Na minutu vás vezmu do Bangladéše.
I'll just take you to Bangladesh for a minute.
Ještě než povím příběh, měli bychom se sami sebe zeptat: Proč existuje chudoba? Mám na mysli, že existuje mnoho poznání a vědeckých objevů. Žijeme všichni na stejné planetě, ale stále je obrovská část světa chudobná. A já myslím -- chci ukázat mé hledisko, abychom mohli přistoupit k tomuto projektu, nebo jakémukoli jinému projektu, za účelem, abychom viděli, zdali přispívá chudobě nebo se ji snaží zmírňovat.
Before I tell that story, we should ask ourselves the question: Why does poverty exist? I mean, there is plenty of knowledge and scientific breakthroughs. We all live in the same planet, but there's still a great deal of poverty in the world. And I think -- so I want to throw a perspective that I have, so that we can assess this project, or any other project, for that matter, to see whether it's contributing or -- contributing to poverty or trying to alleviate it.
Bohaté země posílaly pomoc chudým zemím během posledních 60 let. Celkově vzato, tento způsob selhal. A podívejte na tuto knihu, napsano někým, kdo pracoval 20 let ve Světové bance, kdo shledává ekonomický růst v této zemi za nezaznamentelný. Celkově vzato, nefungovalo to. Otázkou je, proč to nefungovalo?
Rich countries have been sending aid to poor countries for the last 60 years. And by and large, this has failed. And you can see this book, written by someone who worked in the World Bank for 20 years, and he finds economic growth in this country to be elusive. By and large, it did not work. So the question is, why is that?
Podle mě, se dá něco naučit z historie Evropy. Myslím tím, dokonce zde, včera, když jsem šel přes ulici, ukazovali tři biskupy, kteří byli popraveni před pěti sty lety, přímo naproti přes ulici. Co tím chci říci je, že v Evropě proběhlo hodně bojů, kdy obyvatelé byli posíleni technologií. A požadovali po tehdejších autoritách aby slezli dolů ze svých koní. A na konec z toho vyplývá lepší vyjednávání mezi autoritami a obyvatelstvem a demokracie, kapitalismus - to všechno vzkvétalo. A tak můžete vidět, reálný proces toho, a to je zahrnuto v této 500 stránkové knize, jak moc autorit klesala a moc obyvatelstva rostla.
In my mind, there is something to learn from the history of Europe. I mean, even here, yesterday I was walking across the street, and they showed three bishops were executed 500 years ago, right across the street from here. So my point is, there's a lot of struggle has gone in Europe, where citizens were empowered by technologies. And they demanded authorities from -- to come down from their high horses. And in the end, there's better bargaining between the authorities and citizens, and democracies, capitalism -- everything else flourished. And so you can see, the real process of -- and this is backed up by this 500-page book -- that the authorities came down and citizens got up.
Ale když se podíváte, když máte tento pohled na věc, pak vidíte, co se událo v posledních 60 letech. Pomoc v podstatě dělala opak. Posilovala autority. A v konečném důsledku opomíjela obyvatelstvo Autority neměly důvod aby nastartovaly ekonomický růst aby mohli zdanit obyvatelstvo a měli tak více peněz ze svých obchodů. Protože to dostávali od jiných zemí. A vskutku, když se podíváte na země zbohatlé těžbou ropy, kde obyvatelé doposud nemají moc, tak zde se dějí stejné věci. Nigérie, Saudská Arábie, všechny tyto země. Protože pomoc a peníze z ropy nebo drahých nerostů působí stejně. Dávají moc autoritám bez toho, aby aktivovaly obyvatelstvo jejich ruce, nohy, mozky a podobně.
But if you look, if you have that perspective, then you can see what happened in the last 60 years. Aid actually did the opposite. It empowered authorities, and, as a result, marginalized citizens. The authorities did not have the reason to make economic growth happen so that they could tax people and make more money for to run their business. Because they were getting it from abroad. And in fact, if you see oil-rich countries, where citizens are not yet empowered, the same thing goes -- Nigeria, Saudi Arabia, all sorts of countries. Because the aid and oil or mineral money acts the same way. It empowers authorities, without activating the citizens -- their hands, legs, brains, what have you.
