Dneska bych chtěl začít –- tady to mám. Vydržte. A je to. Dneska bych chtěl začít povídáním o struktuře polypeptidu. (smích)
Here's my thing. Hold on. There I go. Hey. I want to start today -- talk about the structure of a polypeptide.
Spousta lidí se mě v souvislosti se „Ztracenými" ptá, „Co je sakra zač ten ostrov?" A pak obvykle následuje, „Ne, vážně, co je sakra zač ten ostrov?" (smích)
(Laughter) I get a lot of people asking me, in terms of "Lost," you know, "What the hell's that island?" You know, it's usually followed by, "No, seriously, what the hell is that island?" Why so many mysteries?
Proč tolik záhad? Co mě to na tajemnu tak přitahuje? Přemýšlel jsem, o čem bych měl na TED mluvit. Když jsem mluvil s jedním milým zástupcem TED, povídám mu, „Podívejte, o čem bych tak měl mluvit?" A on odpověděl, „Tím se netrap. Jen jdi do hloubky." (smích) A to mi náramně vyhovovalo.
What is it about mystery that I seem to be drawn to? And I was thinking about this, what to talk about at TED. When I talked to the kind rep from TED, and I said, "Listen, you know, what should I talk about?" He said, "Don't worry about it. Just be profound." (Laughter)
Takže bych vám chtěl poděkovat, jestli tu někde jste.
And I took enormous comfort in that. So thank you, if you're here.
Zkoušel jsem přemýšlet, o čem budu mluvit. Dobrá otázka. Proč dělám tolik projektů, kde je přítomno tajemno? A pokoušel jjsem se na to přijít. Začal jsem přemýšlet nad tím, proč dělám všechno, co dělám a to mě přivedlo až k myšlenkám na mého dědečka. Miloval jsem ho. Jmenoval se Harry Kelvin, byl to otec mé matky. Zemřel v roce 1986. Neuvěřitelný chlap. Jedním z důvodů, proč byl tak zajímavý, byl obchod s elektronikou, který založil po Druhé světové válce. Začal prodávat přebytečné součástky a vybavení do škol a tak. Byl to úžasně zvídavý člověk. Jako dítěti mi nosil rádia, telefony a nejrůznější věci. Vždycky je rozebral, rozšrouboval a odhalil vnitřní součástky, což většina z nás asi považuje za samozřejmost, ale pro dítě to znamená něco ohromného. Něco takhle otevřít, ukázat, jak a to funguje, proč a co to je. Byl v mnoha ohledech jedinečným dekonstruktérem. A můj dědeček nejen, že věci rozebíral, ale probudil ve mě zájem o nejrůznější netypické dovednosti, jako například tisk, myslím knihtisk. Jsem tím téměř posedlý. Zbožnuju sítotisk a vazbu a sestavování krabic. Jako dítě jsem rozebíral krabice a podobné věci.
I was trying to think, what do I talk about? Good question. Why do I do so much stuff that involves mystery? And I started trying to figure it out. And I started thinking about why do I do any of what I do, and I started thinking about my grandfather. I loved my grandfather. Harry Kelvin was his name, my mother's father. He died in 1986. He was an amazing guy. And one of the reasons he was amazing: After World War II, he began an electronics company. He started selling surplus parts, kits, to schools and stuff. So he had this incredible curiosity. As a kid, I saw him come over to me with radios and telephones and all sorts of things. And he'd open them up, he'd unscrew them and reveal the inner workings -- which many of us, I'm sure, take for granted. But it's an amazing gift to give a kid. To open up this thing and show how it works and why it works and what it is. He was the ultimate deconstructor, in many ways. And my grandfather was a kind of guy who would not only take things apart, but he got me interested in all sorts of different odd crafts, like, you know, printing, like the letter press. I'm obsessed with printing. I'm obsessed with silk-screening and bookbinding and box making. When I was a kid, I was always, like, taking apart boxes and stuff.
Včera v noci, když jsem byl na hotelu, jsem rozebral tuhle krabici od Kleenexu. Jenom jsem se na ní díval. A řeknu vám, tohle –- to je opravdu krásná věc.
