Zdá se, že se všichni potýkáme se zahlcením informacemi a přebytkem dat. Naštěstí by tento problém mohl mít jednoduché řešení ve větším používání našich očí. Znázornění informací tak, aby byly zřetelné důležité vzorce a spojitosti, jejichž přehledným vyobrazením získáme daleko vetší smysl nebo nějakou zajímavou zápletku, nebo prostor zacílit pouze na důležitou informaci. Mimo to, znázorněná data mohou vypadat i opravdu dobře.
It feels like we're all suffering from information overload or data glut. And the good news is there might be an easy solution to that, and that's using our eyes more. So, visualizing information, so that we can see the patterns and connections that matter and then designing that information so it makes more sense, or it tells a story, or allows us to focus only on the information that's important. Failing that, visualized information can just look really cool.
Pojďme se podívat. Tohle je Miliardový diagram v dolarech a vznikl na základě mé nespokojenosti s tím, jak se o miliardách dolarů píše v tisku. Totiž, pokud nejsou v kontextu, postrádají smysl. 500 miliard za tohle potrubí. 20 miliard za tuhle válku. To nedává smysl, takže jediný způsob, jak tomu porozumět, je názorně a relativně. A tak jsem shromáždil spousty čísel z různých novinových zdrojů a pak upravil velikost čtverců podle těchto sum. A barvy zde představují učel, na který byly peníze určeny. Fialová je válčení, červená je útrata a zelená je zisk. A co můžete vidět na první pohled je, že začínáte mít úplně odlišný vztah k číslům. Doslova je vidíte. Ale hlavně začínáte vidět vzorce a spojitosti mezi čísly, která by jinak byla roztroušená pod mnoha novinovými titulky.
So, let's see. This is the $Billion Dollar o-Gram, and this image arose out of frustration I had with the reporting of billion-dollar amounts in the press. That is, they're meaningless without context: 500 billion for this pipeline, 20 billion for this war. It doesn't make any sense, so the only way to understand it is visually and relatively. So I scraped a load of reported figures from various news outlets and then scaled the boxes according to those amounts. And the colors here represent the motivation behind the money. So purple is "fighting," and red is "giving money away," and green is "profiteering." And what you can see straight away is you start to have a different relationship to the numbers. You can literally see them. But more importantly, you start to see patterns and connections between numbers that would otherwise be scattered across multiple news reports.
Dovolte mi poukázat na některé mé oblíbené. Zelený rámeček je zisk Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). 780 miliard ročně. A tenhle malý pixel tady v rohu - 3 miliardy - to je jejich fond na změnu klimatu. Američané jsou velice stědří lidé. Přes 300 miliard ročně darují na charitu, v porovnání se sumou zahraniční pomoci, darované 17ti nejvyspělejšími průmyslovými zeměmi a činící 120 miliard. A samozřejmě, válka v Iráku, odhadovaná na 60 miliard v roce 2003. Teď se trochu prodražila. Afghánistán se vyšplhal až na 3000 miliard. Na celé věci je skvělé, že když máme takovou strukturu, můžeme do ní čísla i přidávat. Takže si můžeme vzít nějaké nové číslo... podívejme se na Africký dluh. Jak velkou část tohoto diagramu, myslíte, by zabral dluh Afriky západním zemím? Pojďme se podívat. Tady to máme. Afrika dluží 227 miliard. A současná finanční krize... kolik by ta mohla zabrat na diagramu? Kolik stála svět? Podívejme se na to. BUM! To myslím, že je příznačný zvuk pro tolik peněz. 11 900 miliard. Takže vyobrazením těchto informací jsme je převedli na krajinu, kterou můžeme zkoumat svýma očima. Vlastně je to ve skutečnosti mapa, informační mapa. A pokud se ztrácíte v informacích, informační mapa se celkem hodí.
