10. září, ráno mých sedmých narozenin, jsem přišla dolů do kuchyně, kde má máma umývala nádobí a táta četl noviny nebo něco. Tak nějak jsem se demonstrativně objevila ve dveřích a oni řekli: "Hej, všechno nejlepší!" A já na to: "Je mi sedm." A můj táta se usmál a řekl: "No, víš co to znamená, že?" A já řekla: "Jo, budu mít oslavu a dort a dostanu spoustu dárků?" A můj táta řekl: "No, ano. Ale co je důležitější, mít sedm znamená, že jsi dosáhla věku soudnosti a jsi teď schopná udělat jakýkoliv hřích proti Bohu i člověku." (Smích)
On September 10, the morning of my seventh birthday, I came downstairs to the kitchen, where my mother was washing the dishes and my father was reading the paper or something, and I sort of presented myself to them in the doorway, and they said, "Hey, happy birthday!" And I said, "I'm seven." And my father smiled and said, "Well, you know what that means, don't you?" And I said, "Yeah, that I'm going to have a party and a cake and get a lot of presents?" And my dad said, "Well, yes. But more importantly, being seven means that you've reached the age of reason, and you're now capable of committing any and all sins against God and man." (Laughter)
Tu frázi "věk soudnosti" jsem už slyšela dříve. Sestra Mary Kevin o tom vykládala ve škole ve druhé třídě. Ale když to řekla, zdálo se, že ta fráze se celá utopila ve vzrušení z příprav na naše první svaté přijímání a naši první zpověď a všichni věděli, že je to všechno ve skutečnosti o bílých šatech a bílém závoji a tak jako tak, nějak jsem nevěnovala moc pozornosti té frázi "věk soudnosti". Tak jsem řekla: "Jo, jo, věk soudnosti. Co že to znamená?" A můj táta řekl: "No, my katolíci věříme, že Bůh ví, že malé děti neznají rozdíl mezi tím, co je správné a co je špatné, ale když je ti sedm, jsi dost stará na to, abys to chápala. Takže, vyrostla jsi a dosáhla jsi věku soudnosti a Bůh si o tobě teď začne vést poznámky a začne tvá stálá evidence." (Smích) A já jsem řekla: "Eh, počkej minutku. Chceš říct, že celou tu dobu,
Now, I had heard this phrase, "age of reason," before. Sister Mary Kevin had been bandying it about my second-grade class at school. But when she said it, the phrase seemed all caught up in the excitement of preparations for our first communion and our first confession, and everybody knew that was really all about the white dress and the white veil. And anyway, I hadn't really paid all that much attention to that phrase, "age of reason." So, I said, "Yeah, yeah, age of reason. What does that mean again?" And my dad said, "Well, we believe, in the Catholic Church, that God knows that little kids don't know the difference between right and wrong, but when you're seven, you're old enough to know better. So, you've grown up and reached the age of reason, and now God will start keeping notes on you, and begin your permanent record." (Laughter)
až dodnes, celou tu dobu, co jsem byla tak dobrá, Bůh si toho nevšiml?" A má máma řekla: "No, já jsem si toho všimla." (Smích) A já jsem si pomyslela: "Jak jsem to mohla dřív nevědět? Jak mi to mohlo nedojít, když mi to říkali? To bylo pořád být dobrá, ale nemám za to žádné pořádné uznání. A co je nejhorší, jak jsem si mohla neuvědomit tuto velmi důležitou informaci až do dne, kdy je mi v podstatě k ničemu?" Tak jsem řekla: "No, mámo a táto, co Santa Claus? Totiž, Santa Claus ví, jestli zlobíš, nebo jsi hodný, ne?" A můj táta řekl: „Jo, ale, zlatíčko, myslím, že to je v podstatě jenom mezi Dnem díkůvzdání a Vánoci." A má máma řekla: "Ach Bobe, nech toho. Prostě jí to řekněme. Vždyť je jí sedm. Julie, žádný Santa Claus neexistuje." (Smích) Tohle mě vlastně až tak nerozrušilo.
