Jako herec dostávám scénáře a má práce je držet se jich, přednést mé repliky
As an actor, I get scripts and it's my job to stay on script, to say my lines
a oživit postavu, napsanou někým jiným. Během mé kariéry jsem měl tu čest hrát některé z největších mužských vzorů, prezentovaných v televizi. Možná mě rozpoznáváte jako "Male Escort #1."
and bring to life a character that someone else wrote. Over the course of my career, I've had the great honor playing some of the greatest male role models ever represented on television. You might recognize me as "Male Escort #1."
(Smích)
(Laughter)
"Fotograf - Násilník," "Násilník bez trička" z oceněného filmu "Spring Break Shark Attack."
"Photographer Date Rapist," "Shirtless Date Rapist" from the award-winning "Spring Break Shark Attack."
(Laughter)
"Student medicíny bez trička," "Podvodník bez trička užívající steroidy" a v mé nejznámější roli - jako Rafael.
"Shirtless Medical Student," "Shirtless Steroid-Using Con Man" and, in my most well-known role, as Rafael.
(Potlesk)
(Applause)
Zadumaný, napravený playboy, který se ze všeho zamiluje do panny a je jen příležitostně bez trička.
A brooding, reformed playboy who falls for, of all things, a virgin, and who is only occasionally shirtless.
(Smích)
(Laughter)
Žádná z těch rolí nepředstavuje typ muže, kterým jsem v reálném životě, ale to je právě to, co miluji na herectví. Žít uvnitř postavy, která je odlišná ode mě samotného. Vždy, když jsem dostal jednu z těch rolí, byl jsem překvapený, protože z většiny těch mužů čišelo chlapáctví, charizma a síla. Když se podívám do zrcadla, tak sebe tak nevidím. Ale Hollywood mě tak viděl a postupně jsem si všiml podobností mezi mužskými rolemi, které hraji na obrazovkách i mimo ně.
Now, these roles don't represent the kind of man I am in my real life, but that's what I love about acting. I get to live inside characters very different than myself. But every time I got one of these roles, I was surprised, because most of the men I play ooze machismo, charisma and power, and when I look in the mirror, that's just not how I see myself. But it was how Hollywood saw me, and over time, I noticed a parallel between the roles I would play as a man both on-screen and off.
Celý život jsem předstíral, že jsem mužem, kterým nejsem. Předstíral jsem, že jsem silný, když jsem se cítil slabě, sebevědomý, když jsem byl nejistý a tvrdý, když jsem ve skutečnosti trpěl. Myslím, že ve většině případů jsem svým způsobem přehrával. Ale jsem unavený tím předstíráním. A vyčerpává neustálá snaha být dostatečně mužným pro všechny. Teď -- že ano?
I've been pretending to be a man that I'm not my entire life. I've been pretending to be strong when I felt weak, confident when I felt insecure and tough when really I was hurting. I think for the most part I've just been kind of putting on a show, but I'm tired of performing. And I can tell you right now that it is exhausting trying to be man enough for everyone all the time. Now -- right?
(Smích)
(Laughter)
Můj bratr to slyšel.
My brother heard that.
Pokud si pamatuji, říkali mi, jakým typem muže bych měl být až vyrostu. Jako chlapec jediné co jsem chtěl být přijat a být oblíbený mezi ostatními kluky. To přijetí znamenalo osvojit si téměř znechucené nazírání na ženství, a protože nám bylo řečeno, že ženství je opakem mužství, musel jsem buď odmítnout ztělesnění jakékoli z těchto kvalit, a nebo čelit sám odmítnutí. Tohle je ten scénář, který jsme dostali. Je to tak? Holky jsou slabé a kluci silní. Tohle je podvědomě předáváno stovkám milionů mladých chlapců a dívek na celém světě, stejně jako to bylo předáváno mně.
Now, for as long as I can remember, I've been told the kind of man that I should grow up to be. As a boy, all I wanted was to be accepted and liked by the other boys, but that acceptance meant I had to acquire this almost disgusted view of the feminine, and since we were told that feminine is the opposite of masculine, I either had to reject embodying any of these qualities or face rejection myself. This is the script that we've been given. Right? Girls are weak, and boys are strong. This is what's being subconsciously communicated to hundreds of millions of young boys and girls all over the world, just like it was with me. Well, I came here today to say, as a man
Dnes jsem vám sem přišel říct jako muž, že tohle je špatně, je to toxické a musí to skončit.
that this is wrong, this is toxic, and it has to end.
