Jsem jedním z pěti bratrů v naší rodině, samých vědců a inženýrů. Před pár lety jsem jim poslal následující email: ,,Milí bratři, doufám, že se máte dobře. Píšu vám, abych vám oznámil, že zanechávám magisterského studia strojírenství, abych se mohl plně věnovat kariéře hudebníka. Od vás žádám jenom to, abyste se o mě nebáli.
I come from a family of five brothers, all scientists and engineers. A few years ago, I sent them the following email: "Dear brothers, I hope this message finds you well. I am emailing to let you know that I'm dropping out of my master's program in engineering to pursue a career as a full-time musician. All that I ask from you is not to worry about me."
Bratr číslo jedna odpověděl. Byl povzbudivý, avšak i trochu skeptický. Řekl: ,,Přeji ti hodně štěstí. Budeš ho potřebovat."
Brother number one replied. He was encouraging but a bit skeptical. He said, "I wish you the best of luck. You're going to need it."
(Smích)
(Laughter)
Bratr číslo dva byl ještě o trochu víc skeptický. Řekl: ,,Nedělej to! Byla by to největší chyba v tvém životě. Najdi si opravdovou kariéru."
Brother number two was a little bit more skeptical. He said, "Don't do it! This will be the worst mistake of your life. Find a real career."
(Smích)
(Laughter)
No a zbylí bratři byli z mého rozhodnutí natolik nadšení, že ani neodpověděli.
Well, the rest of my brothers were so enthusiastic about my decision, they didn't even respond.
(Smích)
(Laughter)
Vím, že pochybnosti mých bratrů pramení z jejich starostlivosti. Strachovali se. Mysleli si, že být umělcem bude těžké, že to bude výzva. A víte co? Měli pravdu. Být umělcem je opravdu výzva. Mám tolik přátel, kteří potřebují mít druhou práci jakožto plán B, aby mohli platit účty, až na to, že onen plán B se občas stane plánem A. A tohle nezažívají jenom mí přátelé a já. Statistický úřad USA hlásí, že jen 10 procent studentů umění se nakonec stane profesionálními umělci. Zbylých 90 procent změní zaměření, pracují v marketingu, jako obchodníci, ve školství a dalších odvětvích.
I know that the skepticism coming from my brothers is out of care and concern for me. They were worried. They thought it would be difficult to make it as an artist, that it will be a challenge. And you know what? They were right. It is such a challenge to be a full-time artist. I have so many friends who need to have a second job as a plan B in order to pay for the bills, except that plan B sometimes becomes their plan A. And it's not just my friends and I who experience this. The US Census Bureau states that only 10 percent of art school graduates end up working as full-time artists. The other 90 percent, they change careers, they work in marketing, sales, education and other fields.
To ale není žádná novinka, viďte? Od umělce téměř očekáváme, že bude mít potíže. Ale proč bychom to měli očekávat?
But this is not news, right? We almost expect the artist to be a struggling artist. But why should we expect that?
Četl jsem článek v Huffington Postu, kde se psalo, že před čtyřmi lety Evropská Unie začala se světově největším programem na podporu umění. Kreativní Evropa rozdělí celkově 2,4 miliardy dolarů mezi něco přes 300 000 umělců. Na druhé straně, americký rozpočet pro naši Národní nadaci pro umění (NEA), největšího sponzora pro umělce ve Spojených státech, činí pouze 146 miliónů dolarů. Abychom si to porovnali, americký rozpočet jen pro vojenské pochodové kapely činí téměř dvojnásobek celé NEA.
I read an article in the "Huffington Post" saying that four years ago, the European Union began the world's largest ever arts funding initiative. Creative Europe will give 2.4 billion dollars to over 300,000 artists. In contrast, the US budget for our National Endowment for the Arts, the largest single funder for the arts across the United States, is merely 146 million dollars. To put things into perspective, the US budget for the military marching bands alone is almost twice as much as the entire NEA.
Další alarmující zpráva pochází od Brendana McMahona z Huffington Postu. Ten tvrdí, že kdyby z celkového rozpočtu jednoho trilionu pro vojsko a náklady spojené s obranou, šlo pouze 0,05 procenta na umělce, byli bychom schopni zaplatit 20 symfonických orchestrů na plný úvazek, kdy jeden by stál 20 milionů dolarů, a poskytli bychom více než 80 tisícům umělců roční výplatu ve výši 50 tisíc dolarů pro jednoho. Jestliže je to jenom 0.05 procent, představte si, co by dokázalo 1 procento.
Another striking image comes from Brendan McMahon for the "Huffington Post," saying that out of the one trillion dollar budget for military and defense-related spending, if only 0.05 percent were allocated to the arts, we would be able to pay for 20 full-time symphony orchestras at 20 million dollars apiece, and give over 80,000 artists an annual salary of 50,000 dollars each. If that's only 0.05 percent, imagine what a full one percent could do.