And I said, "Oh ... Wait a minute. You mean all that time, up till today, all that time I was so good, God didn't notice it?" And my mom said, "Well, I noticed it." (Laughter) And I thought, "How could I not have known this before? How could it not have sunk in when they'd been telling me? All that being good and no real credit for it. And worst of all, how could I not have realized this very important information until the very day that it was basically useless to me?" So I said, "Well, Mom and Dad, what about Santa Claus? I mean, Santa Claus knows if you're naughty or nice, right?" And my dad said, "Yeah, but, honey, I think that's technically just between Thanksgiving and Christmas." And my mother said, "Oh, Bob, stop it. Let's just tell her. I mean, she's seven. Julie, there is no Santa Claus." (Laughter) Now, this was actually not that upsetting to me.
Moji rodiče měli celý propracovaný příběh o Santa Clausovi: jak mluvili se samotným Santa Clausem a souhlasili, že místo toho, aby Santa doručil naše dárky přes noc, jak to dělal u každé jiné rodiny, kde si mohli otevřít dárky hned během vánočního rána, naše rodina dala Santovi více času. Zatímco jsme byli o vánočním ránu v devět na mši, Santa přicházel k nám domů, ale jenom pokud žádné z nás dětí nevyvádělo. Což ve mně vzbudilo silné podezření. Bylo celkem zjevné, že to ve skutečnosti byli naši rodiče, kteří nám dávali dárky. Totiž, můj táta měl velmi osobitý styl balení dárků a rukopis mé mámy se tak podobal Santovu.
My parents had this whole elaborate story about Santa Claus: how they had talked to Santa Claus himself and agreed that instead of Santa delivering our presents over the night of Christmas Eve, like he did for every other family who got to open their surprises first thing Christmas morning, our family would give Santa more time. Santa would come to our house while we were at nine o'clock high mass on Christmas morning, but only if all of us kids did not make a fuss. Which made me very suspicious. It was pretty obvious that it was really our parents giving us the presents. I mean, my dad had a very distinctive wrapping style, and my mother's handwriting was so close to Santa's.
Plus, proč by měl Santa šetřit čas tím, že by musel kroužit zpět k našemu domu poté, co už ve všech ostatních byl? Z té hory důkazů se dalo dojít k jedinému zřejmému závěru: naše rodina byla moc zvláštní a ujetá na to, aby ji alespoň Santa Claus přišel navštívit. A mí ubozí rodiče se nás snažili uchránit od hanby, tohoto ponížení ze Santova odmítnutí. Byl tak zábavný, ale taky, co si budeme nalhávat, velmi kritický. Takže zjistit, že žádný Santa Claus neexistuje, byla vlastně svým způsobem úleva.
(Laughter) Plus, why would Santa save time by having to loop back to our house after he'd gone to everybody else's? There was only one obvious conclusion to reach from this mountain of evidence: our family was too strange and weird for even Santa Claus to come visit, and my poor parents were trying to protect us from the embarrassment, this humiliation of rejection by Santa, who was jolly -- but let's face it, he was also very judgmental. So to find out that there was no Santa Claus at all was actually sort of a relief.
