Bohužel, během příštích osmnácti minut, kdy si s vámi budu povídat, čtyři dosud živí Američané zemřou na následky jídla, které konzumují.
Sadly, in the next 18 minutes when I do our chat, four Americans that are alive will be dead through the food that they eat.
Jmenuji se Jamie Oliver. Je mi 34 let. Jsem z Essexu v Anglii a v posledních sedmi letech jsem celkem neúnavně pracoval, abych zachraňoval životy, po svém. Nejsem lékař. Jsem kuchař. Nemám drahé přístroje, ani léky. Používám informace, vzdělávání.
My name's Jamie Oliver. I'm 34 years old. I'm from Essex in England and for the last seven years I've worked fairly tirelessly to save lives in my own way. I'm not a doctor; I'm a chef, I don't have expensive equipment or medicine. I use information, education.
Pevně věřím, že síla jídla hraje v našich domovech podstatnou roli a spojuje nás s nejlepšími okamžiky života. Ale v tuhle chvíli je realita skutečně hodně ošklivá. Ameriko, jsi na vrcholu svých sil. Toto je jedna z nejnezdravějších zemí na světě.
I profoundly believe that the power of food has a primal place in our homes that binds us to the best bits of life. We have an awful, awful reality right now. America, you're at the top of your game. This is one of the most unhealthy countries in the world.
Můžete, prosím, zvednout ruku všichni, kdo máte děti? Prosím, zvedněte ruce. Tety, strýcové, můžete se přidat ... Zvedněte ruce. Tety a strýcové také. Většina z vás. OK. My, dospělí posledních čtyř generací, jsem dali svým dětem do vínku kratší život, než jaký žili jejich rodiče. Vaše dítě bude žít o deset let méně než vy, a to všechno kvůli těm horám jídla, kterými jsme je obklopili. Dvě třetiny lidí v této místnosti jsou podle amerických statistik obézní, nebo mají nadváhu. Vy jste celkem v pořádku, ale nebojte, nakonec vás dostaneme.
Can I please just see a raise of hands for how many of you have children in this room today? Put your hands up. You can continue to put your hands up, aunties and uncles as well. Most of you. OK. We, the adults of the last four generations, have blessed our children with the destiny of a shorter lifespan than their own parents. Your child will live a life ten years younger than you because of the landscape of food that we've built around them. Two-thirds of this room, today, in America, are statistically overweight or obese. You lot, you're all right,
(Smích)
but we'll get you eventually, don't worry.
Jo? Statistiky špatného zdraví mluví jasně, příliš jasně. Trávíme své životy paranoidním strachem před smrtí, vraždami, genocidou a čím ještě. Je to na titulních stranách všech novin, v televizi. Podívejte se na genocidu až tady dole, propána. Jo?
(Laughter) The statistics of bad health are clear, very clear. We spend our lives being paranoid about death, murder, homicide, you name it; it's on the front page of every paper, CNN. Look at homicide at the bottom, for God's sake.
(Smích)
Right?
(Potlesk)
(Laughter)
Každá z těch červeně zvýrazněných je nemoc související s jídelníčkem. To vám potvrdí každý lékař, každý specialista. Fakta. Nemoci způsobené jídlem jsou největší zabiják ve Spojených státech, teď, tady. Toto je globální problém. Je to katastrofa. Protože se to letí světem. Anglie je těsně v závěsu, jako obyčejně.
(Applause) Every single one of those in the red is a diet-related disease. Any doctor, any specialist will tell you that. Fact: diet-related disease is the biggest killer in the United States, right now, here today. This is a global problem. It's a catastrophe. It's sweeping the world. England is right behind you, as usual.
(Smích)
(Laughter)
Věděl jsem, že budou blízko, ale ne tak blízko. Potřebujeme revoluci. Mexiko, Austrálie, Německo, Indie, Čína, všechny mají obrovské problémy s obezitou a špatným zdravím. Vezměte si kouření. Už nás to stojí méně než obezita. Obezita vás, Američany, stojí 10 procent výdajů na zdravotnictví. 150 miliard dolarů ročně. A za 10 let se to zdvojnásobí. 300 miliard dolarů ročně. A přátelé, přiznejme si to - tolik peněz prostě nemáte.
I know they were close, but not that close. We need a revolution. Mexico, Australia, Germany, India, China, all have massive problems of obesity and bad health. Think about smoking. It costs way less than obesity now. Obesity costs you Americans 10 percent of your health-care bills, 150 billion dollars a year. In 10 years, it's set to double: 300 billion dollars a year. Let's be honest, guys, you haven't got that cash.