Let me point out some that I really like. This is OPEC's revenue, this green box here -- 780 billion a year. And this little pixel in the corner -- three billion -- that's their climate change fund. Americans, incredibly generous people -- over 300 billion a year, donated to charity every year, compared with the amount of foreign aid given by the top 17 industrialized nations at 120 billion. Then of course, the Iraq War, predicted to cost just 60 billion back in 2003. And it mushroomed slightly. Afghanistan and Iraq mushroomed now to 3,000 billion. So now it's great because now we have this texture, and we can add numbers to it as well. So we could say, well, a new figure comes out ... let's see African debt. How much of this diagram do you think might be taken up by the debt that Africa owes to the West? Let's take a look. So there it is: 227 billion is what Africa owes. And the recent financial crisis, how much of this diagram might that figure take up? What has that cost the world? Let's take a look at that. Dooosh -- Which I think is the appropriate sound effect for that much money: 11,900 billion. So, by visualizing this information, we turned it into a landscape that you can explore with your eyes, a kind of map really, a sort of information map. And when you're lost in information, an information map is kind of useful.
Teď chci ukázat další krajinu. Představte si, jak by vypadala krajina sestavená ze strachů ve světě. Pojďme se podívat. Toto jsou hory z vrcholků a údolí, neboli časová osa globální paniky v médiích. (smích) Hned si to popíšeme. Ta výška tady, to bych chtěl zdůraznit, je intenzita daného strachu tak, jak ho popisují média. Dovolte mi to ukázat. Tohle je prasečí chřipka - růžová. Ptačí chřipka. SARS - nahnědlá zde. Pamatujete si na to ještě? Počítačový problém roku 2000. Hrozná katastrofa. Tyhle malé zelené kopečky jsou nárazy asteroidů. (smích) A tady v létě - smrtelné vosí bodnutí.
So I want to show you another landscape now. We need to imagine what a landscape of the world's fears might look like. Let's take a look. This is Mountains Out of Molehills, a timeline of global media panic. (Laughter) So, I'll label this for you in a second. But the height here, I want to point out, is the intensity of certain fears as reported in the media. Let me point them out. So this, swine flu -- pink. Bird flu. SARS -- brownish here. Remember that one? The millennium bug, terrible disaster. These little green peaks are asteroid collisions. (Laughter) And in summer, here, killer wasps.
(smích)
(Laughter)
Takže takhle vypadal náš strach v průběhu času podle médií. Ale co já rád dělám -- jsem žurnalista -- já rád nacházím skryté vzorce; rád si hraju na "datového" detektiva. A tady vidíme zajímavý a zvláštní vzorec, kterého si všimneme pouze ve vizualizaci. Dovolte mi to zvýraznit. Vidíte tuhle osu. To je krajina násilných videoher. Jak vidíte, je tam zvláštní, pravidelný vzorec pro tento údaj. Dva nárůsty ročně. Detailním pohledem zjistíme, že se tyto nárůsty objevují stejný měsíc každým rokem. Proč? No, v listopadu vycházejí vánoční videohry, a tam by se mohl objevit náhlý vzestup obav o jejich tématiku. Zato duben není zrovna plodný měsíc pro videohry. Proč duben? V dubnu 1999 se odehrál masakr na střední škole Columbine. a od té doby ten strach zůstává v paměti médií a ozývá se postupně v obecném podvědomí. Retrospektivy, výročí, soudní jednání, dokonce incidenty kopírující tuto střelbu. To všechno podporuje strach v denním životě. A ještě je tu další vzorec. Najdete ho? Vidíte tuhle mezeru? Tady ten propad, který ovlivnil všechny ostatní linie. Proč je tam ten pokles? Vidíte, kde to začíná? Září 2001, kdy jsme všichni měli velice reálný podnět k obavám.