Odcházela jsem z kuchyně ani ne tak v šoku kvůli Santovi, ale spíše jsem byla zaražená, jak jsem si mohla nevšimnout celého toho věku soudnosti. Pro mě už bylo příliš pozdě, ale možná bych mohla pomoct někomu jinému, někomu, komu by se ta informace hodila. Ten člověk musel splňovat dvě podmínky: musel být dost starý na to, aby byl schopný porozumět celé myšlence věku soudnosti, ale ještě mu nesmělo být sedm. Odpověď byla jasná: můj brácha Bill. Bylo mu šest. No, nakonec jsem našla Billa asi jeden blok od našeho domu na školním hřišti. Byla sobota a on byl docela sám a jen tak kopal balónem o zeď. Běžela jsem k němu a zavolala: "Bille! Právě jsem zjistila, že věk soudnosti začíná, když ti je sedm a pak jsi schopný udělat jakýkoliv hřích proti Bohu a člověku." A Bill řekl: "Takže?" A já jsem řekla: "Takže tobě je šest. Máš celý rok na to, abys udělal, cokoliv chceš a Bůh si toho nevšimne." A on řekl: "Takže?" A já řekla: "Takže? Takže všechno!" A otočila jsem se, abych odešla. Byla jsem na něj tak naštvaná. Ale když jsem vyšla schody, otočila jsem se dramaticky a řekla: "Ach, mimochodem, Bille, žádný Santa Claus neexistuje." (Smích)
I left the kitchen not really in shock about Santa, but rather, I was just dumbfounded about how I could have missed this whole age of reason thing. It was too late for me, but maybe I could help someone else, someone who could use the information. They had to fit two criteria: they had to be old enough to be able to understand the whole concept of the age of reason, and not yet seven. The answer was clear: my brother Bill. He was six. Well, I finally found Bill about a block away from our house at this public school playground. It was a Saturday, and he was all by himself, just kicking a ball against the side of a wall. I ran up to him and said, "Bill! I just realized that the age of reason starts when you turn seven, and then you're capable of committing any and all sins against God and man." And Bill said, "So?" And I said, "So, you're six. You have a whole year to do anything you want to and God won't notice it." And he said, "So?" And I said, "So? So everything!" And I turned to run. I was so angry with him. But when I got to the top of the steps, I turned around dramatically and said, "Oh, by the way, Bill -- there is no Santa Claus."
Tehdy jsem to nevěděla, ale ve skutečnosti mi 10. září nebylo sedm. Na své 13. narozeniny jsem plánovala se všemi svými kamarádkami pyžamovou párty, ale několik týdnů předtím si mě máma vzala stranou a řekla: "Potřebuji si s tebou promluvit. 10. září nejsou tvoje narozeniny. Jsou 10. října." A já řekla: "Cože?" (Smích) A ona na to: "Poslyš, abys mohla jít do školky, musela jsi mít narozeniny před 15. zářím."
(Laughter) Now, I didn't know it at the time, but I really wasn't turning seven on September 10th. For my 13th birthday, I planned a slumber party with all of my girlfriends, but a couple of weeks beforehand my mother took me aside and said, "I need to speak to you privately. September 10th is not your birthday. It's October 10th." And I said, "What?" (Laughter) And she said ...
(Laughter)
(Smích) "Tak jsem jim řekla, že tvé narozeniny jsou 10. září. A pak jsem si nebyla jistá, jestli to tam všem nevyzvoníš, takže jsem ti začala říkat, že tvoje narozeniny jsou 10. září. Ale Julie, tys byla už tak připravená začít školu, zlatíčko. Byla jsi tak připravená." Přemýšlela jsem o tom a když mi byly čtyři, byla jsem už tehdy nejstarší ze čtyř dětí a má máma čekala další dítě. Takže co si já myslím, že ve skutečnosti chtěla říct, bylo, že ona byla tak připravená, ona byla už tak připravená. Pak řekla: "Nelam si s tím hlavu, Julie, každý rok 10. října, když byly tvé narozeniny, ale ty jsi o tom nevěděla, zajistila jsem, abys ten den snědla kus dortu." (Smích) Což bylo utěšující, ale znepokojivé. Má máma slavila mé narozeniny se mnou a zároveň beze mně. Co bylo na této novince tak znepokojivé nebyl fakt, že budu muset změnit datum své pyžamové párty se všemi mými kamarádkami, nejvíce znepokojující bylo, že to znamenalo, že nejsem Panna. Měla jsem obrovský plakát Panny ve svém pokoji a každý den jsem četla horoskop a všechno na mě tak sedělo. (Smích) A tohle znamenalo, že jsem Váha? Tak jsem nasedla na autobus do centra, abych získala nový plakát Vah. Plakát Panny je obrázek krásné ženy s dlouhými vlasy hovící si u nějaké vody, ale na plakátu Vah je prostě jen obrovská váha. To bylo v té době, kdy jsem se začala zakulacovat a zakulacovala jsem se mnohem víc než ostatní holky a upřímně, celá ta představa, že mým znamením je Váha, prostě vypadala hrozivě a depresivně. (Smích) Ale já jsem si pořídila nový plakát Váhy, začala číst svůj nový horoskop pro Váhu a byla jsem ohromená, když jsem zjistila, že to na mě taky totálně sedí.
