Chci, abyste si představili, jakým průlomem tohle bylo pro ženy, které byly oběťmi násilí v 80. letech. Přišly na pohotovost s tím, čemu policie říkala "milenecká hádka" a já viděla zbitou ženu, viděla jsem rozbitý nos a zlomené zápěstí a opuchlé oči. Jako aktivisté jsme vzali svůj fotoaparát Polaroid, vyfotili jsme ji, počkali jsme 90 vteřin a dali jsme jí tu fotografii. A ona pak měla důkaz, který potřebovala, aby mohla jít k soudu. Zviditelňovali jsme neviditelné.
I want you to imagine what a breakthrough this was for women who were victims of violence in the 1980s. They would come into the emergency room with what the police would call "a lovers' quarrel," and I would see a woman who was beaten, I would see a broken nose and a fractured wrist and swollen eyes. And as activists, we would take our Polaroid camera, we would take her picture, we would wait 90 seconds, and we would give her the photograph. And she would then have the evidence she needed to go to court. We were making what was invisible visible.
Dělám to už 30 let. Jsem součástí sociálního hnutí, které pracuje na ukončení násilí vůči ženám a dětem. A po celá ta léta zaujímám naprosto zaníceně občas nepopulární názor, že násilí není nevyhnutelné, že je naučené a pokud je naučené, může být odnaučeno a může se mu předejít. (Potlesk)
I've been doing this for 30 years. I've been part of a social movement that has been working on ending violence against women and children. And for all those years, I've had an absolutely passionate and sometimes not popular belief that this violence is not inevitable, that it is learned, and if it's learned, it can be un-learned, and it can be prevented. (Applause)
Proč si to myslím? Protože je to pravda. Je to naprostá pravda. Mezi lety 1993 a 2010 domácí násilí mezi dospělými ženami ve Spojených státech kleslo o 64 procent, a to jsou skvělé zprávy. (Potlesk)
Why do I believe this? Because it's true. It is absolutely true. Between 1993 and 2010, domestic violence among adult women in the United States has gone down by 64 percent, and that is great news. (Applause)
Šedesát čtyři procent. Takže, jak jsme toho docílili? Měli jsme otevřené oči. Před třiceti lety byly ženy bity, byly pronásledovány a znásilňovány a nikdo o tom nemluvil. Nebyla tu spravedlnost. A pro mě jako pro aktivistku to nebylo dostačující. A tak prvním krokem na této cestě bylo, že jsme dali dohromady a vytvořili jsme neobyčejnou podzemní síť úžasných žen, které otevíraly azylové domy a pokud neotevíraly azylové domy, otevíraly své domovy, aby ženy a děti mohly být v bezpečí. A víte, co jsme ještě dělali? Prodávali jsme koláče, umývali jsme auta a dělali jsme vše, co jsme mohli pro získání peněz a pak jsme si jednoho dne řekli, víte, je čas, abychom šli k federální vládě a požádali je, aby zaplatili za tyto neobyčejné služby, které zachraňují lidské životy. Že? (Potlesk)
Sixty-four percent. Now, how did we get there? Our eyes were wide open. Thirty years ago, women were beaten, they were stalked, they were raped, and no one talked about it. There was no justice. And as an activist, that was not good enough. And so step one on this journey is we organized, and we created this extraordinary underground network of amazing women who opened shelters, and if they didn't open a shelter, they opened their home so that women and children could be safe. And you know what else we did? We had bake sales, we had car washes, and we did everything we could do to fundraise, and then at one point we said, you know, it's time that we went to the federal government and asked them to pay for these extraordinary services that are saving people's lives. Right? (Applause)
