednání.
But you know you'd never know it a lot of the time, that this was so central to the religious life. Because with a few wonderful exceptions, very often when religious people come together, religious leaders come together, they're arguing about abstruse doctrines or uttering a council of hatred or inveighing against homosexuality or something of that sort. Often people don't really want to be compassionate. I sometimes see when I'm speaking to a congregation of religious people a sort of mutinous expression crossing their faces because people often want to be right instead. And that of course defeats the object of the exercise.
Teď proč jsem tak vděčná TEDu? Protože mě velice laskavě vzali z mé uspořádané studovny a přivedli do 21. století, čímž mi umožnili hovořit k mnohem, mnohem širšímu publiku, než bych si kdy dokázala představit. Protože cítím naléhavost této otázky. Pokud se nám nepodaří zavést Zlaté pravidlo celosvětově, tedy, že se budeme chovat ke všem lidem, nehledě na to kým a kde mohou být, jakoby byli stejně důležití jako my sami, pochybuji, že budeme moci další generaci předat svět vhodný k životu.
Now why was I so grateful to TED? Because they took me very gently from my book-lined study and brought me into the 21st century, enabling me to speak to a much, much wider audience than I could have ever conceived. Because I feel an urgency about this. If we don't manage to implement the Golden Rule globally, so that we treat all peoples, wherever and whoever they may be, as though they were as important as ourselves, I doubt that we'll have a viable world to hand on to the next generation.
Úkolem naší doby, jedním z velkých úkolů naší doby jak jsem řekla, je budovat globální společenství, kde spolu mohou lidé žít v míru. A víry, které by měly nejvíce přispívat k řešení, jsou místo toho vnímány jako součást problému. A samozřejmě to nejsou pouze zbožní lidé, kteří vyznávají Zlaté pravidlo. Toto je zdroj veškeré morálky, tento představivý akt vcítění, umístění sebe samého do pozice druhého.
The task of our time, one of the great tasks of our time, is to build a global society, as I said, where people can live together in peace. And the religions that should be making a major contribution are instead seen as part of the problem. And of course it's not just religious people who believe in the Golden Rule. This is the source of all morality, this imaginative act of empathy, putting yourself in the place of another.
A tak se mi zdá, že zde máme volbu. Buďto můžeme zdůrazňovat a upozorňovat na dogmatické a nesnášenlivé aspekty našeho vyznání, nebo se můžeme vrátit k rabínům. Rabín Hillel, starší současník Ježíše, když byl tázán nevěřícím, aby shrnul celé židovské učení ve stoji na jedné noze, řekl: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nikomu nečiň. To je celá Tóra, všechno ostatní je jen komentář.“
And so we have a choice, it seems to me. We can either go on bringing out or emphasizing the dogmatic and intolerant aspects of our faith, or we can go back to the rabbis. Rabbi Hillel, the older contemporary of Jesus, who, when asked by a pagan to sum up the whole of Jewish teaching while he stood on one leg, said, "That which is hateful to you, do not do to your neighbor. That is the Torah and everything else is only commentary."
A k rabínům a raným zakladatelům církve, kteří říkali, že jakýkoli výklad písma, který plodí nenávist a pohrdání, je neplatný. A my potřebujeme obnovit takového ducha. A to se nestane prostě jenom tak, když nás ovane duch lásky. Musíme se o to zasadit a my to můžeme dokázat s moderními prostředky komunikace, které se na TEDu prezentují. Již jsem byla nesmírně povzbuzena odezvou všech našich partnerů.
And the rabbis and the early fathers of the church who said that any interpretation of scripture that bred hatred and disdain was illegitimate. And we need to revive that spirit. And it's not just going to happen because a spirit of love wafts us down. We have to make this happen, and we can do it with the modern communications that TED has introduced. Already I've been tremendously heartened at the response of all our partners.
V Singapuru máme skupinu, která se chystá použít Chartu k urovnávání rozkolů nedávno vzniklých v singapurské společnosti, a někteří členové parlamentu ji chtějí zavést také politicky. V Malajsii bude umělecká výstava, kam budou přední umělci brát lidi, mladé lidi, a ukazovat jim, že soucítění leží také v základech veškerého umění. Napříč Evropou muslimské komunity uspořádávají akce a debaty, diskutují centrální roli soucítění v Islámu a ve všech vyznáních.
In Singapore, we have a group going to use the Charter to heal divisions recently that have sprung up in Singaporean society, and some members of the parliament want to implement it politically. In Malaysia, there is going to be an art exhibition in which leading artists are going to be taking people, young people, and showing them that compassion also lies at the root of all art. Throughout Europe, the Muslim communities are holding events and discussions, are discussing the centrality of compassion in Islam and in all faiths.
