Tak tady to máte, můžete si to zkontrolovat. Jsem malá Francouzka, a mám pěkně silný přízvuk, to vám hned bude jasné.
So here it is. You can check: I am short, I'm French, I have a pretty strong French accent, so that's going to be clear in a moment.
Možná alarmující myšlenka a něco o čem všichni víte. A tuším, že spousta z vás letos něco darovala lidem na Haiti. A pak je tu ještě něco jiného, co podle mě taky vlastně víte. A to, že každý den, 25 000 dětí zemře následkem příčin, kterým se dalo zcela předejít. To je jako zemětřesení na Haiti každých 8 dní. A tuším, že řada z vás něco darovala i na tento problém. Ale z nějakého důvodu k tomu nedochází tak často.
Maybe a sobering thought and something you all know about. And I suspect many of you gave something to the people of Haiti this year. And there is something else I believe in the back of your mind you also know. That is, every day, 25,000 children die of entirely preventable causes. That's a Haiti earthquake every eight days. And I suspect many of you probably gave something towards that problem as well, but somehow it doesn't happen with the same intensity.
Proč je tomu tak? Nuže, tady máte experiment k zamyšlení. Představte si, že jste vybrali pár milionů dolarů – možná jste politikem rozvojové země a máte přebytek v rozpočtu. Chcete ho utratit na chudých. Jak to uděláte? Věříte lidem, kteří tvrdí, že stačí, abyste utratili peníze? Že víme, jak se zbavit chudoby, jen toho musíme udělat více? Nebo věříte těm, kteří tvrdí, že humanitární pomoc spíš škodí než pomáhá, protože vede ke korupci, závislosti, a tak dále? Nebo se podíváte do minulosti. Přece jenom, už jsme utratili miliardy dolarů za humanitární pomoc. Možná se na to podíváte, a řeknete si, jestli to něčemu pomohlo?
So why is that? Well, here is a thought experiment for you. Imagine you have a few million dollars that you've raised -- maybe you're a politician in a developing country and you have a budget to spend. You want to spend it on the poor: How do you go about it? Do you believe the people who tell you that all we need to do is to spend money? That we know how to eradicate poverty, we just need to do more? Or do you believe the people who tell you that aid is not going to help, on the contrary it might hurt, it might exacerbate corruption, dependence, etc.? Or maybe you turn to the past. After all, we have spent billions of dollars on aid. Maybe you look at the past and see. Has it done any good?
Bohužel, to nevíme. A co je nejhorší, nikdy to nebudeme vědět. Protože – vezměte si například Afriku, Afričané obdrželi spoustu humanitární pomoci. To jsou ty modré sloupce. A HDP v Africe se moc nezvýšilo. OK, dobře. Jak ale víte, co by se stalo, kdybychom nepomohli? Možná by to bylo mnohem horší, možná by to bylo mnohem lepší. Nevíme. Netušíme, jak by vypadal srovnávací scénář. Je jenom jedna Afrika.
And, sadly, we don't know. And worst of all, we will never know. And the reason is that -- take Africa for example. Africans have already got a lot of aid. These are the blue bars. And the GDP in Africa is not making much progress. Okay, fine. How do you know what would have happened without the aid? Maybe it would have been much worse, or maybe it would have been better. We have no idea. We don't know what the counterfactual is. There's only one Africa.
Tak co uděláte? Poskytnete pomoc a budete doufat, modlit se, aby z toho něco bylo? Nebo se zaměříte na svůj každodenní život a necháte zemětřesení opakovat každých 8 dní? Věc se má tak: když nevíme, jestli vůbec pomáháme, nejsme na tom o nic lépe, než středověcí doktoři s pijavicemi. Někdy se pacient uzdraví, někdy pacient zemře. Můžou za to pijavice? Může za to něco jiného? Netušíme.
So what do you do? To give the aid, and hope and pray that something comes out of it? Or do you focus on your everyday life and let the earthquake every eight days continue to happen? The thing is, if we don't know whether we are doing any good, we are not any better than the Medieval doctors and their leeches. Sometimes the patient gets better, sometimes the patient dies. Is it the leeches? Is it something else? We don't know.
