Dumejte čtyři měsíce nad otázkou jaká jsou vaše tří přání a v hlavě se vám začne vynořovat spousta nápadů. Myslím, že by si to měl zkusit každý. Představte si, že máte tři přání. A co s nimi uděláte? Toto je skvělý způsob, jak se dopátrat věcí, o kterých cítíte, že jsou důležité, jak se pořádně zamyslet nad světem okolo nás. A když už o tom přemýšlíme, může jedinec doopravdy něco udělat, nebo něco vymyslet, co by se mohlo ve světě ujmout a přinést opravdovou změnu? Inspirováno přírodou - to je dnešní téma. A mám pocit, že s tím jsem také začínal.
Walk around for four months with three wishes, and all the ideas will start to percolate up. I think everybody should do it -- think that you've got three wishes. And what would you do? It's actually a great exercise to really drill down to the things that you feel are important, and really reflect on the world around us. And thinking that, can an individual actually do something, or come up with something, that may actually get some traction out there and make a difference? Inspired by nature -- that's the theme here. And I think, quite frankly, that's where I started.
Zájem o krajinu je u mě umocněn i tím, že jsem Kanaďan. V Kanadě máme rozsáhlá severní teritoria. Žije tam velmi málo lidí a můj otec miloval otevřenou přírodu. Takže jsem měl příležitost to zažít na vlastní kůži. Nikdy jsem vlastně nechápal co to bylo, nebo jak mě to ovlivňovalo. Ale myslím si, že mi to říkalo, že my jsme jen cosi pomíjivého. A že ta příroda, kterou tam vidíte, ta netknutá pobřeží, ty netknuté lesy, které jsem viděl, doopravdy umožňují vnímat ten geologický čas, který plyne od pradávna, a který my prožíváme tak trochu jinak.
I became very interested in the landscape as a Canadian. We have this Great North. And there was a pretty small population, and my father was an avid outdoorsman. So I really had a chance to experience that. And I could never really understand exactly what it was, or how it was informing me. But what I think it was telling me is that we are this transient thing that's happening, and that the nature that you see out there -- the untouched shorelines, the untouched forest that I was able to see -- really bring in a sense of that geological time, that this has gone on for a long time, and we're experiencing it in a different way.
A to byl pro mě ten opěrný bod, který jsem potřeboval, abych mohl vytvořit to, co jsem vytvořil. A tak jsem šel ven a vyfotil tady ty trávy, které se na jaře derou ven podél silnice. Toto znovuzrození trávy. A pak jsem se vydal ven na několik let a snažil se fotografovat panenskou krajinu. Ale jako umělecký fotograf jsem jaksi cítil, že s tímto bych se neuchytil, že bych měl problém založit na tomto uměleckou kariéru. A mezitím mě pohlcoval žánr kalendářových obrázků nebo něco podobného a nemohl jsem z toho uniknout. A tak jsem začal přemýšlet, jak mohu znovuobjevit krajinu? Rozhodl jsem se znovuobjevit krajinu jako krajinu, kterou jsme přetvořili.
And that, to me, was a reference point that I think I needed to have to be able to make the work that I did. And I did go out, and I did this picture of grasses coming through in the spring, along a roadside. This rebirth of grass. And then I went out for years trying to photograph the pristine landscape. But as a fine-art photographer I somehow felt that it wouldn't catch on out there, that there would be a problem with trying to make this as a fine-art career. And I kept being sucked into this genre of the calendar picture, or something of that nature, and I couldn't get away from it. So I started to think of, how can I rethink the landscape? I decided to rethink the landscape as the landscape that we've transformed.
Jednou, když jsem zabloudil v Pensylvánii, jsem měl tak trochu zjevení a zatočil jsem doleva ve snaze dostat se zpátky na dálnici. A skončil jsem v městečku zvaném Frackville. Vylezl jsem z auta, postavil se a bylo to město uhelných dolů. Rozhlédl jsem se po okolí a naskytl se mi pohled na jednu z nejvíce surrealistických krajin, jaké jsem kdy viděl. Zcela přeměněná člověkem. A to mě přimělo vydat se na cestu a prohlédnout si doly jako byl tento, prohlédnout si největší průmyslové zásahy do krajiny, jaké jsem mohl najít. A to se stalo pilířem mé práce. A taktéž se to proměnilo v ono téma, o kterém jsem cítil, že se ho mohu držet, aniž bych musel znovuobjevovat sám sebe. Téma, které je dostatečně velké, aby se mohlo stát celoživotní prací, do kterého bych se mohl pořádně zakousnout a hledat a zjišťovat, kde se tyto průmyslové objekty nacházejí.
I had a bit of an epiphany being lost in Pennsylvania, and I took a left turn trying to get back to the highway. And I ended up in a town called Frackville. I got out of the car, and I stood up, and it was a coal-mining town. I did a 360 turnaround, and that became one of the most surreal landscapes I've ever seen. Totally transformed by man. And that got me to go out and look at mines like this, and go out and look at the largest industrial incursions in the landscape that I could find. And that became the baseline of what I was doing. And it also became the theme that I felt that I could hold onto, and not have to re-invent myself -- that this theme was large enough to become a life's work, to become something that I could sink my teeth into and just research and find out where these industries are.
A myslím, že jednou z věcí, které jsem chtěl zmínit v mém poděkování, které jsem nějak přeskočil, bylo poděkovat všem podnikům, které mi umožnily přístup. Protože skoro každá z těchto fotografií znamenala vyjednávání o přístupu do objektu, aby bylo možné ji pořídit. A nebýt těchto lidí, kteří mě pustili dovnitř, lidí ve vedení těchto podniků, nikdy by se mi nepodařilo vytvořit toto dílo. Takže z tohoto úhlu pohledu nemám nic proti podnikům. Sám vlastním jednu společnost. Pracuji s nimi a mám pocit, že je potřebujeme a že jsou důležití. Ale na druhé straně jsem také pro udržitelnost.
And I think one of the things I also wanted to say in my thanks, which I kind of missed, was to thank all the corporations who helped me get in. Because it took negotiation for almost every one of these photographs -- to get into that place to make those photographs, and if it wasn't for those people letting me in at the heads of those corporations, I would have never made this body of work. So in that respect, to me, I'm not against the corporation. I own a corporation. I work with them, and I feel that we all need them and they're important. But I am also for sustainability.
Takže mě tato záležitost táhne na obě strany. A já zde nikoho neobviňuji z toho, co se tu děje, ale je to pozvolný vývoj. Tak začínám přemýšlet... Žijeme stále ve všech těch historický dobách: době kamenné, době železné a době bronzové. A tyto fáze lidského vývoje jsou tu pořád s námi. Pouze jsme se od nich naprosto oddělili. Jsou něčím, co nevidíme. A to nahání strach. Protože když se začneme dívat na společný hlad po našem životním stylu, a na to, co děláme krajině... To je pro mě moment vystřízlivění, vyzývající k zamyšlení.
So there's this thing that is pulling me in both directions. And I'm not making an indictment towards what's happening here, but it is a slow progression. So I started thinking, well, we live in all these ages of man: the Stone Age, and the Iron Age, and the Copper Age. And these ages of man are still at work today. But we've become totally disconnected from them. There's something that we're not seeing there. And it's a scary thing as well. Because when we start looking at the collective appetite for our lifestyles, and what we're doing to that landscape -- that, to me, is something that is a very sobering moment for me to contemplate.
