Proč tak často dobrý sex upadá dokonce i u párů, které se stále milují stejně jako dříve? A proč dobrá intimita vždy nezaručuje dobrý sex, ačkoliv se v to obecně věří? Nebo by další otázka mohla znít: "Můžeme chtít to, co už máme?" To je otázka za milión dolarů, že? A proč je zakázané tak eroticky přitažlivé? Co je na nevěře tak zvláštního, že dává touze křídla? A proč máme děti díky sexu, a tytéž děti způsobují v páru erotickou pohromu? Je to svým způsobem fatální erotické prozření, že ano?
So, why does good sex so often fade, even for couples who continue to love each other as much as ever? And why does good intimacy not guarantee good sex, contrary to popular belief? Or, the next question would be, can we want what we already have? That's the million-dollar question, right? And why is the forbidden so erotic? What is it about transgression that makes desire so potent? And why does sex make babies, and babies spell erotic disaster in couples? (Laughter)
A když milujete, jak to poznáte? A když toužíte, čím je to jiné?
It's kind of the fatal erotic blow, isn't it? And when you love, how does it feel? And when you desire, how is it different?
Toto jsou některé z otázek, které stojí v centru mého výzkumu o povaze erotické touhy a s tím souvisejících dilematech moderní lásky. Cestuji po celém světě a všímám si, že všude tam, kam přišel romantismus, jak se zdá, nastala krize touhy. Krize touhy ve smyslu vlastnictví chtěného -- touha je vyjádřením naší individuality, naší svobodné volby, našich preferencí, naší identity -- touha se stala hlavní myšlenkou jako součást moderní lásky a individualistické společnosti.
These are some of the questions that are at the center of my exploration on the nature of erotic desire and its concomitant dilemmas in modern love. So I travel the globe, and what I'm noticing is that everywhere where romanticism has entered, there seems to be a crisis of desire. A crisis of desire, as in owning the wanting -- desire as an expression of our individuality, of our free choice, of our preferences, of our identity -- desire that has become a central concept as part of modern love and individualistic societies.
Víte, toto je poprvé v historii lidstva, kdy se snažíme zažít dlouhodobou sexualitu ne proto, že chceme 14 dětí, kterých ostatně musíme mít ještě víc, protože hodně z nich to nezvládne, a ne proto, že je to výhradní povinnost vdané ženy. Toto je proprvé, kdy chceme sex kvůli potěšení a vazbě, která je zakotvena v touze.
You know, this is the first time in the history of humankind where we are trying to experience sexuality in the long term not because we want 14 children, for which we need to have even more because many of them won't make it, and not because it is exclusively a woman's marital duty. This is the first time that we want sex over time about pleasure and connection that is rooted in desire.
Co tedy udržuje touhu a proč je to tak složité? Myslím, že v centru přetrvávající touhy v oddaném partnerství je spojení dvou základních lidských potřeb. Na jedné straně naše touha po bezpečí, po předvídatelnosti, po ochraně, po závislosti, po spolehlivosti, po trvalosti -- všechny tyto ukotvující, uzemňující zážitky našich životů, které nazýváme domovem. Máme ovšem také stejně silnou potřebu -- muži i ženy -- dobrodružství, nového, tajemství, rizika, nebezpečí, neznámého, nečekaného, překvapení -- ve zkratce -- cesty, cestování. Tedy když shrneme naši potřebu bezpečí a naši potřebu dobrodružství do jednoho vztahu, neboli do toho, co dnes nazýváme vášnivým manželstvím, objeví se rozpor v definici. Manželství bývalo ekonomickou institucí, ve které jste dostala celoživotní partnerství, ve smyslu dětí a sociálního statusu, a pokračování rodu a společnost dalšího člověka. Ale nyní chceme, aby nám náš partner stále dával všechny ty věci, a navíc chceme, aby byl naším nejlepším přítelem a zpovědníkem a ještě ke všemu vášnivým milencem, a to žijeme dvakrát déle. (Smích) Takže přijdeme za jedním člověkem a v zásadě ho žádáme, aby nám dal totéž, co nám dříve poskytovala celá vesnice: Dej mi pocit sounáležitosti, dej mi identitu, dej mi budoucnost, zároveň s pocitem výjimečnosti, tajemství a obdivu. Dej mi komfort, dej mi výzvy. Dej mi něco nového, dej mi něco známého. Dej mi předvídatelnost, dej mi překvapení. A my si myslíme, že to tak má být. A že hračky a spodní prádlo nám to zajistí. (Potlesk)
