V 17. stol. žila žena jménem Giulia Tofana, která velmi úspěšně obchodovala s parfémy. Prodávala je více než 50 let. Skončilo to vcelku nečekaně, tím, že ji popravili (smích) za vraždu 600 mužů. No, nebyl to moc dobrý parfém. Ve skutečnosti neměl žádnou vůni, chuť ani barvu, ale jako jed to bylo to nejlepší, co se dalo za peníze pořídit, takže se k jejím dveřím hrnuly ženy, které chtěly zavraždit své muže.
In the 17th century, a woman named Giulia Tofana had a very successful perfume business. For over 50 years she ran it. It sort of ended abruptly when she was executed — (Laughter) — for murdering 600 men. You see, it wasn't a very good perfume. In fact, it was completely odorless and tasteless and colorless, but as a poison, it was the best money could buy, so women flocked to her in order to murder their husbands.
Ukázalo se, že traviči byli velmi ceněná a obávaná skupina, otrávit člověka je totiž docela těžká věc. A to proto, že v těle máme zabudovaný jakýsi detektor jedů. Můžete si ho všimnout už u novorozenců. Pokud chcete, můžete vzít pár kapek něčeho hořkého nebo kyselého a uvidíte tento obličej s vyplazeným jazykem a zvrásněným nosem, jakoby se snažili zbavit obsahu svých úst. Tato reakce trvá až do dospělosti a stává se plnohodnotným výrazem znechucení, který již neindikuje jen potenciální otravu, ale i hrozbu fyzické kontaminace z vnějšího zdroje. Výraz však zůstává překvapivě podobný. Rozvinul se ale více, než aby nás jen držel dále od fyzické kontaminace, čím dál více důkazů ukazuje, že emoce znechucení ve skutečnosti ovlivňuje i naše morální hodnoty a dokonce i naše hluboce zakořeněné politické intuice.
It turns out that poisoners were a valued and feared group, because poisoning a human being is a quite difficult thing. The reason is, we have sort of a built-in poison detector. You can see this as early as even in newborn infants. If you are willing to do this, you can take a couple of drops of a bitter substance or a sour substance, and you'll see that face, the tongue stick out, the wrinkled nose, as if they're trying to get rid of what's in their mouth. This reaction expands into adulthood and becomes sort of a full-blown disgust response, no longer just about whether or not we're about to be poisoned, but whenever there's a threat of physical contamination from some source. But the face remains strikingly similar. It has expanded more, though, than just keeping us away from physical contaminants, and there's a growing body of evidence to suggest that, in fact, this emotion of disgust now influences our moral beliefs and even our deeply held political intuitions.
A proč to tak je? Tomuto procesu můžeme lépe porozumět, když pochopíme pár věcí o emocích samotných. Základní lidské emoce, ty, které mají všichni lidé společné, existují, aby nás motivovaly dělat dobré věci a odrazovaly nás od těch špatných. Takže jsou vcelku dobré pro naše přežití. Vezměte si například strach. Odrazuje nás od dělání věcí, které jsou vážně riskantní. Tahle fotka pořízená před jeho smrtí - (smích) - je vlastně - Ne, důvod, proč je tahle fotka zajímavá je, že by to většina lidí neudělala, a pokud ano, tak by nepřežili dost dlouho na to, aby o tom promluvili, v reakci na predátora by se totiž už dávno před tím dostavil strach. Vypadá to, že znechucení má podobné ochranné výhody jako strach, až na to, že nás nedrží dál od zvířat, která by nás mohla sníst nebo od výšek, ze kterých můžeme spadnout, ale spíše od věcí, které nás mohou otrávit, přivodit nemoc nebo nám udělat špatně. Znechucení má jednu vlastnost, která z něj dělá zajímavou emoci. Je hrozně snadné jej vyvolat, možná dokonce jednodušší, než jakoukoli jinou základní emoci, takže vám to ukážu na několika obrázcích, možná vás trochu znechutím. Takže se otočte, řeknu vám, až se zase budete moci dívat. (smích)
Why this might be the case? We can understand this process by understanding a little bit about emotions in general. So the basic human emotions, those kinds of emotions that we share with all other human beings, exist because they motivate us to do good things and they keep us away from doing bad things. So by and large, they are good for our survival. Take the emotion of fear, for instance. It keeps us away from doing things that are really, really risky. This photo taken just before his death — (Laughter) — is actually a — No, one reason this photo is interesting is because most people would not do this, and if they did, they would not live to tell it, because fear would have kicked in a long time ago to a natural predator. Just like fear offers us protective benefits, disgust seems to do the same thing, except for what disgust does is keeps us away from not things that might eat us, or heights, but rather things that might poison us, or give us disease and make us sick. So one of the features of disgust that makes it such an interesting emotion is that it's very, very easy to elicit, in fact more so than probably any of the other basic emotions, and so I'm going to show you that with a couple of images I can probably make you feel disgust. So turn away. I'll tell you when you can turn back. (Laughter)
Vždyť to vidíte každý den, ne? Ale no tak! (smích)
I mean, you see it every day, right? I mean, come on. (Laughter)
(Publikum: fuuuuuuj.)
