Růst není mrtev.
Growth is not dead.
(Potlesk)
(Applause)
Začněme náš příběh před 120 lety, kdy americké továrny zahájily elektrifikaci, čímž zažehly druhou průmyslovou revoluci. Úžasnou věcí je, že v těchto továrnách nevzrostla produktivita po dobu následujících 30 let. Třiceti let. Je to dost dlouhá doba na to, aby generace ředitelů odešla do důchodu. Rozumíte, první vlna ředitelů jednoduše nahradila své parní motory elektrickými motory, ale nijak přitom nezměnili továrny, aby zároveň využili výhod z flexibility elektřiny. Záviselo to na další generaci, aby přišla s novými procesy, čímž se produktivita továren prudce zvedla, často dvojnásobně, někdy dokonce trojnásobně.
Let's start the story 120 years ago, when American factories began to electrify their operations, igniting the Second Industrial Revolution. The amazing thing is that productivity did not increase in those factories for 30 years. Thirty years. That's long enough for a generation of managers to retire. You see, the first wave of managers simply replaced their steam engines with electric motors, but they didn't redesign the factories to take advantage of electricity's flexibility. It fell to the next generation to invent new work processes, and then productivity soared, often doubling or even tripling in those factories.
Elektřina je příkladem univerzální technologie, podobně jako byl předtím parní motor. Univerzální technologie řídí nejekonomičtější růst, protože rozpoutávají kaskády doplňkových inovací, jako jsou žárovky a – ano – přestavba továrny. Existuje nějaká univerzální technologie naší doby? Jistě. Počítač. Ale samotná technologie nestačí. Technologie není úděl. My sami určujeme náš úděl stejně jako předchozí generace ředitelů, kteří potřebovali přestavět své továrny, i my budeme potřebovat přeorganizovat své společnosti a dokonce i celý náš ekonomický systém. Nejsme v této práci tak dobří, jak bychom měli být. Jak uvidíme za chvíli, s produktivitou je vše v pořádku, ale ta se odděluje od pracovních míst, takže příjem běžného pracovníka klesá. Tyto problémy jsou občas špatně určeny jako konec inovací, ale ve skutečnosti jsou rostoucími bolestmi toho, co Andrew McAfee nazval novým věkem strojů.
Electricity is an example of a general purpose technology, like the steam engine before it. General purpose technologies drive most economic growth, because they unleash cascades of complementary innovations, like lightbulbs and, yes, factory redesign. Is there a general purpose technology of our era? Sure. It's the computer. But technology alone is not enough. Technology is not destiny. We shape our destiny, and just as the earlier generations of managers needed to redesign their factories, we're going to need to reinvent our organizations and even our whole economic system. We're not doing as well at that job as we should be. As we'll see in a moment, productivity is actually doing all right, but it has become decoupled from jobs, and the income of the typical worker is stagnating. These troubles are sometimes misdiagnosed as the end of innovation, but they are actually the growing pains of what Andrew McAfee and I call the new machine age.
Podívejme se na nějaké údaje. Tady je HDP na osobu v Americe. Jsou tam určité výkyvy, ale podstatné je, že roste prakticky jako podle pravítka. Je to logaritmická stupnice, takže to, co vypadá jako souvislý růst, je ve skutečnosti zrychlováním. A zde je produktivita. Můžete vidět drobné zpomalení v polovině 70. let, ale to odpovídá až docela dobře druhé průmyslové revoluci, kdy se továrny teprve učily, jak elektrifikovat své procesy. Po prodlevě zase začala produktivita zrychlovat. Takže možná „historie neopakuje sebe sama, ale občas se rýmuje." Dnes je produktivita na svém historickém vrcholu, a navzdory velké recesi rostla na začátku tisíciletí rychleji než v 90. letech, těch bouřlivých 90. letech, které byly rychlejší než 70. a 80. léta. Roste rychleji než během druhé průmyslové revoluce. A to hovoříme jen o Spojených státech. Z globálního hlediska je to ještě lepší. Světové příjmy stoupaly rychlejším tempem během posledních deseti let, než kdykoli v dějinách předtím.
Let's look at some data. So here's GDP per person in America. There's some bumps along the way, but the big story is you could practically fit a ruler to it. This is a log scale, so what looks like steady growth is actually an acceleration in real terms. And here's productivity. You can see a little bit of a slowdown there in the mid-'70s, but it matches up pretty well with the Second Industrial Revolution, when factories were learning how to electrify their operations. After a lag, productivity accelerated again. So maybe "history doesn't repeat itself, but sometimes it rhymes." Today, productivity is at an all-time high, and despite the Great Recession, it grew faster in the 2000s than it did in the 1990s, the roaring 1990s, and that was faster than the '70s or '80s. It's growing faster than it did during the Second Industrial Revolution. And that's just the United States. The global news is even better. Worldwide incomes have grown at a faster rate in the past decade than ever in history.
