Když přemýšlíte o přizpůsobivosti v kontextu technologií, je to ve skutečnoti mnohem jednodušší. Dnes uvidíte další přednášející, a já už vím, že budou mluvit o přelomových věcech, ale technologie taková nikdy není. Z tohoto pohledu je tedy velmi snadné být přizpůsobivý. Myslím si, že když se podíváme na to, co se stalo s internetem, za posledních neuvěřitelných šest let, zjistíme, že je obtížné najít byť jen adekvátní analogii. Spoustu z toho, jak se rozhodujeme, jak bychom měli reagovat na věci a co bychom měli očekávat od budoucnosti závisí na tom, jak škatulkujeme věci a jak je kategorizujeme.
When you think about resilience and technology it's actually much easier. You're going to see some other speakers today, I already know, who are going to talk about breaking-bones stuff, and, of course, with technology it never is. So it's very easy, comparatively speaking, to be resilient. I think that, if we look at what happened on the Internet, with such an incredible last half a dozen years, that it's hard to even get the right analogy for it. A lot of how we decide, how we're supposed to react to things and what we're supposed to expect about the future depends on how we bucket things and how we categorize them.
Takže si myslím, že velmi lákavou analogií vzestupu a pádu internetové bubliny, kterou jsme si právě prošli, je zlatá horečka. Je jednoduché tuto analogii považovat za zcela odlišnou od některých jiných případů, které by jste mohli vybrat.. Ale za prvé - obě byly opravdu skutečné. V roce 1894, v době zlaté horečky, bylo z Kalifornie odvezeno zlato v hodnotě přes 700 milionu dolarů. To bylo velmi skutečné. Internet byl také skutečný. Je to skutečný způsob, jak spolu mohou lidé komunikovat. A to už něco znamená. Obrovský vzestup a obrovský pád na straně jedné. A obrovský vzestup a obrovský pád na straně druhé. Dále, v obou se objevilo spoustu hypu. Nemusím zde připomínat všechen hype, který byl spojován s internetem - například GetRich.com.
And so I think the tempting analogy for the boom-bust that we just went through with the Internet is a gold rush. It's easy to think of this analogy as very different from some of the other things you might pick. For one thing, both were very real. In 1849, in that Gold Rush, they took over $700 million worth of gold out of California. It was very real. The Internet was also very real. This is a real way for humans to communicate with each other. It's a big deal. Huge boom. Huge boom. Huge bust. Huge bust. You keep going, and both things are lots of hype. I don't have to remind you of all the hype that was involved with the Internet -- like GetRich.com.
Ale stejné případy se objevily i ve spojitosti se zlatou horečkou. "Zlato, Zlato. Zlato." "Šedesát osm boháčů na parníku Portland. Hromady žlutého kovu." "Někteří mají 5 000. Spoustu z nich mělo ještě víc." "Pár z nich si přivezlo po 100 000 dolarech." Lidé velmi snadno podléhají nadšení, když čtou takové články. "Eldorado Spojených států Amerických: Objev nevyčerpatelných zásob zlata v Kalifornii." A paralela mezi zlatou horečkou a internetovou horečkou se stupňuje. Spoustu lidí opustilo to, co do té doby dělalo. A co se stalo -- , u zlaté horečky to tak pokračovalo roky,
But you had the same thing with the Gold Rush. "Gold. Gold. Gold." Sixty-eight rich men on the Steamer Portland. Stacks of yellow metal. Some have 5,000. Many have more. A few bring out 100,000 dollars each. People would get very excited about this when they read these articles. "The Eldorado of the United States of America: the discovery of inexhaustible gold mines in California." And the parallels between the Gold Rush and the Internet Rush continue very strongly. So many people left what they were doing. And what would happen is -- and the Gold Rush went on for years.
lidé z Východního pobřeží v roce 1849, když prvně začali dostávat tyto zprávy, nejdřív pomysleli: "Ale ne, to nemůže být pravda." Ale zprávy o lidech, kteří náhle zbohatli, stále pokračovaly i v roce 1950. A oni si pořád mysleli, že to není skutečné. Kolem roku 1852 si ale pomysleli: "Nejsem já ten nejhloupější člověk na Zemi, když se taky neženu do Kalifornie?" A najednou si řekli, že asi opravdu jsou. To je mimochodem příklad akcí komunity. Místní komunity na Východní pobřeží se spojily a celé týmy deseti až dvaceti lidí cestovaly přes Spojené státy, a začaly zakládat společnosti. Nebyly to většinou akce jednotlivců. Nezáleželo přitom na tom, jestli jste byl právník nebo bankéř. Lidé jednoduše opustili, co do té doby dělali, a bez ohledu na své zkušenosti začali rýžovat zlato.