Věděli jsme, že jako druhý krok musíme změnit zákony. A tak jsme šli do Washingtonu a lobovali jsme za první zákon. Pamatuju si, jak jsem procházela sály Kapitolu USA, bylo mi něco přes 30 a můj život měl smysl a neuměla jsem si představit, že by někdo vůbec mohl zpochybnit tento důležitý zákon. Asi mi bylo 30 a byla jsem naivní. Ale slyšela jsem o kongresmanovi, který měl velmi, velmi odlišný úhel pohledu. Víte, jak nazval tento důležitý zákon? Pojmenoval ho jako Zákon, který zbavuje manželství zábavy. Zákon, který zbavuje manželství zábavy. Dámy a pánové, bylo to v roce 1984 ve Spojených státech a přála bych si tenkrát mít Twitter. (Smích)
And so, step number two, we knew we needed to change the laws. And so we went to Washington, and we lobbied for the first piece of legislation. And I remember walking through the halls of the U.S. Capitol, and I was in my 30s, and my life had purpose, and I couldn't imagine that anybody would ever challenge this important piece of legislation. I was probably 30 and naive. But I heard about a congressman who had a very, very different point of view. Do you know what he called this important piece of legislation? He called it the Take the Fun Out of Marriage Act. The Take the Fun Out of Marriage Act. Ladies and gentlemen, that was in 1984 in the United States, and I wish I had Twitter. (Laughter)
O deset let později, po spoustě tvrdé práce, jsme konečně prosadili Zákon o násilí proti ženám, což je zákon, který změnil životy a tolik životů zachránil. (Potlesk) Děkuji. Jsem hrdá na to, že jsem součástí této práce, která změnila zákony a díky tomu šly miliony dolarů místním komunitám.
Ten years later, after lots of hard work, we finally passed the Violence Against Women Act, which is a life-changing act that has saved so many lives. (Applause) Thank you. I was proud to be part of that work, and it changed the laws and it put millions of dollars into local communities.
A víte co ještě udělala? Shromáždila data. A musím vám říct, že miluji data. Jsem vlastně magor na data. Určitě je tu spousta takových magorů. Jsem magor na data, a to proto, že se chci ujistit, že když utratíme dolar, bude ten program fungovat, a když nebude fungovat, měli bychom změnit plán.
And you know what else it did? It collected data. And I have to tell you, I'm passionate about data. In fact, I am a data nerd. I'm sure there are a lot of data nerds here. I am a data nerd, and the reason for that is I want to make sure that if we spend a dollar, that the program works, and if it doesn't work, we should change the plan.
A také chci říct ještě jednu věc: Nevyřešíme tento problém tím, že postavíme víc věznic nebo dokonce víc azylových domů. Je to o ekonomickém posílení žen, je to o uzdravování zraněných dětí a je to o prevenci s velkým P.
And I also want to say one other thing: We are not going to solve this problem by building more jails or by even building more shelters. It is about economic empowerment for women, it is about healing kids who are hurt, and it is about prevention with a capital P.
A tady je třetí krok na této cestě: Víme, že pokud budeme postupovat tímto tempem, budeme muset přidat na hlasitosti, budeme muset zvýšit viditelnost a budeme muset zapojit veřejnost. A s tím jsme se obrátili na Advertising Council a požádali je o pomoc s vybudováním veřejně vzdělávací kampaně. A podívali jsme se po světě, na Kanadu a Austrálii a Brazílii a na části Afriky a vzali jsme tyto poznatky a vybudovali jsme první národní veřejně vzdělávací kampaň nazvanou Neexistuje omluva pro domácí násilí. Podívejte se na jeden z našich spotů.
And so, step number three on this journey: We know, if we're going to keep making this progress, we're going to have to turn up the volume, we're going to have to increase the visibility, and we're going to have to engage the public. And so knowing that, we went to the Advertising Council, and we asked them to help us build a public education campaign. And we looked around the world to Canada and Australia and Brazil and parts of Africa, and we took this knowledge and we built the first national public education campaign called There's No Excuse for Domestic Violence. Take a look at one of our spots.
(Video) Muž: Kde je večeře?
(Video) Man: Where's dinner?
