Spousta lidí věří, že řízení auta je činnost výhradně určená pro ty, kteří vidí. Představa nevidomé osoby, která sama řídí vůz bezpečně, byla považována za něco nepředstavitelného. Až doteď. Zdravím vás, jmenuji se Dennis Hong a přinášíme svobodu a nezávislost slepým lidem, díky tvorbě vozu určeného pro zrakově postižené.
Many believe driving is an activity solely reserved for those who can see. A blind person driving a vehicle safely and independently was thought to be an impossible task, until now. Hello, my name is Dennis Hong, and we're bringing freedom and independence to the blind by building a vehicle for the visually impaired.
Než začnu mluvit o tomto vozu pro slepé, dovolte mi zmínit se o jiném projektu, na kterém jsem pracoval, jmenoval se DARPA Urban Challenge. Tento projekt byl o vytvoření robotického auta, které by bylo schopné řídit se samo. Pouze zmáčknete "start", nic víc neděláte a auto samo dorazí do cíle naprosto samostatně. Nakonec, v roce 2007 náš tým vyhrál půl milionu dolarů za třetí místo v této soutěži. A zhruba v tu dobu, Národní sdružení nevidomých, nebo také NFB, vyzvala výzkumníky k tomu, aby se pokusili sestavit auto, které by umožňovalo slepým lidem řídit bezpečně a samostatně. Rozhodli jsme se do toho jít, protože jsme si říkali, hej, jak těžké to může být?! Samostatné auto už máme hotové. Prostě do něj posadíme nevidomou osobu a je hotovo, ne? (Smích) Nemohli jsme se mýlit více. To, co NFB hledala, nebyl vůz, který by nevidomého vozil po okolí, ale auto, které by nevidomý mohl sám řídit a rozhodovat, co se stane. Takže jsme museli všechno hodit do koše a začít celé znovu.
So before I talk about this car for the blind, let me briefly tell you about another project that I worked on called the DARPA Urban Challenge. Now this was about building a robotic car that can drive itself. You press start, nobody touches anything, and it can reach its destination fully autonomously. So in 2007, our team won half a million dollars by placing third place in this competition. So about that time, the National Federation of the Blind, or NFB, challenged the research committee about who can develop a car that lets a blind person drive safely and independently. We decided to give it a try, because we thought, "Hey, how hard could it be?" We have already an autonomous vehicle. We just put a blind person in it and we're done, right? (Laughter) We couldn't have been more wrong. What NFB wanted was not a vehicle that can drive a blind person around, but a vehicle where a blind person can make active decisions and drive. So we had to throw everything out the window and start from scratch.
K tomu, abychom si tuto myšlenku otestovali, jsme vytvořili malý prototyp vozidla, abychom zjistili, jestli je to vůbec možné. A v létě roku 2009 jsme pozvali hromadu mladých, nevidomých lidí, a nechali je s v tom vozidle projet. Byl to naprosto úžasný zážitek. Ale problémem tohoto vozu bylo to, že byl vytvořen pouze k jízdě v bezpečném prostředí, na uzavřeném parkovišti -- na trati ohraničené červenými kužely.
So to test this crazy idea, we developed a small dune buggy prototype vehicle to test the feasibility. And in the summer of 2009, we invited dozens of blind youth from all over the country and gave them a chance to take it for a spin. It was an absolutely amazing experience. But the problem with this car was it was designed to only be driven in a very controlled environment, in a flat, closed-off parking lot -- even the lanes defined by red traffic cones.
Po tomto úspěchu jsme se rozhodli posunout se dále, vyvinout skutečné auto, které by mohlo jezdit po skutečných cestách. Jak to tedy funguje? No, je to docela složitý systém, ale pokusím se vám ho vysvětlit, možná zjednodušit. Skládá se to ze 3 částí. První je vnímání, výpočty a ne-vizuální uživatelské prostředí. Takže, samozřejmě, když řidič nic nevidí, systém musí vnímat okolní prostředí a předávat informace řidiči. K tomu účelu používáme základní měřicí jednotku. Ta měří akceleraci, úhlovou akceleraci -- stejně jako lidské ucho, vnitřní ucho. Tuto informaci spojíme s GPS jednotkou k tomu, abychom získali přibližnou polohu vozidla. Používáme také dvě kamery k rozeznání trati. Dále používáme tři laserové snímače okolí. Tyto lasery zkoumají okolí vozu a zjišťují možné překážky -- auto, které se přibližuje zepředu nebo zezadu a také překážky, které se dostanou na cestu, cokoli v okolí vozidla.
