Hans Rosling: Dám vám na výběr ze tří možností. Použijte tohle zařízení. První otázka je: jak se za poslední století změnil počet úmrtí na následky přírodních katastrof? Zdvojnásobil se, zůstal na celém světě zhruba stejný, nebo klesl na méně než polovinu? Prosím vyberte A, B nebo C. Vidím spoustu odpovědí. Jste mnohem rychlejší než univerzitní studenti. Ti jsou tak pomalí. Jen pořád přemýšlejí. Ano, výborně.
Hans Rosling: I'm going to ask you three multiple choice questions. Use this device. Use this device to answer. The first question is, how did the number of deaths per year from natural disaster, how did that change during the last century? Did it more than double, did it remain about the same in the world as a whole, or did it decrease to less than half? Please answer A, B or C. I see lots of answers. This is much faster than I do it at universities. They are so slow. They keep thinking, thinking, thinking. Oh, very, very good.
Tak jdeme na další otázku. Jak dlouho chodily třicetileté ženy do školy: sedm let, pět let, tři roky? A, B nebo C? Prosím odpovězte.
And we go to the next question. So how long did women 30 years old in the world go to school: seven years, five years or three years? A, B or C? Please answer.
A jdeme na další otázku. Jak se změnilo za posledních dvacet let procento lidí na světě, kteří žijí v extrémní chudobě? Extrémní chudoba - nemají dost jídla na den. Skoro se zdvojnásobilo, zůstalo víceméně stejné, nebo se zmenšilo na polovinu? A, B nebo C?
And we go to the next question. In the last 20 years, how did the percentage of people in the world who live in extreme poverty change? Extreme poverty — not having enough food for the day. Did it almost double, did it remain more or less the same, or did it halve? A, B or C?
A teď odpovědi. Na tomto grafu můžete vidět úmrtí na přírodní katastrofy ve světě mezi léty 1900 a 2000. V roce 1900 umíralo asi půl miliónu lidí každoročně na přírodní katastrofy: povodně, zemětřesení, sopečné výbuchy, sucha - cokoliv. A teď, jak se to změnilo?
Now, answers. You see, deaths from natural disasters in the world, you can see it from this graph here, from 1900 to 2000. In 1900, there was about half a million people who died every year from natural disasters: floods, earthquakes, volcanic eruption, whatever, droughts. And then, how did that change?
Gapminder se zeptal lidí ve Švédsku. A takhle odpověděli. Švédové odpověděli takhle: 50 %, že se zdvojnásobilo, 38 %, že je stejné, 12 %, že se snížilo na polovinu. Tady jsou nejlepší údaje od odborníků na katastrofy, jde to nahoru a dolů, k druhé světové válce, a po ní to začíná klesat a pořád to klesá až k mnohem méně než polovině. Jak ubíhají desetiletí, svět je mnohem schopnější uchránit lidi před těmito věcmi. Takže jenom 12 procent Švédů to ví.
Gapminder asked the public in Sweden. This is how they answered. The Swedish public answered like this: Fifty percent thought it had doubled, 38 percent said it's more or less the same, 12 said it had halved. This is the best data from the disaster researchers, and it goes up and down, and it goes to the Second World War, and after that it starts to fall and it keeps falling and it's down to much less than half. The world has been much, much more capable as the decades go by to protect people from this, you know. So only 12 percent of the Swedes know this.
Šel jsem do zoo a zeptal se šimpanzů. (Smích) (Potlesk) Šimpanzi se nedívají na večerní zprávy, takže vybírají náhodně a Švédi odpovídají hůř než náhodně. A teď jak jste si vedli vy? Tady jste vy. Šimpanzi vás porazili. (Smích) Ale jen těsně. Byli jste třikrát lepší než Švédové, ale to není dost. Neměli byste se srovnávat se Švédy. Musíte mít ve světě vyšší ambice.
So I went to the zoo and I asked the chimps. (Laughter) (Applause) The chimps don't watch the evening news, so the chimps, they choose by random, so the Swedes answer worse than random. Now how did you do? That's you. You were beaten by the chimps. (Laughter) But it was close. You were three times better than the Swedes, but that's not enough. You shouldn't compare yourself to Swedes. You must have higher ambitions in the world.