(Potlesk)
(Applause)
Nejsem tady proto, abych vám dával hodinu dějepisu. Pravděpodobně všichni víme, jak jsme se sem dostali, že? Já jsem jen chlap, který se po třiceti letech probudil a zjistil, že žije v rozporu, v rozporu s tím, kým se cítím vnitřně být a tím, co mi svět diktuje jako správnou představu muže. Ale já netoužím zapadat do současné pochroumané definici mužství, protože já nechci být jen dobrý muž. Chci být dobrý člověk. Věřím, že se to může stát tehdy, když se muži naučí nejen přijmout ty kvality, o kterých nám bylo řečeno, že nás dělají zženštilé, ale budou ochotni se za ně postavit, podporovat je a učit se od žen, které je ztělesňují.
Now, I'm not here to give a history lesson. We likely all know how we got here, OK? But I'm just a guy that woke up after 30 years and realized that I was living in a state of conflict, conflict with who I feel I am in my core and conflict with who the world tells me as a man I should be. But I don't have a desire to fit into the current broken definition of masculinity, because I don't just want to be a good man. I want to be a good human. And I believe the only way that can happen is if men learn to not only embrace the qualities that we were told are feminine in ourselves but to be willing to stand up, to champion and learn from the women who embody them.
Teď, muži --
Now, men --
(Smích)
(Laughter)
Já neříkám, že vše co jsme se naučili je špatně, jasný? Neříkám, že je něco špatně ve své podstatě s vámi nebo se mnou, a muži, neříkám, že bychom měli přestat být muži. Ale potřebujeme rovnováhu, jasný? Potřebujeme rovnováhu a jediná možnost, jak věci změnit, je podívat se doopravdy, upřímně, na ty scénáře, které nám byly předávány z generace na generaci, a role, které jsme se rozhodli na sebe jako muži vzít v našich každodenních životech.
I am not saying that everything we have learned is toxic. OK? I'm not saying there's anything inherently wrong with you or me, and men, I'm not saying we have to stop being men. But we need balance, right? We need balance, and the only way things will change is if we take a real honest look at the scripts that have been passed down to us from generation to generation and the roles that, as men, we choose to take on in our everyday lives.
Když mluvíme o scénářích, ten první, který jsem kdy dostal, byl od mého táty. Můj táta je skvělý. Je milující, laskavý, citlivý, pečující a je tady.
So speaking of scripts, the first script I ever got came from my dad. My dad is awesome. He's loving, he's kind, he's sensitive, he's nurturing, he's here.
(Potlesk)
(Applause)
A pláče.
He's crying.
(Smích)
(Laughter)
Promiň, tati. Jako dítě jsem ho za to nesnášel, vinil jsem ho za to, že mě dělá změkčilým, což nebylo přijímáno na malém městě v Oregonu, do kterého jsme se nastěhovali. Protože být slabý znamenalo být šikanovaný. Můj táta nebyl typický chlap, takže mě neučil, jak používat ruce. Neučil mě, jak lovit, jak se prát, víte co myslím, chlapské věci. Místo toho mě učil, co věděl: že být mužem je o obětování se, udělání všeho, co je ve vašich silách, abyste se postarali a zajistili svoji rodinu. Ale je ještě jedna role, kterou mě táta naučil hrát. Jak jsem později zjistil, naučil se ji od svého táty, státního senátora, který později ve svém životě pracoval po nocích jako uklízeč, aby uživil svou rodinu, a živé duši se o tom nezmínil. Ta role znamenala tajně trpět. A já jsem se nyní přistihl, o tři generace později, při hraní stejné role. Proč nemohl můj dědeček požádat o pomoc jiného muže? Proč si můj táta stále myslí, že musí vše zvládnout sám? Znám muže, který by raději zemřel než se svěřit jinému muži, že trpí. Ale to není proto, že jsme všichni takové tiché silné typy. To není ten důvod. Mnoho z nás si snadno najde přátele a baví se s nimi, jen ne o ničem opravdovém.
But, sorry, Dad, as a kid I resented him for it, because I blamed him for making me soft, which wasn't welcomed in the small town in Oregon that we had moved to. Because being soft meant that I was bullied. See, my dad wasn't traditionally masculine, so he didn't teach me how to use my hands. He didn't teach me how to hunt, how to fight, you know, man stuff. Instead he taught me what he knew: that being a man was about sacrifice and doing whatever you can to take care of and provide for your family. But there was another role I learned how to play from my dad, who, I discovered, learned it from his dad, a state senator who later in life had to work nights as a janitor to support his family, and he never told a soul. That role was to suffer in secret. And now three generations later, I find myself playing that role, too. So why couldn't my grandfather just reach out to another man and ask for help? Why does my dad to this day still think he's got to do it all on his own? I know a man who would rather die than tell another man that they're hurting. But it's not because we're just all, like, strong silent types. It's not. A lot of us men are really good at making friends, and talking, just not about anything real.