People on the East Coast in 1849, when they first started to get the news, they thought, "Ah, this isn't real." But they keep hearing about people getting rich, and then in 1850 they still hear that. And they think it's not real. By about 1852, they're thinking, "Am I the stupidest person on Earth by not rushing to California?" And they start to decide they are. These are community affairs, by the way. Local communities on the East Coast would get together and whole teams of 10, 20 people would caravan across the United States, and they would form companies. These were typically not solitary efforts. But no matter what, if you were a lawyer or a banker, people dropped what they were doing, no matter what skill set they had, to go pan for gold.
Tento chlápek nalevo, Dr. Richard Beverley Cole, který žil ve Filadelfii, se vydal na Panamskou cestu. Plavili se lodí jižně k Panamě, cestou přes Isthmus Panamy, a poté se vydali jinou lodí na sever. Tento můž, Dr. Toland, zase jel krytým vozem až do Kalifornie. Tady je možné vidět další paralely. Doktoři opouštějící své praxe. Oba přitom byly velmi úspěšní - lékař v prvním případě a chirurg v tom druhém. A stejné věci se staly na internetu. Vezměme si stránku DrKoop.com.
This guy on the left, Dr. Richard Beverley Cole, he lived in Philadelphia and he took the Panama route. They would take a ship down to Panama, across the isthmus, and then take another ship north. This guy, Dr. Toland, went by covered wagon to California. This has its parallels, too. Doctors leaving their practices. These are both very successful -- a physician in one case, a surgeon in the other. Same thing happened on the Internet. You get DrKoop.com.
(Smích)
(Laughter)
V době zlaté horečky lidé doslova skákali z lodí. V jednu chvíli byl přístav v San Franciscu ucpán až šesti sty loděmi, protože jejich posádky, které se do přístavu dostaly, loď opustily, aby mohly jít hledat zlato. Takže zde bylo doslova 600 kapitánů a 600 lodí. Přeměnili proto lodě na hotely, protože s nimi beztak nemohli nikam odplout. Máte internetovou horečku a máte zlatou horečku. Viděli jste také několik excesů, které internetová horečka vytvořila a stalo se to samé. Pevnost v San Franciscu měla toho času okolo 1,300 vojáků. Polovina z nich dezertovala, aby mohla jít hledat zlato. A velení nenechalo jít druhou polovinu jít hledat tu první, protože se bálo, že se už také nevrátí.
In the Gold Rush, people literally jumped ship. The San Francisco harbor was clogged with 600 ships at the peak because the ships would get there and the crews would abandon to go search for gold. So there were literally 600 captains and 600 ships. They turned the ships into hotels, because they couldn't sail them anywhere. You had dotcom fever. And you had gold fever. And you saw some of the excesses that the dotcom fever created and the same thing happened. The fort in San Francisco at the time had about 1,300 soldiers. Half of them deserted to go look for gold. And they wouldn't let the other half out to go look for the first half because they were afraid they wouldn't come back.
(Smích)
(Laughter)
Jeden z vojáků napsal domů dopis, v němž přímo napsal: "Vnitřní boj mezi Dobrem se šesti dolary a měsíc" a Zlem se sedmdesáti pěti dolary na den, je opravdu těžký." V době zlaté horečky měli strašně silný syndrom vyhoření. Strašně silný. Tato fotka pochází ze zlaté horečky v Klondiku, ze stezky White Pass. Naložili svoje mezky a koně, ale nenaplánovali to správně. Nevěděli ve skutečnosti, jak daleko budou muset cestovat. A tak přetížili svoje koně stovkami a stovkami kily nákladu. Bylo to popravdě tak špatné, že většina koní umřela ještě dřív, než se stačili dostat do cíle. Díky tomu byla stezka nakonec přejmenována na "Stezku mrtvého koně".