Podívejme se na další otázku: ženy ve škole. Tady vidíte: muži chodili osm let. Jak dlouho chodily do školy ženy? Nuže, zeptali jsme se na to Švédů, a to už vám pomáhá s odpovědí, ne? Správnou odpověď vybralo nejméně Švédů, ne? (Smích) Podívejme se. Tady to je. Ano, ano. Ženy se jim skoro vyrovnaly. Tohle jsou odpovědi v USA. A to jste vy. Ó, gratuluji, jste dvakrát lepší než Švédové, ale na to nepotřebujete mě…
Let's look at the next answer here: women in school. Here, you can see men went eight years. How long did women go to school? Well, we asked the Swedes like this, and that gives you a hint, doesn't it? The right answer is probably the one the fewest Swedes picked, isn't it? (Laughter) Let's see, let's see. Here we come. Yes, yes, yes, women have almost caught up. This is the U.S. public. And this is you. Here you come. Ooh. Well, congratulations, you're twice as good as the Swedes, but you don't need me —
Jak je to možné? Podle mě je to tak, že každý ví, že jsou země a oblasti, kde dívky mají velké těžkosti. Brání se jim ve školní docházce a to je ohavné. Ale ve větší části světa, kde žije většina lidí na světě, ve většině zemí dnes dívky chodí do školy stejně dlouho jako chlapci. To neznamená, že bylo dosaženo rovnosti pohlaví, vůbec ne. Pořád jsou hrozně, hrozně omezeny, ale dnes se ve světě do školy chodí. Takže se nedíváme na většinu. Odpovídáme podle nejhorších míst, a tam je to správné, ale chybí nám většina.
So how come? I think it's like this, that everyone is aware that there are countries and there are areas where girls have great difficulties. They are stopped when they go to school, and it's disgusting. But in the majority of the world, where most people in the world live, most countries, girls today go to school as long as boys, more or less. That doesn't mean that gender equity is achieved, not at all. They still are confined to terrible, terrible limitations, but schooling is there in the world today. Now, we miss the majority. When you answer, you answer according to the worst places, and there you are right, but you miss the majority.
A co chudoba? No, je jasné, že tady chudoba klesla skoro na polovinu, a když jsme se zeptali v USA, jen pět procent lidí to mělo správně. A vy? No, skoro jste se vyrovnali šimpanzům. (Smích) (Potlesk) Tak málo, jen málo z vás! Víte, tam musí být nějaké předsudky. Mnoho lidí v bohatých zemích si myslí, že nikdy nemůžeme skoncovat s extrémní chudobou. Samozřejmě si to myslí, protože nevědí, co se stalo. Když uvažujeme o budoucnosti, musíme nejdřív znát přítomnost.
What about poverty? Well, it's very clear that poverty here was almost halved, and in U.S., when we asked the public, only five percent got it right. And you? Ah, you almost made it to the chimps. (Laughter) (Applause) That little, just a few of you! There must be preconceived ideas, you know. And many in the rich countries, they think that oh, we can never end extreme poverty. Of course they think so, because they don't even know what has happened. The first thing to think about the future is to know about the present.
Tyto otázky byly mezi prvními ve zkušební fázi projektu Nevědomost v nadaci Gapminder, kterou řídíme. Tento projekt loni zahájil můj šéf a také můj syn Ola Rosling. (Smích) Ola je společník a ředitel a řekl mi, že musíme být systematičtější, když bojujeme s otřesnou nevědomostí. Už zkušební testy ukázaly, že tolik lidí má výsledky horší než nahodilé, že musíme přemýšlet o předsudcích a jeden z hlavních předsudků je o rozdělování příjmů ve světě.
These questions were a few of the first ones in the pilot phase of the Ignorance Project in Gapminder Foundation that we run, and it was started, this project, last year by my boss, and also my son, Ola Rosling. (Laughter) He's cofounder and director, and he wanted, Ola told me we have to be more systematic when we fight devastating ignorance. So already the pilots reveal this, that so many in the public score worse than random, so we have to think about preconceived ideas, and one of the main preconceived ideas is about world income distribution.
