Kdysi jsem si myslela, že cílem života je hnát se za štěstím. Všichni říkali, že štěstí znamená úspěch, a tak jsem hledala ideální zaměstnání, ideálního přítele, krásný byt. Ale místo pocitu naplnění, jsem cítila úzkost a neukotvenost. Mí přátelé se s tímto také potýkali.
I used to think the whole purpose of life was pursuing happiness. Everyone said the path to happiness was success, so I searched for that ideal job, that perfect boyfriend, that beautiful apartment. But instead of ever feeling fulfilled, I felt anxious and adrift. And I wasn't alone; my friends -- they struggled with this, too.
Tak jsem se rozhodla studovat positivní psychologii, abych zjistila, co činí lidi šťastnými. Co jsem se dozvěděla, změnilo můj život. Výzkumy ukazují, že hnát se za štěstím, může dělat lidi nešťastnými. A velmi mě udivilo to, že sebevražednost ve světě stoupá a v Americe nedávno dosáhla nejvýše za posledních třicet let. I když je život objektivně lepší téměř ze všech možných kritérií, více lidí se cítí beznadějně, jsou v depresi a cítí se osamocení. Je tu jakási nicota, co lidi užírá a člověk ani nemusí mít diagnostikovanou depresi, aby to cítil. Dříve nebo později si asi každý pomyslí: Je tohle všechno? Výzkumy ukazují, že zoufalství nepředchází nedostatek štěstí. Je to nedostatek něčeho jiného, nedostatek smyslu života.
Eventually, I decided to go to graduate school for positive psychology to learn what truly makes people happy. But what I discovered there changed my life. The data showed that chasing happiness can make people unhappy. And what really struck me was this: the suicide rate has been rising around the world, and it recently reached a 30-year high in America. Even though life is getting objectively better by nearly every conceivable standard, more people feel hopeless, depressed and alone. There's an emptiness gnawing away at people, and you don't have to be clinically depressed to feel it. Sooner or later, I think we all wonder: Is this all there is? And according to the research, what predicts this despair is not a lack of happiness. It's a lack of something else, a lack of having meaning in life.
Ale to mě přivedlo na několik otázek. Skýtá život víc než jen být šťastný? A jaký je rozdíl mezi tím, být šťastný a mít v životě smysl? Psychologové definují štěstí jako pohodu, příjemné pocity v přítomném okamžiku. Ale smysl je něco hlubšího. Uznávaný psycholog Martin Seligman tvrdí, že smysl vychází z pocitu náležitosti a služby něčemu, co člověka přesahuje a rozvíjení toho nejlepšího v nás. Naše kultura je posedlá štěstím, hledání smyslu je však více naplňující. Studie ukazují, že lidi se smyslem v životě jsou odolnější, lépe se jim daří ve škole a zaměstnání a dokonce žijí déle.
But that raised some questions for me. Is there more to life than being happy? And what's the difference between being happy and having meaning in life? Many psychologists define happiness as a state of comfort and ease, feeling good in the moment. Meaning, though, is deeper. The renowned psychologist Martin Seligman says meaning comes from belonging to and serving something beyond yourself and from developing the best within you. Our culture is obsessed with happiness, but I came to see that seeking meaning is the more fulfilling path. And the studies show that people who have meaning in life, they're more resilient, they do better in school and at work, and they even live longer.
To všechno mě přivedlo na otázku: Jak může každý z nás žít smysluplněji? Proto jsem pět let strávila rozhovory se stovkami lidí a četbou tisíců stran psychologie, neurovědy a filosofie. V součtu jsem zjistila, že existují čtyři pilíře smysluplného života. Všichni můžeme žít smysluplněji, když postavíme jen některé nebo všechny tyto pilíře.
So this all made me wonder: How can we each live more meaningfully? To find out, I spent five years interviewing hundreds of people and reading through thousands of pages of psychology, neuroscience and philosophy. Bringing it all together, I found that there are what I call four pillars of a meaningful life. And we can each create lives of meaning by building some or all of these pillars in our lives.
První pilíř je náležení. Pocit náležení vychází ze vztahů, ve kterých jste oceňováni za to, jací opravdu jste, a kde si též vážíte ostatních. Ale některé skupiny a vztahy poskytují chabou podobu náležení; váží si vás za to, čemu věříte, koho nesnášíte, ne za to, kým jste. Opravdové náležení vyvěrá z lásky. Žije ve chvilkách mezi jedinci, a je to rozhodnutí -- můžete se rozhodnout pěstovat náležení s druhými.