Tady máte další otázky. Ne tak rozsáhlé, ale zásadní. Očkování. Je to ten nejlevnější způsob jak zachránit dítě. A lidstvo za něj utrácí hodně peněz: GAVI a Nadace Melindy a Billa Gatesových věnují očkování spoustu peněz, a samy rozvojové země se velice snaží. A stejně, každý rok nejméně 25 milionů dětí nedostane očkování, které by měly dostat. Tomuhle se říká "problém poslední míle". Technologické řešení tu je, zázemí tu je, a stejně se to nevyřeší. Takže máte ten svůj milion. Jak ho použijete, abyste vyřešili problém poslední míle?
So here are some other questions. They're smaller questions, but they are not that small. Immunization, that's the cheapest way to save a child's life. And the world has spent a lot of money on it: The GAVI and the Gates Foundations are each pledging a lot of money towards it, and developing countries themselves have been doing a lot of effort. And yet, every year at least 25 million children do not get the immunization they should get. So this is what you call a "last mile problem." The technology is there, the infrastructure is there, and yet it doesn't happen. So you have your million. How do you use your million to solve this last mile problem?
A tady je další otázka: Malárie. Malárie zabije ročně skoro 900 000 lidí, většinu v Sub-Saharské Africe, většinou děti pod pět let. Vlastně je to nejčastější příčina smrti u dětí pod pět let. Už dávno víme, jak zabránit malárii, ale někdo k vám přijde a řekne: "Máte ten váš milion. Co takhle sítě proti komárům?" Sítě jsou levné. Za 10 dolarů můžete vyrobit a poslat síť proti komárům ošetřenou insekticidy a můžete někoho naučit, jak je používat. Nejenže ochrání ty, kdo pod nimi spí, mají kladný dopad na šíření nákazy. Když půlka komunity spí pod sítí, druhá polovina z toho taky těží, protože se tak snižují šance nákazy. A stejně, jen čtvrtina dětí spí pod sítěmi. Společnosti by se měly snažit pomoct se sítěmi, rozdávat je zadarmo, nebo rovnou platit lidem, aby je používali, kvůli snížení šancí na nakažení. "Ne tak rychle," řekne někdo další, "Když je budeme rozdávat zadarmo, lidé si jich nebudou vážit. Nebudou je používat, nebo je nebudou používat proti komárům, ale jako rybářské sítě." Co tedy uděláte? Budete je rozdávat zadarmo, abyste maximalizovali pokrytí, nebo za ně necháte lidi platit, abyste zaručili, že se jich budou vážit? Jak to zjistíte?
And here's another question: Malaria. Malaria kills almost 900,000 people every year, most of them in Sub-Saharan Africa, most of them under five. In fact, that is the leading cause of under-five mortality. We already know how to kill malaria, but some people come to you and say, "You have your millions. How about bed nets?" Bed nets are very cheap. For 10 dollars, you can manufacture and ship an insecticide treated bed net and you can teach someone to use them. And, not only do they protect the people who sleep under them, but they have these great contagion benefits. If half of a community sleeps under a net, the other half also benefits because the contagion of the disease spread. And yet, only a quarter of kids at risk sleep under a net. Societies should be willing to go out and subsidize the net, give them for free, or, for that matter, pay people to use them because of those contagion benefits. "Not so fast," say other people. "If you give the nets for free, people are not going to value them. They're not going to use them, or at least they're not going to use them as bed nets, maybe as fishing nets." So, what do you do? Do you give the nets for free to maximize coverage, or do you make people pay in order to make sure that they really value them? How do you know?
A třetí otázka: Vzdělání. Možná je to řešení, možná měli bychom poslat děti do škol. Jak to ale uděláte? Najmete učitele? Postavíte více škol? Poskytnete ve škole obědy? Jak najdete odpověď?
And a third question: Education. Maybe that's the solution, maybe we should send kids to school. But how do you do that? Do you hire teachers? Do you build more schools? Do you provide school lunch? How do you know?