A doufám, že skrze mé fotografie budu schopen zapojit své obecenstvo a přiblížit se mu, a nebýt okamžitě odmítnut pro obrazy, které ukazuji. Aby neřekli: „Ó můj Bože, co to je?“. Aby to brali jako výzvu. Aby řekli: „Hm, tohle je v jistém smyslu krásné. Ale v jiném smyslu je to odstrašující. To by se mi nemělo líbit.“ Jako zakázané potěšení. A je to právě to zakázané potěšení, které, myslím, má velkou odezvu a které přiměje lidi dívat se na tyto věci, a přiměje je do nich vstoupit. A něco obdobného pociťuji i já sám. Sám jsem sváděn k tomu, abych měl příjemný život. Chci dům a chci auto. Ale tato touha má své následky. Jak je možné mít tuto touhu a zároveň odpor? Je to i v mém vlastním svědomí a zde ve své práci se snažím vytvořit podobné dvojí pocity.
And through my photographs, I'm hoping to be able to engage the audiences of my work, and to come up to it and not immediately be rejected by the image. Not to say, "Oh my God, what is it?" but to be challenged by it -- to say, "Wow, this is beautiful," on one level, but on the other level, "This is scary. I shouldn't be enjoying it." Like a forbidden pleasure. And it's that forbidden pleasure that I think is what resonates out there, and it gets people to look at these things, and it gets people to enter it. And it also, in a way, defines kind of what I feel, too -- that I'm drawn to have a good life. I want a house, and I want a car. But there's this consequence out there. And how do I begin to have that attraction, repulsion? It's even in my own conscience I'm having it, and here in my work, I'm trying to build that same toggle.
Tyto věci, které jsem fotografoval, tento stoh pneumatik obsahoval 45 milionů pneumatik. To byl ten největší. Byl ode mě asi jen hodinu a půl cesty. Vznítil se asi před čtyřmi lety. Je to poblíž Westley v Kalifornii, v blízkosti Modesto. A já se rozhodl začít se zaměřovat na něco, co pro mě mělo... ...pokud předešlá práce nahlížení na krajinu v sobě nesla náznak nářku nad tím, co provádíme přírodě, v práci týkající se recyklace, kterou zde můžete vidět, začala naznačovat směr. Pro mě to představovalo naši spásu. V mých pracích o recyklaci hledám činnost - lidskou činnost, která je udržitelná. Pokud budeme vracet věci skrze průmyslový a městský život zpět do systému, pokud tohle budeme dělat, tak můžeme pokračovat. Jistě, jak poslouchám tady na konferenci, na obzoru je mnoho věcí. Design napodobující přírodu [bio-mimicry], a spousta dalších věcí, které přícházejí... nanotechnologie, která nás může zbavit nutnosti jít do přírody a trhat ji na kusy. A my se všichni na tyto věci těšíme.
These things that I photographed -- this tire pile here had 45 million tires in it. It was the largest one. It was only about an hour-and-a-half away from me, and it caught fire about four years ago. It's around Westley, California, around Modesto. And I decided to start looking at something that, to me, had -- if the earlier work of looking at the landscape had a sense of lament to what we were doing to nature, in the recycling work that you're seeing here was starting to point to a direction. To me, it was our redemption. That in the recycling work that I was doing, I'm looking for a practice, a human activity that is sustainable. That if we keep putting things, through industrial and urban existence, back into the system -- if we keep doing that -- we can continue on. Of course, listening at the conference, there's many, many things that are coming. Bio-mimicry, and there's many other things that are coming on stream -- nanotechnology that may also prevent us from having to go into that landscape and tear it apart. And we all look forward to those things.
Ale prozatím, tyto věci nabývají na rozměrech. Tyto věci se stále dějí. Na co se nyní díváte... Vydal jsem se do Bangladéše, začal jsem se vydávat mimo Severní Ameriku. Začal jsem se dívat na náš svět globálně. A toto se vynořilo, tyto obrázky Bangladéše, z radiového vysílání, které jsem poslouchal. Mluvili o Exxon Valdez, a o tom, že bude přebytek ropných tankerů kvůli pojišťovnám a že tyto tankery musí být rozebrány, a že v roce 2004 bude nejvíce demontáží. Pomyslel jsem si: „Můj Bože, to by bylo něco!“ Vidět největší lodě světa, jak jsou rozebírány ručně, doslova, v zemích třetího světa. Takže jsem původně zamířil do Indie. Ale v Indii mi byl zamezen přístup kvůli probíhajícím aktivitám Greenpeace a tak jsem se nakonec dostal do Bangladéše. A uviděl poprvé v životě třetí svět, jeho stránku, kterou jsem před tím nepovažoval za možnou. 130 milionů lidí žijících na ploše velikosti Wiskonsinu, hlava na hlavě, silné znečištění a pracovní podmínky byly otřesné.
But in the meantime, these things are scaling up. These things are continuing to happen. What you're looking at here -- I went to Bangladesh, so I started to move away from North America; I started to look at our world globally. These images of Bangladesh came out of a radio program I was listening to. They were talking about Exxon Valdez, and that there was going to be a glut of oil tankers because of the insurance industries. And that those oil tankers needed to be decommissioned, and 2004 was going to be the pinnacle. And I thought, "My God, wouldn't that be something?" To see the largest vessels of man being deconstructed by hand, literally, in third-world countries. So originally I was going to go to India. And I was shut out of India because of a Greenpeace situation there, and then I was able to get into Bangladesh, and saw for the first time a third world, a view of it, that I had never actually thought was possible. 130 million people living in an area the size of Wisconsin -- people everywhere -- the pollution was intense, and the working conditions were horrible.
Tady se díváte na ropná pole v Kalifornii, některá z největších polí. A opět, přišel jsem na myšlenku... ...to bylo další osvícení... že celý svět, ve kterém žiju, byl vytvořen jako důsledek snadného přístupu k ropě. A to pro mě bylo opět něčím, na čem jsem začal stavět a stavěl jsem nadále. Tohle je tedy série, kterou budu mít doufám hotovou tak za dva, tři roky pod názvem „Ropná párty“. Protože si myslím, že všechno, čím se zabýváme, naše oblečení, naše auta, naše silnice a vůbec všechno je přímým důsledkem. Přejdu k několika obrázkům Číny. A skrze Čínu... Začal jsem ji fotografovat před čtyřmi lety a Čína je z mého pohledu skutečně otázkou udržitelnosti.
