Pokud byste se za něco pokusili zaplatit kusem papíru, asi by s tím byl trochu problém. Samozřejmě, pokud by tím kusem papíru nebyla stodolarová bankovka. Co ale dělá bankovku o tolik zajímavější a hodnotnější než jiné kusy papíru? Konec konců, moc se toho s ní dělat nedá. Nemůžete ji sníst. Nemůžete s ní nic postavit a spálit ji je nelegální. Takže co je na ní tak zvláštního?
If you tried to pay for something with a piece of paper, you might run into some trouble. Unless, of course, the piece of paper was a hundred dollar bill. But what is it that makes that bill so much more interesting and valuable than other pieces of paper? After all, there's not much you can do with it. You can't eat it. You can't build things with it. And burning it is actually illegal. So what's the big deal?
Samozřejmě, odpověď asi znáte. Stodolarové bankovky vytiskla vláda a ustanovila je oficiální měnou, zatímco jiné kusy papíru ne. Ale to je právě to, co je legalizuje. Na druhou stranu to, co určuje hodnotu stodolarové bankovky, je, jak hodně nebo málo je jich v oběhu. V průběhu historie byla hodnota většiny měn včetně dolaru, svázána s hodnotou cenných komodit a jejich množství v oběhu záviselo na vládních zlatých a stříbrných rezervách. Ale poté, co v roce 1971 tento systém v USA zrušili, se stal dolar tím, co dnes známe jako nekryté peníze, tedy nekryté žádným vnějším zdrojem a závislé čistě na měnové politice vlády a jejím rozhodnutí, kolik peněz vytiskne.
Of course, you probably know the answer. A hundred dollar bill is printed by the government and designated as official currency, while other pieces of paper are not. But that's just what makes them legal. What makes a hundred dollar bill valuable, on the other hand, is how many or few of them are around. Throughout history, most currency, including the US dollar, was linked to valuable commodities and the amount of it in circulation depended on a government's gold or silver reserves. But after the US abolished this system in 1971, the dollar became what is known as fiat money, meaning not linked to any external resource but relying instead solely on government policy to decide how much currency to print.
A který vládní odbor tuto politiku stanovuje? Výkonný, legislativní či soudní? Překvapující odpověď zní: žádný! Měnovou politiku vlastně ustanovuje nezávislý Federální rezervní systém neboli Fed, tvořený 12 regionálními bankami ve velkých městech po celé zemi. Jeho rada guvernérů, jež je jmenována prezidentem a schvalována Senátem, podává zprávy Kongresu a všechny výnosy z Fed jdou do Státní pokladny USA. A aby nemohly Fed ze dne na den ovlivňovat náhlé změny politiky, není pod přímým dohledem žádného z vládních odborů.
Which branch of our government sets this policy? The Executive, the Legislative, or the Judicial? The surprising answer is: none of the above! In fact, monetary policy is set by an independent Federal Reserve System, or the Fed, made up of 12 regional banks in major cities around the country. Its board of governors, which is appointed by the president and confirmed by the Senate, reports to Congress, and all the Fed's profit goes into the US Treasury. But to keep the Fed from being influenced by the day-to-day vicissitudes of politics, it is not under the direct control of any branch of government.
A proč Fed prostě netiskne stodolarové bankovky do nekonečna, aby byl každý šťastný a bohatý? Protože potom by ty bankovky neměly žádnou hodnotu. Zamyslete se nad účelem peněz, kterým je směňování za zboží a služby. Pokud se celková hodnota peněz v oběhu zvyšuje rychleji než celková hodnota zboží a služeb v ekonomice, potom si za každou bankovku budeme moci koupit čím dál tím méně věcí a služeb. Říká se tomu inflace. Na druhou stranu, pokud by zůstávaly zásoby peněz stejné, zatímco by výroba zboží a poskytování služeb rostly, zvyšovala by se hodnota každého dolaru v procesu známém jako deflace.
Why doesn't the Fed just decide to print infinite hundred dollar bills to make everyone happy and rich? Well, because then the bills wouldn't be worth anything. Think about the purpose of currency, which is to be exchanged for goods and services. If the total amount of currency in circulation increases faster than the total value of goods and services in the economy, then each individual piece will be able to buy a smaller portion of those things than before. This is called inflation. On the other hand, if the money supply remains the same, while more goods and services are produced, each dollar's value would increase in a process known as deflation.
Takže co je horší? Příliš vysoká inflace znamená, že peníze ve vaší peněžence budou mít zítra menší hodnotu a vy je budete chtít rychle utratit. I když by to povzbudilo růst obchodu, nabádalo by to i k nadměrné spotřebě a k předzásobení se komoditami jako jsou potraviny a paliva, k růstu jejich cen, a to by vedlo k omezování spotřeby a k ještě větší inflaci. Ale deflace by způsobila, že by se lidé svých peněz drželi. A menší útraty spotřebitelů by snižovaly zisky obchodníků, to by zvyšovalo nezaměstnanost a další nevůli utrácet, což by vedlo k propadu ekonomiky. Proto se většina ekonomů domnívá, že ač příliš obojího škodí, je nízká a trvalá inflace nezbytná k podpoře ekonomického růstu.
So which is worse? Too much inflation means that the money in your wallet today will be worth less tomorrow, making you want to spend it right away. While this would stimulate business, it would also encourage overconsumption, or hoarding commodities, like food and fuel, raising their prices and leading to consumer shortages and even more inflation. But deflation would make people want to hold onto their money, and a decrease in consumer spending would reduce business profits, leading to more unemployment and a further decrease in spending, causing the economy to keep shrinking. So most economists believe that while too much of either is dangerous, a small, consistent amount of inflation is necessary to encourage economic growth.
K určování množství peněz, které by měly být v oběhu, využívá Fed obrovský objem ekonomických dat, včetně míry inflace z minulých období, mezinárodních trendů a míry nezaměstnanosti. Jako v Mášence a třech medvědech potřebují mít peněz tak akorát, aby stimulovali růst a udržovali zaměstnanost a nedovolili inflaci dosáhnout ničivých úrovní. Fed nerozhoduje pouze o tom, jak vysokou hodnotu má papír ve vaší peněžence, ale také o vaší šanci získat a udržet si zaměstnání, kde si peníze vyděláte.
The Fed uses vast amounts of economic data to determine how much currency should be in circulation, including previous rates of inflation, international trends, and the unemployment rate. Like in the story of Goldilocks, they need to get the numbers just right in order to stimulate growth and keep people employed, without letting inflation reach disruptive levels. The Fed not only determines how much that paper in your wallet is worth but also your chances of getting or keeping the job