Já jsem Ellen a jsem naprosto posedlá jídlem. Ale nebylo tomu tak vždycky. Ze začátku jsem byla posedlá globální bezpečností, protože jsem v době 11. září bydlela v New Yorku, a to s tím evidentně hodně souvisí. A dostala jsem se od globální bezpečnosti k výživě, protože jsem si uvědomila, že když mám hlad, jsem fakt naštvaná. A předpokládám, že zbytek světa je na tom zrovna tak. Zvláště pak, když jste hladoví vy, vaše děti, děti vašich sousedů a celé vaše okolí, pak jste vcelku naštvaní. A když se na to podíváte, vypadá to, že oblasti světa, kde jsou hladoví jsou také oblastmi světa, které jsou docela nebezpečné.
I'm Ellen and I'm totally obsessed with food. But I didn't start out obsessed with food. I started out obsessed with global security policy, because I lived in New York during 9/11 and it was a very relevant thing. I got from global security policy to food because I realized when I'm hungry, I'm really pissed off, and I'm assuming the rest of the world is too. Especially if you and your kids are hungry and your neighbor's kids are hungry and your whole neighborhood is hungry. And actually, it looks like the areas of the world that are hungry are also the areas of the world that are pretty insecure. So I took a job at the United Nations World Food Programme
Přijala jsem proto práci pro Světový potravinový program OSN jako způsob, jak se pokusit ovlivnit dané bezpečnostní hrozby skrze otázky zajištění jídla. A když jsem tam byla, objevila jsem jeden jejich program, který považuji za nejgeniálnější. Jmenuje se Školní krmení a jde o opravdu jednoduchý nápad jak se dostat z toho cyklu chudoby a hladu, který neustává pro spoustu lidí po světě, a zastavit jej. Tím, že děti dostanou ve škole jídlo zadarmo, je nalákáte do školy, a tak jim zřejmě poskytnete vzdělání, první krok z chudoby. Ale rovněž jim to poskytne mikro a makroživiny, které potřebují, aby se vyvíjely fyzicky i duševně.
as a way to try to address these security issues through food security issues. There, I came across what I think is the most brilliant of their programs. It's called School Feeding and it's a really simple idea to get in the middle of the cycle of poverty and hunger that continues for a lot of people around the world, and stop it. A free school meal gets kids into school, which is education, the first step out of poverty, but it also gives them the micronutrients and the macronutrients they need to develop mentally and physically.
Během působení v OSN jsem potkala tuhle ženu. Jmenuje se Lauren Bushová. A ona měla opravdu úžasný nápad: prodávat tašky, kterým by se říkalo "Krmicí tašky" - což je nádherně ironické, protože si díky ní múžete utáhnout opasek. Ale každá prodaná taška by poskytla jídlo na celý rok pro jednoho školáka. Mysleli jsme si, že je to tak jednoduché, však víte, stojí to od 20 do 50 babek, a poskytne to školní jídlo na rok. Mohli bychom prodávat tyhle tašky a vybrat tak spoustu peněz a získat obrovské povědomí o Světovém potravinovém programu. Ale samozřejmě znáte OSN, občas jdou věci pomalu a oni jednoduše řekli "ne". A my si mysleli: Proboha, to je tak dobrý nápad, který vydělá tolik peněz. Tak jsme si řekli: k čertu s tím, založíme si vlastní společnost, a to jsme také před třemi roky udělali. Tak to byl takový můj první sen, založit si společnost nazvanou FEED (Nakrm). A tady je obrázek naší webové stránky. Dělali jsme tyhle tašky pro Haiti, uvedli jsme je jen asi měsíc po zemětřesení, abychom poskytli školní jídla pro děti na Haiti. Takže FEED si vede skvěle. Doposud jsme poskytli 55 milionů jídel dětem po celém světě tím, že jsme prodali přes 555 tisíc tašek, tuny tašek, spousty tašek.