So these are what our fears look like over time in our media. But what I love -- and I'm a journalist -- and what I love is finding hidden patterns; I love being a data detective. And there's a very interesting and odd pattern hidden in this data that you can only see when you visualize it. Let me highlight it for you. See this line, this is a landscape for violent video games. As you can see, there's a kind of odd, regular pattern in the data, twin peaks every year. If we look closer, we see those peaks occur at the same month every year. Why? Well, November, Christmas video games come out, and there may well be an upsurge in the concern about their content. But April isn't a particularly massive month for video games. Why April? Well, in April 1999 was the Columbine shooting, and since then, that fear has been remembered by the media and echoes through the group mind gradually through the year. You have retrospectives, anniversaries, court cases, even copy-cat shootings, all pushing that fear into the agenda. And there's another pattern here as well. Can you spot it? See that gap there? There's a gap, and it affects all the other stories. Why is there a gap there? You see where it starts? September 2001, when we had something very real to be scared about.
Jako novinář pracuji už asi rok a stále slyším jednu větu pořád dokola, a to je: "Informace jsou novou ropou." Data jsou jakýsi všudypřítomný zdroj, který můžeme zpracovávat a poskytnout tak inovace a nové úhly pohledu. Je všude kolem a dá se těžit velice snadno. A tím pádem ta metafora není zrovna dobrá, zvlášť pokud žijete okolo Mexického zálivu, ale možná bych ji trochu poupravil a řekl bych, že informace jsou novou půdou. Protože pro mě je to úrodné, tvůrčí médium. Během let na internetu jsme zasadili obrovské množství informací a dat, zaléváme je sítěmi a spojením a obdělávají je neplacení pracovníci a vlády. Samozřejmě tady trochu přeháním tu metaforu, ale je to plodné médium, a zdá se, jako by vizualizace, informační grafy a znázornění dat opravdu byly květiny kvetoucí z tohoto média. Pokud se díváte přímo, je to jen spousta čísel a nespojitých faktů. Ale pokud si s tím ale pohrajete správným způsobem, mohou se objevit zajímavé věci a odkryjí se různé vzorce.
So, I've been working as a data journalist for about a year, and I keep hearing a phrase all the time, which is this: "Data is the new oil." Data is the kind of ubiquitous resource that we can shape to provide new innovations and new insights, and it's all around us, and it can be mined very easily. It's not a particularly great metaphor in these times, especially if you live around the Gulf of Mexico, but I would, perhaps, adapt this metaphor slightly, and I would say that data is the new soil. Because for me, it feels like a fertile, creative medium. Over the years, online, we've laid down a huge amount of information and data, and we irrigate it with networks and connectivity, and it's been worked and tilled by unpaid workers and governments. And, all right, I'm kind of milking the metaphor a little bit. But it's a really fertile medium, and it feels like visualizations, infographics, data visualizations, they feel like flowers blooming from this medium. But if you look at it directly, it's just a lot of numbers and disconnected facts. But if you start working with it and playing with it in a certain way, interesting things can appear and different patterns can be revealed.
Dovolte mi ukázat tohle. Odhadli byste, co tato data říkají? Co roste dvakrát do roka, jednou o Velikonocích a pak dva týdny před Vánocemi, a má malinký vrchol každé pondělí a pak se to v létě srovná. Čekám na odpovědi. (Obecenstvo: Čokoláda.) David McCandless: Čokoláda. Možná si budete chtít dát trochu čokolády. Další tipy? (Obecenstvo: Nákupování.) DM: Nakupování. Jo, maloobchodní terapie by mohla pomoct. (Obecenstvo: Nemocenská.) DM: Nemocenská. Jo, určitě si budete chtít vzít volno. Podíváme se?
Let me show you this. Can you guess what this data set is? What rises twice a year, once in Easter and then two weeks before Christmas, has a mini peak every Monday, and then flattens out over the summer? I'll take answers. (Audience: Chocolate.) David McCandless: Chocolate. You might want to get some chocolate in. Any other guesses? (Audience: Shopping.) DM: Shopping. Yeah, retail therapy might help. (Audience: Sick leave.) DM: Sick leave. Yeah, you'll definitely want to take some time off. Shall we see?