Takže to vypadá následovně. Neumím odpovědět na tu hlavní otázku, jestli jsme pomohli nebo ne. Ale na ty ostatní otázky odpovědět umím. Už není středověk, je 21. století. A ve 20. století, náhodně kontrolované pokusy vedly k revoluci v medicíně, protože nám pomohly rozlišit léky, které fungují a léky, které nefungují. A vy můžete udělat stejné náhodně kontrolované pokusy se sociální politikou. Můžete nechat sociální inovace podstoupit stejně důkladné vědecké testy, jaké používáme pro prášky. A díky tomu můžete obyčejné hádání vyřadit z tvorby sociální politiky, protože víte, co funguje, co nefunguje, a proč. A dám vám příklad ke každé z těch tří otázek.
So here is the thing. I cannot answer the big question, whether aid did any good or not. But these three questions, I can answer them. It's not the Middle Ages anymore, it's the 21st century. And in the 20th century, randomized, controlled trials have revolutionized medicine by allowing us to distinguish between drugs that work and drugs that don't work. And you can do the same randomized, controlled trial for social policy. You can put social innovation to the same rigorous, scientific tests that we use for drugs. And in this way, you can take the guesswork out of policy-making by knowing what works, what doesn't work and why. And I'll give you some examples with those three questions.
Začnu s očkováním. Toto je distrikt Udajpur v indickém státě Rádžasthán. Nádhera. Když jsem tam začala pracovat bylo očkováno asi jedno procento dětí. Je to špatné, ale jsou taková místa. Není to proto, že by tam nebyly vakcíny – jsou tam a jsou zdarma – a není to proto, že by se rodiče nestarali o svoje děti. Pokud dítě, které proti nim není očkováno, dostane spalničky, rodiče utratí tisíce rupií, aby jim pomohli. Takže ve vesnicích máte prázdná střediska a přeplněné nemocnice. V čem je tedy problém? Částečně je to určitě proto, že tomu lidé úplně nerozumí. Přece jenom, i v této zemi koluje řada mýtů a mylných představ o očkování. [300 případů příušnic na newyorském předměstí.] Pokud je to tak, je to složité, protože přesvědčování je velmi obtížné. Ale možná je tu i jiný problém. Dostat se od záměru k činu. Představte si, že jste matka v Udajpuru, v Rádžasthánu. Musíte jít několik kilometrů, aby vaše dítě dostalo očkování. A možná, když tam přijdete, najdete tohle: středisko je zavřené, takže se musíte vrátit, a máte tolik věcí na práci, musíte udělat tolik jiných věcí, takže budete mít tendenci to odkládat a odkládat, až nakonec bude pozdě. Pokud je tohle ten problém, tak je to o moc snažší. Protože za A, můžeme to zjednodušit a B, možná můžeme dát lidem důvod, aby radši jednali dnes,
So I start with immunization. Here's Udaipur District, Rajasthan. Beautiful. Well, when I started working there, about one percent of children were fully immunized. That's bad, but there are places like that. Now, it's not because the vaccines are not there -- they are there and they are free -- and it's not because parents do not care about their kids. The same child that is not immunized against measles, if they do get measles, parents will spend thousands of rupees to help them. So you get these empty village subcenters and crowded hospitals. So what is the problem? Well, part of the problem, surely, is people do not fully understand. After all, in this country as well, all sorts of myths and misconceptions go around immunization. So if that's the case, that's difficult, because persuasion is really difficult. But maybe there is another problem as well. It's going from intention to action. Imagine you are a mother in Udaipur District, Rajasthan. You have to walk a few kilometers to get your kids immunized. And maybe when you get there, what you find is this: The subcenter is closed. Ao you have to come back, and you are so busy and you have so many other things to do, you will always tend to postpone and postpone, and eventually it gets too late. Well, if that's the problem, then that's much easier. Because A, we can make it easy, and B, we can maybe give people a reason to act today,
a nečekali do zítra. Jsou to prosté nápady, ale nebyli jsme si jistí. Tak je pojďme vyzkoušet. Udělali jsme náhodně kontrolovaný pokus ve 134 vesnicích v distriktu Udajpur. Modré tečky jsou náhodně zvolené vesnice, kde jsme se to snažili zjednodušit – za chvíli vám řeknu jak. V červených tečkách jsme to zjednodušili a dali lidem důvod, aby jednali ihned. Bílé tečky slouží k porovnání, u nich se nic nezměnilo. Usnadnili jsme to tak, že jsme každý měsíc zorganizovali shromáždění, kde rodiče mohli nechat své děti očkovat. A pak to zjednodušíte a přidáte důvod jednat ihned tím, že ke každému očkování přidáte kilo čočky. Kilo čočky není mnoho. Nikoho to nikdy nepřesvědčí, aby udělal něco, co nechce udělat. Na druhou stranu, pokud máte tendenci něco odkládat, možná vám to dá důvod, abyste to udělali dnes raději než později.