While I was working at the UN, I met this girl. Her name is Lauren Bush. And she had this really awesome idea to sell the bag, called the "Feed Bag" -- which is really beautifully ironic because you can strap on the Feed Bag. But each bag we'd sell would provide a year's worth of school meals for one kid. It's so simple, and we thought, OK, it costs between 20 and 50 bucks to provide school feeding for a year. We could sell these bags and raise a ton of money and awareness for the World Food Programme. But at the UN, sometimes things move slowly and they basically said no. And we thought, this is such a good idea, it's going to raise so much money. So we said screw it, we'll start our own company, which we did, three years ago. That was my first dream, to start this company called FEED, and here's a screenshot of our website. We did a bag for Haiti just a month after the earthquake to provide school meals for kids in Haiti. So FEED's doing great. We've so far provided 55 million meals to kids around the world by selling now 550,000 bags, a ton of bags, a lot of bags.
A celou tu dobu - když se zamyslíte nad hladem, těžko se nad tím přemýšlí, protože my přemýšlíme jen o jídle. Já přemýšlím o jídle hodně, opravdu ho zbožňuji. A co je trochu divné na hladu po světě a co se říká o mezinárodních záležitostech, je, že většina lidí jako by chtěla vědět co děláte v Americe. Co děláte pro americké děti? V Americe rozhodně hlad je, 49 milionů obyvatel a téměř 16,7 miliónů dětí. Chci říct, to je docela překvapivé pro naši zemi. Hlad rozhodně znamená něco trochu jiného v Americe, než v mezinárodním měřítku, ale je nesmírně důležité dotknout se hladu v naší zemi. Ale evidentně větším problémem, o němž všichni víme, je obezita, jež je neuvěřitelná. Jinou věcí, která je pozoruhodná, je fakt, že i hlad i obezita v posledních 30 letech hodně vzrostly. Naneštěstí obezita není jen americkým problémem. Ve skutečnosti se šíří po celém světě a především díky systémům stravování, které se nám daří exportovat. Čísla jsou vcelku strašná. Na světě je miliarda lidí trpících obezitou či nadváhou a miliarda hladovějících.
All this time you're really -- hunger is a hard thing to think about, because what we think about is eating. I think about eating a lot and I really love it. And the thing that's strange about international hunger and talking about international issues is that most people want to know: "What are you doing for America's kids?" There's definitely hunger in America: 49 million people and almost 16.7 million children. I mean that's pretty dramatic for our own country. Hunger definitely means something different in America than it does internationally, but it's incredibly important to address hunger in our own country. But the bigger problem that we all know about is obesity, and it's dramatic. The other thing that's dramatic is that both hunger and obesity have really risen in the last 30 years. Unfortunately, obesity's not only an American problem. It's actually been spreading all around the world and mainly through our kind of food systems that we're exporting. The numbers are pretty crazy. There's a billion people obese or overweight and a billion people hungry.
Tyto dva problémy se tedy zdají být rozdvojené, ale, víte, já o tom začala přemýšlet co je obezita a hlad. O čem jsou obě ty věci? No, jsou obě o jídle. A když přemýšlíte o jídle, podpora potravin v obou případech vede k potenciálně problematickému zemědělství. A právě ze zemědělství přichází jídlo. No, zemědělství v Americe je velmi zajímavé. Je velmi konsolidované. A potraviny, které produkuje, vedou k jídlu, které sníme. Vyprodukované potraviny jsou víceméně kukuřice, sója a pšenice. A jak můžete vidět, tři čtvrtiny jídla, které sníme, jsou z větší části tyto zpracované potraviny a jídla z fast foodu. V našem zemědělském systému jsme si ale naneštěstí v posledních třech desetiletích moc dobře nevedli, co se týče vývozu těchto technologií do celého světa. Zemědělství v Africe, místě největšího světového hladu, ve skutečnosti strmě spadlo, zatímco hlad rostl. Nějak si tedy nespojujeme vývoz dobrého zemědělského systému, který by pomohl nakrmit lidi po celém světě.
So those seem like two bifurcated problems, but I kind of started to think about, you know, what is obesity and hunger? What are both those things about? Well, they're both about food. And when you think about food, the underpinning of food in both cases is potentially problematic agriculture. And agriculture is where food comes from. Agriculture in America's very interesting. It's very consolidated and the foods that are produced lead to the foods that we eat. The foods that are produced are, more or less, corn, soy and wheat. And that's three-quarters of the food that we're eating: processed foods and fast foods. Unfortunately, in our agricultural system, we haven't done a good job in the last three decades of exporting those technologies around the world. So African agriculture, which is the place of most hunger in the world, has actually fallen precipitously as hunger has risen. So somehow we're not making the connect between exporting a good agricultural system that will help feed people all around the world.