Počty rozchodů podle statusů na Facebooku. (smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
Pro tuto informaci jsme Lee Byron a já prohledali 10 tis. statusů na Facebooku s výrazy "rozejít" a "rozešlí" a tak jsme našli tento vzorec. Lidé "zametají" před jarními prázdninami, (smích) v pondělí řeší následky nepovedených víkendů, a chtějí být přes léto volní. A samozřejmě den s nejmenším počtem: Štědrý den. Kdo by to udělal? Existuje ohromné množství dat, nepředstavitelné. Pokud ale kladete správné otázky, nebo postupujete správným způsobem, mohou se objevit zajímavé věci.
So, the information guru Lee Byron and myself, we scraped 10,000 status Facebook updates for the phrase "break-up" and "broken-up" and this is the pattern we found -- people clearing out for Spring Break, (Laughter) coming out of very bad weekends on a Monday, being single over the summer, and then the lowest day of the year, of course: Christmas Day. Who would do that? So there's a titanic amount of data out there now, unprecedented. But if you ask the right kind of question, or you work it in the right kind of way, interesting things can emerge.
Informace jsou krásné. Data jsou krásná. Přemýšlel jsem, jestli bych mohl udělat i svůj život tak krásný. Tohle je můj vizuální životopis. Nevím, jestli se mi to podařilo. Trochu hranaté. Barvy nejsou nic moc. Ale chtěl jsem tím něco sdělit. Začínal jsem jako programátor, pak jsem pracoval jako a spisovatel mnoho let, asi 20 let, v tisku, online a pak v reklamě, a až nedávno jsem se dal na grafiku. Nikdy jsem nebyl na grafické škole. Nestudoval jsem umění nebo něco podobného. Naučil jsem se to prostě tím, že jsem to dělal. A když jsem začal navrhovat, zjistil jsem o sobě zvláštní věc. Už jsem věděl, jak navrhovat, ale ne tak, že bych v tom nějak úžasně vynikal, spíš už jsem měl cit jak fungují mřížky a prostor a zarovnání a písmo. Jako by to, že jsem byl vystaven tolika médiím během let, ve mně zanechalo jakousi dřímající grafickou gramotnost. A v tom si nepřipadám nijak ojedinělý.
So information is beautiful. Data is beautiful. I wonder if I could make my life beautiful. And here's my visual C.V. I'm not quite sure I've succeeded. Pretty blocky, the colors aren't that great. But I wanted to convey something to you. I started as a programmer, and then I worked as a writer for many years, about 20 years, in print, online and then in advertising, and only recently have I started designing. And I've never been to design school. I've never studied art or anything. I just kind of learned through doing. And when I started designing, I discovered an odd thing about myself. I already knew how to design, but it wasn't like I was amazingly brilliant at it, but more like I was sensitive to the ideas of grids and space and alignment and typography. It's almost like being exposed to all this media over the years had instilled a kind of dormant design literacy in me. And I don't feel like I'm unique.
Myslím, že všichni, každý z nás je dnes poznamenaný informační grafikou. Proudí nám do očí skrz web, a všichni jsme tak trochu grafici a vyžadujeme vizuální podobu našich informací. Na vizuálních informacích je něco skoro kouzelného. Nevyžadují žádnou námahu; doslova do nás proudí. Pokud putujete hustou informační džunglí a narazíte na hezkou grafiku nebo pěknou vizualizaci, je to podobná úleva, jako byste narazili na palouček. Zajímal jsem se o tohle téma, a tak jsem se dostal k práci dánského fyzika jménem Tor Norretranders, který převedl datový tok našich smyslů do počítačové terminologie.
