Abych získal představu o tom kolik z vás tady může považovat to, co vám chci říct za užitečné, bych Vás rád poprosil, abyste zvedli ruku ti z Vás: kteří jsou buď starší než 65 let nebo si přejí žít více než 65 let nebo mají rodiče nebo prarodiče, kteří se dožili nebo žili více než 65 let. Zvedněte prosím ruku. (Smích).
To give me an idea of how many of you here may find what I'm about to tell you of practical value, let me ask you please to raise your hands: Who here is either over 65 years old or hopes to live past age 65 or has parents or grandparents who did live or have lived past 65, raise your hands please. (Laughter)
Dobře. Vy jste ti, pro ktreré bude mít moje řeč praktické využití. (smích) Zbytku z Vás nepřijde mé povídání pro váš osobní život podstatné, ale přesto si myslím, že shledáte toto téma zajímavým.
Okay. You are the people to whom my talk will be of practical value. (Laughter) The rest of you won't find my talk personally relevant, but I think that you will still find the subject fascinating.
Budu mluvit o stárnutí v tradičních společnostech. Toto téma tvoří jen jednu kapitolou v mé nejnovější knize, která srovnává tradiční, malé, kmenové společnosti s naší velkou, moderní civilizací, s ohledem na mnoho témat jako je například výchova dětí, stárnutí, zdraví, reakce na nebezpečí, řešení sporů, náboženství a ovládání více než jednoho jazyka.
I'm going to talk about growing older in traditional societies. This subject constitutes just one chapter of my latest book, which compares traditional, small, tribal societies with our large, modern societies, with respect to many topics such as bringing up children, growing older, health, dealing with danger, settling disputes, religion and speaking more than one language.
Tyto kmenové společnosti, které tvořily všechny lidské společnosti behěm lidské historie, jsou daleko rozmanitější než naše moderní novodobé, velké společnosti. Všechny velké společnosti, které mají vlády, a kde se většina lidí navzájem nezná, jsou si nevyhnutelně podobné a zároveň jsou odlišné od kmenových společností. Kmeny představují tisíce přírodních experimentů o tom jak vést lidskou společnost. Představují experimenty, ze kterých bychom se my sami mohli učit. Kmenovými společnostmi by nemělo být opovrhováno jako primitivními a ubohými, ale také by neměly být idealizovány, jako spokojené a mírumilovné. Když se učíme o kmenových praktikách, tak nás některé z nich vyděsí, ale jsou tu i jiné kmenové praktiky, které, když o nich slyšíme, můžeme obdivovat a můžeme jim závidět a uvažovat zda bychom mohli tyto praktiky sami převzít.
Those tribal societies, which constituted all human societies for most of human history, are far more diverse than are our modern, recent, big societies. All big societies that have governments, and where most people are strangers to each other, are inevitably similar to each other and different from tribal societies. Tribes constitute thousands of natural experiments in how to run a human society. They constitute experiments from which we ourselves may be able to learn. Tribal societies shouldn't be scorned as primitive and miserable, but also they shouldn't be romanticized as happy and peaceful. When we learn of tribal practices, some of them will horrify us, but there are other tribal practices which, when we hear about them, we may admire and envy and wonder whether we could adopt those practices ourselves.
Většina starších lidí v USA skončí tak, že žije odděleně od svých dětí a od většiny svých přátel které znali dříve, a často žijí odloučeni v domovech pro seniory. Zatímco v tradičních společnostech starší lidé žijí své životy obklopeni svými dětmi, dalšími příbuznými, a jejich dlouholetými přáteli. Nicméně, zacházení se seniory se významně liší v rámci tradičních společností, od velmi špatného až po velmi dobré, liší se více než v našich modermích splečnostech.
Most old people in the U.S. end up living separately from their children and from most of their friends of their earlier years, and often they live in separate retirements homes for the elderly, whereas in traditional societies, older people instead live out their lives among their children, their other relatives, and their lifelong friends. Nevertheless, the treatment of the elderly varies enormously among traditional societies, from much worse to much better than in our modern societies.