So what sustains desire, and why is it so difficult? And at the heart of sustaining desire in a committed relationship, I think, is the reconciliation of two fundamental human needs. On the one hand, our need for security, for predictability, for safety, for dependability, for reliability, for permanence. All these anchoring, grounding experiences of our lives that we call home. But we also have an equally strong need -- men and women -- for adventure, for novelty, for mystery, for risk, for danger, for the unknown, for the unexpected, surprise -- you get the gist. For journey, for travel. So reconciling our need for security and our need for adventure into one relationship, or what we today like to call a passionate marriage, used to be a contradiction in terms. Marriage was an economic institution in which you were given a partnership for life in terms of children and social status and succession and companionship. But now we want our partner to still give us all these things, but in addition I want you to be my best friend and my trusted confidant and my passionate lover to boot, and we live twice as long. (Laughter) So we come to one person, and we basically are asking them to give us what once an entire village used to provide. Give me belonging, give me identity, give me continuity, but give me transcendence and mystery and awe all in one. Give me comfort, give me edge. Give me novelty, give me familiarity. Give me predictability, give me surprise. And we think it's a given, and toys and lingerie are going to save us with that. (Laughter)
Takže teď se dostáváme do existenční reality celého příběhu, že?
(Applause)
Protože já si myslím, že nějakým způsobem, a ještě se k tomu vrátím, že krize vášně je často krizí představivosti.
So now we get to the existential reality of the story, right? Because I think, in some way -- and I'll come back to that -- but the crisis of desire is often a crisis of the imagination.
Tedy proč dobrý sex tak často upadá? Jaký je vztah mezi láskou a vášní? Jak spolu souvisí a jakým způsobem se vylučují? Protože tam leží ono mystérium erotiky.
So why does good sex so often fade? What is the relationship between love and desire? How do they relate, and how do they conflict? Because therein lies the mystery of eroticism.
Když hledáme sloveso, které vás napadne při slovu láska, pro mě to je "mít". A když hledáte sloveso pro vášeň, je to "chtít". Když jsme zamilovaní, chceme mít, chceme znát milovaného. Chceme minimalizovat vzdálenost, chceme překlenout mezeru. Chceme neutralizovat napětí, chceme blízkost. Ale když jsme vášniví, máme tendenci nechodit zpět na místa, kde už jsme byli. Předchozí závěry nás nezajímají. Když toužíme, chceme někoho Jiného, někoho na druhé straně, za kým můžeme jít na návštěvu, se kterým můžeme strávit nějaký čas, se kterým se můžeme podívat do jejich vykřičené čtvrti. Když jsme vášniví, chceme most, který bychom přešli. Nebo jinými slovy -- oheň potřebuje vzduch. Vášeň potřebuje prostor. A když to řeknu tímto způsobem, zní to dost abstraktně.
So if there is a verb, for me, that comes with love, it's "to have." And if there is a verb that comes with desire, it is "to want." In love, we want to have, we want to know the beloved. We want to minimize the distance. We want to contract that gap. We want to neutralize the tensions. We want closeness. But in desire, we tend to not really want to go back to the places we've already gone. Forgone conclusion does not keep our interest. In desire, we want an Other, somebody on the other side that we can go visit, that we can go spend some time with, that we can go see what goes on in their red-light district. You know? In desire, we want a bridge to cross. Or in other words, I sometimes say, fire needs air. Desire needs space. And when it's said like that, it's often quite abstract.
Ale pak jsem si s sebou vzala jednu otázku a projela jsem více než 20 států v posledních několika letech s "Partnerstvím zbaveným divokosti" (Mating in Captivity) a ptala jsem se lidí, kdy se cítí nejvíce přitahováni ke svému partnerovi. Ne sexuálně, jeho tělem, ale nejvíce přitahováni. A nezávisle na kultuře, náboženství a pohlaví -- -- s jednou výjimkou -- existuje jen několik odpovědí, které se stále opakují.
But then I took a question with me. And I've gone to more than 20 countries in the last few years with "Mating in Captivity," and I asked people, when do you find yourself most drawn to your partner? Not attracted sexually, per Se, but most drawn. And across culture, across religion, and across gender -- except for one -- there are a few answers that just keep coming back.