(Smích)
(Laughter)
Pokud jde o práci, sport, politiku nebo ženy, nemáme problém vyjádřit své názory, ale jakmile jde o naše nejistoty nebo potíže, náš strach nebo selhání, tak jsme skoro jako paralyzovaní. Alespoň já teda ano.
If it's about work or sports or politics or women, we have no problem sharing our opinions, but if it's about our insecurities or our struggles, our fear of failure, then it's almost like we become paralyzed. At least, I do.
Některé ze způsobů, kterými jsem se snažil zbavit tohoto chování, jsou vystavovat se zkušenostem, které mě nutí být zranitelným. Takže pokud je něco v mém životě, za co se stydím, cvičně se do toho naplno ponořím, nezávisle na tom, jak děsivé to je - někdy dokonce i veřejně. Protože díky tomu ten pocit ztrácí svou sílu a můj projev zranitelnosti může v některých případech dát dalším mužům svolení udělat totéž.
So some of the ways that I have been practicing breaking free of this behavior are by creating experiences that force me to be vulnerable. So if there's something I'm experiencing shame around in my life, I practice diving straight into it, no matter how scary it is -- and sometimes, even publicly. Because then in doing so I take away its power, and my display of vulnerability can in some cases give other men permission to do the same.
Jako příklad, nějakou dobu zpátky jsem se potýkal s problémem, o kterém jsem věděl, že ho potřebuji probrat s kamarády, ale byl jsem tak paralyzovaný strachem, že mě budou odsuzovat, uvidí mně jako slabocha, že ztratím svou pozici leadera. Bylo mi proto jasné, že je potřebuji vzít na třídenní chlapský výlet.
As an example, a little while ago I was wrestling with an issue in my life that I knew I needed to talk to my guy friends about, but I was so paralyzed by fear that they would judge me and see me as weak and I would lose my standing as a leader that I knew I had to take them out of town on a three-day guys trip -- (Laughter)
(Smích)
Jenom proto se rozpovídat. A hádejte, co? Uběhly téměř tři dny než jsem našel sílu s nima mluvit o tom, čím jsem tou dobou procházel. Když jsem ji ale našel, stalo se něco úžasného. Došlo mi, že nejsem sám, protože mí kamarádi se taky s něčím potýkali. A jakmile jsem našel sílu a kuráž sdílet to, za co se jsem se styděl, bylo to pryč. Během času jsem se naučil, že pokud chci procvičovat zranitelnost, potřebuji si vystavět systém zodpovědnosti. Měl jsem opravdu štěstí jako herec. Vystavěl jsem skvělou základnu fanoušků, fakt milých a angažovaných, a tak jsem se rozhodl využít svou sociální platformu trochu jako Trojského koně, díky kterému bych denně procvičoval autentičnost a zranitelnost. Odezva byla neskutečná. Ujišťující a hřejivá. Obdržel jsem spousta lásky, článků v novinách a denně pozitivní zprávy. Ale vše pocházelo od jedné určité skupiny: ženy.
Just to open up. And guess what? It wasn't until the end of the third day that I finally found the strength to talk to them about what I was going through. But when I did, something amazing happened. I realized that I wasn't alone, because my guys had also been struggling. And as soon as I found the strength and the courage to share my shame, it was gone. Now, I've learned over time that if I want to practice vulnerability, then I need to build myself a system of accountability. So I've been really blessed as an actor. I've built a really wonderful fan base, really, really sweet and engaged, and so I decided to use my social platform as kind of this Trojan horse wherein I could create a daily practice of authenticity and vulnerability. The response has been incredible. It's been affirming, it's been heartwarming. I get tons of love and press and positive messages daily. But it's all from a certain demographic: women.
(Smích)
(Laughter)
Tohle je pravda. Proč mě sledují jen ženy? Kde jsou muži?
This is real. Why are only women following me? Where are the men?
(Smích)
(Laughter)
Zhruba před rokem jsem sdílel tuhle fotku. Procházel jsem pak některé komentáře a všimnul jsem si, že jedna fanynka tam označila svého přítele, načež on odpověděl následovně: "Prosim tě, přestaň mě označovat v gayských blbostech. Díky."