And one of the soldiers wrote home, and this is the sentence that he put: "The struggle between right and six dollars a month and wrong and 75 dollars a day is a rather severe one." They had bad burn rate in the Gold Rush. A very bad burn rate. This is actually from the Klondike Gold Rush. This is the White Pass Trail. They loaded up their mules and their horses. And they didn't plan right. And they didn't know how far they would really have to go, and they overloaded the horses with hundreds and hundreds of pounds of stuff. In fact it was so bad that most of the horses died before they could get where they were going. It got renamed the "Dead Horse Trail."
Kanadský ministr vnitra tehdy napsal: "Tisíce nákladních koní leží mrtvých podél cesty, občas ve skupinách pod útesy, společně s nákladními sedly a svým nákladem v místech, kam dopadli, občas propleteny v masách vyplňujíc bahenní jámy a poskytujíc tak jediná pevná místa pro naše zubožená nákladní zvířata. Občas, a lituji, že to musím říct, unavení, ale přesto naživu, si ani neuvědomujeme skutečnost, že se ti ubozí chudáci stali půdou pod kopyty naší kavalkády. Prázdné oční důlky nákladních zvířat jsou všude lákajíc myriády havranů podél cesty. Ta nelidskost, jaké byla tato stezka svědkem, ten žal a utrpení, jakým zde tolik bytostí prošlo, si ani není možné představit. A už vůbec jej není možné náležitě popsat slovy."
And the Canadian Minister of the Interior wrote this at the time: "Thousands of pack horses lie dead along the way, sometimes in bunches under the cliffs, with pack saddles and packs where they've fallen from the rock above, sometimes in tangled masses, filling the mud holes and furnishing the only footing for our poor pack animals on the march, often, I regret to say, exhausted, but still alive, a fact we were unaware of, until after the miserable wretches turned beneath the hooves of our cavalcade. The eyeless sockets of the pack animals everywhere account for the myriads of ravens along the road. The inhumanity which this trail has been witness to, the heartbreak and suffering which so many have undergone, cannot be imagined. They certainly cannot be described."
Víte, bez toho zápachu, který tuto událost provázel, máme to stejné na internetu - opravdu velmi silná míra vyhoření. Pustím Vám jedno video a určitě si na to hned vzpomente. Je to reklama, která byla nasazena na Super Bowlu v roce 2000.
And you know, without the smell that would have accompanied that, we had the same thing on the Internet: very bad burn rate calculations. I'll just play one of these and you'll remember it. This is a commercial that was played on the Super Bowl in the year 2000.
(Video): Nevěsta #1: Říkal jste, že máte velký výběr pozvánek. Prodavač: Ale my máme. Nevěsta #2: Tak proč má ona stejnou pozvánku jako já? Hlasatel: Co může být pro někoho maličkost... Nevěsta #3: A mám tě, skrčku. Hlasatel: ...může být skutečný problém pro Vás. Manžel #1: To je tvoje manželka? Manžel #2: V příštích 15 minutách ještě ne. Hlasatel: Konec konců, je to Váš výjimečný den. OurBeginning.com. Život je událost. Řekněte to světu.
(Video): Bride #1: You said you had a large selection of invitations. Clerk: But we do. Bride #2: Then why does she have my invitation? Announcer: What may be a little thing to some ... Bride #3: You are mine, little man. Announcer: Could be a really big deal to you. Husband #1: Is that your wife? Husband #2: Not for another 15 minutes. Announcer: After all, it's your special day. OurBeginning.com. Life's an event. Announce it to the world.
Jeff Bezos: Je opravdu těžké pochopit, na co je to vlastně reklama.
Jeff Bezos: It's very difficult to figure out what that ad is for.