Takže první skupina říká: Jsem nejvíce přitahován svým partnerem, když je pryč, když jsme rozdělení, když se znovu shledáme. V zásadě, když se znovu octnu v situaci, že si sebe sama představuji se svým partnerem, když má představivost opět ožije a když se mohu ponořit do samoty a toužení, které je hlavní součástí vášně. Ale druhá skupina je ještě zajímavější: Jsem nejvíce přitahován svým partnerem, když ho vidím ve studiu, když je na pódiu, když je ve svém živlu, když dělá něco, co přímo zbožňuje, když ho vidím na večírku a ostatní lidé se jím cítí přitahováni, když vidím, že je hvězda. Jednoduše když vnímám svého partnera jako sebejistého a okouzlujícího, nejvíce vzrušujícího ze všech. Okouzlivě sebevědomého. Dívám se na tuto osobu -- mimochodem ve vášni o tom málokdy mluvíme, když jsme vzájemně propojeni, pět centimetrů jeden od druhého. Netuším, kolik je to palců. Ale také o tom nemluvíme, když je ten druhý tak daleko,
So the first group is: I am most drawn to my partner when she is away, when we are apart, when we reunite. Basically, when I get back in touch with my ability to imagine myself with my partner, when my imagination comes back in the picture, and when I can root it in absence and in longing, which is a major component of desire. But then the second group is even more interesting. I am most drawn to my partner when I see him in the studio, when she is onstage, when he is in his element, when she's doing something she's passionate about, when I see him at a party and other people are really drawn to him, when I see her hold court. Basically, when I look at my partner radiant and confident. Probably the biggest turn-on across the board. Radiant, as in self-sustaining. I look at this person -- by the way, in desire people rarely talk about it, when we are blended into one, five centimeters from each other. I don't know in inches how much that is.
že už ho nevidíme. Stane se to, když se díváme na partnera z příjemné vzdálenosti, když tato osoba už tak důvěrně známá je momentálně znovu jaksi tajemná, prchavá. A v tomto prostoru mezi mnou a tím druhým leží erotický náboj, spočívá v pohybu směrem k druhému. Protože někdy, jak říká Proust, tajemství nespočívá v cestování na nová místa, ale v tom, že se díváme novýma očima. A když tedy vidím svého partnera jak sám nebo sama dělá něco, v čem je zcela ponořen, dívám se na tu osobu a v té chvíli se posunu ve vnímání a zůstávám otevřená tajemstvím, která žijí hned vedle mě.
But it's also not when the other person is that far apart that you no longer see them. It's when I'm looking at my partner from a comfortable distance, where this person that is already so familiar, so known, is momentarily once again somewhat mysterious, somewhat elusive. And in this space between me and the other lies the erotic élan, lies that movement toward the other. Because sometimes, as Proust says, mystery is not about traveling to new places, but it's about looking with new eyes. And so, when I see my partner on his own or her own, doing something in which they are enveloped, I look at this person and I momentarily get a shift in perception, and I stay open to the mysteries that are living right next to me.
A pak, což je ještě důležitější na tomto popisu druhého nebo mě -- to je jedno -- ještě důležitější je, že ve vášni není žádná závislost. Nikdo nikoho nepotřebuje. Ve vášni není žádné opatrovnictví. Opečovávání je hlavně v lásce. Je to silné anti-afrodiziakum.
And then, more importantly, in this description about the other or myself -- it's the same -- what is most interesting is that there is no neediness in desire. Nobody needs anybody. There is no caretaking in desire. Caretaking is mightily loving. It's a powerful anti-aphrodisiac.
Ještě jsem neviděla někoho, kdo je celý nažhavený na někoho, kdo ho potřebuje. Chtění je jedna věc. Potřebnost je jako závora a ženy toto vždy věděly, protože cokoliv, co skončí rodičovstvím, obvykle sníží erotický náboj. Z dobrých důvodů, že?
(Laughter) I have yet to see somebody who is so turned on by somebody who needs them. Wanting them is one thing. Needing them is a shot down and women have known that forever, because anything that will bring up parenthood will usually decrease the erotic charge. (Laughter)
For good reasons, right?