Podívejte se sem. Tak to bylo v roce 1975. To je počet lidí se všemi typy příjmů od jednoho dolaru na den - (Potlesk) Vidíte, tady byl jeden hrb, okolo jednoho dolaru na den, a potom byl jeden hrb tady někde mezi 10 a 100 dolary. Svět byl rozdělen na dvě skupiny. Byl to svět velblouda, velblouda s dvěma hrby, chudí a bohatí, a jen málokteří mezi nimi.
Look here. This is how it was in 1975. It's the number of people on each income, from one dollar a day — (Applause) See, there was one hump here, around one dollar a day, and then there was one hump here somewhere between 10 and 100 dollars. The world was two groups. It was a camel world, like a camel with two humps, the poor ones and the rich ones, and there were fewer in between.
Ale podívejte se, jak se to změnilo. Jak jdu dál, co se změnilo, světová populace vzrostla a hrby začínají splývat. Spodní hrby splynuly s vyšším, dvouhrbý velbloud umírá a máme svět velblouda s jediným hrbem. Procento lidí v chudobě se zmenšilo. Pořád je otřesné, že tolik lidí zůstává v extrémní chudobě. Pořád máme tady tuto skupinu, skoro miliardu lidí, ale teď to může skončit.
But look how this has changed: As I go forward, what has changed, the world population has grown, and the humps start to merge. The lower humps merged with the upper hump, and the camel dies and we have a dromedary world with one hump only. The percent in poverty has decreased. Still it's appalling that so many remain in extreme poverty. We still have this group, almost a billion, over there, but that can be ended now.
Výzva, která je před námi, je - jak z toho ven, pochopit, kde je většina, a to je velmi jasně vidět na této otázce. Ptali jsme se, kolik procent jednoletých dětí na světě má základní očkování proti spalničkám a další, které my máme mnoho let: 20, 50, nebo 80 procent? Tohle odpověděli v USA a ve Švédsku. Švédské výsledky: vy víte, která odpověď je správná. (Smích) Kdo je ksakru v té zemi profesor světového zdraví? No, jsem to já. (Smích) Tohle je moc těžké. Moc těžké. (Potlesk)
The challenge we have now is to get away from that, understand where the majority is, and that is very clearly shown in this question. We asked, what is the percentage of the world's one-year-old children who have got those basic vaccines against measles and other things that we have had for many years: 20, 50 or 80 percent? Now, this is what the U.S. public and the Swedish answered. Look at the Swedish result: you know what the right answer is. (Laughter) Who the heck is a professor of global health in that country? Well, it's me. It's me. (Laughter) It's very difficult, this. It's very difficult. (Applause)
Nicméně, Ola opravdu měřil to, co víme, a jeho přístup zaujal média, CNN tyto výsledky zveřejnila na svém webu, měli tam ty otázky, milióny lidí odpověděly, bylo tam myslím asi 2000 komentářů a tohle je jeden z těch komentářů. "Vsadím se, že nikdo z médií ten test nezvládl."
However, Ola's approach to really measure what we know made headlines, and CNN published these results on their web and they had the questions there, millions answered, and I think there were about 2,000 comments, and this was one of the comments. "I bet no member of the media passed the test," he said.
Tak mi Ola řekl: "Vezmi si tohle zařízení. Zvou tě na mediální konference. Dej jim to a změř, co vědí." Dámy a pánové, poprvé vidíte neformální výsledky z konference se sdělovacími prostředky USA. A potom, z poslední doby, média Evropské unie. (Smích) Vidíte, není problém, že lidé nečtou a neposlouchají sdělovací prostředky. Problém je, že sdělovací prostředky samy nevědí.
So Ola told me, "Take these devices. You are invited to media conferences. Give it to them and measure what the media know." And ladies and gentlemen, for the first time, the informal results from a conference with U.S. media. And then, lately, from the European Union media. (Laughter) You see, the problem is not that people don't read and listen to the media. The problem is that the media doesn't know themselves.
