Zdravím vás. Dovolte mi se vás zeptat: Lhali jste někdy v dětství? Pokud ano, mohli byste se přihlásit? Wow! Tak upřímnou skupinu lidí jsem ještě neviděl.
Hi. Let me ask the audience a question: Did you ever lie as a child? If you did, could you please raise your hand? Wow! This is the most honest group of people I've ever met.
(smích)
(Laughter)
Posledních 20 let studuji, jak se děti učí lhát. A dnes se s vámi chci podělit o některé z našich objevů.
So for the last 20 years, I've been studying how children learn to tell lies. And today, I'm going to share with you some of the discoveries we have made.
Ale na úvod vám povím příběh svého přítele Richarda Messina, který dělá ředitele na základní škole. Jednoho dne obdržel telefonát. Volající říkal: "Pane Messina, můj syn Johnny dnes nepřijde do školy, protože je nemocný."
But to begin, I'm going to tell you a story from Mr. Richard Messina, who is my friend and an elementary school principal. He got a phone call one day. The caller says, "Mr. Messina, my son Johnny will not come to school today because he's sick."
On se zeptal: "S kým mluvím, prosím?"
Mr. Messina asks, "Who am I speaking to, please?"
A volající odpověděl: "Já jsem můj otec."
And the caller says, "I am my father."
(smích)
(Laughter)
Takže tento příběh
So this story --
(smích)
(Laughter)
velmi pěkně shrnuje tři obvyklá přesvědčení, která o dětech a lhaní máme. Zaprvé, děti začínají lhát až po nástupu na základní školu. Zadruhé, děti jsou špatní lháři. My dospělí snadno poznáme, zda mluví pravdu. A zatřetí, lžou-li děti již od nízkého věku, musí mít nějaké vady charakteru a během života se z nich stanou patologičtí lháři. Avšak ukazuje se, že všechny tyto tři úvahy jsou mylné.
sums up very nicely three common beliefs we have about children and lying. One, children only come to tell lies after entering elementary school. Two, children are poor liars. We adults can easily detect their lies. And three, if children lie at a very young age, there must be some character flaws with them, and they are going to become pathological liars for life. Well, it turns out all of the three beliefs are wrong.
S dětmi z celého světa jsme hráli hry spočívající v hádání. Zde je příklad. V této hře jsme požádali děti, aby hádaly čísla na kartách. A řekli jsme jim, že jestli uhodnou správné číslo, vyhrají hodnotnou cenu. Ale během hry jsme se omluvili a opustili místnost. Před tím, než jsme z místnosti odešli, jsme dětem řekli, aby nepodváděly a karty neotáčely. Samozřejmě, že jsme v místnosti měli skryté kamery, abychom sledovali každý jejich pohyb. Protože touha vyhrát je velmi silné lákadlo, více než 90 procent dětí karty otočí hned jak místnost opustíme.
We have been playing guessing games with children all over the world. Here is an example. So in this game, we asked children to guess the numbers on the cards. And we tell them if they win the game, they are going to get a big prize. But in the middle of the game, we make an excuse and leave the room. And before we leave the room, we tell them not to peek at the cards. Of course, we have hidden cameras in the room to watch their every move. Because the desire to win the game is so strong, more than 90 percent of children will peek as soon as we leave the room.
(smích)
(Laughter)
Klíčová otázka zní: Když se vrátíme zpět a zeptáme se dětí, jestli podváděly, přiznají se ty, které podváděly, nebo o svém prohřešku zalžou?
The crucial question is: When we return and ask the children whether or not they have peeked, will the children who peeked confess or lie about their transgression?
Zjistili jsme, že nezávisle na pohlaví, zemi či náboženství děti ve věku 2 let ve 30 procentech případů zalžou, 70 procent svůj prohřešek přizná. Ve věku 3 let 50 procent lže a 50 procent řekne pravdu. Ve 4 letech lže více než 80 procent. A v případě dětí starších čtyř let již lže naprostá většina. Takže jak vidíte, lhaní je ve skutečnosti typickou součástí vývoje. A některé děti začnou lhát dokonce už ve 2 letech.
We found that regardless of gender, country, religion, at two years of age, 30 percent lie, 70 percent tell the truth about their transgression. At three years of age, 50 percent lie and 50 percent tell the truth. At four years of age, more than 80 percent lie. And after four years of age, most children lie. So as you can see, lying is really a typical part of development. And some children begin to tell lies as young as two years of age.
