Budu mluvit o práci, hlavně o důvodech, které vedou lidi k tomu v práci moc práce neudělat, což je problém, který máme v zásadě všichni. Ale vezměme to od začátku. Existují firmy, neziskové a charitativní organizace a spousta dalších skupin, které někoho zaměstnávají, nebo pro ně pracují dobrovolníci. Všechny ty společnosti od svých zaměstnanců očekávají, že odvedou skvělou práci. Teda, aspoň doufám. Doufejme, že aspoň dobrou práci, nebo ještě lépe skvělou práci. Většinou si taky řeknou, že by měli být na jednom místě, odkud by pracovali. Takže se nějaká společnost, charitativní nebo jakákoliv jiná organizace většinou, když nemáte to štěstí a nepracujete v Africe – většina lidí musí denně chodit do kanceláře. A proto firmy staví kanceláře. Koupí nebo si pronajmou budovu, nebo si najmou prostor, a ten prostor zaplní. Dají tam stoly, židle, počítače, software, internetové připojení, možná lednici nebo něco takového, a po svých zaměstnancích nebo dobrovolnících chtějí, aby na takové místo denně přicházeli a dobře pracovali. Vypadá to jako rozumná úvaha.
So I'm going to talk about work; specifically, why people can't seem to get work done at work, which is a problem we all kind of have. But let's sort of start at the beginning. So, we have companies and non-profits and charities and all these groups that have employees or volunteers of some sort. And they expect these people who work for them to do great work -- I would hope, at least. At least good work, hopefully, at least it's good work -- hopefully great work. And so what they typically do is they decide that all these people need to come together in one place to do that work. So a company, or a charity, or an organization of any kind, unless you're working in Africa, if you're really lucky to do that -- most people have to go to an office every day. And so these companies, they build offices. They go out and they buy a building, or they rent a building, or they lease some space, and they fill this space with stuff. They fill it with tables, or desks, chairs, computer equipment, software, Internet access, maybe a fridge, maybe a few other things, and they expect their employees, or their volunteers, to come to that location every day to do great work. It seems like it's perfectly reasonable to ask that.
Ale když se pak s někým bavíte, nebo se zamyslíte sami nad sebou a zeptáte se: Kam ve skutečnosti chcete jít, když nutně potřebujete něco udělat? – zjistíte, že nikdo většinou neodpoví to, co by čekali jejich zaměstnavatelé. Když se někoho zeptáte: Kam jdete, když vážně potřebujete něco udělat? Existují víceméně tři odpovědi. Buď je to určité místo, prostor nebo místnost. Nebo pohyblivý objekt. Anebo, za třetí, doba.
However, if you actually talk to people and even question yourself, and you ask yourself, where do you really want to go when you really need to get something done? You'll find out that people don't say what businesses think they would say. If you ask people the question: Where do you need to go when you need to get something done? Typically, you get three different kinds of answers. One is kind of a place or a location or a room. Another one is a moving object, and a third is a time.
Uvedu pár příkladů. Když se někoho ptám – a už se na to ptám asi deset let – "Kam jdete, když opravdu potřebujete něco udělat?" Odpověď většinou zní: na terasu, na verandu, do kuchyně. Nebo taky do pokoje pro hosty, do přízemí, do kavárny, do knihovny. Někdo odpoví, že jede vlakem, letadlem, autem, zkrátka dopravním prostředkem. A pak jsou lidi, co řeknou, "Nezáleží na tom, kde jsem, ale musí to být buď hodně brzo ráno, nebo pozdě v noci, nebo o víkendu." Skoro nikdy nikdo nezmíní kancelář. Přitom za takzvané kanceláře utrácejí firmy hromady peněz, a pořád tam nutí někoho chodit, i když v nich vlastně nikdo nepracuje.
So here are some examples. I've been asking people this question for about 10 years: "Where do you go when you really need to get something done?" I'll hear things like, the porch, the deck, the kitchen. I'll hear things like an extra room in the house, the basement, the coffee shop, the library. And then you'll hear things like the train, a plane, a car -- so, the commute. And then you'll hear people say, "Well, it doesn't really matter where I am, as long as it's early in the morning or late at night or on the weekends." You almost never hear someone say, "The office." But businesses are spending all this money on this place called the office, and they're making people go to it all the time, yet people don't do work in the office.