I feel that everyday, all of us now are being blasted by information design. It's being poured into our eyes through the Web, and we're all visualizers now; we're all demanding a visual aspect to our information. There's something almost quite magical about visual information. It's effortless, it literally pours in. And if you're navigating a dense information jungle, coming across a beautiful graphic or a lovely data visualization, it's a relief, it's like coming across a clearing in the jungle. I was curious about this, so it led me to the work of a Danish physicist called Tor Norretranders, and he converted the bandwidth of the senses into computer terms.
Tady to máme. Tohle jsou vaše smysly, co jimi projde každou vteřinu. Váš zrak je nejrychlejší. Stejná přenosová rychlost jako u počítačové sítě. Pak máme hmat, který je srovnatelný s rychlostí USB disku. Pak sluch a čich s výkonem pevného disku. A nakonec ubohá chuť, která se sotva vyrovná kapesní kalkulačce. A ten malý čtvereček tady v rohu, 0.7 procenta, to je to, co si ve skutečnosti uvědomujeme. Takže je mnoho vizuálního, spousta obrazů, které proudí k nám. Podvědomě. Lidské oko je ohromně citlivé na opakování ve změně barvy, tvaru a vzoru. To se oku líbí a oko to nazývá krásou. Je to jazyk oka. A pokud spojíte jazyk oka a jazyk mysli, který pracuje se slovy, čísly a koncepty, začnete mluvit dvěma jazyky najednou. Jeden podporuje druhý. Máte zrak a když ho spojíte s myšlenkou, tak to všechno, ty dva jazyky, začne spolupracovat.
So here we go. This is your senses, pouring into your senses every second. Your sense of sight is the fastest. It has the same bandwidth as a computer network. Then you have touch, which is about the speed of a USB key. And then you have hearing and smell, which has the throughput of a hard disk. And then you have poor old taste, which is like barely the throughput of a pocket calculator. And that little square in the corner, a naught .7 percent, that's the amount we're actually aware of. So a lot of your vision -- the bulk of it is visual, and it's pouring in. It's unconscious. The eye is exquisitely sensitive to patterns in variations in color, shape and pattern. It loves them, and it calls them beautiful. It's the language of the eye. If you combine the language of the eye with the language of the mind, which is about words and numbers and concepts, you start speaking two languages simultaneously, each enhancing the other. So, you have the eye, and then you drop in the concepts. And that whole thing -- it's two languages both working at the same time.
Tento nový "jazyk" může změnit náš úhel pohledu. Položím vám jednoduchou otázku s jednoduchou odpovědí. Kdo má největší armádní rozpočet? Určitě Amerika, že? Ohromný. 609 miliard v roce 2008, vlastně 607. Tak velký, že by pohltil všechny ostatní armádní rozpočty světa. Mňam, mňam, mňam... Tady vidíte celkový dluh Afriky a schodek rozpočtu Velké Británie pro porovnání. Z toho byste mohli mít pocit, že Amerika je nějaké válečné monstrum a chce ovládnout svět svým obrovským průmyslově válečným komplexem. Ale je pravdou, že Amerika má největší armádní rozpočet? Je to neskutečně bohatá země. Je tak bohatá, že by se do ní vešly ekonomiky čtyř dalších průmyslově nejsilnějších zemí. Tak moc je bohatá. Takže její armádní rozpočet musí být enormní. Abychom byli fér a změnili perspektivu, musíme zahrnout ještě další údaj, a tím je HDP, neboli výdělek země. Kdo má největší rozpočet jako procento HDP? Pojďme se podívat. To znatelně mění obrázek. Jiné země, na které jste možná ani nepomysleli, se objevují a Amerika se propadá na osmou příčku.