Nejhorší extrém je, že se mnoho tradičních společností zbavuje svých seniorů jedním ze čtyř přímočarých způsobů: zanedbáváním seniorů a tím že jim nedávají jíst a nezajistí hygienu dokud nezemřou. nebo tím že je opustí, když se skupina stěhuje nebo přesvědčováním starších, aby spáchali sebevraždu, nebo tím že je zabijí. Ve kterých kmenových společnostech děti opouštějí nebo zabíjejí své rodiče? Stává se to nejčastěji ve dvou případech. Jedním je v kočovných, lovecko-sběračských společenstvích, které často mění svůj tábor a které jsou fyzicky neschopné přepravy starých lidí, kteří nemohou chodit, když mladší - tělesně zdatní lidé už musí nést své vlastní děti a svůj veškerý majetek. Ten druhý případ je ve společnostech žijících v okrajových nebo měnících se prostředích, jako například polární oblasti nebo pouště, kde se vyskytují periodické nedostatky potravy a občas prostě nemají dost jídla, aby udrželi všechny naživu. Jakékoli jídlo, které mají k dispozici musí být přiděleno zdatným jedincům a dětem. Nám Američanům zní hrozivě pomyšlení na opuštění nebo zabití vlastní nemocné ženy nebo manžela nebo starší matky či otce, ale co by mohly tyto tradiční společnosti dělat jinak? Čelí kruté situaci, kdy nemají na výběr. Jejich starší lidé to museli udělat svým vlastním rodičum, a tito staří lidé vědí, co se nyní stane jim.
At the worst extreme, many traditional societies get rid of their elderly in one of four increasingly direct ways: by neglecting their elderly and not feeding or cleaning them until they die, or by abandoning them when the group moves, or by encouraging older people to commit suicide, or by killing older people. In which tribal societies do children abandon or kill their parents? It happens mainly under two conditions. One is in nomadic, hunter-gather societies that often shift camp and that are physically incapable of transporting old people who can't walk when the able-bodied younger people already have to carry their young children and all their physical possessions. The other condition is in societies living in marginal or fluctuating environments, such as the Arctic or deserts, where there are periodic food shortages, and occasionally there just isn't enough food to keep everyone alive. Whatever food is available has to be reserved for able-bodied adults and for children. To us Americans, it sounds horrible to think of abandoning or killing your own sick wife or husband or elderly mother or father, but what could those traditional societies do differently? They face a cruel situation of no choice. Their old people had to do it to their own parents, and the old people know what now is going to happen to them.
Opačným extrémem v zacházení se seniory, ten dobrý extrém, jsou farmářské společnosti v Nové Guinei, kde jsem byl na své terénní práci posledních 50 let, a většina jiných nekočovných tradičních společností ve světě. V těchto společnostech je o seniory postaráno. Je jim poskytováno jídlo, zůstávají hodnotnými členy. A žijí v té stejné chýši nebo v jiné přilehlé chýši blízko svých dětí, příbuzných a dlouholetých přátel.
At the opposite extreme in treatment of the elderly, the happy extreme, are the New Guinea farming societies where I've been doing my fieldwork for the past 50 years, and most other sedentary traditional societies around the world. In those societies, older people are cared for. They are fed. They remain valuable. And they continue to live in the same hut or else in a nearby hut near their children, relatives and lifelong friends.
Jsou dvě druhy důvodů pro tyto rozdíly mezi společnostmi a jejich zacházení se starými lidmi. Ten rozdíl závisí převážně na užitečnosti starých lidí a na hodnotách společnosti.
There are two main sets of reasons for this variation among societies in their treatment of old people. The variation depends especially on the usefulness of old people and on the society's values.