Pojďme se teď tedy blíže věnovat mladším dětem. Proč lžou pouze některé děti, ale nikoli všechny? Když vaříte, potřebujete kvalitní ingredience, abyste mohli uvařit kvalitní jídlo. A dobře vymyšlená lež vyžaduje dvě takové ingredience. První klíčovou ingrediencí je znalost teorie mysli, neboli schopnost číst mysl jiného. Schopnost číst lidskou mysl spočívá v uvědomění si, že jednotliví lidé vnímají danou situaci odlišně, a ve schopnosti odlišit mezi tím, co vím já, a tím, co ví někdo jiný. Pro lhaní je to důležité proto, že základ lhaní spočívá v tom, že já vím, že ty nevíš, co vím já. Proto ti můžu lhát.
So now, let's take a closer look at the younger children. Why do some but not all young children lie? In cooking, you need good ingredients to cook good food. And good lying requires two key ingredients. The first key ingredient is theory of mind, or the mind-reading ability. Mind reading is the ability to know that different people have different knowledge about the situation and the ability to differentiate between what I know and what you know. Mind reading is important for lying because the basis of lying is that I know you don't know what I know. Therefore, I can lie to you.
Druhý významný prvek pro dobré lhaní je sebeovládání. Je to schopnost ovládat svůj projev, výrazy tváře a řeč těla, což podporuje přesvědčivost sdělované lži. Zjistili jsme, že malé děti, jež mají rozvinutější obě z uvedených schopností, začínají lhát dříve a jejich lži jsou propracovanější. Jak se ukázalo, obě ony schopnosti jsou pro všechny z nás a naše fungování ve společnosti nepostradatelné. A naopak nedostatky v těchto dvou dovednostech jsou spojovány s vážnými vývojovými vadami, jako je např. ADHD či autismus. Pokud tedy přistihnete vaše dvouleté dítko při jeho první lži, místo panikaření byste měli oslavovat...
The second key ingredient for good lying is self-control. It is the ability to control your speech, your facial expression and your body language, so that you can tell a convincing lie. And we found that those young children who have more advanced mind-reading and self-control abilities tell lies earlier and are more sophisticated liars. As it turns out, these two abilities are also essential for all of us to function well in our society. In fact, deficits in mind-reading and self-control abilities are associated with serious developmental problems, such as ADHD and autism. So if you discover your two-year-old is telling his or her first lie, instead of being alarmed, you should celebrate --
(smích)
(Laughter)
...neboť ona lež signalizuje, že vaše dítě postoupilo na další příčku obvyklého vývoje.
because it signals that your child has arrived at a new milestone of typical development.
Nabízí se otázka, zda jsou děti špatnými lháři. Myslíte, že je dokážete snadno odhalit? Chtěli byste si to vyzkoušet? Ano? Dobře. Pustím vám tedy dvě videa. V těchto videích budou děti zodpovídat otázku: "Podváděli jste?" Zkuste mi říci, které z dětí lže a které mluví pravdu. Zde je první dotazované dítě. Jste připraveni?
Now, are children poor liars? Do you think you can easily detect their lies? Would you like to give it a try? Yes? OK. So I'm going to show you two videos. In the videos, the children are going to respond to a researcher's question, "Did you peek?" So try to tell me which child is lying and which child is telling the truth. Here's child number one. Are you ready?
(Video) Výzkumník: "Podváděl jsi?" Dítě: "Ne."
(Video) Adult: Did you peek? Child: No.
(Kang Lee) A přichází druhé dítě.
Kang Lee: And this is child number two.
(Video) Výzkumník: "Podváděla jsi?" Dítě: "Ne."
(Video) Adult: Did you peek? Child: No.
Dobře, pokud si myslíte, že lže první dítě, prosím, přihlaste se. A pokud jste toho názoru, že lež říká druhé dítě, přihlaste se. Pravda je taková, že první dítě mluví pravdu, zatímco to druhé lže. Vypadá to, že z mnohých z vás by byly špatné detektory dětských lží.
KL: OK, if you think child number one is lying, please raise your hand. And if you think child number two is lying, please raise your hand. OK, so as a matter of fact, child number one is telling the truth, child number two is lying. Looks like many of you are terrible detectors of children's lies.
(smích)
(Laughter)
Podobné hry jsme hráli s mnoha dospělými různých profesí a postavení. A ukázali jsme jim spousty videí. V polovině z nich děti lhaly. Ve druhé polovině mluvily pravdu. Pojďme zjistit, jak si testovaní dospělí vedli. Protože je zde stejné množství lhářů jako pravdomluvných, budete-li náhodně hádat, máte padesátiprocentní šanci, že se trefíte. Pokud se tedy vaše přesnost pohybuje kolem 50 procent, znamená to, že v odhalování dětských lží selháváte.