Here you're looking at some oil fields in California, some of the biggest oil fields. And again, I started to think that -- there was another epiphany -- that the whole world I was living in was a result of having plentiful oil. And that, to me, was again something that I started building on, and I continued to build on. So this is a series I'm hoping to have ready in about two or three years, under the heading of "The Oil Party." Because I think everything that we're involved in -- our clothing, our cars, our roads, and everything -- are directly a result. I'm going to move to some pictures of China. And for me China -- I started photographing it four years ago, and China truly is a question of sustainability in my mind,
Mimochodem Čína velmi ovlivňuje průmyslové obory, kolem kterých jsem vyrůstal. Protože jsem z dělnického města, města automobilky GM, a můj otec pracoval v GM. Takže jsem znal tento druh průmyslu. A to taktéž ovlivnilo moji práci. Ale víte, vidět Čínu a ten rozsah v jakém se vyvíjí, to je něco! To, co právě vidíte je přehrada Tři soutěsky, největší přehrada, o 50%, jakou se kdy člověk pokusil postavit. Většina inženýrů z celého světa tento projekt opustila s tím, že „to je prostě příliš velké“. Ve skutečnosti, když se nakonec před rokem a půl naplnila vodou, byli schopni naměřit výkyv v rotaci Země. Naplnit ji trvalo patnáct dní. To vytvořilo vodní nádrž 600 kilometrů dlouhou, jednu z největších nádrží v dějinách. A navíc, jedním z největších projektů s tím souvisejících, byl přesun 13 velkoměst nad hladinu budoucí nádrže a srovnání všech budov se zemí, aby nepřekážely lodím.
not to mention that China, as well, has a great effect on the industries that I grew up around. I came out of a blue-collar town, a GM town, and my father worked at GM, so I was very familiar with that kind of industry and that also informed my work. But you know, to see China and the scale at which it's evolving, is quite something. So what you see here is the Three Gorges Dam, and this is the largest dam by 50 percent ever attempted by man. Most of the engineers around the world left the project because they said, "It's just too big." In fact, when it did actually fill with water a year and a half ago, they were able to measure a wobble within the earth as it was spinning. It took fifteen days to fill it. So this created a reservoir 600 kilometers long, one of the largest reservoirs ever created. And what was also one of the bigger projects around that was moving 13 full-size cities up out of the reservoir, and flattening all the buildings so they could make way for the ships.
Takto to vypadal předtím a poté. Tak toto bylo předtím. A toto je tak o 10 týdnů později, rozebráno ručně. Myslím, že na 11 budov použili dynamit, zbytek bourali ručně. Takto to vypadalo 10 týdnů poté. A to vám dává představu. A to byli ti stejní lidé, kteří v těch domech žili. Ti stejní lidé je rozbírali a pracovali a byli placeni od cihly, aby ta města zdemolovali. A toto jsou některé obrázky odtamtud. K přehradě Tří soutěsek jsem se vydal postupně třikrát a sledoval tu rozsáhlou proměnu krajiny. Vypadá to jako vybombardovaná krajina, ale není. Co to tedy je? Toto je krajina, která je úmyslně vytvořená. Toto je hlad po energii a oni jsou ochotni podstoupit tuto masivní transformaci, v tomto rozsahu, aby tu energii získali.
This is a "before and after." So that was before. And this is like 10 weeks later, demolished by hand. I think 11 of the buildings they used dynamite, everything else was by hand. That was 10 weeks later. And this gives you an idea. And it was all the people who lived in those homes, were the ones that were actually taking it apart and working, and getting paid per brick to take their cities apart. And these are some of the images from that. So I spent about three trips to the Three Gorges Dam, looking at that massive transformation of a landscape. And it looks like a bombed-out landscape, but it isn't. What it is, it's a landscape that is an intentional one. This is a need for power, and they're willing to go through this massive transformation, on this scale, to get that power.
A ve skutečnosti je to úleva pro to, co se děje v Číně, protože myslím, že právě teď se zvažuje výstavba 27 jaderných elektráren. Za posledních 20 let nebyla v Severní Americe postavena žádná kvůli všeobecné neochotě připustit výstavbu jaderné elektrárny ve svém okolí. Ale v Číně říkají: „Ne, my jich spustíme 27 v následujících 10 letech.“ A pece na spalování uhlí pro hydroelektrickou energii nakupují doslova týdně. Takže právě uhlí je asi ten největší problém. A jednou z dalších věcí, které se staly ve Třech soutěskách je, že spousta zemědělské půdy, kterou vidíte tam nalevo, byla ztracena. Část nejúrodnější zemědělské půdy v tom byla ztracena. V jednu chvíli, dva miliony lidí byly přemístěny, v závislosti, na kterou statistiku se díváte. A toto je to, co stavěli.
And again, it's actually a relief for what's going on in China because I think on the table right now, there's 27 nuclear power stations to be built. There hasn't been one built in North America for 20 years because of the "NIMBY" problem -- "Not In My BackYard." But in China they're saying, "No, we're putting in 27 in the next 10 years." And coal-burning furnaces are going in there for hydroelectric power literally weekly. So coal itself is probably one of the largest problems. And one of the other things that happened in the Three Gorges -- a lot of the agricultural land that you see there on the left was also lost; some of the most fertile agricultural land was lost in that. And 1.2 to 2 million people were relocated, depending on whose statistics you're looking at. And this is what they were building.
Toto je Wushan, jedno z největších měst, která byla přemístěna. Toto je hlavní budova vedení města, jejich radnice. A opět, znovu vystavění města od základů. Přišlo mi smutné vidět, že nepochytili mnoho z toho, co my tady už víme o městském plánování. Nebyly tam žádné parky, žádná zelená prostranství. Život hlava na hlavě na úbočí toho kopce. A přitom měli příležitost znovu vybudovat ta města od základů, ale, nějakým způsobem, jsme s nimi nesdíleli své poznatky.
This is Wushan, one of the largest cities that was relocated. This is the town hall for the city. And again, the rebuilding of the city -- to me, it was sad to see that they didn't really grab a lot of, I guess, what we know here, in terms of urban planning. There were no parks; there were no green spaces. Very high-density living on the side of a hill. And here they had a chance to rebuild cities from the bottom up, but somehow were not connecting with them.
Tady je nápis, který v překladu říká: „Dodržuj zákon o kontrole porodnosti. Buduj naši vědu. Civilizovaná a pokročilá myšlenka o manželství a plození dětí.“ Tak tady, když se podíváte na tento plakát, naleznete na něm všechna pozlátka Západní kultury. Vidíte smokingy, kytice. Ale co je pro mě opravdu strach nahánějící na tomto obrázku a na tom billboardu, je ta rafinerie na pozadí. Je to jako koláž věcí, které my máme a je to přejímání našeho způsobu života, tečka. A opět, když si začnete všímat tohoto nadšeného přejímání, a když si začnete všímat, jak se jejich venkovský životní styl s velmi, velmi malým dopadem na životní prostředí mění v městský životní styl s mnohem větším dopadem, působí to jako studená sprcha.
Here is a sign that, translated, says, "Obey the birth control law. Build our science, civilized and advanced idea of marriage and giving birth." So here, if you look at this poster, it has all the trappings of Western culture. You're seeing the tuxedos, the bouquets. But what's really, to me, frightening about the picture and about this billboard is the refinery in the background. So it's like marrying up all the things that we have and it's an adaptation of our way of life, full stop. And again, when you start seeing that kind of embrace, and you start looking at them leading their rural lifestyle with a very, very small footprint and moving into an urban lifestyle with a much higher footprint, it starts to become very sobering.
Tohle je záběr jednoho z největších náměstí v Guangdong. Toto je místo, kam přijíždí spousta dělníků migrujících z venkova. Asi 130 milionů lidí takto nepřetržitě migruje ve snaze dostat se do městských center. A v následujících 10 až 15 letech se očekává dalších 400 až 500 milionů migrantů do městských center jako je Šanghaj a výrobních center. Výrobci jsou... domácí jsou většinou... Domácí továrnu poznáte podle toho, že všichni nosí uniformy ve stejné barvě. Tak toto je továrna s růžovými uniformami. Je to továrna na boty. A oni mají ubytovny pro své dělníky. Přivezou je z venkova a umístí je do ubytoven.
