Chris Anderson: Vítejte, Juliane. Říká se, že WikiLeaks, vaše dítko, v posledních několika letech zveřejnil víc tajných dokumentů než všechna ostatní světová média dohromady. Je to vůbec možné?
Chris Anderson: Julian, welcome. It's been reported that WikiLeaks, your baby, has, in the last few years has released more classified documents than the rest of the world's media combined. Can that possibly be true?
Julian Assange: Ano, je to vůbec možné? Existuje obava, že ostatní světová média odvádějí tak špatnou práci, že skupinka aktivistů dokáže zveřejnit víc takových informací než veškerý tisk na světě.
Julian Assange: Yeah, can it possibly be true? It's a worry -- isn't it? -- that the rest of the world's media is doing such a bad job that a little group of activists is able to release more of that type of information than the rest of the world press combined.
CA: Jak to funguje? Jak ty dokumenty lidé zveřejňují? Jak chráníte jejich soukromí?
CA: How does it work? How do people release the documents? And how do you secure their privacy?
JA: Jsou to, pokud vím, klasičtí donašeči. Je řada způsobů, jak nám mohou informace předat. Pro přenos informací po internetu používáme moderní šifrování, abychom zakryli stopy, a využíváme jurisdikce, třeba ve Švédsku a Belgii, abychom dosáhli zákonné ochrany. Informace získáváme e-mailem, běžnou poštou, šifrované i nešifrované, prověříme je jako standardní tisková agentura, zformátujeme je - což je někdy zvlášť těžké, pokud jde o rozsáhlé databáze informací - zveřejníme je a pak se bráníme před nevyhnutelnými právními a politickými útoky.
JA: So these are -- as far as we can tell -- classical whistleblowers, and we have a number of ways for them to get information to us. So we use this state-of-the-art encryption to bounce stuff around the Internet, to hide trails, pass it through legal jurisdictions like Sweden and Belgium to enact those legal protections. We get information in the mail, the regular postal mail, encrypted or not, vet it like a regular news organization, format it -- which is sometimes something that's quite hard to do, when you're talking about giant databases of information -- release it to the public and then defend ourselves against the inevitable legal and political attacks.
CA: Takže se snažíte zaručit, že ty dokumenty jsou legitimní. Jenže vlastně skoro nikdy neznáte identitu zdroje.
CA: So you make an effort to ensure the documents are legitimate, but you actually almost never know who the identity of the source is?
JA: Ano. Tu známe zřídkakdy. A pokud ji někdy zjistíme, pak tu informaci co nejdříve zničíme. (zvoní telefon) Zatraceně.
JA: That's right, yeah. Very rarely do we ever know, and if we find out at some stage then we destroy that information as soon as possible. (Phone ring) God damn it.
(smích)
(Laughter)
CA: CIA chce určitě znát kód pro členství v TEDu.
CA: I think that's the CIA asking what the code is for a TED membership.
(smích)
(Laughter)
Ukažme si to na příkladu. Tohle jste zveřejnili před pár lety. Pokud to můžeme zdokumentovat... Odehrálo se to před pár lety v Keni. Můžete nám říct, co jste zveřejnili a co se stalo?
So let's take [an] example, actually. This is something you leaked a few years ago. If we can have this document up ... So this was a story in Kenya a few years ago. Can you tell us what you leaked and what happened?
JA: Tohle je zpráva agentury Kroll. Jde o zprávu zpravodajské služby, kterou si objednala keňská vláda po volbách v roce 2004. Před rokem 2004 v Keni vládl asi 18 let Daniel arap Moi. Byl to mírný diktátor. Když se k moci dostal Kibaki - díky koalici sil, které se snažily odstranit v Keni korupci - objednali si tuhle zprávu a za ni a ještě jednu související zprávu zaplatili dva miliony liber. Pak ji vláda zadržela a využila k politickému nátlaku na Moiho, což byl a pořád je nejbohatší muž v Keni. Je to svatý grál keňské žurnalistiky. Roku 2007 jsem tam odjel a zprávu se nám podařilo získat těsně před volbami - před celostátními volbami 28. prosince. Zveřejnili jsme ji tři dny poté, co se nový prezident Kibaki rozhodl spřáhnout s tím, koho chtěl odstranit, s Danielem arap Moim. Proto se ta zpráva stala pro prezidenta Kibakiho velkou přítěží.