"Listen. The cut-off date to start kindergarten was September 15th." (Laughter) "So I told them that your birthday was September 10th, and then I wasn't sure that you weren't just going to go blab it all over the place, so I started to tell you your birthday was September 10th. But, Julie, you were so ready to start school, honey. You were so ready." I thought about it, and when I was four, I was already the oldest of four children, and my mother even had another child to come, so what I think she -- understandably -- really meant was that she was so ready, she was so ready. Then she said, "Don't worry, Julie. Every year on October 10th, when it was your birthday but you didn't realize it, I made sure that you ate a piece of cake that day." (Laughter) Which was comforting, but troubling. My mother had been celebrating my birthday with me, without me. (Laughter) What was so upsetting about this new piece of information was not that I had to change the date of my slumber party with all of my girlfriends. What was most upsetting was that this meant I was not a Virgo. I had a huge Virgo poster in my bedroom. And I read my horoscope every single day, and it was so totally me. (Laughter) And this meant that I was a Libra? So, I took the bus downtown to get the new Libra poster. The Virgo poster is a picture of a beautiful woman with long hair, sort of lounging by some water, but the Libra poster is just a huge scale. This was around the time that I started filling out physically, and I was filling out a lot more than a lot of the other girls, and frankly, the whole idea that my astrological sign was a scale just seemed ominous and depressing. (Laughter) But I got the new Libra poster, and I started to read my new Libra horoscope, and I was astonished to find that it was also totally me.
Až za několik let, když jsem se dívala zpět na celou tu záležitost o věku soudnosti a změně narozenin, mi to došlo: Nebylo mi sedm, když jsem si myslela, že mi je. Měla jsem celý další měsíc, abych dělala cokoliv jsem chtěla, než mě Bůh začne sledovat. Ach, život umí být tak krutý. Jednoho dne ke mě domů přišli dva mormonští misionáři. Žiju nedaleko hlavní třídy v Los Angeles a můj městský blok je, no, je to přirozený začátek pro lidi, kteří chodí ode dveří ke dveřím a nutí lidem nejrůznější věci. Občas přicházejí malé postarší dámy z Církve adventistů sedmého dne a ukazují mi kreslené obrázky nebe. A občas přicházejí teenageři, kteří mi slibují, že se nepřidají ke gangu a nezačnou okrádat lidi, jenom když si od nich koupím předplatné nějakého časopisu. Takže většinou zvonek ignoruji, ale ten den jsem otevřela. A stáli tam dva chlapci, oba okolo 19, oblečení v bílých škrobených košilých s krátkými rukávy, a měli cedulky se jmény, které je označovaly za oficiální zástupce Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Řekli, že pro mě mají zprávu od Boha. A já na to: "Zprávu pro mě? Od Boha?" A oni řekli: "Ano." Vyrůstala jsem na pacifickém severozápadě kolem mnoha lidí z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a, víte, pracovala jsem s nimi a dokonce s nimi i chodila, ale nikdy jsem tak úplně neznala jejich doktrínu nebo to, co říkají lidem, když jsou na misiích a hádám, že jsem byla tak trochu zvědavá, tak jsem řekla: "Dobře, pojďte dál, prosím." A oni vypadali opravdu potěšeně, protože si myslím, že toto se jim vůbec nestává tak často. (Smích)
(Laughter) It wasn't until years later, looking back on this whole age-of-reason, change-of-birthday thing, that it dawned on me: I wasn't turning seven when I thought I turned seven. I had a whole other month to do anything I wanted to before God started keeping tabs on me. Oh, life can be so cruel. One day, two Mormon missionaries came to my door. Now, I just live off a main thoroughfare in Los Angeles, and my block is -- well, it's a natural beginning for people who are peddling things door to door. Sometimes I get little old ladies from the Seventh Day Adventist Church showing me these cartoon pictures of heaven. And sometimes I get teenagers who promise me that they won't join a gang and just start robbing people, if I only buy some magazine subscriptions from them. So normally, I just ignore the doorbell, but on this day, I answered. And there stood two boys, each about 19, in white, starched short-sleeved shirts, and they had little name tags that identified them as official representatives of the Church of Jesus Christ of Latter-day Saints, and they said they had a message for me, from God. I said, "A message for me? From God?" And they said, "Yes." Now, I was raised in the Pacific Northwest, around a lot of Church of Latter-day Saints people and, you know, I've worked with them and even dated them, but I never really knew the doctrine, or what they said to people when they were out on a mission, and I guess I was sort of curious, so I said, "Well, please, come in." And they looked really happy, because I don't think this happens to them all that often.