Pokud vůbec něco, tak všechna tato čísla ve skutečnosti podhodnocují náš pokrok, protože nový věk strojů se týká více vytváření znalostí než pouhé fyzické produkce. Je to mysl, nikoli hmota, mozek, nikoli sval, myšlenky, nikoli věci. To ale vytváří problém pro standardní měření, protože získáváme stále více a více věcí zadarmo, příkladem jsou Wikipedia, Google, Skype, a pokud ji zveřejní na webu, tak i tato TED přednáška. Dostávat věci zadarmo je skvělé, ne? Jistě, bezpochyby ano. To ovšem není způsob, jakým ekonomové měří HDP. Nulová cena znamená nulovou roli ve statistikách HDP. A s poukazem na čísla, hudební průmysl je poloviční než byl před deseti lety, ale poslouchám více hudby a lepší hudbu než předtím. Vsadím se, že vy taky. Celkově můj výzkum odhaduje, že v hodnotách HDP chybí přes 300 miliard dolarů za rok, které pochází z věcí a služeb na internetu. Podívejme se nyní do budoucnosti. Je několik mimořádně chytrých lidí, kteří tvrdí, že jsme dosáhli vrcholu růstu, ale abychom pochopili budoucnost růstu, potřebujeme udělat nějaké předpovědi o tom, co jsou základní hybné síly růstu. Jsem optimistický, protože nový věk strojů je digitální, exponenciální a kombinatorický.
If anything, all these numbers actually understate our progress, because the new machine age is more about knowledge creation than just physical production. It's mind not matter, brain not brawn, ideas not things. That creates a problem for standard metrics, because we're getting more and more stuff for free, like Wikipedia, Google, Skype, and if they post it on the web, even this TED Talk. Now getting stuff for free is a good thing, right? Sure, of course it is. But that's not how economists measure GDP. Zero price means zero weight in the GDP statistics. According to the numbers, the music industry is half the size that it was 10 years ago, but I'm listening to more and better music than ever. You know, I bet you are too. In total, my research estimates that the GDP numbers miss over 300 billion dollars per year in free goods and services on the Internet. Now let's look to the future. There are some super smart people who are arguing that we've reached the end of growth, but to understand the future of growth, we need to make predictions about the underlying drivers of growth. I'm optimistic, because the new machine age is digital, exponential and combinatorial.
Když je zboží digitální, může být replikováno v mimořádné kvalitě s téměř nulovými náklady, a může být dopraveno prakticky okamžitě. Vítejte v ekonomice hojnosti. Ale je tu i rafinovanější výhoda digitalizace světa. Měření jsou životní silou vědy a pokroku. Ve věku velkých dat můžeme poměřovat svět hledisky, jakými jsme nikdy dříve nemohli.
When goods are digital, they can be replicated with perfect quality at nearly zero cost, and they can be delivered almost instantaneously. Welcome to the economics of abundance. But there's a subtler benefit to the digitization of the world. Measurement is the lifeblood of science and progress. In the age of big data, we can measure the world in ways we never could before.
Za druhé, nový věk strojů je exponenciální. Počítače jsou lepší a rychlejší než bylo cokoli dříve. Dětský Playstation je dnes výkonnější než byl vojenský superpočítač v roce 1996. Ale naše mozky jsou uzpůsobeny pro lineární svět. V důsledku toho nás exponenciální trendy překvapují. Přednášel jsem svým studentům o tom, že existují věci, ve kterých počítače nejsou až tak dobré, například v řízení auta. (Smích) Opravdu. Tady se Andy a já zubíme jako blázni, protože jsme právě jeli po silnici 101 – ano – v autě bez řidiče.
Secondly, the new machine age is exponential. Computers get better faster than anything else ever. A child's Playstation today is more powerful than a military supercomputer from 1996. But our brains are wired for a linear world. As a result, exponential trends take us by surprise. I used to teach my students that there are some things, you know, computers just aren't good at, like driving a car through traffic. (Laughter) That's right, here's Andy and me grinning like madmen because we just rode down Route 101 in, yes, a driverless car.
