Byly mi teprve čtyři roky, když jsem viděl svou matku, jak plní pračku úplně poprvé v jejím životě. Pro mou matku to byl velký den. Máma a táta šetřili peníze spoustu let, aby si mohli tu pračku dovolit. Na první den, kdy se měla použít, jsme dokonce pozvali babičku, aby se na ni podívala. A babička z toho byla ještě nadšenější než my. Během svého života musela ohřívat vodu na ohni a musela prát prádlo v ruce pro sedm dětí. A teď se chystala sledovat, jak všechnu tu práci dělá elektřina.
I was only four years old when I saw my mother load a washing machine for the very first time in her life. That was a great day for my mother. My mother and father had been saving money for years to be able to buy that machine, and the first day it was going to be used, even Grandma was invited to see the machine. (Laughter) And Grandma was even more excited. Throughout her life, she had been heating water with firewood, and she had hand-washed laundry for seven children. And now, she was going to watch electricity do that work.
Má matka opatrně otevřela dveře, nacpala všechno to prádlo dovnitř, takhle. A pak, když zavřela dveře, babička řekla: „Ne, ne, ne, ne. Nech mě… nech mě to zmáčknout.“ A tak babička zmáčkla tlačítko a řekla: „To je úžasné. Chci to vidět. Podejte mi křeslo. Podejte mi křeslo. Chci to vidět.“ Sedla si před pračku a sledovala celý prací program. Byla zhypnotizovaná. Pro mou babičku byla pračka hotový zázrak.
My mother carefully opened the door, and she loaded the laundry into the machine, like this. And then, when she closed the door, Grandma said, "No, no, no, no! Let me! Let me push the button!" (Laughter) And Grandma pushed the button, and she said, "Oh, fantastic! I want to see this! Give me a chair! Give me a chair! I want to see it," and she sat down in front of the machine, and she watched the entire washing program. (Laughter) She was mesmerized. To my grandmother, the washing machine was a miracle.
Dnes, ve Švédsku i v dalších bohatých zemích, lidé používají spousty nejrůznějších přístrojů. Vidíte, domy jsou plné různých přístrojů; ani je všechny nedokážu vyjmenovat. Lidé také, když chtějí cestovat, používají létající stroje, které je umí dostat do vzdálených destinací. Avšak na světě je také mnoho lidí, kteří stále ohřívají vodu na ohni a na ohni si také vaří. Občas toho jídla ani nemají dostatek. A žijí pod hranicí chudoby. Tady jsou dvě miliardy dalších lidských bytostí, kteří žijí s méně jak dvěma dolary na den. A nejbohatší lidé tady – je to jedna miliarda lidí – žije nad hranicí, kterou nazývám leteckou hranicí, protože utrácí více jak 80 dolarů denně na svou spotřebu.
Today, in Sweden and other rich countries, people are using so many different machines. Look -- the homes are full of machines. I can't even name them all. And they also, when they want to travel, they use flying machines that can take them to remote destinations. And yet, in the world, there are so many people who still heat the water on fire, and they cook their food on fire. Sometimes they don't even have enough food. And they live below the poverty line. There are two billion fellow human beings who live on less than two dollars a day. And the richest people over there -- there's one billion people, and they live above what I call the "air line" -- (Laughter) because they spend more than 80 dollars a day
Ale to jsou jen jedna, dvě, tři miliardy lidí a my víme, že je na světě sedm miliard lidí, takže někde tady musí být jedna, dvě, tři, čtyři miliardy lidí navíc, kteří žijí někde mezi hranicí chudoby a leteckou hranicí. Mají elektřinu, ale otázkou je, kolik z nich má pračku? Podrobně jsem prozkoumal tržní data a zjistil jsem, že opravdu pračky pronikly pod leteckou hranici, a že je tu další miliarda lidí tady někde, kteří žijí nad hranicí pračky. (Smích) Spotřebovávají více jak za 40 $ denně. Takže dvě miliardy mají přístup k pračce.
on their consumption. But this is just one, two, three billion people, and obviously, there are seven billion people in the world, so there must be one, two, three, four billion people more who live in between the poverty and the air line. They have electricity, but the question is: How many have washing machines? I've done the scrutiny of market data, and I've found that, indeed, the washing machine has penetrated below the air line, and today, there's an additional one billion people out there who live above the "wash line." (Laughter) And they consume for more than 40 dollars per day. So two billion have access to washing machines.