This is a shot in one of the biggest squares in Guangdong -- and this is where a lot of migrant workers are coming in from the country. And there's about 130 million people in migration trying to get into urban centers at all times, and in the next 10 to 15 years, are expecting another 400 to 500 million people to migrate into the urban centers like Shanghai and the manufacturing centers. The manufacturers are -- the domestics are usually -- you can tell a domestic factory by the fact that they all use the same color uniforms. So this is a pink uniform at this factory. It's a shoe factory. And they have dorms for the workers. So they bring them in from the country and put them up in the dorms.
Toto je jedna z největších továren na boty, Yuyuanská továrna na boty poblíž Shenzhenu. Zaměstnává přibližně 90.000 dělníků vyrábějících boty. Toto je výměna směny, jedna ze tří. Při každé výměně... ...v tom jednom městě jsou dvě továrny této velikosti. Tato má 45.000 lidí. Takže každý oběd, jich asi 12.000 přichází na oběd. Posadí se, mají asi 20 minut než přijde další skupina. Je to neuvěřitelná pracovní síla, která se tam vytváří. Šanghaj. Sleduji městskou obnovu v Šanghaji a toto je oblast, která bude celá srovnána se zemí a proměněna na mrakodrapy v následujících pěti letech.
This is one of the biggest shoe factories, the Yuyuan shoe factory near Shenzhen. It has 90,000 employees making shoes. This is a shift change, one of three. There's two factories of this scale in the same town. This is one with 45,000, so every lunch, there's about 12,000 coming through for lunch. They sit down; they have about 20 minutes. The next round comes in. It's an incredible workforce that's building there. Shanghai -- I'm looking at the urban renewal in Shanghai, and this is a whole area that will be flattened and turned into skyscrapers in the next five years.
Co se taktéž děje v Šanghaji... ...Čína se mění, protože tohle by se například ještě před pěti lety nemohlo stát. Tohle odmítnutí nabídky výkupu. Těmto lidem se říká „dengzahoos“. Jsou jako připínáčky - připnuti k půdě. Nepohnou se. Nevyjednávají. Nedostávají dost dobrou nabídku, a tak se nehodlají pohnout. A tak protahují jednání, dokud se nedohodnou. Ve skutečnosti jsou poměrně úspěšní ve vyjednávání lepších podmínek prodeje, protože většina z nich zprvu dostává mizerné nabídky. Jsou vystrčeni z domu během dvou hodin, společenství, která tam sídlila doslova stovky let, nebo možná tisíce let, jsou rozdrobena a rozprostřena po příměstských částech mimo Šanghaj. Ale toto jsou celé skupiny lidí stavějící se na odpor v této rekonstrukci Šanghaje. Pravděpodobně největší projekt obnovy města, myslím, o který se na této planetě kdy kdo pokusil.
What's also happening in Shanghai is -- China is changing because this wouldn't have happened five years ago, for instance. This is a holdout. They're called dengzahoos -- they're like pin tacks to the ground. They won't move. They're not negotiating. They're not getting enough, so they're not going to move. And so they're holding off until they get a deal with them. And they've been actually quite successful in getting better deals because most of them are getting a raw deal. They're being put out about two hours -- the communities that have been around for literally hundreds of years, or maybe even thousands of years, are being broken up and spread across in the suburban areas outside of Shanghai. But these are a whole series of guys holding out in this reconstruction of Shanghai. Probably the largest urban-renewal project, I think, ever attempted on the planet.
A pak to přejímání věcí, kterými to nahrazují... ...opět, jedno z mých přání, a nakonec jsem se tam nikdy nedostal, bylo nějak jim říci, že existují lepší řešení, jak postavit dům. To míchání stylů a věcí, to bylo něco. A tyto nazývají vilami. A asi právě teď se do nich stěhují. Lešení ještě pořád stojí. A toto je oblast e-odpadu [elektronického odpadu] a když se podíváte na popředí této fotografie, uvidíte ten průmysl, jejich průmysl. Všichni recyklují. A toto průmyslové odvětví roste okolo této nové výstavby.
And then the embrace of the things that they're replacing it with -- again, one of my wishes, and I never ended up going there, was to somehow tell them that there were better ways to build a house. The kinds of collisions of styles and things were quite something, and these are called the villas. And also, like right now, they're just moving. The scaffolding is still on, and this is an e-waste area, and if you looked in the foreground on the big print, you'd see that the industry -- their industry -- they're all recycling. So the industry's already growing around these new developments.
Toto je pěti úrovňový most v Šanghaji. Šanghaj je velmi pozoruhodné město. Prožívá explozi v takovém rozměru, v jakém ji, myslím, žádné jiné město nezažilo. Ve skutečnosti ani Shenzhen, průmyslová a ekonomická zóna, jedna z prvních, před patnácti lety měla pouze asi 100.000 obyvatel a dnes se chlubí asi 10 až 11 miliony. To vám dává představu o rozsahu migrace a její rychlosti. Toto jsou pouze taxíky vyráběné Volkswagenem. Je jich tam asi 9.000 a jsou vyráběny pro většinu velkých měst, Peking a Šanghaj, Shenzhen. A toto není ani celý domácí automobilový trh, toto jsou jen taxíky. A něco, co bychom zde asi považovali za příměstskou výstavbu, podobná věc, akorát to jsou všechno výškové budovy. Postaví jich tak 20 až 40 najednou a jsou stavěny stejným způsobem, jako bychom tady stavěli rodinné domky v nějaké oblasti.
This is a five-level bridge in Shanghai. Shanghai was a very intriguing city -- it's exploding on a level that I don't think any city has experienced. In fact, even Shenzhen, the economic zone -- one of the first ones -- 15 years ago was about 100,000 people, and today it boasts about 10 to 11 million. So that gives you an idea of the kinds of migrations and the speed with which -- this is just the taxis being built by Volkswagen. There's 9,000 of them here, and they're being built for most of the big cities, Beijing and Shanghai, Shenzhen. And this isn't even the domestic car market; this is the taxi market. And what we would see here as a suburban development -- a similar thing, but they're all high-rises. So they'll put 20 or 40 up at a time, and they just go up in the same way as a single-family dwelling would go up here in an area.
A ta hustota je docela neuvěřitelná. A jedna z věcí, na kterou jsem chtěl na tomto obrázku upozornit je, že když jsem uviděl tento typ budov, byl jsem šokován zjištěním, že nepoužívají ústřední klimatizační systém. Každé okno má svoji klimatizační jednotku. A předpokládám, že tu jsou lidé mezi námi, kteří asi vědí více než já o energetických úsporách, ale nedokážu si představit, že když má každý byt svoji vlastní klimatizaci, že je to příliš hospodárný způsob, jak chladit budovu tohoto rozměru. A když se na toto začnete dívat a pak začnete násobit na úroveň města velikosti Šanghaje, to je doslova les mrakodrapů. Je až dech beroucí, jakou rychlostí se toto město mění. A v popředí této fotografie vidíte jednu z posledních oblastí, která odolává. Nyní už je to všechno vybourané. Tato byla pořízena asi před osmi měsíci a nyní se v této centrální oblasti stavějí výškové budovy. Takže mrakodrap je v Šanghaji postaven doslova přes noc.