No a ta třetí skupina odpovědí obvykle bude zahrnovat situace, když jsem překvapená, když se spolu smějeme. Jako dneska v kanceláři, když jsem se bavila s jedním kolegou, co na sobě měl smoking. Říkám mu: "Ty nosíš jen oblek nebo kovbojské boty." Je to o prožívání nového. Novota ale nespočívá v nových pozicích. Není to soubor technik. Novota je o tom, které části sebe sama prezentuješ. Které tvé stránky jsou zrovna vidět? Protože určitým způsobem by se dalo říci, že sex není něco, co děláte, že? Sex je spíše místo, na které jdete. Je to prostor, do kterého vstoupíte uvnitř vás s někým jiným, nebo jinými. Takže kam v sexu cestujete? Na kterou svou část se připojujete? Co se tam snažíte vyjádřit? Je to místo pro transcedentální zkušenost a duševní jednotu? Je to místo, kde můžete být sprostí a agresivní v mezích bezpečnosti? Je to místo, kde konečně můžete kapitulovat a vzdát se odpovědnosti za cokoliv? Je to místo, kde můžete vyjádřit svá dětinská přání? O co tam jde? Je to řeč, jazyk. Ne jenom chování. A já se zajímám o poezii tohoto jazyka, proto jsem začala zkoumat tento koncept erotické inteligence.
And then the third group of answers usually would be: when I'm surprised, when we laugh together, as somebody said to me in the office today, when he's in his tux, so I said, you know, it's either the tux or the cowboy boots. But basically it's when there is novelty. But novelty isn't about new positions. It isn't a repertoire of techniques. Novelty is, what parts of you do you bring out? What parts of you are just being seen? Because in some way one could say sex isn't something you do, eh? Sex is a place you go. It's a space you enter inside yourself and with another, or others. So where do you go in sex? What parts of you do you connect to? What do you seek to express there? Is it a place for transcendence and spiritual union? Is it a place for naughtiness and is it a place to be safely aggressive? Is it a place where you can finally surrender and not have to take responsibility for everything? Is it a place where you can express your infantile wishes? What comes out there? It's a language. It isn't just a behavior. And it's the poetic of that language that I'm interested in, which is why I began to explore this concept of erotic intelligence.
Víte, zvířata mají sex. Je to středobod, biologie, přirozený instinkt. Ale my jsme jediní, kteří mají erotický život, což znamená, že sexualita se přeměnila působením lidské představivosti. Jsme jediní, kteří se dokážou milovat celé hodiny, celí blažení, s několikanásobnými orgasmy, a přesto se nikoho nedotýkat, jen díky naší představivosti. Můžeme to jenom naznačit. Ani to nemusíme dělat. Můžeme zažít mocné působení věci zvané očekávání, která je pojivem vášně. Schopnost představit si to, jako by to probíhalo, prožívat to, jako by to opravdu bylo, i když se nic neděje a současně se děje úplně všechno. Když jsem tedy začala přemýšlet o erotice, začala jsem uvažovat o poezii sexu. Pokud ji vnímám jako druh inteligence, pak je to něco, co kultivujete. Jaké jsou přísady? Představivost, hravost, novota, zvědavost, tajemství. Ale hlavní přísadou je kousek zvaný představivost.
You know, animals have sex. It's the pivot, it's biology, it's the natural instinct. We are the only ones who have an erotic life, which means that it's sexuality transformed by the human imagination. We are the only ones who can make love for hours, have a blissful time, multiple orgasms, and touch nobody, just because we can imagine it. We can hint at it. We don't even have to do it. We can experience that powerful thing called anticipation, which is a mortar to desire. The ability to imagine it, as if it's happening, to experience it as if it's happening, while nothing is happening and everything is happening, at the same time. So when I began to think about eroticism, I began to think about the poetics of sex. And if I look at it as an intelligence, then it's something that you cultivate. What are the ingredients? Imagination, playfulness, novelty, curiosity, mystery. But the central agent is really that piece called the imagination.
Abych pochopila, kdo jsou dvojice s erotickou jiskrou, která udržuje vášeň, bylo pro mě ještě důležitější se vrátit k původní definici erotiky, tajemné definici, a já jsem ji prohlédla díky tomu, že jsem se podívala na trauma, které stojí na druhé straně. A to tak, že jsem pozorovala komunitu, ve které jsem vyrůstala, což byla komunita v Belgii, všichni, kdo přežili holokaust. A v mé komunitě existovaly dvě skupiny: Ti, kteří nezemřeli a ti, kteří se navrátili k životu. A ti, kteří nezemřeli, často žili velmi přízemně, nedokázali si vychutnat potěšení, neuměli důvěřovat, protože když jste neustále v pozoru, ustaraní, máte strach, a jste nejistí, nemůžete kráčet vzpřímeně ani opanovat prostor, ani být hravý, v bezpečí a plný představivosti. Ti, kteří se navrátili k životu, vnímali erotiku jako protijed smrti. Naučili se, jak zůstat naživu. A když jsem začala naslouchat párům, se kterými pracuji a které nemají žádný sex, slýchávala jsem: "Chci více sexu." Obvykle ale lidé chtějí lepší sex, a lepší znamená pracovat na kvalitě svého žití, jeho pestrosti, neustálé obrody, vitality, erosu, energie, vše, co sex kdysi umožňoval, nebo v co doufali, že jim umožní.