Co s tím budeme dělat, Olo? Máme nějaké nápady? (Potlesk)
What shall we do about this, Ola? Do we have any ideas? (Applause)
Ola Rosling: Ano, mám nápad, ale hlavně je mi líto, že jste prohráli se šimpanzi. Naštěstí vás budu moct utěšit, ukážu vám, proč to opravdu není vaše vina. Potom vám ukážu nějaké triky, abyste příště šimpanze porazili. To v podstatě udělám.
Ola Rosling: Yes, I have an idea, but first, I'm so sorry that you were beaten by the chimps. Fortunately, I will be able to comfort you by showing why it was not your fault, actually. Then, I will equip you with some tricks for beating the chimps in the future. That's basically what I will do.
Nejdřív se podívejme, proč jsme nevědomí, a to vše začíná v tomto místě. To je Hudiksvall, město v severním Švédsku. To je čtvrť, kde jsem vyrostl, a je to čtvrť s velkým problémem. Skutečně, přesně tentýž problém byl ve všech čtvrtích, kde jste také vyrostli. Nebyla typická. OK? Nedala mi objektivní pohled na to, jak vypadá život na této planetě. Tak to je první dílek ze skládačky. Máme osobní předsudky.
But first, let's look at why are we so ignorant, and it all starts in this place. It's Hudiksvall. It's a city in northern Sweden. It's a neighborhood where I grew up, and it's a neighborhood with a large problem. Actually, it has exactly the same problem which existed in all the neighborhoods where you grew up as well. It was not representative. Okay? It gave me a very biased view of how life is on this planet. So this is the first piece of the ignorance puzzle. We have a personal bias.
Všichni máme různé zkušenosti od společenství a lidí, které potkáváme, a navíc začneme chodit do školy a přidáme další problém. No, já mám školy rád, ale učitelé učí zastaralé názory, protože se něco naučili, když chodili do školy sami, a teď ten svět - bez zlého úmyslu - popisují studentům. A ty učebnice, samozřejmě, jsou zastaralé ve světě, který se mění. A neexistuje postup, jak učební materiál aktualizovat. Tak na to se zaměřujeme. Takže máme tahle zastaralá data navrch k osobním předsudkům.
We have all different experiences from communities and people we meet, and on top of this, we start school, and we add the next problem. Well, I like schools, but teachers tend to teach outdated worldviews, because they learned something when they went to school, and now they describe this world to the students without any bad intentions, and those books, of course, that are printed are outdated in a world that changes. And there is really no practice to keep the teaching material up to date. So that's what we are focusing on. So we have these outdated facts added on top of our personal bias.
Co dále - to jsou zprávy, OK? Vynikající novinář ví, jak si vybrat příběh, který se objeví v titulcích a lidé ho budou číst, protože je senzační. Neobvyklé příběhy jsou zajímavější, ne? A jsou přehnané, zvlášť věci, kterých se bojíme. Útok žraloka na Švéda se bude držet v titulcích ve Švédsku celé týdny.
What happens next is news, okay? An excellent journalist knows how to pick the story that will make headlines, and people will read it because it's sensational. Unusual events are more interesting, no? And they are exaggerated, and especially things we're afraid of. A shark attack on a Swedish person will get headlines for weeks in Sweden.
Takže bylo opravdu těžké uniknout těmto třem zkresleným zdrojům informací. Jako by nás bombardovaly a dodávaly naší mysli spoustu divných myšlenek a vrcholem je stejná věc, která z nás dělá lidské bytosti, naše lidská intuice. Ta byla dobrá v evoluci. Pomáhala nám generalizovat a velmi rychle dospět k závěru. Pomáhala nám zveličovat, čeho jsme se báli, a my pak hledáme příčinu tam, kde není, a získáme iluzi sebedůvěry, když věříme, že jsme nejlepší řidiči, nad průměrem. Každý odpověděl: "Jo, řídím líp."
So these three skewed sources of information were really hard to get away from. They kind of bombard us and equip our mind with a lot of strange ideas, and on top of it we put the very thing that makes us humans, our human intuition. It was good in evolution. It helped us generalize and jump to conclusions very, very fast. It helped us exaggerate what we were afraid of, and we seek causality where there is none, and we then get an illusion of confidence where we believe that we are the best car drivers, above the average. Everybody answered that question, "Yeah, I drive cars better."
