Vše co dělám a všechno co dělám profesionálně -- můj život -- byl formován mými sedmi lety práce v Africe. Během let 1971 až 1977 -- vypadám mladě, ale nejsem -- (Smích) -- pracoval jsem v Zambii, Keni, Pobřeží slonoviny, Alžírsku, Somálsku, na projektech technické spolupráce s africkými zeměmi.
Everything I do, and everything I do professionally -- my life -- has been shaped by seven years of work as a young man in Africa. From 1971 to 1977 -- I look young, but I'm not — (Laughter) -- I worked in Zambia, Kenya, Ivory Coast, Algeria, Somalia, in projects of technical cooperation with African countries.
Pracoval jsem pro italskou nevládní organizaci a každičký projekt, který jsme v Africe vytvořili, ztroskotal. Byl jsem zneklidněný. Myslel jsem, ve 21 letech, že my Italové jsme dobří lidé a odvádíme v Africe dobrou práci. Místo toho, na co jsme šáhli, to jsme zničili.
I worked for an Italian NGO, and every single project that we set up in Africa failed. And I was distraught. I thought, age 21, that we Italians were good people and we were doing good work in Africa. Instead, everything we touched we killed.
Náš první projekt, který inspiroval mou první knihu, "Vlnky ze Zambezi," byl projekt, kde jsme se my, Italové, rozhodli naučit Zambijce pěstovat jídlo. Takže jsme do jižní Zambie dorazili s italskými semeny, do naprosto úchvatného údolí, které schází k řece Zambezi, a zde jsme učili místní lidi, jak pěstovat italská rajčata a cukety a… A samozřejmě místní lidé neměli žádný zájem to dělat. Tak jsme jim platili, aby přišli a pracovali, a někdy se dokonce objevili. (Smích) Byli jsme překvapení, že místní lidé v tak úrodném údolí nemají žádné pole. Ale místo toho, abychom se jich zeptali, proč tam nic nepěstují, jednoduše jsme řekli: "Díky Bohu, že jsme tady." (Smích) "Za pět dvanáct zachráníme zambijské obyvatele od hladu."
Our first project, the one that has inspired my first book, "Ripples from the Zambezi," was a project where we Italians decided to teach Zambian people how to grow food. So we arrived there with Italian seeds in southern Zambia in this absolutely magnificent valley going down to the Zambezi River, and we taught the local people how to grow Italian tomatoes and zucchini and ... And of course the local people had absolutely no interest in doing that, so we paid them to come and work, and sometimes they would show up. (Laughter) And we were amazed that the local people, in such a fertile valley, would not have any agriculture. But instead of asking them how come they were not growing anything, we simply said, "Thank God we're here." (Laughter) "Just in the nick of time to save the Zambian people from starvation."
A samozřejmě, všechno v Africe roste skvěle. Máme tato úžasná rajčata. V Itálii rajčata rostou do této velikost. V Zambii do takového. Nemohli jsme tomu uvěřit a říkali jsme Zambijcům: "Podívejte se, jak je zemědělství snadné." Když byla rajčala hezká, zralá a červená, tak v noci vylezlo z řeky 200 hrochů a všechno snědli. (Smích)
And of course, everything in Africa grew beautifully. We had these magnificent tomatoes. In Italy, a tomato would grow to this size. In Zambia, to this size. And we could not believe, and we were telling the Zambians, "Look how easy agriculture is." When the tomatoes were nice and ripe and red, overnight, some 200 hippos came out from the river and they ate everything. (Laughter)
Říkali jsme Zambijcům: "Bože, hroši!"
And we said to the Zambians, "My God, the hippos!"
A Zambijci jen řekli: "Ano, to je důvod, proč tady nic nepěstujeme." (Smích)
And the Zambians said, "Yes, that's why we have no agriculture here." (Laughter)
"Proč jste nám to neřekli?" "Nikdy jste se nezeptali."
"Why didn't you tell us?""You never asked."
Myslel jsem, že jen my Italové klopýtáme v Africe, ale pak jsem viděl, co dělali Američané, co dělali Angličané, Francouzi a potom, co jsem viděl, co udělali oni, byl jsem docela pyšný na náš projekt v Zambii. Protože, víte, my jsme přinejmenším nakrmili hrochy.
I thought it was only us Italians blundering around Africa, but then I saw what the Americans were doing, what the English were doing, what the French were doing, and after seeing what they were doing, I became quite proud of our project in Zambia. Because, you see, at least we fed the hippos.