Now, we have played similar kinds of games with many, many adults from all walks of life. And we show them many videos. In half of the videos, the children lied. In the other half of the videos, the children told the truth. And let's find out how these adults performed. Because there are as many liars as truth tellers, if you guess randomly, there's a 50 percent chance you're going to get it right. So if your accuracy is around 50 percent, it means you are a terrible detector of children's lies.
Začněme s vysokoškoláky a studenty práv, kteří jsou typičtí svými nízkými zkušenostmi s dětmi. Ne, oni dětské lži neodhalí. Jejich výkon odpovídá náhodě.
So let's start with undergrads and law school students, who typically have limited experience with children. No, they cannot detect children's lies. Their performance is around chance.
Co třeba sociální pracovníci a právníci věnující se ochraně dětí, kteří s dětmi pracují denně? Jsou oni schopni odhalit, zda dítě lže? Nikoli.
Now how about social workers and child-protection lawyers, who work with children on a daily basis? Can they detect children's lies? No, they cannot.
(smích)
(Laughter)
Jak si stojí soudci, celníci a policisté, kteří se denně setkávají se lháři? Jsou oni schopni poznat dětské lháře? Nejsou.
What about judges, customs officers and police officers, who deal with liars on a daily basis? Can they detect children's lies? No, they cannot.
A co rodiče? Dokáží rodiče poznat, když jim jiné dítě lže? Ne, nedokáží.
What about parents? Can parents detect other children's lies? No, they cannot.
A jsou schopni odhalit lež vlastního dítěte? Ne, nejsou.
What about, can parents detect their own children's lies? No, they cannot.
(smích a potlesk)
(Laughter) (Applause)
Nabízí se otázka, proč je lež dětí tak těžké odhalit. Dovolte mi vám odpovědět na příkladu mého syna Nathana. Takto vypadá jeho výraz, když lže.
So now you may ask why children's lies are so difficult to detect. Let me illustrate this with my own son, Nathan. This is his facial expression when he lies.
(smích)
(Laughter)
Tedy, pokud děti lžou, výraz v jejich obličeji je typicky neutrální. Avšak pod tímto neutrálním obličejem dítě zažívá mnoho pocitů, jako je strach, vina, stud a možná i trochu rozjaření z toho, že právě lže.
So when children lie, their facial expression is typically neutral. However, behind this neutral expression, the child is actually experiencing a lot of emotions, such as fear, guilt, shame and maybe a little bit of liar's delight.
(smích)
(Laughter)
Většina emocí je bohužel buď prchavá, nebo dovedně skrytá. A proto je pro nás obvykle neviditelná.
Unfortunately, such emotions are either fleeting or hidden. Therefore, it's mostly invisible to us.
Během posledních pěti let jsme se proto snažili najít způsob, jak tyto skrývané emoce odkrýt. Načež jsme dospěli k objevu.
So in the last five years, we have been trying to figure out a way to reveal these hidden emotions. Then we made a discovery.
Víme, že pod kůží pokrývající obličej se nachází bohatá síť cév. Když prožíváme různorodé emoce, průtok krve v těchto cévách se nepatrně mění. A tyto změny jsou způsobeny automatickým systémem, který je mimo kontrolu našeho vědomí. Zkoumáním změn průtoku krve můžeme pozorovat jinak skryté lidské emoce. Změny vztahující se k jednotlivým emocím jsou bohužel příliš nepatrné na to, abychom je mohli pozorovat pouhým okem. Abychom zkoumání emocí v lidské tváři byli schopni, vytvořili jsme novou technologii spočívající ve snímání, již jsme nazvali "transdermální optické snímání".
We know that underneath our facial skin, there's a rich network of blood vessels. When we experience different emotions, our facial blood flow changes subtly. And these changes are regulated by the autonomic system that is beyond our conscious control. By looking at facial blood flow changes, we can reveal people's hidden emotions. Unfortunately, such emotion-related facial blood flow changes are too subtle to detect by our naked eye. So to help us reveal people's facial emotions, we have developed a new imaging technology we call "transdermal optical imaging."