Zde se to ale nesmí zastavit. Nemůže to skončit sotva to začalo. Náboženské učení, to je v čem jsme se tolik mýlili, když jsme se zaměřovali pouze na víru v nesrozumitelné doktríny. Náboženské učení musí vždy vést k činům. A já mám v úmyslu pracovat na tom do posledního dne. A chci pokračovat se svými partnery ve dvou věcech: vychovávat a podněcovat k soucitnému myšlení. Vychovávat, protože jsme tak nezvyklí soucítit. Lidé si často myslí, že to jednoduše znamená cítit k někomu lítost. Ale samozřejmě nelze pochopit soucítění pokud o něm budete jenom přemýšlet. Musíte tak také činit.
But it can't stop there. It can't stop with the launch. Religious teaching, this is where we've gone so wrong, concentrating solely on believing abstruse doctrines. Religious teaching must always lead to action. And I intend to work on this till my dying day. And I want to continue with our partners to do two things -- educate and stimulate compassionate thinking. Education because we've so dropped out of compassion. People often think it simply means feeling sorry for somebody. But of course you don't understand compassion if you're just going to think about it. You also have to do it.
Chci, aby se do toho zapojila i média, protože média hrají zásadní roli v napomáhání odstranění některých stereotypních obrazů, které máme o jiných lidech a které nás jeden od druhého rozdělují. To samé platí u vychovatelů. Ráda bych, aby mládež získala pojetí o dynamičnosti, dynamice a výzvě, kterou představuje soucitný život. A také, že to vyžaduje kritický rozum, a nejen sentimentální pocit.
I want them to get the media involved because the media are crucial in helping to dissolve some of the stereotypical views we have of other people, which are dividing us from one another. The same applies to educators. I'd like youth to get a sense of the dynamism, the dynamic and challenge of a compassionate lifestyle. And also see that it demands acute intelligence, not just a gooey feeling.
Ráda bych vyzvala vědce k probádání tématu soucítění v jim vlastních i cizích tradicích. A možná ze všeho nejvíce povzbuzovat vnímavost k nelítostnému mluvení, tedy když lidé mají tuto Chartu, ať už v něco věří či ne, tak se mohou cítit zmocnění ke konfrontaci nelítostných projevů, pohrdavých poznámek svých náboženských vůdců, politických představitelů nebo kapitánů průmyslu. Protože my můžeme změnit svět, máme tu schopnost.
I'd like to call upon scholars to explore the compassionate theme in their own and in other people's traditions. And perhaps above all, to encourage a sensitivity about uncompassionate speaking, so that because people have this Charter, whatever their beliefs or lack of them, they feel empowered to challenge uncompassionate speech, disdainful remarks from their religious leaders, their political leaders, from the captains of industry. Because we can change the world, we have the ability.
Nikdy bych neuvažovala o vystavení Charty na internet. Byla jsem stále ponořená ve starém světě, kde celý shluk vědátorů sedí společně v místnosti a vydává další tajemné prohlášení. A TED mne uvedl do zcela nového způsobu myšlení a prezentování představ. To je to, co je na TEDu tak úžasného. V této místnosti, všechny ty odbornosti, kdybychom se spojili dohromady, mohli bychom změnit svět. A jistěže se problémy zdají někdy nepřekonatelné.
I would never have thought of putting the Charter online. I was still stuck in the old world of a whole bunch of boffins sitting together in a room and issuing yet another arcane statement. And TED introduced me to a whole new way of thinking and presenting ideas. Because that is what is so wonderful about TED. In this room, all this expertise, if we joined it all together, we could change the world. And of course the problems sometimes seem insuperable.
Ale ještě bych ráda citovala, ukončila to odkazem na britského autora, oxfordského autora, kterého necituji příliš často, C. S. Lewise. Napsal ale věc, která mi zůstala ležet v hlavě od té doby, kdy jsem si ji jakožto školačka přečetla. Je to v knize "Čtyři lásky." Napsal, že rozlišuje mezi erotickou láskou, kdy si jako okouzlení vzájemně dva lidé hledí do očí. A tu porovnal s přátelstvím, kdy dva lidé stojí bok po boku, takřka ramenem na rameni, se očima upřenýma na společný cíl.
But I'd just like to quote, finish at the end with a reference to a British author, an Oxford author whom I don't quote very often, C.S. Lewis. But he wrote one thing that stuck in my mind ever since I read it when I was a schoolgirl. It's in his book "The Four Loves." He said that he distinguished between erotic love, when two people gaze, spellbound, into each other's eyes. And then he compared that to friendship, when two people stand side by side, as it were, shoulder to shoulder, with their eyes fixed on a common goal.
Nemusíme se do sebe navzájem zamilovat, ale přáteli se stát můžeme. A o tom jsem přesvědčená. Pocítila jsem to velmi silně během našich menších diskusí ve Vevey, že když se lidé rozličného přesvědčení setkají a pracují pospolu za společný cíl, odlišnosti se vytrácejí. A my se učíme přátelství. A učíme se žít spolu a vzájemně se poznávat. Děkuji vám mnohokrát. (Potlesk)
We don't have to fall in love with each other, but we can become friends. And I am convinced. I felt it very strongly during our little deliberations at Vevey, that when people of all different persuasions come together, working side by side for a common goal, differences melt away. And we learn amity. And we learn to live together and to get to know one another. Thank you very much. (Applause)