JA: So this is the Kroll Report. This was a secret intelligence report commissioned by the Kenyan government after its election in 2004. Prior to 2004, Kenya was ruled by Daniel arap Moi for about 18 years. He was a soft dictator of Kenya. And when Kibaki got into power -- through a coalition of forces that were trying to clean up corruption in Kenya -- they commissioned this report, spent about two million pounds on this and an associated report. And then the government sat on it and used it for political leverage on Moi, who was the richest man -- still is the richest man -- in Kenya. It's the Holy Grail of Kenyan journalism. So I went there in 2007, and we managed to get hold of this just prior to the election -- the national election, December 28. When we released that report, we did so three days after the new president, Kibaki, had decided to pal up with the man that he was going to clean out, Daniel arap Moi, so this report then became a dead albatross around President Kibaki's neck.
CA: A abych to zkrátil - pověst o této zprávě se do Keni nedostala z oficiálních médií, ale nepřímo. A podle vás vlastně ovlivnila volby. JA: Ano. Vyšla na titulní straně deníku Guardian a ve všech zemích sousedících s Keňou, v tanzanském a jihoafrickém tisku. Do země se tedy dostala zvenčí. Takže po několika dnech už o ní mohl bez obav psát i tisk v Keni. 20 dní se o ní mluvilo v keňské televizi a podle zprávy keňské zpravodajské služby, ovlivnila 10 % hlasů, což změnilo výsledky voleb.
CA: And -- I mean, to cut a long story short -- word of the report leaked into Kenya, not from the official media, but indirectly, and in your opinion, it actually shifted the election. JA: Yeah. So this became front page of the Guardian and was then printed in all the surrounding countries of Kenya, in Tanzanian and South African press. And so it came in from the outside. And that, after a couple of days, made the Kenyan press feel safe to talk about it. And it ran for 20 nights straight on Kenyan TV, shifted the vote by 10 percent, according to a Kenyan intelligence report, which changed the result of the election.
CA: Takže vaše zveřejnění skutečně významně změnilo svět?
CA: Wow, so your leak really substantially changed the world?
JA: Ano.
JA: Yep.
(potlesk)
(Applause)
CA: Teď vám pustíme krátkou ukázku z videozáznamu náletu na Bagdád. Samotné video je delší. Tohle je krátká ukázka. Upozorňuji, že jde o působivý materiál.
CA: Here's -- We're going to just show a short clip from this Baghdad airstrike video. The video itself is longer, but here's a short clip. This is -- this is intense material, I should warn you.
Vysílačka: ...až je zaměříš, střílej. Vidím cíl, asi čtyři teréňáky... Můžeš. Dobrý, střílím. Dej mi vědět, až je dostaneš. Pal! Posviť mi na ně. No tak, pal! (střelba z kulometu) Střílej, střílej! (střelba z kulometu) Střílej! Hotel... Křovák dva-šest, křovák dva-šest, musíme vyrazit, teď! Fajn, zaměřili jsme všech osm osob. Vidím dva ptáky [vrtulníky] a pořád střílíme. Rozumím. Mám je. Dva-šest, tady dva-šest, jedeme. Pardon. Co to bylo? Zatraceně, Kyle. Dobrý. Dostal jsem je.
Radio: ... just fuckin', once you get on 'em just open 'em up. I see your element, uh, got about four Humvees, uh, out along ... You're clear. All right. Firing. Let me know when you've got them. Let's shoot. Light 'em all up. C'mon, fire! (Machine gun fire) Keep shoot 'n. Keep shoot 'n. (Machine gun fire) Keep shoot 'n. Hotel ... Bushmaster Two-Six, Bushmaster Two-Six, we need to move, time now! All right, we just engaged all eight individuals. Yeah, we see two birds [helicopters], and we're still firing. Roger. I got 'em. Two-Six, this is Two-Six, we're mobile. Oops, I'm sorry. What was going on? God damn it, Kyle. All right, hahaha. I hit 'em.
CA: Jaký mělo vliv tohle?
CA: So, what was the impact of that?
JA: Lidi, kteří na tom pracovali, to ovlivnilo silně. Nakonec jsme do Bagdádu poslali dva lidi, aby o tom zjistili víc. Tohle je první ze tří útoků, ke kterým tam došlo.
