Vyrůstal jsem v horách v lesbické rodině a nedávno jsem se coby lesní skřítek objevil v New Yorku. (Smích) Zmatený jako lesní včela, ale k tomu se dostanu později.
I was raised by lesbians in the mountains, and I sort of came like a forest gnome to New York City a while back. (Laughter) Really messed with my head, but I'll get into that later.
Začnu v době, kdy mi bylo 8 let. Vzal jsem dřevěnou skříňku, dal do ní jednodolarovku, pero a vidličku a v Coloradu jsem to zakopal pod zem. Myslel jsem, že ji za 500 let najdou nějací podivní humanoidi nebo vetřelci a dozví se o způsobu, jakým si náš druh předával myšlenky, možná o tom, čím jsme jedli špagety. Fakt jsem to nevěděl. S tou skříňkou to byla legrace, protože jsem tady, 30 let poté a pořád vyrábím skříňky.
I'll start with when I was eight years old. I took a wood box, and I buried a dollar bill, a pen and a fork inside this box in Colorado. And I thought some strange humanoids or aliens in 500 years would find this box and learn about the way our species exchanged ideas, maybe how we ate our spaghetti. I really didn't know. Anyway, this is kind of funny, because here I am, 30 years later, and I'm still making boxes.
Kdysi jsem byl na Havaji — rád dělám turistiku a surfuji a všechny tyhle podivnosti a pro svoji mámu jsem dělal koláž. Vzal jsem slovník, roztrhal jsem ho a udělal jsem z něho něco jako mřížku Agnes Martinové a nalil jsem na to pryskyřici, ve které uvízla včela. Máma se bojí včel a je na ně alergická, tak jsem na plátno nalil víc pryskyřice a myslel jsem, že včelu nějak zakryju. Místo toho se stala jiná věc: pryskařice vytvořila zvětšeninu, jako lupa nad textem ve slovníku.
Now, at some point I was in Hawaii -- I like to hike and surf and do all that weird stuff, and I was making a collage for my ma. And I took a dictionary and I ripped it up, and I made it into a sort of Agnes Martin grid, and I poured resin all over it and a bee got stuck. Now, she's afraid of bees and she's allergic to them, so I poured more resin on the canvas, thinking I could hide it or something. Instead, the opposite happened: It sort of created a magnification, like a magnifying glass, on the dictionary text.
Takže co jsem dělal? Vyrobil jsem víc skříněk. A tentokrát jsem tam dával elektroniku, žáby, podivné láhve, které sbírám na ulici — cokoli co jsem našel — protože já sbírám věci celý svůj život a snažím se mezi nimi vytvářet vazby a vyprávět o jejich příběhy. Začal jsem kolem předmětů kreslit a uvědomil jsem si: Božínku, vždyť já můžu kreslit v prostoru! Můžu libovolně táhnout linku, jako byste kreslili kolem mrtvoly na místě činu. A tak jsem je zase vytáhl a vytvořil svou vlastní taxononii vynalezených exemplářů. Za prvé, botanickou — která na vás může nějak zapůsobit. Vyrobil jsem podivný hmyz a bytosti. Byla to fakt zábava; jen jsem kreslil na vrstvy pryskyřice.
So what did I do? I built more boxes. This time, I started putting electronics, frogs, strange bottles I'd find in the street -- anything I could find -- because I was always finding things my whole life, and trying to make relationships and tell stories between these objects. So I started drawing around the objects, and I realized: Holy moly, I can draw in space! I can make free-floating lines, like the way you would draw around a dead body at a crime scene. So I took the objects out, and I created my own taxonomy of invented specimens. First, botanical -- which you can kind of get a sense of. Then I made some weird insects and creatures. It was really fun; I was just drawing on the layers of resin.
A byla to paráda, protože jsem začal pořádat výstavy a měl jsem víc věcí, vydělal jsem si peníze, mohl jsem vzít přítelkyni na večeři a zajít na jídlo k Sizzlerovi. Samý lepší věci, člověče. (Smích)
And it was cool, because I was actually starting to have shows and stuff, I was making some money, I could take my girlfriend for dinner, and like, go to Sizzler. It was some good shit, man. (Laughter)
Po nějaké době jsem se dopracoval k lidským tvarům, sochám z pryskyřice v životní velikosti s obrazy lidí ve vrstvách. Bylo to skvělé, až na jednu věc: Bylo mi z toho na umření. Nevěděl jsem, co dělat, protože pryskyřice mě zabíjela. Každou noc jsem nad tím přemýšlel.