Posadila jsem je a donesla jim sklenice vody.
(Laughter)
OK, mám to. Donesla jsem jim sklenice vody. Nedotýkat se svých vlasů, to je základ. (Smích) Nemůžete přede mě dát video, na kterém jsem, a čekat, že si nebudu upravovat vlasy. (Smích) OK. Takže jsem je posadila, donesla jim sklenice vody a po úvodních zdvořilostech řekli: "Věříte, že vás Bůh celým svým srdcem miluje?" A já jsem si říkala: "No, jasně, že věřím v Boha, ale, víte, nemám ráda to slovo srdce, protože Boha polidšťuje, a také nemám ráda slovo 'jeho', protože mu připisuje pohlaví." Ale nechtěla jsem se s těmi chlapci hádat o sémantice, takže jsem po velmi dlouhé a nepříjemné odmlce řekla: "Ano, ano, věřím. Cítím se velmi milovaná." A oni se podívali jeden na druhého a usmáli se, jako že to byla správná odpověď. A pak řekli: "Věříte, že jsme všichni na této planetě bratry a sestrami?" A já odpověděla: "Ano, věřím. Ano, věřím." A ulevilo se mi, že to byla otázka, na niž jsem mohla odpovědět tak rychle. A oni řekli: "Dobře, pak máme příběh, který bychom vám rádi řekli."
And I sat them down, and I got them glasses of water -- Ok, I got it, I got it. I got them glasses of water. Don't touch my hair, that's the thing. (Laughter) You can't put a video of myself in front of me and expect me not to fix my hair. Ok. (Laughter) So I sat them down and I got them glasses of water, and after niceties, they said, "Do you believe that God loves you with all his heart?" And I thought, "Well, of course I believe in God, but you know, I don't like that word 'heart,' because it anthropomorphizes God, and I don't like the word, 'his,' either, because that sexualizes God." But I didn't want to argue semantics with these boys, so after a very long, uncomfortable pause, I said, "Yes, yes, I do. I feel very loved." And they looked at each other and smiled, like that was the right answer. And then they said, "Do you believe that we're all brothers and sisters on this planet?" And I said, "Yes, I do." And I was so relieved that it was a question I could answer so quickly. And they said, "Well, then we have a story to tell you."
A pak mi vykládali příběh o muži jménem Lehi, který žil v Jeruzalému v roce 600 před naším letopočtem. No, podle všeho byli všichni v Jeruzalémě v roce 600 před naším letopočtem totálně zkažení a špatní. Každičký z nich: muž, žena, dítě, kojenec, plod. A Bůh přišel k Lehimu a řekl mu: "Dej svou rodinu do lodě a já tě odsud odvedu." A Bůh je skutečně vedl. Vedl je do Ameriky. Zeptala jsem se: "Do Ameriky? Z Jeruzaléma do Ameriky na lodi v roce 600 před naším letopočtem?
