Loni jsem vám řekl tři věci. Řekl jsem, že světové statistiky nebyly pořádně zpřístupněny. V důsledku toho máme stále ty staré představy o rozvojových a průmyslových zemích, což je špatně. A že animované grafy můžou věci změnit. Věci se mění. A dnes na domácí stránce Divize pro Statistiku OSN stojí, že od prvního května je plný přístup do všech databází. (Potlesk) A jestli se s vámi mohu podělit o ten obrázek na obrazovce. Tak se staly tři věci. OSN zveřejnily své statistické databáze, a my máme novou verzi softwaru fungující jako beta verze na internetu, takže si jej už nemusíte stahovat.
I told you three things last year. I told you that the statistics of the world have not been made properly available. Because of that, we still have the old mindset of developing in industrialized countries, which is wrong. And that animated graphics can make a difference. Things are changing and today, on the United Nations Statistic Division Home Page, it says, by first of May, full access to the databases. (Applause) And if I could share the image with you on the screen. So three things have happened. U.N. opened their statistic databases, and we have a new version of the software up working as a beta on the net, so you don't have to download it any longer.
A dovolte mi zopakovat to, co jste viděli loni. Ty bubliny jsou jednotlivé země. Tady máte míru porodnosti - počet dětí na jednu ženu - a tady máte délku života v rocích. Tohle je rok 1950 - tamto byly průmyslové země, tamto byly rozvojové země. V té době existovalo "my" a "oni". Ve světě byly obrovské rozdíly. Ale potom se to změnilo a vyvíjelo se to docela dobře.
And let me repeat what you saw last year. The bubbles are the countries. Here you have the fertility rate -- the number of children per woman -- and there you have the length of life in years. This is 1950 -- those were the industrialized countries, those were developing countries. At that time there was a "we" and "them." There was a huge difference in the world. But then it changed, and it went on quite well.
A stalo se tohle. Vidíte, jak Čína je ta velká červená bublina, ta modrá tamhle je Indie. A procházejí přes tohle celé... Já se budu snažit být letos o trošku vážnější, když vám budu ukazovat jak se věci doopravdy změnily. A je to Afrika, která vyčnívá jako problém tady dole, ne? Stále velké rodiny a epidemie HIV takto stáhly ty země dolů. Tohle je víceméně to, co jsme viděli loni, a takhle to bude pokračovat v budoucnosti.
And this is what happens. You can see how China is the red, big bubble. The blue there is India. And they go over all this -- I'm going to try to be a little more serious this year in showing you how things really changed. And it's Africa that stands out as the problem down here, doesn't it? Large families still, and the HIV epidemic brought down the countries like this. This is more or less what we saw last year, and this is how it will go on into the future.
A já budu mluvit o tom jestli je tohle možné. Protože vidíte, že teď jsem ukazoval statistiky, které neexistují. Protože tohle je kde jsme teď. Bude to možné, aby se tohle stalo? Já tady pokrývám délku svého života, víte? Očekávám, že budu žít 100 let. A tohle je, kde jsme dnes. Teď, mohli bychom se podívat namísto toho na ekonomickou situaci ve světě? Chtěl bych to ukázat ve srovnání s dětskou úmrtností. Přehodíme osy: tady máte dětskou úmrtnost - tedy, přežití - čtyři děti umírají tady, 200 umírá tady. A tohle je HDP na hlavu na téhle ose. A takhle to bylo v roce 2007.
And I will talk on, is this possible? Because you see now, I presented statistics that don't exist. Because this is where we are. Will it be possible that this will happen? I cover my lifetime here, you know? I expect to live 100 years. And this is where we are today. Now could we look here instead at the economic situation in the world? And I would like to show that against child survival. We'll swap the axis. Here you have child mortality -- that is, survival -- four kids dying there, 200 dying there. And this is GDP per capita on this axis. And this was 2007.
A když půjdu zpět v čase, přidal jsem nějaké historické statistiky - jedeme, jedeme, jedeme - 100 let zpátky neexistuje tak moc statistik. Některé země stále měly statistiky. Díváme se zpátky do archívů, a jsme zpět až v roce 1820, a jenom Rakousko a Švédskou jsou schopni podat záznamy. (Smích) Ale byly tady dole, měly 1000 dolarů na osobu na rok. A přišly o pětinu dětí před jejich prvními narozeninami.