(Smích)
(Laughter)
Přišel jsem, abych zahájil revoluci ve stravování, ve kterou tolik věřím. Potřebujeme ji. Teď je ta chvíle. Teď jsme ve zlomovém bodu. Už to dělám sedm let. Už sedm let tomu tady v Americe věnuju svoje úsilí. A teď je čas, kdy už to dozrálo – je čas sklízet. Jel jsem do oka bouře, do Západní Virginie, nejnezdravějšího státu v Americe. Tedy, byla jím loni. Letos máme jiného favorita, ale na toho se podíváme v příštím roce.
I came here to start a food revolution that I so profoundly believe in. We need it. The time is now. We're in a tipping-point moment. I've been doing this for seven years. I've been trying in America for seven years. Now is the time when it's ripe -- ripe for the picking. I went to the eye of the storm. I went to West Virginia, the most unhealthy state in America. Or it was last year. We've got a new one this year, but we'll work on that next season.
(Smích)
(Laughter)
Huntington, Západní Virginie. Nádherné město. Chtěl jsem ukázat všem lidem, celé vaší veřejnosti, statistiky, na které jsme si tak snadno zvykli. Chtěl bych vám představit některé lidi, na kterých mi záleží. Vaši společnost. Vaše děti. Chci vám ukázat fotku mé kamarádky Brittany. Je jí 16 let. Zbývá jí šest let života kvůli všemu tomu jídlu, které snědla. Je ze třetí generace Američanů, kteří už nevyrostli v prostředí, ve kterém se učili vařit doma, nebo ve škole, nebo od mámy, nebo od babičky. Zbývá jí šest let života. Ujídá svoje vlastní játra k smrti.
Huntington, West Virginia. Beautiful town. I wanted to put heart and soul and people, your public, around the statistics that we've become so used to. I want to introduce you to some of the people that I care about: your public, your children. I want to show a picture of my friend Brittany. She's 16 years old. She's got six years to live because of the food that she's eaten. She's the third generation of Americans that hasn't grown up within a food environment where they've been taught to cook at home or in school, or her mom, or her mom's mom. She has six years to live. She's eating her liver to death.
Stacy, z rodiny Edwardsových. Přátelé, tohle je normální rodina. Stacy dělá, co může - ale také je ze třetí generace; nikdy ji nikdo neučil vařit ani doma, ani ve škole. Celá rodina trpí obezitou. A tady je Justin, je mu 12 let. Váží 175 kilo. Ve škole ho šikanují, proboha! Jejich dceři Katie jsou čtyři roky. Trpí nadváhou ještě než začne chodit do školy. Marissa. Je v pořádku, ta je jedna z vás tady. Ale víte, kde je problém? Její otec, který byl obézní, jí zemřel v náručí. A druhý nejdůležitější člověk v jejím životě, její strýc, ten taky zemřel kvůli obezitě. I její nevlastní otec je teď obézní. Takže vidíte, že obezita a nemoci spojené se stravováním nezraňují pouze lidi, kteří jimi sami trpí; ale i všechny jejich přátele, rodiny, bratry, sestry.
Stacy, the Edwards family. This is a normal family, guys. Stacy does her best, but she's third-generation as well; she was never taught to cook at home or at school. The family's obese. Justin here, 12 years old, he's 350 pounds. He gets bullied, for God's sake. The daughter there, Katie, she's four years old. She's obese before she even gets to primary school. Marissa, she's all right, she's one of your lot. But you know what? Her father, who was obese, died in her arms, And then the second most important man in her life, her uncle, died of obesity, and now her step-dad is obese. You see, the thing is, obesity and diet-related disease doesn't just hurt the people that have it; it's all of their friends, families, brothers, sisters.
Farář Steve. Inspirující člověk. Jeden z mých prvních spojenců v Huntingtonu. Je přímo uprostřed celého tohohle problému. On ty lidi pohřbívá, rozumíte? A už toho má po krk. Má plné zuby pohřbívání přátel, rodiny, celé svojí komunity. Když přijde zima, umírá třikrát tolik lidí. Je mu z toho zle. Téhle nemoci se dá předejít prevencí. Plýtvání životy. Mimochodem, v tomhletom je pohřbívají. A na tohle nejsme vybaveni. Ani to neprojde dveřmi, myslím to vážně. Nedostanou je na hřbitov. Leda zdvižným vozíkem.