Co to jako je? Co to má znamenat? Kdo tohle vymyslel? A když se na to ještě víc zaměříte, zjistíte, že lidi – jde o to, že lidi chodí do práce, ale místo dne stráveného v práci zažívají spíš okamžiky strávené prací. Tak to v kanceláři chodí. Místo celého dne máte na práci pár chvil. Asi jako kdyby měla kancelář místo dveří mixér – vejdete a pracovní den se rozseká na menší části, protože děláte čtvrt hodiny tohle a půl hodiny tamto, a pak se najednou zase něco přihodí a odvede vás od práce, musíte vyřídit něco jiného, zbyde vám dvacet minut a je tu oběd. Pak máte zas něco dalšího na práci, nastává čtvrthodinka, někdo si vás bere stranou, na něco se ptá. A pět večer je tu dřív, než se nadějete. A když si to přeberete, uvědomíte si, že jste za celý den neudělali vůbec nic. Tenhle pocit všichni dobře známe. S největší pravděpodobností se nám to stalo včera nebo předevčírem. Zamyslíte se a říkáte si: Dneska jsem nic neudělal. Byl jsem v práci. Seděl jsem za stolem. Pracoval jsem u drahého počítače. Používal jsem příslušný software. Šel jsem na všechny porady. Vyřídil jsem konferenční hovory. Všechno jsem splnil. Ale vlastně jsem neudělal vůbec nic. Jen jsem plnil úkoly. Ale žádnou smysluplnou práci jsem nevykonal.
What is that about? (Laughter) Why is that? Why is that happening? And what you find out is, if you dig a little bit deeper, you find out that people -- this is what happens: People go to work, and they're basically trading in their work day for a series of "work moments" -- that's what happens at the office. You don't have a work day anymore. You have work moments. It's like the front door of the office is like a Cuisinart, and you walk in and your day is shredded to bits, because you have 15 minutes here, 30 minutes there, and something else happens, you're pulled off your work, then you have 20 minutes, then it's lunch, then you have something else to do ... Then you've got 15 minutes, and someone pulls you aside and asks you a question, and before you know it, it's 5 p.m., and you look back on the day, and you realize that you didn't get anything done. We've all been through this. We probably went through it yesterday or the day before, or the day before that. You look back on your day, and you're like, "I got nothing done today. I was at work. I sat at my desk. I used my expensive computer. I used the software they told me to use. I went to these meetings I was asked to go to. I did these conference calls. I did all this stuff. But I didn't actually do anything. I just did tasks. I didn't actually get meaningful work done."
Dojdete taky k tomu, že hlavně tvůrčí lidi – designéři, programátoři, spisovatelé, inženýři, myslitelé – ti všichni k práci potřebují dlouhé, ničím nerušené úseky času. Za čtvrt hodiny nikdo nic nevytvoří a pořádně se nad ničím nezamyslí. Možná vás letmo něco napadne, ale k tomu, abyste se nad nějakou problematikou skutečně hluboce zamysleli, jsou zapotřebí delší, ničím nerušené časové úseky. A i když má pracovní den většinou osm hodin, kolik z vás tu kdy mělo v kanceláři osm hodin sami pro sebe? Sedm hodin? Šest? Pět? Čtyři? Kdy jste pro sebe v kanceláři měli naposled tři hodiny? Dvě hodiny? Jednu, stěží. Jen velmi málo lidí má v kanceláři dostatek ničím nerušeného času. A proto lidi pracují doma, nebo sice jdou do kanceláře, ale jdou tam hodně brzo ráno, nebo pozdě v noci, když už tam nikdo není. Počkají si, až všichni odejdou, nebo jdou do kanceláře o víkendu, pracují v letadle, v autě nebo ve vlaku, protože je tam nic neruší.