The first pillar is belonging. Belonging comes from being in relationships where you're valued for who you are intrinsically and where you value others as well. But some groups and relationships deliver a cheap form of belonging; you're valued for what you believe, for who you hate, not for who you are. True belonging springs from love. It lives in moments among individuals, and it's a choice -- you can choose to cultivate belonging with others.
Uvedu příklad. Můj kamarád Jonathan si každé ráno kupuje noviny od stejného trafikanta v New Yorku. Neprovádějí ale jenom transakci. Chvilku se zastaví, promluví si a chovají se k sobě jako lidé. Jednou ale Jonathan neměl drobné a trafikant mu řekl: "Nech to být." Ale Jonathan trval na tom, že mu zaplatí, tak šel do obchodu a koupil si něco, co nepotřeboval, jen aby měl nějaké drobné. Ale když chtěl trafikantovi zaplatit, ten se stáhl. Dotklo se ho to. Chtěl se zachovat hezky, ale Jonathan ho odmítl.
Here's an example. Each morning, my friend Jonathan buys a newspaper from the same street vendor in New York. They don't just conduct a transaction, though. They take a moment to slow down, talk, and treat each other like humans. But one time, Jonathan didn't have the right change, and the vendor said, "Don't worry about it." But Jonathan insisted on paying, so he went to the store and bought something he didn't need to make change. But when he gave the money to the vendor, the vendor drew back. He was hurt. He was trying to do something kind, but Jonathan had rejected him.
Aniž bychom to tušili, takto všichni odmítáme druhé. Já určitě. Když potkám známého, málem nepozdravím. Když se mnou někdo mluví, zkontroluji si mobil. Tyto činy ponižují ostatní. Cítí se pak neviditelní a nedůležití. Ale když přistupujete s láskou, vytvoříte pouto, které vás oba povznáší.
I think we all reject people in small ways like this without realizing it. I do. I'll walk by someone I know and barely acknowledge them. I'll check my phone when someone's talking to me. These acts devalue others. They make them feel invisible and unworthy. But when you lead with love, you create a bond that lifts each of you up.
Pro mnohé je náležení nejdůležitějším zdrojem smyslu, vztahy s přáteli a rodinou. Pro ostatní klíčem ke smyslu druhý pilíř: účel. Ale najít svůj účel není to samé jako najít práci, která vás dělá šťastnými. Účel není o tom, co chcete, ale co dáváte. Jedna ošetřovatelka mi řekla, že její účel je léčit nemocné. Rodičové mi říkají, že jejich účelem je vychovat své děti. Účel znamená užívat svých sil ke službě ostatním. U mnohých se to odehrává skrze zaměstnání. Tak něčemu přispíváme a cítíme se potřební. Ale to taky znamená, že nezapojení v práci, nezaměstnanost, nízká pracovitost nejsou pouze ekonomické problémy, jsou také existenciální. Bez něčeho, co stojí za to, lidé tápou. Není vždycky nutné najít účel v práci, ale účel vám dává něco, pro co žít, ono "proč", které vás žene dál.
For many people, belonging is the most essential source of meaning, those bonds to family and friends. For others, the key to meaning is the second pillar: purpose. Now, finding your purpose is not the same thing as finding that job that makes you happy. Purpose is less about what you want than about what you give. A hospital custodian told me her purpose is healing sick people. Many parents tell me, "My purpose is raising my children." The key to purpose is using your strengths to serve others. Of course, for many of us, that happens through work. That's how we contribute and feel needed. But that also means that issues like disengagement at work, unemployment, low labor force participation -- these aren't just economic problems, they're existential ones, too. Without something worthwhile to do, people flounder. Of course, you don't have to find purpose at work, but purpose gives you something to live for, some "why" that drives you forward.
Třetí pilíř je taky o přesahu sebe sama, ale úplně jiným způsobem: transcendence. Transcendentní stavy jsou vzácné chvíle, kdy se povznesete nad každodenní shon, váš pocit sebe sama se rozplyne a cítíte se ve spojení s vyšší podstatou. Jeden člověk z mých rozhovorů zažíval transcendenci skrze umění. Jiný tento stav objevil v kostele. Jsem spisovatelka, mně se to děje u psaní. Někdy při psaní ztratím pojem o čase. Tyto zážitky vás mohou změnit. V jedné studii se minutu měli studenti dívat na 60 metrový eukalyptus. Poté se cítili méně sebestřední a chovali se i štědřeji, když měli možnost někomu pomoct.