rather than wait till tomorrow. So these are simple ideas, but we didn't know. So let's try them. So what we did is we did a randomized, controlled trial in 134 villages in Udaipur Districts. So the blue dots are selected randomly. We made it easy -- I'll tell you how in a moment. In the red dots, we made it easy and gave people a reason to act now. The white dots are comparisons, nothing changed. So we make it easy by organizing this monthly camp where people can get their kids immunized. And then you make it easy and give a reason to act now by adding a kilo of lentils for each immunization. Now, a kilo of lentils is tiny. It's never going to convince anybody to do something that they don't want to do. On the other hand, if your problem is you tend to postpone, then it might give you a reason to act today rather than later.
Co jsme zjistili? Na začátku bylo vše stejné. V tom tkví krása náhodného výběru. Později, shromáždění – už jen, když jsme ten kemp měli – došlo k nárůstu očkování ze 6 na 17 procent. Kompletní očkování. To není špatné, je to slušné zlepšení. Přidejte čočku a dostanete se na 38 procent. Tady máte vaši odpověď: zjednodušte to a přidejte kilo čočky, šestkrát znásobíte pokrytí očkováním. Teď byste mohli říct: "To ale není udržitelné. Nemůžeme lidem pořád rozdávat čočku." Ukazuje se, že to je špatná ekonomická úvaha. Protože je levnější rozdávat čočku, než ji nerozdávat. Jelikož stejně musíte platit sestru, cena za jedno očkování je nakonec nižší, pokud přidáte pobídku než kdybyste to neudělali.
So what do we find? Well, beforehand, everything is the same. That's the beauty of randomization. Afterwards, the camp -- just having the camp -- increases immunization from six percent to 17 percent. That's full immunization. That's not bad, that's a good improvement. Add the lentils and you reach to 38 percent. So here you've got your answer. Make it easy and give a kilo of lentils, you multiply immunization rate by six. Now, you might say, "Well, but it's not sustainable. We cannot keep giving lentils to people." Well, it turns out it's wrong economics, because it is cheaper to give lentils than not to give them. Since you have to pay for the nurse anyway, the cost per immunization ends up being cheaper if you give incentives than if you don't.
A co sítě proti komárům? Měli byste je rozdávat zadarmo, nebo byste si měli říct o peníze? Řešení závisí na odpovědích na tři jednoduché otázky. První je: pokud lidé musí za sítě platit, koupí si je? Druhá je: když budu sítě rozdávat zdarma, budou je lidé používat? A třetí je: odradí sítě zdarma lidi od jejich placení v budoucnu? Třetí otázka je důležitá, protože pokud věříme, že si lidé zvyknou na rozdávání, mohlo by rozdávání zničit trh se sítěmi proti komárům. Tato diskuze vzbudila hodně emocí a rozčílených reakcí. Je více ideologická, než praktická, ale ukázalo se, že je to jednoduchá otázka. Odpověď na tuto otázku můžeme zjistit. Stačí, když provedeme experiment. A bylo jich provedeno hodně, a všechny mají stejný výsledek. Takže budu mluvit jenom o jednom.
How about bed nets? Should you give them for free, or should you ask people to pay for them? So the answer hinges on the answer to three simple questions. One is: If people must pay for a bed net, are they going to purchase them? The second one is: If I give bed nets for free, are people going to use them? And the third one is: Do free bed nets discourage future purchase? The third one is important because if we think people get used to handouts, it might destroy markets to distribute free bed nets. Now this is a debate that has generated a lot of emotion and angry rhetoric. It's more ideological than practical, but it turns out it's an easy question. We can know the answer to this question. We can just run an experiment. And many experiments have been run, and they all have the same results, so I'm just going to talk to you about one.