Za třetí, nový věk strojů je kombinatorický. Stagnacionistický pohled říká, že myšlenky se chovají jako nízko visicí ovoce, ale ve skutečnosti tomu je tak, že každá inovace vytváří základy pro mnohem víc dalších inovací. Uvedu vám příklad. Je to pouze pár týdnů, co jeden z mých vysokoškolských studentů vytvořil aplikaci, kterou nyní používá 1,3 milionu uživatelů. Dokázal toho dosáhnout tak snadno proto, že ji vystavěl na Facebooku, přičemž Facebook je vystavěn na vrcholku webu, a ten je zase vystavěn na vršku internetu, a tak dále.
Thirdly, the new machine age is combinatorial. The stagnationist view is that ideas get used up, like low-hanging fruit, but the reality is that each innovation creates building blocks for even more innovations. Here's an example. In just a matter of a few weeks, an undergraduate student of mine built an app that ultimately reached 1.3 million users. He was able to do that so easily because he built it on top of Facebook, and Facebook was built on top of the web, and that was built on top of the Internet, and so on and so forth.
Digitalizace, exponencialita a kombinatorika mohou být i jednotlivě převratnými elementy. Složte je ale dohromady a uvidíme smršť neuvěřitelných průlomů, jako jsou roboty, které vykonávají práci v továrnách nebo běhají rychle jako gepard nebo jedním skokem vyskočí na vysokou budovu. Jak asi víte, roboty dokonce revolučně zasáhly i do přepravy koček.
Now individually, digital, exponential and combinatorial would each be game-changers. Put them together, and we're seeing a wave of astonishing breakthroughs, like robots that do factory work or run as fast as a cheetah or leap tall buildings in a single bound. You know, robots are even revolutionizing cat transportation.
(Smích)
(Laughter)
Ale patrně nejdůležitějším vynálezem, nejdůležitějším vynálezem je strojové učení. Uvažte jeden projekt: počítač Watson od IBM. Tyhle malé tečky jsou všichni vítězové v soutěžní hře „Jeopardy". Zpočátku nebyl Watson příliš dobrý, ale zlepšoval se rychleji než jakýkoli člověk, a krátce po tom, co Dave Ferrucci ukázal tento graf v mém kurzu na MIT, Watson porazil nejlepšího soutěžícího v „Jeopardy". V sedmi letech je Watson stále ještě v období dětství. Před nedávnem mu jeho učitelé povolili brouzdat internetem bez vedení. Druhý den začal odpovídat na lechtivé otázky. Zatraceně. (Smích)
But perhaps the most important invention, the most important invention is machine learning. Consider one project: IBM's Watson. These little dots here, those are all the champions on the quiz show "Jeopardy." At first, Watson wasn't very good, but it improved at a rate faster than any human could, and shortly after Dave Ferrucci showed this chart to my class at MIT, Watson beat the world "Jeopardy" champion. At age seven, Watson is still kind of in its childhood. Recently, its teachers let it surf the Internet unsupervised. The next day, it started answering questions with profanities. Damn. (Laughter)
Jak vidíte, Watson roste velice rychle. Ucházel se o pozice v call centrech a uspěl. Uchází se o bankovní a lékařské pozice a některá z nich získává. Není ironií, že pokaždé, když vytvoříme inteligentní stroje, pravděpodobně nejdůležitější vynález v lidské historii, najdou se lidé, kteří začnou tvrdit, že inovace stagnují? Podobně jako v prvních dvou průmyslových revolucích, plné důsledky nového věku strojů se plně projeví až po uplynutí století. Každopádně jsou ale závratné.
But you know, Watson is growing up fast. It's being tested for jobs in call centers, and it's getting them. It's applying for legal, banking and medical jobs, and getting some of them. Isn't it ironic that at the very moment we are building intelligent machines, perhaps the most important invention in human history, some people are arguing that innovation is stagnating? Like the first two industrial revolutions, the full implications of the new machine age are going to take at least a century to fully play out, but they are staggering.
Znamená to tedy, že se nemáme čeho bát? Ne. Technologie není úděl. Produktivita je na svém historickém vrcholu, ale zaměstnaných je méně lidí. Za posledních deset let jsme vytvořili větší bohatství než kdy dříve, ale příjmy většiny Američanů klesly. Je to závažné odtržení produktivy od zaměstnanosti, bohatství od práce. Jak víte, není překvapující, že miliony lidí ztratili iluze vlivem tohoto velkého odtržení, ale podobně jako mnoho jiných, špatně porozuměli základním příčinám. Technologie se řítí kupředu, ale zanechává za sebou stále více a více lidí. Dnes můžeme provádět rutinní práci tím, že ji zakódujeme do souboru intrukcí, které stroj přečte, a pak je milionkrát zopakuje.