K tomuto jsme využili běžnou kameru, na níž jsme snímali lidi, když zažívali různé skryté emoce. A následně, s využitím naší obrazy zpracovávající technologie, jsme dokázali vyextrahovat snímky oněch průtokových změn. Pouhým pohledem na transdermální záběry nyní můžeme snadno rozeznat změny v průtoku krve, spojené s jednotlivými těžko odhalitenými emocemi. Za použití této metody můžeme nyní odhalit emoce spojené se lhaním, a na základě toho přistihnout osoby při lži. Můžeme tak učinit nenásilně, bez bližšího kontaktu, bez výdajů, s přesností kolem 85 procent, což dalece přesahuje procento náhodného odhadu.
To do so, we use a regular video camera to record people when they experience various hidden emotions. And then, using our image processing technology, we can extract transdermal images of facial blood flow changes. By looking at transdermal video images, now we can easily see facial blood flow changes associated with the various hidden emotions. And using this technology, we can now reveal the hidden emotions associated with lying, and therefore detect people's lies. We can do so noninvasively, remotely, inexpensively, with an accuracy at about 85 percent, which is far better than chance level.
K tomu všemu jsme objevili Pinokiův efekt. Nikoli tento Pinokiův efekt.
And in addition, we discovered a Pinocchio effect. No, not this Pinocchio effect.
(smích)
(Laughter)
Tohle je opravdový Pinokiův efekt. Když lidé lžou, tok krve v jejich tvářích klesá, zatímco průtok v nose narůstá.
This is the real Pinocchio effect. When people lie, the facial blood flow on the cheeks decreases, and the facial blood flow on the nose increases.
Lhaní samozřejmě není jedinou příčinou vyvolávající naše skryté emoce. Proto si pokládáme otázku, zda je možné, krom detekce lži, využít naši technologii i k jiným účelům. Jedna možnost aplikace je ve vzdělávání. Prostřednictvím této metody můžeme např. pomoci tomuto učiteli matematiky rozpoznat studenty, kteří zažívají silnou úzkost, vyvolanou tématem, o němž hovoří. Pokud si toho učitel bude vědom, může jim pomoci. Dále se nabízí využití v oblasti lékařské péče. Denně např. skypuji svým rodičům, kteří žijí tisíce mil ode mě. Za pomoci této technologie mohu nejenom zjistit, jak se jim daří, ale zároveň monitorovat jejich tep, míru stresu, jejich náladu či zda v onu chvíli pociťují bolest či nikoli. A možná, v budoucnu, též potenciální riziko infarktu či vysoký krevní tlak. Krom toho se můžete ptát, zda je metoda využitelná i k odhalování emocí politiků.
Of course, lying is not the only situation that will evoke our hidden emotions. So then we asked ourselves, in addition to detecting lies, how can our technology be used? One application is in education. For example, using this technology, we can help this mathematics teacher to identify the student in his classroom who may experience high anxiety about the topic he's teaching so that he can help him. And also we can use this in health care. For example, every day I Skype my parents, who live thousands of miles away. And using this technology, I can not only find out what's going on in their lives but also simultaneously monitor their heart rate, their stress level, their mood and whether or not they are experiencing pain. And perhaps in the future, their risks for heart attack or hypertension. And you may ask: Can we use this also to reveal politicians' emotions?
(smích)
(Laughter)
Např. během debat. Odpověď zní ano. Prostřednictvím televizních nahrávek můžeme pozorovat jejich tep, rozpoložení i míru stresu, v budoucnu možná i fakt, zda nám lžou či nelžou oni. Metoda je též využitelná v průzkumech trhu, např. pro zjišťování zda lidé mají či nemají rádi určitý produkt. Za zmínění stojí i randění. Tak kupříkladu pokud se na vás váš doprovod usmívá, naše metoda vám pomůže určit, zda se mu opravdu líbíte, či zda se jen chová mile. A v tomto konkrétním příkladě... ...se slečna pouze snaží být milá.
For example, during a debate. Well, the answer is yes. Using TV footage, we could detect the politicians' heart rate, mood and stress, and perhaps in the future, whether or not they are lying to us. We can also use this in marketing research, for example, to find out whether or not people like certain consumer products. We can even use it in dating. So for example, if your date is smiling at you, this technology can help you to determine whether she actually likes you or she is just trying to be nice to you. And in this case, she is just trying to be nice to you.
(smích)
(Laughter)
Metoda transdermálního optického snímání je dnes na počátku vývoje. Objeví se mnoho nových možností využití, o nichž dnes nevíme. Ale jedním jsem si jistý. Lhaní již nikdy nebude stejné.
So transdermal optical imaging technology is at a very early stage of development. Many new applications will come about that we don't know today. However, one thing I know for sure is that lying will never be the same again.
Děkuji vám.
Thank you very much.
(čínština) Děkuji.
Xiè xie.
(potlesk)
(Applause)