So with this success, we decided to take the next big step, to develop a real car that can be driven on real roads. So how does it work? Well, it's a rather complex system, but let me try to explain it, maybe simplify it. So we have three steps. We have perception, computation and non-visual interfaces. Now obviously the driver cannot see, so the system needs to perceive the environment and gather information for the driver. For that, we use an initial measurement unit. So it measures acceleration, angular acceleration -- like a human ear, inner ear. We fuse that information with a GPS unit to get an estimate of the location of the car. We also use two cameras to detect the lanes of the road. And we also use three laser range finders. The lasers scan the environment to detect obstacles -- a car approaching from the front, the back and also any obstacles that run into the roads, any obstacles around the vehicle.
Všechna tato spousta informací je poté shromážděna v počítači a ten dělá dvě věci. Ta první, ze všeho nejdříve analyzuje informace aby porozuměl tomu, co je kolem něj -- toto je trať vozu, toto jsou překážky -- a poté tyto informace přenese řidiči. Systém je dokonce natolik chytrý, že dokáže navrhnout nejbezpečnější způsob jak vůz řídit. Takže můžeme také vytvořit pokyny, jak správně vůz řídit. Problémem je ale to, jak předávat tyto informace a pokyny osobě, která nevidí, dostatečně rychle a přesně tak, aby mohla řídit? Pro toto jsme vytvořili spoustu různých typů ne-vizuálního uživatelského prostředí. Od trojrozměrného zvukového systému, přes vibrační vestu, nebo hlasové povely při obsluze volantu, pás na nohu nebo dokonce i obuv, která mění tlak na chodidlo. Dnes vám ale povím o těchto třech ne-vizuálních uživatelských prostředích.
So all this vast amount of information is then fed into the computer, and the computer can do two things. One is, first of all, process this information to have an understanding of the environment -- these are the lanes of the road, there's the obstacles -- and convey this information to the driver. The system is also smart enough to figure out the safest way to operate the car. So we can also generate instructions on how to operate the controls of the vehicle. But the problem is this: How do we convey this information and instructions to a person who cannot see fast enough and accurate enough so he can drive? So for this, we developed many different types of non-visual user interface technology. So starting from a three-dimensional ping sound system, a vibrating vest, a click wheel with voice commands, a leg strip, even a shoe that applies pressure to the foot. But today we're going to talk about three of these non-visual user interfaces.
Prvním z nich je DriveGrip. Toto jsou rukavice, které mají vibrační zařízení v oblasti kloubů, takže můžete předávat informace o tom, jak zatáčet, do jakého směru a s jakou intensitou. Další systém se jmenuje Speed Strip. Toto je sedadlo -- ve skutečnosti se jedná o masážní křeslo. Trošku jsme ho vykuchali a přestavěli vibrační zařízení do jiného tvaru. Používáme ho k předávání informací o rychlosti, ale také instrukcí o tom, jak sešlápnout plyn a brzdu. Tady můžete vidět, jak počítač rozpoznává své okolí. A protože vibrace nejsou vidět, přidělali jsme malé červené žárovičky na řidiče, takže vidíte, co se vlastně děje. Toto jsou data ze senzorů, která jsou přenášena do těchto ovládacích systému prostřednictvím počítače.