(Audience: Ewww.)
Dobře, pokud jste se nedívali, tak se můžete otočit.
Okay, turn back, if you didn't look.
Hodně z vás v publiku bylo těmito obrázky pravděpodobně dost znechuceno, ale pokud jste se nedívali, tak vám můžu říct o dalších věcech, které znechucují lidi po celém světě. Věci jako fekálie, moč, krev nebo shnilé maso. Toto je ten typ věcí, od kterých dává smysl držet se dál, protože nás mohou něčím nakazit. I věci jako nezdravý vzhled nebo divné sexuální projevy v nás vlastně také vyvolávají značné znechucení.
Those probably made a lot of you in the audience feel very, very disgusted, but if you didn't look, I can tell you about some of the other things that have been shown sort of across the world to make people disgusted, things like feces, urine, blood, rotten flesh. These are the sorts of things that it makes sense for us to stay away from, because they might actually contaminate us. In fact, just having a diseased appearance or odd sexual acts, these things are also things that give us a lot of disgust.
Darwin byl pravděpodobně jedním z prvních vědců, kteří systematicky zkoumali lidské emoce a poukázal na obecnou podstatu a sílu projevů znechucení. Toto je anekdota z jeho cest po Jižní Americe.
Darwin was probably one of the first scientists to systematically investigate the human emotions, and he pointed to the universal nature and the strength of the disgust response. This is an anecdote from his travels in South America.
"V Tierro del Fuegu se domorodec, zatímoc jsem jedl, prstem dotkl chlazeného masa. Jeho měkkost ho jednoduše znechutila, stejně jako znechutilo mě, když jsem viděl nahého divocha, dotýkat se mého jídla, - (smích) - ač jeho ruce nevypadaly špinavě. Pak napsal: "Je to v pořádku, několik mých dobrých přátel jsou nazí divoši." (smích)
"In Tierro del Fuego a native touched with his finger some cold preserved meat while I was eating ... and plainly showed disgust at its softness, whilst I felt utter disgust at my food being touched by a naked savage — (Laughter) — though his hands did not appear dirty." He later wrote, "It's okay, some of my best friends are naked savages." (Laughter)
Ale ukazuje se, že přecitlivělostí netrpí jen staromódní britští vědci. Nedávno jsem pro jeden dokument dělal rozhovor s Richardem Dawkinsem a párkrát jsem ho také znechutil. Tady je moje oblíbená reakce.
Well it turns out it's not only old-timey British scientists who are this squeamish. I recently got a chance to talk to Richard Dawkins for a documentary, and I was able to disgust him a bunch of times. Here's my favorite.
Richard Dawkins: "Vyvinuli jsme se z námluv a soulože, jsme spojeni s hluboce zakořeněnými emocemi a reakcemi, kterých se nedá zbavit přes noc."
Richard Dawkins: "We've evolved around courtship and sex, are attached to deep-rooted emotions and reactions that are hard to jettison overnight."
David Pizarro: Nejvíce se mi na klipu líbí, že se profesoru Dawkinsovi začalo navalovat. Pokaždé odskočil, aby se nepozvracel. Museli jsme to zkusit třikrát a ve všech třech případech se mu navalilo. (smích) A vážně se mu navalovalo. Myslel jsem si, že mě pozvrací.
David Pizarro: So my favorite part of this clip is that Professor Dawkins actually gagged. He jumps back, and he gags, and we had to do it three times, and all three times he gagged. (Laughter) And he was really gagging. I thought he might throw up on me, actually.