JA: The impact on the people who worked on it was severe. We ended up sending two people to Baghdad to further research that story. So this is just the first of three attacks that occurred in that scene.
CA: A zahynulo při něm 11 lidí, včetně dvou zaměstnanců agentury Reuters?
CA: So, I mean, 11 people died in that attack, right, including two Reuters employees?
JA: Ano. Dva zaměstnanci Reuters a dvě děti byly raněné. Celkem zabili 18 až 26 lidí.
JA: Yeah. Two Reuters employees, two young children were wounded. There were between 18 and 26 people killed all together.
CA: A toto zveřejnění vyvolalo všeobecné pobouření. Co bylo podle vás klíčovým prvkem, který toto pobouření způsobil?
CA: And releasing this caused widespread outrage. What was the key element of this that actually caused the outrage, do you think?
JA: Nevím, lidi asi vidí ten ohromný nepoměr sil. Vidí, že po ulici jdou v klidu lidé, a po chvíli vrtulník Apache kilometr od nich střílí po všech třicetimilimetrové náboje, střelci si hledají záminku a zabijí lidi, kteří zachraňují raněné. A jsou tam dva novináři, tedy zjevně ne povstalci, protože tohle je jejich práce.
JA: I don't know. I guess people can see the gross disparity in force. You have guys walking in a relaxed way down the street, and then an Apache helicopter sitting up at one kilometer firing 30-millimeter cannon shells on everyone -- looking for any excuse to do so -- and killing people rescuing the wounded. And there was two journalists involved that clearly weren't insurgents because that's their full-time job.
CA: Zatkli dokonce amerického analytika rozvědky Bradleyho Manninga. Prý se na chatu přiznal, že vám to video předal spolu s 280 000 tajnými telegramy americké ambasády. Udělal to?
CA: I mean, there's been this U.S. intelligence analyst, Bradley Manning, arrested, and it's alleged that he confessed in a chat room to have leaked this video to you, along with 280,000 classified U.S. embassy cables. I mean, did he?
JA: Přijetí těch telegramů jsme popřeli. Před pěti dny byl obviněn, že získal 150 000 telegramů a 50 z nich zveřejnil. Na začátku roku jsme zveřejnili telegram z americké ambasády v Reykjavíku. Jenže to s tím nutně nesouvisí. To velvyslanectví jsem často navštěvoval.
JA: We have denied receiving those cables. He has been charged, about five days ago, with obtaining 150,000 cables and releasing 50. Now, we had released, early in the year, a cable from the Reykjavik U.S. embassy, but this is not necessarily connected. I mean, I was a known visitor of that embassy.
CA: Pokud jste dostali tisíce diplomatických telegramů americké ambasády...
CA: I mean, if you did receive thousands of U.S. embassy diplomatic cables ...
JA: Zveřejnili bychom je. (CA: Opravdu?)
JA: We would have released them. (CA: You would?)
JA: Ano. (CA: Proč?)
JA: Yeah. (CA: Because?)
JA: Protože tyhle věci odhalují skutečný stav věcí, například rozhodování arabských vlád, jejich skutečné zneužívání lidských práv. Pokud se podíváte na odtajněné telegramy, toto v nich najdete.
JA: Well, because these sort of things reveal what the true state of, say, Arab governments are like, the true human-rights abuses in those governments. If you look at declassified cables, that's the sort of material that's there.
CA: Proberme to trochu důkladněji. Jaká je obecně vaše filozofie? Proč je správné podporovat zveřejňování tajných informací?
CA: So let's talk a little more broadly about this. I mean, in general, what's your philosophy? Why is it right to encourage leaking of secret information?
JA: Je otázka, jaké informace jsou na světě důležité a jaké informace mohou způsobit změny. Existuje spousta informací. Pokud se objeví informace, do jejichž utajení organizace investují, je to opravdu dobrý signál, že jejich zveřejnění může být prospěšné. Protože organizace, které je znají nejlíp, které je znají zevnitř, vynakládají úsilí, aby je utajily. To jsme zjistili v praxi. A taková je i podstata žurnalistiky.