And they told me this story all about this guy named Lehi, who lived in Jerusalem in 600 BC. Now, apparently in Jerusalem in 600 BC, everyone was completely bad and evil. Every single one of them: man, woman, child, infant, fetus. And God came to Lehi and said to him, "Put your family on a boat and I will lead you out of here." And God did lead them. He led them to America. I said, "America?
A oni na to: "Ano." (Smích) Vykládali mi, jak se Lehi a jeho potomci množili a množili a že během 600 let se z nich vytvořily dvě velké rasy: Nefité a Lamanité. Nefité byli naprosto, naprosto dobří -- každičký z nich, a Lamanité byli naprosto zkažení a špatní -- každičký z nich skrz naskrz. (Smích)
(Laughter) From Jerusalem to America by boat in 600 BC?" And they said, "Yes." (Laughter) Then they told me how Lehi and his descendants reproduced and reproduced, and over the course of 600 years, there were two great races of them, the Nephites and the Lamanites, and the Nephites were totally good -- each and every one of them -- and the Lamanites were totally bad and evil -- every single one of them just bad to the bone.
Poté, co Ježíš zemřel za naše hříchy na kříži, stavil se cestou do nebe v Americe a navštívil Nefity. (Smích) Řekl jim, že pokud všichni z nich zůstanou naprosto, naprosto dobří, každičký z nich, vyhrají válku proti zlým Lamanitům. Ale zjevně to někdo zkazil, protože Lamanitům se podařilo zabít všechny Nefity. Všechny až na jednoho, na chlapíka jménem Mormon, který se schovával v lesích a tak se mu podařilo přežít. Zajistil, aby byl celý tento příběh zapsán v reformovaných egyptských hieroglyfech vyrytých do zlatých tabulek, které potom zakopal nedaleko Palmyry v New Yorku. (Smích) Byla jsem napětím bez sebe. (Smích) Zeptala jsem se: "Co se stalo s Lamenity?" A oni odpověděli: "No, oni se tady v Americe stali Indiány." A já řekla: "Takže vy věříte, že Indiáni jsou potomci skrz naskrz zlých lidí?" A oni řekli: "Ano." Pak mi vykládali, jak tenhle chlapík, Joseph Smith, našel zakopané zlaté tabulky přímo na svém dvorku a také tam našel kouzelý kámen, který dal do svého klobouku, do kterého potom strčil svůj obličej, což mu umožnilo přeložit zlaté tabulky z reformované egyptštiny do angličtiny.
Then, after Jesus died on the cross for our sins, on his way up to heaven, he stopped by America and visited the Nephites. (Laughter) And he told them that if they all remained totally, totally good -- each and every one of them -- they would win the war against the evil Lamanites. But apparently somebody blew it, because the Lamanites were able to kill all the Nephites. All but one guy, this guy named Mormon, who managed to survive by hiding in the woods. And he made sure this whole story was written down in reformed Egyptian hieroglyphics chiseled onto gold plates, which he then buried near Palmyra, New York. (Laughter) Well, I was just on the edge of my seat. (Laughter) I said, "What happened to the Lamanites?" And they said, "Well, they became our Native Americans, here in the U.S." And I said, "So, you believe the Native Americans are descended from a people who were totally evil?" And they said, "Yes." Then they told me how this guy named Joseph Smith found those buried gold plates right in his backyard, and he also found this magic stone back there that he put into his hat and then buried his face into, and this allowed him to translate the gold plates
No, v tom okamžiku jsem chtěla těm dvěma chlapcům prostě dát nějakou radu ohledně jejich agitace. (Smích) Chtěla jsem říct: "OK, nezačínejte s tímto příběhem."
from the reformed Egyptian into English. Well, at this point I just wanted to give these two boys some advice about their pitch. (Laughter)
I wanted to say --
(Applause)
"Ok, don't start with this story."