Pastor Steve: an inspirational man, one of my early allies in Huntington, West Virginia. He's at the sharp knife-edge of this problem. He has to bury the people, OK? And he's fed up with it. He's fed up with burying his friends, his family, his community. Come winter, three times as many people die. He's sick of it. This is preventable disease. Waste of life. By the way, this is what they get buried in. We're not geared up to do this. Can't even get them out the door, and I'm being serious. Can't even get them there. Forklift.
Vidím to jako trojúhelník, víte? Tohle je diagram našeho stravování. Potřebuju, abyste to pochopili. Asi už jste to všechno slyšeli, ale pojďme se na to podívat znova. Co se za posledních 30 let stalo, že celá tahle země přišla o své srdce? Buďme upřímní. No. Říká se tomu moderní život.
OK, I see it as a triangle, OK? This is our landscape of food. I need you to understand it. You've probably heard all this before. Over the last 30 years, what's happened that's ripped the heart out of this country? Let's be frank and honest. Well, modern-day life.
Začneme třeba na hlavních ulicích. Fast food ovládl celou zemi. To víme. A velké obchodní značky jsou jednou z nejdůležitějších sil, nejsilnějších sil v téhle zemi. Stejně tak supermarkety. Velké společnosti. Velké společnosti. Před 30 lety byla většina jídla převážně z místních zdrojů a čerstvá. Dneska je převážně zpracovaná a plná všech možných aditiv, extra přísad, sami víte, jak to pokračuje dál. Velikost porcí je samozřejmě obrovský, obrovský problém. Etikety jsou obrovský problém. Etikety v téhle zemi jsou ostuda. Snaží se... snaží se kontrolovat sami sebe. Celý ten průmysl chce kontrolovat sám sebe. V těchto podmínkách? Na to nemají nárok. Jak můžete někam napsat "nízkotučné", když je to plné cukrů?
Let's start with the Main Street. Fast food has taken over the whole country; we know that. The big brands are some of the most important powers, powerful powers, in this country. (Sighs) Supermarkets as well. Big companies. Big companies. Thirty years ago, most of the food was largely local and largely fresh. Now it's largely processed and full of all sorts of additives, extra ingredients, and you know the rest of the story. Portion size is obviously a massive, massive problem. Labeling is a massive problem. The labeling in this country is a disgrace. The industry wants to self-police themselves. What, in this kind of climate? They don't deserve it. How can you say something is low-fat when it's full of so much sugar?
Domov. Největší problém co se týče domova je, že býval srdcem a duší předávání jídla a kultury stravování, které formovaly naši společnost. Což už se ale neděje. Jasně, jak chodíme do práce a jak se život mění, protože život se pořád vyvíjí, musíme se na to podívat holisticky – nachvíli se zastavit a zkusit se znovu podívat na rovnováhu. Neděje se to. Už 30 let se to neděje. Chci vám ukázat situaci, která je naprosto normální v současnosti. Rodina Edwardsových.
Home. The biggest problem with the home is that used to be the heart of passing on food culture, what made our society. That is not happening anymore. And you know, as we go to work and as life changes, and as life always evolves, we kind of have to look at it holistically -- step back for a moment, and re-address the balance. It hasn't happened for 30 years, OK? I want to show you a situation that is very normal right now; the Edwards family.
(Video) Jamie Oliver: Promluvme si o tom. Tyhle věci prochází tvým tělem a těly tvé rodiny každý týden. A chci, abys věděla, že tohle všechno jednou předčasně zabije tvoje děti. Jak se cítíš?
(Video) Jamie Oliver: Let's have a talk. This stuff goes through you and your family's body every week. And I need you to know that this is going to kill your children early. How are you feeling?
Stacy: No, zrovna teď se cítím dost smutně a v depresi. Jenže, víš, já chci aby moje děti byly v životě úspěšné a tohle jim k tomu asi nepomůže. A já je zabíjím.
Stacy: Just feeling really sad and depressed right now. But, you know, I want my kids to succeed in life and this isn't going to get them there. But I'm killing them.