And last night in the hotel, I took apart the Kleenex box. I was just looking at it. And I'm telling you --
Přísahám Bohu. Když se na tu krabici podíváte, a vidíte, jak funguje. Dnes je tu Rives. Potkali jsme se před pár lety na knižním veletrhu, vyrábí rozkládací knížky. Miluju konstruování věcí z papíru. To nařezávání, tisk, nanášení lepidla, vyznačování míst pro inkoust. Prostě miluju krabice. A můj dědeček byl ten, který mě do všech těhle věcí uvedl. Dokonce mě zásoboval náčiním. Měl jsem v něm neuvěřitelnou podporu –- patrona, jak to říct, mých výtvorů. A když mi bylo deset let, pořídil mi kameru Super 8. V roce 1976 to bylo něco nenormálního, aby desetiletý kluk měl přístup ke kameře. On byl tak štědrý. Nemohl jsem tomu uvěřit. Ne, že by to dělal bez jakékoliv manipulace. Tím myslím, že já mu volal říkal, „Poslouchej, dědo, já tu kameru opravdu potřebuju. Ty tomu nerozumíš. Je to, víš, já bych chtěl dělat filmy. Jednou mě pozvou do TED. Je to –-" (smích)
(Laughter) It's a beautiful thing. I swear to God. I mean, when you look at the box and you sort of see how it works. Rives is here, and I met him years ago at a book fair; he does pop-up books. And I'm obsessed with engineering of paper. The scoring of it, the printing of it, where the thing gets glued, the registration marks for the ink. I just love boxes. My grandfather was the guy who kind of got me into all sorts of these things. He would also supply me with tools. He was this amazing encourager -- this patron, sort of, to make stuff. And he got me a Super 8 camera when I was 10 years old. And in 1976, that was sort of an anomaly, to be a 10-year-old kid that had access to a camera. And you know, he was so generous; I couldn't believe it. He wasn't doing it entirely without some manipulation. I mean, I would call him, and I'd be like, "Listen, Grandpa, I really need this camera. You don't understand. This is, like, I want to make movies. I'll get invited to TED one day --"
(Laughter)
A víte co, moje babička byla nejlepší. Protože ona vždycky přišla k telefonu a říkala, "Harry, je to pro něj lepší než drogy. On by měl –-" Byla neskutečná. (smích) Takže takhle jsem se dostal ke kameře díky babiččině pomoci a neuběhlo ani moc času a když mi bylo čtrnáct, dostal jsem syntezátor. Díky němu jsem mohl dělat věci, které mi připadaly jako ze snu. Byly i další věci, které jsem díky dědovi začal zbožňovat. Třeba kouzla. Chodívali jsme spolu do kouzelnického obchodu Lou Tannen's Magic v New Yorku. Byl to úžasný obchod v omšelém malém domu v Midtownu, ale když jste jeli výtahem, výtah se otevřel –- a byl tam ten malý kouzelnický obchod. Vystoupili jste přímo v obchodu. A bylo to jednoduše kouzelné místo. Takže jsem dostal nejrůznější kouzelnické triky. Počkejte, ukážu vám je. Tohle je jeden z nich. Dělá se to asi takhle. Znáte? Což je dobrý, ale já se teď nemůžu pohnout. Zbytek prezentace už budu muset odpřednášet takhle. Mohl bych zkusit, „Wow, Podívejte se na můj počítač támhle." (smích)
And, you know, my grandmother was the greatest. Because she'd be like, you know -- she'd get on the phone. She'd be like, "Harry, it's better than the drugs. She was fantastic. So I found myself getting this stuff, thanks to her assist, and suddenly, you know, I had a synthesizer when I was 14 years old -- this kind of stuff. And it let me make things, which, to me, was sort of the dream. He sort of humored my obsession to other things too, like magic. The thing is, we'd go to this magic store in New York City called Lou Tannen's Magic. It was this great magic store. It was a crappy little building in Midtown, but you'd be in the elevator, the elevator would open -- there'd be this little, small magic store. You'd be in the magic store. And it was a magical place. So I got all these magic tricks. Here. I'll show you. This is the kind of thing. So it would be like, you know. Which is good, but now I can't move. Now, I have to do the rest of the thing like this.
Jedna z věcí které jsem si v obchodě koupil byla
I'm like, "Oh, wow. Look at my computer over there!"
