Zvedněte ruku, pokud vám někdy byla položena otázka
Raise your hand if you've ever been asked the question
"Čím chceš být, až vyrosteš?" (smích) A teď zkuste hádat, kolik vám bylo let, když se vás na to zeptali poprvé? Stačí jenom ukázat prsty. Tři, pět, tři, pět, pět; dobrá. A teď zvedněte ruku, pokud ve vás ta otázka
"What do you want to be when you grow up?" Now if you had to guess, how old would you say you were when you were first asked this question? You can just hold up fingers. Three. Five. Three. Five. Five. OK. Now, raise your hand if the question
"Čím chceš být, až vyrosteš?" vyvolala někdy nějakou obavu.
"What do you want to be when you grow up?" has ever caused you any anxiety.
(smích)
(Laughter)
Jakoukoliv obavu. Já sama jsem nikdy neuměla odpovědět na otázku,
Any anxiety at all. I'm someone who's never been able to answer the question
"Čím chceš být, až budeš velká?" Víte, problém nebyl v tom, že bych neměla žádné zájmy, měla jsem jich příliš mnoho. Na střední škole jsem měla ráda angličtinu a matematiku a umění a dělala jsem weby a hrála na kytaru v punkové kapele s názvem Frustrovaný telefonní operátor.
"What do you want to be when you grow up?" See, the problem wasn't that I didn't have any interests -- it's that I had too many. In high school, I liked English and math and art and I built websites and I played guitar in a punk band called Frustrated Telephone Operator.
(smích)
Maybe you've heard of us.
Možná jste o nás slyšeli. (smích) Takhle to šlo dál i po škole, až jsem si najednou u sebe začala všímat takového vzorce, že se vždy začnu zajímat o nějakou oblast, ponořím se do toho, úplně mě to pohltí, a začnu v tom být docela dobrá, a pak narazím na ten bod, kdy mě to začne nudit. A obvykle zkouším vydržet v tom dál, protože jsem té věci věnovala už tolik času a energie a někdy i peněz. Ale nakonec ten stav nudy, takový ten pocit, "Jo, už to znám! Už to pro mě není výzva",
(Laughter) This continued after high school, and at a certain point, I began to notice this pattern in myself where I would become interested in an area and I would dive in, become all-consumed, and I'd get to be pretty good at whatever it was, and then I would hit this point where I'd start to get bored. And usually I would try and persist anyway, because I had already devoted so much time and energy and sometimes money into this field. But eventually this sense of boredom, this feeling of, like, yeah, I got this, this isn't challenging anymore --
ten pocit převáží a musím tu věc nechat být. Ale pak se zase nadchnu pro něco jiného, nijak nesouvisejícího, a ponořím se do toho a nechám se tím pohltit a v duchu si říkám "Ano, našla jsem to své!" A pak zase přijde ten okamžik, kdy se začnu nudit, až to nakonec opustím.
it would get to be too much. And I would have to let it go. But then I would become interested in something else, something totally unrelated, and I would dive into that, and become all-consumed, and I'd be like, "Yes! I found my thing," and then I would hit this point again where I'd start to get bored. And eventually, I would let it go.
Ale pak objevím něco nového a úplně jiného a ponořím se do toho... Tenhle vzorec mi způsoboval mnoho úzkosti, ze dvou důvodů: první byl ten, že jsem si nebyla jistá, jak mám něco takového proměnit v kariéru. Myslela jsem, že nakonec budu muset zvolit jedinou věc, potlačit svou vášeň pro ty ostatní a rezignovat před pocity nudy. Ten druhý důvod, proč mě to tak trápilo, byl trochu osobnější. Bála jsem se, že je na tom něco špatného, že je se mnou něco špatně, když u ničeho nedokážu vydržet. Bála jsem se, že mám strach ze závazků, nebo že jsem moc roztěkaná, nebo že si sama škodím, protože mám strach z úspěchu.
But then I would discover something new and totally different, and I would dive into that. This pattern caused me a lot of anxiety, for two reasons. The first was that I wasn't sure how I was going to turn any of this into a career. I thought that I would eventually have to pick one thing, deny all of my other passions, and just resign myself to being bored. The other reason it caused me so much anxiety was a little bit more personal. I worried that there was something wrong with this, and something wrong with me for being unable to stick with anything. I worried that I was afraid of commitment, or that I was scattered, or that I was self-sabotaging, afraid of my own success.
Pokud se v mém příběhu a v těchto pocitech poznáváte, zkuste se sami sebe zeptat na otázku, o které bych sama ráda dříve věděla. Zeptejte se, kde jste se naučili hodnotit jako špatné nebo nenormální to, když děláte hodně věcí. Řeknu vám, odkud to máte. Převzali jste to z kultury. Když se vás poprvé zeptali,
If you can relate to my story and to these feelings, I'd like you to ask yourself a question that I wish I had asked myself back then. Ask yourself where you learned to assign the meaning of wrong or abnormal to doing many things. I'll tell you where you learned it: you learned it from the culture. We are first asked the question "What do you want to be when you grow up?"
