Ztrácíme svou možnost naslouchat. Zhruba 60 % komunikace zahrnuje naslouchání. Ale to nám moc nejde. Uchováme si jen 25 % toho, co slyšíme. Ne vy, ne na této přednášce, ale obecně to tak je. Naslouchání bychom mohli popsat jako přiřazení významu ke zvuku. Jde o mentální proces a jde o proces vytržení.
We are losing our listening. We spend roughly 60 percent of our communication time listening, but we're not very good at it. We retain just 25 percent of what we hear. Now -- not you, not this talk, but that is generally true. (Laughter) Let's define listening as making meaning from sound. It's a mental process, and it's a process of extraction.
Používáme k tomu celkem bezva techniky. Jednou z nich je rozpoznání vzoců.. (hluk davu) Takže na takovéto koktejl párty, když řeknu, "Davide, Sáro, dávejte pozor", někteří z vás se napřímí. Jsme schopní rozeznat vzory pro rozlišení zvuku od signálu, zvláště našeho jména. Odlišování je pak další způsob, který používáme. Pokud nechám tento absolutně zdravý zvuk puštěný na několik minut, přestanete ho vnímat. Nasloucháme rozdílným věcím, zvuky, které zůstávají stejné, nebereme v úvahu.
We use some pretty cool techniques to do this. One of them is pattern recognition. (Crowd noises) So in a cocktail party like this, if I say, "David, Sara, pay attention" -- some of you just sat up. We recognize patterns to distinguish noise from signal, and especially our name. Differencing is another technique we use. If I left this pink noise on for more than a couple of minutes, (Pink noise) you would literally cease to hear it. We listen to differences; we discount sounds that remain the same.
A také existuje celá řada filtrů. Tyto filtry (kultura, jazyk, hodnoty, přesvědčení, postoje, očekávání, závěry) nás vytrhnou od zvuku zpět k tomu, čemu věnujeme pozornost. Většina lidí si není těchto filtrů vůbec vědoma. Ale ony ve skutečnosti dotvářejí naši realitu, protože nám sdělují, čemu právě teď věnujeme pozornost. Jeden příklad za všechny: Záměr je ve zvucích a naslouchání velmi důležitý. Když jsem si bral svou ženu, slíbil jsem jí, že jí budu naslouchat každý den, jako by to bylo poprvé. No, na denní bázi v tom očekávání nesplňuji. (smích) Ale pro partnerství je to skvělý záměr.
And then there is a whole range of filters. These filters take us from all sound down to what we pay attention to. Most people are entirely unconscious of these filters. But they actually create our reality in a way, because they tell us what we're paying attention to right now. I'll give you one example of that. Intention is very important in sound, in listening. When I married my wife, I promised her I would listen to her every day as if for the first time. Now that's something I fall short of on a daily basis. (Laughter) But it's a great intention to have in a relationship.
Ale to vůbec není všechno. Zvuk nám dává místo v prostoru a čase. Když teď v této místnosti zavřete oči, budete vědět, jak je místnost velká podle ozvěny a jak se zvuk odráží od povrchů. A víte, kolik je kolem vás lidí, díky mikro zvukům, které přijímáte. A zvuk nás také ukotvuje v čase, protože zvuk v sobě vždy má zabudovaný i čas. Já tvrdím, že naše naslouchání je tím hlavním způsobem, jakým prožíváme plynutí času od minulosti k budoucnosti. A tak, "zvučnost v sobě nese čas a význam" - je skvělý citát.
(Laughter) But that's not all. Sound places us in space and in time. If you close your eyes right now in this room, you're aware of the size of the room from the reverberation and the bouncing of the sound off the surfaces; you're aware of how many people are around you, because of the micro-noises you're receiving. And sound places us in time as well, because sound always has time embedded in it. In fact, I would suggest that our listening is the main way that we experience the flow of time from past to future. So, "Sonority is time and meaning" -- a great quote.
Na začátku jsem řekl, že ztrácíme schopnost naslouchat. Proč jsem to řekl? Existuje pro to spousta důvodů. Zaprvé, vynalezli jsme způsoby zaznamenávání - nejdříve psaní, poté audio záznam a teď také video nahrávky. Přednost přesného a pozorného naslouchání se prostě vytratila. Zadruhé, svět je teď tak hlučný, (hluk) díky této neustálé kakafonii, vizuální i poslechové, že je prostě obtížné naslouchat. Je to unavující. Mnoho lidí hledá únik ve sluchátkách, ale tím přeměňují velká, veřejná prostranství jako je tohle, sdílené zvukové palety, do milionů maličkých, mini osobních zvukových bublin. A tak nikdo nenaslouchá nikomu.