And what you find is that, especially with creative people -- designers, programmers, writers, engineers, thinkers -- that people really need long stretches of uninterrupted time to get something done. You cannot ask somebody to be creative in 15 minutes and really think about a problem. You might have a quick idea, but to be in deep thought about a problem and really consider a problem carefully, you need long stretches of uninterrupted time. And even though the work day is typically eight hours, how many people here have ever had eight hours to themselves at the office? How about seven hours? Six? Five? Four? When's the last time you had three hours to yourself at the office? Two hours? One, maybe? Very, very few people actually have long stretches of uninterrupted time at an office. And this is why people choose to do work at home, or they might go to the office, but they might go to the office really early in the day, or late at night when no one's around, or they stick around after everyone's left, or go in on the weekends, or they get work done on the plane, in the car or in the train, because there are no distractions.
Nebo je tam sice taky něco vyrušuje, ale není to tak strašné, jako vyrušení, o kterých budu hned mluvit. A celý tenhle fenomén krátkých časových sekvencí, kdy máme něco dělat, mi přijde podobný ještě něčemu, co taky nefunguje, když vás pořád něco ruší, – spánek. Spánek a práce mají podle mě hodně společného. A nemyslím jen to, že můžete pracovat ve spaní a spát u práce. O tom teď nemluvím. Mluvím konkrétně o tom, že jak spánek, tak práce jsou postupné nebo fázové děje. Spánek má několik fází nebo stupňů – každý jim říká jinak. Celkem jich je pět. Abyste se dostali k těm nejhlubším a nejdůležitějším fázím, musíte podstoupit i všechny předchozí. A když vás něco vyruší v brzké fázi spánku, třeba když vás někdo v posteli kopne nebo slyšíte hluk, nebo cokoli jiného – nemůžete jen tak pokračovat tam, kde jste přestali.
Now there are different kinds of distractions, but not the really bad distractions, which I'll talk about in a minute. And this whole phenomenon of having short bursts of time to get things done reminds me of another thing that doesn't work when you're interrupted, and that is sleep. I think that sleep and work are very closely related -- not because you can work while you're sleeping and sleep while you're working. That's not really what I mean. I'm talking specifically about the fact that sleep and work are phase-based, or stage-based, events. Sleep is about sleep phases, or stages -- some people call them different things. There are five of them, and in order to get to the really deep ones, the meaningful ones, you have to go through the early ones. If you're interrupted while you're going through the early ones -- if someone bumps you in bed, or there's a sound, or whatever happens -- you don't just pick up where you left off.
Jestli vás něco vyrušilo a vzbudili jste se, musíte začít znova. Vrátíte se o pár fází zpátky a začínáte nanovo. A nakonec – stane se, že máte den, kdy se vzbudíte v osm nebo v sedm ráno nebo kdy vstáváte a říkáte si, dneska jsem se teda moc dobře nevyspal. Dělal jsem to tak, jak mám – šel jsem spát, lehl jsem si, ale vlastně jsem pořádně nespal. Říkáme, že jdeme spát, ale ve skutečnosti se spánku postupně přibližujeme. Trvá to; musíte projít všemi fázemi. A když vás něco přeruší, nevyspíte se moc dobře. Takže jak můžeme čekat – očekával by tu někdo, že se dobře vyspí, když ho bude celou noc něco rušit? Jasně že ne. Tak jakto, že si myslíme, že budou lidi dobře pracovat, když je v kanceláři celý den něco ruší? Jak si vůbec můžeme myslet, že by mohli něco dělat, když se do kanceláře chodí nechat vyrušovat? To nedává smysl.
If you're interrupted and woken up, you have to start again. So you have to go back a few phases and start again. And what ends up happening -- you might have days like this where you wake up at eight or seven in the morning, or whenever you get up, and you're like, "I didn't sleep very well. I did the sleep thing -- I went to bed, I laid down, but I didn't really sleep." People say you go "to" sleep, but you don't go to sleep, you go towards sleep; it takes a while. You've got to go through phases and stuff, and if you're interrupted, you don't sleep well. So does anyone here expect someone to sleep well if they're interrupted all night? I don't think anyone would say yes. Why do we expect people to work well if they're being interrupted all day at the office? How can we possibly expect people to do their job if they go to the office and are interrupted? That doesn't really seem like it makes a lot of sense, to me.