"Čím chceš být, až vyrosteš?" bylo vám zhruba pět let, a pravdou je, že nikoho ani moc nezajímá, co vlastně v tomhle věku řeknete.
when we're about five years old. And the truth is that no one really cares what you say when you're that age.
(smích)
(Laughter)
Bereme to za nevinnou otázku, pokládanou dětem, abychom získali rozkošné odpovědi. Jako třeba "Chci být astronaut" nebo "Já chci být balerínou" nebo "Já chci být pirát" - domyslete si tu Halloweenský kostým. (smích)
It's considered an innocuous question, posed to little kids to elicit cute replies, like, "I want to be an astronaut," or "I want to be a ballerina," or "I want to be a pirate." Insert Halloween costume here. (Laughter)
Ale na tuhle otázku se nás v různých podobách
But this question gets asked of us again and again as we get older
ptají znovu a znovu, zatímco dospíváme. Například, středoškoláků se mohou ptát, jakou specializaci si zvolí na univerzitě. A v určitý čas se to, čím chcete být, až vyrostete, změní z toho roztomilého cvičení na věc, kvůli které nemůžete spát. Proč?
in various forms -- for instance, high school students might get asked what major they're going to pick in college. And at some point, "What do you want to be when you grow up?" goes from being the cute exercise it once was to the thing that keeps us up at night. Why?
Víte, ačkoliv ta otázka děti nabádá, aby snily o tom, čím by se mohly stát, neinspiruje je, aby snily, o <i>všem</i>, čím by se mohly stát. Vlastně funguje přesně opačně. Protože, když se vás někdo zeptá, čím chcete být, nemůžete odpovědět 20 různými věcmi. Onen dobrosrdečný dospělý, se asi zasměje a řekne něco jako "Ah, to je milé, ale přece nemůžeš být zároveň houslařem a psychologem. Musíš si vybrat."
See, while this question inspires kids to dream about what they could be, it does not inspire them to dream about all that they could be. In fact, it does just the opposite, because when someone asks you what you want to be, you can't reply with 20 different things, though well-meaning adults will likely chuckle and be like, "Oh, how cute, but you can't be a violin maker and a psychologist. You have to choose."
Tohle je doktor Bob Childs.
This is Dr. Bob Childs --
(smích)
(Laughter)
A je to mistr houslař a psychoterapeut. A tohle je Amy Ng, editorka časopisu, ilustrátorka, podnikatelka, učitelka a kreativní ředitelka. Ale většina dětí o podobných lidech nikdy neslyšela. Jediné, co slyší, je, že si budou muset vybrat. Ale není to jen o tomhle. Idea úzce zaměřeného života je v naší kultuře hodně romantizovaná. Je to ta představa osudu nebo jediného pravého poslání. Představa, že ke každému patří ta jedna veliká věc, kterou jsme povoláni dělat, dokud tu jsme. A musíte přijít na to, co za věc to je, a zasvětit jí celý svůj život. Ale, co když jste někdo, kdo to má jinak? Co když je tu spousta různorodých oblastí,
and he's a luthier and psychotherapist. And this is Amy Ng, a magazine editor turned illustrator, entrepreneur, teacher and creative director. But most kids don't hear about people like this. All they hear is that they're going to have to choose. But it's more than that. The notion of the narrowly focused life is highly romanticized in our culture. It's this idea of destiny or the one true calling, the idea that we each have one great thing we are meant to do during our time on this earth, and you need to figure out what that thing is and devote your life to it. But what if you're someone who isn't wired this way? What if there are a lot of different subjects that you're curious about,
které vás zajímají? A spousta různých věcí, které chcete dělat? No, není tu moc místa, v tomhle systému, pro někoho jako jste vy. A tak se můžete cítit osamělí. Může se vám zdát, že nemáte žádný životní smysl. Může vám připadat, že je s vámi něco v nepořádku. Vůbec nejste v nepořádku. Jste totiž <i>multipotenciál</i>. (potlesk)
and many different things you want to do? Well, there is no room for someone like you in this framework. And so you might feel alone. You might feel like you don't have a purpose. And you might feel like there's something wrong with you. There's nothing wrong with you. What you are is a multipotentialite. (Laughter)
(Applause)
Multipotenciál je člověk
A multipotentialite is someone with many interests and creative pursuits.
s mnoha zájmy a tvořivými činnostmi.