(Laughter)
Tannenova záhadná kouzelnická schránka. Základní myšlenka této tajemné schránky byla následující: za 15 dolarů si koupíte kouzla v hodnotě 50 dolarů. Což se vyplatí. (smích) Koupil jsem ji několik desítek let zpátky a bez legrace, když se na ni podíváte, uvidíte, že nikdy nebyla otevřená. A to ji mám věčnost. Nedávno jsem na tuhle schránku koukal u mě v kanceláři, kde má své místo, a přemýšlel jsem, proč jsem ji neotevřel? A proč si ji nechávám? Protože já věci nesyslím. Nenechávám si všechno. ale z nějakého důvodu jsem ji neotevřel. A cítil jsem, že k tomu najdu klíč při přednášení pro TED o něčem, co jsem dřív s nikým neprobíral a nudil tím lidi. Říkal jsem si, třeba to má co dočinění s tímhle a začal přemýšlet. Obrovská otázka. Moc se mi líbí provedení té věci a tak jsem přemýšlel, proč jsem ji nikdy neotevřel?
So one of the things that I bought at the magic store was this: Tannen's Mystery Magic Box. The premise behind the Mystery Magic Box was the following: 15 dollars buys you 50 dollars worth of magic. Which is a savings. (Laughter) Now, I bought this decades ago and I'm not kidding. If you look at this, you'll see it's never been opened. But I've had this forever. Now, I was looking at this, it was in my office, as it always is, on the shelf, and I was thinking, why have I not opened this? And why have I kept it? Because I'm not a pack rat. I don't keep everything, but for some reason I haven't opened this box. And I felt like there was a key to this, somehow, in talking about something at TED that I haven't discussed before, and bored people elsewhere. So I thought, maybe there's something with this. And there was this giant question mark. I love the design, for what it's worth, of this thing.
Zjistil jsem, že jsem ji neotevřel, protože pro mě představuje něco důležitého.
And I started thinking, why haven't I opened it?
Představuje mého dědečka. Můžu se na TED rozbrečet? Protože –- ne, nebudu brečet. Ale –- (smích)
And I realized that I haven't opened it because it represents something important -- to me. It represents my grandfather. Am I allowed to cry at TED? Because -- no, I'm not going to cry.
(Laughter)
But --
ta věc totiž představuje nekonečné možnosti. Představuje naději. A potenciál. Co na té schránce miluji, a co, jak jsem zjistil, se promítá i do veškeré mé práce, je touha po nekonečných možnostech, pocitu, že něco je možné. A zjišťuji, že právě tajemství je katalyzátorem představivosti. Rozhodně to není žádná převratná myšlenka, ale když jsem přemýšlel, jestli záhada není někdy mnohem významnější než znalosti, začalo mě to zajímat.
(Laughter) The thing is that it represents infinite possibility. It represents hope. It represents potential. And what I love about this box, and what I realize I sort of do in whatever it is that I do, is I find myself drawn to infinite possibility, that sense of potential. And I realize that mystery is the catalyst for imagination. Now, it's not the most ground-breaking idea, but when I started to think that maybe there are times when mystery is more important than knowledge.
Takže jsem začal přemyšlet nad „Ztracenými" a projektech, na kterých pracujeme, a došlo mi –- proboha vždyť ty záhadné schránky jsou ve všem, co dělám! Jak jsme ve „Ztracených" –- já a Damon Lindelof, který se mnou spolupracoval –- jednoduše dostali za úkol je vymyslet ten seriál a měli jsme na to opravdu málo času. Měli jsme 11 a půl týdne na scénář, obsazení, sestavení týmu, natáčení, sestříhání, a odeslání hotového úvodního dílu. Zkrátka moc času to nebylo. A vědomí našich možností –- co z toho být? Nebyl čas na vývoj. Určitě znáte ty lidi, co vám říkají, co nemáte dělat a co je třeba změnit. A tady na to nebyl čas, což je vlastně docela užasné. Takhle jsem ten pořad udělali, a pro ty z vás, kdo jste jej neviděli, nebo ho neznáte, tu mám na ukázku krátký klip z pilotního dílu. Jen abych vám ukázal něco z toho, co jsme natočili.