Totiž, i scientologové ví, že musí nejprve začít s testem osobnosti, než začnou -- (Potlesk)
(Laughter) I mean, even the Scientologists know to start with a personality test before they start --
vykládat lidem všechno o Xenu, zlém mezigalaktickém vládci. No, pak se mě zeptali: "Věříte, že Bůh k nám promlouvá skrze své pravé proroky?" A já řekla: "Ne, nevěřím," protože jsem byla tak trochu vyvedená z míry tím příběhem o Lamanitech a bláznivém příběhu o zlatých tabulkách, ale pravdou je, že jsem to moc nepromyslela, tak jsem z toho trochu vycouvala a zeptala se: "Co přesně myslíte pravými? A co myslíte proroky? Mohou jimi být třeba ženy?" A oni řekli: "Ne." A já na to: "Proč?" A oni řekli: "No, protože Bůh dal ženám dar, který je tak úžasný, tak nádherný, že jediný dar, který mu zbyl pro muže, byl dar proroctví." Přemýšlela jsem, co je tím nádherným darem, který dal Bůh ženám. Možná jejich větší schopnost spolupracovat a přizpůsobit se? Větší délka života? Fakt, že ženy bývají mnohem méně
(Applause) telling people all about Xenu, the evil intergalactic overlord. Then, they said, "Do you believe that God speaks to us through his righteous prophets?" And I said, "No, I don't," because I was sort of upset about this Lamanite story and this crazy gold plate story, but the truth was, I hadn't really thought this through, so I backpedaled a little and I said, "Well, what exactly do you mean by 'righteous'? And what do you mean by prophets? Like, could the prophets be women?" And they said, "No." And I said, "Why?" And they said, "Well, it's because God gave women a gift that is so spectacular, it is so wonderful, that the only gift he had left over to give men was the gift of prophecy." What is this wonderful gift God gave women, I wondered? Maybe their greater ability to cooperate and adapt? (Laughter)
násilné než muži? Ale ne, nebyl to žádný z těchto darů. Oni řekli: "No, je to jejich schopnost rodit děti." Já na to: "Ale no tak. Totiž, i kdyby se ženy snažily mít dítě každý rok od doby, kdy je jim 15, až do věku 45 let, za předpokladu, že nezemřou vyčerpáním, pořád to vypadá, že nějaké ženy by měli trochu přebytečného času, aby slyšely Boží slovo." A oni řekli: "Ne." (Smích)
Women's longer lifespan? The fact that women tend to be much less violent than men? But no -- it wasn't any of these gifts. They said, "Well, it's her ability to bear children." I said, "Oh, come on. I mean, even if women tried to have a baby every single year from the time they were 15 to the time they were 45, assuming they didn't die from exhaustion, it still seems like some women would have some time left over to hear the word of God." And they said, "No." (Laughter)
No, už se mi nezdáli tak svěží a šikovní, ale měli ještě něco na srdci. Řekli: "Také věříme tomu, že pokud jste mormonem a žijete v souladu s církví, když zemřete, dostanete se do nebe a budete až na věky se svou rodinou." A já na to: "Bože můj -- (Smích) -- to by pro mě nebyla moc dobrá motivace." (Smích) A oni řekli: "Ah, no, my také věříme,
Well, then they didn't look so fresh-faced and cute to me any more, but they had more to say. They said, "Well, we also believe that if you're a Mormon, and if you're in good standing with the church, when you die, you get to go to heaven and be with your family for all eternity." And I said, "Oh, dear. (Laughter) That wouldn't be such a good incentive for me." (Laughter)
And they said, "Oh.
že když jdete do nebe, vaše tělo bude navráceno do nejlepšího původního stavu. Třeba pokud jste ztratila nohu, získáte ji zpátky. Nebo pokud jste oslepla, můžete opět vidět." A já řekla: "Aha, no, já nemám dělohu, protože jsem měla před několika lety rakovinu. Takže to znamená, že pokud bych šla do nebe dostala bych svoji dělohu zpátky?" A oni na to: "Jistě." A já řekla: "Já ji zpátky nechci. Jsem bez ní docela šťastná." Proboha. Co kdybyste měli plastickou operaci nosu a líbilo se vám to tak? (Smích) Nutil by vás Bůh, abyste získali zpátky svůj starý nos?