And if I go back in time, I've added some historical statistics -- here we go, here we go, here we go -- not so much statistics 100 years ago. Some countries still had statistics. We are looking down in the archive, and when we are down into 1820, there is only Austria and Sweden that can produce numbers. (Laughter) But they were down here. They had 1,000 dollars per person per year. And they lost one-fifth of their kids before their first birthday.
Takže tohle je, co se dělo ve světě, když přehrajeme celý svět. Jak se stávaly postupně bohatší a bohatší, a přidávaly statistiky. Není to krásné, když získají statistiky? Vidíte, jak je to důležité? A tady děti nežijí déle. Minulé století, 1870, bylo těžké pro děti v Evropě, protože většina těchto statistik je Evropa. Teprve na přelomu století přežilo svůj první rok více jak 90 procent dětí. Tady se objevuje Indie, s prvními údaji z Indie. A tohle jsou Spojené státy, které se tady vzdalují, vydělávají víc peněz. A brzy uvidíme Čínu, jak se objevuje v tom nejvzdálenějším rohu tady. A zvedá se s Mao Ce-tungem, získává zdraví, ale moc nebohatne. Tady zemřel, pak Teng Siao-pching přinesl peníze, pohybuje se tímhle směrem tady. A ty bubliny se stále pohybují sem nahoru, a takhle svět vypadá dnes. (Potlesk)
So this is what happens in the world, if we play the entire world. How they got slowly richer and richer, and they add statistics. Isn't it beautiful when they get statistics? You see the importance of that? And here, children don't live longer. The last century, 1870, was bad for the kids in Europe, because most of this statistics is Europe. It was only by the turn of the century that more than 90 percent of the children survived their first year. This is India coming up, with the first data from India. And this is the United States moving away here, earning more money. And we will soon see China coming up in the very far end corner here. And it moves up with Mao Tse-Tung getting health, not getting so rich. There he died, then Deng Xiaoping brings money. It moves this way over here. And the bubbles keep moving up there, and this is what the world looks like today. (Applause)
Pojďme se podívat na Spojené státy. Tady máme funkci - můžu říct světu "zůstaň, kde jsi". A vezmu Spojené státy - pořád chceme vidět to pozadí - a vložím je takhle sem, a teď jdeme pozpátku. A vidíme, že Spojené státy jdou po pravé straně toho hlavního proudu. Pořád jsou na té straně peněz. A zpátky v roce 1915 byly Spojené státy sousedem Indie - Současné, dnešní Indie. A to znamená že Spojené státy byly bohatší, ale ztratily úměrně víc dětí než Indie dnes. A podívejte sem - srovnejte s dnešními Filipínami. Dnešní Filipíny mají téměř stejnou ekonomiku jako Spojené státy během první světové války. Musíme převést Spojené státy o docela velký kus v čase, abychom našli stejné zdraví Spojených států jako máme na Filipínách. Tady okolo roku 1957 je zdaví Spojených států stejné jako na Filipínách. A tohle je drama světa, kterému mnozí říkají globalizovaný, že Asie, arabské státy a Latinská Amerika jsou mnohem víc napřed ve zdraví, vzdělání, lidských zdrojích, než jsou ekonomicky.
Let us have a look at the United States. We have a function here -- I can tell the world, "Stay where you are." And I take the United States -- we still want to see the background -- I put them up like this, and now we go backwards. And we can see that the United States goes to the right of the mainstream. They are on the money side all the time. And down in 1915, the United States was a neighbor of India -- present, contemporary India. And that means United States was richer, but lost more kids than India is doing today, proportionally. And look here -- compare to the Philippines of today. The Philippines of today has almost the same economy as the United States during the First World War. But we have to bring United States forward quite a while to find the same health of the United States as we have in the Philippines. About 1957 here, the health of the United States is the same as the Philippines. And this is the drama of this world which many call globalized, is that Asia, Arabic countries, Latin America, are much more ahead in being healthy, educated, having human resources than they are economically.
Je to nepoměr v tom, co se dnes děje v nastupujících ekonomikách. Tam teď sociální výhody, sociální pokrok, jde napřed před hospodářským pokrokem. V roce 1957 měly Spojené státy stejnou ekonomiku jako má dnes Chile. A jak daleko musíme vzít Spojené státy abychom dostali stejné zdraví, jako má dnes Chile? Myslím, že musíme jít až sem - máme rok 2001, nebo 2002 - Spojené státy mají stejné zdraví jako Chile. Chile dotahuje! Během pár let může mít Chile lepší dětské přežití než Spojené státy. Je to opravdu změna, že máme tohle zpoždění o více jak 30, 40 let ve zdraví.