JO: Ano, zabíjíš. Zabíjíš. Ale můžeme to zastavit. Normální. Pojďme se podívat na školy, na to jsem docela slušný odborník. OK. Škola. Co je škola? Kdo ji vymyslel? Jaký je její účel? Škola měla vždycky za úkol dát nám nástroje, abychom byli tvořiví, dokázali skvělé věci, vydělali si na živobytí, atd., atd. Jasně, ale v téhle těsné škatulce už je docela dost dlouho. OK? Jenže my jsme ji nepřipravili na to, aby se vyrovnala se zdravotními katastrofami Ameriky, jo? Školní jídlo je něco, co většina dětí – 31 miliónů denně, mimochodem – jí dvakrát denně, dost často, ke snídani a k obědu, 180 dní v roce. Takže by se dalo říct, že školní jídlo je celkem důležité, tedy, když zvážíme dané okolnosti.
JO: Yes you are. You are. But we can stop that. Normal. Let's get on schools, something that I'm fairly much a specialist in. OK, school. What is school? Who invented it? What's the purpose of school? School was always invented to arm us with the tools to make us creative, do wonderful things, make us earn a living, etc., etc. You know, it's been kind of in this sort of tight box for a long, long time, OK? But we haven't really evolved it to deal with the health catastrophes of America, OK? School food is something that most kids -- 31 million a day, actually -- have twice a day, more than often, breakfast and lunch, 180 days of the year. So you could say that school food is quite important, really, judging the circumstances.
(Smích)
(Laughter)
Takže než zahájím svůj monolog, na což všichni jistě čekáte...
Before I crack into my rant, which I'm sure you're waiting for --
(Smích)
(Laughter)
Musím říct jednu věc a je vážně moc důležitá v té magii, která se doufám nastartuje a bude dít během příštích tří měsíců. Školní kuchaři a kuchařky celé Ameriky... Nabízím sám sebe jako jejich zástupce. Nelámu nad nimi hůl. Dělají to nejlepší, co umí. Snaží se. Ale dělají to, co dostali za úkol, a to, co jim zadali -- je špatně. Celý systém je řízen zejména účetními. V tomhle byznysu není dost lidí, možná vůbec žádní, kteří by se vyznali v jídle. A to je problém. Pokud nejste expert na jídlo a dostanete malý rozpočet, a ještě vám ho snižují, tak nemůžete být tvořiví, nemůžete se do toho ponořit a zkoušet něco vynalézt. Když jste účetní, kancelářský typ, tak jediné, co za těchto podmínek můžete udělat, je kupovat levnější blafy.
I need to say one thing, and it's so important in, hopefully, the magic that happens and unfolds in the next three months. The lunch ladies, the lunch cooks of America -- I offer myself as their ambassador. I'm not slagging them off. They're doing the best they can do. They're doing their best. But they're doing what they're told, and what they're being told to do is wrong. The system is highly run by accountants; there's not enough, or any, food-knowledgeable people in the business. There's a problem: If you're not a food expert, and you've got tight budgets and it's getting tighter, then you can't be creative, you can't duck and dive and write different things around things. If you're an accountant, and a box-ticker, the only thing you can do in these circumstances is buy cheaper shit.
A skutečnost je taková, že vaše děti denně dostávají k jídlu fast-food, průmyslově zpracovaný, nic moc čerstvého v tom není. A všechna ta aditiva, éčka, neuvěřitelné přísady... Není v tom dost zeleniny. Hranolky jsou považovány za zeleninu. Pizza k snídani. A ani nedostanou pořádný talíř. Nože a vidličky? Ne, to je moc nebezpečné. Ve třídě mají nůžky, ale nože a vidličky? To ne. A mně připadá, že když ve školní jídelně nejsou nože a vidličky, tak plně podporujete, shora, na státní úrovni, fast food. Protože ten se jí rukama. A taky že to je fast food. Různé hamburgery, sendviče, pizza, všechny tyhle věci.
Now, the reality is, the food that your kids get every day is fast food, it's highly processed, there's not enough fresh food in there at all. You know, the amount of additives, E numbers, ingredients you wouldn't believe -- there's not enough veggies at all. French fries are considered a vegetable. Pizza for breakfast. They don't even get crockery. Knives and forks? No, they're too dangerous. They have scissors in the classroom, but knives and forks? No. And the way I look at it is: If you don't have knives and forks in your school, you're purely endorsing, from a state level, fast food, because it's handheld. And yes, by the way, it is fast food: It's sloppy Joes, it's burgers, it's wieners, it's pizzas, it's all of that stuff.