A co těch zbývajících pět miliard, jak perou oni? Nebo, abychom byli přesnější, jak většina žen na světě pere? Protože pro spoustu žen je praní stále těžká práce. Perou nějak takto: ručně. Je to těžká a časově náročná práce, kterou musí dělat několik hodin každý týden. A občas také musí vodu nanosit z velké dálky, aby praly doma. Anebo musí odnést prádlo k dalekému potoku. A chtějí pračku. Nechtějí strávit tak velkou část svého života tak těžkou prací s poměrně nízkou produktivitou. Jejich přání se nijak neliší od toho, co měla moje babička. Podívejte se, Švédsko ještě před dvěma generacemi – nabírání vody v potoce, ohřívání na ohništi a praní tímto způsobem. Chtějí pračku všechny stejně.
And the remaining five billion -- how do they wash? Or, to be more precise, how do most of the women in the world wash? Because it remains the hard work for women to wash. They wash like this: by hand. It's hard, time-consuming labor, which they have to do for hours every week. And sometimes they also have to bring water from far away to do the laundry at home, or they have to bring the laundry away to a stream far off. And they want the washing machine. They don't want to spend such a large part of their life doing this hard work with so relatively low productivity. And there's nothing different in their wish than it was for my grandma. Look here, two generations ago in Sweden -- picking water from the stream, heating with firewood and washing like that. They want the washing machine in exactly the same way.
Ale když přednáším studentům s enviromentalistickým zaměřením, říkají mi: „Ne, všichni na světě nemohou mít auta a pračky.“ Jak této ženě můžeme říct, že nebude mít pračku? A pak se svých studentů zeptám, ptal jsem se jich – ptal jsem se poslední dva roky, „Kolik z vás nepoužívá auto?“ Někteří z nich hrdě zvednou ruce a řeknou: „Já auto nepoužívám.“ A pak položím opravdu zákeřnu otázku: „Kolik z vás si pere džínsy a povlečení na postel v ruce?“ Nikdo nezvedl ruku. I nejtužší jádro zeleného hnutí používá pračky.
But when I lecture to environmentally concerned students, they tell me, "No, everybody in the world cannot have cars and washing machines." How can we tell this woman that she isn't going to have a washing machine? And then I ask my students -- over the last two years, I've asked -- "How many of you don't use a car?" And some of them proudly raise their hand and say, "I don't use a car." And then I put the really tough question: "How many of you hand-wash your jeans and your bedsheets?" And no one raised their hand. Even the hardcore in the green movement use washing machines.
(Smích)
(Laughter)
Jak na to přijde, že je to něco, co oni všichni používají a myslí si, že ostatní nepřestanou; co je na tom tak extra? Musel jsem udělat analýzu využívání energie ve světě. Tady to je. Podívejte se, tady nahoře je sedm miliard lidí: letečtí lidé, pračkoví lidé, žárovkoví lidé a ohňoví lidé. Jedna taková jednotka je jednotka energie z fosilních paliv – ropy, uhlí či plynu. To jsou hlavní zdroje elektřiny a energie ve světě. Je to 12 jednotek využívaných na celém světě a nejbohatší miliarda využívá šest z nich. Polovina energie je spotřebována sedminou světové populace. A ti, kteří mají pračky, ale nemají dům plný jiných přístrojů, využívají dvě jednotky. Tato skupina využívá tři, jednu každá. Mají také elektřinu. A ti tady nevyužívají skoro ani jednu. To je dohromady dvanáct.
So how come [this is] something that everyone uses and they think others will not stop it? What is special with this? I had to do an analysis about the energy use in the world. Here we are. Look here. You see the seven billion people up there? The air people, the wash people, the bulb people and the fire people. One unit like this is an energy unit of fossil fuel -- oil, coal or gas. That's what most of the electricity and the energy in the world is. And it's 12 units used in the entire world, and the richest one billion, they use six of them. Half of the energy is used by one seventh of the world population. And these ones, who have washing machines but not a house full of other machines, they use two. This group uses three, one each. And they also have electricity. And over there, they don't even use one each. That makes 12 of them.
Ale hlavní zájem těch enviromentalistických studentů – a v tom mají pravdu – se týká budoucnosti. Jaké jsou trendy? Když je jen prodloužíme, bez nějaké pokročilé analýzy, do roku 2050, nalezneme dvě příčiny nárůstu spotřeby energie. Za prvé: populační růst. Za druhé: ekonomický růst. Populační růst nastane především mezi nejchudšími lidmi tady, protože mají vysokou dětskou úmrtnost a mají vysoký počet dětí na ženu. Tím dostanete dvě jednotky navíc, ale to spotřebu energie příliš nezmění.
But the main concern for the environmentally interested students -- and they are right -- is about the future. What are the trends? If we just prolong the trends, without any real advanced analysis, to 2050, there are two things that can increase the energy use: first, population growth; second, economic growth. Population growth will mainly occur among the poorest people here, because they have high child mortality and they have many children per woman. And that will get you two extra, but that won't change the energy use very much.