So we can use this new kind of language, if you like, to alter our perspective or change our views. Let me ask you a simple question with a really simple answer: Who has the biggest military budget? It's got to be America, right? Massive. 609 billion in 2008 -- 607, rather. So massive, in fact, that it can contain all the other military budgets in the world inside itself. Gobble, gobble, gobble, gobble, gobble. Now, you can see Africa's total debt there and the U.K. budget deficit for reference. So that might well chime with your view that America is a sort of warmongering military machine, out to overpower the world with its huge industrial-military complex. But is it true that America has the biggest military budget? Because America is an incredibly rich country. In fact, it's so massively rich that it can contain the four other top industrialized nations' economies inside itself, it's so vastly rich. So its military budget is bound to be enormous. So, to be fair and to alter our perspective, we have to bring in another data set, and that data set is GDP, or the country's earnings. Who has the biggest budget as a proportion of GDP? Let's have a look. That changes the picture considerably. Other countries pop into view that you, perhaps, weren't considering, and American drops into eighth.
Tohle můžeme provést i s vojáky. Kdo má nejvíce vojáků? Musí to být Čína. Jistě, 2,1 miliónů. Zase, bijící do očí jaký má Čína militantní režim a je připravena mobilizovat ohromnou sílu. Čína má ale obrovskou populaci. Takže provedeme to samé a vidíme radikální rozdíl. Čína je na 124. místě. Ve skutečnosti má maličkou armádu, když přihlédnete k jiným datům. To znamená, že absolutní čísla, jako armádní rozpočty, v propojeném světě nedávají úplný obrázek. Nejsou tak pravdivá, jak by mohla být.
Now you can also do this with soldiers. Who has the most soldiers? It's got to be China. Of course, 2.1 million. Again, chiming with your view that China has a militarized regime ready to, you know, mobilize its enormous forces. But of course, China has an enormous population. So if we do the same, we see a radically different picture. China drops to 124th. It actually has a tiny army when you take other data into consideration. So, absolute figures, like the military budget, in a connected world, don't give you the whole picture. They're not as true as they could be.
Potřebujeme relativní čísla propojená s dalšími daty, abychom viděli větší obrázek, a to teprve povede ke změně našeho úhlu pohledu. Jak řekl učitel Hans Rosling -- můj učitel -- "Nechť informace změní nastavení vaší mysli." A pokud to dokáží, možná by mohly změnit i vaše chování.
We need relative figures that are connected to other data so that we can see a fuller picture, and then that can lead to us changing our perspective. As Hans Rosling, the master, my master, said, "Let the dataset change your mindset." And if it can do that, maybe it can also change your behavior.
Podívejte se na tohle. Já jsem trochu ujetý na zdravý životní styl. Rád beru doplňky stravy a chci být fit, ale pořád mám zmatek ohledně důkazů, že to funguje. Důkazy si stále protiřečí. Měl bych brát vitamin C? Měl bych jíst pšeničnou trávu? Tohle je vizualizace všech důkazů o nutričních doplňcích. Tomuhle typu diagramu se říká "závod balónů". Čím výše na obrázku, tím více důkazů je pro daný doplněk. Bubliny znázorňují popularitu podle počtu hledání na Googlu. Zde okamžitě vidíte vztah mezi účinností a popularitou, ale také vidíte, pokud odstupňujete důkazy, jakousi hranici doplňků, které za to stojí. Takže doplňky nad linkou stojí za povšimnutí za podmínek uvedených níže. A doplňky pod čarou asi nemá ani cenu zkoumat.
Take a look at this one. I'm a bit of a health nut. I love taking supplements and being fit, but I can never understand what's going on in terms of evidence. There's always conflicting evidence. Should I take vitamin C? Should I be taking wheatgrass? This is a visualization of all the evidence for nutritional supplements. This kind of diagram is called a balloon race. So the higher up the image, the more evidence there is for each supplement. And the bubbles correspond to popularity as regards to Google hits. So you can immediately apprehend the relationship between efficacy and popularity, but you can also, if you grade the evidence, do a "worth it" line. So supplements above this line are worth investigating, but only for the conditions listed below, and then the supplements below the line are perhaps not worth investigating.
