Moje cesta, která dneska končí tady začala v roce 1974. To jsem já ve směšných brýlích. Bylo mi 17 let a šla jsem na mírovém pochodu. Co jsem nevěděla, že většina těchto lidí, kteří tady stojí se mnou, jsou Náměsíčníci. (Smích) A během jednoho týdne jsem začala věřit že nastal druhý návrat Krista že to byl Sun Myung Moon, a že jsem byla vybrána a připravena Bohem abych byla jeho stoupencem.
My journey to coming here today started in 1974. That's me with the funny gloves. I was 17 and going on a peace walk. What I didn't know though, was most of those people, standing there with me, were Moonies. (Laughter) And within a week I had come to believe that the second coming of Christ had occurred, that it was Sun Myung Moon, and that I had been specially chosen and prepared by God to be his disciple.
Teď tak skvěle jako to zní moje rodina nebyla tak vzrušená touto zprávou (Smích) A snažili se dělat všechno proto, aby mě odsud dostali. Byla tady podzemní železnice která se stavěla během těchto let. Možná si ji někteří pamatujete. Nazývali se "deprogramátoři". A po těchto pěti dlouhých letech mě moje rodina přeprogramovala. A já jsem se stala deprogramátorem. Začala jsem chodit na případy. A po pěti letech deprogramování. Jsem byla zatknuta za únos. Většina případů, na kterých jsem pracovala se nazývaly nedobrovolnické. Co se stalo bylo, že rodina musela nyní najít svým milovaným nějak nějaké bezpečné místo. A tak je vzali na nějaké bezpečné místo. A my jsme přišli a mluvili s nimi obvykle jeden týden. A tak po tom, co mě zatkli, jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas se obrátit zády k této práci.
Now as cool as that sounds, my family was not that thrilled with this. (Laughter) And they tried everything they could to get me out of there. There was an underground railroad of sorts that was going on during those years. Maybe some of you remember it. They were called deprogrammers. And after about five long years my family had me deprogrammed. And I then became a deprogrammer. I started going out on cases. And after about five years of doing this, I was arrested for kidnapping. Most of the cases I went out on were called involuntary. What happened was that the family had to get their loved ones some safe place somehow. And so they took them to some safe place. And we would come in and talk to them, usually for about a week. And so after this happened, I decided it was a good time to turn my back on this work.
A uteklo asi 20 let. Byla tady ožehavá otázka, která mě nenechala na pokoji. A ta byla "Jak se mi tohle stalo?" A vlastně, co se to stalo s mým mozkem? Protože něco se stalo. A tak jsem se rozhodla napsat knihu, vzpomínky, o této dekádě mého života.
And about 20 years went by. There was a burning question though that would not leave me. And that was, "How did this happen to me?" And in fact, what did happen to my brain? Because something did. And so I decided to write a book, a memoir, about this decade of my life.
A koncem psaní této knihy byl vysílán dokument, který právě vyšel. Bylo to v Jonestownu. A měl na mě mrazivý dopad. Tohle jsou mrtví v Jonestownu. Asi 900 lidí umřelo ten den. Většina z nich si vzala život. Ženy daly svým dětem jed a dívali se, jak jim jde pěna od úst, když umírali.
And toward the end of writing that book there was a documentary that came out. It was on Jonestown. And it had a chilling effect on me. These are the dead in Jonestown. About 900 people died that day, most of them taking their own lives. Women gave poison to their babies, and watched foam come from their mouths as they died.
Vrchní obrázek ukazuje skupinu Náměsíčníků kterým bylo žehnáno od mesiáše, Jejich kamarádi byli pro ně určeni. Spodní obrázek je Hitlerova mládež. Tohle je noha sebevražedného atentátníka. Věc, kterou jsem si musela přiznat s velkým odporem byla, že jsem to zvládla. Rozumím, jak se tohle mohlo stát. Rozumím, jak něčí mozek, jak něčí mysl může přijít na místo kde to všechno dává smysl vlastně by to bylo špatné, když by váš mozek pracoval takhle, nepokusil by se zachránit život přes genocidu.
The top picture is a group of Moonies that have been blessed by their messiah. Their mates were chosen for them. The bottom picture is Hitler youth. This is the leg of a suicide bomber. The thing I had to admit to myself, with great repulsion, was that I get it. I understand how this could happen. I understand how someone's brain, how someone's mind can come to the place where it makes sense -- in fact it would be wrong, when your brain is working like that -- not to try to save the world through genocide.