A pokud s tím souhlasíte, pak já si myslím, že nejlepší způsob, jak zlepšit situaci v těchto zemích je uvědomit si, že ekonomický rozvoj je od lidí lidmi, pro lidi. A to je skutečný efekt skupiny. Pokud obyvatelé spojují a stávají se organizovanější a produktivnějí, tak jsou jejich hlasy slyšet, a pak se věci zlepší.
And if you agree with that, then I think the best way to improve these countries is to recognize that economic development is of the people, by the people, for the people. And that is the real network effect. If citizens can network and make themselves more organized and productive, so that their voices are heard, so then things would improve.
A jako kontrast můžete vidět nejdůležitější instituci na světě, světová banka, je organizace vlády řízena vládou, pro vlády. Jen se podívejte na ten kontrast. A to je perspektiva, kterou mám já, a nyní mohu začít svůj příběh.
And to contrast that, you can see the most important institution in the world, the World Bank, is an organization of the government, by the government, for the governments. Just see the contrast. And that is the perspective I have, and then I can start my story.
Ovšem, jak byste dali moc obyvatelstvu? Mohly by zde být všechny možné technologie. A jedna z nich jsou mobilní telefony. Nedávno to znal týdeník The Economist, ale já jsem na této myšlence postavil koncept před 12 lety, a to je to, na čem pracuji. Takže před 12 lety jsem se snažil být investiční bankéř v New Yorku.
Of course, how would you empower citizens? There could be all sorts of technologies. And one is cell phones. Recently "The Economist" recognized this, but I stumbled upon the idea 12 years ago, and that's what I've been working on. So 12 years ago, I was trying to be an investment banker in New York.
Bylo nás několik kolegů, co jsme byli propojeni počítačovou sítí. A stali jsme se produktivnějšími, jelikož jsme si nemuseli vyměňovat diskety; mohli jsme informovat jeden druhého častěji. Jednoho dne se systém pokazil. A to mi připomnělo jeden den roku 1971. V mojí zemi probíhala válka. Já a moje rodina jsme se přestěhovali z městské oblasti, kde jsme žili, na vzálený venkov, kde bylo bezpečněji. Jednou mě matka požádala, abych sehnal nějaké léky pro mladšího sourozence. A já jsem šel asi 10 mil, celé dopoledne, abych tam došel, k lékárníkovi. A on tam nebyl, tak jsem šel celé odpoledne zpět. Tak jsem měl další neproduktivní den.
We had -- quite a few our colleagues were connected by a computer network. And we got more productive because we didn't have to exchange floppy disks; we could update each other more often. But one time it broke down. And it reminded me of a day in 1971. There was a war going on in my country. And my family moved out of an urban place, where we used to live, to a remote rural area where it was safer. And one time my mother asked me to get some medicine for a younger sibling. And I walked 10 miles or so, all morning, to get there, to the medicine man. And he wasn't there, so I walked all afternoon back. So I had another unproductive day.
Když jsem tak seděl ve vysoké budově v New Yorku, porovnal jsem si tyto dvě zkušenosti, jednu vedle druhé, a stručně shrnuto, propojitelnost rovná se produktivita bez ohledu na to, jestli je to v moderní kanceláři nebo nerozvinuté vesnici. Přirozeně co z toho vyplývá je, že telefon je zbraň proti chudobě. A pokud je tomu tak, pak otázkou je, kolik telefonů jsme tehdy měli?
So while I was sitting in a tall building in New York, I put those two experiences together side by side, and basically concluded that connectivity is productivity -- whether it's in a modern office or an underdeveloped village. So naturally, I -- the implication of that is that the telephone is a weapon against poverty. And if that's the case, then the question is how many telephones did we have at that time?