Jak už jsem řekl, 10 % rozpočtu zdravotnictví jde na obezitu. A ještě se to zdvojnásobí. A my svoje děti nevzděláváme. Neexistuje žádné právo na to učit děti o jídle na základní nebo střední škole. Neučíme děti o jídle. Jasné? Tohle je klip ze základní školy, velice běžná situace v Anglii.
(Sighs) Ten percent of what we spend on health care, as I said earlier, is on obesity, and it's going to double. We're not teaching our kids. There's no statutory right to teach kids about food, elementary or secondary school, OK? We don't teach kids about food, right? And this is a little clip from an elementary school, which is very common in England.
Video: Kdo ví, co je tohle?
(Video) Who knows what this is?
Děti: Brambora. Jamie Oliver: Brambora? Takže ty myslíš, že tohle je brambora? Víš, co to je? Víš, co je tohle? Dítě: Brokolice?
Child: Potatoes. Jamie Oliver: Potato? So, you think these are potatoes? Do you know what that is? Do you know what that is?
JO: A co tohle. Náš starý kamarád. Víš co je tohle, broučku? Dítě: Celer.
Child: Broccoli? JO: What about this? Our good old friend.
JO: Ne. Co myslíte, že to je? Dítě: Cibule. JO: Cibule? Ne.
Child: Celery.
JO: No. What do you think this is?
Jamie Oliver: Okamžitě je vám jasné, jestli děti vědí něco o tom, odkud se jídlo vlastně bere.
Child: Onion. JO: Onion? No. JO: Immediately you get a really clear sense
Video: JO: Kdo ví, co je tohle? Dítě: Hmm, hruška. JO: Co myslíš, že je tohle? Dítě: Nevím. JO: Když děti nevědí, co ta věc je, nikdy ji nebudou jíst.
of "Do the kids know anything about where food comes from?" Who knows what that is? Child: Uh, pear? JO: What do you think this is? Child: I don't know. JO: If the kids don't know what stuff is, then they will never eat it.
(Smích)
(Laughter)
JO: Normální. Anglie nebo Amerika, Anglie a Amerika. A hádejte, co to spravilo, schválně. Dvě hodinové lekce. Musíme začít naše děti učit o jídle. Ve škole. Tečka.
JO: Normal. England and America, England and America. Guess what fixed that. Two one-hour sessions. We've got to start teaching our kids about food in schools, period.
(Potlesk)
(Applause)
Chci vám říct o něčem, co je tak trochu příznačné pro problém, ve kterém jsme se ocitli. Řeknu vám o něčem tak základním, jako je mléko. Každé dítě má nárok na mléko ve škole. Vaše děti dostanou ve škole mléko ke snídani a k obědu. Je to tak? Dostanou dvě lahvičky. Jo? Většina dětí jo. Ale mléko už není dost dobré. Protože někdo v té mléčné komisi – a neberte to špatně, já podporuju mléko, ale někdo v té mléčné komisi pravděpodobně vrazil spoustu peněz do výzkumu, že když do mléka nacpete spoustu příchutí a barviv a cukr, jo, budou ho děti víc pít. Jasně.
I want to tell you about something that kind of epitomizes the trouble that we're in, guys, OK? I want to talk about something so basic as milk. Every kid has the right to milk at school. Your kids will be having milk at school, breakfast and lunch, right? They'll be having two bottles, OK? And most kids do. But milk ain't good enough anymore. Don't get me wrong, I support milk -- but someone at the milk board probably paid a lot of money for some geezer to work out that if you put loads of flavorings, colorings and sugar in milk, more kids will drink it.
(Tleská)
Yeah.
A to se samozřejmě chytne. Jablečná komise dojde k tomu, že když budou dělat jablka z karamelek, děti jich taky víc snědí. Chápete, co chci říct? Podle mě není potřeba přidávat příchutě do mléka. Jasné? Cukr je ve všem. Já dobře vím o všech těch přísadách. Je to ve všem. Ani mléko neuniklo problémům moderní doby. Tady je naše mléko. Ta krabička. Je v něm skoro tolik cukru jako v jedné plechovce vaší oblíbené limonády. A oni mají dvě denně. Dovolte mi to předvést. Máme jedno dítě, které dostane osm polévkových lžic cukru denně. A teď, za jeden týden. A za jeden měsíc. A dovolil jsem si zahrnout cukr za prvních pět let základní školy -- jenom z mléka. No, nevím jak to připadá vám, přátelé, ale když zvážíme okolnosti, tak jakýkoli soudce všude po světě, když se podívá na statistiky a důkazy, tak musí shledat jakoukoliv předchozí vládu vinnou ze zneužívání dětí. O tom jsem přesvědčen.