Znechucení má krom univerzálnosti a síly ještě další vlastnost a to, jak funguje skrze mentální asociace. Takže když se něco nechutného dostane do kontaktu s něčím čistým, pak se čistá věc stane nechutnou, nikoli naopak. Takže může velmi dobře fungovat jako strategie pro to, abyste někoho přesvědčili, že je nějaká věc, jednotlivec nebo celá skupina lidí nechutná a měli by se jí vyhnout. V tomto citátu na to upozorňuje i filozofka Martha Nussbaum: "Napříč historií se některé znaky znechucení - slizkost, smrad, lepkavost, kaz či špinavost- opakovaně a monotónně asociovaly s... Židy, ženami, homosexuály, nedotknutelnými, či lidmi z nižších tříd - všechny tyto skupiny jsou reprezentovány s cejchem špinavého těla." Teď vám ukážu pár příkladů, které velmi dobře ilustrují použití takových asociací napříč historií. Tento je z nacistické dětské knížky publikované v roce 1938: "Jen se na ně podívejte! Ty zavšivené plnovousy, ty špinavé, odstávající uši, to ušpiněné a zamaštěné oblečení... Židé obvykle páchnou nasládlým smradem. Pokud máte dobrý čich, Židy ucítíte." Modernější příklad pochází od lidí, kteří se nás snaží přesvědčit, že je homosexualita nemorální. Toto je z anti-homosexuálního webu, kde o gayích říkají, že si "zaslouží smrt za své odporné sexuální praktiky." Jsou jako "psi, kteří jedí vlastní zvratky nebo jako prasnice válející se ve vlastních výměšcích." Toto je snaha přímo spojit něco nechutného se sociální skupinou, kterou máte mít neradi.
One of the features, though, of disgust, is not just its universality and its strength, but the way that it works through association. So when one disgusting thing touches a clean thing, that clean thing becomes disgusting, not the other way around. This makes it very useful as a strategy if you want to convince somebody that an object or an individual or an entire social group is disgusting and should be avoided. The philosopher Martha Nussbaum points this out in this quote: "Thus throughout history, certain disgust properties -- sliminess, bad smell, stickiness, decay, foulness -- have been repeatedly and monotonously been associated with ... Jews, women, homosexuals, untouchables, lower-class people -- all of those are imagined as tainted by the dirt of the body." Let me give you just some examples of how, some powerful examples of how this has been used historically. This comes from a Nazi children's book published in 1938: "Just look at these guys! The louse-infested beards, the filthy, protruding ears, those stained, fatty clothes... Jews often have an unpleasant sweetish odor. If you have a good nose, you can smell the Jews." A more modern example comes from people who try to convince us that homosexuality is immoral. This is from an anti-gay website, where they said gays are "worthy of death for their vile ... sex practices." They're like "dogs eating their own vomit and sows wallowing in their own feces." These are disgust properties that are trying to be directly linked to the social group that you should not like.
Při prvním zkoumání vlivu znechucení na morální soudy jsme se zabývali tím, zda jsou na tyto apely citlivější lidé, které je jednodušší znechutit. I když je znechucení, stejně jako ostatní základní emoce, univerzální pro všechny lidi, tak je pravda, že jsou na něj někteří z nás náchylnější. Asi jste to zpozorovali v publiku, když jsem vám ukazoval ty nechutné obrázky. Měřili jsme to pomocí škály vytvořené jinými psychology, kteří seznámili lidi s různými situacemi, a pak se jich ptali, jak je pravděpodobné, že by se v těchto situacích cítili znechuceni. Tady je pár příkladů. "I kdybych měl hlad, nesnědl bych talíř své oblíbené polévky zamíchané použitou, leč dobře umytou plácačkou na mouchy. "Souhlasíte, či ne?" (smích) "Jdete tunelem pod kolejemi tratě a cítíte moč. Znechutilo by vás to hodně nebo vůbec?" Pokud položíte dost takových otázek, dostanete celkem obecnou hodnotu citlivosti na znechucení. Ukázalo se, že tato hodnota je významná. Vezmete-li do laboratoře lidi a zeptáte se, jestli jsou ochotni dělat bezpečné, ale nechutné věci jako je pojídání čokolády ve tvaru psího hovínka nebo, v tomto případě, pojídání brouků, kteří jsou zdraví, ale dost nechutní, vaše hodnota na této škále dokáže určit, jestli jste ochotni takové věci dělat nebo ne.