There's a discrepancy in what's happening today in the emerging economies. There now, social benefits, social progress, are going ahead of economical progress. And 1957 -- the United States had the same economy as Chile has today. And how long do we have to bring United States to get the same health as Chile has today? I think we have to go, there -- we have 2001, or 2002 -- the United States has the same health as Chile. Chile's catching up! Within some years Chile may have better child survival than the United States. This is really a change, that you have this lag of more or less 30, 40 years' difference on the health.
A za zdravím je úroveň vzdělání. A je tam hodně co se týče infrastruktury, a jsou tam lidské zdroje obecně. Teď tohle můžeme dát pryč - a chtěl bych vám ukázat rychlost, rychlost změny, jak rychle postupovali. Půjdeme zpátky do roku 1920, a chci se podívat na Japonsko. A chci se podívat na Švédsko a Spojené státy. A uspořádám tady závod mezi tímhle žlutým Fordem tady a červenou Toyotou tady dole a hnědým Volvem. (Smích) A jedem, jedem. Toyota má velmi špatný začátek tady dole, jak vidíte, a Ford Spojených států to bere terénem. A Volvo si vede celkem slušně. Tohle je válka. Toyota se ztrácí, a teď se Toyota objevuje na zdravější straně Švédska - vidíte to? A předjíždí Švédsko, a je teď zdravější než Švédsko. To je ten úsek, kdy jsem prodal Volvo a koupil Toyotu. (Smích) A teď můžeme vidět, že rychlost změny v Japonsku je enormní. Opravdu to dohnali.
And behind the health is the educational level. And there's a lot of infrastructure things, and general human resources are there. Now we can take away this -- and I would like to show you the rate of speed, the rate of change, how fast they have gone. And we go back to 1920, and I want to look at Japan. And I want to look at Sweden and the United States. And I'm going to stage a race here between this sort of yellowish Ford here and the red Toyota down there, and the brownish Volvo. (Laughter) And here we go. Here we go. The Toyota has a very bad start down here, you can see, and the United States Ford is going off-road there. And the Volvo is doing quite fine. This is the war. The Toyota got off track, and now the Toyota is coming on the healthier side of Sweden -- can you see that? And they are taking over Sweden, and they are now healthier than Sweden. That's the part where I sold the Volvo and bought the Toyota. (Laughter) And now we can see that the rate of change was enormous in Japan. They really caught up.
A tohle se mění postupně. Musíme se podívat přes několik generací, abychom tomu rozuměli. Dovolte mi ukázat svoji vlastní rodinnou historii - my jsme vytvořili ty grafy tady. A tohle je stejné, peníze tady dole, a zdraví, vidíte? A tohle je moje rodina. Tohle je Švédsko, 1830, kdy se narodila moje pra-pra-babička. Švédsko bylo jako je Sierra Leone dnes. A tohle je když se narodila pra-babička, 1863. A Švédsko na tom bylo jako Mosambik. A tohle je když se narodila moje babička, 1891. Starala se o mě, když jsem byl dítě, takže já teď nemluvím o statistice - teď to je ústní historie mojí rodiny. Tehdy věřím statistice, když to je babičkou potvrzená statistika. (Smích) Myslím, že to je nejlepší způsob potvrzení historické statistiky. Švédsko bylo jako Ghana. Je zajímavé vidět tu obrovskou různorodost v rámci subsaharské Afriky. Říkal jsem to loni, řeknu to znova, moje matka se narodila v Egyptě, a já - kdo jsem já? Já jsem Mexikánec v naší rodině. A moje dcera, ta se narodila v Chile, a vnučka se narodila v Singapuru, dnes nejzdravějším státě na Zemi. Předběhl Švédsko asi před dvěma nebo třemi roky, s vyšším dětským přežitím. Ale oni jsou hrozně malí, víte. Jsou tak blízko nemocnice, že je nikdy nemůžeme v těchto končinách porazit. (Smích) Ale všechna čest Singapuru.