Obviously now that's going to catch on the apple board is going to work out that if they make toffee apples they'll eat more as well. Do you know what I mean? For me, there isn't any need to flavor the milk. Okay? There's sugar in everything. I know the ins and outs of those ingredients. It's in everything. Even the milk hasn't escaped the kind of modern-day problems. There's our milk. There's our carton. In that is nearly as much sugar as one of your favorite cans of fizzy pop, and they are having two a day. So, let me just show you. We've got one kid, here -- having, you know, eight tablespoons of sugar a day. You know, there's your week. There's your month. And I've taken the liberty of putting in just the five years of elementary school sugar, just from milk. Now, I don't know about you guys, but judging the circumstances, right, any judge in the whole world, would look at the statistics and the evidence, and they would find any government of old guilty of child abuse.
(Potlesk)
That's my belief.
(Applause)
Kdybych sem teď přišel, a moc rád bych sem dnes přišel, a ukázal vám lék na AIDS nebo rakovinu, poprali byste se o to, abyste se sem ke mně dostali. Tomuhle, všem těm špatným zprávám, se dá předcházet. Což je dobrá zpráva. Prevence je velice snadná. Takže si řekněme, že tu máme problém, potřebujeme restartovat. Takže co v mém světě potřebujeme udělat? Tady to máte. Nemůže to všechno vycházet z jednoho zdroje. Abychom začali znovu a věci hmatatelně zlepšili, natolik, že bych se vám mohl podívat do očí a říct: "Za 10 let bude historie vašich dětí, jejich štěstí – nezapomeňte, že když jste chytří a dobře jíte, budete žít déle, a tak dále – všechno bude jinak. OK?"
(Applause ends) Now, if I came up here, and I wish I could come up here today and hang a cure for AIDS or cancer, you'd be fighting and scrambling to get to me. This, all this bad news, is preventable. That's the good news. It's very, very preventable. So, let's just think about, we got a problem here, we need to reboot. Okay so, in my world, what do we need to do? Here is the thing, right, it cannot just come from one source. To reboot and make real tangible change, real change, so that I could look you in the white of the eyes and say, "In 10 years' time, the history of your children's lives, happiness -- and let's not forget, you're clever if you eat well, you know you're going to live longer -- all of that stuff, it will look different. OK?"
Takže, supermarkety. Kde jinde tak nábožně nakupujete? Týden za týdnem. Kolik peněz za svůj život utratíte v supermarketu? Miluju je. Prodávají nám jen to, co chceme. Nu dobrá. Dluží nám tohle: do každého velkého supermarketu postavit odborníka na jídlo. Musí nám pomáhat nakupovat. Musí nám ukázat, jak vařit rychlá, chutná, sezónní jídla pro lidi, kteří jsou zaneprázdnění. To není nic drahého. Někde už to dělají. A je třeba, aby se to dělo všude, po celé Americe, brzy a rychle. Velké značky, velké potravinářské koncerny, musí postavit vzdělávání o jídle do středu svého podnikání. Já vím, že se to snáz řekne než udělá. Ale v tom je budoucnost. Tohle je jediná cesta.
So, supermarkets. Where else do you shop so religiously? Week in, week out. How much money do you spend, in your life, in a supermarket? Love them. They just sell us what we want. All right. They owe us to put a food ambassador in every major supermarket. They need to help us shop. They need to show us how to cook quick, tasty, seasonal meals for people that are busy. This is not expensive. It is done in some, and it needs to be done across the board in America soon, and quick. The big brands, you know, the food brands, need to put food education at the heart of their businesses. I know, easier said than done. It's the future. It's the only way.
Fast food. Průmysl kolem fast foodu, víte, je hodně soutěživý. Měl jsem v rukou spousty tajných dokumentů a sporů s fast foodovými restauracemi. Vím, jak to dělají. V podstatě nás pomalu naučili na všechny ty dávky cukru, soli, tuku a x, y, a z. A všichni je milují. Je to tak? Takže tihle chlápci se stanou součástí řešení. Ale potřebujeme, aby vláda začala pracovat se všemi provozovateli rychlého občerstvení a restaurací. A po dobu pěti, šesti, sedmi let nás postupně odnaučili to hrozné množství tuku, cukru a jiných nejedlých přísad.