And the density is quite incredible. And one of the things in this picture that I wanted to point out is that when I saw these kinds of buildings, I was shocked to see that they're not using a central air-conditioning system; every window has an air conditioner in it. And I'm sure there are people here who probably know better than I do about efficiencies, but I can't imagine that every apartment having its own air conditioner is a very efficient way to cool a building on this scale. And when you start looking at that, and then you start factoring up into a city the size of Shanghai, it's literally a forest of skyscrapers. It's breathtaking, in terms of the speed at which this city is transforming. And you can see in the foreground of this picture, it's still one of the last areas that was being held up. Right now that's all cleared out -- this was done about eight months ago -- and high-rises are now going up into that central spot. So a skyscraper is built, literally, overnight in Shanghai.
Naposled jsem se vydal do Číny zachytit některé z největších průmyslových objektů. A toto je Baosteel [železárna], hned na kraji Šanghaje. Toto je zásoba uhlí pro onu železárnu -- 18 kilometrů čtverečných. Je to neuvěřitelně rozsáhlý průmyslový objekt. Myslím, 15.000 dělníků, pět věží a šestá se tady staví. Stavějí obrovské vysoké pece ve snaze vyrovnat se s Čínskou poptávkou po oceli. Toto jsou tři vysoké pece viditelné na tomto snímku. A opět, když se díváte na ty snímky, vidíte ten trvalý opar. Toto video vám ukáže montéra ve skutečné rychlosti. To je elektrický vypínač. 10 hodin denně touto rychlostí. Myslím, že jednou z věcí, které vidíme v Číně je, že používají spoustu nejnovějších výrobních technologií.
Most recently I went in, and I started looking at some of the biggest industries in China. And this is Baosteel, right outside of Shanghai. This is the coal supply for the steel factory -- 18 square kilometers. It's an incredibly massive operation, I think 15,000 workers, five cupolas, and the sixth one's coming in here. So they're building very large blast furnaces to try to deal with the demand for steel in China. So this is three of the visible blast furnaces within that shot. And again, looking at these images, there's this constant, like, haze that you're seeing. This is going to show you, real time, an assembler. It's a circuit breaker. 10 hours a day at this speed. I think one of the issues that we here are facing with China, is that they're using a lot of the latest production technology.
Na této fotce, 400 lidí pracovalo v té hale. A já jsem požádal vedoucího, aby mi ukázal pět svých nejrychlejších montérů, a pak jsem šel a díval se na každého z nich asi 15 nebo 20 minut, a vybral si tuto ženu. Byla prostě bleskově rychlá, způsob, jakým pracovala byl až neuvěřitelný. A to je právě ten trik, který právě teď používají, a se kterým vyhrávají. Používají všechny nejnovější technologie a protlačovací stroje a všechny ty komponenty integrují. A konečná montáž je to místo, kde do hry vstupují dělníci z venkova dychtící po práci. Oni chtějí pracovat. Mají dlouhý seznam lidí nedočkavě čekajících na práci. Tyto podmínky tam budou přetrvávat dalších 10 až 15 let, pokud si uvědomí, co chtějí, což je, však víte, dalších 400 až 500 milionů lidí migrujících do měst.
In that one, there were 400 people that worked on the floor. And I asked the manager to point out five of your fastest producers, and then I went and looked at each one of them for about 15 or 20 minutes, and picked this one woman. And it was just lightning fast; the way she was working was almost unbelievable. But that is the trick that they've got right now, that they're winning with, is that they're using all the latest technologies and extrusion machines, and bringing all the components into play, but the assembly is where they're actually bringing in -- the country workers are very willing to work. They want to work. There's a massive backlog of people wanting their jobs. That condition's going to be there for the next 10 to 15 years if they realize what they want, which is, you know, 400 to 500 million more people coming into the cities.
V tomto případě, toto je ta montážní linka, kterou jste viděli, a toto je její záběr. Musel jsem použít velmi malou clonu, abych zachytil tu hloubku pole. Pro tento záběr jsem potřeboval, aby se 10 sekund nehýbali. Dělal jsem to asi na pětkrát, protože oni prostě pořád jeli. Zpomalit je bylo doslova nemožné. Byli prostě nastartováni dělat tyto věci celý den, až jejich manažer musel přísným hlasem zakřičet: „Pozor, všichni zastavit!“ A nedopadlo to špatně, ale oni jsou prostě hnáni vyrábět tyto věci neuvěřitelnou rychlostí.
In this particular case -- this is the assembly line that you saw; this is a shot of it. I had to use a very small aperture to get the depth of field. I had to have them freeze for 10 seconds to get this shot. It took me five fake tries because they were just going. To slow them down was literally impossible. They were just wound up doing these things all day long, until the manager had to, with a stern voice, say, "Okay, everybody freeze." It wasn't too bad, but they're driven to produce these things at an incredible rate.
Toto je textilka vyrábějící syntetické hedvábí, vedlejší produkt z ropy. A to, co zde vidíte, je opět jedna z technologicky nejlépe vybavených textilek. Mají tam asi 500 těchto strojů, každý v hodnotě kolem 200.000 dolarů. Takže máte asi 12 lidí, kteří tu pracují, a ti pouze dohlížejí na provoz, pouze procházejí mezi řadami. Ty stroje všechny běží, naprosto neuvěřitelné vidět tu rozsáhlou průmyslovou kapacitu. A já jsem se začal dostávat dále a dále do těch továren. A toto je dvojdílný záběr. Musel jsem hodně párovat, abych zachytil rozměr těchto míst. Toto je linka, kde získávají vlákna, a spřádají je dohromady, než je pošlou do textilek.
This is a textile mill doing synthetic silk, an oil byproduct. And what you're seeing here is, again, one of the most state-of-the-art textile mills. There are 500 of these machines; they're worth about 200,000 dollars each. So you have about 12 people running this, and they're just inspecting it -- and they're just walking the lines. The machines are all running, absolutely incredible to see what the scale of industries are. And I started getting in further and further into the factories. And that's a diptych. I do a lot of pairings to try and get the sense of scale in these places. This is a line where they get the threads and they wind the threads together, pre-going into the textile mills.
Tady je něco mnohem náročnějšího na manuální práci, což je výroba bot. V této hale je asi 1.500 dělníků. Celý podnik má asi 10.000 zaměstnanců a vyrábějí boty pro domácí trh. Bylo nesmírně obtížné dostat se do nadnárodních společností, protože jsem musel mít povolení od společností jako jsou Nike a Adidas a ta se získávají velice obtížně. A oni mě nechtějí pustit dovnitř. Ale s domácími podniky to bylo mnohem snazší. Toto vám umožňuje opět pochopit, kde opravdu začal celý přesun pracovních míst a výroby bot do Číny. Nike byli jedni z prvních. A doopravdy, to vyžaduje tolik manuální práce, že dávalo velký smysl vydat se na tento pracovní trh.
Here's something that's far more labor-intensive, which is the making of shoes. This floor has about 1,500 workers on this floor. The company itself had about 10,000 employees, and they're doing domestic shoes. It was very hard to get into the international companies because I had to get permission from companies like Nike and Adidas, and that's very hard to get. And they don't want to let me in. But the domestic was much easier to do. It just gives you a sense of, again -- and that's where, really, the whole migration of jobs started going over to China and making the shoes. Nike was one of the early ones. It was such a high labor component to it that it made a lot of sense to go after that labor market.