I said at the beginning, we're losing our listening. Why did I say that? Well, there are a lot of reasons for this. First of all, we invented ways of recording -- first writing, then audio recording and now video recording as well. The premium on accurate and careful listening has simply disappeared. Secondly, the world is now so noisy, (Noise) with this cacophony going on visually and auditorily, it's just hard to listen; it's tiring to listen. Many people take refuge in headphones, but they turn big, public spaces like this, shared soundscapes, into millions of tiny, little personal sound bubbles. In this scenario, nobody's listening to anybody.
Stáváme se netrpělivými. Už nechceme oratoria, ale jen zvukové úryvky. A umění konverzace je nahrazováno - podle mě nebezpečně - osobním vysíláním. Nevím, kolik naslouchání se skrývá v této konverzaci, která je velmi častá, zvláště v Británii. Stáváme se znecitlivělí. Naše média na nás musí řvát takovýmito titulky, aby upoutala naši pozornost. A to znamená, že je pro nás těžší věnovat pozornost tichému, něžnému, zdrženlivému.
We're becoming impatient. We don't want oratory anymore; we want sound bites. And the art of conversation is being replaced -- dangerously, I think -- by personal broadcasting. I don't know how much listening there is in this conversation, which is sadly very common, especially in the UK. We're becoming desensitized. Our media have to scream at us with these kinds of headlines in order to get our attention. And that means it's harder for us to pay attention to the quiet, the subtle, the understated.
Ztráta naslouchání je vážným problémem. Nejde o nic banálního. Protože naslouchání je náš přístup k porozumění. Vědomé naslouchání vždy vytváří porozumění. A jen bez vědomého naslouchání se může dít toto - svět, kde si vůbec nenasloucháme je vskutku velmi děsivé místo. A tak bych se s vámi rád podělil o pět jednoduchých cvičení, nástrojů, které si můžete odnést, abyste zlepšili své vlastní vědomé naslouchání. Co vy na to?
This is a serious problem that we're losing our listening. This is not trivial, because listening is our access to understanding. Conscious listening always creates understanding, and only without conscious listening can these things happen. A world where we don't listen to each other at all is a very scary place indeed. So I'd like to share with you five simple exercises, tools you can take away with you, to improve your own conscious listening. Would you like that?
Tak jo.
Audience: Yes!
Prvním je ticho. Jen tři minuty ticha denně je skvělé cvičení na nové nastartování a nové vyvážení vašich uší, takže můžete znovu naslouchat tichu. Pokud nemůžete být v úplném tichu, je zcela v pořádku najít si místo toho klidné místo.
Good. The first one is silence. Just three minutes a day of silence is a wonderful exercise to reset your ears and to recalibrate, so that you can hear the quiet again. If you can't get absolute silence, go for quiet, that's absolutely fine.
Druhému cvičení říkám mixér. I když jste v hlučném prostředí jako je toto - a my všichni na takových místech trávíme spoustu času - poslouchejte třeba v kavárně, kolik různých kanálů zvuku můžete slyšet? Kolik jednotlivých proudů vzduch v tom mixu slyším? Můžete si to zkusit i na krásném místě, třeba u jezera. Kolik slyším ptáků? Kde jsou? Kde jsou ty vlnky? Je to skvělé cvičení na zlepšení kvality vašeho naslouchání.
Second, I call this "the mixer." (Noise) So even if you're in a noisy environment like this -- and we all spend a lot of time in places like this -- listen in the coffee bar to how many channels of sound can I hear? How many individual channels in that mix am I listening to? You can do it in a beautiful place as well, like in a lake. How many birds am I hearing? Where are they? Where are those ripples? It's a great exercise for improving the quality of your listening.
Třetí je cvičení, kterému říkám dochucování. A je to skvostné cvičení. Jde o vychutnávání si pozemských zvuků. Tohle je např. moje sušička. Je to waltz. Raz dva tři. Raz dva tři. Raz dva tři. Miluju to. Anebo zkuste toto zdůraznění. (mlýnek na kávu) Fíha! Pozemské zvuky mohou být dost zajímavé, když jim věnujete pozornost. Říkám tomu skrytý sbor. Je to pořád kolem nás všech.
Third, this exercise I call "savoring," and this is a beautiful exercise. It's about enjoying mundane sounds. This, for example, is my tumble dryer. (Dryer) It's a waltz -- one, two, three; one, two, three; one, two, three. I love it! Or just try this one on for size. (Coffee grinder) Wow! So, mundane sounds can be really interesting -- if you pay attention. I call that the "hidden choir" -- it's around us all the time.