At some point, I got up to the human form, life-size resin sculptures with drawings of humans inside the layers. This was great, except for one thing: I was going to die. I didn't know what to do, because the resin was going to kill me. And I went to bed every night thinking about it.
Tak jsem vyzkoušel sklo. Začal jsem kreslit na vrstvy skla, skoro jako byste kreslili na okno, pak přidali další okno a další a všechna ta okna by společně vytvořila trojrozměrnou kompozici. Opravdu to fungovalo, protože jsem mohl přestat používat pryskyřici.
So I tried using glass. I started drawing on the layers of glass, almost like if you drew on a window, then you put another window, and another window, and you had all these windows together that made a three-dimensional composition. And this really worked, because I could stop using the resin.
Dělal jsem to spoustu let, až to přerostlo v obrovské dílo, kterému říkám „Triptych“. V „Triptychu“ jsem se do značné míry inspiroval „Zahradou pozemských rozkoší“ od Hieronyma Bosche, což je obraz z Museo del Prado ve Španělsku. Znáte lidi ten obraz? Dobrá, je to senzační obraz. Říká se, že poněkud předběhl svou dobu. Takže „Triptych“. Provedu vás tímto kusem. Váží 11 000 kilo. Je vysoký 5 a půl metru. Je oboustranný, takže jde o 11metrovou kompozici. Je trochu divná. No, může za to ta krvavá fontána. (Smích) Nalevo máte Ježíše s kobylkami. Je tam jeskyně, kde všechny ty bytosti se zvířecími hlavami putují mezi dvěma světy. Přecházejí z reprezentativního světa do této analogie síťovaného podsvětí, kde se ukrývají. Je to tam, kde se bytosti se zvířecími hlavami nachází u majáku, a jsou připraveny spáchat hromadnou sebevraždu skokem do oceánu. Oceán je vytvořený z tisíců elementů. Tohle je ptačí bůh přivázaný k bitevní lodi. (Smích) V oceánu je Billy Graham, Horizont z ropné skvrny, Waldo, přístřešek Usámy bin Ládina — všechny možné podivnosti, které se tam dají najít, pokud se opravdu soustředíte. Tohle je prostě dámská bytost. Vystupuje z oceánu a chrlí ropu do jedné ruky a z druhé ruky jí vystupují oblaka. Její ruce připomínají váhy a je mytologickým odkazem na rovnováhu mezi zemí a vesmírem.
So I did this for years, which culminated in a very large work, which I call "The Triptych." "The Triptych" was largely inspired by Hieronymus Bosch's "[The] Garden of Earthly Delights," which is a painting in the [Museo del] Prado in Spain. Do you guys know this painting? Good, it's a cool painting. It's kind of ahead of its time, they say. So, "The Triptych." I'll walk you through this piece. It weighs 24,000 pounds. It's 18 feet long. It's double-sided, so it's 36 feet of composition. It's kind of weird. Well, that's the blood fountain. (Laughter) To the left, you have Jesus and the locusts. There's a cave where all these animal-headed creatures travel between two worlds. They go from the representational world, to this analog-mesh underworld, where they're hiding. This is where the animal-headed creatures are by the lighthouse, and they're all about to commit mass suicide into the ocean. The ocean is made up of thousands of elements. This is a bird god tied up to a battleship. (Laughter) Billy Graham is in the ocean; the Horizon from the oil spill; Waldo; Osama Bin Laden's shelter -- there's all kinds of weird stuff that you can find if you look really hard, in the ocean. Anyway, this is a lady creature. She's coming out of the ocean, and she's spitting oil into one hand and she has clouds coming out of her other hand. Her hands are like scales, and she has the mythological reference of the Earth and cosmos in balance.
Tak to je jedna strana „Triptychu“. Je to trochu povídková záležitost. To je její ruka, do které plive. A když půjdete na druhou stranu, má cosi jako chobot, jakýsi ptačí zoban a z něho vyvrhuje oblaka. Má 11metrový hadí ocas, který „Triptych“ propojuje. Každopádně ocas jí chytil od ohně ze zadní části sopky. (Smích) Nevím, proč k tomu došlo.
So that's one side of "The Triptych." It's a little narrative thing. That's her hand that she's spitting into. And then, when you go to the other side, she has like a trunk, like a bird's beak, and she's spitting clouds out of her trunk. Then she has an 18-foot-long serpent's tail that connects "The Triptych." Anyway, her tail catches on fire from the back of the volcano. (Laughter) I don't know why that happened.
(Smích)
(Laughter)
Víte, to se stává. Její ocas ústí do kyklopské oční bulvy, vyrobené z 1986 karet teroristů. Už jste takové někdy viděli? Vyráběly se v 80. letech, vypadají jako basketbalové karty teroristů. Předběhly svou dobu.