I started getting interested in this. And so I started thinking about "Lost" and the stuff that we do, and I realized, oh my God, mystery boxes are everywhere in what I do! In the creation of "Lost," Damon Lindelof and I, who created the show with me, we were basically tasked with creating this series that we had very little time to do. We had 11 and a half weeks to write it, cast it, crew it, shoot it, cut it, post it, turn in a two-hour pilot. So it was not a lot of time. And that sense of possibility -- what could this thing be? There was no time to develop it. I'm sure you're all familiar with people who tell you what you can't do and what you should change. There was no time for that, which is kind of amazing. And so we did this show, and for those of you who haven't seen it, or don't know it, I can show you one little clip from the pilot, just to show you some stuff that we did.
(Engine roaring)
Claire: Pomoc! Prosím! Pomoc! Pomoc!
(Video) Claire: Help!
Please help me! Help me! Please, help me!
Jack: Dostaňte ho pryč! Dostaňte ho pryč od motoru!
Jack: Get him out of here! Get him away from the engine! Get him out of here!
(Engine roaring)
C: Mám stahy!
C: Help me, please! I'm having contractions!
J: Kolik měsíců už jsi těhotná?
J: How many months pregnant are you?
C: Jenom osm.
C: I'm only eight months.
J: Jak často máš ty stahy?
J: And how far apart are they coming?
C: Nevím. Prostě to přijde.
C: I don't know. I think it just happened.
Hej! Hej! Hej, běž od –-
Man: Hey! Hey! Hey, get away from --
Kdybychom tohle chtěli natočit před deseti lety, museli bychom zabít kaskadéra. Museli bychom –- (smích) Bylo by to těžší. Museli bychom mít dva, bylo by to peklo.
JJ Abrams: 10 years ago, if we wanted to do that, we'd have to kill a stuntman. (Laughter)
Je úžasný, že jsme byli schopní tu scénu natočit.
It would be harder. Take two would be a bitch. (Laughter)
Z části to bylo díky skvělé dostupnosti technologie. Mohli jsme dělat cokoliv. Bez technologie nikdy. Bez ní bychom to sice mohli napsat, ale nemohli bychom to zrealizovat. Velká část toho tvořivého procesu pro mě leží v technologii. Technologie mi přináší nesmírnoiu inspiraci. Uvědomil jsem si, že nepopsaná stránka je vlastně záhadná schránka. Je třeba ji popsat něčím fantastickým.
So the amazing thing was, we were able to do this thing. And part of that was the amazing availability of technology, knowing we could do anything. I mean, we could never have done that. We might have been able to write it; we wouldn't have been able to depict it like we did. So part of the amazing thing for me is in the creative process, technology is mind-blowingly inspiring to me. I realize that that blank page is a magic box, you know? It needs to be filled with something fantastic.
Míval jsem scénář „Obyčejných lidí", kterým jsem listoval. Myšlenka toho scénáře mi přišla úžasná. Inspirovala mě. Chtěl jsem to zkusit a zaplnit stránky podobnou náladou, myšlením a emocemi jako v tom scénáři. Víte, já miluju počítače Apple. Jsem jimi posedlý. Počítač od Apple –- jako tenhle PowerBook –- mě zkrátka vyzývá. Jako by říkal, chystáš se na mě napsat něco, co mě bude hodno? (smích) Asi cítím –- jako by mě nutil.
I used to have the "Ordinary People" script that I'd flip through. The romance was amazing to me; it would inspire me. I wanted to try and fill pages with the same kind of spirit and thought and emotion that that script did. So, you know, I love Apple computers. I'm obsessed. So the Apple computer -- the PowerBook -- this computer, it challenges me. It basically says, what are you going to write worthy of me? I feel this -- I'm compelled.
A často jako bych říkal, „Víš, kámo, dneska jsem mimo. Nemám nic. Chápeš?" (smích)
(Laughter) And I often am like, you know, dude, today I'm out.
Tak to je. Co se týče obsahu, vidíte příběhy a myslíte si,
I got nothing. You know? So there's that.