Za prvé, co se týče užitečnosti, staří lidé stále vykonávají užitečné činnosti. Jedno využití starších lidí v tradičních společnostech je jejich efektivní pomoc v produkci potravin. Další tradiční prospěšnost starších lidí je jejich schopnost hlídat svá vnoučata, čímž odlehčují svým vlastním dospělým dětem, rodičům těchto vnoučat, aby mohli jít lovit a sbírat potravu pro vnoučata. Další tradiční význam starých lidí je ve tvorbě nástrojů, zbraní, košů hrnců a textilií. Ve skutečnosti jsou v tom nejzručnější právě oni. Staří lidé jsou obvykle vůdci v tradičních společnostech a lidé nejvíce znalí v politice, lékařství, náboženství, písních a tancích.
First, as regards usefulness, older people continue to perform useful services. One use of older people in traditional societies is that they often are still effective at producing food. Another traditional usefulness of older people is that they are capable of babysitting their grandchildren, thereby freeing up their own adult children, the parents of those grandchildren, to go hunting and gathering food for the grandchildren. Still another traditional value of older people is in making tools, weapons, baskets, pots and textiles. In fact, they're usually the people who are best at it. Older people usually are the leaders of traditional societies, and the people most knowledgeable about politics, medicine, religion, songs and dances.
Na závěr mají staří lidé v tradičních společnostech velký význam, který by nás nenapadl v naší moderní, gramotné společnosti, kde jsou našimi zdroji informací knihy a internet. Pro srovnání, v tradiční společnosti bez písma, jsou zdrojem informací právě starší lidé. Jsou to jejich znalosti, které stojí mezi přežitím a smrtí pro jejich celou společnost v dobách krizí způsobených vyjimečnými událostmi, které zažili jen ti nejstarší. Toto jsou pak ty situace, ve kterých jsou staří lidé užiteční v tradičních společnostech. Jejich užitečnost se liší a přispívá k odlišnostem v zacházení se staršími ve společnostech.
Finally, older people in traditional societies have a huge significance that would never occur to us in our modern, literate societies, where our sources of information are books and the Internet. In contrast, in traditional societies without writing, older people are the repositories of information. It's their knowledge that spells the difference between survival and death for their whole society in a time of crisis caused by rare events for which only the oldest people alive have had experience. Those, then, are the ways in which older people are useful in traditional societies. Their usefulness varies and contributes to variation in the society's treatment of the elderly.
Další skupinou důvodů odlišností v zacházení se seniory jsou kulturní hodnoty v těchto společnostech. Například zvláštní důraz na respektování starších se klade ve východní Asii, který je spojován s Konfuciovým učením o úctě k předkům, což znamená poslušnost, respekt a podporu starších rodičů. Kulturní hodnoty, které zdůrazňují respekt ke starším kontrastují s nízkým postavením seniorů v USA. Starší Američané jsou ve velké nevýhodě při hledání práce. Jsou znevýhodněni v nemocnicích. Naše nemocnice mají explicitní politiku nazývanou "rozdělení zdravotní péče dle věku." Tento zlověstný pojem znamená, že když má nemocnice omezené zdroje, například, když je dostupné pouze jedno srdce dárce pro transplantaci, nebo když má chirurg čas operovat jen omezený počet pacientů, tak májí Americké nemocnice explicitní politiku uřednostnit mladší pacienty před staršími na základě toho, že mladší pacienti jsou považování za cennější pro společnost, protože mají před sebou vice let života, i přesto, že mladší pacienti prožili méně cenných životních zkušeností. Je několik důvodů pro tento nízký význam seniorů v USA. Jednou z nich je naše protestantská etika práce, která přikládá vysokou hodnotu práci, takže starší lidé, kteří již nemohou pracovat nejsou respektování. Dalším důvodem je americký důraz na ctnosti samostatnosti a nezávisloti, takže instinktivně shlížíme shora na seniory, kteří již nejsou samostatní a nezávislí. A dále třetím důvodem je náš americký kult mládí, který je zobrazován i v reklamách. Reklamy na Coca-Colu a pivo vždy znázorňují smějící se mladé lidi. i když staří, stejně tak jako mladí kupují a pijí Coca-Colu a pivo. Zamyslete se, kdy naposledy jste viděli reklamu na Colu nebo pivo zobrazující smějící se lidi ve věku 85let? Nikdy. Místo toho jediné americké reklamy kde vystupují světlovlasí staří lidé, jsou reklamy na domovy důchodců a na plánování důchodu.