A jaký druh vyrušení neexistuje nikde jinde než v kancelářích? Protože jinde vás bude taky něco rušit, třeba televize, nebo se půjdete projít, o patro níž je lednice, máte pohodlnou pohovku, nebo co já vím. Někteří manažeři tvrdí, že nechtějí, aby jejich zaměstnanci pracovali doma, protože je tam toho moc rozptyluje. Taky tvrdí – někdy říkají: "Jak mám vědět, že ten člověk pracuje, když ho nevidím?" Což je další, samozřejmě úplně absurdní, výmluva. Já jsem taky manažer. Chápu je. Vím, jak to chodí. Všichni na sobě v tomhle ohledu musíme zapracovat. Manažeři ale často jmenují nejrůznější rozptýlení. "Nemůžu nikomu dovolit pracovat doma. Koukal by se na televizi. Dělal by něco jinýho." To ale ve skutečnosti nejsou hlavní vyrušení od práce. Jsou to totiž vyrušení dobrovolná. Vy sami se rozhodnete, že se necháte vyrušit televizí. Vy se rozhodnete, že něco zapnete. Vy se rozhodnete sejít do jiného patra nebo vyrazit na procházku. V kanceláři je naopak většina rozptylování a vyrušení, kvůli kterým lidé nepracují, nedobrovolná. Pár si jich teď projdeme.
So what are the interruptions that happen at the office but not at other places? Because in other places, you can have interruptions like the TV, or you could go for a walk, or there's a fridge downstairs, or you've got your own couch, or whatever you want to do. If you talk to certain managers, they'll tell you that they don't want their employees to work at home because of these distractions. They'll sometimes also say, "If I can't see the person, how do I know they're working?" which is ridiculous, but that's one of the excuses that managers give. And I'm one of these managers. I understand. I know how this goes. We all have to improve on this sort of thing. But oftentimes they'll cite distractions: "I can't let someone work at home. They'll watch TV, or do this other thing." It turns out those aren't the things that are distracting, Because those are voluntary distractions. You decide when you want to be distracted by the TV, when you want to turn something on, or when you want to go downstairs or go for a walk. At the office, most of the interruptions and distractions that really cause people not to get work done are involuntary. So let's go through a couple of those.
Manažeři a šéfové často tvrdí, že z práce vás nejvíc vyrušuje Facebook, Twitter, Youtube a podobné stránky. A dokonce to zašlo tak daleko, že v práci teď tyhle stránky zakazují. Někdo z vás se na ně možná v práci ani nedostane. Nejsme snad v Číně, ne? Co to jako je? Jasně, takže vám zakážou pár stránek a v tom je ten problém, proto lidi nepracujou, protože jsou na Facebooku a na Twitteru? To je absurdní. Úplně mimo. A kromě toho jsou stejně dneska Facebook, Twitter a Youtube jenom novodobý kuřpauzy. Před deseti lety by čtvrthodinová pauza na cigáro nikomu nevadila, tak proč teď každý řeší pár minut na Facebooku, nebo chvilku strávenou tweetováním nebo na Youtube? To ale nejsou hlavní nástrahy práce v kanceláři.
Now, managers and bosses will often have you think that the real distractions at work are things like Facebook and Twitter and YouTube and other websites, and in fact, they'll go so far as to actually ban these sites at work. Some of you may work at places where you can't get to certain sites. I mean, is this China? What the hell is going on here? You can't go to a website at work, and that's the problem? That's why people aren't getting work done, because they're on Facebook and Twitter? That's kind of ridiculous. It's a total decoy. Today's Facebook and Twitter and YouTube, these things are just modern-day smoke breaks. No one cared about letting people take a smoke break for 15 minutes 10 years ago, so why does anyone care if someone goes to Facebook or Twitter or YouTube here and there? Those aren't the real problems in the office.
Já hlavním úskalím práce v kanceláři přezdívám M&M's, manažeři a mítingy. Dva hlavní problémy moderní kanceláře dnešní doby. Kvůli nim se v práci nic neděje. Kvůli M&M's. Zajímavé je, že na všech těch místech, kde lidi skutečně pracují, například doma, v autě nebo v letadle, pozdě v noci nebo brzo ráno – nejsou ani manažeři, ani mítingy. Ruší je spoustu jiných věcí, ale nejsou to ani manažeři, ani mítingy. Jinde na ně nenarazíte, jedině v kanceláři. A práce manažera spočívá v podstatě ve vyrušování lidí. Od toho manažeři jsou – aby rušili lidi při práci. Ve skutečnosti vlastně nepracují, takže kontrolují, jestli pracují ostatní, a tím je ruší. Na světě je hodně manažerů. A taky hodně lidí. A kvůli manažerům se na světě taky hodně vyrušuje. Pořád zjišťují: "Jak to jde?" "Ukaž, co máš," a podobně. A vždycky ruší v tu nejhorší dobu, když se zrovna člověk dokonce snaží dělat něco, za co je placený, v tu chvíli vás vyruší.