The third pillar of meaning is also about stepping beyond yourself, but in a completely different way: transcendence. Transcendent states are those rare moments when you're lifted above the hustle and bustle of daily life, your sense of self fades away, and you feel connected to a higher reality. For one person I talked to, transcendence came from seeing art. For another person, it was at church. For me, I'm a writer, and it happens through writing. Sometimes I get so in the zone that I lose all sense of time and place. These transcendent experiences can change you. One study had students look up at 200-feet-tall eucalyptus trees for one minute. But afterwards they felt less self-centered, and they even behaved more generously when given the chance to help someone.
Náležení, účel, transcendence. Čtvrtý pilíř smyslu některé lidi docela překvapuje. Je to vyprávění příběhu, příběhu, který sami sobě vyprávíte o sobě. Vytváření příběhů o životních událostech přináší vyjasnění. Pomáhá vám pochopit, jak jste se stali tím, kým jste. Ne vždy si ale uvědomíme, že jsme autory svých příběhů a můžeme změnit způsob, jakým je vyprávíme. Váš život není jen seznam událostí. Můžete upravovat, interpretovat, převyprávět svůj příběh, i když jste omezeni fakty.
Belonging, purpose, transcendence. Now, the fourth pillar of meaning, I've found, tends to surprise people. The fourth pillar is storytelling, the story you tell yourself about yourself. Creating a narrative from the events of your life brings clarity. It helps you understand how you became you. But we don't always realize that we're the authors of our stories and can change the way we're telling them. Your life isn't just a list of events. You can edit, interpret and retell your story, even as you're constrained by the facts.
Potkala jsem mladého muže, Emeku, který ochrnul při fotbale. Po zranění si řekl: "Můj život s fotbalem byl skvělý, ale podívej se na mě teď." Lidi, kteří takto vyprávějí příběhy - "Můj život byl dobrý. Teď je špatný." - jsou častěji úzkostní a v depresi. Emeka byl na nějaký čas taky. Ale časem začal splétat jiný příběh. Jeho nový příběh zněl takto: "Před tím zraněním byl můj život bezúčelný. Hodně jsem pařil a byl docela sobec. Zranění mě donutilo uvědomit si, že můžu být lepší." Tato úprava příběhu změnila Emekovi život. Poté, co si vytvořil tento nový příběh, začal vést a učit děti a uvědomil si svůj účel: sloužit druhým. Dan McAdams to nazývá "spásný příběh", kde zlé je vykoupeno tím dobrým. Zjistil, že lidé, kteří žijí smysluplný život, vypravují příběhy svých životů, které v sobě nesou vykoupení, růst a lásku.
I met a young man named Emeka, who'd been paralyzed playing football. After his injury, Emeka told himself, "My life was great playing football, but now look at me." People who tell stories like this -- "My life was good. Now it's bad." -- tend to be more anxious and depressed. And that was Emeka for a while. But with time, he started to weave a different story. His new story was, "Before my injury, my life was purposeless. I partied a lot and was a pretty selfish guy. But my injury made me realize I could be a better man." That edit to his story changed Emeka's life. After telling the new story to himself, Emeka started mentoring kids, and he discovered what his purpose was: serving others. The psychologist Dan McAdams calls this a "redemptive story," where the bad is redeemed by the good. People leading meaningful lives, he's found, tend to tell stories about their lives defined by redemption, growth and love.
Ale co přiměje lidi změnit jejich příběh? Některým pomůže terapie, ale můžete to taky zvládnout sami tím, že budete přemýšlet nad svým životem, jak vás utvářely zážitky a zkušenosti, co jste ztratili a co jste získali. To udělal Emeka. Svůj příběh nezměníte přes noc. Může to být bolestné a trvat roky. Koneckonců všichni jsme trpěli a bojovali. Ale přijetí bolestivých zážitků může vést k novým vhledům a moudrosti, k dobru, které vás živí.
But what makes people change their stories? Some people get help from a therapist, but you can do it on your own, too, just by reflecting on your life thoughtfully, how your defining experiences shaped you, what you lost, what you gained. That's what Emeka did. You won't change your story overnight; it could take years and be painful. After all, we've all suffered, and we all struggle. But embracing those painful memories can lead to new insights and wisdom, to finding that good that sustains you.
Náležení, účel, transcendence, vyprávění příběhů: to jsou čtyři pilíře smyslu. Když jsem byla mladší, měla jsem to štěstí mít všechny pilíře. Mí rodičové vedli v našem domě v Montrealu setkávání súfismu. Súfismus je spirituální praktika spojována s točícími se derviši a básníkem Rumim. Dvakrát týdně se u nás sufisté setkávali, aby meditovali, pili perský čaj a sdíleli příběhy. Jejich praktiky zahrnovaly i službu celému tvorstvu pomocí malých činů lásky, jako být laskavý, i když vám lidé ublížili. Dávalo jim to účel, ovládat své ego.