Žena: Myslela jsem, že budeš doma před pár hodinami a všechno jsem uklidila, tak-
Woman: Well, I thought you'd be home a couple hours ago, and I put everything away, so—
Muž: Co to je? Pizza. Žena: Kdybys mi prostě zavolal, věděla bych-
Man: What is this? Pizza. Woman: If you had just called me, I would have known—
Muž: Večeře? Hotová večeře je pizza? Žena: Miláčku, prosím ne tak nahlas. Prosím ne - Nech mě být!
Man: Dinner? Dinner ready is a pizza? Woman: Honey, please don't be so loud. Please don't—Let go of me!
Muž: Jdi do kuchyně! Žena: Ne! Pomoc!
Man: Get in the kitchen! Woman: No! Help!
Muž: Chceš vědět, co bolí? (Uhodí ženu)
Man: You want to see what hurts? (Slaps woman)
Tohle bolí! Tohle bolí! (Rozbíjení skla)
That's what hurts! That's what hurts! (Breaking glass)
Žena: Pomozte mi!
Woman: Help me!
["Děti musí sedět stranou a dívat se. Jaká je vaše omluva?"]
["Children have to sit by and watch. What's your excuse?"]
Esta Soler: Když jsme uveřejňovali tuto kampaň, byl zatčen O. J. Simpson za vraždu své ženy a jejího přítele. Zjistili jsme, že měl dlouhou historii domácího násilí. Média se na to zaměřila. Příběh domácího násilí přešel ze zadní strany, ale spíše ze žádné strany, na první stranu. Naše reklamy zaplnily vysílání a ženy, poprvé, začaly vyprávět své příběhy. Hnutí jsou o okamžicích a my jsme tento okamžik zachytili. A jen to uvedu do kontextu. Máte nějakou představu, kolik bylo před rokem 1980 článků v The New York Times o domácím násilí? Řeknu vám to: 158. A po roce 2000 to bylo přes 7,000. Zjevně jsme něco změnili.
Esta Soler: As we were in the process of releasing this campaign, O.J. Simpson was arrested for the murder of his wife and her friend. We learned that he had a long history of domestic violence. The media became fixated. The story of domestic violence went from the back page, but actually from the no-page, to the front page. Our ads blanketed the airwaves, and women, for the first time, started to tell their stories. Movements are about moments, and we seized this moment. And let me just put this in context. Before 1980, do you have any idea how many articles were in The New York Times on domestic violence? I'll tell you: 158. And in the 2000s, over 7,000. We were obviously making a difference.
Ale stále nám chyběl zásadní prvek. Takže, čtvrtý krok: Potřebovali jsme zapojit muže. Nemohli jsme vyřešit tento problém s 50 procenty populace stranou. A už jsem vám řekla, že jsem magor na data. Národní průzkum nám řekl, že se muži cítili obviňováni a nepřizváni k tomuto rozhovoru. Tak jsme si říkali, jak můžeme zapojit muže? Jak přimět muže, aby mluvili o násilí proti ženám a dívkám? A jeden můj přítel si mě vzal stranou a řekl: "Chceš, aby muži mluvili o násilí proti ženám a dívkám. Muži nemluví." (Smích) Omlouvám se mužům v publiku. Vím, že mluvíte. Ale on řekl, "Víš, co dělají? Mluví se svými dětmi. Mluví se svými dětmi jako rodiče, jako trenéři." A to jsme udělali. Potkali jsme se s muži tam, kde byli, a vybudovali jsme program. A pak se stala ta událost, která navždy zůstane v mém srdci, kdy basketbalový trenér mluvil k místnosti plné sportovců a mužů ze všech různých odvětví. A mluvil o důležitosti vedení chlapců k mužství a změně kultury v šatnách, a že je třeba dát mužům nástroje, aby měli zdravé vztahy. Najednou se podíval dozadu místnosti a uviděl svou dceru a zavolal jméno své dcery, Michaela, a řekl: "Michaelo, pojď sem." Bylo jí devět let a trochu se styděla. Přišla tam a on řekl: "Posaď se vedle mě." Posadila se hned vedle něj. Objal ji a řekl: "Lidé se mě ptají, proč dělám tuhle práci. Dělám tu práci, protože jsem její táta a nechci, aby jí někdo někdy ublížil." A jako rodič to chápu. Chápu to, vím, že je tu tolik sexuálních útoků na univerzitních kampusech, které jsou tolik rozšířené a tolik nehlášené. Udělali jsme toho hodně pro dospělé ženy. Musíme odvést lepší práci pro naše děti. Je to potřeba. Musíme. (Potlesk)