Toto je špičkový mobilní telefon značky Bird, jednoho z největších výrobců mobilů v Číně. Myslím, že nové podniky na výrobu mobilních telefonů vznikají doslova každý týden. Mají explozivní růst trhu mobilních telefonů. Toto je textilka, kde vyrábějí košile. Youngor, největší továrna na košile a oděvy v Číně. A tento další záběr zachycuje jednu jídelnu. Vše je velmi úsporné. Zatímco jsem připravoval tento záběr, lidé se v průměru zdrželi na oběd 8 až 10 minut. Toto byla jedna z největších továren, kterou jsem kdy viděl. Dělají tady kávovary. Největší výrobce kávovarů a největší výrobce žehliček. Vyrobí jich ve světě 20 milionů. Je tam 21.000 zaměstnanců. Tahle jedna továrna, a oni jich mají několik, je dlouhá půl kilometru. Toto jsou čerstvé záběry, vrátil jsem se s nimi asi před měsícem, takže jste první první, kdo je vidí, tyto nové záběry továrny, které jsem pořídil.
This is a high-tech mobile phone: Bird mobile phone, one of the largest mobile makers in China. I think mobile phone companies are popping up, literally, on a weekly basis, and they have an explosive growth in mobile phones. This is a textile where they're doing shirts -- Youngor, the biggest shirt factory and clothing factory in China. And this next shot here is one of the lunchrooms. Everything is very efficient. While setting up this shot, people on average would spend eight to 10 minutes having a lunch. This was one of the biggest factories I've ever seen. They make coffeemakers here, the biggest coffeemaker and the biggest iron makers -- they make 20 million of them in the world. There's 21,000 employees. This one factory -- and they had several of them -- is half a kilometer long. These are just recently shot -- I just came back about a month ago, so you're the first ones to be seeing these, these new factory pictures I've taken.
Trvalo mi to téměř rok získat přístup na tato místa. Dalším aspektem toho, co se děje v Číně je naléhavá potřeba materiálů. Proto mnoho z recyklovaných materiálů, které zde sesbíráme, jsou recyklovány a přepravovány loděmi do Číny. Toto je lisovaný kovový šrot. Toto jsou elektrické spotřebiče, kde získávají měď a kvalitní ocel z elektrických motorů a recyklují je. Tady je jasná spojitost s Kalifornií a Sillicon Valley. A toto se stane s většinou počítačů. 50 procent počítačů na světě končí v Číně na recyklaci.
So it's taken me almost a year to gain access into these places. The other aspect of what's happening in China is that there's a real need for materials there. So a lot of the recycled materials that are collected here are being recycled and taken to China by ships. That's cubed metal. This is armatures, electrical armatures, where they're getting the copper and the high-end steel from electrical motors out, and recycling them. This is certainly connected to California and Silicon Valley. But this is what happens to most of the computers. Fifty percent of the world's computers end up in China to be recycled.
Říkají tam tomu e-odpad [elektronický odpad]. A je to tak trochu problém. Ten způsob, jakým recyklují základní desky je, že používají uhelné brikety, které se používají po celé Číně, ale oni s nimi nahřívají ty desky a kleštěmi z nich vytahují všechny součástky. Snaží se z těch součástek dostat všechny hodnotné kovy. Ale ten jedovatý zápach, když přijíždíte do města, které se zabývá tímto pálením desek, ten cítíte již ze vzdálenosti dobrých 5-10 kilometrů před městem. A tady je další dílna. Jsou to všechno domácí živnosti, takže to nejsou žádné velká místa. Všechno to dělají na zápraží, na dvorcích, dokonce ty desky pálí i doma.
It's referred to as "e-waste" there. And it is a bit of a problem. The way they recycle the boards is that they actually use the coal briquettes, which are used all through China, but they heat up the boards, and with pairs of pliers they pull off all the components. They're trying to get all the valued metals out of those components. But the toxic smells -- when you come into a town that's actually doing this kind of burning of the boards, you can smell it a good five or 10 kilometers before you get there. Here's another operation. It's all cottage industries, so it's not big places -- it's all in people's front porches, in their backyards, even in their homes they're burning boards,
Když hrozí, že by je někdo mohl kontrolovat, protože tato činnost je v Číně považováno za nelegální, ale oni importu toho materiálu k recyklaci nedokážou zabránit. Tento portrét... já nejsem zrovna známý portréty, ale tomuto jsem nedokázal odolat, neboť ona zažila Maa, zažila Velký skok vpřed a Kulturní revoluci a teď sedí na zápraží s tím e-odpadem vedle sebe. To je něco. Toto je silnice obsypaná počítačovými deskami v jednom z největších měst, kde je recyklují. Tak to byly fotografie, které jsem vám chtěl ukázat.
if there's a concern for somebody coming by -- because it is considered in China to be illegal, doing it, but they can't stop the product from coming in. This portrait -- I'm not usually known for portraits, but I couldn't resist this one, where she's been through Mao, and she's been through the Great Leap Forward, and the Cultural Revolution, and now she's sitting on her porch with this e-waste beside her. It's quite something. This is a road where it's been shored up by computer boards in one of the biggest towns where they're recycling. So that's the photographs that I wanted to show you.
(Potlesk)
(Applause)
Svá přání chci věnovat svým dvěma dcerkám. Ony mi seděly na rameni po celý ten čas, co jsem přemýšlel. Jedna je Megan, ta napravo, a Katja vedle ní. A pro mě celé to poznání... ...ty věci, které fotografuji, mě nutí velmi přemýšlet o rozsahu našeho pokroku a o tom, co nazýváme pokrokem. A s ohledem na to, že nás za rohem čekají úžasné nové věci, a v tomto sále je to přímo hmatatelné, všechny ty věci, které se objeví každou chvíli, a které mohou vyřešit tolik problémů, já opravdu doufám, že tyto věci se rozšíří do celého světa. A budou mít pozitivní účinky. A to není něco, co neovlivňuje náš svět, ale začíná to nabírat na významu. Myslím si, že můžeme začít napravovat naši stopu [na životním prostředí] a zmenšit ji, ale ta stopa zatím roste. Děje se to v Asii a roste tam velmi rychlým tempem a já se nedomnívám, že to dokážeme kompenzovat. Takže v závěru naše strategie, domnívám se, musí být taková, že se musíme velmi zajímat o jejich vývoj. Protože ten bude provázán s naším vývojem.
I want to dedicate my wishes to my two girls. They've been sitting on my shoulder the whole time while I've been thinking. One's Megan, the one of the right, and Katja there. And to me the whole notion -- the things I'm photographing are out of a great concern about the scale of our progress and what we call progress. And as much as there are great things around the corner -- and it's palpable in this room -- of all of the things that are just about to break that can solve so many problems, I'm really hoping that those things will spread around the world and will start to have a positive effect. And it isn't something that isn't just affecting our world, but it starts to go up -- because I think we can start correcting our footprint and bring it down -- but there's a growing footprint that's happening in Asia, and is growing at a rapid, rapid rate, and so I don't think we can equalize it. So ultimately the strategy, I think, here is that we have to be very concerned about their evolution, because it is going to be connected to our evolution as well.