(Smích)
(Laughter)
Přesto za ni utratili tři a půl milionu dolarů, aby ji mohli odvysílat o přestávce Super Bowlu 2000. A to i přesto, že jejich roční příjmy v té době byly jen jeden milion dolarů. A tady se dostáváme k momentu, kdy se naše analogie se zlatou horečkou začíná rozcházet. A řekl bych, že docela významně. U zlaté horečky platí, že když je po všem, je po všem. Například tady: "Tady v Dawsonu je v současnosti spoustu mužů, kteří cítí obrovské zklamání. Cestou sem ušli tisíce mil nebezpečných cest. Riskovali svůj život, zdraví a majetek, strávili měsíce tou nejnamáhavější prací, jakou je možné vykonávat, aby ve chvíli, kdy jejich očekávání dosáhlo svého vrcholu, zjistili jenom to, že zde pro ně už ve skutečnosti nic není."
But they spent three and a half million dollars in the 2000 Super Bowl to air that ad, even though, at the time, they only had a million dollars in annual revenue. Now, here's where our analogy with the Gold Rush starts to diverge, and I think rather severely. And that is, in a gold rush, when it's over, it's over. Here's this guy: "There are many men in Dawson at the present time who feel keenly disappointed. They've come thousands of miles on a perilous trip, risked life, health and property, spent months of the most arduous labor a man can perform and at length with expectations raised to the highest pitch have reached the coveted goal only to discover the fact that there is nothing here for them."
Příběh, který se tehdy opakoval velmi často. Protože když seberete i poslední kousek zlata, což se stalo velmi rychle... Když se totiž podíváte na zlatou horečku roku 1849, v celém regionu amerických řek byl během dvou let prozkoumaný každý kámen. Od té chvíle byly jenom velké společnosti, které používaly sofistikovanější těžební technologie, odtud schopné získat zlato. Je tady ale jiná analogie, která vám umožní být neuvěřitelně optimističtí, a tou je analogie s elektrickým průmyslem. Můžeme najít spoustu podobností mezi internetem a elektrickým průmyslem. U elektrického průmyslu totiž musíte... Jedna z nich je, že jsou obě tenké, horizontálně, takže umožňují vrstvám pronikat napříč různými průmysly. Nejedná se o jasně specifickou věc.
And that was, of course, the very common story. Because when you take out that last piece of gold -- and they did incredibly quickly. I mean, if you look at the 1849 Gold Rush -- the entire American river region, within two years -- every stone had been turned. And after that, only big companies who used more sophisticated mining technologies started to take gold out of there. So there's a much better analogy that allows you to be incredibly optimistic and that analogy is the electric industry. And there are a lot of similarities between the Internet and the electric industry. With the electric industry you actually have to -- one of them is that they're both sort of thin, horizontal, enabling layers that go across lots of different industries. It's not a specific thing.
Ale elektřina je zároveň velmi velmi široká, takže ji musíte svým způsobem zůžit. Můžeme ji použít jako neuvěřitelný prostředek přenosu síly. Je to také neuvěřitelný prostředek pro koordinaci informačních toků ve velmi precizní podobě. Některé věci na elektřině jsou opravdu velmi zajímavé. A část elektrické revoluce, na kterou bych se rád zaměřil je svým způsobem zlatá éra spotřebičů. Hitem, který připravil svět na příchod spotřebičů, byla žárovka. Žárovka je skutečným důvodem, proč si lidé začali zřizovat elektřinu. V době, kdy si po světě začali zavádět elektřinu, ještě vůbec nepomýšleli na spotřebiče. Nepřemýšleli o tom jako o přívodu elektřiny do domu, ale jako o přívodu světla do domu. A než si ten rozdíl uvědomili, trvalo to spoustu času.
But electricity is also very, very broad, so you have to sort of narrow it down. You know, it can be used as an incredible means of transmitting power. It's an incredible means of coordinating, in a very fine-grained way, information flows. There's a bunch of things that are interesting about electricity. And the part of the electric revolution that I want to focus on is sort of the golden age of appliances. The killer app that got the world ready for appliances was the light bulb. So the light bulb is what wired the world. And they weren't thinking about appliances when they wired the world. They were really thinking about -- they weren't putting electricity into the home; they were putting lighting into the home. And, but it really -- it got the electricity. It took a long time.