The real problems are what I like to call the M&Ms, the Managers and the Meetings. Those are the real problems in the modern office today. And this is why things don't get done at work, it's because of the M&Ms. Now what's interesting is, if you listen to all the places that people talk about doing work, like at home, in the car, on a plane, late at night, or early in the morning, you don't find managers and meetings. You find a lot of other distractions, but not managers and meetings. So these are the things that you don't find elsewhere, but you do find at the office. And managers are basically people whose job it is to interrupt people. That's pretty much what managers are for. They're for interrupting people. They don't really do the work, so they make sure everyone else is doing work, which is an interruption. We have lots of managers in the world now, and a lot of people in the world, and a lot of interruptions by these managers. They have to check in: "Hey, how's it going? Show me what's up." This sort of thing. They keep interrupting you at the wrong time, while you're actually trying to do something they're paying you to do, they tend to interrupt you.
To je blbý. Ještě horší ale je, že manažeři nejčastěji organizují mítingy. A mítingy jsou životu nebezpečný, šílený, naprosto zhoubný záležitosti během práce. Všichni víme, že to tak je.
That's kind of bad. But what's even worse is the thing that managers do most of all, which is call meetings. And meetings are just toxic, terrible, poisonous things during the day at work. (Laughter)
Zaměstnanci nikdy žádný míting neuspořádají, tak to prostě je. Manažer svolá míting, zaměstnanci se hezky sejdou, a je to naprosto zničující – Jen tak se rozhodnout: "Sejde se tu deset lidí a budeme mít míting. Je mi jedno, co zrovna děláte. Rozhodně to, co děláte, dělat přestaňte a pojďte na míting." Jaká je asi pravděpodobnost, že všem 10 lidem se zrovna hodí přestat? Co když zrovna vymýšlí něco důležitého? Co když zrovna něco důležitého dělají? Najednou po nich chcete, aby přerušili svoji práci a šli dělat něco úplně jiného. Jsou teda v zasedačce, všichni společně, a většinou se probírá něco, na čem nezáleží. Protože mítingy nejsou práce. Na mítingu se bavíte o tom, co dělat budete.
We all know this to be true, and you would never see a spontaneous meeting called by employees. It doesn't work that way. The manager calls the meeting so the employees can all come together, and it's an incredibly disruptive thing to do to people -- to say, "Hey look, we're going to bring 10 people together right now and have a meeting. I don't care what you're doing, you've got to stop doing it, so you can have this meeting." I mean, what are the chances that all 10 people are ready to stop? What if they're thinking about something important, or doing important work? All of a sudden you tell them they have to stop doing that to do something else. So they go into a meeting room, they get together, and they talk about stuff that doesn't really matter, usually. Because meetings aren't work. Meetings are places to go to talk about things
Mítingy se taky rozmnožují. Z jednoho mítingu vzniká další a pak ještě další míting. Většinou se mítingů účastní víc lidí, než je ve skutečnosti potřeba. A jsou fakt drahý. Firmy si často myslí, že hodinový míting je hodinový míting, ale to by byla pravda, jen kdyby se takového mítingu účastnil jeden člověk. Když je na mítingu 10 lidí, není to hodinový, ale desetihodinový míting. Firma přijde o deset hodin produktivity kvůli jednomu hodinovému mítingu, který by zvládli dva tři lidi vyřídit za pár minut. Ale ne, místo toho se dopředu naplánuje míting, protože mítingy fungují jako software, v 15minutových nebo 30minutových nebo hodinových intervalech. V Outlooku si osmihodinový míting nenaplánujete. Nejde to. Ani vlastně nevím, jestli to jde. Buď to může být 15, 30, 45 minut nebo hodina. Vyplňujeme tyhle časové intervaly, i když ve skutečnosti by to mělo jít mnohem rychleji.