The other set of reasons for variation in the treatment of the elderly is the society's cultural values. For example, there's particular emphasis on respect for the elderly in East Asia, associated with Confucius' doctrine of filial piety, which means obedience, respect and support for elderly parents. Cultural values that emphasize respect for older people contrast with the low status of the elderly in the U.S. Older Americans are at a big disadvantage in job applications. They're at a big disadvantage in hospitals. Our hospitals have an explicit policy called age-based allocation of healthcare resources. That sinister expression means that if hospital resources are limited, for example if only one donor heart becomes available for transplant, or if a surgeon has time to operate on only a certain number of patients, American hospitals have an explicit policy of giving preference to younger patients over older patients on the grounds that younger patients are considered more valuable to society because they have more years of life ahead of them, even though the younger patients have fewer years of valuable life experience behind them. There are several reasons for this low status of the elderly in the U.S. One is our Protestant work ethic which places high value on work, so older people who are no longer working aren't respected. Another reason is our American emphasis on the virtues of self-reliance and independence, so we instinctively look down on older people who are no longer self-reliant and independent. Still a third reason is our American cult of youth, which shows up even in our advertisements. Ads for Coca-Cola and beer always depict smiling young people, even though old as well as young people buy and drink Coca-Cola and beer. Just think, what's the last time you saw a Coke or beer ad depicting smiling people 85 years old? Never. Instead, the only American ads featuring white-haired old people are ads for retirement homes and pension planning.
Co se tedy změnilo v postavení dnešních seniorů ve srovnání se stavem v tradičních společnostech? Je tu pár změn k lepšímu ale daleko vice změn k horšímu. Velké změny k lepšímu zahrnují fakt, že se dnes těšíme daleko delšímu životu, mnohem lepšímu zdraví ve vyšším věku a máme lepší možnosti na rekreaci. Další změnou k lepšímu je, že nyní máme specializovaná zařízení pro důchodce a programy zaměřené na starost o seniory. Změny k horšímu začínají krutou realitou toho, že nyní máme více starých lidí a méně mladých než kdykolik jindy v minulosti. To znamená, že všichni tito staří lidé jsou větší přítěží na menší počet mladých lidí, a že každý senior má menší individuiální hodnotu. Další velkou změnou k horšímu v postavení seniorů je, že s věkem se zpřetrhají sociální vazby, protože staří lidé, jejich děti, a jejich přátelé ti všichni se často v životě stěhují a cestují nezávisle na sobě. U nás Američanů je to v průměru každých pět let. Z toho důvodu je vice pravděpodobné, že staří idé nakonec žijí daleko od svých dětí, a svých přátel z mládí. Další změnou k horšímu ve vnímáni starých lidí je odchod z práce do důchodu, což s sebou nese ztrátu přátel z práce a ztrátu sebeúcty související s prací. Možná největší změnou k horšímu je, že senioři jsou objektivně méně užiteční než v tradičních společnostech. Všeobeně rozšířená gramotnost znamená, že nejsou nadále užiteční jako studnice znalostí. Když potřebujeme nějaké informace, tak se podíváme do knihy nebo to vygooglíme namísto toho, abyhom se zeptali někoho staršího. Pomalé tempo technologických změn v tradičních spoečnostech má za následek to, že to co se člověk naučí v dětství je stále užitečné i když zestárne, ale rychlý vývoj technologie dnes znamená to, co se naučíme v dětství je o 60let později nepoužitelné. A naopak, my senioři nejsme zruční v technologiích, které jsou nezbytné k přežití v moderní společnosti. Například, jako patnáctiletý jsem byl vnímán jako velice dobrý v násobení, protože jsem si zapamatoval malou násobilku a věděl jsem jak používat logaritmy a byl jsem zručný v práci s logaritmickým pravítkem. Dnes jsou však tyto dovednosti naprosto k ničemu, protože kdokoli si teď může přesně a okamžitě vynásobit osmi místná čísla pomocí kalkulačky. Naopak, já v mých 75 letech jsem neschopný v základních dovednostech každodenního života. První televize v mé rodině v roce 1948 měla jen 3 knoflíky, které jsem brzy hravě zvládal: jeden na vypnutí a zapnutí, jeden na hlasitost, a na výběr programu. Abych se dnes doma mohl dívat na televizi musím použít ovladač se 41 tlačítky, který mě naprosto poráží. Musím volat svým 25letým synům a žádat je, aby mě naváděli, zatímco se snažím mačkat těch 41 ubohých tlačítek.