„Co jiného jsou příběhy, než záhadné schránky?" To je zásadní otázka –- v televizi se prvnímu dějství říká teaser. Je to doslova hádanka. Velká otázka. To vás vtáhne. Potom samozřejmě přichází další otázka. A takhle to pokračuje dál a dál. Podívejte se na „Hvězdné války." Máte tam droidy, potkají záhadnou ženu. Kdo je to? Nevíme. Záhadná schránka! Potom se setkáte s Lukem Skywalkerem. Dostane droida a vy vidíte holografický obraz. Pochopíte, že je to zpráva. Ona chce najít Obi Wana Kenobiho. Je její jediná naděje. Ale kdo je sakra Obi Wan Kenobi? Záhadná schránka! On se pak setká s Benem Kenobim. Ben Kenobi je Obi Wan Kenobi. No do prdele! Chápete –- udržují si vaši pozornost –- (smích) –- vy jste to snad neviděli? (smích) Je to boží! Stejně –-
In terms of the content of it, you look at stories, you think, what are stories but mystery boxes? There's a fundamental question -- in TV, the first act is called the teaser. It's literally the teaser. It's the big question. So you're drawn into it. Then there's another question. And it goes on. Look at "Star Wars." The droids meet the mysterious woman. Who's that? We don't know. Mystery box! Then you meet Luke Skywalker. He gets the droid, you see the holographic image. You learn it's a message. She wants to find Obi Wan Kenobi. He's her only hope. But who's Obi Wan Kenobi? Mystery box! So then he meets Ben Kenobi. Ben Kenobi is Obi Wan Kenobi. Holy shit! So it keeps us -- (Laughter) Have you guys not seen that?
(Laughter)
Samotné záhadné schránky jako by mě k něčemu vedly. Pak je tu určité tajemno v souvislosti s představivostí –- myslím zadržování informací. Je mnohem poutavější dělat to záměrně. Třeba žralok z „Čelistí" –- kdyby Spielbergův mechanický žralok Bruce fungoval, nebylo by to ani zdaleka tak děsivé; viděli byste příliš mnoho. Ve „Větřelci" ve skutečnosti nikdy vetřelce nevidíte: děsivé! Dokonce i v romantické komedii jako „Absolvent," když mají to rande. Pamatujete? Jsou v autě, a je tam hluk, tak si zatáhnou střechu. Jsou uvnitř –- vy neslyšíte nic z toho, co říkají! Ani slovo! Ale je to ta nejromantičtější schůzka. A vy si ji zamilujete, protože nic neslyšíte. A podle mě, o tom to je.
It's huge! Anyway -- So there's this thing with mystery boxes that I started feeling compelled. Then there's the thing of mystery in terms of imagination -- the withholding of information. You know, doing that intentionally is much more engaging. Whether it's like the shark in "Jaws" -- if Spielberg's mechanical shark, Bruce, had worked, it would not be remotely as scary; you would have seen it too much. In "Alien", they never really showed the alien: terrifying! Even in a movie like a romantic comedy, "The Graduate," they're having that date, and they're in the car, and it's loud, and so they put the top up. You don't hear anything they're saying! You can't hear a word! But it's the most romantic date ever. And you love it because you don't hear it.
A nakonec tu máme takovou myšlenku –- mohu-li rozšířit naši debatu –- která se ale zase týká záhadných schránek. Totiž rozdíl mezi tím, na co si myslíte, že se díváte, a na co se díváte ve skutečnosti. Je to tak ve spoustě filmů a příběhů. Třeba když se podíváte na „E.T." Neuvěřitelný příběh o čem? O tom, jak mimozemšťan potká dítě? No, není. „E.T." je o rozvodu. „E.T." je o rodině zdrcené kvůli rozvodu a hlavně o dítěti, které se snaží se s tím vyrovnat. „Smrtonosná past"? Bláznivý, skvělý, zábavný, akční film v mrakodrapu. Je to o chlapovi, co je kousek od rozvodu. Objeví se v L.A., ocas stažený mezi nohama. Jsou tam skvělé scény –- asi ne ty úplně nejúžasnější dramatické scény v historii, ale dost dobré scény. Půl hodiny se film věnuje hlavní postavě, než se dostanete k tomu, na co čekáte.
So to me, there's that. And then, finally, there's this idea -- stretching the paradigm a little bit -- but the idea of the mystery box. Meaning, what you think you're getting, then what you're really getting. And it's true in so many movies and stories. Look at "E.T.," for example -- "E.T." is this unbelievable movie about what? It's about an alien who meets a kid, right? Well, it's not. "E.T." is about divorce. "E.T." is about a heartbroken, divorce-crippled family, and ultimately, this kid who can't find his way. "Die Hard," right? Crazy, great, fun, action-adventure movie in a building. It's about a guy who's on the verge of divorce. He's showing up to L.A., tail between his legs. There are great scenes -- maybe not the most amazing dramatic scenes in the history of time, but pretty great scenes. There's a half an hour of investment in character before you get to the stuff that you're expecting.