you're supposed to be doing later. But meetings also procreate. So one meeting tends to lead to another meeting, which leads to another meeting. There's often too many people in the meetings, and they're very, very expensive to the organization. Companies often think of a one-hour meeting as a one-hour meeting, but that's not true, unless there's only one person. If there are 10 people, it's a 10-hour meeting, not a one-hour meeting. It's 10 hours of productivity taken from the rest of the organization to have this one-hour meeting, which probably should have been handled by two or three people talking for a few minutes. But instead, there's a long scheduled meeting, because meetings are scheduled the way software works, which is in increments of 15 minutes, or 30 minutes, or an hour. You don't schedule an eight-hour meeting with Outlook; you can't. You can go 15 minutes or 30 minutes or 45 minutes or an hour. And so we tend to fill these times up when things should go really quickly.
Takže manažeři a mítingy jsou největší problémy dnešního podnikání, hlavně co se týče kanceláří. Nikde jinde než v kancelářích se nevyskytují. Mám pár návrhů, jak z toho ven. Jak by manažeři mohli – nejlépe osvícení manažeři – jak by to mohli zařídit tak, aby se v kancelářích příjemněji pracovalo a aby kanceláře nebyly na posledním, ale na prvním místě. Aby lidé řekli: "Když chci opravdu pracovat, jdu do kanceláře." Protože kanceláře jsou dobře vybavené, mělo by tam být všechno, co je k práci potřeba, ale stejně tam nikdo nechodí, takže jak by se to dalo změnit? Mám tři nápady, o které bych se s vámi rád podělil. Zbývají mi asi tři minuty, to je tak akorát.
So meetings and managers are two major problems in businesses today, especially at offices. These things don't exist outside of the office. So I have some suggestions to remedy the situation. What can managers do -- enlightened managers, hopefully -- what can they do to make the office a better place for people to work, so it's not the last resort, but it's the first resort, so that people start to say, "When I really want to get stuff done, I go to the office." Because the offices are well-equipped; everything is there for them to do the work. But they don't want to go there right now, so how do we change that? I have three suggestions to share with you. I have about three minutes, so that'll fit perfectly.
Všichni asi znáte "neformální pátky". Ani nevím, jestli se to ještě někde dělá. Co takhle zavést "tiché čtvrtky"? Co takhle – vzít si jeden čtvrtek v měsíci rozpůlit ho a odpoledne nemluvit – úplně jednoduše. Takže jenom odpoledne, jeden čtvrtek v měsíci. První čtvrtek v měsíci – jenom odpoledne – nikdo nesmí mluvit. Ticho. Nic víc. A uvidíte, že se za tu dobu udělá obrovský kus práce, když nikdo nemluví. Takhle totiž lidi opravdu něco udělají, když je nikdo neotravuje, když je nic neruší. A když někoho necháte čtyři hodiny nerušeně pracovat, je to ten nejlepší dárek, jaký od vás v práci kdy dostane. Lepší než počítač. Lepší než nový monitor nebo software nebo co lidi většinou potřebují. Čtyři hodiny klidu v kanceláři budou naprosto nedocenitelné. A jestli to zkusíte, uvidíte, že to funguje. A možná to zkusíte častěji. Třeba jednou za čtrnáct dní nebo jednou za týden nikdo nebude smět mluvit. Opravdu, vážně uvidíte, že to funguje.
We've all heard of the Casual Friday thing. I don't know if people still do that. But how about "No-talk Thursdays?" (Laughter) Pick one Thursday once a month, and cut it in half, just the afternoon -- I'll make it easy for you. So just the afternoon, one Thursday. First Thursday of the month, just the afternoon, nobody in the office can talk to each other. Just silence, that's it. And what you'll find is that a tremendous amount of work gets done when no one talks to each other. This is when people actually get stuff done, is when no one's bothering them or interrupting them. Giving someone four hours of uninterrupted time is the best gift you can give anybody at work. It's better than a computer, better than a new monitor, better than new software, or whatever people typically use. Giving them four hours of quiet time at the office is going to be incredibly valuable. If you try that, I think you'll agree, and hopefully you can do it more often. So maybe it's every other week, or every week, once a week, afternoons no one can talk to each other. That's something that you'll find will really, really work.