Měli byste vidět ty škody -- (Potlesk) -- Měli byste vidět ty škody, které jsme napáchali na nic netušícím africkém lidu. Měli byste si přečíst knihu "Dead Aid," od Dambisa Moyo, [Smrtelná pomoc] zambijské ekonomky. Kniha vyšla v roce 2009. Západní svět daroval africkému kontinentu dva biliony amerických dolarů za posledních 50 let. Neřeknu vám, jakou škodu ty peníze napáchaly. Prostě si přečtěte její knihu. Přečtěte si od africké ženy, jakou škodu jsme napáchali.
You should see the rubbish — (Applause) -- You should see the rubbish that we have bestowed on unsuspecting African people. You want to read the book, read "Dead Aid," by Dambisa Moyo, Zambian woman economist. The book was published in 2009. We Western donor countries have given the African continent two trillion American dollars in the last 50 years. I'm not going to tell you the damage that that money has done. Just go and read her book. Read it from an African woman, the damage that we have done.
My západní lidé jsme imperialisté, kolonisté, misionáři a jsou jen dva způsoby, jak se vypořádáváme s lidmi: Buď je sponzorujeme (patronize), nebo jim nařizujeme (paternalistic). Tato dvě slova pocházejí z latinského kořene "pater", což znamená "otec". Ale znamenají dvě odlišné věci. Nařizování: zacházím s kýmkoli z odlišné kultury, jako kdyby byly mé děti. "Tak moc tě miluju." Sponzor: zacházím s každým z odlišné kultury, jako kdyby byli mí služebníci. To je důvod, proč se bílým lidem v Africe říká "bwana", šéf.
We Western people are imperialist, colonialist missionaries, and there are only two ways we deal with people: We either patronize them, or we are paternalistic. The two words come from the Latin root "pater," which means "father." But they mean two different things. Paternalistic, I treat anybody from a different culture as if they were my children. "I love you so much." Patronizing, I treat everybody from another culture as if they were my servants. That's why the white people in Africa are called "bwana," boss.
Jako kdybych dostal facku, když jsem četl knihu "Malé je krásné", kterou napsal Schumacher, který říká, především v ekonomickém rozvoji, pokud si lidé nepřejí pomoc, nechte je být. Tohle by měla být první zásada pomoci. První zásada pomoci je respekt. Dnes ráno, gentleman, který zahájil tuto konferenci, položil hůl na podlahu a řekl: "Dokážeme si -- dokážete si představit město, které není nekolonizované?"
I was given a slap in the face reading a book, "Small is Beautiful," written by Schumacher, who said, above all in economic development, if people do not wish to be helped, leave them alone. This should be the first principle of aid. The first principle of aid is respect. This morning, the gentleman who opened this conference lay a stick on the floor, and said, "Can we -- can you imagine a city that is not neocolonial?"
Ve 27 letech jsem se rozhodl jen reagovat na lidi a vynalezl jsem systém zvaný Podnikatelský facilitátor, kde nikdy nic nezahajujete, nikdy nikoho nemotivujete, ale začnete sloužit místní vášni, sloužit místním lidem, kteří mají sen stát se lepším člověkem. Takže co uděláte -- budete zticha. Nikdy nevkročíte ke komunitě s žádným nápadem a jen si sednete s místními lidmi. Nepracujeme z kanceláře. Setkáváme se v kavárně. Setkáváme se v hospodě. Nemáme žádnou infrastrukturu. Jediné, co děláme: stáváme se přáteli a zjišťujeme, co daný člověk chce dělat.
I decided when I was 27 years old to only respond to people, and I invented a system called Enterprise Facilitation, where you never initiate anything, you never motivate anybody, but you become a servant of the local passion, the servant of local people who have a dream to become a better person. So what you do -- you shut up. You never arrive in a community with any ideas, and you sit with the local people. We don't work from offices. We meet at the cafe. We meet at the pub. We have zero infrastructure. And what we do, we become friends, and we find out what that person wants to do.
Nejdůležitější věc je vášeň. Někomu můžete dát nápad. Pokud to ta osoba nechce dělat, co budete dělat vy? Vášeň, kterou ta osoba má pro svůj vlastní růst, je tou nejdůležitější věcí. Ta vášeň, kterou člověk má pro svůj osobní růst, je tou nejdůležitější věcí. Teprve pak jim pomůžeme jít a najít znalosti, protože nikdo na světě nemůže uspět sám. Osoba, která má nápad, možná nemá znalosti, ale znalosti jsou dostupné.
The most important thing is passion. You can give somebody an idea. If that person doesn't want to do it, what are you going to do? The passion that the person has for her own growth is the most important thing. The passion that that man has for his own personal growth is the most important thing. And then we help them to go and find the knowledge, because nobody in the world can succeed alone. The person with the idea may not have the knowledge, but the knowledge is available.