But more importantly, for me to begin to understand who are the couples who have an erotic spark, what sustains desire, I had to go back to the original definition of eroticism, the mystical definition, and I went through it through a bifurcation by looking, actually, at trauma, which is the other side. And I looked at it, looking at the community that I had grown up in, which was a community in Belgium, all Holocaust survivors, and in my community, there were two groups: those who didn't die, and those who came back to life. And those who didn't die lived often very tethered to the ground, could not experience pleasure, could not trust, because when you're vigilant, worried, anxious, and insecure, you can't lift your head to go and take off in space and be playful and safe and imaginative. Those who came back to life were those who understood the erotic as an antidote to death. They knew how to keep themselves alive. And when I began to listen to the sexlessness of the couples that I work with, I sometimes would hear people say, "I want more sex," but generally, people want better sex, and better is to reconnect with that quality of aliveness, of vibrancy, of renewal, of vitality, of Eros, of energy that sex used to afford them, or that they've hoped it would afford them.
A tak jsem se začala ptát jinak. Otázka začínala: "Uzavřu se, když..." "Má vášeň opadne, když...", což není stejná otázka jako: "Co mě vytáčí..." a "Vytáčíš mě, když..." A lidé odpovídali: "Má vášeň opadne, když se uvnitř cítím mrtvý, když nemám rád své tělo, když se cítím starý, když nemám sám na sebe čas, když nemám ani čas se s tebou pozdravit, když se mi nedaří v práci, když mám nízké sebevědomí, když si sebe sama nevážím, když cítím, že nemám právo něco žádat, brát, dostávat potěšení."
And so I began to ask a different question. "I shut myself off when ..." began to be the question. "I turn off my desires when ..." Which is not the same question as, "What turns me off is ..." and "You turn me off when ..." And people began to say, "I turn myself off when I feel dead inside, when I don't like my body, when I feel old, when I haven't had time for myself, when I haven't had a chance to even check in with you, when I don't perform well at work, when I feel low self esteem, when I don't have a sense of self-worth, when I don't feel like I have a right to want, to take, to receive pleasure."
A pak jsem se začala ptát opačně: "Rozvášní mě, když...", protože většinou se lidé ptají: "Vzbuzuješ ve mně vášeň, když... co ve mně vzbuzuje vášeň." Dostala jsem se tak mimo okruh této otázky. Chápete? Když se uvnitř cítíte mrtví, tak ten druhý může na Valentýna podniknout spoustu věcí. Ani si neškrtne. Nikdo není na příjmu. (Smích)
And then I began to ask the reverse question. "I turn myself on when ..." Because most of the time, people like to ask the question, "You turn me on, what turns me on," and I'm out of the question, you know? Now, if you are dead inside, the other person can do a lot of things for Valentine's. It won't make a dent. There is nobody at the reception desk.
Takže, rozvášním se, když... Roztoužím se, procitnu, když...
(Laughter) So I turn myself on when, I turn on my desires, I wake up when ...
V tomto paradoxu mezi láskou a vášní nás matou samy ingredience, které podporují lásku -- vzájemnost, vzájemné dávání, ochranu, starost a odpovědnost za druhého -- tyto ingredience často současně potlačují vášeň. Protože vášeň přichází s panovačnými pocity, které nejsou vždy přítelem lásky: žárlivost, touha po vlastnictví, agrese, síla, dominance, nevázanost, podvádění. V zásadě většina z nás je více vzrušivá v noci úplně stejnými věcmi, proti kterým bychom ve dne protestovali. Víte, erotická mysl není příliš politicky korektní. Kdyby každý snil o posteli plné růží, nemohli bychom o tom takto zajímavě hovořit. Ale ne, v naší mysli probíhá hromada pocitů, o kterých ani nevíme, jak je prezentovat osobě, kterou milujeme, protože si myslíme, že láskou ztrácíme sebe sama a ve skutečnosti vášeň přichází s určitou dávkou sobectví v tom nejlepším smyslu slova: jako schopnost zůstat sám sebou v přítomnosti jiné osoby.