JA: Well, there's a question as to what sort of information is important in the world, what sort of information can achieve reform. And there's a lot of information. So information that organizations are spending economic effort into concealing, that's a really good signal that when the information gets out, there's a hope of it doing some good -- because the organizations that know it best, that know it from the inside out, are spending work to conceal it. And that's what we've found in practice, and that's what the history of journalism is.
CA: Ale neexistují rizika, ať už pro jednotlivé osoby nebo celou společnost, že zveřejnění může mít nechtěné důsledky?
CA: But are there risks with that, either to the individuals concerned or indeed to society at large, where leaking can actually have an unintended consequence?
JA: To se nám ještě nestalo. Máme svoje zásady ochrany. Víme, jak nakládat s informacemi, které obsahují osobní... údaje o konkrétní osobě. Existují žádoucí tajemství, třeba vaše lékařské záznamy; to je žádoucí tajemství. Jenže my jednáme s donašeči, kteří mají dobrou motivaci.
JA: Not that we have seen with anything we have released. I mean, we have a harm immunization policy. We have a way of dealing with information that has sort of personal -- personally identifying information in it. But there are legitimate secrets -- you know, your records with your doctor; that's a legitimate secret -- but we deal with whistleblowers that are coming forward that are really sort of well-motivated.
CA: Ano, mají dobrou motivaci. Co byste například řekl nějakému rodiči, jehož syn slouží v americké armádě, a který řekne: "Poslyšte, zveřejnili jste něco, co někdo zveřejnit chtěl. Video ukazuje amerického vojáka, který se směje když lidé umírají. To u milionů lidí na světě vyvolává dojem, že američtí vojáci jsou nelidští. Což není pravda. Můj syn není nelidský. Jak můžete?" Co byste na to řekl?
CA: So they are well-motivated. And what would you say to, for example, the, you know, the parent of someone whose son is out serving the U.S. military, and he says, "You know what, you've put up something that someone had an incentive to put out. It shows a U.S. soldier laughing at people dying. That gives the impression, has given the impression, to millions of people around the world that U.S. soldiers are inhuman people. Actually, they're not. My son isn't. How dare you?" What would you say to that?
JA: To slýcháme dost často. Jenže nezapomeňte, že lidi v Bagdádu, Iráku a Afghánistánu to video vidět nemusí; vidí to každý den. Jejich názor to nezmění. Nezmění to jejich postoj. Tohle vidí každý den. Změní to postoj a názor lidí, kteří tohle všechno platí. A to je naše naděje.
JA: Yeah, we do get a lot of that. But remember, the people in Baghdad, the people in Iraq, the people in Afghanistan -- they don't need to see the video; they see it every day. So it's not going to change their opinion. It's not going to change their perception. That's what they see every day. It will change the perception and opinion of the people who are paying for it all, and that's our hope.
CA: Takže jste našli způsob, jak si posvítit na to, co chápete jako temná tajemství společností a vlády. Světlo je dobré. Ale chápete tu ironii, že abyste si na ně posvítil, musíte sám utajovat svoje zdroje?
CA: So you found a way to shine light into what you see as these sort of dark secrets in companies and in government. Light is good. But do you see any irony in the fact that, in order for you to shine that light, you have to, yourself, create secrecy around your sources?
JA: Ani ne. Žádné disidenty WikiLeaks ještě nemají. Nemáme zdroje, které by byly disidenty vůči jiným zdrojům. Kdyby se takové objevily, byli bychom ve složité situaci. Ale chováme se tak, že lidé cítí morální povinnost pokračovat v naší misi, aby ji nezpackali.
JA: Not really. I mean, we don't have any WikiLeaks dissidents yet. We don't have sources who are dissidents on other sources. Should they come forward, that would be a tricky situation for us, but we're presumably acting in such a way that people feel morally compelled to continue our mission, not to screw it up.
CA: Na základě toho, co jsme zatím slyšeli, by mě zajímal názor návštěvníků TEDu. Na WikiLeaks a Juliana mohou být různé názory. Třeba že je hrdina, který přináší důležité světlo. Nebezpečný provokatér. Kdo si myslí, že je hrdina? A kdo ho má za nebezpečného provokatéra?