Now the first interface is called a DriveGrip. So these are a pair of gloves, and it has vibrating elements on the knuckle part so you can convey instructions about how to steer -- the direction and the intensity. Another device is called SpeedStrip. So this is a chair -- as a matter of fact, it's actually a massage chair. We gut it out, and we rearrange the vibrating elements in different patterns, and we actuate them to convey information about the speed, and also instructions how to use the gas and the brake pedal. So over here, you can see how the computer understands the environment, and because you cannot see the vibration, we actually put red LED's on the driver so that you can see what's happening. This is the sensory data, and that data is transferred to the devices through the computer.
Takže tyto dva systémy, DriveGrip a SpeedStrip, jsou velice efektivní. Problémem ale zůstává, že se jedná pouze o systémy předávající instrukce. To není skutečná svoboda, že ne? Počítač vám řekne, jak řídit -- zatoč vlevo, zatoč vpravo, zrychli, zastav. To je jako mít s sebou spolujezdce. Namísto na systémy, které by jenom předávaly instrukce, se zaměřujeme více na systémy, které předávají informace. Dobrým příkladem právě takového systému je AirPix. Představte si to jako monitor pro nevidomé. Jedná se o malý tablet, který má v sobě díry a vychází z nich stlačený vzduch, takže je to vlastně schopné vytvářet obrazce. Takže i když jste slepý, pokud nad toto položíte svou ruku, uvidíte všechny tratě i překážky na cestě. Ve skutečnosti můžete také změnit frekvenci, s jakou je vzduch vyfukován a nebo také jeho teplotu. Takže se jedná o více úrovňový systém. Tady tedy vidíte levou a pravou kameru na vozidle a to, jak počítač předává tyto informace prostřednictvím AirPix. K tomuto máme i simulátor pro nevidomého člověka, který řídí pomocí AirPix. Tento simulátor byl také velice užitečný při výcviku nevidomých řidičů a také pro rychlé testování dalších nápadů pro jiné ne-vizuální systémy. Takže, takhle to vlastně funguje.
So these two devices, DriveGrip and SpeedStrip, are very effective. But the problem is these are instructional cue devices. So this is not really freedom, right? The computer tells you how to drive -- turn left, turn right, speed up, stop. We call this the "backseat-driver problem." So we're moving away from the instructional cue devices, and we're now focusing more on the informational devices. A good example for this informational non-visual user interface is called AirPix. So think of it as a monitor for the blind. So it's a small tablet, has many holes in it, and compressed air comes out, so it can actually draw images. So even though you are blind, you can put your hand over it, you can see the lanes of the road and obstacles. Actually, you can also change the frequency of the air coming out and possibly the temperature. So it's actually a multi-dimensional user interface. So here you can see the left camera, the right camera from the vehicle and how the computer interprets that and sends that information to the AirPix. For this, we're showing a simulator, a blind person driving using the AirPix. This simulator was also very useful for training the blind drivers and also quickly testing different types of ideas for different types of non-visual user interfaces. So basically that's how it works.
Je to měsíc zpátky, 29. ledna, kdy jsme toto vozidlo poprvé představili veřejnosti, a to na slavném závodním okruhu Daytona International Speedway během závodu Rolex 24. A měli jsme k tomu také pár překvapení. Pojďme se na to podívat.
So just a month ago, on January 29th, we unveiled this vehicle for the very first time to the public at the world-famous Daytona International Speedway during the Rolex 24 racing event. We also had some surprises. Let's take a look.
(Hudba)
(Music)
(Video) Hlasatel: Toto je historický moment Přijíždí před hlavní tribunu.
(Video) Announcer: This is an historic day in January. He's coming up to the grandstand, fellow Federationists.
(Ovace)
(Cheering)
(Troubení)
(Honking)
Tady je hlavní tribuna. A on jede za dodávkou, která je před ním. A tady je první krabice. Pojďme se podívat, jestli se jí Mark vyhne. Vyhnul. Objíždí ji zprava. Třetí krabice je ven. Čtvrtá krabice je venku. A on bez nejmenších problémů projíždí mezi nimi. Přibližuje se k dodávce, aby ji mohl předjet. Celé je to vlastně o tomto, ukázka odvahy a vynalézavosti. Už se blíží ke konci, projíždí mezi těmito barely, které jsou na něj nachystané.