Tento konkrétní provedli v Keni. Šli a rozdali lidem kupóny, slevové kupóny. Za svůj kupón mohli lidé dostat síť proti komárům v místní lékárně. Někteří lidé dostali 100% slevu, někteří dostali 20% slevu, a jiní dostali 50% slevu a tak dále. A teď se pojďme podívat, co se stalo. Tak co nákup? Jak vidíte, když lidé musí za sítě platit, pokrytí doopravdy značně klesne. Dokonce i s částečnou dotací, tři dolary není plná cena sítě, máte pouze 20 % populace se sítěmi proti komárům. Přijdete o imunitu, to není dobré. Druhá věc je, jak je na tom používání? Dobrá zpráva je, že lidé, pokud sítě mají, tak je používají a je jedno, jak k nim přišli. Když je dostanou zdarma, používají je. Když za ně musí platit, používají je. Jak to vypadá dlouhodobě? Dlouhodobě, lidem, kteří sítě dostali zdarma, byly sítě za rok nabídnuty za 2 dolary. A lidé, kteří je dostali zdarma, si spíš koupili další, než ti, kteří je zdarma nedostali. Takže lidé si nezvyknou na rozdávání, zvyknou si na sítě. Možná bychom je neměli podceňovat.
And this one that was in Kenya, they went around and distributed to people vouchers, discount vouchers. So people with their voucher could get the bed net in the local pharmacy. And some people get 100 percent discount, and some people get 20 percent discounts, and some people get 50 percent discount, etc. And now we can see what happens. So, how about the purchasing? Well, what you can see is that when people have to pay for their bed nets, the coverage rate really falls down a lot. So even with partial subsidy, three dollars is still not the full cost of a bed net, and now you only have 20 percent of the people with the bed nets, you lose the health immunity, that's not great. Second thing is, how about the use? Well, the good news is, people, if they have the bed nets, will use the bed nets regardless of how they got it. If they get it for free, they use it. If they have to pay for it, they use it. How about the long term? In the long term, people who got the free bed nets, one year later, were offered the option to purchase a bed net at two dollars. And people who got the free one were actually more likely to purchase the second one than people who didn't get a free one. So people do not get used to handouts; they get used to nets. Maybe we need to give them a little bit more credit.
To bychom měli sítě proti komárům. Říkáte si: "To je super. Víte jak naočkovat děti, jak rozdávat sítě." Ale politici potřebují výběr možností. Potřebují vědět: z toho, co můžu udělat, co je nejlepší způsob, abych dosáhl svých výsledků? Řekněme, že cílem je dostat děti do škol. Je tu tolik možností, co byste mohli udělat. Můžete platit za uniformy, můžete zrušit školné, můžete postavit latríny, můžete dívkám rozdávat vložky, a tak dále... Co funguje nejlépe? Myslíme si, že do určité míry, fungují všechny tyto věci. Stačí nám to? Když intuitivně předpokládáme, že by měly fungovat, měli bychom je udělat?
So, that's for bed nets. So you will think, "That's great. You know how to immunize kids, you know how to give bed nets." But what politicians need is a range of options. They need to know: Out of all the things I could do, what is the best way to achieve my goals? So suppose your goal is to get kids into school. There are so many things you could do. You could pay for uniforms, you could eliminate fees, you could build latrines, you could give girls sanitary pads, etc., etc. So what's the best? Well, at some level, we think all of these things should work. So, is that sufficient? If we think they should work intuitively, should we go for them? Well, in business, that's certainly not the way we would go about it.