Je to trošku krkolomné slovo. Ale pomůže nám si ho rozdělit na tři části: multi (mnoho) - potence (schopnost) - ál. Můžete taky použít některé z dalších slov se stejným významem, jako třeba polyhistor, renesanční osobnost. Během renesance to vlastně lidé považovali za ideál, když byl někdo zběhlý ve více oborech. Barbara Sher nám říká "skeneři". Používejte kterékoliv slovo, nebo si vymyslete vlastní. Je myslím docela trefné, že se jako komunita nedokážeme shodnout na jediné identitě. (smích)
It's a mouthful to say. It might help if you break it up into three parts: multi, potential, and ite. You can also use one of the other terms that connote the same idea, such as polymath, the Renaissance person. Actually, during the Renaissance period, it was considered the ideal to be well-versed in multiple disciplines. Barbara Sher refers to us as "scanners." Use whichever term you like, or invent your own. I have to say I find it sort of fitting that as a community, we cannot agree on a single identity. (Laughter)
Je snadné vnímat svou multipotencialitu
It's easy to see your multipotentiality
jako omezení nebo trápení, které je potřeba překonat. Já jsem ale zjistila, při debatách s lidmi a při psaní o těchto myšlenkách na svém webu Puttylike, že být takto založený má i své ohromné výhody. Tady jsou 3 velké síly multipotenciálů. První: syntéza nápadů. Tedy schopnost kombinovat dva či více oborů
as a limitation or an affliction that you need to overcome. But what I've learned through speaking with people and writing about these ideas on my website, is that there are some tremendous strengths to being this way. Here are three multipotentialite super powers. One: idea synthesis. That is, combining two or more fields
a vytvářet něco nového na jejich průsečíku. Sha Hwang a Rachel Binx čerpali ze svého společného zájmu o kartografii, vizualizaci dat, cestování, matematiku a design, když zakládali Meshu. Meshu je firma, která vyrábí originální, geografií inspirované šperky. Sha a Rachel přišli na tenhle jedinečný nápad ne navzdory, ale právě díky té eklektické směsi svých schopností a zkušeností. Inovace vznikají v průsečících. Právě odtud přicházejí nové nápady. A multipotenciálové, se svým různorodým zázemím, mají přístup do spousty takových průsečíků. Druhou velkou silou multipotenciálů je schopnost rychlého učení.
and creating something new at the intersection. Sha Hwang and Rachel Binx drew from their shared interests in cartography, data visualization, travel, mathematics and design, when they founded Meshu. Meshu is a company that creates custom geographically-inspired jewelry. Sha and Rachel came up with this unique idea not despite, but because of their eclectic mix of skills and experiences. Innovation happens at the intersections. That's where the new ideas come from. And multipotentialites, with all of their backgrounds, are able to access a lot of these points of intersection. The second multipotentialite superpower is rapid learning.
Když nás multipotenciály začne něco zajímat, jdeme do toho po hlavě. Zhltneme všechno, co nám přijde pod ruku. Taky jsme zvyklí být začátečníci, protože jsme jimi byli už tolikrát v minulosti. To taky znamená, že se méně bojíme zkoušet nové věci a vystupovat ze své komfortní zóny. Navíc, řada schopností je přenositelná mezi obory. A my si neseme všechno, co už umíme, do každé nové oblasti našeho zájmu, takže málokdy začínáme úplně od nuly. Nora Dunn se živí jako cestovatelka a spisovatelka na volné noze. Jako dětská koncertní klavíristka si vytříbila neuvěřitelnou schopnost rozvíjet svalovou paměť.
When multipotentialites become interested in something, we go hard. We observe everything we can get our hands on. We're also used to being beginners, because we've been beginners so many times in the past, and this means that we're less afraid of trying new things and stepping out of our comfort zones. What's more, many skills are transferable across disciplines, and we bring everything we've learned to every new area we pursue, so we're rarely starting from scratch. Nora Dunn is a full-time traveler and freelance writer. As a child concert pianist, she honed an incredible ability to develop muscle memory.
Dnes umí psát na klávesnici nejrychleji ze všech, koho zná. Než se stala spisovatelkou, Nora byla finanční poradkyní.
Now, she's the fastest typist she knows. (Laughter)
Když se svou praxí začínala, musela se naučit jemná pravidla prodeje
Before becoming a writer, Nora was a financial planner. She had to learn the finer mechanics of sales when she was starting her practice,
a to jí teď pomáhá přesvědčivě nabízet své texty vydavatelům.
and this skill now helps her write compelling pitches to editors.