Fast food. With the fast-food industry you know, it's very competitive. I've had loads of secret papers and dealings with fast food restaurants. I know how they do it. I mean, basically they've weaned us on to these hits of sugar, salt and fat, and x, y, and z, and everyone loves them, right? So, these guys are going to be part of the solution. But we need to get the government to work with all of the fast food purveyors and the restaurant industry, and over a five, six, seven year period wean of us off the extreme amounts
A teď se vraťme zpět k velkým značkám. Etikety, jak jsem říkal, jsou naprostá fraška a musíme to vyřešit. OK, škola. Jednoznačně ve školách dlužíme dětem jistotu, že těch 180 dní v roce, od toho drobečkovského věku čtyř let, až do 18, 20, 24, cokoliv, dostanou pořádné čerstvé jídlo z lokálních surovin. OK? Musí vzniknout nový standard čerstvého, pořádného jídla pro vaše děti. Jo?
of fat, sugar and all the other non-food ingredients. Now, also, back to the sort of big brands: labeling, I said earlier, is an absolute farce and has got to be sorted. OK, school. Obviously, in schools, we owe it to them to make sure those 180 days of the year, from that little precious age of four, until 18, 20, 24, whatever, they need to be cooked proper, fresh food from local growers on site, OK? There needs to be a new standard of fresh, proper food for your children, yeah?
(Potlesk)
(Applause)
Za těchto okolností je hrozně důležité, aby každé americké dítě končilo školu a umělo 10 základních receptů, které mu zachrání život. Dovednosti pro přežití.
Under the circumstances, it's profoundly important that every single American child leaves school knowing how to cook 10 recipes that will save their life. Life skills.
(Potlesk)
(Applause)
To znamená, že až se stanou studenty nebo mladými rodiči, budou schopni improvizovat se základy vaření, bez ohledu na nějakou budoucí krizi. Když umíte vařit, na ekonomické krizi nezáleží. Když umíte vařit, na čase nezáleží. Práce. O tom jsme ještě nemluvili. Myslím že je čas dát firmám zodpovědnost za to, čím krmí nebo co poskytují svým zaměstnancům. Ti zaměstnanci jsou mámy a tátové amerických dětí. Marissa, které tatínek zemřel v náručí, by myslím byla docela šťastná, kdyby americké firmy poskytovaly zaměstnancům pořádné jídlo. Rozhodně je nesmíme vynechat. A vraťme se do domácností.
That means that they can be students, young parents, and be able to sort of duck and dive around the basics of cooking, no matter what recession hits them next time. If you can cook, recession money doesn't matter. If you can cook, time doesn't matter. The workplace, we haven't really talked about it. You know, it's now time for corporate responsibility to really look at what they feed or make available to their staff. The staff are the moms and dads of America's children. Marissa, her father died in her hand, I think she'd be quite happy if corporate America could start feeding their staff properly. Definitely they shouldn't be left out. Let's go back to the home.
Podívejte, když uděláme všechny tyhle věci, což můžeme, je to tak snadné. Můžete mít srdce a přitom dělat byznys. Naprosto. Ale v domácnostech se musí začít zase předávat vaření, to rozhodně. Předávejte to dál, jako filosofii. Pro mě je to docela romantické. Ale stačí, aby jeden člověk naučil další tři jak něco uvařit, a oni zase každý naučí tři kamarády, a stačí to opakovat jenom 25 krát, a máme pokrytou veškerou populaci Ameriky. Romantické, ano, ale -- a to je důležité, je nutné pomoci lidem uvědomit si, že každá naše individuální snaha může věci změnit. Musíme znovu nastolit, co se nám ztratilo. Huntingtonská kuchyně. V Huntingtonu, kde jsem začal s tímhle programem, máme program v prime time, který snad inspiruje lidi, aby se to téhle změny vážně zapojili. Skutečně věřím, že se ta změna stane. Huntington's Kitchen. Pracuji s komunitou. Pracoval jsem ve školách. Našel jsem obnovitelné zdroje na to, aby každá škola v té oblasti mohla mít místo blafů čerstvé jídlo. Šest a půl tisíce dolarů na školu.