Jednalo se tehdy o obrovskou - jak asi tušíte - o ohromný příliv kapitálu. Celé ulice musely být rozbourány. Tohle jsou práce, které se prováděly v dolním Manhattanu, kde se stavěly jedny z prvních elektráren. Musely se roztrhat celé ulice. Edisonova elektrická společnost, později Edison General Electric, ještě později General Electric (GE), zaplatila za všechno tohle překopání ulic. Neskutečně drahá záležitost. Ale tohle... tohle ještě není ta část, která se nejvíc podobá internetu. Protože, jestli si pamatujete, internet stanul na vrcholu celé této mohutné infrastruktury, která byla zavedena díky dálkové telefonní sítě. Takže všechny ty kabely a veškerá ta mohutná infrastruktura... Vraťme se teď do svým způsobem výbušné doby internetu v roce 1994, do chvíle, kdy internet rostl o 2,300 procent za rok. Jak vůbec mohl v roce 1994 vzrůst internet o 2,300 procent, když do něj lidé ve skutečnosti ani pořádně neinvestovali? No protože potřebná infrastruktura už byla předem vytvořena.
This was a huge -- as you would expect -- a huge capital build out. All the streets had to be torn up. This is work going on down in lower Manhattan where they built some of the first electric power generating stations. And they're tearing up all the streets. The Edison Electric Company, which became Edison General Electric, which became General Electric, paid for all of this digging up of the streets. It was incredibly expensive. But that is not the -- and that's not the part that's really most similar to the Web. Because, remember, the Web got to stand on top of all this heavy infrastructure that had been put in place because of the long-distance phone network. So all of the cabling and all of the heavy infrastructure -- I'm going back now to, sort of, the explosive part of the Web in 1994, when it was growing 2,300 percent a year. How could it grow at 2,300 percent a year in 1994 when people weren't really investing in the Web? Well, it was because that heavy infrastructure had already been laid down.
To žárovka položila základy této mohutné infrastruktury a poté se začaly objevovat domácí spotřebiče. A byla to opravdu síla. Prvním z nich byl elektrický větrák. Tento pochází z roku 1890. Doba spotřebičů, zlatá doba spotřebičů trvala, v závislosti na tom, jak se to rozhodnete měřit, od 40 do 60 let. Bylo to opravdu dlouho. Vše začalo okolo roku 1890. A elektrický větrák byl obrovský úspěch. Elektrická žehlička, podobně úspěšná. Mimochodem - tohle stálo u zrodu dnešních "Azbestových soudních procesů".
So the light bulb laid down the heavy infrastructure, and then home appliances started coming into being. And this was huge. The first one was the electric fan -- this was the 1890 electric fan. And the appliances, the golden age of appliances really lasted -- it depends how you want to measure it -- but it's anywhere from 40 to 60 years. It goes on a long time. It starts about 1890. And the electric fan was a big success. The electric iron, also very big. By the way, this is the beginning of the asbestos lawsuit.
(Smích)
(Laughter)
Tady pod tou rukojetí je azbest. A tady máme první vysavač - Skinnerův vysavač z roku 1905 společnosti Hoover. Tenhle vážil 46 kilo, potřeboval dvoučlennou obsluhu a stál čtvrtinu ceny auta. Takže se ho moc neprodalo. Byl to skutečně produkt čistě pro early-adoptery... (Smích) Skinnerův vysavač z roku 1905. Ale o tři roky později, v roce 1908, už vážil jen 20 kilo. Ne všechny věci byly vysoce úspěšné.
There's asbestos under that handle there. This is the first vacuum cleaner, the 1905 Skinner Vacuum, from the Hoover Company. And this one weighed 92 pounds and took two people to operate and cost a quarter of a car. So it wasn't a big seller. This was truly, truly an early-adopter product -- (Laughter) the 1905 Skinner Vacuum. But three years later, by 1908, it weighed 40 pounds. Now, not all these things were highly successful.