Kdo to pěstuje? Tomu se divím. Proto jsem se jela podívat na středozápad na velké obilné sýpky. A ty mi opravdu nepomohly porozumět líp farmaření, ale myslím, že jsem pořídila senzační fotku. Víte, pravda je taková, že co se týče farmářů v Americe, jak jsem tak trávila čas na středozápadě, tak ti jsou ve skutečnosti docela upřímně v průměru dost objemní. A jejich farmy jsou rovněž objemné. Ale farmáři ve zbytku světa jsou ve skutečnosti docela pohublí, a to proto, že hladoví. Většina hladových lidí na světě jsou farmáři na životním minimu. A většina z těchto lidí jsou ženy - což je absolutně jiné téma, ke kterému se teď nedostanu, ale ráda bych zařadila nějakou feministickou poznámku. Myslím si, že je opravdu zajímavé podívat se na zemědělství z těchto dvou stran. Existuje tady to velké, konsolidované farmaření, které vede k tomu, co jíme v Americe. A to už asi od roku 1980, po ropné krizi, když došlo k rozsáhlé konsolidaci, a hromadnému odchodu drobných farmářů v této zemi. A ve stejné době, jsme dali africkým farmářům pokoj a nechali je dělat si své. Naneštěstí, co se vypěstuje skončí jako to, co sníme. A v Americe hodně z toho, co jíme vedlo k obezitě a opravdové změně co se týče stravy v posledních třiceti letech.
Who is farming? That's what I was wondering. So I went and stood on a big grain bin in the Midwest, and that really didn't help me understand farming, but I think it's a really cool picture. And the reality is that between farmers in America -- who actually, quite frankly, when I spend time in the Midwest, are pretty large in general. And their farms are also large. But farmers in the rest of the world are actually quite skinny, and that's because they're starving. Most hungry people in the world are subsistence farmers. And most of those people are women -- which is a totally other topic that I won't get on right now, but I'd love to do the feminist thing at some point. I think it's really interesting to look at agriculture from these two sides. There's this large, consolidated farming that's led to what we eat in America, and it's really been since around 1980, after the oil crisis, when, you know -- mass consolidation, mass exodus of small farmers in this country. And then in the same time period, we've kind of left Africa's farmers to do their own thing. Unfortunately, what is farmed ends up as what we eat. And in America, a lot of what we eat has led to obesity and has led to a real change in sort of what our diet is, in the last 30 years.
Je to šílené. Pětina dětí do dvou let pije sodu. Haló. Vy tu sodovku do lahví nedáváte. Ale lidé to pijí, protože je to tak levné. A tak se celý náš stravovací systém v posledních 30ti letech opravdu změnil. Myslím si, že to není jen v naší zemi, my opravdu vyvážíme tento systém do celého světa. A když se podíváte na údaje těch nejméně rozvinutých zemí - zvláště pak ve městech, která rostou opravdu rychle - ldé tam jedí potraviny zpracované dle amerického postupu. A během jedné generace se dostávají od hladu a všech těch zhoubných účinků na zdraví způsobených hladem, až k obezitě a věcem jako je cukrovka a srdeční onemocnění, vše za jednu generaci. Takže tato problematická forma stravování působí na hlad i obezitu. Nemelme na prázdno, ale toto je globální forma stravování, kde miliarda lidí hladoví a miliarda trpí obezitou. Myslím, že se na to dá dívat jedině takto. A místo abychom brali tyto dvě věci jako rozdvojené problémy, které jsou z podstaty oddělené, je opravdu důležité dívat se na ně jako na jeden systém. Hodně z našeho jídla pochází z celého světa. A lidé z celého světa si osvojují naši formu stravování. Takže by bylo nesmírně věcné začít se na to dívat jinak.