A ukázalo se, že v Bangladéši byl jeden telefon na každých 500 obyvatel. A všechny tyto telefony byly v urbanizovaných oblastech. Ve vzdálených vesnických oblastech, kde žilo 100 milionů lidí nebyl žádný telefon. Jen si představte, kolik "člověko-měsíců" (práce jednoho člověka za měsíc), bylo zahozeno, prostě jako "zabitý den". Pokud vynásobáte 100 miliony lidí, řekněme ztrátu jednodho dne v měsíci, můžete vidět to obrovské množství nevyužitých zdrojů. Všechny chudé a bohaté státy mají přece jen něco sobě rovného, je to den, který má pro všechny stejnou délku: 24 hodin. Takže pokud ztratíte tak vzácný zdroj, v němž jste si rovni s bohatšími zeměmi, je to obrovské plýtvání.
And it turns out, that there was one telephone in Bangladesh for every 500 people. And all those phones were in the few urban places. The vast rural areas, where 100 million people lived, there were no telephones. So just imagine how many man-months or man-years are wasted, just like I wasted a day. If you just multiply by 100 million people, let's say losing one day a month, whatever, and you see a vast amount of resource wasted. And after all, poor countries, like rich countries, one thing we've got equal, is their days are the same length: 24 hours. So if you lose that precious resource, where you are somewhat equal to the richer countries, that's a huge waste.
Začal jsem tedy pátrat po nějakém důkazu, zda propojitelnost opravdu zvyšuje produktivitu. A skutečně jsem nemohl najít mnoho, ale našel jsem tento graf vytvořený ITU, což je Mezinárodní telekomunikační unie, sídlící v Ženevě. Ukazují zajímavou věc. Můžete vidět horizontální osu, kde můžete umístit svou zemi. Tak USA a Velká Británie by byly zde, mimo grafu. A tak vliv každého nového telefonu, jenž je znážorněn na vertikální ose, je velmi malý.
So I started looking for any evidence that -- does connectivity really increase productivity? And I couldn't find much, really, but I found this graph produced by the ITU, which is the International Telecommunication Union, based in Geneva. They show an interesting thing. That you see, the horizontal axis is where you place your country. So the United States or the UK would be here, outside. And so the impact of one new telephone, which is on the vertical axis, is very little.
Avšak pokud se vrátíme zpět k chudším zemím, kde poměr HDP na kapitál je řekněme 500 dolarů, nebo 300 dolarů, pak je vliv obrovský: 6000 dolarů. Nebo 5000 dolarů. Otázka zněla, kolik stála instalace nového telefonu v Bangladéši? Ukázalo se, že 2000 dolarů. Takže utratíte 2000 dolarů a telefon má životnost řekněme 10 let. A pokud 5000 ročně - to je 50 000 dolarů.
But if you come back to a poorer country, where the GNP per capita is, let's say, 500 dollars, or 300 dollars, then the impact is huge: 6,000 dollars. Or 5,000 dollars. The question was, how much did it cost to install a new telephone in Bangladesh? It turns out: 2,000 dollars. So if you spend 2,000 dollars, and let's say the telephone lasts 10 years, and if 5,000 dollars every year -- so that's 50,000 dollars.
Zjevně, telefon byl pro své majitele velký vynález. A samozřejmě, cena instalace telefonu klesá, jelikož probíhá digitální revoluce, pak to bude ještě dramatičtější.
So obviously this was a gadget to have. And of course, if the cost of installing a telephone is going down, because there's a digital revolution going on, then it would be even more dramatic.
A do té doby jsem znal něco málo z ekonomiky - Adam Smith nás naučil, že specializace vede k produktivitě. Ale jak byste specializovali? Řekněme, že jsem rybář a farmář. A Chris je rybář a farmář. Oba jsme všestranní. Jde o to, že bychom mohli být závislá jeden na druhém pouze v případě, že se můžeme jeden s druhým spojit. A pokud jsme sousedé, mohu jen dojít pěšky do jeho domu.
And I knew a little economics by then -- it says Adam Smith taught us that specialization leads to productivity. But how would you specialize? Let's say I'm a fisherman and a farmer. And Chris is a fisherman farmer. Both are generalists. So the point is that we could only -- the only way we could depend on each other, is if we can connect with each other. And if we are neighbors, I could just walk over to his house.