When we were first investigating the role of disgust in moral judgment, one of the things we became interested in was whether or not these sorts of appeals are more likely to work in individuals who are more easily disgusted. So while disgust, along with the other basic emotions, are universal phenomena, it just really is true that some people are easier to disgust than others. You could probably see it in the audience members when I showed you those disgusting images. The way that we measured this was by a scale that was constructed by some other psychologists that simply asked people across a wide variety of situations how likely they are to feel disgust. So here are a couple of examples. "Even if I were hungry, I would not drink a bowl of my favorite soup if it had been stirred by a used but thoroughly washed fly-swatter." "Do you agree or disagree?" (Laughter) "While you are walking through a tunnel under a railroad track, you smell urine. Would you be very disgusted or not at all disgusted?" If you ask enough of these, you can get a general overall score of disgust sensitivity. It turns out that this score is actually meaningful. When you bring people into the laboratory and you ask them if they're willing to engage in safe but disgusting behaviors like eating chocolate that's been baked to look like dog poop, or in this case eating some mealworms that are perfectly healthy but pretty gross, your score on that scale actually predicts whether or not you'll be willing to engage in those behaviors.
Když jsme poprvé sbírali tato data a spojovali je s politickým či morálním přesvědčením, našli jsme obecný vzorec -- to bylo s psychology Yoelem Inbarem a Paulem Bloomem -- kdy jsme napříč třemi studiemi nacházeli, že lidé, jejichž dotazníky ukazovaly větší náchylnost ke znechucení také tvrdili, že jsou politicky konzervativnější. Můžeme to ale říci i tak, že je dost těžké znechutit velmi liberální lidi. (smích)
The first time that we set out to collect data on this and associate it with political or moral beliefs, we found a general pattern -- this is with the psychologists Yoel Inbar and Paul Bloom -- that in fact, across three studies we kept finding that people who reported that they were easily disgusted also reported that they were more politically conservative. Another way to say this, though, is that people who are very liberal are very hard to disgust. (Laughter)
V nedávné navazující studii jsme pracovali s mnohem větším vzorkem 30 000 amerických respondentů, u kterých jsme našli stejný vzorec. Jak vidíte, lidé, kteří na otázky o politické orientaci odpovídali velmi konzervativně, také častěji uváděli, že je jednoduché je znechutit. Tato sada dat nám zároveň umožnila statisticky kontrolovat spoustu věcí, o kterých víme, že se pojí s politickou orientací i citlivostí na znechucení. Takže jsme do výpočtů mohli zahrnout pohlaví, věk, příjem, vzdělání a dokonce i základní osobnostní proměnné a výsledek zůstal stejný.
In a more recent follow-up study, we were able to look at a much greater sample, a much larger sample. In this case, this is nearly 30,000 U.S. respondents, and we find the same pattern. As you can see, people who are on the very conservative side of answering the political orientation scale are also much more likely to report that they're easily disgusted. This data set also allowed us to statistically control for a number of things that we knew were both related to political orientation and to disgust sensitivity. So we were able to control for gender, age, income, education, even basic personality variables, and the result stays the same.
Když jsme brali v potaz nejen subjektivní dotazníky o politické orientace, ale i na volební chování, mohli jsme se podívat geograficky na celý stát. Zjistili jsme, že v oblastech, kde jsme zmapovali vyšší míru citlivosti na znechucení, získal McCain více hlasů. Předpovědělo to, krom subjektivních odpovědí na politickou orientaci, i skutečné chování při volbách. S tímto vzorkem jsme také porovnávali i zbytek světa, konkrétně pak 121 různých zemí, kde jsme kladli tytéž otázky, tady je 121 zemí, které jsme rozdělili do 10 rozličných zeměpisných regionů. Nehledě na to, kam se podíváte, uvidíte vykreslení vztahu mezi citlivostí na znechucení a politickou orientací, a kamkoli jsme se podívali my, vždy jsme viděli podobný efekt. Zkoumaly to i další laboratoře, které používaly jiná měřítka citlivosti na znechucení, takže spíš než aby se lidí ptali, jak jednoduché je znechutit je, použijí přístroje, kterými měří fyziologické hodnoty, v tomto případě odpor kůže. A co nám ukázali je, že lidé, kteří tvrdí, že jsou politicky konzervativnější, jsou také fyziologicky více vzrušeni, když jim ukážete nechutné obrázky, jaké jsem vám ukázal i já. Zajímavé také je, že tato studie přišla se závěrem, ke kterému jsme v našich studiích docházeli i my, a to, že jeden z nejsilnějších vlivů je, že jednotlivci velmi citliví na znechucení se nejen častěji označují za politicky konzervativní, ale že jsou daleko častěji proti homosexuálním sňatkům, homoseualitě a vlastně spoustě dalším společensko-morálním otázkám souvisejícím se sexem. Fyziologické vzrušení tedy v této studii předpovídalo stanovisko k homosexuálním sňatkům.