(Smích)
(Laughter)
Například toto je elektrický rovnač kravat, který se ve skutečnosti nikdy neuchytil. Předpokládám, že si lidé řekli, že své kravaty nebudou mačkat. Tohle se taky nikdy doopravdy neuchytilo: elektrický vyhřívač a sušička bot v jednom. Žádný velký hit. A to se prodával v šesti různých barvách.
This is the electric tie press, which never really did catch on. People, I guess, decided that they would not wrinkle their ties. These never really caught on either: the electric shoe warmer and drier. Never a big seller. This came in, like, six different colors.
(Smích)
(Laughter)
Nevím, proč to tak bylo. Ale myslím si, víte, občas prostě není pro daný vynález vhodná doba. Možná, že je právě teď ta správná chvíle to s ním zkusit znovu. Takže možná bychom pro to mohli vytvořit reklamu na Super Bowl. Potřebujeme toho správného partnera. Myslím si, že... (Smích) Myslím, že by to opravdu stálo za pokus, dát tomu ještě jednu šanci. Ale touster byl hit, protože předtím připravovali touasty na otevřeném ohni, což zabralo spoustu času a pozornosti. Rád bych zdůraznil jednu věc. Tohle je... určitě víte, co to je. V té době ještě nevynalezli elektrickou zásuvku. Takže tohle je... pamatujte - neměli ve svých domech kabely kvůli elektřině. Měli tam kabely kvůli světlům. Takže, aby zapojili svoje spotřebiče, museli... v každém pokoji byla většinou na stropě objímka pro žárovku. A do ní zapojovali své spotřebiče.
I don't know why. But I thought, you know, sometimes it's just not the right time for an invention; maybe it's time to give this one another shot. So I thought we could build a Super Bowl ad for this. We'd need the right partner. And I thought that really -- (Laughter) I thought that would really work, to give that another shot. Now, the toaster was huge because they used to make toast on open fires, and it took a lot of time and attention. I want to point out one thing. This is -- you guys know what this is. They hadn't invented the electric socket yet. So this was -- remember, they didn't wire the houses for electricity. They wired them for lighting. So your -- your appliances would plug in. They would -- each room typically had a light bulb socket at the top. And you'd plug it in there.
Vlastně pokud jste v Disney Worldu navštívili atrakci "Kolotoč pokroku", mohli jste vidět tohle. Kabely, které vedou nahodu do tohoto lustru. Všechny spotřebiče se tak zapojovaly. Prostě jste museli vyšroubovat žárovku, pokud jste chtěli připojit svůj spotřebič. A další věcí, která byla opravdu obrovským, ale obrovským hitem, byla pračka. Byl to předmět nesmírné žárlivosti a chtíče. Každý tehdy chtěl mít jednu z těchto elektrických praček. Na levé straně jste měli mýdlovou vodu. Tady je rotor, který roztáčel tento motor. A opravdu to čistilo Vaše oblečení. Tady byla čistá voda na máchání. Takže jste vytáhli šaty odtud, dali je sem a poté jste je projeli skrz tento elektrický ždímač. Pračka byla opravdu obrovský hit. Nechávali jste ji na verandě. Byla totiž trochu špinavá a nepraktická. A táhli jste od ní dlouhý kabel až do domu, kde jste jej zašroubovali do objímky pro žárovku.
In fact, if you've seen the Carousel of Progress at Disney World, you've seen this. Here are the cables coming up into this light fixture. All the appliances plug in there. And you would just unscrew your light bulb if you wanted to plug in an appliance. The next thing that really was a big, big deal was the washing machine. Now, this was an object of much envy and lust. Everybody wanted one of these electric washing machines. On the left-hand side, this was the soapy water. And there's a rotor there -- that this motor is spinning. And it would clean your clothes. This is the clean rinse-water. So you'd take the clothes out of here, put them in here, and then you'd run the clothes through this electric wringer. And this was a big deal. You'd keep this on your porch. It was a little bit messy and kind of a pain. And you'd run a long cord into the house where you could screw it into your light socket.