And this changes gradually. We have to look over generations to understand it. And let me show you my own sort of family history -- we made these graphs here. And this is the same thing, money down there, and health, you know? And this is my family. This is Sweden, 1830, when my great-great-grandma was born. Sweden was like Sierra Leone today. And this is when great-grandma was born, 1863. And Sweden was like Mozambique. And this is when my grandma was born, 1891. She took care of me as a child, so I'm not talking about statistic now -- now it's oral history in my family. That's when I believe statistics, when it's grandma-verified statistics. (Laughter) I think it's the best way of verifying historical statistics. Sweden was like Ghana. It's interesting to see the enormous diversity within sub-Saharan Africa. I told you last year, I'll tell you again, my mother was born in Egypt, and I -- who am I? I'm the Mexican in the family. And my daughter, she was born in Chile, and the grand-daughter was born in Singapore, now the healthiest country on this Earth. It bypassed Sweden about two to three years ago, with better child survival. But they're very small, you know? They're so close to the hospital we can never beat them out in these forests. (Laughter) But homage to Singapore.
V Singapuru jsou teď nejlepší. Tak tohle teď také vypadá jako dobrý příběh. Ale není to tak jednoduché, že to je všechno dobrý příběh. Protože vám musím ukázat jednu další funkci. Můžeme taky použít tu barvu tady pro znázornění proměnné - a co tady vybírám? Emise oxidu uhličitého, v metrických tunách na hlavu. Tohle je 1962 a Spojené státy vypouštěly 16 tun na osobu. A Čína vypouštěla 0.6, a Indie vypouštěla 0.32 tun na hlavu. A co se stane když se posuneme vpřed? No, vidíte ten pěkný příběh o postupném bohatnutí a o zlepšujícím se zdraví - každý toho dosáhl za cenu vypouštění oxidu uhličitého. Není nikdo, kdo to zatím dotáhl dál. A my už nemáme všechna aktuální data, protože tohle jsou dnes skutečně žhavé data. A tady jsme, 2001.
Singapore is the best one. Now this looks also like a very good story. But it's not really that easy, that it's all a good story. Because I have to show you one of the other facilities. We can also make the color here represent the variable -- and what am I choosing here? Carbon-dioxide emission, metric ton per capita. This is 1962, and United States was emitting 16 tons per person. And China was emitting 0.6, and India was emitting 0.32 tons per capita. And what happens when we moved on? Well, you see the nice story of getting richer and getting healthier -- everyone did it at the cost of emission of carbon dioxide. There is no one who has done it so far. And we don't have all the updated data any longer, because this is really hot data today. And there we are, 2001.
A v diskusi, které jsem se zúčastnil s globálními lídry, víte, hodně jich teď říká, že problém je v nastupujících ekonomikách, že vytvářejí příliš mnoho oxidu uhličitého. Ministr životního prostředí Indie řekl, "No, byli jste to vy, kdo ten problém způsobil." Země OECD - země s vysokým příjmem - byly to ony, kdo způsobil změnu klimatu. "Ale my vám odpouštíme, protože jste to nevěděli. Ale od teďka počítáme na hlavu. Od teďka počítáme na hlavu. A každý je zodpovědný za emise na hlavu."
And in the discussion I attended with global leaders, you know, many say now the problem is that the emerging economies, they are getting out too much carbon dioxide. The Minister of the Environment of India said, "Well, you were the one who caused the problem." The OECD countries -- the high-income countries -- they were the ones who caused the climate change. "But we forgive you, because you didn't know it. But from now on, we count per capita. From now on we count per capita. And everyone is responsible for the per capita emission."
Tohle vám doopravdy ukazuje, že jsme neviděli dobrý ekonomický a zdravotní pokrok nikde na světě bez ničení podnebí. A to je to, co se doopravdy musí změnit. Byl jsem kritizován, že ukazuji příliš optimistický obraz světa, ale nemyslím, že to tak je. Ve světě je docela pěkný nepořádek. Tohle můžeme nazvat Dolarová ulice. Každý žije na téhle ulici. To kolik vydělávají - ve kterém čísle bydlí - je kolik vydělávají za den. Tahle rodina vydělává kolem jednoho dolaru na den. Jedeme ulicí nahoru, a nacházíme tady rodinu, která vydělává dva až tři dolary na den. A jedeme dál, tady - nacházíme první zahradu v téhle ulici, a tihle vydělávají 10 až 50 dolarů na den.
This really shows you, we have not seen good economic and health progress anywhere in the world without destroying the climate. And this is really what has to be changed. I've been criticized for showing you a too positive image of the world, but I don't think it's like this. The world is quite a messy place. This we can call Dollar Street. Everyone lives on this street here. What they earn here -- what number they live on -- is how much they earn per day. This family earns about one dollar per day. We drive up the street here, we find a family here which earns about two to three dollars a day. And we drive away here -- we find the first garden in the street, and they earn 10 to 50 dollars a day.