Takže před mnoha lety jsem měl tento nápad: Proč my, alespoň pro jednou, namísto příchodu do komunity a říkání lidem co mají dělat, proč, pro jednou, je nezačneme poslouchat? Ale ne na komunitním setkání.
So years and years ago, I had this idea: Why don't we, for once, instead of arriving in the community to tell people what to do, why don't, for once, listen to them? But not in community meetings.
Řeknu vám jedno tajemství. Na komunitních setkáních je jeden problém. Podnikatelé nikdy nepřijdou a nikdy vám neřeknou, na veřejných setkáních, co chtějí udělat se svými penězi, jaké příležitosti rozpoznali. Takže plánování má tento slepý bod. Nejchytřejší lidi ve vaší komunitě dokonce ani neznáte, protože nechodí na vaše veřejná setkání.
Let me tell you a secret. There is a problem with community meetings. Entrepreneurs never come, and they never tell you, in a public meeting, what they want to do with their own money, what opportunity they have identified. So planning has this blind spot. The smartest people in your community you don't even know, because they don't come to your public meetings.
Děláme to, že pracujeme jeden na jednoho, a když takto pracujeme, musíme vytvořit sociální spojení, která ještě neexistují. Musíme vytvořit nové profese. Profese je rodinný doktor podniku, rodinný doktor firmy, který s vámi sedí ve vašem domě u kuchyňského stolu, na kávě, a pomáhá vám nalézt zdroje k přeměně vaší vášně na živobytí.
What we do, we work one-on-one, and to work one-on-one, you have to create a social infrastructure that doesn't exist. You have to create a new profession. The profession is the family doctor of enterprise, the family doctor of business, who sits with you in your house, at your kitchen table, at the cafe, and helps you find the resources to transform your passion into a way to make a living.
S tímto jsem začal na zkoušku v Esperance, v západní Austrálii. V té době jsem dělal doktorát a snažil se dostat pryč od těch blahosklonných keců, že přijdeme a řekneme vám, co máte dělat. A tak to, co jsem v Esperance udělal první rok bylo, že jsem jen tak chodil ulicemi a během tří dnů jsem měl svého prvního klienta, kterému jsem pomohl, který udil ryby v garáži, byl to Maori chlápek a pomohl jsem mu prodávat do restaurae v Perthu, zorganizovat se, a pak přišli rybáři a říkali, "Ty jsi ten chlap co pomohl tomu Maori? Můžeš pomoct i nám?" Pomohl jsem těmto pěti rybářům se spojit a dostat ty nádherné tuňáky né do konzerváren v Albaně za 60 centů za kilo, ale našli jsme způsob, jak dostat ryby do Japonska na sushi za 15 dolarů za kilo. Přišli i farmáři a říkali: "Hej, ty jsi jim pomohl. Pomůžeš i nám?" Za rok jsem měl 27 běžících projektů, pak přišla i vláda a říká: "Jak to děláte? Jak dokážete -- ?" Odpověděl jsem: "Dělám něco hodně, hodně, hodně složitého. Držím hubu a poslouchám je." (Smích)
I started this as a tryout in Esperance, in Western Australia. I was a doing a Ph.D. at the time, trying to go away from this patronizing bullshit that we arrive and tell you what to do. And so what I did in Esperance that first year was to just walk the streets, and in three days I had my first client, and I helped this first guy who was smoking fish from a garage, was a Maori guy, and I helped him to sell to the restaurant in Perth, to get organized, and then the fishermen came to me to say, "You the guy who helped Maori? Can you help us?" And I helped these five fishermen to work together and get this beautiful tuna not to the cannery in Albany for 60 cents a kilo, but we found a way to take the fish for sushi to Japan for 15 dollars a kilo, and the farmers came to talk to me, said, "Hey, you helped them. Can you help us?" In a year, I had 27 projects going on, and the government came to see me to say, "How can you do that? How can you do — ?" And I said, "I do something very, very, very difficult. I shut up, and listen to them." (Laughter)
Takže -- (Potlesk) -- takže vláda řekla: "Udělejte to znovu." (Smích) Toto jsem udělali už ve 300 komunitách po celém světě. Pomohli jsme nastartovat 40 tisíc podniků. Je zde nová vlna podnikatelů, která umírá izolovaností.
So — (Applause) — So the government says, "Do it again." (Laughter) We've done it in 300 communities around the world. We have helped to start 40,000 businesses. There is a new generation of entrepreneurs who are dying of solitude.