Ale pak omezujeme naši ekonomickou sféru na velmi malou oblast. Ale abyste ji mohli rozšířit, potřebujete řeku, nebo dálnici, nebo potřebujete telefonní linky. Ale v každém případě je to propojitelnost, která vede k závislosti. A to vede ke specializaci. Ta vede k produktivitě.
But then we are limiting our economic sphere to something very small area. But in order to expand that, you need a river, or you need a highway, or you need telephone lines. But in any event, it's connectivity that leads to dependability. And that leads to specialization. That leads to productivity.
Takže jsem začal tento problém sledovat, a šel jsem zpět mezi Bangladéš a New York. Lidé mi pověděli, že je mnoho důvodů, proč nemáme dostatek telefonů. A jedním z nich je nedostatek kupní síly. Chudí lidé zjevně nemají kupní sílu.
So the question was, I started looking at this issue, and going back and forth between Bangladesh and New York. There were a lot of reasons people told me why we don't have enough telephones. And one of them is the lacking buying power. Poor people apparently don't have the power to buy.
Ale vtip je v tom, že pokud je jedná o produktivní nástroj, proč se tím zabývat? Myslím tím, že lidé v Americe kupují auta a skládají velmi malou zálohu. Dostanou auto a jdou do práce. Práce jim dává mzdu; mzda jim umožní platit za auto postupem času. Auto se zaplatí samo.
But the point is, if it's a production tool, why do we have to worry about that? I mean, in America, people buy cars, and they put very little money down. They get a car, and they go to work. The work pays them a salary; the salary allows them to pay for the car over time. The car pays for itself.
Takže pokud telefon je produktivním nástrojem, pak se celkem nemusíme obávat o kupní sílu. A samozřejmě, i pokud je tohle pravda, co potom prvotní kupní síla? Pak je otázka, proč bychom nemohli mít nějaký způsob společného přístupu? Každý z nás ve Spojených státech potřebuje bankovní služby, ale velmi málo z nás se snaží koupit banku. Je to banka, která se snaží obsloužit celou komunitu. Můžeme tedy udělat to samé pro telefony.
So if the telephone is a production tool, then we don't quite have to worry about the purchasing power. And of course, even if that's true, then what about initial buying power? So then the question is, why can't we have some kind of shared access? In the United States, we have -- everybody needs a banking service, but very few of us are trying to buy a bank. So it's -- a bank tends to serve a whole community. So we could do that for telephones.
A taky mi lidé říkali, že mají spoust primárních potřeb, které musí uspokojit: jídlo, oblečení, střecha nad hlavou, Ale znovu, je to velmi autoritářské. Měli byste zvyšovat příjmy a nechat lidi rozhodnout co chtějí s jejich penězi dělat.
And also people told me that we have a lot of important primary needs to meet: food, clothing, shelter, whatever. But again, it's very paternalistic. You should be raising income and let people decide what they want to do with their money.
Avšak skutečným problémem je nedostatek další infrastruktury. Potřebujete nějakou infrastrukturu, abyste mohli přinést novou věc. Například internet se prudce rozvíjel ve Spojených státech protože lidé měli počítače. Měli modemy. Měli telefonní linky, takže bylo velmi jednoduché přijít s novým nápadem, jako je internet. Ale to je to, co v chudých zemích chybí.
But the real problem is the lack of other infrastructures. See, you need some kind of infrastructure to bring a new thing. For instance, the Internet was booming in the U.S. because there were -- there were people who had computers. They had modems. They had telephone lines, so it's very easy to bring in a new idea, like the Internet. But that's what's lacking in a poor country.
Například jsme neměli možnost mít šeky, několik bank shromažďujících peníze a podobně. Ale proto jsem si všiml Gramen Banky, která je bankou pro chudé lidi, a má 1 100 poboček, 12 000 zaměstnanců a 2,3 milionu vypůjčovatelů. A oni měli tyto pobočky. Myslel jsem, že můžu vztyčit vysílače a vytvořit síť.
So for example, we didn't have ways to have credit checks, few banks to collect bills, etc. But that's why I noticed Grameen Bank, which is a bank for poor people, and had 1,100 branches, 12,000 employees, 2.3 million borrowers. And they had these branches. I thought I could put cell towers and create a network.