V komerčním sektoru bychom to takto určitě neudělali. Uvažujme například přepravu zboží. Než byly vynalezeny kanály, před průmyslovou revolucí, se v Británii zboží převáželo na povozech. A pak jsme postavili kanály, a ten stejný kočí se stejným koněm najednou uvezl desetkrát takový náklad. Měli snad pokračovat v přepravě povozy, které se nakonec také dostaly na místo? Kdyby to tak bylo, tak by žádná průmyslová revoluce nebyla. Tak proč bychom to neměli se sociální politikou udělat stejně? U technologií strávíme tolik času experimentováním, dolaďováním, hledáním absolutně nejlevnějšího způsobu produkce, tak proč to neděláme i se sociální politikou? Co s pokusy můžete udělat,
Consider for example transporting goods. Before the canals were invented in Britain before the Industrial Revolution, goods used to go on horse carts. And then canals were built, and with the same horseman and the same horse, you could carry ten times as much cargo. So should they have continued to carry the goods on the horse carts, on the ground, that they would eventually get there? Well, if that had been the case, there would have been no Industrial Revolution. So why shouldn't we do the same with social policy? In technology, we spend so much time experimenting, fine-tuning, getting the absolute cheapest way to do something, so why aren't we doing that with social policy? Well, with experiments, what you can do
je odpovědět na jednoduchou otázku. Představte si, že máte utratit 100 dolarů za různé intervence. Kolik let vzdělání navíc můžete za svých 100 dolarů získat? Teď vám ukážu, co můžeme získat u různých intervencí pro vzdělávání. První jsou, jestli chcete, obvyklí podezřelí, nábor učitelů, jídlo ve škole, školní uniformy, stipendia. To není špatné. Za svých 100 dolarů, dostanete mezi jedním až třemi lety vzdělání navíc. Co moc dobře nefunguje, je uplácení rodičů, prostě protože do škol už chodí tolik dětí, takže akorát utratíte hodně peněz. A tady jsou nejpřekvapivější výsledky. Vysvětlete lidem výhody vzdělání, to vás moc nestojí. Za každých sto dolarů utracených za komunikaci výhod dostanete 40 let vzdělání navíc. A k tomu, v oblastech, kde se se vyskytují střevní paraziti, zbavte děti parazitů. A za každých sto dolarů dostanete navíc skoro 30 let vzdělání. Tohle vám neříká intuice, tohle řešení byste nevybrali, a přesto, tohle jsou programy, které fungují. Přesně takové informace potřebujeme, potřebujeme jich víc, a na základě nich můžeme vymýšlet strategie.
is answer a simple question. Suppose you have 100 dollars to spend on various interventions. How many extra years of education do you get for your hundred dollars? Now I'm going to show you what we get with various education interventions. So the first ones are if you want the usual suspects, hire teachers, school meals, school uniforms, scholarships. And that's not bad. For your hundred dollars, you get between one and three extra years of education. Things that don't work so well is bribing parents, just because so many kids are already going to school that you end up spending a lot of money. And here are the most surprising results. Tell people the benefits of education, that's very cheap to do. So for every hundred dollars you spend doing that, you get 40 extra years of education. And, in places where there are worms, intestinal worms, cure the kids of their worms. And for every hundred dollars, you get almost 30 extra years of education. So this is not your intuition, this is not what people would have gone for, and yet, these are the programs that work. We need that kind of information, we need more of it, and then we need to guide policy.
Začala jsem u velkého problému a neuměla jsem ho vyřešit. Rozdělila jsem ho na menší otázky, a na menší otázky mám odpovědi. A jsou to dobré, vědecké, odolné odpovědi.
So now, I started from the big problem, and I couldn't answer it. And I cut it into smaller questions, and I have the answer to these smaller questions. And they are good, scientific, robust answers.
Tak se pojďme na chvíli vrátit na Haiti. Na Haiti zemřelo asi 200 000 lidí – podle posledního odhadu vlastně ještě o něco víc. A svět na to reagoval úžasně. Jen minulý měsíc se vybraly dvě miliardy dolarů. To je okolo 10 000 dolarů na jednoho mrtvého. Když se nad tím zamyslíte, tak to nezní jako moc. Ale kdybychom byli ochotní utratit 10 000 dolarů za každé dítě pod 5 let, které zemře, vydalo by to na 90 miliard ročně, jen na tento problém. A stejně se to neděje. Proč tomu tak je? Myslím si, že část problém je, že ačkoliv s Haiti je to obrovský problém, tak mu tak nějak rozumíme, je omezený na jedno místo. Dejte své peníze Lékařům bez hranic, dejte své peníze Partners in Health, a oni pošlou doktory, pošlou dřevo na stavby, a všechno to vrtulníky dopraví tam a zpět. A problém je, že s chudobou to tak není. Za prvé je téměř většinou neviditelná, za druhé je rozsáhlá, a za třetí, nevíme, jestli ji řešíme správným způsobem. Žádné jednoduché řešení neexistuje. Vrtulníkem lidi z chudoby nedostanete. A to je velice frustrující.