CA: I'd actually be interested, just based on what we've heard so far -- I'm curious as to the opinion in the TED audience. You know, there might be a couple of views of WikiLeaks and of Julian. You know, hero -- people's hero -- bringing this important light. Dangerous troublemaker. Who's got the hero view? Who's got the dangerous troublemaker view?
JA: No tak. Někdo určitě ano.
JA: Oh, come on. There must be some.
CA: Jsou měkcí, Juliane. Musíme se víc snažit. Ukažme jim další příklad. Tohle je něco, co jste ještě nezveřejnil, ale teď to uděláte pro TED. Je to fascinující příběh, který se stal teď, že? O co jde?
CA: It's a soft crowd, Julian, a soft crowd. We have to try better. Let's show them another example. Now here's something that you haven't yet leaked, but I think for TED you are. I mean it's an intriguing story that's just happened, right? What is this?
JA: Je to ukázka toho, co děláme každý den. V listopadu loňského roku došlo k sérii výbuchů v Albánii, jako byl výbuch v Mexickém zálivu, jen nebyly tak velké. A my máme zprávu - jakousi technickou analýzu toho, co se stalo. Podle ní ochranky konkurenčních ropných společností na místech zaparkovaly kamiony a vyhodily je do vzduchu. Byla do toho zapletena část albánské vlády. A tato technická zpráva neměla žádnou hlavičku. Proto to pro nás bylo mimořádně obtížné. Nemohli jsme ji ověřit, protože jsme nevěděli, kdo ji napsal a kdo věděl, o čem je. Byli jsme skeptičtí a mysleli si, že je to možná nějaká hra konkurenční ropné společnosti. Proto jsme to zveřejnili a řekli: "O téhle věci máme pochybnosti. Nevíme nic, ale co můžeme dělat? Ten materiál vypadá a působí dobře, ale nemůžeme ho ověřit." A zrovna tento týden jsme dostali dopis od společnosti, která tu zprávu napsala a chtěla najít zdroj. (smích) Napsali: "Chceme najít zdroj." A my jsme odpověděli: "Řekněte nám víc. O jakém dokumentu to vlastně mluvíte? Můžete dokázat, že na něj máte zákonné právo? Je opravdu váš?" Poslali nám snímek obrazovky se jménem autora v identifikátoru aplikace Microsoft Word. Jo. (potlesk) To se stává často. Je to jedna z našich metod identifikace – ověření, o jaký materiál jde. Najdeme tak lidi, kteří ty dopisy píšou.
JA: So this is a sample of what we do sort of every day. So late last year -- in November last year -- there was a series of well blowouts in Albania, like the well blowout in the Gulf of Mexico, but not quite as big. And we got a report -- a sort of engineering analysis into what happened -- saying that, in fact, security guards from some rival, various competing oil firms had, in fact, parked trucks there and blown them up. And part of the Albanian government was in this, etc., etc. And the engineering report had nothing on the top of it, so it was an extremely difficult document for us. We couldn't verify it because we didn't know who wrote it and knew what it was about. So we were kind of skeptical that maybe it was a competing oil firm just sort of playing the issue up. So under that basis, we put it out and said, "Look, we're skeptical about this thing. We don't know, but what can we do? The material looks good, it feels right, but we just can't verify it." And we then got a letter just this week from the company who wrote it, wanting to track down the source -- (Laughter) saying, "Hey, we want to track down the source." And we were like, "Oh, tell us more. What document is it, precisely, you're talking about? Can you show that you had legal authority over that document? Is it really yours?" So they sent us this screen shot with the author in the Microsoft Word ID. Yeah. (Applause) That's happened quite a lot though. This is like one of our methods of identifying, of verifying, what a material is, is to try and get these guys to write letters.
CA: Ano. Měli jste informace přímo ze společnosti BP?
CA: Yeah. Have you had information from inside BP?
JA: Ano, máme jich hodně, ale v tuhle chvíli získáváme peníze a řešíme technické věci. Proto jsme zveřejňování v posledních několika měsících tak trochu omezili, než znovu vytvoříme záložní systémy kvůli nesmírnému veřejnému zájmu. Je to problém. Jako každá rozvíjející se a začínající organizace jsme zaskočeni svým rozvojem. To znamená, že od donašečů dostáváme ohromné množství velmi závažných informací, ale nemáme dost lidí, kteří by je zpracovali.