(Smích)
(Laughter)
To je ve skutečnosti důležitý bod mé prezentace, protože v té době ještě nebyl vynalezen vypínač. Vypínač na spotřebičích přišel až mnohem později, protože jim tehdy nedával moc smysl. Víte, nechtěli jste, aby spotřebiče zabírali místo Vašim žárovkám, takže jakmile jste dokončili svou práci, jednoduše jste je zase odšroubovali. Tak se to prostě délávalo. Nebyl důvod je vypínat. Takže, jak jsem už říkal, v té době nebyla vymyšlena ani zásuvka, takže pračka byla docela nebezpečné zařízení. A... Když trochu zabádáte, objevíte opravdu příšerné popisy toho, jak se lidem v podobných zařízeních zachytávaly vlasy a oblečení. Nemohli jednoduše vytrhnout kabel ze zásuvky, protože byl zašroubován v objímce uvnitř domu.
And that's actually kind of an important point in my presentation, because they hadn't invented the off switch. That was to come much later -- the off switch on appliances -- because it didn't make any sense. I mean, you didn't want this thing clogging up a light socket. So you know, when you were done with it, you unscrewed it. That's what you did. You didn't turn it off. And as I said before, they hadn't invented the electric outlet either, so the washing machine was a particularly dangerous device. And there are -- when you research this, there are gruesome descriptions of people getting their hair and clothes caught in these devices. And they couldn't yank the cord out because it was screwed into a light socket inside the house.
(Smích) A ani zde nebyl vypínač, takže to nebyla moc sranda. Můžete si myslet, že to byla od našich předků neuvěřitelná hloupost, když takhle zapojovali věci do objímek pro žárovky. Ale víte, než začneme odsuzovat naše předky, rád bych vám něco ukázal - takto vypadá moje konferenční místnost. Podle mě je to totální improvizovaný zmatek. Zaprvé - je to nainstalováno vzhůru nohama. Tahle zásuvka... (Smích) Kabely z ní neustále vypadávají, takže jsem je přilepil izolepou.
(Laughter) And there was no off switch, so it wasn't very good. And you might think that that was incredibly stupid of our ancestors to be plugging things into a light socket like this. But, you know, before I get too far into condemning our ancestors, I thought I'd show you: this is my conference room. This is a total kludge, if you ask me. First of all, this got installed upside down. This light socket -- (Laughter) and so the cord keeps falling out, so I taped it in.
(Smích)
(Laughter)
Mělo to být.. nechtějte, abych pokračoval. A to ještě není to nejhorší. Takhle to vypadá, když se podíváte pod můj stůl. Vyfotil jsem to jen před dvěma dny. Takže jsme opravdu moc nepostoupili vpřed od roku 1908.
This is supposed -- don't even get me started. But that's not the worst one. This is what it looks like under my desk. I took this picture just two days ago. So we really haven't progressed that much since 1908.
(Smích)
(Laughter)
Je to úplný, ale naprostý nepořádek. A, víte, myslíme si, že se věci zlepšují, ale zkoušeli jste si sami nainstalovat 802.11?
It's a total, total mess. And, you know, we think it's getting better, but have you tried to install 802.11 yourself?
(Smích)
(Laughter)
Jen to zkuste. Je to opravdu dřina. Znám lidi s doktoráty z počítačových věd... a ten úkol je přivedl až k slzám, skutečným slzám. (Smích) Navíc se předpokládá, že už v domě máte DSL. Pokuste se do domu nainstalovat DSL. Ani technici, kteří to dělají každý den, to nezvládnou. Většinou musí přijít natřikrát. Jeden z mých přátel mi říkal, co se mu stalo: nejenom, že po tom co přijeli museli dlouho čekat, než přijedou ti technici, ale když ti už konečně také dorazili, už potřetí, museli ještě zavolat někomu jinému. A byli opravdu rádi, že ten chlápek měl telefon s hlasitým odposlechem, protože pak museli čekat další hodinu na drátě, aby mohli mluvit s někým, kdo jim dá přístupový kód. po tom co přijeli. Takže... Takže sami jsme v dost improvizovaném zmatku.