About a year ago, I posted this photo. Now, afterwards, I was scrolling through some of the comments, and I noticed that one of my female fans had tagged her boyfriend in the picture, and her boyfriend responded by saying, "Please stop tagging me in gay shit. Thx."
(Smích)
(Laughter)
Jako kdyby být gayem vás dělalo míň mužem, co?
As if being gay makes you less of a man, right?
Tak jsem se zhluboka nadechnul a odpověděl. Napsal jsem, velmi slušně, že by mě jen zajímalo, protože se snažím zkoumat maskulinitu, a chtěl jsem vědět, proč je láska k mé ženě posuzována jako gayská blbost. A pak jsem napsal, upřímně se rád poučím.
So I took a deep breath, and I responded. I said, very politely, that I was just curious, because I'm on an exploration of masculinity, and I wanted to know why my love for my wife qualified as gay shit. And then I said, honestly I just wanted to learn.
(Smích)
(Laughter)
Okamžitě mi odepsal. Myslel jsem, že se do mě pustí, ale on se místo toho omluvil. Psal mi o tom, jak se shora pohlíželo na veřejné projevy citů, když vyrůstal. Psal o tom, jak se pere a potýká se svým egem, jak miluje svou přítelkyni a jak je vděčný za její trpělivost. A o několik týdnů později mi napsal znovu. Tentokrát mi poslal fotku - klečící na jednom koleni, žádající o ruku svou přítelkyni.
Now, he immediately wrote me back. I thought he was going to go off on me, but instead he apologized. He told me how, growing up, public displays of affection were looked down on. He told me that he was wrestling and struggling with his ego, and how much he loved his girlfriend and how thankful he was for her patience. And then a few weeks later, he messaged me again. This time he sent me a photo of him on one knee proposing. (Applause)
(Potlesk)
Vše, co napsal, bylo: "Děkuji."
And all he said was, "Thank you."
Já jsem byl tímhle mužem. Chápu to. Veřejně jen hrál svou roli - odmítání všeho ženského. Ale v tajnosti čekal na svolení se projevit, být viděn a vyslyšen, a vše, co potřeboval, byl jiný muž, který ho dovede k zodpovědnosti a vytvoří bezpečný prostor pro cit, byla to okamžitá přeměna. Byla to pro mě skvělá zkušenost, protože mi ukázala, že proměna je možná - dokonce skrze přímé zprávy. Chtěl jsem tedy přijít na to, jak oslovit více mužů, jenže samozřejmě žádní muži mě nesledovali.
I've been this guy. I get it. See, publicly, he was just playing his role, rejecting the feminine, right? But secretly he was waiting for permission to express himself, to be seen, to be heard, and all he needed was another man holding him accountable and creating a safe space for him to feel, and the transformation was instant. I loved this experience, because it showed me that transformation is possible, even over direct messages. So I wanted to figure out how I could reach more men, but of course none of them were following me.
(Smích)
(Laughter)
Zkusil jsem tedy experiment. Začal jsem sdílet více stereotypně mužských věcí --
So I tried an experiment. I started posting more stereotypically masculine things --
(Smích)
(Laughter)
jako moje náročné cvičení, jídelníčky, cesta za uzdravením mého těla po zranění. Hádejte, co se stalo? Muži mi začali psát. A zničehonic, poprvé za celou mou kariéru, se mi ozval pánský fitness magazín. Řekli mi, že mě chtějí vyznamenat jako jednoho z jejich průkopníků změny.
Like my challenging workouts, my meal plans, my journey to heal my body after an injury. And guess what happened? Men started to write me. And then, out of the blue, for the first time in my entire career, a male fitness magazine called me, and they said they wanted to honor me as one of their game-changers. (Laughter)
(Smích)
Byla to ale skutečně průkopnická změna? Nebo to bylo přizpůsobení se? A vidíte, to je ten problém. Pro muže je naprosto v pohodě mě sledovat, když mluvím o chlapských věcech a přizpůsobuji se genderovým normám. Ale když mluvím o tom, jak moc miluji svou ženu, dceru nebo 10 dní starého syna, jak věřím, že manželství je náročné, ale krásné, jak se jako muž potýkám s tělesnou dysmorfickou poruchou nebo když podporuji genderovou rovnost, objeví se jen ženy. Kde jsou ti muži? Takže muži, muži, muži, muži!