OK, to bylo dobré v evoluci, ale pokud jde o pohled na svět, je to přesně ten důvod, proč jsou věci naopak. Vzrůstající trendy místo vzrůstání klesají a naopak, a v tomto případě šimpanzi používají naši intuici proti nám a místo síly se to stává naší slabostí. Měla to být naše síla, ne?
Okay, this was good evolutionarily, but now when it comes to the worldview, it is the exact reason why it's upside down. The trends that are increasing are instead falling, and the other way around, and in this case, the chimps use our intuition against us, and it becomes our weakness instead of our strength. It was supposed to be our strength, wasn't it?
Takže jak tento problém řešíme? Nejdříve ho musíme změřit a pak ho potřebujeme léčit. Měřením můžeme pochopit, jaký je systém nevědomosti. Loni jsme začali pilotní projekt a teď jsme si jisti, že se setkáme se spoustou nevědomosti po celém světě, a naše představa je rozšířit to do všech oblastí nebo stránek světového rozvoje, jako jsou klima, ohrožené druhy, lidská práva, rovnost pohlaví, energie, finance. Ve všech různých oblastech existují fakta a jsou organizace, které se snaží rozšířit vědomosti o těchto faktech. Začal jsem skutečně kontaktovat některé z nich, např. WWF, Amnesty International a UNICEF, a ptal jsem se jich, která jsou jejich oblíbená fakta, o nichž si myslí, že je lidé neznají.
So how do we solve such problems? First, we need to measure it, and then we need to cure it. So by measuring it we can understand what is the pattern of ignorance. We started the pilot last year, and now we're pretty sure that we will encounter a lot of ignorance across the whole world, and the idea is really to scale it up to all domains or dimensions of global development, such as climate, endangered species, human rights, gender equality, energy, finance. All different sectors have facts, and there are organizations trying to spread awareness about these facts. So I've started actually contacting some of them, like WWF and Amnesty International and UNICEF, and asking them, what are your favorite facts which you think the public doesn't know?
OK, sbírám ta fakta. Představte si dlouhý seznam, dejme tomu 250 faktů. A potom děláme průzkum a vidíme, kde jsou nejhorší výsledky. Tak dostaneme kratší seznam s hroznými výsledky, jako těch několik Hansových příkladů, a nemáme problém najít tyhle druhy hrozných výsledků. OK, co budeme dělat s tím krátkým seznamem? No, měníme ho na vědomostní certifikát, certifikát vědomostí o světě, který můžou použít velké organizace, školy, univerzity, nebo možná zpravodajské agentury, aby si ověřily, že jsou dobře informované o světě. V zásadě to znamená, že nenajímají lidi, kteří mají výsledky jako šimpanzi. Samozřejmě by neměly. Takže možná za 10 let, jestli tento projekt uspěje, budete dělat pohovor do zaměstnání tak, že budete muset vyplnit tenhle šílený dotazník.
Okay, I gather those facts. Imagine a long list with, say, 250 facts. And then we poll the public and see where they score worst. So we get a shorter list with the terrible results, like some few examples from Hans, and we have no problem finding these kinds of terrible results. Okay, this little shortlist, what are we going to do with it? Well, we turn it into a knowledge certificate, a global knowledge certificate, which you can use, if you're a large organization, a school, a university, or maybe a news agency, to certify yourself as globally knowledgeable. Basically meaning, we don't hire people who score like chimpanzees. Of course you shouldn't. So maybe 10 years from now, if this project succeeds, you will be sitting in an interview having to fill out this crazy global knowledge.
A teď přicházíme k těm praktickým trikům. Jak se vám podaří uspět? Samozřejmě je jeden způsob, sedět dlouho do noci, číst všechny tyhle zprávy a učit se všechna ta fakta nazpaměť. To se ve skutečnosti nikdy nestane. Dokonce ani Hans si to nemyslí. Lidé na to nemají čas. Lidé mají rádi rychlejší způsoby - a tady jsou. Potřebujeme z naší intuice znovu udělat naši sílu. Musíme umět generalizovat. Teď vám ukážu nějaké triky, kde se mylné názory změní na pravidla odhadu.