It's crazy. A fifth of kids under two drinks soda. Hello! You don't put soda in bottles. But people do, because it's so cheap, and so our whole food system in the last 30 years has really shifted. I mean, you know, it's not just in our own country, but really we're exporting the system around the world, and when you look at the data of least developed countries -- especially in cities, which are growing really rapidly -- people are eating American processed foods. And in one generation, they're going from hunger and all of the detrimental health effects of hunger to obesity and things like diabetes and heart disease in one generation. So the problematic food system is affecting both hunger and obesity. Not to beat a dead horse, but this is a global food system where there's a billion people hungry and a billion people obese. I think that's the only way to look at it. And instead of taking these two things as bifurcated problems that are very separate, it's really important to look at them as one system. We get a lot of our food from all around the world and people from all around the world are importing our food system, so it's incredibly relevant to start a new way of looking at it.
Věc, kterou jsem zjistila já - ale i technické typy lidí tady mezi vámi, mezi něž rozhodně nepatřím - je, že ve skutečnosti to hodně technologiím, trvá 30 let, než zdomácní, jako např. myš a internet a Windows. Jsou to 30leté cykly. Myslím si, že rok 2010 může být opravdu zajímavý. Je to totiž konec jednoho takového 30letého cyklu. A rovněž je to výročí globální formy stravování. To jsou tedy první výročí o kterém bych ráda mluvila. Když uvážíme, že tohle vše vzniklo za posledních 30 let, pak v tom je naděje. Je to 30. výročí geneticky modifikovaných plodin a Big Gulpu a kuřecích nuget od McDonaldu, kukuřičného sirupu s velkým množstvím fruktózy, krize farem v Americe a změny v tom, jak bychom měli přistupovat k zemědělství v mezinárodním měřítku. Existuje tedy hodně důvodů, proč toto 30leté období vzít jako periodu vytvoření nového systému stravování. Nejsem jediný nadšenec do celé téhle věci ohledně 30letých cyklů. Osobnosti jako Michael Pollan a Jamie Oliver ve svém TED Prize projevu oba označili období posledních tří desetiletí jako nesmírně významné pro změnu formy stravování. No, ve skutečnosti mi záleží na roce 1980, protože jde letos také o mé vlastní 30. výročí. A tak se během mého života stalo ve světě hodně věcí - a pro mě, jakožto člověka posedlého jídlem - se hodně věcí opravdu změnilo.
I've learned -- and the technology people here, which I'm totally not one of -- but apparently, it really takes 30 years for a lot of technologies to become really endemic to us, like the mouse and the Internet and Windows. You know, there's 30-year cycles. I think 2010 can be a really interesting year because it is the end of the 30-year cycle, and it's the birthday of the global food system. That's the first birthday I want to talk about. If we really think that this is something that's happened in the last 30 years, there's hope in that. It's the 30th anniversary of GMO crops and the Big Gulp, Chicken McNuggets, high-fructose corn syrup, the farm crisis in America and the change in how we've addressed agriculture internationally. So there's a lot of reasons to take this 30-year time period as sort of the creation of this new food system. I'm not the only one who's obsessed with this whole 30-year thing. The icons like Michael Pollan and Jamie Oliver in his TED Prize wish both addressed this last three-decade time period as incredibly relevant for food system change. Well, I really care about 1980 because it's also the 30th anniversary of me this year. And so in my lifetime, a lot of what's happened in the world -- and being a person obsessed with food -- a lot of this has really changed.
Takže mým druhým snem je, že si myslím, že se můžeme podívat na nadcházejících 30 let jako na dobu další změny našeho systému stravování. A víme, co se stalo v minulosti, takže pokud začneme teď a podíváme se na technologie a zlepšení systému stravování z dlouhodobého hlediska, mohli bychom být schopni systém stravování přetvořit. Tak, že až budu přednášet svůj další Talk a bude mi 60 let, budu moci říct, že jsme uspěli. Dnes tedy vyhlašuji začátek nové organizace, nebo nového fondu v rámci nadace FEED, která se jmenuje Projekt 30. A Projekt 30 se soustředí na tyto myšlenky dlouhodobého charakteru na změnu systému stravování. A myslím si, že ve spojení mezinárodních stoupenců, kteří řeší hlad, a domácích stoupenců, kteří mají na starost obezitu, bychom mohli hledat dlouhodobé řešení, které by zlepšilo systém stravování pro všechny.