Když se podíváte na film jako „Čelisti", scéna, kterou očekáváte –- můžeme to pustit? Tohle je typ scén, které si pamatujete a očekáváte od „Čelistí ". Něco ji žere; je tu žralok.
When you look at a movie like "Jaws," the scene that you expect -- we have the screen? These are the kind of scenes that you remember and expect from "Jaws." And she's being eaten; there's a shark.
V „Čelistech" jde ale ve skutečnosti o chlapa, který se svým způsobem snaží vypořádat se světem –- se svou mužností, svou rodinou, s tím, jak všechno bude fungovat v tom novém městě. Tohle je jedna s mých nejoblíběnějších scén vůbec a rozhodně to není scéna, která by vás napadla, když vzpomínáte na „Čelisti". Ale je to úžasná scéna.
(Woman screaming) The thing about "Jaws" is, it's really about a guy who is sort of dealing with his place in the world -- with his masculinity, with his family, how he's going to, you know, make it work in this new town. This is one of my favorite scenes ever, and this is a scene that you wouldn't necessarily think of when you think of "Jaws." But it's an amazing scene.
Otec: Pojď sem. Dej mi pusu.
(Video) Father: C'mere. Give us a kiss.
Syn: Proč?
Son: Why?
Otec: Potřebuju to.
Father: 'Cause I need it.
Ale jděte. „Proč? Potřebuju to?" Nejlepší scéna, ne? No tak! Takže pokud jde o „Čelisti" –-
JJA: Come on. "Why? 'Cause I need it"? Best scene ever, right? (Laughter)
víte právě tahle práce s postavou, investice do její osobnosti, je to, co se skutečně nachází uvnitř schránky. Právě když dělají pokračování nebo podobné filmy v rámci žánru, soustředí se na špatnou věc. Nemáte převzít žraloka nebo monstrum. Měli byste napodobit –- když už chcete napodobovat –- něco z postavy. Převezměte něco, co má smysl. Zkuste se soustředit na sebe a zamyslet se, co si nesete v sobě. Protože nakonec ty záhadné schránky jsme my. Tak je to.
Come on! So you think of "Jaws" -- so that's the kind of stuff that, like, you know -- the investment of character, which is the stuff that really is inside the box, you know? It's why when people do sequels, or rip off movies, you know, of a genre, they're ripping off the wrong thing. You're not supposed to rip off the shark or the monster. You know, if you rip something off -- rip off the character. Rip off the stuff that matters. I mean, look inside yourself and figure out what is inside you. Because ultimately, the mystery box is all of us.
Nebo distribuce. Co může být větší záhadná schránka, než kino? Vemte si, že jdete do kina, a prostě se těšíte, že něco uvidíte. Chvíle kdy zhasnou světla, je často tak nejlepší část. A vy jste plní toho ohromného –- toho pocitu nadšeného očekávání. A často film nějak běží, pak se něco stane a vy na to „Oh" a pak se stane něco jiného a vy „Mmm." Když je to skvělý film, vůbec nevnímáte okolí, protože se se necháváte dobrovolně unášet dějem.
So there's that. Then the distribution. What's a bigger mystery box than a movie theater? You know? You go to the theater, you're just so excited to see anything. The moment the lights go down is often the best part. And you're full of that amazing -- that feeling of excited anticipation. And often, the movie's there and it's going, and then something happens and you go, "Oh --", and then, "Mmm ..." When it's a great movie, you're along for the ride because you're willing to give yourself to it.
Takže pro mě, ať už jde o TV, iPod, počítač, mobilní telefon. Je to vtipné, protože –- zmiňoval jsem, že jsem fanatik do Apple –- tak před rokem jsem se jako obvykle díval na prezentaci Steva Jobse. Tehdy přišel a předváděl video na iPodu a hádejte, co bylo na obrovském iPodu na plátně za ním? „Ztraceni"! Byl jsem jak omámený. A uvědomil jsem si, do prdele, kruh se uzavřel. Technologie, která mě inspiruje, teď používá to, co díky ní vytvářím, aby se prodávala. Úlet! (smích)
So to me, whether it's a TV, an iPod, computer, cell phone -- It's funny, I'm an -- as I said, Apple fanatic -- and one day, about a year or so ago, I was signing on online in the morning to watch Steve Jobs' keynote, because I always do. And he came on, he was presenting the video iPod, and what was on the enormous iPod behind him? "Lost"! I had no idea! And I realized, holy shit, it'd come full circle. The inspiration I get from the technology is now using the stuff that I do to sell technology. It's nuts!