(Laughter) Hey! Well, we also believe that when you go to heaven, you get your body restored to you in its best original state. Like, if you'd lost a leg, well, you get it back. Or, if you'd gone blind, you could see." I said, "Oh. Now, I don't have a uterus, because I had cancer a few years ago. So does this mean that if I went to heaven, I would get my old uterus back?" And they said, "Sure." And I said, "I don't want it back. I'm happy without it." Gosh. What if you had a nose job and you liked it? (Laughter)
No, pak mi dali Knihu Mormonovu a řekli mi, abych si přečetla tu a tu kapitolu a pak řekli, že se někdy vrátí a podívají se, jak se mi vede. Myslím, že jsem na to řekla něco jako: "Nespěchejte s tím, prosím," a nebo to možná bylo jenom: "Prosím, ne," a oni pak odešli.
Would God force you to get your old nose back? Then they gave me this Book of Mormon, told me to read this chapter and that chapter, and said they'd come back and check in on me, and I think I said something like, "Please don't hurry," or maybe just, "Please don't," and they were gone.
OK, takže zpočátku jsem si vůči těm chlapcům připadala celkem povýšeně a byla spokojená se svojí tradičnější vírou. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem k sobě musela být upřímná. Kdyby někdo přišel k mým dveřím a já bych od něj slyšela katolické učení a dogmata úplně poprvé a oni by řekli: "Věříme, že Bůh oplodnil velmi mladou ženu, aniž by mezi nimi došlo k pohlavnímu styku, a fakt, že byla pannou, je pro nás šíleně důležitý -- (Smích) -- a ona měla miminko, které bylo Božím synem." Totiž, myslela bych si, že to je úplně stejně absurdní. Jenom jsem na ten příběh už zvyklá. (Smích) Takže jsem si nemohla dovolit cítit se vůči těm chlapcům povýšeně.
Ok, so I initially felt really superior to these boys, and smug in my more conventional faith. But then the more I thought about it, the more I had to be honest with myself. If someone came to my door and I was hearing Catholic theology and dogma for the very first time, and they said, "We believe that God impregnated a very young girl without the use of intercourse, and the fact that she was a virgin is maniacally important to us." (Laughter) "And she had a baby, and that's the son of God," I mean, I would think that's equally ridiculous. I'm just so used to that story. (Laughter) So, I couldn't let myself feel condescending towards these boys.
Ale ta otázka, kterou mi položili, když přišli, mi pořád zněla v hlavě: Věřím, že mě Bůh miluje celým svým srdcem? Protože jsem si nebyla úplně jistá, jak odpovědět. Kdyby se mě zeptali: "Cítíš, že Bůh tě miluje celým svým srdcem?" To by pak bylo docela jiné, myslím, že bych odpověděla hned: Ano, ano, cítím to pořád. Cítím Boží lásku, když se trápím a jsem zmatená a cítím, že mě utěšuje a stará se o mě. Boží láska je mým útočištěm, když nerozumím tomu, proč se stalo neštěstí, a cítím Boží lásku, když se s vděčností podívám na všechnu krásu, kterou vidím. Ale od té doby, co mi položili tu otázku se slovem věřit, bylo to tak nějak všechno jiné, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem věřila tomu, co jsem tak jasně cítila.
But the question they asked me when they first arrived really stuck in my head: Did I believe that God loved me with all his heart? Because I wasn't exactly sure how I felt about that question. Now, if they had asked me, "Do you feel that God loves you with all his heart?" Well, that would have been much different, I think I would have instantly answered, "Yes, yes, I feel it all the time. I feel God's love when I'm hurt and confused, and I feel consoled and cared for. I take shelter in God's love when I don't understand why tragedy hits, and I feel God's love when I look with gratitude at all the beauty I see." But since they asked me that question with the word "believe" in it, somehow it was all different, because I wasn't exactly sure if I believed what I so clearly felt.