A jak žijí? Když se podíváme na postel, můžeme vidět že spí na pokrývce na zemi. Tohle je hranice chudoby - 80 procent rodinného příjmu jde pouze na pokrytí energetických potřeb, na jídlo na den. Tohle jsou dva až pět dolarů, tady máte postel. A tady je mnohem hezčí ložnice, jak vidíte. Přednášel jsem o tomhle pro Ikeu, a ti chtěli hned vidět pohovku. (Smích) A tohle je pohovka, jak se objevuje odsud. A zajímavá věc je, když tady jdete dokola v té panoramatické fotografii, stále tady vidíte rodinu sedící na zemi, i když je tady pohovka. Když se kouknete na kuchyň, můžete vidět, že největší rozdíl pro ženy nepřichází mezi jedním a 10 dolary. Přichází až později, kdy opravdu můžete získat dobré pracovní podmínky v rodině. A pokud opravdu chcete vidět rozdíl, tak se podíváte na záchod. Tohle se může změnit, to se může změnit. Tohle jsou všechno snímky z Afriky, a může se to hodně zlepšit. Můžeme se dostat z chudoby.
And how do they live? If we look at the bed here, we can see that they sleep on a rug on the floor. This is what poverty line is -- 80 percent of the family income is just to cover the energy needs, the food for the day. This is two to five dollars. You have a bed. And here it's a much nicer bedroom, you can see. I lectured on this for Ikea, and they wanted to see the sofa immediately here. (Laughter) And this is the sofa, how it will emerge from there. And the interesting thing, when you go around here in the photo panorama, you see the family still sitting on the floor there. Although there is a sofa, if you watch in the kitchen, you can see that the great difference for women does not come between one to 10 dollars. It comes beyond here, when you really can get good working conditions in the family. And if you really want to see the difference, you look at the toilet over here. This can change. This can change. These are all pictures and images from Africa, and it can become much better. We can get out of poverty.
Můj vlastní výzkum nebyl v informačních technologiích ani ničem podobném. Já jsem strávil 20 let rozhovory s Africkými farmáři, kteří byli na pokraji hladomoru. A tohle je výsledek výzkumu na základě potřeb farmářů. Je pěkné, že tady nepoznáte kdo jsou na tomhle obrázku výzkumníci. To je, kdy výzkum pro společnost funguje - musíte s těmi lidmi doopravdy žít.
My own research has not been in IT or anything like this. I spent 20 years in interviews with African farmers who were on the verge of famine. And this is the result of the farmers-needs research. The nice thing here is that you can't see who are the researchers in this picture. That's when research functions in poor societies -- you must really live with the people.
Když jste v bídě, všechno je jen o přežití. Je to o tom, mít jídlo. A tyhle dvě mladé farmářky, to jsou dívky - protože rodiče jsou mrtví kvůli HIV a AIDS - právě diskutují se školeným agronomem. Tohle je jeden z nejlepších agronomů v Malawi, Junatambe Kumbira, a on mluví o tom, který druh manioku zasadí - nejlepší konvertor slunečního svitu v jídlo, který člověk objevil. A ony se velmi, velmi dychtivě zajímají o rady, aby přežily v chudobě. To je jeden kontext. Dostat se z chudoby. Ty ženy nám říkaly jednu věc. "Dejte nám technologie. Nenávidíme tenhle hmoždíř, stát celé hodiny a hodiny. Dejte nám mlýn, abychom mohly mlít mouku, pak budeme moci zaplatit za zbytek samy." Technologie vás dostane z chudoby, ale je potřeba mít trh na únik z chudoby. A tahle žena je teď velice šťastná, když vozí svoje produkty na trh. Je velice vděčná za veřejné investice do školství, takže dokáže počítat, a nebude na trhu ošizená. Chce, aby její dítě bylo zdravé, takže bude moct jet na trh a nebude muset zůstat doma. a chce infrastrukturu - je dobré mít zpevněnou silnici. A dobré je to také s úvěry. Mikro-úvěry jí poskytly kolo. A informace jí řeknou, kdy má jet na trh s kterým produktem. Tohle se dá udělat.