Peter Drucker, jeden z největších managementových konzultantů v historii, zemřel v 96 letech, před pár lety. Peter Drucker byl profesor filozofie, než se zapletl do podnikání. A tohle Peter Drucker říká: "Plánování je vlastně nekompatibilní s podnikatelskou společností a ekonomikou." Plánování je polibek smrti podnikání.
Peter Drucker, one of the greatest management consultants in history, died age 96, a few years ago. Peter Drucker was a professor of philosophy before becoming involved in business, and this is what Peter Drucker says: "Planning is actually incompatible with an entrepreneurial society and economy." Planning is the kiss of death of entrepreneurship.
Takže nyní přebudováváte Christchurch, (město na Novém Zélandu) aniž byste věděli, co nejchytřejší lidé v Christchurch chtějí dělat se svými penězi a svou energií. Musíte se naučit, jak přimět tyto lidi přijít a mluvit s vámi. Musíte jim nabídnout důvěru, soukromí, musíte být skvělí v pomáhání jim a oni přijdou a přijdou v celých zástupech. Ve společenství 10 tisíc lidí máme 200 klientů. Dokážete si představit společenství o 400 tisících lidech, tu inteligenci a tu vášeň? Které prezentaci jste dneska ráno nejvíce tleskali? Místním, vášnivým lidem. Těm jste tleskali.
So now you're rebuilding Christchurch without knowing what the smartest people in Christchurch want to do with their own money and their own energy. You have to learn how to get these people to come and talk to you. You have to offer them confidentiality, privacy, you have to be fantastic at helping them, and then they will come, and they will come in droves. In a community of 10,000 people, we get 200 clients. Can you imagine a community of 400,000 people, the intelligence and the passion? Which presentation have you applauded the most this morning? Local, passionate people. That's who you have applauded.
Co tím chci říct je, že podnikání je to místo, kde to celé je. Jsme na konci první průmyslové revoluce -- neobnovitelná fosilní paliva, výroba -- a najednou máme systémy, které nejsou udržitelné. Vnitřní spalovací motor není udržitelný. Freony k zachování věcí nejsou udržitelné. Na co se musíme zaměřit je, jak nakrmit, pečovat, vzdělávat, dopravovat, komunikovat pro 7 miliard lidí, a to udržitelným způsobem. Technologie, které by to umožnily, zatím ještě neexistují. Kdo vynalezne tuto technologii pro zelenou revoluci? Univerzity? Na to zapomeňte! Vláda? Na to zapomeňte! Budou to podnikatelé a oni to dělají už teď.
So what I'm saying is that entrepreneurship is where it's at. We are at the end of the first industrial revolution -- nonrenewable fossil fuels, manufacturing -- and all of a sudden, we have systems which are not sustainable. The internal combustion engine is not sustainable. Freon way of maintaining things is not sustainable. What we have to look at is at how we feed, cure, educate, transport, communicate for seven billion people in a sustainable way. The technologies do not exist to do that. Who is going to invent the technology for the green revolution? Universities? Forget about it! Government? Forget about it! It will be entrepreneurs, and they're doing it now.
Je tu jeden krásný příběh, který jsem četl v časopise o budoucnosti před mnoha, mnoha lety. Skupina expertů byla pozvána v roce 1860 prodiskutovat budoucnost města New York. V roce 1860 se tito lidé sešli a všichni spekulovali o tom, co by se mohlo stát městu New York za 100 let a řešení bylo jednomyslné: Město New York za 100 let nebude existovat. Proč? Protože se podívali na křivku a řekli, že pokud bude populace takto růst, bude se muset rozšířit kolem New Yorku a budou potřebovat 6 milionů koní a s hnojem vytvořeným 6 miliony koní nebude možné se vypořádat. Oni sami se už topili v hnoji. (Smích) Rok 1860, viděli tuto špinavou technologii, která se chystá ukončit život v New Yorku.
There's a lovely story that I read in a futurist magazine many, many years ago. There was a group of experts who were invited to discuss the future of the city of New York in 1860. And in 1860, this group of people came together, and they all speculated about what would happen to the city of New York in 100 years, and the conclusion was unanimous: The city of New York would not exist in 100 years. Why? Because they looked at the curve and said, if the population keeps growing at this rate, to move the population of New York around, they would have needed six million horses, and the manure created by six million horses would be impossible to deal with. They were already drowning in manure. (Laughter) So 1860, they are seeing this dirty technology that is going to choke the life out of New York.
A co se stalo? Za 40 let, v roce 1900, ve Spojených státech Amerických bylo 1001 společností na výrobu aut -- 1001. Nápad najít jinou technologii nebrali vůbec v potaz a byly tam malé, malinkaté závody v zárodcích. Dearborn, Michigan. Henry Ford.