Tenhle obrázek představuje ohromné množství práce. Prošli jsme asi 1000 volně dostupných medicínských studií, bio-zdravotnické databáze, a setřídili a ohodnotili jsme je. Pro mě to bylo hrozně frustrující, protože jsem měl udělat 250 vizualizací pro svou knihu, a tímhle jsem strávil měsíc práce a měl jsem jen dvě stránky. To ale poukazuje na fakt, že vizualizované informace jako tyhle jsou formou komprimace vědomostí. Je to způsob, jak vtěsnat velké množství informací a porozumění na malé místo. Jakmile jste zpracovali a vyčistili data a máte je připravené, můžete dělat skvělé věci jako například toto.
Now this image constitutes a huge amount of work. We scraped like 1,000 studies from PubMed, the biomedical database, and we compiled them and graded them all. And it was incredibly frustrating for me because I had a book of 250 visualizations to do for my book, and I spent a month doing this, and I only filled two pages. But what it points to is that visualizing information like this is a form of knowledge compression. It's a way of squeezing an enormous amount of information and understanding into a small space. And once you've curated that data, and once you've cleaned that data, and once it's there, you can do cool stuff like this.
Z tohohle jsem udělal interaktivní aplikaci, která může generovat data online - tohle je online vizualizace a já si můžu říct "Bezva." Takže se to přetváří samo. A pak si řeknu "Ukaž mi jen věci ovlivňující zdraví srdce." Teď to odfiltrujeme. Takže máme odfiltrované srdce, pokud je to to, co nás zajímá. Ale já si řeknu "Ne, ne. Nechci brát nic syntetického. Chci vidět jen rostliny a... jen byliny a rostliny. A mám všechny přírodní doplňky." Aplikace se upravuje sama podle dat. Všechna data jsou uložena na Google docs a z nich se diagram generuje. Ta data jsou živá; tenhle obrázak je živý a dá se ihned aktualizovat. Ukáže se nový důkaz a já jen změním řádek v tabulce. Bum! Obrázek se znovu přetváří. Je to super. Je to živé.
So I converted this into an interactive app, so I can now generate this application online -- this is the visualization online -- and I can say, "Yeah, brilliant." So it spawns itself. And then I can say, "Well, just show me the stuff that affects heart health." So let's filter that out. So heart is filtered out, so I can see if I'm curious about that. I think, "No, no. I don't want to take any synthetics, I just want to see plants and -- just show me herbs and plants. I've got all the natural ingredients." Now this app is spawning itself from the data. The data is all stored in a Google Doc, and it's literally generating itself from that data. So the data is now alive; this is a living image, and I can update it in a second. New evidence comes out. I just change a row on a spreadsheet. Doosh! Again, the image recreates itself. So it's cool. It's kind of living.
Ale může to jít ještě dál než jsou data a než jsou čísla. Já chci aplikovat informační vizualizace na myšlenky a koncepty. Tohle je vizualizace politického spektra v mém pokusu o pochopení jeho fungování a principu pronikání myšlenek z vlády do společnosti a kultury, do rodin, k jednotlivcům a do jejich víry - a zpět v cyklu. Mně se na tomhle obrázku líbí, že je postaven z koncepcí, zkoumá naše pohledy na svět a pomáhá nám, nebo alespoň mně, vidět, co si ostatní myslí a odkud pocházejí. Je to skvělé se na to takhle podívat.
But it can go beyond data, and it can go beyond numbers. I like to apply information visualization to ideas and concepts. This is a visualization of the political spectrum, an attempt for me to try and understand how it works and how the ideas percolate down from government into society and culture, into families, into individuals, into their beliefs and back around again in a cycle. What I love about this image is it's made up of concepts, it explores our worldviews and it helps us -- it helps me anyway -- to see what others think, to see where they're coming from. And it feels just incredibly cool to do that.