Nebo můžete vyzkoušet přejít z aktivní komunikace a spolupráce, která probíhá osobně, poklepete někoho po rameni, pozdravíte, jdete na míting, na pasivní formu komunikace. Začít využívat e-mail a chat, nebo obdobné programy. Někdo namítne, že e-mail hrozně ruší a chat že taky ruší a ostatní komunikační software ruší, ale ruší ve chvíli, kterou si sami zvolíte. E-mail se vypnout dá, ale šéfa nevypnete. Můžete se odhlásit z chatu, ale před svým manažerem se neschováte. Máte možnost všechno to vypnout a nechat se vyrušit ve vašem vlastním čase, kdy budete chtít, kdy se vám to hodí, když zrovna můžete. Protože práce, stejně jako spánek, probíhá ve fázích. Takže budete stoupat směrem k práci, a pak od té práce ustoupíte a možná si zkontrolujete e-mail nebo se kouknete na chat. Jenom hrozně málo věcí je tak důležitých, aby se děly nebo řešily teď hned, okamžitě. Takže jestli jste manažer, doporučte svým zaměstnancům častěji používat chat a e-mail i další programy, které lze vypnout a zase se k nim vrátit.
Another thing you can try, is switching from active communication and collaboration, which is like face-to-face stuff -- tapping people on the shoulder, saying hi to them, having meetings, and replace that with more passive models of communication, using things like email and instant messaging, or collaboration products, things like that. Now some people might say email is really distracting, I.M. is really distracting, and these other things are really distracting, but they're distracting at a time of your own choice and your own choosing. You can quit the email app; you can't quit your boss. You can quit I.M.; you can't hide your manager. You can put these things away, and then you can be interrupted on your own schedule, at your own time, when you're available, when you're ready to go again. Because work, like sleep, happens in phases. So you'll be going up, doing some work, and then you'll come down from that work, and then maybe it's time to check that email or I.M. There are very, very few things that are that urgent, that need to happen, that need to be answered right this second. So if you're a manager, start encouraging people to use more things like I.M. and email and other things that someone can put away and then get back to you on their own schedule.
Můj poslední návrh se týká mítingů. Jestli se na nějaký míting zrovna chystáte, tak pokud můžete, prostě ho zrušte. Dneska je pátek – mítingy jsou většinou v pondělí. Nedělejte to. To naznamená přesunout na jindy, to znamená vymazat z paměti. Je pryč. A uvidíte, že se nic nestane. Všechny ty diskuze a rozhodnutí, které jste měli udělat v pondělí v 9 ráno – nechte to plavat a všechno bude v naprostém pořádku. Zaměstnanci budou mít ráno volno, víc času na přemýšlení, a uvidíte, že všechno to, co jste si mysleli, že musíte udělat, vlastně dělat nemusíte.
And the last suggestion I have is that, if you do have a meeting coming up, if you have the power, just cancel it. Just cancel that next meeting. (Laughter) Today's Friday, usually people have meetings on Monday. Just don't have it. I don't mean move it; I mean just erase it from memory, it's gone. And you'll find out that everything will be just fine. All these discussions and decisions you thought you had to make at this one time at 9 a.m. on Monday, just forget about them, and things will be fine. People will have a more open morning, they can actually think. You'll find out all these things you thought you had to do, you don't actually have to do.
Tyhle tři návrhy jsem vám chtěl dneska předložit na popřemýšlení. A doufám, že některé moje návrhy bylo natolik provokativní, že o nich budou manažeři a šéfové, majitelé firem a organizátoři a lidé, co mají na starost jiné lidi aspoň přemýšlet a že svým zaměstnancům poskytnou víc času na skutečnou práci. Myslím, že se to nakonec určitě vyplatí.
So those are just three quick suggestions I wanted to give you guys to think about. I hope that some of these ideas were at least provocative enough for managers and bosses and business owners and organizers and people who are in charge of other people, to think about laying off a little bit, and giving people more time to get work done. I think it'll all pay off in the end.
Díky za pozornost.
So, thanks for listening.
(Potlesk)
(Applause)