Well, what has changed in the status of the elderly today compared to their status in traditional societies? There have been a few changes for the better and more changes for the worse. Big changes for the better include the fact that today we enjoy much longer lives, much better health in our old age, and much better recreational opportunities. Another change for the better is that we now have specialized retirement facilities and programs to take care of old people. Changes for the worse begin with the cruel reality that we now have more old people and fewer young people than at any time in the past. That means that all those old people are more of a burden on the few young people, and that each old person has less individual value. Another big change for the worse in the status of the elderly is the breaking of social ties with age, because older people, their children, and their friends, all move and scatter independently of each other many times during their lives. We Americans move on the average every five years. Hence our older people are likely to end up living distant from their children and the friends of their youth. Yet another change for the worse in the status of the elderly is formal retirement from the workforce, carrying with it a loss of work friendships and a loss of the self-esteem associated with work. Perhaps the biggest change for the worse is that our elderly are objectively less useful than in traditional societies. Widespread literacy means that they are no longer useful as repositories of knowledge. When we want some information, we look it up in a book or we Google it instead of finding some old person to ask. The slow pace of technological change in traditional societies means that what someone learns there as a child is still useful when that person is old, but the rapid pace of technological change today means that what we learn as children is no longer useful 60 years later. And conversely, we older people are not fluent in the technologies essential for surviving in modern society. For example, as a 15-year-old, I was considered outstandingly good at multiplying numbers because I had memorized the multiplication tables and I know how to use logarithms and I'm quick at manipulating a slide rule. Today, though, those skills are utterly useless because any idiot can now multiply eight-digit numbers accurately and instantly with a pocket calculator. Conversely, I at age 75 am incompetent at skills essential for everyday life. My family's first TV set in 1948 had only three knobs that I quickly mastered: an on-off switch, a volume knob, and a channel selector knob. Today, just to watch a program on the TV set in my own house, I have to operate a 41-button TV remote that utterly defeats me. I have to telephone my 25-year-old sons and ask them to talk me through it while I try to push those wretched 41 buttons.
Co můžeme udělat, abychom zlepšili životy seniorů v USA a abychom zvýšili jejich hodnotu? To je obrovský problém. V těchto mých zbylých 4 minutách můžu nabídnut jen pár návrhů. Jednou z hodnot seniorů je to, že jsou stále více užiteční jako prarodiče jako vysoce kvalifikovaná pečovatelská služba o vnoučata, pokud se rozhodnou to dělat. Mnoho mladých žen vstupuje do pracovního procesu a méně mladých rodičů obou pohlaví zůstává doma jako pečovatelé o své děti na plný úvazek. Ve srovnání s běžnými alternativami placené chůvy a denních center péče o děti, nabízejí prarodiče kvalitní, motivovanou a zkušenou péči o děti. Už dříve získali zkušenosti když vychovávali své vlastní děti. Obvykle svá vnoučata milují a dychtí po tom trávit s nimi čas. Narozdíl od jiných pečovatelů, prarodiče neopustí své zaměstnání protože najdou jinou lépe placenou práci, kde by se starali o jiné dítě. Druhá hodnota seniorů je paradoxně spojena se ztrátou jejich hodnoty jako výsledek změn ve světě a technologie. Zároveň jsou dnes staří lidé cennější právě kvůli tomu, že mají jedinečnou zkušenost s životními podmínkami, které se nyní staly vzácnými, kvůli rychlým změnám, ale které by se mohly vrátit. Například, jen 70ti letí Američané nebo starší si dnes ještě pamatují jaké to bylo žít za Velké hospodářské krize, jaké je žít za války a přemýšlet zda by shození atomové bomby bylo horší než důsledky neshození bomby. Většina dnešních voliču a politiků nemají osobní zkušenost s žádnou z těchto věcí, ale miliony starších Američanů ji mají. Bohužel by se všechny tyto hrozné situace mohly vrátit. Ale i když se nevrátí musíme být schopni je plánovat na základě zkušeností s tím, jaké to tehdy bylo. Staří lidé mají zkušenosti. Mladí je nemají.