Málokdy jde o ztrátu času, zabývat se něčím, co vás láká, i když to pak třeba opustíte. Můžete třeba tuto znalost aplikovat v úplně nové oblasti, způsobem, který ani nešel předvídat. Třetí velkou silou multipotenciálů je adaptabilita. Tedy schopnost proměnit se v cokoliv, čím potřebujete být v dané situaci. Abe Cajudo je někdy režisérem, jindy web designérem,
It is rarely a waste of time to pursue something you're drawn to, even if you end up quitting. You might apply that knowledge in a different field entirely, in a way that you couldn't have anticipated. The third multipotentialite superpower is adaptability; that is, the ability to morph into whatever you need to be in a given situation. Abe Cajudo is sometimes a video director, sometimes a web designer,
někdy konzultantem v Kickstarteru, jindy učitelem, a někdy, jak je vidět, Jamesem Bondem. (smích) Je uznávaný, protože svou práci dělá dobře. Je ještě víc oceňovaný, protože dokáže zaujmout různé role podle toho, co jeho klienti potřebují. Časopis Fast Company uznává adaptabilitu
sometimes a Kickstarter consultant, sometimes a teacher, and sometimes, apparently, James Bond. (Laughter) He's valuable because he does good work. He's even more valuable because he can take on various roles, depending on his clients' needs. Fast Company magazine identified adaptability
jako tu nejdůležitější schopnost, kterou je třeba rozvíjet,
as the single most important skill to develop in order to thrive
pro úspěch ve 21. století. Změny v ekonomice jsou tak rychlé a nepředvídatelné, že právě ti jednotlivci a organizace, kteří se dokáží měnit vstříc potřebám trhu, budou doopravdy úspěšní. Syntéza nápadů, rychlé učení a adaptabilita. Tři dovednosti, ve kterých jsou multipotenciálové velmi zdatní. A též tři schopnosti, které mohou ztratit, pokud budou nuceni zúžit svůj záběr. Je ve velkém zájmu nás všech, jako společnosti, podporovat multipotenciály, aby byli sami sebou.
in the 21st century. The economic world is changing so quickly and unpredictably that it is the individuals and organizations that can pivot in order to meet the needs of the market that are really going to thrive. Idea synthesis, rapid learning and adaptability: three skills that multipotentialites are very adept at, and three skills that they might lose if pressured to narrow their focus. As a society, we have a vested interest in encouraging multipotentialites to be themselves.
Ve světě je dnes spousta složitých, multidimenzionálních problémů a potřebujeme kreativní, nekonvenční myslitele, abychom je zvládli. A teď, řekněme, že jste ve svém srdci specialista. Odjakživa, co jste na světě, jste věděli, že chcete být dětským neurochirurgem. Nebojte, s vámi také není nic v nepořádku. (smích)
We have a lot of complex, multidimensional problems in the world right now, and we need creative, out-of-the-box thinkers to tackle them. Now, let's say that you are, in your heart, a specialist. You came out of the womb knowing you wanted to be a pediatric neurosurgeon. Don't worry -- there's nothing wrong with you, either. (Laughter)
Ve skutečnosti, ty nejlepší týmy bývají složeny ze specialisty a multipotenciála, kteří spolupracují. Specialista se umí hluboko ponořit do nápadu a uskutečnit ho,
In fact, some of the best teams are comprised of a specialist and multipotentialite paired together. The specialist can dive in deep and implement ideas,
zatímco multipotenciál projektu přináší široký rozsah znalostí.
while the multipotentialite brings a breadth of knowledge to the project.
Je to krásné partnerství. My všichni bychom ale měli rozvíjet své životy a kariéry v souladu s naším nastavením, a bohužel, multipotenciálové jsou často podporováni spíš v tom, aby prostě byli víc jako ti jejich kolegové - specialisté. Takže, sečteno a podtrženo; pokud si z mé řeči odnesete jedinou věc, doufám, že to bude tato: přijměte své vnitřní nastavení, ať je jakékoliv.
It's a beautiful partnership. But we should all be designing lives and careers that are aligned with how we're wired. And sadly, multipotentialites are largely being encouraged simply to be more like their specialist peers. So with that said, if there is one thing you take away from this talk, I hope that it is this: embrace your inner wiring, whatever that may be.
Pokud jste duší specialista, pak se rozhodně specializujte. Takto budete dělat nejlépe, co děláte. Ale vám multipotenciálům v tomto sále - včetně těch, kteří jste si právě uvědomili, v těchto 12 minutách, že jimi jste taky - (smích) vám všem říkám: přijměte svou různorodou vášeň, následujte svou zvědavost, vstupujte do neznámých krajin, zkoumejte své průsečíky. Přijetí svého vnitřního nastavení vede ke šťastnějšímu, opravdovějšímu životu
If you're a specialist at heart, then by all means, specialize. That is where you'll do your best work. But to the multipotentialites in the room, including those of you who may have just realized in the last 12 minutes that you are one -- (Laughter) to you I say: embrace your many passions. Follow your curiosity down those rabbit holes. Explore your intersections. Embracing our inner wiring leads to a happier, more authentic life.
a co je možná ještě důležitější,
And perhaps more importantly --
multipotenciálové, svět nás potřebuje. Děkuji. (potlesk)
multipotentialites, the world needs us. Thank you. (Applause)