So let's go back to Haiti for a moment. In Haiti, about 200,000 people died -- actually, a bit more by the latest estimate. And the response of the world was great: Two billion dollars got pledged just last month, so that's about 10,000 dollars per death. That doesn't sound like that much when you think about it. But if we were willing to spend 10,000 dollars for every child under five who dies, that would be 90 billion per year just for that problem. And yet it doesn't happen. So, why is that? Well, I think what part of the problem is that, in Haiti, although the problem is huge, somehow we understand it, it's localized. You give your money to Doctors Without Borders, you give your money to Partners In Health, and they'll send in the doctors, and they'll send in the lumber, and they'll helicopter things out and in. And the problem of poverty is not like that. So, first, it's mostly invisible; second, it's huge; and third, we don't know whether we are doing the right thing. There's no silver bullet. You cannot helicopter people out of poverty. And that's very frustrating.
Ale podívejte se, co jsme si už dnes ukázali. Dala jsem vám tři jednoduché odpovědi na tři otázky: rozdávejte při očkování čočku, sítě proti komárům poskytněte zdarma, zbavte děti parazitů. S očkováním nebo sítěmi můžete za 300 dolarů zachránit jeden život. Při zbavení parazitů získáte rok vzdělání navíc za 3 dolary. Chudoby se zatím zbavit neumíme, ale můžeme s tím začít. A možná můžeme začít v malém měřítku, s věcmi, o kterých víme, že fungují.
But look what we just did today. I gave you three simple answers to three questions: Give lentils to immunize people, provide free bed nets, deworm children. With immunization or bed nets, you can save a life for 300 dollars per life saved. With deworming, you can get an extra year of education for three dollars. So we cannot eradicate poverty just yet, but we can get started. And maybe we can get started small with things that we know are effective.
Tady máte ukázku, jakou to může mít moc. Zbavení parazitů. Paraziti se špatně dostávají na titulní strany. Nejsou pěkní a nikoho nezabíjejí. A stejně, když v Davosu jeden mladý světový lídr ukázal stejná čísla, jaká jste dnes viděli, vzniklo Deworm the World. A díky nim a snaze mnoha vlád a nadací, 20 milionů školáku bylo v roce 2009 zbaveno parazitů. Tento důkaz má sílu. Může vyvolat činy.
Here's an example of how this can be powerful. Deworming. Worms have a little bit of a problem grabbing the headlines. They are not beautiful and don't kill anybody. And yet, when the young global leader in Davos showed the numbers I gave you, they started Deworm the World. And thanks to Deworm the World, and the effort of many country governments and foundations, 20 million school-aged children got dewormed in 2009. So this evidence is powerful. It can prompt action.
Takže teď bychom měli začít. Nebude to lehké. Je to velmi pomalý proces. Musíte pořád experimentovat, a ideologie někdy musí být poražena praktičností. A některé věci, které fungují někde, nefungují jinde. Je to pomalý proces, ale jiná cesta není. Hospodaření, které navrhuji, je jako medicína ve 20. století. Je to malý proces společného objevování. Žádný zázračný lék neexistuje, ale moderní medicína zachraňuje každý rok miliony životů, a my můžeme udělat totéž.
So we should get started now. It's not going to be easy. It's a very slow process. You have to keep experimenting, and sometimes ideology has to be trumped by practicality. And sometimes what works somewhere doesn't work elsewhere. So it's a slow process, but there is no other way. These economics I'm proposing, it's like 20th century medicine. It's a slow, deliberative process of discovery. There is no miracle cure, but modern medicine is saving millions of lives every year, and we can do the same thing.
A teď se možná můžeme vrátit k té velké otázce, se kterou jsem dnes začala. Neumím vám říct, jestli ta pomoc, kterou jsme doposud poslali, k něčemu byla. Ale může se stát, že se sem vrátíme za 30 let a řekneme: "To co jsme udělali, doopravdy způsobilo změnu k lepšímu." Věřím, že můžeme, a doufám, že to dokážeme. Děkuji. (Potlesk)
And now, maybe, we can go back to the bigger question that I started with at the beginning. I cannot tell you whether the aid we have spent in the past has made a difference, but can we come back here in 30 years and say, "What we have done, it really prompted a change for the better." I believe we can and I hope we will. Thank you. (Applause)