JA: Yeah, we have a lot, but I mean, at the moment, we are undergoing a sort of serious fundraising and engineering effort. So our publication rate over the past few months has been sort of minimized while we're re-engineering our back systems for the phenomenal public interest that we have. That's a problem. I mean, like any sort of growing startup organization, we are sort of overwhelmed by our growth, and that means we're getting enormous quantity of whistleblower disclosures of a very high caliber but don't have enough people to actually process and vet this information.
CA: Takže toto je hlavní překážka všech dobrovolných novinářů, a/nebo financování novinářských platů?
CA: So that's the key bottleneck, basically journalistic volunteers and/or the funding of journalistic salaries?
JA: Ano. A důvěryhodní lidé. Jsme organizace, kterou je těžké rozvíjet rychle už kvůli materiálům, se kterým pracujeme. Proto se musíme restrukturalizovat, abychom měli lidi, kteří se budou zabývat otázkami národní bezpečnosti a pak méně závažnými případy.
JA: Yep. Yeah, and trusted people. I mean, we're an organization that is hard to grow very quickly because of the sort of material we deal with, so we have to restructure in order to have people who will deal with the highest national security stuff, and then lower security cases.
CA: Řekněte nám něco o sobě a o tom, jak jste se k tomu dostal. Někde jsem četl, že jako dítě jste chodil do 37 různých škol. Je to pravda?
CA: So help us understand a bit about you personally and how you came to do this. And I think I read that as a kid you went to 37 different schools. Can that be right?
JA: Moji rodiče byli u filmu a na útěku před sektou, a kombinace těchto dvou věcí...
JA: Well, my parents were in the movie business and then on the run from a cult, so the combination between the two ...
(smích)
(Laughter)
CA: Psycholog by řekl, že se z toho může vyvinout paranoia.
CA: I mean, a psychologist might say that's a recipe for breeding paranoia.
JA: Z filmového průmyslu?
JA: What, the movie business?
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
CA: Jako hodně mladý jste byl také hacker a dostal se do konfliktu s úřady. JA: Byl jsem novinář. Byl jsem hodně mladý novinářský aktivista. Psal jsem časopis, a kvůli němu mě v pubertě vyšetřovali. Se slovem "hacker" se musíte mít na pozoru. Hackerství je metoda, která se dá využít pro různé věci. V současnosti ji bohužel nejvíc využívá ruská mafie, aby vybírala bankovní konto vaší babičky. Takže to slovo už nezní tak pěkně jako dřív.
CA: And you were also -- I mean, you were also a hacker at an early age and ran into the authorities early on. JA: Well, I was a journalist. You know, I was a very young journalist activist at an early age. I wrote a magazine, was prosecuted for it when I was a teenager. So you have to be careful with hacker. I mean there's like -- there's a method that can be deployed for various things. Unfortunately, at the moment, it's mostly deployed by the Russian mafia in order to steal your grandmother's bank accounts. So this phrase is not, not as nice as it used to be.
CA: Já si rozhodně nemyslím, že okrádáte něčí babičku. Ale co vaše základní hodnoty? Můžete nám je vysvětlit a říct, jestli je nepředurčila nějaká událost ve vašem životě?
CA: Yeah, well, I certainly don't think you're stealing anyone's grandmother's bank account, but what about your core values? Can you give us a sense of what they are and maybe some incident in your life that helped determine them?
JA: Tím si nejsem jistý. Ale hlavní hodnoty: schopní, velkorysí lidé nevytvářejí oběti, starají se o ně. To jsem se naučil od táty a od jiných schopných, velkorysých lidí, které jsem v životě poznal.
JA: I'm not sure about the incident. But the core values: well, capable, generous men do not create victims; they nurture victims. And that's something from my father and something from other capable, generous men that have been in my life.
CA: Schopní, velkorysí lidé nevytvářejí oběti, ale starají se o ně?
CA: Capable, generous men do not create victims; they nurture victims?
JA: Ano. Jsem bojovný člověk, takže starat se o lidi moc neumím. Ale nějak... Existuje jiný způsob, jak se starat o oběti, které policie vnímá jako pachatele zločinů. Tenhle rys mám ve své povaze už dlouho.
JA: Yeah. And you know, I'm a combative person, so I'm not actually so big on the nurture, but some way -- there is another way of nurturing victims, which is to police perpetrators of crime. And so that is something that has been in my character for a long time.