When you're in poverty, everything is about survival. It's about having food. And these two young farmers, they are girls now -- because the parents are dead from HIV and AIDS -- they discuss with a trained agronomist. This is one of the best agronomists in Malawi, Junatambe Kumbira, and he's discussing what sort of cassava they will plant -- the best converter of sunshine to food that man has found. And they are very, very eagerly interested to get advice, and that's to survive in poverty. That's one context. Getting out of poverty. The women told us one thing. "Get us technology. We hate this mortar, to stand hours and hours. Get us a mill so that we can mill our flour, then we will be able to pay for the rest ourselves." Technology will bring you out of poverty, but there's a need for a market to get away from poverty. And this woman is very happy now, bringing her products to the market. But she's very thankful for the public investment in schooling so she can count, and won't be cheated when she reaches the market. She wants her kid to be healthy, so she can go to the market and doesn't have to stay home. And she wants the infrastructure -- it is nice with a paved road. It's also good with credit. Micro-credits gave her the bicycle, you know. And information will tell her when to go to market with which product. You can do this.
Zjistil jsem, že moje zkušenost z 20 let v Africe je, že zdánlivě nemožné je možné. Afrika si nevedla špatně. Během 50 let se dostali z před-středověké úrovně, na velmi slušnou úroveň Evropy před 100 lety, s fungujícím národem a státem. Řekl bych, že subsaharská Afrika si vedla nejlépe na světě během posledních 50 let. Protože my se nedíváme, odkud začínali. Je to ten hloupý koncept rozvojových zemí, který dává dohromady Argentinu a Mosambik před 50 lety, a říká, že Mosambik si vedl hůř. Musíme toho vědět trochu víc o světě. Já mám souseda, co zná 200 druhů vína. Ví všechno. Ví jméno hroznů, teplotu a všechno. Já znám jenom dva druhy vína - bílé a červené. (Smích) Ale můj soused zná jenom dva druhy zemí - průmyslové a rozvojové. A já znám 200, já vím o všech těch podrobných datech. Ale to se dá udělat. (Potlesk)
I find my experience from 20 years of Africa is that the seemingly impossible is possible. Africa has not done bad. In 50 years they've gone from a pre-Medieval situation to a very decent 100-year-ago Europe, with a functioning nation and state. I would say that sub-Saharan Africa has done best in the world during the last 50 years. Because we don't consider where they came from. It's this stupid concept of developing countries that puts us, Argentina and Mozambique together 50 years ago, and says that Mozambique did worse. We have to know a little more about the world. I have a neighbor who knows 200 types of wine. He knows everything. He knows the name of the grape, the temperature and everything. I only know two types of wine -- red and white. (Laughter) But my neighbor only knows two types of countries -- industrialized and developing. And I know 200, I know about the small data. But you can do that. (Applause)
Ale musím teď být vážný. A jak se člověk stane vážný? Použijete PowerPoint, že ano? (Smích) Pocta balíku Office, ne? Co je to, co je to, o čem mluvím? Mluvím o tom, že existuje mnoho rozměrů vývoje. Každý chce tu svoji malou věc. Když jste v podnikatelském sektoru, milujete mikro-kredity. Pokud bojujete v nevládní organizaci, milujete rovnost mezi pohlavími. Nebo když jste učitel, budete milovat UNESCO, a tak dál. Na globální úrovni potřebujeme mít víc než tu jednu vlastní věc. Potřebujeme všechno. Všechny tyhle věci jsou důležité pro rozvoj, zvlášť, když se právě dostáváte z chudoby a měli byste se posunovat k blahobytu.
But I have to get serious. And how do you get serious? You make a PowerPoint, you know? (Laughter) Homage to the Office package, no? What is this, what is this, what am I telling? I'm telling you that there are many dimensions of development. Everyone wants your pet thing. If you are in the corporate sector, you love micro-credit. If you are fighting in a non-governmental organization, you love equity between gender. Or if you are a teacher, you'll love UNESCO, and so on. On the global level, we have to have more than our own thing. We need everything. All these things are important for development, especially when you just get out of poverty and you should go towards welfare.