Takže část mého přemýšlení a část mých přání bylo sezení s těmito myšlenkami v hlavě a dumání o následujícím: „Jak bude vypadat jejich život až budou chtít mít děti, nebo až budou připraveny se vdávat ode dneška za 20 let, nebo třeba, za 15 let?“ A to byl středobod většiny mého přemýšlení zachyceného v mé práci a také k této neuvěřitelné příležitosti vyslovit nějaká přání. První přání: proměna světa. Chci využít mé fotografie k přesvědčení milionů lidí, aby se zapojily do celosvětové diskuse o udržitelnosti. A s ohledem na dnešní komunikační možnosti věřím, že to není nereálná myšlenka. Pustil jsem se do vyhledávaní. Chtěl jsem vzít to, co se mi honilo hlavou a na něco to zavěsit. Nechtěl jsem, aby přání začínalo odnikud.
So part of my thinking, and part of my wishes, is sitting with these thoughts in mind, and thinking about, "How is their life going to be when they want to have children, or when they're ready to get married 20 years from now -- or whatever, 15 years from now?" And to me that has been the core behind most of my thinking -- in my work, and also for this incredible chance to have some wishes. Wish one: world-changing. I want to use my images to persuade millions of people to join in the global conversation on sustainability. And it is through communications today that I believe that that is not an unreal idea. Oh, and I went in search -- I wanted to put what I had in mind, hitch it onto something. I didn't want a wish just to start from nowhere.
Jedno z nich začínám téměř odnikud, ale to další, chtěl jsem zjistit co už dnes existuje a funguje. Worldchanging.com je fantastický blog a ten blog je nyní navštěvován téměř půl milionem lidí měsíčně. A to byl spuštěn teprve před 14 měsíci. A krása toho, co se tam děje je v tom, že tón diskuse, která tam probíhá, je mi velmi blízký. To, co tam dělají je, že se nesnaží... Myslím si, že hnutí za životní prostředí selhalo v tom, že příliš používalo strašení a zákazy. Přespříliš používalo ten apokalyptický tón. A neprodalo tu pozitivní stránku toho, co znamená brát vážně životní prostředí a pokoušet se nás z toho všeho dostat ven. Namísto toho ta diskuse, která se odehrává na tomto blogu, je o pozitivních věcech. O tom, jak změnit svět k lepšímu a rychle. A zkoumá technologii, nová zařízení na úsporu energie, a zkoumá, jak změnit naše myšlení a strategii na cestě k udržitelnosti.
One of them I'm starting from almost nothing, but the other one, I wanted to find out what's going on that's working right now. And Worldchanging.com is a fantastic blog, and that blog is now being visited by close to half-a-million people a month. And it just started about 14 months ago. And the beauty of what's going on there is that the tone of the conversation is the tone that I like. What they're doing there is that they're not -- I think the environmental movement has failed in that it's used the stick too much; it's used the apocalyptic tone too much; it hasn't sold the positive aspects of being environmentally concerned and trying to pull us out. Whereas this conversation that is going on in this blog is about positive movements, about how to change our world in a better way, quickly. And it's looking at technology, and it's looking at new energy-saving devices, and it's looking at how to rethink and how to re-strategize the movement towards sustainability.
A tak pro mě, jedna z věcí, o kterých jsem přemýšlel, by byla dát něco z mé práce do služeb propagace internetových stránek Worldchanging.com. Někteří z vás možná znají Stephena Sagmeistra, je to TEDster. On a já pracujeme na nějakých návrzích a zatím je to v předběžné fázi. Toto nejsou konečné výsledky. Ale tyto obrázky, s nápisem Worldchanging.com, mohou být použity v kterémkoliv médiu. Mohou být vyvěšeny na webu, mohou být použity na billboardy nebo na autobusové zastávce a na dalších podobných místech. A jak jsem tak tohle dávali dohromady ocitli jsme se v diskusi o tom, že ve většině médií máte většinou obrázek se spoustou textu a ten text je naplácaný úplně všude.
And so for me, one of the things that I thought would be to put some of my work in the service of promoting the Worldchanging.com website. Some of you might know, he's a TEDster -- Stephen Sagmeister and I are working on some layouts. And this is still in preliminary stages; these aren't the finals. But these images, with Worldchanging.com, can be placed into any kind of media. They could be posted through the Web; they could be used as a billboard or a bus shelter, or anything of that nature. So we're looking at this as trying to build out. And what we ended up discussing was that in most media you get mostly an image with a lot of text, and the text is blasted all over.
Dle Stephena je neobvyklé to, že v méně než pěti procentech reklam hraje hlavní roli obraz. A tak v tomto případě, protože je to o spustě těchto obrázků a o tom, co představují, a o otázkách, které vyvolávají, tak jsme chtěli nechat ty obrazy mluvit a přimět lidi říci: „No a co má Worldchanging.com společného s těmito obrazy?“ A doufejme, že to inspiruje lidi aby se na tyto webové stránky podívali. Takže Worldchanging.com a vytváření tohoto blogu, a on je to blog, i když doufám, že není... alespoň to nepokládám za ten druh blogu, kde se všichni budeme donekonečna navzájem komentovat. Toto je blog, který otevřeně promluví, vyrazí do světa, a bude mít dosah. Protože právě teď na něm probíhají rozhovory v Indii, v Číně, v Jižní Americe... Jsou tam příspěvky z celého světa. Myslím si, že máme šanci vést dialog, rozhovor o udržitelnosti na Worldchanging.com. A cokoliv můžete udělat, abyste tomu pomohli, by bylo skvělé.
What was unusual, according to Stephen, is less than five percent of ads are actually leading with image. And so in this case, because it's about a lot of these images and what they represent, and the kinds of questions they bring up, that we thought letting the images play out and bring someone to say, "Well, what's Worldchanging.com, with these images, have to do?" And hopefully inspire people to go to that website. So Worldchanging.com, and building that blog, and it is a blog, and I'm hoping that it isn't -- I don't see it as the kind of blog where we're all going to follow each other to death. This one is one that will spoke out, and will go out, and to start reaching. Because right now there's conversations in India, in China, in South America -- there's entries coming from all around the world. I think there's a chance to have a dialogue, a conversation about sustainability at Worldchanging.com. And anything that you can do to promote that would be fantastic.
Druhé přání, se kterým se snažím pracovat, je vystavěno více odspodu, od podlahy. A to přání zní: Přeji si zahájit strhující soutěž, která bude motivovat děti vymýšlet nápady na téma udržitelnosti. A jedna z věcí, které zazněly... Allison, která mě nominovala, řekla dříve něco během brainstormingu. Řekla, že recyklace v Kanadě fantasticky pronikla do naší psychiky skrze děti mezi čtvrtou a šestou třídou. A když o tom přemýšlíte, víte, čtvrtá třída... moje žena a já, říkáme, že sedmý rok je rok rozumu, takže oni jsou ve věku rozumu. A jsou v předpubertálním věku. Takže to je obrovská příležitost, kdy vlastně jsou... ...kdy je můžete ovlivnit. Víte co se děje v pubertě? Vy víte, víme to z předchozích prezentací.