Belonging, purpose, transcendence, storytelling: those are the four pillars of meaning. When I was younger, I was lucky enough to be surrounded by all of the pillars. My parents ran a Sufi meetinghouse from our home in Montreal. Sufism is a spiritual practice associated with the whirling dervishes and the poet Rumi. Twice a week, Sufis would come to our home to meditate, drink Persian tea, and share stories. Their practice also involved serving all of creation through small acts of love, which meant being kind even when people wronged you. But it gave them a purpose: to rein in the ego.
Když jsem odešla na univerzitu, cítila jsem se bez každodenních základů Sufismu neukotvena. A začala jsem hledat věci, za které stojí za to žít. To mě přivedlo na tuto cestu. Zpětně můžu říct, že shromáždění Sufismu mělo opravdovou kulturu smyslu. Pilíře byly jeho součástí a jejich přítomnost nám všem pomohla prožívat hlouběji.
Eventually, I left home for college and without the daily grounding of Sufism in my life, I felt unmoored. And I started searching for those things that make life worth living. That's what set me on this journey. Looking back, I now realize that the Sufi house had a real culture of meaning. The pillars were part of the architecture, and the presence of the pillars helped us all live more deeply.
To samozřejmě platí i u jiných komunit, jak u dobrých, tak u špatných. Gangy, kulty mají také kulturu smyslu, používají tyto pilíře a dávají tak lidem pro co žít a zemřít. A to je přesně to, proč jako společnost musíme nabídnout lepší alternativy. Musíme stavět ty pilíře v našich rodinách a institucích, a pomoci tak lidem naplnit jejich potenciál. Smysluplný život vyžaduje práci. Je to stále trvající proces. Každým dnem utváříme svoje životy a přidáváme tak k našemu příběhu. Někdy také sejdeme z cesty.
Of course, the same principle applies in other strong communities as well -- good ones and bad ones. Gangs, cults: these are cultures of meaning that use the pillars and give people something to live and die for. But that's exactly why we as a society must offer better alternatives. We need to build these pillars within our families and our institutions to help people become their best selves. But living a meaningful life takes work. It's an ongoing process. As each day goes by, we're constantly creating our lives, adding to our story. And sometimes we can get off track.
Kdykoli se mi to stane, vzpomenu si na silný zážitek se svým otcem. Pár měsíců po mé promoci utrpěl můj otec silný infarkt, který ho měl zabít. Přežil, a když jsem se ho zeptala, co mu běželo hlavou, když byl tváří v tvář smrti, řekl, že pouze potřeba žít, aby tu mohl být pro mého bratra a mě, a to mu dodalo odhodlání bojovat o život. Když ho uspávali na operaci, místo aby počítal od desíti, opakoval naše jména jako nějakou mantru. Chtěl, aby naše jména byla to poslední, co řekne, pokud by umřel.
Whenever that happens to me, I remember a powerful experience I had with my father. Several months after I graduated from college, my dad had a massive heart attack that should have killed him. He survived, and when I asked him what was going through his mind as he faced death, he said all he could think about was needing to live so he could be there for my brother and me, and this gave him the will to fight for life. When he went under anesthesia for emergency surgery, instead of counting backwards from 10, he repeated our names like a mantra. He wanted our names to be the last words he spoke on earth if he died.
Můj otec je tesař a sufista. To znamená skromný život, ale dobrý život. Když tam ležel tváří v tvář smrti, měl důvod žít - lásku. To, že náležel ke své rodině, jeho účel jakožto otec, transcendence a meditace, když opakoval naše jména, to jsou důvody, jak sám řekl, proč přežil. Tento příběh sobě vypráví.
My dad is a carpenter and a Sufi. It's a humble life, but a good life. Lying there facing death, he had a reason to live: love. His sense of belonging within his family, his purpose as a dad, his transcendent meditation, repeating our names -- these, he says, are the reasons why he survived. That's the story he tells himself.
To je síla smyslu. Štěstí přichází a odchází. Ale když je život opravdu skvělý, a i když věci vypadají špatně, smysl vám dá něco, čeho se můžete držet.
That's the power of meaning. Happiness comes and goes. But when life is really good and when things are really bad, having meaning gives you something to hold on to.
Děkuji.
Thank you.
(Potlesk)
(Applause)