Chtěl jsem vám ukázat ještě pár věci, ale to přeskočím. Chci vám ukázat ještě jednu věc, která s ničím nesouvisí. Je to z internetu; nevím, jestli už jste to předtím viděli. Před šesti lety udělali tohle. Online věc od kluků, kteří měli určité zkušenosti s vizuálními efekty. Ale co chci říct –- ti kluci dělali věci pomocí záhadných schránek, které měli –- a které má dnes každý. Uvědomuju si, že to, co pro mě dělal děda, když jsem byl ještě dítě, je něco, k čemu má dnes každý přístup. Nepotřebujete mít mého dědu, i kdyby jste si přáli ho mít. Ale musím vám říct –- tohle je kluk, co pracuje na počítači Quadra 950 –- rozlišení je trochu nízké –- používá software Infinity, který přestali dělat před 15 lety. A věci, které dělá, jsou stejně parádní jako to, co uvádějí v Hollywoodu.
(Laughter) I was going to show you a couple of other things I'm going to skip. I'll show you one other thing that has nothing to do with anything. This is something online; six years ago, they did this. This is an online thing done by guys who had some visual effects experience. But the point was, that they were doing things that were using these mystery boxes that they had -- everyone has now. What I've realized is what my grandfather did for me when I was a kid, everyone has access to now. You don't need to have my grandfather, though you wish you had. But I have to tell you -- this is a guy doing stuff on a Quadra 950 computer -- the resolution's a little bit low -- using Infinity software they stopped making 15 years ago. He's doing stuff that looks as amazing
Z mého pohledu je dnes neúžasnější záhadou otázka, co přijde dál.
as stuff I've seen released from Hollywood.
Protože všechno se demokratizuje. Média se tvoří všude. Věci, o něž jsem musel prosit a měl štěstí, že je dostal, jsou teď běžné. Máme neskutečné možnosti. A když myslím na filmaře, kteří dnes tvoří a kteří by dříve museli mlčet –- kteří se v minulosti nemohli vyjádřit –- je to pro mě opravdu vzrušující představa.
The most incredible sort of mystery, I think, is now the question of what comes next. Because it is now democratized. So now, the creation of media -- it's everywhere. The stuff that I was lucky and begging for to get when I was a kid is now ubiquitous. And so, there's an amazing sense of opportunity out there. And when I think of the filmmakers who exist out there now who would have been silenced, you know -- who have been silenced in the past -- it's a very exciting thing.
Na lekcích a přednáškách jsem říkával těm, co chtěli psát, „Běžte! Pište! Udělějte to." Je to zadarmo, nepotřebujete povolení začít psát. Ale dnes mohu říct, „Natočte svůj film!" Nic vám nebrání jít ven a vzít si technologii sebou. Můžete si ji pronajmout, vzít na splátky, koupit technologii, která téměř stejná nebo stejná jako ta, kterou používají „ti oprávnění". Žádná společnost neprospívá nejlépe, má-li vše pod kontrolou jen elita. Já cítím, že je to skvělá příležitost vidět, co všechno se nabízí.
I used to say in classes and lectures and stuff, to someone who wants to write, "Go! Write! Do your thing." It's free, you don't need permission. But now I can say, "Go make your movie!" There's nothing stopping you from going out there and getting the technology. You can lease, rent, buy stuff off the shelf that is either as good, or just as good, as the stuff that's being used by the, you know, "legit people." No community is best served when only the elite have control. And I feel like this is an amazing opportunity
Když jsem dělal „Mission: Impossible III", měli jsme skvělé vizuální efekty. Dělalo je ILM; bylo to úžasné. Rád si při práci plním své sny. A ve filmu je pár sekvencí, jako těch pár scén, které vám ukážu. Třeba tohle.
to see what else is out there. When I did "Mission: Impossible III," we had amazing visual effects. ILM did the effects; it was incredible. And sort of my dream to be involved. And there are a couple of sequences in the movie, like these couple of moments I'll show you. There's that.