Zkrátka a dobře, abych to zkrátil - začal jsem, jako první jsem přišel k nim a řekl, „Víte, možná bych mohl propojit všechny vaše pobočky a učinnit vás tak efektivnějšími.“ Ale víte, oni se ostatně vyvíjeli v zemi bez telefonů, takže jsou decentralizované. Myslím, samozřejmě zde mohou být dobré důvody ale tohle je jedním z důvodů, který měli. A tak tedy neměli zájem spojit své pobočky, a pak narušit existující stav.
And anyway, to cut the time short -- so I started -- I first went to them and said, "You know, perhaps I could connect all your branches and make you more efficient." But you know, they have, after all, evolved in a country without telephones, so they are decentralized. I mean, of course there might be other good reasons, but this was one of the reasons -- they had to be. And so they were not that interested to connect all their branches, and then to be -- and rock the boat.
Začal jsem se tedy koncentrovat - co je to, co skutečně dělají? Tak co se stane, když si někdo vypůjčí peníze z banky. Obvykle si koupí krávu. Kráva dává mléko. A ona prodává mléko vesničanům a splácí půjčku. A tohle je pro ni práce, ovšem je to mléko pro každého jiného.
So I started focusing. What is it that they really do? So what happens is that somebody borrows money from the bank. She typically buys a cow. The cow gives milk. And she sells the milk to the villagers, and pays off the loan. And this is a business for her, but it's milk for everybody else.
A najednou jsem si uvědomil, že mobilní telefon může být kravou. Protože nějakou cestou si může půjčit 200 dolarů z banky, koupit si telefon a mít jej pro všechny. A je to pro ni práce.
And suddenly I realized that a cell phone could be a cow. Because some way she could borrow 200 dollars from the bank, get a phone and have the phone for everybody. And it's a business for her.
Napsal jsem tedy do banky. Chvíli přemýšleli a řekli, „Je to trochu bláznivé, ale logické. Pokud si myslíte, že to může fungovat, pojďtě a udělejte to.“ Dal jsem tedy výpověď v práci a vrátil se zpět do Bangladéše. Založil jsem společnost v Americe zvanou Gonofone, Což v Bangladéši znamená „lidový telefon“.
So I wrote to the bank, and they thought for a while, and they said, "It's a little crazy, but logical. If you think it can be done, come and make it happen." So I quit my job; I went back to Bangladesh. I created a company in America called Gonofone, which in Bengali means "people's phone."
A „andělští“ investoři v Americe do ní vložili peníze. Obletěl jsem svět. Asi po milionu... chci říci, že jsem byl na mnoha místech odmítnut, protože jsem se nesnažil jen o to jít do chudé země, snažil jsem se jít do chudoby chudé země.
And angel investors in America put in money into that. I flew around the world. After about a million -- I mean, I got rejected from lots of places, because I was not only trying to go to a poor country, I was trying to go to the poor of the poor country.
Asi po milionu mil a smysluplné značné ztrátě vlasů, jsem nakonec dal dohromady společenství, zahrnující norskou telefonní společnost, která poskytla znalosti (know-how), a banka Grameen Bank poskytla infrastrukturu pro rozšíření servisu.
After about a million miles, and a meaningful -- a substantial loss of hair, I eventually put together a consortium, and -- which involved the Norwegian telephone company, which provided the know-how, and the Grameen Bank provided the infrastructure to spread the service.
Abych to zkrátil, zde je pokrytí v zemi. Můžete vidět, že velká část je pokrytá. Dokonce i v Bangladéši jsou prázdná místa. Ale letos rovněž investujeme dalších cca 300 milionů dolarů na rozšíření pokrytí.
To make the story short, here is the coverage of the country. You can see it's pretty much covered. Even in Bangladesh, there are some empty places. But we are also investing around another 300 million dollars this year to extend that coverage.
Nyní k „modelu krávy“ o kterém jsem mluvil. Nyní je zde okolo 115 000 lidí, kteří pronajímají telefonní služby ve svých sousedstvích. A tím obsluhují 52 000 vesnic, což představuje okolo 80 milionů lidí.