To, o čem potřebujeme přemýšlet je, co je cílem rozvoje, a co jsou prostředky rozvoje? Dovolte mi nejdřív oznámkovat, co jsou nejdůležitější prostředky. Ekonomický růst pro mě, jako profesora veřejného zdraví, je nejdůležitější věc pro rozvoj, protože vysvětluje 80 procent přežití. Vládnutí. Mít vládu, která funguje - to je to, co vytáhlo Kalifornii z mizérie v roce 1850. Byla to vláda, která nakonec zavedla fungující zákon. Vzdělání, lidské zdroje jsou důležité. Zdraví je taky důležité, ale ne až tolik jako prostředek. Životní prostředí je důležité. Lidská práva jsou taky důležitá, ale dostanou jen jeden křížek.
Now, what we need to think about is, what is a goal for development, and what are the means for development? Let me first grade what are the most important means. Economic growth to me, as a public-health professor, is the most important thing for development because it explains 80 percent of survival. Governance. To have a government which functions -- that's what brought California out of the misery of 1850. It was the government that made law function finally. Education, human resources are important. Health is also important, but not that much as a mean. Environment is important. Human rights is also important, but it just gets one cross.
A teď co cíle? Kam směřujeme? Nezajímají nás peníze. Peníze nejsou cíl. Je to ten nejlepší prostředek, ale dám jim nula jako cíli. Vládnutí, no, je zábavné volit o nějaké věci, ale není to cíl. A chodit do školy, to není cíl, to je prostředek. Zdraví dostane dva body. Chci říct, je pěkné být zdravý - zvlášť v mém věku - můžete tu stát, když jste zdraví. A to je dobré, dostává to dva plusy. Životní prostředí je velmi, velmi zásadní. Nic nezbude pro vnoučata, pokud nebudeme šetřit. Ale co jsou ty důležité cíle? Samozřejmě, jsou to lidská práva. Lidská práva jsou cíl, ale není to tak důležitý prostředek rozvoje. A kultura. Kultura je ta nejdůležitější věc, řekl bych, protože to je to, co přináší do života radost. Je to hodnota života.
Now what about goals? Where are we going toward? We are not interested in money. Money is not a goal. It's the best mean, but I give it zero as a goal. Governance, well it's fun to vote in a little thing, but it's not a goal. And going to school, that's not a goal, it's a mean. Health I give two points. I mean it's nice to be healthy -- at my age especially -- you can stand here, you're healthy. And that's good, it gets two plusses. Environment is very, very crucial. There's nothing for the grandkid if you don't save up. But where are the important goals? Of course, it's human rights. Human rights is the goal, but it's not that strong of a mean for achieving development. And culture. Culture is the most important thing, I would say, because that's what brings joy to life. That's the value of living.
Takže zdánlivě nemožné je možné. Dokonce africké země můžou tohohle dosáhnout. A já jsem vám ukázal záběr toho, kdy zdánlivě nemožné je možné. A pamatujte, prosím pamatujte si moje hlavní poselství, což je toto: zdánlivě nemožné je možné. Můžeme mít dobrý svět. Ukázal jsem vám záběry, dokázal jsem to v PowerPointu, a myslím, že vás přesvědčím také kulturou. (Smích) (Potlesk) Přineste mi můj meč! Polykání mečů pochází se staré Indie. Je to kulturní výraz, který po tisíce let inspiroval lidské jedince přemýšlet za hranice zjevného. (Smích) A já vám nyní dokážu, že zdánlivě nemožné je možné tím, že prostrčím tento kus oceli - pevné oceli - tohle je armádní bajonet Švédské armády, 1850, poslední rok, kdy jsme měli válku. A je to celé masivní ocel - můžete to slyšet. A já vezmu toto ocelové ostří a prostrčím jej skrze moje tělo z masa a krve, a dokážu vám, že zdánlivě nemožné je možné. Mohu požádat o okamžik absolutního ticha? (Potlesk)
So the seemingly impossible is possible. Even African countries can achieve this. And I've shown you the shot where the seemingly impossible is possible. And remember, please remember my main message, which is this: the seemingly impossible is possible. We can have a good world. I showed you the shots, I proved it in the PowerPoint, and I think I will convince you also by culture. (Laughter) (Applause) Bring me my sword! Sword swallowing is from ancient India. It's a cultural expression that for thousands of years has inspired human beings to think beyond the obvious. (Laughter) And I will now prove to you that the seemingly impossible is possible by taking this piece of steel -- solid steel -- this is the army bayonet from the Swedish Army, 1850, in the last year we had war. And it's all solid steel -- you can hear here. And I'm going to take this blade of steel, and push it down through my body of blood and flesh, and prove to you that the seemingly impossible is possible. Can I request a moment of absolute silence? (Applause)