I challenge you to try. It's very hard. I know Ph.D.s in Computer Science -- this process has brought them to tears, absolute tears. (Laughter) And that's assuming you already have DSL in your house. Try to get DSL installed in your house. The engineers who do it everyday can't do it. They have to -- typically, they come three times. And one friend of mine was telling me a story: not only did they get there and have to wait, but then the engineers, when they finally did get there, for the third time, they had to call somebody. And they were really happy that the guy had a speakerphone because then they had to wait on hold for an hour to talk to somebody to give them an access code after they got there. So we're not -- we're pretty kludge-y ourselves.
Mimochodem, DSL je jeden velký improvizovaný zmatek. Víte, je to pár spletených měděných drátů, které nebyly nikdy designovány pro podobné použití. Myslím, že celá ta věc... Jsme opravdu velmi primitivní. A to je částečně to, co se Vám tu snažím říct. Protože pokud byste se na přizpůsobivost dívali z pohledu zlaté horečky, byli byste teď pěkně deprimováni. Poslední zlatý nuget by už totiž byl dávno pryč. Ale dobrou zprávou je, že s inovacemi ani žádný poslední nuget neexistuje. Každá nová věc dává vzniknout dvěma novým otázkám a dvěma novým příležitostem.
By the way, DSL is a kludge. I mean, this is a twisted pair of copper that was never designed for the purpose it's being put to -- you know it's the whole thing -- we're very, very primitive. And that's kind of the point. Because, you know, resilience -- if you think of it in terms of the Gold Rush, then you'd be pretty depressed right now because the last nugget of gold would be gone. But the good thing is, with innovation, there isn't a last nugget. Every new thing creates two new questions and two new opportunities.
A pokud tomu uvěříte, pak uvěříte i v to, že kde jsme.... a tomu já věřím... Věřím, že kam jsme se dostali s našim improvizovaným zmatkem... A to jsem ani nemluvil o uživatelském prostředí na webu... A tam je tolik zmatku a improvizace, tolik hrozných věcí... Právě teď jsme s internetem v bodě, kde se nacházela Hurleyho pračka roku 1908. Přesně tam jsme. Sice se nám do něj nezachytávají vlasy, ale ta úroveň primitivnosti je stejná. Jsme v roce 1908.
And if you believe that, then you believe that where we are -- this is what I think -- I believe that where we are with the incredible kludge -- and I haven't even talked about user interfaces on the Web -- but there's so much kludge, so much terrible stuff -- we are at the 1908 Hurley washing machine stage with the Internet. That's where we are. We don't get our hair caught in it, but that's the level of primitiveness of where we are. We're in 1908.
A pokud tomu uvěříte, věci jako tohle vás nebudou trápit. Tohle je z roku 1996: "Žádný z těch zbytečných přídavků, které vytváří online zážitky, za ty trable nestojí." 1998: "Amazon.toast." V roce 1999: "Amazon.bomba." Moje máma ten obrázek nesnáší.
And if you believe that, then stuff like this doesn't bother you. This is 1996: "All the negatives add up to making the online experience not worth the trouble." 1998: "Amazon.toast." In 1999: "Amazon.bomb." My mom hates this picture.
(Smích)
(Laughter)
Ale pokud skutečně uvěříte, že jsme v raných počátcích internetu, pokud uvěříte, že je to Hurleyho pračka z roku 1908, pak budete neuvěřitelně optimističtí. A myslím si, že to je přestě to, co právě prožíváme. A věřím, že před námi leží ještě víc dalších inovací, než kolik jich už máme za sebou. Sears v roce 1917 napsal... Rád bych to přečetl přesně... Jedná se o inzerát, který vyšel v roce 1917. Stojí zde: "Používejte svou elektřinu pro více věcí, než jen pro světlo." A to je přesně ten moment, v němž jsme nyní i my. Stojíme teprve na samotném počátku. Děkuji mnohokrát.
She -- but you know, if you really do believe that it's the very, very beginning, if you believe it's the 1908 Hurley washing machine, then you're incredibly optimistic. And I do think that that's where we are. And I do think there's more innovation ahead of us than there is behind us. And in 1917, Sears -- I want to get this exactly right. This was the advertisement that they ran in 1917. It says: "Use your electricity for more than light." And I think that's where we are. We're very, very early. Thank you very much.