CA: Řekněte nám velmi rychle ten příběh: co se stalo na Islandu? Něco jste tam vydal, měl jste problémy s bankou a zpravodajství dostalo zákaz to publikovat. Místo toho udělali reklamu vašemu serveru. Proto jste se na Islandu stal dobře známým. Co se stalo pak?
CA: So just tell us, very quickly in the last minute, the story: what happened in Iceland? You basically published something there, ran into trouble with a bank, then the news service there was injuncted from running the story. Instead, they publicized your side. That made you very high-profile in Iceland. What happened next?
JA: Je to skvělý případ. Island procházel finanční krizí. Zasáhla jej nejhůř ze všech zemí na světě. Zisk bankovního sektor byl 10krát větší než HDP ostatního hospodářství. V červenci loňského roku jsme o tom vydali zprávu. A státní televize dostala zákaz ji zveřejnit pět minut před vysíláním. Zákaz se jako ve filmu objevil na stole a moderátor zpráv řekl: "Tohle se ještě nestalo. Co teď?" "Tak místo toho po celou dobu pořadu ukážeme webové stránky." Tak jsme se na Islandu proslavili, odjeli jsme tam a mluvili o tom. Ve společnosti převládl pocit, že tohle už se nesmí nikdy stát. V důsledku té události jsme spolu s některými islandskými politiky a mezinárodními právními odborníky připravili nový balík zákonů pro Island, aby se stal útočištěm svobodného tisku s nejsilnější ochranou novinářů na světě, oceněnou novou Nobelovou cenou za svobodu slova. Island je severská země, proto je jako v Norsku možné proniknout do systému. Před měsícem islandský parlament zákony jednohlasně schválil.
JA: Yeah, this is a great case, you know. Iceland went through this financial crisis. It was the hardest hit of any country in the world. Its banking sector was 10 times the GDP of the rest of the economy. Anyway, so we release this report in July last year. And the national TV station was injuncted five minutes before it went on air, like out of a movie: injunction landed on the news desk, and the news reader was like, "This has never happened before. What do we do?" Well, we just show the website instead, for all that time, as a filler, and we became very famous in Iceland, went to Iceland and spoke about this issue. And there was a feeling in the community that that should never happen again, and as a result, working with Icelandic politicians and some other international legal experts, we put together a new sort of package of legislation for Iceland to sort of become an offshore haven for the free press, with the strongest journalistic protections in the world, with a new Nobel Prize for freedom of speech. Iceland's a Nordic country, so, like Norway, it's able to tap into the system. And just a month ago, this was passed by the Icelandic parliament unanimously.
CA: Páni!
CA: Wow.
(potlesk)
(Applause)
Poslední otázka, Juliane. Když si představíte budoucnost, myslíte, že je pravděpodobnější, že Velký bratr bude mít větší kontrolu a víc tajemství, nebo budeme sledovat jen seriál Big Brother, nebo nastane obojí?
Last question, Julian. When you think of the future then, do you think it's more likely to be Big Brother exerting more control, more secrecy, or us watching Big Brother, or it's just all to be played for either way?
JA: Nevím, jak to dopadne. Existuje obrovský tlak na sladění zákonů o svobodě slova a transparentnosti na celém světě - v rámci EU, mezi Čínou a Spojenými státy. Jak se to bude vyvíjet? To je těžké předvídat. Proto je dnešní doba moc zajímavá. Protože s troškou úsilí ji můžeme posunout jedním, nebo druhým směrem.
JA: I'm not sure which way it's going to go. I mean, there's enormous pressures to harmonize freedom of speech legislation and transparency legislation around the world -- within the E.U., between China and the United States. Which way is it going to go? It's hard to see. That's why it's a very interesting time to be in -- because with just a little bit of effort, we can shift it one way or the other.
CA: Myslím, že vyjádřím i názor diváků, když řeknu, Juliane, abyste byl opatrný, a popřeju vám hodně sil.
CA: Well, it looks like I'm reflecting the audience's opinion to say, Julian, be careful, and all power to you.
JA: Děkuji, Chrisi. (CA: Díky.)
JA: Thank you, Chris. (CA: Thank you.)
(potlesk)
(Applause)