What can we do to improve the lives of the elderly in the U.S., and to make better use of their value? That's a huge problem. In my remaining four minutes today, I can offer just a few suggestions. One value of older people is that they are increasingly useful as grandparents for offering high-quality childcare to their grandchildren, if they choose to do it, as more young women enter the workforce and as fewer young parents of either gender stay home as full-time caretakers of their children. Compared to the usual alternatives of paid babysitters and day care centers, grandparents offer superior, motivated, experienced child care. They've already gained experience from raising their own children. They usually love their grandchildren, and are eager to spend time with them. Unlike other caregivers, grandparents don't quit their job because they found another job with higher pay looking after another baby. A second value of older people is paradoxically related to their loss of value as a result of changing world conditions and technology. At the same time, older people have gained in value today precisely because of their unique experience of living conditions that have now become rare because of rapid change, but that could come back. For example, only Americans now in their 70s or older today can remember the experience of living through a great depression, the experience of living through a world war, and agonizing whether or not dropping atomic bombs would be more horrible than the likely consequences of not dropping atomic bombs. Most of our current voters and politicians have no personal experience of any of those things, but millions of older Americans do. Unfortunately, all of those terrible situations could come back. Even if they don't come back, we have to be able to plan for them on the basis of the experience of what they were like. Older people have that experience. Younger people don't.
Poslední hodnota seniorů, kterou zmíním zahrnuje uznání toho, že i když je mnoho věcí, které senioři dělat nemohou, tak jsou tu i jiné věci, které dělat mohou dokonce lépe než mladí. Výzvou pro společnost je využít těch věcí, které senioři zvládají lépe. Některé schopnosti samozřejmě s věkem degradují. Ty zahrnují schopnosti v činnostech vyžadujících fyzickou sílu a výdrž, ambice a sílu neotřelého uvažování ve specifické situaci, jako je například zjišťování struktury DNA, které by se raději mělo nechat vědcům pod 30 let. Naopak, cenné vlastnosti které se s věkem zlepšují zahrnují zkušenost, porozumění lidem a mezilidské vztahy, schopnost pomáhat druhým bez toho aby se do toho zapletlo vaše ego, a interdisciplinární myšlení s velkými daty, jako například ekonomie nebo komparativní historie, to by se měly přenechat vzdělancům starším 60ti let. Proto jsou starší lidé mmohem lepší než mladší v dohlížení, řízení, v dávání rad ve strategii, vyučování, ve spojování a v navrhování dlouhodobých plánů. Všiml jsem si této hodnoty starých lidí na mnoha mých kamarádech, kteří jsou šedesátnící, 70tníci, 80tníci a 90tníci. kteří jsou stále aktivní jako investiční manažeři, zemědělci, právníci a doktoři. Ve zkratce, mnoho tradičních společností má lepší využití pro své seniory a poskytuje svým seniorům mnohem uspokojivější život než je tomu v našich moderních, velkých společnostech.