(Video) Luther: Ethan, move!
(Explosion)
OK, očividně jsem zatížený na velké, šílené exploze. Ale můj oblíbený vizuální efekt z filmu je ten, který vám chci ukázat. Je to scéna, ve které se Tomova postava probudí. Je otupělý, nepříčetný. Tenhle chlap se probere a strčí mu do nosu hlaveň pistole a vstřelí mu do mozku malou kapsli, kterou ho později bude chtít zabít, jak už to nepřátelé dělají.
Obviously, I have an obsession with big crazy explosions. So my favorite visual effect in the movie is the one I'm about to show you. It's a scene in which Tom's character wakes up. He's drowsy. He's crazy. And the guy wakes up, and he shoves this gun in his nose and shoots this little capsule into his brain that he's going to use later to kill him, as bad guys do.
Dobré ráno.
(Video) Brownway: Good morning.
Tak a když jsem točili tuto scénu, dělali jsme to tak, že herec, který měl zbraň, anglický herec Eddie Marsan – zlatej kluk – bral tu pistol a strkal ji Tomovi do nosu. A to Toma bolelo. A já se poměrně brzo ve své kariéře naučil: nezraňuj Tomův nos. (smích) Jsou tři věci, kterým je dobré se vyhnout. Číslo dvě: zraňovat Tomův nos.
JJA: OK, now. When we shot that scene, the actor who had the gun, an English actor, Eddie Marsan -- sweetheart, great guy -- he kept taking the gun and putting it into Tom's nose, and it was hurting Tom's nose. And I learned this very early on in my career: Don't hurt Tom's nose. (Laughter)
Takže Eddie měl zbraň – a on je opravdu zlatej, hodnej Angličan – a říkal Tomovi, „Promiň, já ti nechci ublížit." Jenže my potřebovali, aby to vypadalo dobře. A mě došlo, že musíme něco vymyslet, protože takhle to nefungovalo. A já si doslova představil, jak bych tu scénu točil s kamerou Super 8, kterou jsem dostal od dědy a došlo mi, že to vůbec nemusí být Eddieho ruka. Může být Tomova. Tom by věděl, jak moc tu pistoli zatlačit. Dá si pozor, aby se nezranil.
There are three things you don't want to do. Number two is: Don't hurt Tom's nose. So Eddie has this gun -- and he's this sweet English guy. He's like, "Sorry, I don't want to hurt you." I'm like, "We have to make this look good." And I realized that we had to do something because it wasn't working. And I thought back to what I would have done using the Super 8 camera that my grandfather got me sitting in that room, and I realized that hand didn't have to be Eddie Marsan's. It could be Tom's. And Tom would know just how hard to push the gun.
Takže jsme použili jeho ruku a nabarvili ji, aby vypadal víc jako Eddieho. Oblékli jsme ji do Eddieho rukávu, takže ta ruka, kterou vidíte – ještě jednou vám to pustím, není Eddieho ruka, ale Tomova. Takže Tom ve dvojroli. (smích) A ani si neřekl o vyšší honorář. Takže tady. Podívejte se na to znova. Tady je. Probouzí se. Je otupělý, má toho dost.
He wouldn't hurt himself. So we took his hand and we painted it to look a little bit more like Eddie's. We put it in Eddie's sleeve, and so the hand that you see -- that's not Eddie's hand, that's Tom's. So Tom is playing two roles. (Laughter) And he didn't ask for any more money. So here, here. Watch it again. There he is. He's waking up. He's drowsy, been through a lot.
Tomova ruka. Tomova ruka. Tomova ruka. (smích) Tak. Díky. Takže nepotřebujete nejlepší technologii, abyste mohli dělat věci, které mohou fungovat ve filmech. A záhadná schránka, na počest mého dědečka, zůstává uzavřena.
(Video) Brownway: Good morning. JJA: Tom's hand. Tom's hand. Tom's hand. Anyway. So ... (Applause) Thanks. (Applause)
Děkuji. (potlesk)
So you don't need the greatest technology to do things that can work in movies. And the mystery box, in honor of my grandfather, stays closed.