Jste kapitánem Mallory 7, lodi pro mezihvězdnou nákladní dopravu. Na cestě ke kosmodromu v New Lindley zachytíte tísňové volání. Na Telic 12 došlo k výbuchu a cestujícím dochází kyslík. Když nastavíte kurz jejich směrem, kontrolujete seznam cestujících. Aktuálně přepravuje 30 osob středního věku z nejchudších oblastí Země do pracovního centra v New Lindley, kde jim bude přidělena práce na kosmodromu.
You are the captain of the Mallory 7, an interstellar cargo transport. On your way to the New Lindley spaceport, you receive a distress call. There’s been an explosion on the Telic 12 and its passengers are running out of oxygen. As you set a course to intercept, you check the Telic 12′s manifest. It’s currently transporting 30 middle-aged individuals from some of Earth’s poorest districts to the labor center on New Lindley, where they'll be assigned jobs on the spaceport.
Ale jakmile se přiblížíte k Telic 12, přijde druhé tísňové volání. Luxusní vesmírný křižník Pareto přišel o pomocný motor, což zapříčinilo, že se řítí k pásu asteroidů. Dvacet studentů, kteří na palubě Pareta míří na prázdniny, je bez vaší pomoci odsouzeno k záhubě.
But as you approach the Telic 12, you receive a second distress call. A luxury space cruiser called the Pareto has lost a thruster, sending them careening towards an asteroid belt. Without your help, the 20 college students headed for vacation aboard the Pareto are all doomed.
Máte čas na záchranu pouze jedné lodi, takže koho byste si měli vybrat?
So with only enough time to save one ship, which one should you choose?
Toto dilema je příkladem širší třídy problémů, kde jsou zdroje pro záchranu života – darovaný orgán nebo vakcína – omezené. Existuje mnoho myšlenkových směrů, jak k těmto problémům přistupovat, a jedním z nejvýznamnějších je utilitarismus. Etický směr, který poprvé systematicky rozvedli Jeremy Bentham a John Stuart Mill. Podle nich byste si měli zvolit možnost, která slibuje největší štěstí. Jenomže jak definovat a měřit štěstí je složitá otázka. Například hédonista by tvrdil, že štastný život spočívá v dosahování co největší slasti a vyhýbání se strasti. Jiní by asi řekli, že je to život, ve kterém se vaše touhy plní nejvíce. Ať už je štěstí definováno jakkoliv, většina by souhlasila, že záchrana 30 životů má větší potenciál k vytvoření většího štěstí než záchrana 20.
This dilemma is an example of a broader class of problems where a life-saving resource— such as a donated organ or vaccine— is scarce. There are many schools of thought on how to approach these problems, and one of the most influential is utilitarianism, an ethical view first systematically developed by Jeremy Bentham and John Stuart Mill. In this view, you should choose the action which promises the greatest sum of happiness. Though, how to define and measure happiness is a difficult question. For example, hedonists would suggest a happy life contains the most pleasure and the least pain. Others might say it’s the life where your desires are most fulfilled. However happiness is defined, most would agree that saving 30 lives has the potential to generate more happiness than saving 20.
Stačí ale vzít v potaz, kolik životů bude zachráněno? Nebo by se mělo zvážit, kolik let života by to znamenalo? Při střední délce života 80 let by záchrana studentů s průměrným věkem 20 let ušetřila 1 200 let života, zatímco záchrana dělníků s průměrným věkem 45 let ušetří 1 050 let. Za jinak stejných podmínek by měl delší život slíbovat větší celkové štěstí než ten kratší. Záchrana menší lodi má tedy větší potenciál k získání toho největšího štěstí.
But is it enough to consider how many lives would be saved? Or should you also consider how many life years would be? Assuming a life expectancy of 80, saving the lives of the students, with an average age of 20, saves 1,200 life years, while saving the workers, with an average age of 45, saves 1,050. All things being equal, a longer life should promise a greater sum of happiness than a shorter one. So perhaps saving the smaller ship actually has the potential to generate the most happiness.
Jestli vám tyto výpočty přijdou trochu kruté, možná byste rádi zvážili jiný přístup. Filozof Derek Parfit tvrdí, že bychom měli dát přednost těm, kteří jsou na tom hůř, jelikož mít výhodu znamená pro tyto skupiny více než rovnocenná výhoda pro dobře situované. V tomto směru je více akutní pomoci těm, jejichž základní potřeby nejsou naplněny, i přesto, že je těžší jim pomoci než těm, kteří prosperují. Určování, která skupina je na tom hůř, se ale může rychle zkomplikovat. V našem případě je Země stále sužována drastickou majetkovou nerovností a nerovností příležitostí. A ti, kteří si mohou dovolit dovolenou v New Lindley a cestovat luxusním křižníkem, jsou bezpochyby těmi nejzámožnějšími lidmi na planetě. Naproti tomu dělníci patří mezi nejvíce znevýhodněné a v době výkonu služby cestují měsíce za prací daleko od domova. S méně zdroji a příležitostmi pravděpodobně v životě strádali více než rekreanti, nezaslouží si tudíž záchranu víc? Na druhou stranu studenti toho v životě ještě moc nezažili – nejsou snad tedy oni na tom hůř?
If all these calculations feel a bit cold, you may want to consider a different approach. The philosopher Derek Parfit argues we should give priority to the worse off, since benefits to those groups matter more than equivalent benefits to the well-off. In this view, it’s more urgent to help those whose basic needs aren’t met even if they’re harder to help than those who are flourishing. But often, determining which group is truly worse off can get complicated fast. In our case, Earth is still beset by drastic inequalities in wealth and opportunity. And those able to afford a vacation on New Lindley and transport on a luxury cruiser are no doubt among the most well-off people on the planet. The workers, by contrast, are among the most disadvantaged, traveling away from home for months at a time to perform service work. With fewer resources and opportunities, it’s likely they’ve experienced more hardship in their lives than the vacationers, so maybe they’re more deserving of rescue? On the other hand, the students have experienced less life overall— so perhaps they’re worse off?
Možná by naše rozhodnutí žádná z těchto proměnných neměla ovlivňovat. Filozof John Taurek proslul názorem, že v takovýchto případech čísla nehrají roli. Každý člověk si zaslouží stejný zájem a respekt, a tak nejlepším rozhodnutím pro záchranu cestujících je hodit si mincí. I když to zprvu může působit nepřirozeně, tento přístup zachází s každým stejně a dává každému člověku stejnou šanci na záchranu. Mohli by cestující namítat, že je pro ně hod mincí nespravedlivý? Těžko říct. Ale jaký pocit z toho mají oni, a jaký máte vy, může být zase jiné dilema.
Or maybe none of these variables should influence our decision. The philosopher John Taurek famously argued that in these types of cases, the numbers don’t count. Each person is deserving of equal concern and respect, so the best way to decide which passengers to save is to flip a coin. While this might seem arbitrary at first, this approach treats all parties equally, giving each individual an equal chance of being rescued. Could any passenger argue that they're being treated unfairly by a coin flip? It’s tough to say. But how they— and you— feel about the result may be another dilemma altogether.