Was that really game-changing? Or is it just conforming? And see, that's the problem. It's totally cool for men to follow me when I talk about guy stuff and I conform to gender norms. But if I talk about how much I love my wife or my daughter or my 10-day-old son, how I believe that marriage is challenging but beautiful, or how as a man I struggle with body dysmorphia, or if I promote gender equality, then only the women show up. Where are the men? So men, men, men, men!
(Potlesk)
(Applause)
Já tomu rozumím. Když jsme vyrůstali, měli jsme sklon vzájemně soutěžit. Potřebovali jsme být ti nejtvrdší, nejsilnější a nejstatečnější muži, kteří můžeme být. Pro mnohé z nás, včetně mě, jsou naše identity zabalené do toho, jestli jsme na konci dne dostatečně mužní. Já mám pro všechny muže výzvu, protože muži milují výzvy.
I understand. Growing up, we tend to challenge each other. We've got to be the toughest, the strongest, the bravest men that we can be. And for many of us, myself included, our identities are wrapped up in whether or not at the end of the day we feel like we're man enough. But I've got a challenge for all the guys, because men love challenges.
(Smích)
(Laughter)
Zkuste, jestli dokážete využít stejné vlastnosti, které cítíte, že vás dělají mužem, abyste šli hlouběji do sebe. Vaše síla, vaše statečnost, vaše odolnost: Můžeme předefinovat, co znamenají a využít je k prozkoumání svých srdcí? Jste dostatečně stateční na to, být zranitelní? Obrátit se na jiného muže, když potřebujete pomoc? Ponořit se hlavou napřed do svého studu? Jste dostatečně silní na to, být vnímaví, plakat, ať už se trápíte nebo jste šťastní, i když budete vypadat slabě? Jste dostatečně sebejistí na to, abyste naslouchali ženám ve vašem životě? Naslouchat jejich myšlenkám a řešením? Zpracovat jejich utrpení a skutečně jim věřit, i když to, co říkají, je proti vám? A budete dostatečně mužem, abyste se postavili těm, kteří se předhánějí, když vyprávějí příběhy o sexuálním obtěžování? Když slyšíte vaše kamarády mluvit o sahání na zadek nebo jak opili holku, vzepřete se proti nim a uděláte něco, abychom jednoho dne nemuseli žít ve světě, kde žena musí riskovat všechno a jít ven se slovy "me too?"
I challenge you to see if you can use the same qualities that you feel make you a man to go deeper into yourself. Your strength, your bravery, your toughness: Can we redefine what those mean and use them to explore our hearts? Are you brave enough to be vulnerable? To reach out to another man when you need help? To dive headfirst into your shame? Are you strong enough to be sensitive, to cry whether you are hurting or you're happy, even if it makes you look weak? Are you confident enough to listen to the women in your life? To hear their ideas and their solutions? To hold their anguish and actually believe them, even if what they're saying is against you? And will you be man enough to stand up to other men when you hear "locker room talk," when you hear stories of sexual harassment? When you hear your boys talking about grabbing ass or getting her drunk, will you actually stand up and do something so that one day we don't have to live in a world where a woman has to risk everything and come forward to say the words "me too?"
(Potlesk)
(Applause)
Tohle je vážná věc. Musel jsem se doopravdy a upřímně podívat na to, jak jsem nevědomky zraňoval ženy ve svém životě a to je ošklivý. Moje žena mi řekla, že jsem se choval určitým způsobem, který ji zraňoval, a který jsem neměnil. V podstatě jsem ji někdy, když chtěla něco říct doma nebo na veřejnosti, přerušil v půlce věty a dokončil jsem její myšlenku za ni. To je hrozný. Nejhorší na tom je, že jsem si to přitom vůbec neuvědomoval. Bylo to neuvědomělé. A teď tady hraji svou roli, pokouším se být feministou, zesílit hlasy žen z celého světa a přesto, když jsem doma, užívám svůj silnější hlas k umlčení ženy, kterou miluji nejvíce. Musím si tedy položit těžkou otázku: Jsem dostatečně mužem, abych zmlknul a poslouchal?
This is serious stuff. I've had to take a real, honest look at the ways that I've unconsciously been hurting the women in my life, and it's ugly. My wife told me that I had been acting in a certain way that hurt her and not correcting it. Basically, sometimes when she would go to speak, at home or in public, I would just cut her off mid-sentence and finish her thought for her. It's awful. The worst part was that I was completely unaware when I was doing it. It was unconscious. So here I am doing my part, trying to be a feminist, amplifying the voices of women around the world, and yet at home, I am using my louder voice to silence the woman I love the most. So I had to ask myself a tough question: am I man enough to just shut the hell up and listen?