So what happens? In 40 years' time, in the year 1900, in the United States of America, there were 1,001 car manufacturing companies -- 1,001. The idea of finding a different technology had absolutely taken over, and there were tiny, tiny little factories in backwaters. Dearborn, Michigan. Henry Ford.
Nicméně, zde je tajemství pro spolupráci s podnikateli. Zaprvé, musíte jim nabídnout důvěru. Jinak nepřijdou a nebudou s vámi mluvit. Potom jim musíte nabídnout absolutní, vyhrazené, vášnivé služby. A pak jim musíte říct pravdu o podnikání. Nejmenší společnost, největší společnost, musí být schopna dělat pořádně tři věci: Produkt, který chcete prodávat, musí být fantastický, musíte mít fantastický marketing a musíte mít skvělý finanční management. Hádejte co? Nikdy jsme na světě nepotkali jedinou lidskou bytost, která by to dokázala vyrábět, prodávat a hlídat peníze. Prostě neexistuje. Takový člověk se ještě nenarodil. Dělali jsme průzkum a dívali jsme se na 100 vedoucích společností ve světě -- Carnegie, Westinghouse, Edison, Ford, všechny nové společnosti, Google, Yahoo. Je tu jen jediná věc, kterou mají tyto úspěšné společnosti ve světě společného, pouze jedna: Ani jedna nebyla založena jedním člověkem. Nyní učíme 16leté v Northumberlandu podnikat a začali jsme tím, že jsme jim dali první dvě strany autobiografie Richarda Bransona. Úkol těchto 16letých byl podtrhnout na prvních dvou stranách autobiografie Richarda Bransona, kolikrát Richard použil slovo "já" a kolikrát použil slovo "my". Ani jedno slovo "já" a slovo "my" 32krát. On nebyl sám, když začínal. Nikdo nezačínal společnost sám. Nikdo. Takže můžeme vytvořit komunitu, kde budou facilitátoři, kteří přijdou se zkušenostmi z malých podniků, sednou si na kafe, k baru a budou vaši oddaní kamarádi, kteří udělají to, co někdo udělal pro tohoto pána, který mluvil o tomto eposu. Někdo, kdo řekne, "Co potřebuješ? Co dokážeš udělat? Zvládneš to? Dobře, prodáš to? Pohlídáš peníze?" "Oh, ne, tohle nedokážu." "Chtěl bys, abych někoho našel?" My aktivujeme komunitu. Máme skupiny dobrovolníků, kteří podporují Podnikatelské facilitátory, které pomohou najít zdroje a lidi, a zjistili jsme, že zázrak inteligence místních lidí je, že můžete změnit kulturu a ekonomiku této komunity, právě tím, že zachytíte vášeň, energii a představivost svých vlastních lidí.
However, there is a secret to work with entrepreneurs. First, you have to offer them confidentiality. Otherwise they don't come and talk to you. Then you have to offer them absolute, dedicated, passionate service to them. And then you have to tell them the truth about entrepreneurship. The smallest company, the biggest company, has to be capable of doing three things beautifully: The product that you want to sell has to be fantastic, you have to have fantastic marketing, and you have to have tremendous financial management. Guess what? We have never met a single human being in the world who can make it, sell it and look after the money. It doesn't exist. This person has never been born. We've done the research, and we have looked at the 100 iconic companies of the world -- Carnegie, Westinghouse, Edison, Ford, all the new companies, Google, Yahoo. There's only one thing that all the successful companies in the world have in common, only one: None were started by one person. Now we teach entrepreneurship to 16-year-olds in Northumberland, and we start the class by giving them the first two pages of Richard Branson's autobiography, and the task of the 16-year-olds is to underline, in the first two pages of Richard Branson's autobiography how many times Richard uses the word "I" and how many times he uses the word "we." Never the word "I," and the word "we" 32 times. He wasn't alone when he started. Nobody started a company alone. No one. So we can create the community where we have facilitators who come from a small business background sitting in cafes, in bars, and your dedicated buddies who will do to you, what somebody did for this gentleman who talks about this epic, somebody who will say to you, "What do you need? What can you do? Can you make it? Okay, can you sell it? Can you look after the money?" "Oh, no, I cannot do this.""Would you like me to find you somebody?" We activate communities. We have groups of volunteers supporting the Enterprise Facilitator to help you to find resources and people and we have discovered that the miracle of the intelligence of local people is such that you can change the culture and the economy of this community just by capturing the passion, the energy and imagination of your own people.
Děkuji. (Potlesk)
Thank you. (Applause)