Now, in this paradox between love and desire, what seems to be so puzzling is that the very ingredients that nurture love -- mutuality, reciprocity, protection, worry, responsibility for the other -- are sometimes the very ingredients that stifle desire. Because desire comes with a host of feelings that are not always such favorites of love: jealousy, possessiveness, aggression, power, dominance, naughtiness, mischief. Basically most of us will get turned on at night by the very same things that we will demonstrate against during the day. You know, the erotic mind is not very politically correct. If everybody was fantasizing on a bed of roses, we wouldn't be having such interesting talks about this. (Laughter) But no, in our mind up there are a host of things going on that we don't always know how to bring to the person that we love, because we think love comes with selflessness and in fact desire comes with a certain amount of selfishness in the best sense of the word: the ability to stay connected to one's self in the presence of another.
Chtěla bych vám nakreslit malý obrázek, protože potřebujeme nějak spojit tyto dvě skupiny potřeb, se kterými jsme se narodili. Naši potřebu po spojení, potřebu nezávislosti, po bezpečí a dobrodružství, naši potřebu po vzájemnosti a autonomii. A jestli myslíte na to malé dítě, které vám sedí na klíně, pohodlně a v bezpečí, přesto v nějakém bodu každý z nás pocítí touhu vyrazit do světa objevovat a zkoumat. To je počátkem vášně, touhy prozkoumávat, zvědavost, objevování. A v nějakém bodě se to dítě obrátí a podívá se na vás, a když mu řeknete: "Hej prcku, svět je skvělej. Zmocni se jej. Je to zábava," tak se může zase otočit a může zažít spojení a oddělení současně. Mohou odejít ve svých představách, mimo své tělo, mimo svou hravost, to vše za vědomí, že mají někoho, ke komu se mohou vrátit.
So I want to draw that little image for you, because this need to reconcile these two sets of needs, we are born with that. Our need for connection, our need for separateness, or our need for security and adventure, or our need for togetherness and for autonomy, and if you think about the little kid who sits on your lap and who is cozily nested here and very secure and comfortable, and at some point all of us need to go out into the world to discover and to explore. That's the beginning of desire, that exploratory need, curiosity, discovery. And then at some point they turn around and they look at you. And if you tell them, "Hey kiddo, the world's a great place. Go for it. There's so much fun out there," then they can turn away and they can experience connection and separateness at the same time. They can go off in their imagination, off in their body, off in their playfulness, all the while knowing that there's somebody when they come back.
Ale když někdo říká: "Mám strach, bojím se, mám depresi. Můj partner se o mě tak dlouho nestará. Co je tam venku tak zajímavého? Copak nemáme všechno, co spolu potřebujeme, ty a já?" pak se stane pár věcí, které všichni z nás dobře známe. Někteří z nás se vrátí, nebo už se dávno vrátili, a to malé dítě, které se vrátilo, je dítě, které se vzdalo části sebe sama, aby neztratilo toho druhého. Ztratím svou svobodu, abych neztratil vztah. A naučím se milovat určitým způsobem to, že strach, odpovědnost a zvláštní péče mi stanoví mé hranice a já nebudu vědět, jak tě opustit, abych si mohl jít hrát, abych mohl zažít potěšení, abych mohl zkoumat, abych mohl poznat sám sebe. Přeložte si to do jazyka dospělých. Začíná to v raném mládí a pokračuje do našeho sexuálního života, až do smrti. Dítě číslo dvě se vrací, ale vypadá, jako by se každou chvíli ohlíželo přes rameno. "Budeš tam?" Budeš mě proklínat? Budeš mi nadávat? Budeš se na mě zlobit?" A možná i odejdou, ale nikdy skutečně nebudou pryč, a to jsou často lidé, kteří vám říkají, že na začátku to bylo super vášnivé. Protože na začátku rostoucí intimita ještě nebyla tak silná, aby vedla k úbytku vášně. Čím více jsem se cítil svázaný, čím více jsem se cítil odpovědný, tím méně jsem se dokázal uvolnit v tvé přítomnosti. Třetí dítě ve se ve skutečnosti ani nevrátí.