So does that mean we have nothing to worry about? No. Technology is not destiny. Productivity is at an all time high, but fewer people now have jobs. We have created more wealth in the past decade than ever, but for a majority of Americans, their income has fallen. This is the great decoupling of productivity from employment, of wealth from work. You know, it's not surprising that millions of people have become disillusioned by the great decoupling, but like too many others, they misunderstand its basic causes. Technology is racing ahead, but it's leaving more and more people behind. Today, we can take a routine job, codify it in a set of machine-readable instructions, and then replicate it a million times.
Nedávno jsem zaslechl rozhovor, který ztělesňuje tyto nové ekonomiky. Ten chlapík říkal: „Kdepak, už k ničemu nepoužívám H&R Block. TurboTax dělá všchno, co dělal můj správce daní, a to rychleji, levněji a přesněji." Jak může zkušený pracovník soupeřit s programem za 39 dolarů? Nemůže. Takže dnes miliony Američanů mají rychlejší, levnější a přesnější správu daní, a zakladatelé společnosti Intuit si velmi slušně vydělali. Ale 17 procent správců daní přišlo o svou práci. Tohle je mikrokosmos toho, co se děje nejen ve světě programů a služeb, ale i v médiích, hudbě, finančnictví, výrobě, maloobchodech a velkoobchodech, zkrátka v celém průmyslu. Lidé soupeří se stroji a mnoho z nich tento závod prohrává.
You know, I recently overheard a conversation that epitomizes these new economics. This guy says, "Nah, I don't use H&R Block anymore. TurboTax does everything that my tax preparer did, but it's faster, cheaper and more accurate." How can a skilled worker compete with a $39 piece of software? She can't. Today, millions of Americans do have faster, cheaper, more accurate tax preparation, and the founders of Intuit have done very well for themselves. But 17 percent of tax preparers no longer have jobs. That is a microcosm of what's happening, not just in software and services, but in media and music, in finance and manufacturing, in retailing and trade -- in short, in every industry. People are racing against the machine, and many of them are losing that race.
Co můžeme udělat pro to, abychom vytvořili sdílenou prosperitu? Rozhodně ne to, že bychom se pokusili zpomalit technologii. Namísto toho, abychom soupeřili se stroji, musíme se naučit, jak využívat jejich pomoci. To je naše hlavní výzva.
What can we do to create shared prosperity? The answer is not to try to slow down technology. Instead of racing against the machine, we need to learn to race with the machine. That is our grand challenge.
Nový věk strojů se zrodil před 15 lety, kdy Gary Kasparov, mistr světa v šachu, hrál proti superpočítači Deep Blue. Stroj tehdy zvítězil, a dnes i šachový program ve vašem mobilním telefonu dokáže porazit lidského velmistra. Došlo to dokonce tak daleko, že když se zeptali Jana Donnera, nizozemského velmistra, jakou strategii proti počítači použije, odpověděl: „Přinesu si kladivo."
The new machine age can be dated to a day 15 years ago when Garry Kasparov, the world chess champion, played Deep Blue, a supercomputer. The machine won that day, and today, a chess program running on a cell phone can beat a human grandmaster. It got so bad that, when he was asked what strategy he would use against a computer, Jan Donner, the Dutch grandmaster, replied, "I'd bring a hammer."
(Smích)
(Laughter)
Dnes ale není počítač světovým šampionem. Není jím ani člověk, protože Kasparov zorganizoval turnaj, kde soupeřily týmy složené z lidí a počítačů, přičemž vítězný tým neměl ve svých řadách velmistra ani nedisponoval superpočítačem. Čím disponoval, byla lepší týmová práce, čímž ukázal, že tým lidí a počítačů, kteří pracují společně, dokáže porazit jakýkoli počítač i jakéhokoli člověka, když hraje sám. Spolupráce se stroji přináší lepší výsledky než soupeření se stroji. Technologie není úděl. My sami určujeme náš úděl.
But today a computer is no longer the world chess champion. Neither is a human, because Kasparov organized a freestyle tournament where teams of humans and computers could work together, and the winning team had no grandmaster, and it had no supercomputer. What they had was better teamwork, and they showed that a team of humans and computers, working together, could beat any computer or any human working alone. Racing with the machine beats racing against the machine. Technology is not destiny. We shape our destiny.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)