Další cvičení je asi to nejdůležitější ze všech, pokud byste si měli odnést jen jeden poznatek. Zde jsou tzv. polohy naslouchání - jde o to, že můžete svůj způsob naslouchání měnit podle toho, co vás při naslouchání zajímá. Jde o hraní se s těmi filtry. Vzpomínáte si? Říkal jsem vám o nich na začátku. Jde o to, začít si s nimi hrát jako s páčkami, začít si jich být vědomi a hrát si s nimi. Toto jsou jen některé z poloh naslouchání (aktivní/pasivní; zužující/rozšiřující; kritický/naslouchající) nebo stupnic naslouchání, které lze použít. Je jich spousta. Bavte se s tím. Je to velmi zábavné.
The next exercise is probably the most important of all of these, if you just take one thing away. This is listening positions -- the idea that you can move your listening position to what's appropriate to what you're listening to. This is playing with those filters. Remember I gave you those filters? It's starting to play with them as levers, to get conscious about them and to move to different places. These are just some of the listening positions, or scales of listening positions, that you can use. There are many. Have fun with that. It's very exciting.
A nakonec, zkratka. Můžete ji použít při naslouchání a komunikaci. Pokud se nacházíte v některé z těchto rolí (manažeři, učitelé, partneři, rodiče, přátelé) a já myslím, že to jsou asi všichni, kdo teď poslouchají tuto přednášku - zkratka je RASA, což je slovo, které v Sanskrtu značí šťávu nebo podstatu. A RASA značí "Receive" - přijímat, to znamená věnovat pozornost tomu druhému, "Appreciate" - ocenit, vydávat jemné zvuky jako hmm, ach, aha, Summarize - shrnout, slovo "takže" je v komunikaci velmi důležité, a "Ask" - zeptat se, doptávat se.
And finally, an acronym. You can use this in listening, in communication. If you're in any one of those roles -- and I think that probably is everybody who's listening to this talk -- the acronym is RASA, which is the Sanskrit word for "juice" or "essence." And RASA stands for "Receive," which means pay attention to the person; "Appreciate," making little noises like "hmm," "oh," "OK"; "Summarize" -- the word "so" is very important in communication; and "Ask," ask questions afterwards.
Zvuk je mou vášní, můj život. Napsal jsem o něm celou knihu. Proto žiji, abych poslouchal. Pro většinu lidí to je přílišný požadavek. Ale já věřím, že každá lidská bytost potřebuje naslouchat uvědoměle, aby mohla žít naplno - propojena prostorem a časem s fyzickým světem kolem nás, propojena s ostatními, či dokonce propojena duchovně, protože každá duchovní cesta, kterou znám, obsahuje naslouchání a přemítání ve své podstatě.
Now sound is my passion, it's my life. I wrote a whole book about it. So I live to listen. That's too much to ask for most people. But I believe that every human being needs to listen consciously in order to live fully -- connected in space and in time to the physical world around us, connected in understanding to each other, not to mention spiritually connected, because every spiritual path I know of has listening and contemplation at its heart.
Proto potřebujeme, aby naslouchání učili ve školách jako dovednost. Proč se to neučí? To je šílené. A pokud můžeme učit naslouchání na školách, můžeme naslouchání odlepit od té nahnuté roviny, z toho nebezpečného, děsivého světa, o kterém jsem mluvil a posunout ho na místo, kde každý neustále a vědomě naslouchá, nebo aspoň má tu schopnost.
That's why we need to teach listening in our schools as a skill. Why is it not taught? It's crazy. And if we can teach listening in our schools, we can take our listening off that slippery slope to that dangerous, scary world that I talked about, and move it to a place where everybody is consciously listening all the time, or at least capable of doing it.
Nevím, jak na to, ale tohle je TED a podle mě je TED komunita schopná všeho. A tak vám dávám možnost se se mnou spojit, spojit se mezi sebou, vydat se na tuto misi a dostat naslouchání jako předmět do škol a přeměnit svět do jedné generace vědomě naslouchajícího světa - světa propojení, světa porozumění a pokoje.
Now, I don't know how to do that, but this is TED, and I think the TED community is capable of anything. So I invite you to connect with me, connect with each other, take this mission out. And let's get listening taught in schools, and transform the world in one generation to a conscious, listening world -- a world of connection, a world of understanding
Děkuji, že jste mi dnes naslouchali.
and a world of peace.
(potlesk)
Thank you for listening to me today.