But if on this side there is somebody who says, "I'm worried. I'm anxious. I'm depressed. My partner hasn't taken care of me in so long. What's so good out there? Don't we have everything you need together, you and I?" then there are a few little reactions that all of us can pretty much recognize. Some of us will come back, came back a long time ago, and that little child who comes back is the child who will forgo a part of himself in order not to lose the other. I will lose my freedom in order not to lose connection. And I will learn to love in a certain way that will become burdened with extra worry and extra responsibility and extra protection, and I won't know how to leave you in order to go play, in order to go experience pleasure, in order to discover, to enter inside myself. Translate this into adult language. It starts very young. It continues into our sex lives up to the end. Child number two comes back but looks like that over their shoulder all the time. "Are you going to be there? Are you going to curse me, scold me? Are you going to be angry with me?" And they may be gone, but they're never really away. And those are often the people that will tell you, "In the beginning, it was super hot." Because in the beginning, the growing intimacy wasn't yet so strong that it actually led to the decrease of desire. The more connected I became, the more responsible I felt, the less I was able to let go in your presence. The third child doesn't really come back.
Takže co se stane, když chcete, aby vášeň přetrvala, to je opravdu dialektická otázka. Na jednu stranu chcete bezpečí, abyste mohli odejít. Na druhou stranu, když nemůžete odejít, nemůžete ani mít potěšení, nemůžete vyvrcholit, nemáte orgasmus, nevzrušíte se, protože trávíte svůj čas v těle a hlavě jiného, a ne ve svém vlastním.
So what happens, if you want to sustain desire, it's that real dialectic piece. On the one hand you want the security in order to be able to go. On the other hand if you can't go, you can't have pleasure, you can't culminate, you don't have an orgasm, you don't get excited because you spend your time in the body and the head of the other and not in your own.
V tomto dilematu sjednocení těchto dvou souborů základních potřeb je několik málo momentů, kterých jsem si všimla u eroticky naladěných párů. Na jednu stranu mají hodně sexuálního soukromí. Chápou, že existuje erotický prostor, který patří každému z nich. Také chápou, že předehra není něco, co děláte pět minut než na to dojde. Předehra ve skutečnosti začíná na konci posledního orgasmu. Také chápou, že erotický prostor nevytvoříte tak, že začnete hladit druhého. Je to o tom, že vytvoříte prostor, kde můžete opustit Management Inc., možná tam, kde opustíte náročný program, (Smích) a prostě jen vstoupíte na místo, kde přestanete být spořádaným občanem, který se stará o spoustu věcí a je zodpovědný. Zodpovědnost a vášeň se vzájemně vylučují. Ve skutečnosti spolu moc nevycházejí. Erotické páry také chápou, že vášeň roste a ubývá. Je to podobné jako měsíc. Ten má také střídavá zatmění. Ale hlavně znají způsob, jak vášeň vzkřísit. Jak ji obnovit, a ví, jak ji obnovit, protože prohlédli jeden velký mýtus, což je mýtus spontánnosti, který tvrdí, že ono to prostě spadne z nebe, když skládáte prádlo, jako deus ex machina, a naopak pochopili, že cokoliv se stane v dlouhodobém vztahu, to se již stalo.
So in this dilemma about reconciling these two sets of fundamental needs, there are a few things that I've come to understand erotic couples do. One, they have a lot of sexual privacy. They understand that there is an erotic space that belongs to each of them. They also understand that foreplay is not something you do five minutes before the real thing. Foreplay pretty much starts at the end of the previous orgasm. They also understand that an erotic space isn't about, you begin to stroke the other. It's about you create a space where you leave Management Inc., maybe where you leave the Agile program -- (Laughter) And you actually just enter that place where you stop being the good citizen who is taking care of things and being responsible. Responsibility and desire just butt heads. They don't really do well together. Erotic couples also understand that passion waxes and wanes. It's pretty much like the moon. It has intermittent eclipses. But what they know is they know how to resurrect it. They know how to bring it back. And they know how to bring it back because they have demystified one big myth, which is the myth of spontaneity, which is that it's just going to fall from heaven while you're folding the laundry like a deus ex machina, and in fact they understood that whatever is going to just happen in a long-term relationship, already has.
Spáchaný sex je předem promyšlený sex. Je záměrný. Je chtěný. Je zaměřený na právě teď.
Committed sex is premeditated sex. It's willful. It's intentional. It's focus and presence.
Štastného Valentýna.
Merry Valentine's.
(Potlesk)
(Applause)