But we were still missing a critical element. So, step four: We needed to engage men. We couldn't solve this problem with 50 percent of the population on the sidelines. And I already told you I'm a data nerd. National polling told us that men felt indicted and not invited into this conversation. So we wondered, how can we include men? How can we get men to talk about violence against women and girls? And a male friend of mine pulled me aside and he said, "You want men to talk about violence against women and girls. Men don't talk." (Laughter) I apologize to the men in the audience. I know you do. But he said, "Do you know what they do do? They do talk to their kids. They talk to their kids as parents, as coaches." And that's what we did. We met men where they were at and we built a program. And then we had this one event that stays in my heart forever where a basketball coach was talking to a room filled with male athletes and men from all walks of life. And he was talking about the importance of coaching boys into men and changing the culture of the locker room and giving men the tools to have healthy relationships. And all of a sudden, he looked at the back of the room, and he saw his daughter, and he called out his daughter's name, Michaela, and he said, "Michaela, come up here." And she's nine years old, and she was kind of shy, and she got up there, and he said, "Sit down next to me." She sat right down next to him. He gave her this big hug, and he said, "People ask me why I do this work. I do this work because I'm her dad, and I don't want anyone ever to hurt her." And as a parent, I get it. I get it, knowing that there are so many sexual assaults on college campuses that are so widespread and so under-reported. We've done a lot for adult women. We've got to do a better job for our kids. We just do. We have to. (Applause)
Ušli jsme dlouhou cestu ode dnů Polaroidu. Technologie byla naším přítelem. Mobilní telefon způsobil celosvětovou změnu v oblasti posílení žen a Facebook a Twitter a Google a YouTube a všechna sociální média nám pomáhají organizovat a vyprávět svůj příběh mocným způsobem. A tak těm z vás v publiku, kteří pomáhali budovat tyto aplikace a platformy, jako organizátorka velice děkuji. Opravdu. Tleskám vám. (Potlesk)
We've come a long way since the days of the Polaroid. Technology has been our friend. The mobile phone is a global game changer for the empowerment of women, and Facebook and Twitter and Google and YouTube and all the social media helps us organize and tell our story in a powerful way. And so those of you in this audience who have helped build those applications and those platforms, as an organizer, I say, thank you very much. Really. I clap for you. (Applause)
Jsem dcerou muže, který se ve svém životě přidal k jedinému klubu, Klubu optimistů. Takový si nemůžete vymyslet. A je to jeho duch a optimismus, který je v mém DNA. Už dělám tuto práci víc než 30 let a jsem přesvědčená, víc než kdy jindy, že je v lidské moci se změnit. Věřím, že můžeme sklenout oblouk lidské historie směrem k soucitu a rovnosti a také hluboce a vášnivě věřím, že toto násilí nemusí být součástí lidské povahy. A žádám vás, stůjte při nás při vytváření budoucnosti bez násilí pro ženy a dívky a muže a chlapce, ať už jsou kdekoliv.
I'm the daughter of a man who joined one club in his life, the Optimist Club. You can't make that one up. And it is his spirit and his optimism that is in my DNA. I have been doing this work for over 30 years, and I am convinced, now more than ever, in the capacity of human beings to change. I believe we can bend the arc of human history toward compassion and equality, and I also fundamentally believe and passionately believe that this violence does not have to be part of the human condition. And I ask you, stand with us as we create futures without violence for women and girls and men and boys everywhere.
Velmi vám děkuji.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)