So my second dream is that I think we can look to the next 30 years as a time to change the food system again. And we know what's happened in the past, so if we start now and we look at technologies and improvements to the food system long-term, we might be able to recreate the food system so when I give my next talk and I'm 60 years old, I'll be able to say that it's been a success. So I'm announcing today the start of a new organization, or a new fund within the FEED Foundation, called the 30 Project. And the 30 Project is really focused on these long-term ideas for food system change. And I think by aligning international advocates that are addressing hunger and domestic advocates that are addressing obesity, we might actually look for long-term solutions that will make the food system better for everyone.
Všichni máme tendenci si myslet, že tyto systémy jsou vcelku rozdílné. A lidé se hádají, jestli organické potraviny mohou nakrmit svět nebo ne. Pokud se ale podíváme na výhled na dalších 30ti let je víc naděje ve spolupráci. Doufám tedy ve spojení různých organizací, jako je například kampaň ONE a Slow Food, a i když se v tuto chvíli nezdá, že by toho měly moc společného, můžeme mluvit o dlouhodobých, holistických, systematických řešeních, která zlepší výživu pro všechny. Některé nápady, které jsem měla, byly například: v reálu děti v Jižním Bronxu potřebují jablka a mrkev, stejně tak jako děti v Botswaně. A jak k těm dětem dostaneme toto výživné jídlo?
We all tend to think that these systems are quite different and people argue whether or not organic can feed the world, but if we take a 30-year view, there's more hope in collaborative ideas. So I'm hoping that by connecting really disparate organizations like the ONE campaign and Slow Food, which don't seem right now to have much in common, we can talk about holistic, long-term, systemic solutions that will improve food for everyone. Some ideas I've had is like, look, the reality is -- kids in the South Bronx need apples and carrots and so do kids in Botswana. And how are we going to get those kids those nutritious foods?
Další věcí, která se stává nesmírně globální, je produkce masa a ryb. K pochopení jak produkovat proteiny způsobem, který je přijatelný pro životní prostředí i pro lidi bude nesmírně důležité, abychom se mohli postarat o věci jako je změna klimatu a využití petrochemických hnojiv. A toto jsou opravdu důležitá témata, která jsou dlouhodobá a důležitá jak pro lidi v Africe, kteří jsou drobní farmáři, tak pro lidi v Americe, kteří jsou farmáři a strávníci.
Another thing that's become incredibly global is production of meat and fish. Understanding how to produce protein in a way that's healthy for the environment and healthy for people will be incredibly important to address things like climate change and how we use petrochemical fertilizers. And, you know, these are really relevant topics that are long-term and important for both people in Africa who are small farmers and people in America who are farmers and eaters.
A rovněž si myslím, že bychom měli začít nově přemýšlet o zpracování potravin, abychom ve skutečnosti započítali negativní efekty jako petrochemikálie a odtok hnojiv do ceny pytlíku hranolků. Jestli by pak pytlík hranolků stál přirozeně víc než obyčejné jablko, nastal by snad čas pro jiné vnímání osobní zodpovědnosti co se týče výběru potravin, protože takové volby jsou ve skutečnosti volby namísto produktů za 75 centů vyrobených z kukuřice, sóji a pšenice.
And I also think that thinking about processed foods in a new way, where we actually price the negative externalities like petrochemicals and like fertilizer runoff into the price of a bag of chips -- Well, if that bag of chips then becomes inherently more expensive than an apple, then maybe it's time for a different sense of personal responsibility in food choice because the choices are actually choices instead of three-quarters of the products being made just from corn, soy and wheat.
30Project.org je spuštěn, a já jsem dala pro začátek dohromady spojenectví několika organizací. A v dalších pár měsících to bude růst. Ale já opravdu doufám, že budete všichni přemýšlet nad způsoby, jak byste se mohli dlouhodobě dívat na věci jako je systém stravování a změnit je.
The 30Project.org is launched and I've gathered a coalition of a few organizations to start. And it'll be growing over the next few months. But I really hope that you will all think of ways that you can look long-term at things like the food system and make change.
(Potlesk)
(Applause)