Now, about that cow model I talked about. There are about 115,000 people who are retailing telephone services in their neighborhoods. And it's serving 52,000 villages, which represent about 80 million people.
A tyto telefony generují přibližně 100 milionů dolarů pro poskytovatelskou firmu. A dva dolary zisku na podnikatele na den, což je 700 dolarů ročně.
And these phones are generating about 100 million dollars for the company. And two dollars profit per entrepreneur per day, which is like 700 dollars per year.
A samozřejmě, je to velmi prospěšné v mnoha aspektech. Zvyšuje to příjem, zlepšuje sociální péči a podobně. A výsledkem je, právě teď, tato firma je největší telefonní společností, s 3,5 miliony účastníků. 115 000 telefonů o kterých jsem hovořil, které představují asi třetinu provozu v síti. A roku 2004, čistý zisk, po zdanění, velmi značném zdanění, byl 120 milionů dolarů. A firma přispěla přibližně 190 miliony dolarů do vládní kasy.
And of course, it's very beneficial in a lot of ways. It increases income, improves welfare, etc. And the result is, right now, this company is the largest telephone company, with 3.5 million subscribers, 115,000 of these phones I talked about -- that produces about a third of the traffic in the network. And 2004, the net profit, after taxes -- very serious taxes -- was 120 million dollars. And the company contributed about 190 million dollars to the government coffers.
A znovu, zde jsou některá ponaučení. „Vláda musí poskytovat ekonomicky životaschopné služby.“ V podstatě, tohle je příklad, na kterém to mohou soukromé společnosti dokázat. „Soukromé společnosti musí být podporovány vládou.“ To je to, co si někteří lidé myslí. A v podstatě, soukromé společnosti pomáhají vládě daněmi. „Chudí lidé jsou příjemci.“ Chudí lidé jsou zdroj. „Služby jsou pro chudé příliš drahé.“ Jejich zapojení zredukuje ceny. „Chudí jsou nevzdělaní a neumějí toho dělat moc.“ Jsou to velmi horliví žáci a velmi schopní přeživší. Byl jsem velmi překvapen. Většina z nich se naučila obsluhovat telefon během jednoho dne. „Chudé země potřebují pomoc.“ Obchod - tato společnost zvýšila, pokud jsou ideální čísla dokonce jen z 5% správná, tato jedna společnost zvyšuje HDP země mnohem více než pomoc, kterou země dostává. A jak jsem se vám snažil ukázat, pokud se mě týká, pomoc dělá škody, jelikož vzdaluje vládu od obyvatelstva.
And again, here are some of the lessons. "The government needs to provide economically viable services." Actually, this is an instance where private companies can provide that. "Governments need to subsidize private companies." This is what some people think. And actually, private companies help governments with taxes. "Poor people are recipients." Poor people are a resource. "Services cost too much for the poor." Their involvement reduces the cost. "The poor are uneducated and cannot do much." They are very eager learners and very capable survivors. I've been very surprised. Most of them learn how to operate a telephone within a day. "Poor countries need aid." Businesses -- this one company has raised the -- if the ideal figures are even five percent true, this one company is raising the GNP of the country much more than the aid the country receives. And as I was trying to show you, as far as I'm concerned, aid does damages because it removes the government from its citizens.
A toto je nový projekt, který mám s Deanem Kamenem, v americe slavným vynálezcem. On vymyslel nějaký generátor elektřiny, který nyní dělá v Bangladéčši experiment ve dvou vesnicích, kde kravský hnůj produkuje bio plyn, jenž tyto generátory pohání. A každý z těchto generátorů prodává elektřinu do 20 domů. Je to jen pokus. Nevíme, jak daleko to dojde, nicméně stále to běží.
And this is a new project I have with Dean Kamen, the famous inventor in America. He has produced some power generators, which we are now doing an experiment in Bangladesh, in two villages where cow manure is producing biogas, which is running these generators. And each of these generators is selling electricity to 20 houses each. It's just an experiment. We don't know how far it will go, but it's going on.
Děkuji vám.
Thank you.