A tak co je tohle? Jak to pracuje? A jak jsem přišla k tomu, co se mi stalo, je virová vzpomínková infekce. Pro ty z vás, kteří neznáte nauku o vzpomínkách, vzpomínka byla definována jako myšlenka, která zdvojuje lidský mozek a posunuje se z mozku do mozku jako vir hodně podobně jako vir. Způsob jakým vir pracuje je -- může napadnout a udělat nejvíce škod někomu kdo má kompromitovaný imunní systém.
And so what is this? How does this work? And how I've come to view what happened to me is a viral, memetic infection. For those of you who aren't familiar with memetics, a meme has been defined as an idea that replicates in the human brain and moves from brain to brain like a virus, much like a virus. The way a virus works is -- it can infect and do the most damage to someone who has a compromised immune system.
V roce 1974 jsem byla mladá, naivní, a pěkně ztracená ve světě. Byla jsem opravdu idealistická. Tyto jednoduché myšlenky na komplexní otázky jsou velmi přitažlivé když jste emocionálně zranitelní. Co se stane, je že kruhová logika převezme nadvládu. "Měsíc je jeden s Bohem. Bůh napraví všechny problémy světa. Všechno, co musím udělat, je pokorně následovat. Protože Bůh zastaví válku a hlad -- všechny tyto věci jsem chtěla dělat. Všechno, co musím udělat, je pokorně následovat. Protože po tom všem, Bůh pracuje přes mesiáše. On všechno zachrání." Stalo se to neproniknutelné. A nejvíce nebezpečná část tohoto je že vytváří "nás" a "je". "dobré" a "zlé" "dobro" a "ďábla" A všechno dělá možným. Dělá všechno odůvodněné.
In 1974, I was young, I was naive, and I was pretty lost in my world. I was really idealistic. These easy ideas to complex questions are very appealing when you are emotionally vulnerable. What happens is that circular logic takes over. "Moon is one with God. God is going to fix all the problems in the world. All I have to do is humbly follow. Because God is going to stop war and hunger -- all these things I wanted to do -- all I have to do is humbly follow. Because after all, God is [working through] the messiah. He's going to fix all this." It becomes impenetrable. And the most dangerous part of this is that is creates "us" and "them," "right" and "wrong," "good" and "evil." And it makes anything possible, makes anything rationalizable.
A tak ačkoliv když se podíváte do mého mozku během těch let u Náměsíčníků -- Věda zkoumající neurony expandovala exponenciálně jako řekl včera Ray Kurzweil. Věda expanduje. Jsme na začátku toho, se podívat do mozku. A tak když se podíváte na můj mozek, nebo jakýkoliv jiný mozek, který byl nakažený virovou vzpomínkovou infekcí jako je tahle a porovnáte to s kýmkoliv v této místnosti, nebo s kýmkoliv, kdo používá kritické myšlení na pravidelné bázi, jsem přesvědčena že budou vypadat hodně hodně jinak.
And the thing is, though, if you looked at my brain during those years in the Moonies -- neuroscience is expanding exponentially, as Ray Kurzweil said yesterday. Science is expanding. We're beginning to look inside the brain. And so if you looked at my brain, or any brain that's infected with a viral memetic infection like this, and compared it to anyone in this room, or anyone who uses critical thinking on a regular basis, I am convinced it would look very, very different.
A tak jakkoliv divně to bude znít, mi to dává naději. A důvod, který mi dává naději je, že první věcí je přiznat si že máme problém. Ale je to lidský problém. Je to vědecký problém, když chcete. Stane se to v lidském mozku. Není tady žádná ďáblova síla, která by nás tlačila. A tak to je něco, co přes vědu a vzdělání, věřím, že můžeme vyřešit. A tak první krok je si uvědomit že to můžeme udělat společně a že tady není žádné "my" a "oni". Děkuji. (Potlesk)
And that, strange as it may sound, gives me hope. And the reason that gives me hope is that the first thing is to admit that we have a problem. But it's a human problem. It's a scientific problem, if you will. It happens in the human brain. There is no evil force out there to get us. And so this is something that, through research and education, I believe that we can solve. And so the first step is to realize that we can do this together, and that there is no "us" and "them." Thank you very much. (Applause)