So now we come to the practical tricks. How are you going to succeed? There is, of course, one way, which is to sit down late nights and learn all the facts by heart by reading all these reports. That will never happen, actually. Not even Hans thinks that's going to happen. People don't have that time. People like shortcuts, and here are the shortcuts. We need to turn our intuition into strength again. We need to be able to generalize. So now I'm going to show you some tricks where the misconceptions are turned around into rules of thumb.
Začněme s prvním mylným názorem. Ten je velmi rozšířen. Všechno se zhoršuje. Slyšeli jste to. Sami jste si to mysleli. Opačný názor je - většina věcí se zlepšuje. Tak před sebou máte otázku a nevíte. Měli byste hádat "zlepšuje se." OK? Nevybírejte si to horší. To vám pomůže lépe bodovat v našich testech. (Potlesk) Tak to bylo první.
Let's start with the first misconception. This is very widespread. Everything is getting worse. You heard it. You thought it yourself. The other way to think is, most things improve. So you're sitting with a question in front of you and you're unsure. You should guess "improve." Okay? Don't go for the worse. That will help you score better on our tests. (Applause) That was the first one.
Jsou bohatí a chudí a propast mezi nimi roste. Je hrozná nerovnost. Ano, svět je nerovný, ale ty údaje ukazují, že je jeden hrb. OK? Když si nejste jisti, vyberte "většina lidí je uprostřed." To vám pomůže odpovědět správně.
There are rich and poor and the gap is increasing. It's a terrible inequality. Yeah, it's an unequal world, but when you look at the data, it's one hump. Okay? If you feel unsure, go for "the most people are in the middle." That's going to help you get the answer right.
A teď, další předsudek je, že nejprve země a lidé musí být velmi, velmi bohatí, aby došlo k sociálnímu rozvoji, např. školní docházka dívek nebo připravenost na přírodní katastrofy. Ne ne, to je špatně. Podívejte se: v tom velkém hrbu uprostřed už dívky do školy chodí. Takže když si nejste jisti, vyberte "většina už tohle má," jako elektřinu, dívky ve škole a podobně. Jsou to jen pravidla odhadu, samozřejmě se to nevztahuje na všechno, ale tak můžete generalizovat.
Now, the next preconceived idea is first countries and people need to be very, very rich to get the social development like girls in school and be ready for natural disasters. No, no, no. That's wrong. Look: that huge hump in the middle already have girls in school. So if you are unsure, go for the "the majority already have this," like electricity and girls in school, these kinds of things. They're only rules of thumb, so of course they don't apply to everything, but this is how you can generalize.
Podívejme se na poslední příklad. Ano, ten je dobrý, žraloci jsou nebezpeční. Dobrá, ano - ale ve světových statistikách nejsou tak důležití - to chci říct. Já se třeba moc bojím žraloků. Takže jakmile vidím otázku o věcech, kterých se bojím, což mohou být zemětřesení, jiná náboženství, možná mám strach z teroristů nebo žraloků, cokoliv vzbuzuje city, budu zveličovat ten problém. To je pravidlo odhadu. Jasně, existují věci nebezpečné i významné. Žraloci zabíjejí velmi málo lidí. Tak byste měli uvažovat.
Let's look at the last one. If something, yes, this is a good one, sharks are dangerous. No — well, yes, but they are not so important in the global statistics, that is what I'm saying. I actually, I'm very afraid of sharks. So as soon as I see a question about things I'm afraid of, which might be earthquakes, other religions, maybe I'm afraid of terrorists or sharks, anything that makes me feel, assume you're going to exaggerate the problem. That's a rule of thumb. Of course there are dangerous things that are also great. Sharks kill very, very few. That's how you should think.
S těmito čtyřmi pravidly byste pravděpodobně mohli odpovědět lépe než šimpanzi, protože šimpanzi tohle nedovedou. Neumějí zevšeobecnit tato pravidla. A doufejme, že můžeme obrátit svět, a porazíme šimpanze, OK? (Potlesk) To je systematický přístup.