(Smích)
(Laughter)
(Potlesk)
(Applause)
Budu upřímný. Doufal jsem, že tohle neobdrží potlesk.
I've got to be honest. I wish that didn't get an applause.
(Smích)
(Laughter)
Lidi, tohle je reálný. A to jsem jen na povrchu toho všeho, protože čím jdeme hlouběji, tím je to horší, to vám zaručuji. Nemám tady čas se dostat k pornu a násilí vůči ženám, rozdělení domácích povinností nebo rozdílu v odměňování žen a mužů. Ale věřím, že pro nás - jako muže nastal čas, aby se naše privilegia stala minulostí a uznali jsme, že nejsme pouze část problému. Chlapi, my jsme ten problém. Skleněný strop existuje, protože jsme ho vytvořili a jestli se chceme stát součástí řešení, pak slova již nestačí.
Guys, this is real. And I'm just scratching the surface here, because the deeper we go, the uglier it gets, I guarantee you. I don't have time to get into porn and violence against women or the split of domestic duties or the gender pay gap. But I believe that as men, it's time we start to see past our privilege and recognize that we are not just part of the problem. Fellas, we are the problem. The glass ceiling exists because we put it there, and if we want to be a part of the solution, then words are no longer enough.
Existuje citát z Bahá'ího spisů, který mám rád a na kterém jsem vyrostl. Říká, že "lidstvo je obdařeno dvěma křídly, mužským a ženským. Dokud nejsou tato dvě křídla stejně silná, pták nepoletí."
There's a quote that I love that I grew up with from the Bahá'í writings. It says that "the world of humanity is possessed of two wings, the male and the female. So long as these two wings are not equivalent in strength, the bird will not fly."
Takže ženy, jménem mužů po celém světě, kteří to cítí podobně jako já, odpusťte nám prosím, že jsme se nespoléhali na vaše silné stránky. Nyní bych vás rád požádal, abyste nám oficiálně pomohly, protože tohle sami nezvládneme. Jsme muži. Zpackáme to. Řekneme něco špatného. Nedojde nám, co jste myslely. Víc než pravděpodobně vás urazíme. Ale neztrácejte naději. Jsme tady jenom díky vám, a stejně jako vy, i my muži se potřebujeme stát vašimi spojenci. Protože vy bojujete proti skoro všemu. Potřebujeme vaši pomoc k oslavě naší zranitelnosti a abyste s námi byly trpělivé, když se vydáváme na tuto velmi, velmi dlouhou cestu z našich hlav do našich srdcí. A na závěr k rodičům: místo učení našich dětí, aby byli stateční kluci a hezké holky, můžeme je spíš učit, jak být dobrými lidmi?
So women, on behalf of men all over the world who feel similar to me, please forgive us for all the ways that we have not relied on your strength. And now I would like to ask you to formally help us, because we cannot do this alone. We are men. We're going to mess up. We're going to say the wrong thing. We're going to be tone-deaf. We're more than likely, probably, going to offend you. But don't lose hope. We're only here because of you, and like you, as men, we need to stand up and become your allies as you fight against pretty much everything. We need your help in celebrating our vulnerability and being patient with us as we make this very, very long journey from our heads to our hearts. And finally to parents: instead of teaching our children to be brave boys or pretty girls, can we maybe just teach them how to be good humans?
Zpátky k mému tátovi. Když jsem vyrůstal, měl jsem slušný počet problémů - jako každý kluk, ale nyní mi dochází, že to bylo díky jeho vnímavosti a emocionální inteligenci, že jsem se tady byl schopný postavit a promluvit k vám. Došlo mi, že ten vztek, který jsem na něj měl, s ním samým nemá nic společného. Má to co dělat se mnou a mou touhou být akceptován a hrát roli, která mi nikdy nebyla určená. Takže zatímco můj táta mě nikdy nenaučil, jak používat ruce, naučil mě, jak používat srdce a to ho pro mě dělá více mužem než cokoliv jiného.
So back to my dad. Growing up, yeah, like every boy, I had my fair share of issues, but now I realize that it was even thanks to his sensitivity and emotional intelligence that I am able to stand here right now talking to you in the first place. The resentment I had for my dad I now realize had nothing to do with him. It had everything to do with me and my longing to be accepted and to play a role that was never meant for me. So while my dad may have not taught me how to use my hands, he did teach me how to use my heart, and to me that makes him more a man than anything.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)