There's the grandstand now. And he's [unclear] following that van that's out in front of him. Well there comes the first box. Now let's see if Mark avoids it. He does. He passes it on the right. Third box is out. The fourth box is out. And he's perfectly making his way between the two. He's closing in on the van to make the moving pass. Well this is what it's all about, this kind of dynamic display of audacity and ingenuity. He's approaching the end of the run, makes his way between the barrels that are set up there.
(Troubení)
(Honking)
(Potlesk)
(Applause)
Dennis Hong: Jsem z Tebe nadšený. Mark mě dneska odveze zpátky do hotelu.
Dennis Hong: I'm so happy for you. Mark's going to give me a ride back to the hotel.
Mark Riccobono: Ano.
Mark Riccobono: Yes.
(Potlesk)
(Applause)
DH: Od chvíle, kdy jsme tenhle projekt začali, dostávali jsme stovky dopisů, mailů, telefonátů od lidí po celém světě. Děkovných dopisů, ale také zábavných dopisů jako třeba tenhle: "Teď už rozumím, proč je Braillovo písmo na průjezdním bankomatu." (Smích) Ale občas taky -- (Smích) Ale občas taky dostaneme -- nenazýval bych je nenávistnými dopisy -- ale dopisy s velkými obavami: Dr. Hongu, jste šílený, když se snažíte dostat slepé lidi na cesty? Musíte být úplně mimo." Ale toto auto je jenom prototyp vozu, a na cesty se nedostane, dokud nebude prokázáno za stejně, nebo možná i více, bezpečné jako dnešní vozy. A já skutečně věřím, že toto se stane.
DH: So since we started this project, we've been getting hundreds of letters, emails, phone calls from people from all around the world. Letters thanking us, but sometimes you also get funny letters like this one: "Now I understand why there is Braille on a drive-up ATM machine." (Laughter) But sometimes -- (Laughter) But sometimes I also do get -- I wouldn't call it hate mail -- but letters of really strong concern: "Dr. Hong, are you insane, trying to put blind people on the road? You must be out of your mind." But this vehicle is a prototype vehicle, and it's not going to be on the road until it's proven as safe as, or safer than, today's vehicle. And I truly believe that this can happen.
Ale stejně, bude společnost ochotná přijmout tak radikální myšlenku? Jak budeme řešit otázku pojistky? Jak budeme vydávat řidičské průkazy? Je spousta takovýchto problémů mimo technologických otázek, které budeme muset vyřešit než se toto vše stane realitou. Samozřejmě, cílem tohoto projektu je vytvořit auto pro nevidomé. Ale možná mnohem důležitější než toto je ten nevyčíslitelný pokrok v technologii, která může vzejít z tohoto projektu. Senzory, které jsou použity, vidí i ve tmě, za mlhy i deště. A spolu s těmito novými systémy můžeme použít tuto technologii a zakomponovat ji do dnešních aut. Nebo pro nevidomé pro každodenní činnosti -- ve školách, v kancelářích. Jenom si to představte, ve třídě píše učitel na tabuli a nevidomý student je schopný přečíst, co je tam napsáno, za použití těchto ne-vizuálních systémů. Toto je neocenitelné. Takže dnes, věci, které jsem vám ukázal, jsou zatím pouze začátkem.
But still, will the society, would they accept such a radical idea? How are we going to handle insurance? How are we going to issue driver's licenses? There's many of these different kinds of hurdles besides technology challenges that we need to address before this becomes a reality. Of course, the main goal of this project is to develop a car for the blind. But potentially more important than this is the tremendous value of the spin-off technology that can come from this project. The sensors that are used can see through the dark, the fog and rain. And together with this new type of interfaces, we can use these technologies and apply them to safer cars for sighted people. Or for the blind, everyday home appliances -- in the educational setting, in the office setting. Just imagine, in a classroom a teacher writes on the blackboard and a blind student can see what's written and read using these non-visual interfaces. This is priceless. So today, the things I've showed you today, is just the beginning.
Děkuji vám.
Thank you very much.
(Potlesk)
(Applause)