The remaining value of older people that I'll mention involves recognizing that while there are many things that older people can no longer do, there are other things that they can do better than younger people. A challenge for society is to make use of those things that older people are better at doing. Some abilities, of course, decrease with age. Those include abilities at tasks requiring physical strength and stamina, ambition, and the power of novel reasoning in a circumscribed situation, such as figuring out the structure of DNA, best left to scientists under the age of 30. Conversely, valuable attributes that increase with age include experience, understanding of people and human relationships, ability to help other people without your own ego getting in the way, and interdisciplinary thinking about large databases, such as economics and comparative history, best left to scholars over the age of 60. Hence older people are much better than younger people at supervising, administering, advising, strategizing, teaching, synthesizing, and devising long-term plans. I've seen this value of older people with so many of my friends in their 60s, 70s, 80s and 90s, who are still active as investment managers, farmers, lawyers and doctors. In short, many traditional societies make better use of their elderly and give their elderly more satisfying lives than we do in modern, big societies.
Paradoxně nyní, když máme více starých obyvatel než kdy dříve, kteří žijí zdravěji a s lepší lékařskou péčí než kdy dříve, je vyšší věk v některých ohledech více skličující, než kdy dřív. Životy starých lidí jsou všeobecně vnímány jako katastrofální oblast moderní Americké společnosti. Zajisté by se nám vedlo lépe, kdybychom se učili ze životů seniorů v tradičních společnostech. Ale co platí o životech seniorů v tradičních společnostech platí i u moha jiných prvků tradičních společností. Samozřejmě nenazančuji, že bychom se měli vzdát zemědělství a kovových nástrojů a navrátit se ke sběru a lovu. V moha ohledech jsou naše dnešní životy o mnoho šťastnější než ty v malých tradičních společnostech. Zmínil bych alespoň pár příkladů. Dožváme se delšího věku, materiálně jsme bohatší, a méně sužováni násilím než lidí žijící v tradičních společentsvích. Ale jsou také věci, které na lidech v tradičních společnostech můžeme obdivovat a možná bychom se je od nich mohli naučit. Jejich životy jsou obvykle sociálně bohatší než naše životy i přes jejich materiální chudobu. Jejich děti jsou sebevědomější více nezávislé a více sociálně zdatné než naše děti. O nebezpečí přemýšlejí realističtěji než my. Témeř nikdy neumírají na cukrovku, nemoci srdce, infarkt, a jiné nepřenosné choroby, které budou příčinou smrti téměř nás všech v této místnosti. Rysy moderního životního stylu nás činí náchylnými k těmto nemocem, a rysy tradičního života nás před nimi chrání.
Paradoxically nowadays, when we have more elderly people than ever before, living healthier lives and with better medical care than ever before, old age is in some respects more miserable than ever before. The lives of the elderly are widely recognized as constituting a disaster area of modern American society. We can surely do better by learning from the lives of the elderly in traditional societies. But what's true of the lives of the elderly in traditional societies is true of many other features of traditional societies as well. Of course, I'm not advocating that we all give up agriculture and metal tools and return to a hunter-gatherer lifestyle. There are many obvious respects in which our lives today are far happier than those in small, traditional societies. To mention just a few examples, our lives are longer, materially much richer, and less plagued by violence than are the lives of people in traditional societies. But there are also things to be admired about people in traditional societies, and perhaps to be learned from them. Their lives are usually socially much richer than our lives, although materially poorer. Their children are more self-confident, more independent, and more socially skilled than are our children. They think more realistically about dangers than we do. They almost never die of diabetes, heart disease, stroke, and the other noncommunicable diseases that will be the causes of death of almost all of us in this room today. Features of the modern lifestyle predispose us to those diseases, and features of the traditional lifestyle protect us against them.
To je jen pár příkladů toho, co se můžeme od tradičních společností naučit. Doufám, že čtení o tradičních společnostech vám bude připadat stejně fascinující, jako mně připadá v těchto společnostech žít.
Those are just some examples of what we can learn from traditional societies. I hope that you will find it as fascinating to read about traditional societies as I found it to live in those societies.
Děkuji
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)