Now, look, if we do all this stuff, and we can, it's so achievable. You can care and be commercial. Absolutely. But the home needs to start passing on cooking again, for sure. For sure, pass it on as a philosophy. And for me, it's quite romantic, but it's about if one person teaches three people how to cook something, and they teach three of their mates, that only has to repeat itself 25 times, and that's the whole population of America. Romantic, yes, but most importantly, it's about trying to get people to realize that every one of your individual efforts makes a difference. We've got to put back what's been lost. Huntington's Kitchen. Huntington, where I made this program, we've got this prime-time program that hopefully will inspire people to really get on this change. I truly believe that change will happen. Huntington's Kitchen. I work with a community. I worked in the schools. I found local sustainable funding to get every single school in the area from the junk, onto the fresh food: six-and-a-half grand per school.
(Potlesk)
(Applause)
A to je všechno. Nestojí to víc než šest a půl tisíce na školu. A celý program za 25 tisíc na měsíc. Dobré, ne? Tohle může udělat 5000 lidí ročně, což je 10 % jejich populace. A je to od lidí pro lidi. Místní kuchaři totiž učí místní lidi. Jsou to lekce vaření zdarma, škola vaření zdarma na hlavní třídě. To je skutečná, skutečná hmatatelná změna. V Americe, když se takhle zpětně podíváte, se zrovna děje spousta krásných věcí. Spousta úžasných věcí. Po celé Americe jsou andělé, kteří dělají úžasné věci ve školách, při navazování vztahů mezi školami a farmáři, při zakládání zahrádek, ve vzdělávání. Už teď existují úžasní lidé, kteří tohle všechno dělají. Problém je, že by to chtěli šířit, do dalších škol, a zase dál. Ale nejsou peníze. Musíme tyhle experty a anděly rychle rozpoznat a najít, objevit je a dovolit jim snadno se dostat ke zdrojům, aby to, co dělají, mohlo pokračovat a rozvíjet se, a prosperovat. Americké firmy musí podpořit paní Obamovou v tom, o co se snaží.
That's all it takes, six-and-a-half grand per school. The Kitchen is 25 grand a month. Okay? This can do 5,000 people a year, which is 10 percent of their population, and it's people on people. You know, it's local cooks teaching local people. It's free cooking lessons, guys, in the Main Street. This is real, tangible change, real, tangible change. Around America, if we just look back now, there is plenty of wonderful things going on. There is plenty of beautiful things going on. There are angels around America doing great things in schools -- farm-to-school set-ups, garden set-ups, education -- there are amazing people doing this already. The problem is they all want to roll out what they're doing to the next school, but there's no cash. We need to recognize the experts and the angels quickly, identify them, and allow them to easily find the resource to keep rolling out what they're already doing, and doing well. Businesses of America need to support Mrs. Obama to do the things that she wants to do.
(Potlesk)
(Applause)
A koukněte se, já vím, že je to divné, když před vámi takhle stojí Angličan a povídá vám o tom. Můžu říct jen to, že mě na tom záleží. Jsem taky táta. A miluju tuhle zemi. A opravdu upřímně věřím, že pokud je možné udělat nějakou změnu v téhle zemi, nádherné věci se pak stanou všude po světě. Když to zvládne Amerika, ostatní se přidají. Je to strašně důležité.
And look, I know it's weird having an English person standing here before you talking about all this. All I can say is: I care. I'm a father, and I love this country. And I believe truly, actually, that if change can be made in this country, beautiful things will happen around the world. If America does it, other people will follow.
(Potlesk)
It's incredibly important.
(Audience) Yeah!
Když jsem byl v Huntingtonu a snažil jsem se zlepšit věci,
(Applause)
které nefungovaly, říkal jsem si: mít tak kouzelnou hůlku, co bych dělal? A víte, co jsem si přál? Strašně rád bych stál před těmi nejlepšími americkými mozky, které dovedou hýbat a zatřást poměry. A o měsíc později mi volali z TEDu a dali mi tuhle cenu. Jsem tady. Takže, mé přání. Jsem dyslektik, takže trochu pomalu. Mým přáním je, abyste pomohli silnému, trvalému hnutí, které poučí každé dítě o jídle, inspiruje rodiny, aby začaly opět vařit, a dáme všem lidem sílu bojovat s obezitou.
When I was in Huntington, trying to get a few things to work when they weren't, I thought "If I had a magic wand, what would I do?" And I thought, "You know what? I'd just love to be put in front of some of the most amazing movers and shakers in America." And a month later, TED phoned me up and gave me this award. I'm here. So, my wish. Dyslexic, so I'm a bit slow. My wish is for you to help a strong, sustainable movement to educate every child about food, to inspire families to cook again, and to empower people everywhere to fight obesity.
(Potlesk)
(Applause)
Děkuji vám.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause continues)