When we actually looked at not just self-reported political orientation, but voting behavior, we were able to look geographically across the nation. What we found was that in regions in which people reported high levels of disgust sensitivity, McCain got more votes. So it not only predicted self-reported political orientation, but actual voting behavior. And also we were able, with this sample, to look across the world, in 121 different countries we asked the same questions, and as you can see, this is 121 countries collapsed into 10 different geographical regions. No matter where you look, what this is plotting is the size of the relationship between disgust sensitivity and political orientation, and no matter where we looked, we saw a very similar effect. Other labs have actually looked at this as well using different measures of disgust sensitivity, so rather than asking people how easily disgusted they are, they hook people up to physiological measures, in this case skin conductance. And what they've demonstrated is that people who report being more politically conservative are also more physiologically aroused when you show them disgusting images like the ones that I showed you. Interestingly, what they also showed in a finding that we kept getting in our previous studies as well was that one of the strongest influences here is that individuals who are very disgust-sensitive not only are more likely to report being politically conservative, but they're also very much more opposed to gay marriage and homosexuality and pretty much a lot of the socio-moral issues in the sexual domain. So physiological arousal predicted, in this study, attitudes toward gay marriage.
Ale i se všemi těmito daty spojujícími citlivost na znechucení a politickou orientaci zbývá zodpovědět jednu otázku - Co je příčina a co je následek? Opravdu znechucení formuje politická a morální přesvědčení? Abychom ji zodpověděli, musíme se uchýlit k experimentálním metodám, což znamená přivést lidi do laboratoře, znechutit je a porovnat s kontrolní skupinou, která nebyla znechucena. Ukázalo se, že to v posledních 5 letech udělala i spousta jiných vědců, příčemž výsledky byly vcelku stejné - postoje lidí s pocitem znechucení se posunují v politickém spektru vpravo, stějně jako k morálnímu konzervatismu. Takže ať už u testu použijete nepříjemný zápach, špatnou chuť, filmové klipy, post-hypnotickou sugesci znechucení, obrázky jako ty, které jsem vám ukázal já nebo dokonce pouze upozorníte na rozšířenou nemoc, kvůli které by lidé měli být opatrní a mýt se, aby zůstali čistí, všechno bude mít na jejich úsudek podobný vliv.
But even with all these data linking disgust sensitivity and political orientation, one of the questions that remains is what is the causal link here? Is it the case that disgust really is shaping political and moral beliefs? We have to resort to experimental methods to answer this, and so what we can do is actually bring people into the lab and disgust them and compare them to a control group that hasn't been disgusted. It turns out that over the past five years a number of researchers have done this, and by and large the results have all been the same, that when people are feeling disgust, their attitudes shift towards the right of the political spectrum, toward more moral conservatism as well. So this is whether you use a foul odor, a bad taste, from film clips, from post-hypnotic suggestions of disgust, images like the ones I've shown you, even just reminding people that disease is prevalent and they should be wary of it and wash up, right, to keep clean, these all have similar effects on judgment.