That happens, you know. Her tail terminates in a cycloptic eyeball, made out of 1986 terrorist cards. Have you guys seen those? They were made in the 1980's, they're like baseball cards of terrorists. Way ahead of their time.
(Smích)
(Laughter)
To nás přivádí k mému poslednímu projektu. Nacházím se teď mezi dvěma projekty: Jeden se jmenuje „Psychogeografie“. Je to 6 let trvající projekt, který produkuje 100 těchto lidí. Každý z nich je archivem naší kultury, vykopírovaným z médií a z materiálů, ať už z encyklopedií nebo slovníků či časopisů. Ale každý funguje jako jakýsi archiv v podobě člověka a putují ve skupinách po 20, 4 nebo 12. Připomínají buňky — spojují se a dělí. A vy jimi procházíte. Zabralo mi to roky. V podstatě je každý z nich 1,5tunovým sklíčkem do mikroskopu s člověkem vloženým dovnitř.
That will bring you to my latest project. I'm in the middle of two projects: One's called "Psychogeographies." It's about a six-year project to make 100 of these humans. Each one is an archive of our culture, through our ripped-up media and matter, whether it's encyclopedias or dictionaries or magazines. But each one acts as a sort of an archive in the shape of a human, and they travel in groups of 20, 4, or 12 at a time. They're like cells -- they come together, they divide. And you kind of walk through them. It's taking me years. Each one is basically a 3,000-pound microscope slide with a human stuck inside.
Tenhle má v hrudníku jeskyňku. Toto je jeho hlava, hrudník, můžete vidět ten začátek. Teď vám popíšu spodek těla: Z hrudníku vytéká vodopád a zakrývá penis — ne-penis, nebo co to vlastně má, jakousi androgynní věc. Představím vám rychle tyhle práce, protože nemám čas je příliš dlouho vysvětlovat. Jsou složené z vrstev, snad je vidíte. Toto je tělo rozdělující se na půlky. Tohle tělo má dvě hlavy které spolu komunikují. Vidíte, jak z této podivné sochy vycházejí pilulky, které vstupují do jedné hlavy. Uvnitř hrudního koše je taková lesní scéna. Vidíte to?
This one has a little cave in his chest. That's his head; there's the chest, you can kind of see the beginning. I'm going to go down the body for you: There's a waterfall coming out of his chest, covering his penis -- or not-penis, or whatever it is, a kind of androgynous thing. I'll take you quickly through these works, because I can't explain them for too long. There are the layers, you can kind of see it. That's a body getting split in half. This one has two heads, and it's communicating between the two heads. You can see the pills coming out, going into one head from this weird statue. There's a little forest scene inside the chest cavity. Can you see that?
Tahle přednáška se stejně točí okolo skříněk, jako jsou krabice, ve kterých žijeme. Sluneční soustava je krabice, ve které žijeme. To nás přivádí k mé poslední krabici. Je to krabice z cihel. Říkáme jí Průkopnická díla.
Anyway, this talk's all about these boxes, like the boxes we're in. This box we're in, the solar system is a box. This brings you to my latest box. It's a brick box. It's called Pioneer Works.
(Obdivné výkřiky)
(Cheers)
V této krabici je fyzik, neurovědec, malíř, hudebník, spisovatel, rádio, muzeum, škola, vydavatelství, šířící do světa všechen obsah, který jsme vyrobili, zahrada. Třeseme touhle krabicí a všichni tihle lidé do sebe začnou narážet jako částice.
Inside of this box is a physicist, a neuroscientist, a painter, a musician, a writer, a radio station, a museum, a school, a publishing arm to disseminate all the content we make there into the world; a garden. We shake this box up, and all these people kind of start hitting each other like particles.
Myslím, že toto je způsob, jakým lze změnit svět. Předefinujete své nitro a krabici, ve které žijete. A setkáte se, abyste si uvědomili, že jsme všichni společně uvnitř, že ten sebeklam o rozdílnosti — tahle myšlenka zemí, hranic, náboženství — nefunguje. Všichni jsme vyrobeni z jedné hmoty, jsme v té samé krabici. A pokud nezačneme tu hmotu zaměnovat sladce a mile, opravdu brzy všichni zemřeme.
And I think that's the way you change the world. You redefine your insides and the box that you're living in. And you come together to realize that we're all in this together, that this delusion of difference -- this idea of countries, of borders, of religion -- doesn't work. We're all really made up of the same stuff, in the same box. And if we don't start exchanging that stuff sweetly and nicely, we're all going to die real soon.
Děkuji pěkně.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)