Wish two is more of the bottom-up, ground-up one that I'm trying to work with. And this one is: I wish to launch a groundbreaking competition that motivates kids to invest ideas on, and invent ideas on, sustainability. And one of the things that came out -- Allison, who actually nominated me, said something earlier on in a brainstorming. She said that recycling in Canada had a fantastic entry into our psyche through kids between grade four and six. And you think about it, you know, grade four -- my wife and I, we say age seven is the age of reason, so they're into the age of reason. And they're pre-puberty. So it's this great window where they actually are -- you can influence them. You know what happens at puberty? You know, we know that from earlier presentations.
Takže moje myšlenka je taková, že se pokusíme motivovat tyto děti, aby začaly domů nosit nápady. Nechme je porozumět tomu, co to je udržitelnost, tak aby měly opravdový zájem o ní usilovat. A jeden ze způsobů, jak by se to dalo udělat, je využít moji cenu, takže já bych si vzal 30.000 nebo 40.000 dolarů z té ceny, a zbytek by šel na tento projekt. Ale použít to na ceny pro děti, které se jim opravdu dostanou do rukou. Ale další věc, o které si myslím, že by byla skvělá, by bylo vytvoření takových... nazývejme je oceňovanými cíli. A tak jedna cena by byla za nejlepší nápad na téma udržitelnosti pro nějaký školní projekt. Nejlepší pro domácí projekt. Nebo by to mohl být nejlepší komunitní projekt pro udržitelnost.
So my thinking here is that we try to motivate those kids to start driving home ideas. Let them understand what sustainability is, and that they have a vested interest in it to happen. And one of the ways I thought of doing it is to use my prize, so I would take 30,000 or 40,000 dollars of the winnings, and the rest is going to be to manage this project, but to use that as prizes for kids to get into their hands. But the other thing that I thought would be fantastic was to create these -- call them "prize targets." And so one could be for the best sustainable idea for an in-school project, the best one for a household project, or it could be the best community project for sustainability.
A taky jsem si myslel, že by měla existovat nějaká hezká cena za nejlepší umělecký výtvor „V mém světě“. A co by se stalo... je to rozšířitelné. A pokud se nám podaří přesvědčit lidi, aby do toho vložili věci, ať už je to vybavení, jako např. mediální laboratoř, nebo peníze, aby se ta cena stala dostatečně zajímavou, a nabídnout účast všem školám, které jsou veřejné, nebo školám, které navštěvují děti tohoto věku, a udělat z toho pro ně široce přístupnou soutěž, aby se předháněly o ty ceny a přispívaly svými nápady. A ta cena musí být za něco ověřitelného, aby to nebylo jen o myšlenkách. Ty umělecké výtvory jsou o myšlenkách a o jejich prezentaci a provedení, ale ty vlastní nápady musí být ověřitelné. Tímto způsobem, se děje to, že motivujeme určitou věkovou skupinu, aby začala přemýšlet. A oni to pak budou tlačit dále nahoru, odspoda... nahoru do, veřím, že do jejich domácností. A rodiče na to budou reagovat a pokoušet se pomoci jim s těmi projekty.
And I also thought there should be a nice prize for the best artwork for "In My World." And what would happen -- it's a scalable thing. And if we can get people to put in things -- whether it's equipment, like a media lab, or money to make the prize significant enough -- and to open it up to all the schools that are public schools, or schools that are with kids that age, and make it a wide-open competition for them to go after those prizes and to submit them. And the prize has to be a verifiable thing, so it's not about just ideas. The art pieces are about the ideas and how they present them and do them, but the actual things have to be verifiable. In that way, what's happening is that we're motivating a certain age group to start thinking. And they're going to push that up, from the bottom -- up into, I believe, into the households. And parents will be reacting to it, and trying to help them with the projects.
A já myslím, že to začne motivovat celou tu myšlenku k udržitelnosti velmi pozitivním způsobem a začne je to učit. Oni už dnes vědí o recyklaci, ale zatím, myslím si, nevidí udržitelnost ve všech věcech, a tu energetickou stopu, a jak je to všechno důležité. A učit je to, to by pro mě bylo fantastické přání a bylo by to něco, do čeho bych se určitě zapojil. A opět, „V mém světě“, té soutěži, bychom používali umělecká díla vzešlá ze samotné soutěže k její propagaci. A mě se ta slova „V mém světě“ líbí, protože dávají držení světa do rukou osobě, která to vytváří. Je to můj svět, ne někoho jiného, a já tomu světu chci pomoci. Chci s ním něco udělat. Takže, myslím si, že to má velkou šanci zažehnout představivost... a velké myšlenky, myslím, přicházejí od dětí... ... a zažehnout jejich představivost pro nějaký projekt a udělat něco pro školy. Myslím, že všechny školy by užily dodatečné vybavení a peníze. Bude to pro ně pobídka, aby se zapojily. A toto jsou některé z myšlenek k otázce, kde bychom mohli využít více propagace pro „V mém světě“.
And I think it starts to motivate the whole idea towards sustainability in a very positive way, and starts to teach them. They know about recycling now, but they don't really, I think, get sustainability in all the things, and the energy footprint, and how that matters. And to teach them, to me, would be a fantastic wish, and it would be something that I would certainly put my shoulder into. And again, in "In My World," the competition -- we would use the artwork that comes in from that competition to promote it. And I like the words, "in my world," because it gives possession of the world to the person who's doing it. It is my world; it's not someone else's. I want to help it; I want to do something with it. So I think it has a great opportunity to engage the imaginations -- and great ideas, I think, come from kids -- and engage their imagination into a project, and do something for schools. I think all schools could use extra equipment, extra cash -- it's going to be an incentive for them to do that. And these are some of the ideas in terms of where we could possibly put in some promotion for "In My World."
A třetí přání je Imax film. Bylo mi řečeno, že bych měl jeden vytvořit a já se vždycky chtěl doopravdy zapojit do tvorby něčeho takového. A rozsah mé práce a ten druh myšlenek, se kterými si pohrávám... ...když jsem poprvé viděl Imax film, skoro okamžitě mě napadlo: „To jde naprosto dohromady s tím, co se snažím dělat a s rozměrem toho, co se snažím dělat jako fotograf.“ A já si myslím, že je tu opravdová možnost vytvořit silný... ...zasáhnout nové publikum, pokud bych dostal příležitost. Takže doopravdy sháním mentora, protože jsem měl právě narozeniny. Je mi 50 a nemám čas jít teď zpátky do školy. Mám příliš práce. Takže potřebuji někoho, kdo by mě mohl dát rychlé doučování, jak vytvořit něco takového, a provést mě skrze bludiště toho, jak se takové věci dělají. To by bylo úžasné. Tak to jsou má tři přání.
And wish three is: Imax film. So I was told I should do one for myself, and I've always wanted to actually get involved with doing something. And the scale of my work, and the kinds of ideas I'm playing with -- when I first saw an Imax film, I almost immediately thought, "There's a real resonance between what I'm trying to do and the scale of what I try to do as a photographer." And I think there's a real possibility to reach new audiences if I had a chance. So I'm looking, really, for a mentor, because I just had my birthday. I'm 50, and I don't have time to go back to school right now -- I'm too busy. So I need somebody who can put me on a quick catch-up course on how to do something like that, and lead me through the maze of how one does something like this. That would be fantastic. So those are my three wishes.
(Potlesk)
(Applause)