Nejvíce zajímavé pro mě bylo během vytváření toho obrázku, že, když jsem ho vytvářel, zoufale jsem chtěl, aby tahle strana, levá strana, byla lepší než pravá. Protože jsem novinář, levicově smýšlející člověk, ale nešlo to, protože bych vytvořil nevyvážený, zkreslený diagram. Takže abych vytvořil celý obrázek, musel jsem brát ohled i na pravicový pohled na věc a současně jsem si uvědomil, což mě nepotěšilo, kolik takových pohledů mám já sám. To bylo opravdu otravné a nepříjemné zjištění. (smích) Ale ne zas tak moc, protože je to docela uklidňující vidět politické perspektivy místo toho, aby vám někdo nějakou nutil. V podstatě jste schopni vnímat rozdílné úhly pohledu radostněji, když je sami vidíte. Je dokonce zábava se jimi zabývat, protože je vidíte. To je pro mě vzrušující, vidět jak data mění mou perspektivu a moje myšlenkové pochody. Krásná, rozkošná data.
What was most exciting for me designing this was that, when I was designing this image, I desperately wanted this side, the left side, to be better than the right side -- being a journalist, a Left-leaning person -- but I couldn't, because I would have created a lopsided, biased diagram. So, in order to really create a full image, I had to honor the perspectives on the right-hand side and at the same time, uncomfortably recognize how many of those qualities were actually in me, which was very, very annoying and uncomfortable. (Laughter) But not too uncomfortable, because there's something unthreatening about seeing a political perspective, versus being told or forced to listen to one. You're capable of holding conflicting viewpoints joyously when you can see them. It's even fun to engage with them because it's visual. So that's what's exciting to me, seeing how data can change my perspective and change my mind midstream -- beautiful, lovely data.
Takže na závěr jsem chtěl říct, že podle mého je design o řešení problémů a poskytování elegantních řešení. A informační design je o řešení informačních problémů. A zdá se, že máme mnoho informačních problémů v naší současné společnosti. Od přebytku a přesycení ke zhroucení důvěryhodnosti a spolehlivosti, skepticismu a nesrozumitelnosti, nebo dokonce nezáživnosti. Pro mě jsou informace až moc zajímavé. Mají jakousi magnetickou sílu, která mě přitahuje.
So, just to wrap up, I wanted to say that it feels to me that design is about solving problems and providing elegant solutions, and information design is about solving information problems. It feels like we have a lot of information problems in our society at the moment, from the overload and the saturation to the breakdown of trust and reliability and runaway skepticism and lack of transparency, or even just interestingness. I mean, I find information just too interesting. It has a magnetic quality that draws me in.
Zobrazování informací nám může dát velmi rychlé řešení takových problémů. I když informace je hrozná, její vizualizace může vypadat celkem dobře. A často si můžeme ujasnit nebo odpovědět na jednoduché otázky velmi rychle. Jako tahle, nedávný výbuch sopky na Islandu. Co produkovalo nejvíc oxidu uhličitého? Byla to letadla nebo sopka, letadla, co musela zůstat na zemi, nebo sopka? Můžeme se podívat. Koukneme na data a vidíme, jo, sopka vychrlila 150 000 tun; letadla na zemi by vyprodukovala 345 000, kdyby byla ve vzduchu. Takže v podstatě jsem měli první sopku čistící ovzuší.
So, visualizing information can give us a very quick solution to those kinds of problems. Even when the information is terrible, the visual can be quite beautiful. Often we can get clarity or the answer to a simple question very quickly, like this one, the recent Icelandic volcano. Which was emitting the most CO2? Was it the planes or the volcano, the grounded planes or the volcano? So we can have a look. We look at the data and we see: Yep, the volcano emitted 150,000 tons; the grounded planes would have emitted 345,000 if they were in the sky. So essentially, we had our first carbon-neutral volcano.
(smích)
(Laughter)
(potlesk)
(Applause)
A to je krásné. Děkuji.
And that is beautiful. Thank you.
(potlesk)
(Applause)