With these four rules of thumb, you could probably answer better than the chimps, because the chimps cannot do this. They cannot generalize these kinds of rules. And hopefully we can turn your world around and we're going to beat the chimps. Okay? (Applause) That's a systematic approach.
A teď je otázka - je to důležité? Jo, je důležité porozumět chudobě, extrémní chudobě a jak s ní bojovat, a jak přivést dívky do školy. Když si představíme, že se to opravdu povede, můžeme tomu porozumět. Ale je to důležité pro všechny další, komu záleží na bohatém konci té škály? Řekl bych, že ano, je to nesmírně důležité ze stejného důvodu. Jestliže máte přehled o dnešním světě podložený fakty, můžete mít šanci pochopit, co se stane v budoucnosti.
Now the question, is this important? Yeah, it's important to understand poverty, extreme poverty and how to fight it, and how to bring girls in school. When we realize that actually it's succeeding, we can understand it. But is it important for everyone else who cares about the rich end of this scale? I would say yes, extremely important, for the same reason. If you have a fact-based worldview of today, you might have a chance to understand what's coming next in the future.
Vrátíme se zpátky k dvěma hrbům z roku 1975. Tehdy jsem se narodil a vybral jsem Západ. To jsou současné země Evropské unie a Severní Ameriky. Podívejme se na srovnání ostatních zemí a Západu pokud jde o bohatství. Tady jsou lidé, kteří si mohou dovolit letět na dovolenou do ciziny letadlem. V roce 1975 jen 30 % z nich žilo mimo Evropskou unii a Severní Ameriku. Ale to se změnilo, OK? Tak nejprve se podívejme na změnu doteď, do roku 2014. Dnes je to 50 na 50. Západní převaha je ke dnešku pryč. To je hezké. Co se stane dál? Vidíte ten velký hrb? Viděli jste, jak se hýbe? Udělal jsem malý experiment. Šel jsem na stránky Mezinárodního měnového fondu. Mají předpověď hrubého domácího produktu na hlavu na příštích pět let. Tak to můžu použít, abych se dostal pět let do budoucnosti, za předpokladu, že příjmová nerovnost každé země bude stejná. Udělal jsem to, a šel jsem dokonce dál. Použil jsem těch pět let pro dalších 20 let se stejnou rychlostí, jen jako experiment, co by se mohlo opravdu stát. Přesuňme se do budoucnosti. V roce 2020 je to 57 % ve zbytku světa. V roce 2025 - 63 %. 2030 - 68. A v roce 2035 Západ ztrácí početní převahu na bohatém spotřebitelském trhu. To jsou jen odhady hrubého domácího produktu na hlavu v budoucnosti. Sedmdesát tři procenta bohatých spotřebitelů budou žít mimo Severní Ameriku a Evropu. Ano, myslím, že je to dobrá myšlenka, aby firma použila tento certifikát, aby dělala v budoucnu rozhodnutí podložená fakty.
We're going back to these two humps in 1975. That's when I was born, and I selected the West. That's the current EU countries and North America. Let's now see how the rest and the West compares in terms of how rich you are. These are the people who can afford to fly abroad with an airplane for a vacation. In 1975, only 30 percent of them lived outside EU and North America. But this has changed, okay? So first, let's look at the change up till today, 2014. Today it's 50/50. The Western domination is over, as of today. That's nice. So what's going to happen next? Do you see the big hump? Did you see how it moved? I did a little experiment. I went to the IMF, International Monetary Fund, website. They have a forecast for the next five years of GDP per capita. So I can use that to go five years into the future, assuming the income inequality of each country is the same. I did that, but I went even further. I used those five years for the next 20 years with the same speed, just as an experiment what might actually happen. Let's move into the future. In 2020, it's 57 percent in the rest. In 2025, 63 percent. 2030, 68. And in 2035, the West is outnumbered in the rich consumer market. These are just projections of GDP per capita into the future. Seventy-three percent of the rich consumers are going to live outside North America and Europe. So yes, I think it's a good idea for a company to use this certificate to make sure to make fact- based decisions in the future.
Děkuji mnohokrát. (Potlesk)
Thank you very much. (Applause)
Bruno Giussani: Hans a Ola Roslingovi!
Bruno Giussani: Hans and Ola Rosling!