Dám vám ještě jeden příklad z naší nedávné studie. Ptali jsme se účastníků na jejich názor na různé společenské skupiny v smradlavé a nesmradlavé místnosti. Ve smradlavé místnosti jednotlivci vykazovali negativnější postoj k homosexuálním mužům. Znechucení však neovlivnilo postoje k žádným dalším skupinám lidí, včetně Afroameričanů a starších lidí. Mělo to vliv jen na jejich postoje vůči homosexuálním mužům. V další sadě studií jsme lidi jen upozornili - to bylo během epidemie prasečí chřipky - upozornili jsme je, že si pro zabránění šíření chřipky mají umýt ruce. Někteřé účastníky jsme nechali vyplnit dotazníky vedle nápisu, který jim připomínal, aby si umyli ruce. A zjistili jsme, že pouhé vyplnění dotazníku vedle tohoto upozornění na mytí rukou jednotlivce přimělo se popsat jako politicky konzervativnější. A když jsme se jich ptali na různé otázky typu, co je dobré a co špatné na určitých skutcích, tak jsme také zjistili, že pouhé připomenutí, aby si umyli ruce, je posunulo směrem k morálnímu konzervatismu. Konkrétně pak u otázek, kdy jsme se ptali na celkem tabuizované, ale docela neškodné sexuální praktiky, upozornění na to, že si mají umýt ruce v účastnících vyvolalo pocit, že jsou tyto praktiky mravně více v nepořádku. Dám vám příklad toho, co je neškodná, ale tabuizovaná, sexuální praktika. Dali jsme jim scénáře. Jeden z nich je o muži, který hlídá dům své babičky. Když je babička pryč, tak se muž miluje se svou přítelkyní na babiččině posteli. V dalším si žena užívá masturbaci, zatímco má u sebe oblíbeného plyšového medvídka. (smích) Lidé tyto scénáře považují za morálně odpudivější, když je někdo upozorní, aby si umyli ruce. (smích) (smích)
Let me just give you an example from a recent study that we conducted. We asked participants to just simply give us their opinion of a variety of social groups, and we either made the room smell gross or not. When the room smelled gross, what we saw was that individuals actually reported more negative attitudes toward gay men. Disgust didn't influence attitudes toward all the other social groups that we asked, including African-Americans, the elderly. It really came down to the attitudes they had toward gay men. In another set of studies we actually simply reminded people -- this was at a time when the swine flu was going around -- we reminded people that in order to prevent the spread of the flu that they ought to wash their hands. For some participants, we actually had them take questionnaires next to a sign that reminded them to wash their hands. And what we found was that just taking a questionnaire next to this hand-sanitizing reminder made individuals report being more politically conservative. And when we asked them a variety of questions about the rightness or wrongness of certain acts, what we also found was that simply being reminded that they ought to wash their hands made them more morally conservative. In particular, when we asked them questions about sort of taboo but fairly harmless sexual practices, just being reminded that they ought to wash their hands made them think that they were more morally wrong. Let me give you an example of what I mean by harmless but taboo sexual practice. We gave them scenarios. One of them said a man is house-sitting for his grandmother. When his grandmother's away, he has sex with his girlfriend on his grandma's bed. In another one, we said a woman enjoys masturbating with her favorite teddy bear cuddled next to her. (Laughter) People find these to be more morally abhorrent if they've been reminded to wash their hands. (Laughter) (Laughter)
Tak jo. To, že emoce ovlivňují náš úsudek by nemělo být žádné překvapení. Z části tak fungují. Ony nejen motivují k určitému chování, ale také mění to, jak myslíme. V případě znechucení, což je možná trochu překvapivější, je rozsah jeho vlivu. Existence znechucení dává perfektní smysl, protože je to pro nás velmi prospěšná emoce, která mění způsob, jakým vnímáme vnější svět v momentech, kdy nám hrozí kontaminace. Daleko menší smysl dává to, že emoce, jejíž účel byl zabránit požití jedu, může předpovědět, koho budu volit v dalších prezidentských volbách.
Okay. The fact that emotions influence our judgment should come as no surprise. I mean, that's part of how emotions work. They not only motivate you to behave in certain ways, but they change the way you think. In the case of disgust, what is a little bit more surprising is the scope of this influence. It makes perfect sense, and it's a very good emotion for us to have, that disgust would make me change the way that I perceive the physical world whenever contamination is possible. It makes less sense that an emotion that was built to prevent me from ingesting poison should predict who I'm going to vote for in the upcoming presidential election.
Otázka, má-li znechucení ovlivnit naše mravní a politické soudy musí být jistě spletitější a může se odvíjet přesně od toho, o jakých soudech mluvíme a, jakožto vědci, musíme občas říci, že vědecké metody nemají ty správné nástroje, aby na tento typ otázky odpověděly. Ale jedna věc, kterou jsem si docela jistý je, že v první řadě můžeme naším výzkumem odhalit otázky, které bychom si měli klást. Děkuji. (potlesk)
The question of whether disgust ought to influence our moral and political judgments certainly has to be complex, and might depend on exactly what judgments we're talking about, and as a scientist, we have to conclude sometimes that the scientific method is just ill-equipped to answer these sorts of questions. But one thing that I am fairly certain about is, at the very least, what we can do with this research is point to what questions we ought to ask in the first place. Thank you. (Applause)