Vím, že žijeme v kapitalistické společnosti, a výdělek je důležitý. Takže se na to podíváme z finančního hlediska, ano? Sféra nevýdělečného umění ve Spojených státech produkuje více než 166 miliard dolarů, zaměstnává 5,7 milionů lidí, a vrací 12,6 miliard dolarů na daních.
Now, I know we live in a capitalist society, and profits matter a lot. So let's look at it from a financial angle, shall we? The US nonprofit arts industry generates more than 166 billion dollars in economic activity, it employs 5.7 million people and it returns 12.6 billion dollars in tax revenue.
Avšak tohle je pouze z pohledu financí, že? Všichni víme, že umělci jsou mnohem víc než jenom ekonomická hodnota. Umění dává životu smysl. Je to duch naší kultury. Spojuje lidi a podporuje kreativitu a společenskou soudržnost.
But this is only a financial angle, right? We all know that the arts is way more than just an economic value. The arts brings meaning to life. It's the spirit of our culture. It brings people together and it supports creativity and social cohesion.
Ale pokud je umění až takovým přínosem pro naši ekonomiku, proč tedy investovat tak málo do umění a umělců? Proč více než 80 tuzemských škol musí stále snižovat rozpočet pro výuku umění? Proč stále nedokážeme docenit hodnotu umění a umělců?
But if the arts contributes this much to our economy, why then do we still invest so little in arts and artists? Why do more than 80 percent of our schools nationwide still experience budget cuts in arts education programs? What is it about the value of arts and artists that we still don't understand?
Věřím, že je náš systém chybný a ani zdaleka ne férový, a já chci pomoct k tomu, aby se to změnilo. Chci žít ve společnosti, kde jsou umělci více ceněni a mají více kulturní a finanční podpory, aby se mohli zaměřit na tvorbu umění místo toho, aby museli být řidiči Uberu, nebo dělali práci v korporaci, o kterou nestojí. Existují však jiné zdroje příjmů pro umělce. Existují soukromé nadace, granty a sponzoři, kteří dávají peníze, avšak drtivá většina umělců o těchto možnostech neví. Na jedné straně máte instituce a lidi s penězi. Na druhé straně jsou umělci, kteří hledají sponzory, avšak umělci o lidech s penězi neví, a lidé s penězi nemusí nutně vědět, že tito umělci vůbec existují.
I believe the system is flawed and far from being fair, and I want to help change that. I want to live in a society where artists are more valued and have more cultural and financial support so they can focus on creating arts instead of being forced to drive Ubers or take corporate jobs they'd rather not have. There are other sources of income for artists, however. There are private foundations, grants and patrons who give money, except a vast majority of artists don't know about these opportunities. On one side you have institutions and people with money. On the other side you have artists seeking funding, but the artists don't know about the people with the money, and the people with the money don't necessarily know about the artists out there.
Proto mě velmi těší, že vám mohu představit "Grantpa", online platformu, která používá technologii, jež spojuje umělce a sponzorské příležitosti takovým způsobem, který je jednoduchý, rychlý a ne tak ponižující. Grantpa je pouze krůčkem k vyřešení problému v podobě nespravedlnosti ve financování, musíme však pracovat společně a rozšířit se, abychom přehodnotili náš názor na umělce v naší společnosti. Bereme umění jako luxus, nebo jako nezbytnost? Chápeme, jak funguje běžný život umělce, nebo stále věříme, že bez ohledu na to, jaké mají problémy, tak jsou šťastní jenom proto, že si zkrátka jdou za svým?
This is why I am very excited to share "Grantpa," an online platform that uses technology to match artists with grants and funding opportunities in a way that is easy, fast and less intimidating. Grantpa is only one step towards solving an existing problem of funding inequality, but we need to work collectively on multiple fronts to reevaluate how we view the artists in our society. Do we think of arts as a luxury or a necessity? Do we understand what goes on in the day-to-day life of an artist, or do we still believe that artists, no matter how struggling they are, are happy simply because they're following their passion?
Za pár let plánuji poslat svým bratrům následující email: ,,Milí bratři, doufám, že se máte dobře! Píšu vám, abych vám oznámil, že se mi daří, stejně jako se daří stovkám a tisícům umělců, kteří jsou nyní kulturně a finančně lépe hodnoceni a dostává se jim dost financí, aby se soustředili na své počiny a vytvářeli více umění. Díky za veškerou vaši podporu. Bez vás bych to nezvládl.
In a few years, I plan to send my brothers the following email: "Dear brothers, I hope this message finds you well. I am emailing to let you know that I am doing great and so are hundreds of thousands of artists who are being valued more culturally and financially and getting enough funding to focus on their crafts and create more art. I appreciate all of your support. Couldn't have done it without you."
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)