To, co se stane, je ekonomický růst. Ti nejlepší z rozvíjejících se ekonomik – nazývám je Nový Východ – přeskočí leteckou hranici. „Hop!“ řeknou. A začnou spotřebovávat tolik jako dnešní Starý Západ. A právě tito lidé chtějí mít pračku. Já vám to říkal. Dostanou se sem. Znásobí svou spotřebu energie. Doufáme, že se chudí lidé dostanou ke svícení elektřinou. A budou mít rodinu se dvěma dětmi bez přestávky v populačním růstu. Ale celková spotřeba energie vzroste na 22 jednotek. A z těchto 22 jednotek většinu stále spotřebovávají ti nejbohatší. Co by se tedy mělo udělat? Protože riziko, velká pravděpodobnost změny klimatu je reálná. Je opravdu reálná. Samozřejmě musí energii využívat efektivněji. Musí nějak změnit své chování. Musí také začít produkovat více zelené energie, mnohem více zelené energie. Ale dokud nesrovnají spotřebu energie na osobu, neměli by radit ostatním – co dělat a co ne. (Potlesk) Takto můžeme získat mnohem více zelené energie.
What will happen is economic growth. The best of here in the emerging economies -- I call them "the New East" -- they will jump the air line. "Wopp!" they will say. And they will start to use as much as the Old West are doing already. (Laughter) And these people, they want the washing machine. I told you. They'll go there. And they will double their energy use. And we hope that the poor people will get into the electric light. And they'll get a two-child family without a stop in population growth. But the total energy consumption will increase to 22 units. And these 22 units -- still, the richest people use most of them. So what needs to be done? Because the risk, the high probability of climate change is real. It's real. Of course, they must be more energy efficient. They must change their behavior in some way. They must also start to produce green energy, much more green energy. But until they have the same energy consumption per person, they shouldn't give advice to others -- what to do and what not to do. (Laughter) (Applause)
To je to, v co doufáme, že se stane. Je to opravdová výzva pro budoucnost. Ale mohu vás ujistit, že tato žena v chatrči v Riu chce pračku. Je velice ráda za svou ministryni energetiky, které poskytla elektřinu všem – tak ráda, že jí i dala hlas. Ta žena se stala Dilmou Rousseff, zvolenou prezidentkou jedné z největších demokracií na světě – prezidentkou z ministryně pro energetiku. Jestliže máte demokracii, lidé budou hlasovat pro pračky. Milují je.
Here, we can get more green energy all over. This is what we hope might happen. It's a real challenge in the future. But I can assure you that this woman in the favela in Rio, she wants a washing machine. She's very happy about her minister of energy that provided electricity to everyone -- so happy that she even voted for her. And she became Dilma Rousseff, the president-elect of one of the biggest democracies in the world, moving from minister of energy to president. If you have democracy, people will vote for washing machines. They love them!
(Laughter)
Co je na nich tak kouzelného? Moje matka kouzlo tohoto přístroje objasnila hned v první den. Řekla: „Tak, Hansi, my jsme tam dali prádlo, pračka udělá to hlavní. A teď můžeme jít do knihovny.“ Protože to je to kouzlo: naložíte prádlo a co z toho stroje dostanete? Dostanete z něj knížky, dětské knížky. Moje matka získala čas, kdy mi mohla číst. Milovala to. A já dostal knížku „ABC“. Takto začala má kariéra profesora, když má matka měla čas, kdy mi mohla číst. Získala také knihy pro sebe. Začala studovat angličtinu a naučila se ji jako cizí jazyk. A četla v ní mnoho románů, mnoho různých knih. Opravdu, strašně moc jsme tu pračku milovali.
And what's the magic with them? My mother explained the magic with this machine the very, very first day. She said, "Now, Hans. We have loaded the laundry. The machine will make the work. And now we can go to the library." Because this is the magic: you load the laundry, and what do you get out of the machine? You get books out of the machines, children's books. And mother got time to read for me. She loved this. I got the "ABC's" -- this is why I started my career as a professor, when my mother had time to read for me. And she also got books for herself. She managed to study English and learn that as a foreign language. And she read so many novels, so many different novels here. And we really, we really loved this machine.
Říkávali jsme, má matka a já: „Děkujeme ti, industrializace. Děkujeme vám, ocelárny. Děkujeme vám, elektrárny. A děkujeme vám, chemické továrny, že jste nám daly čas na čtení knih.“
(Laughter) And what we said, my mother and me, "Thank you, industrialization. Thank you, steel mill. Thank you, power station. And thank you, chemical processing industry that gave us time to read books."
Mnohokrát vám děkuji.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Laughter)