Představte si tu situaci: Je pondělní ráno, jste v kanceláři, chystáte se strávit den v práci, a člověk, se kterým jste se letmo potkali dole v hale, vkráčí přímo do vaší kóje a ukradne vám vaši židli. Neřekne ani slovo ‒ prostě s ní odjede. Nezmíní se ani slovem o tom, proč si z těch všech židlí kolem vybral zrovna tu vaši. Vůbec si nepřipouští, že byste tu židli mohli potřebovat, abyste dnes odvedli nějakou práci. Nestrpěli byste to. Ztropili byste povyk. Šli byste za ním do jeho kóje a zeptali se: „Proč zrovna moji židli?“
Picture this: It's Monday morning, you're at the office, you're settling in for the day at work, and this guy that you sort of recognize from down the hall, walks right into your cubicle and he steals your chair. Doesn't say a word — just rolls away with it. Doesn't give you any information about why he took your chair out of all the other chairs that are out there. Doesn't acknowledge the fact that you might need your chair to get some work done today. You wouldn't stand for it. You'd make a stink. You'd follow that guy back to his cubicle and you'd say, "Why my chair?"
OK, takže teď je úterý ráno a vy jste v kanceláři a v kalendáři vám vyskočí pozvánka na poradu.
Okay, so now it's Tuesday morning and you're at the office, and a meeting invitation pops up in your calendar.
(Smích)
(Laughter)
A je od ženy, kterou znáte od vidění z haly a předmět se týká projektu, o kterém jste trochu slyšeli. Ale není tam program. A žádná informace o tom, proč jste pozváni na poradu. A přesto pozvánku přijímáte a na poradu jdete. A když je tento vysoce neproduktivní sedánek za vámi, vracíte se ke svému stolu, stojíte tam a říkáte si: „Kéž bych tak měl ty dvě hodiny zpátky, a kéž bych měl zpátky svou židli.“
And it's from this woman who you kind of know from down the hall, and the subject line references some project that you heard a little bit about. But there's no agenda. There's no information about why you were invited to the meeting. And yet you accept the meeting invitation, and you go. And when this highly unproductive session is over, you go back to your desk, and you stand at your desk and you say, "Boy, I wish I had those two hours back, like I wish I had my chair back."
(Smích)
(Laughter)
Každý den dovolujeme svým spolupracovníkům, kteří jsou jinak velmi příjemnými lidmi, aby nás okrádali. Hovořím o něčem daleko cennějším, než je kancelářský nábytek. Hovořím o čase. Vašem čase. Vlastně si myslím, že jsme uprostřed globální epidemie nové příšerné nemoci, známé jako MAS: (Mindless Accept Syndrome) Syndrom bezmyšlenkovitého přijímání.
Every day, we allow our coworkers, who are otherwise very, very nice people, to steal from us. And I'm talking about something far more valuable than office furniture. I'm talking about time. Your time. In fact, I believe that we are in the middle of a global epidemic of a terrible new illness known as MAS: Mindless Accept Syndrome.
(Smích)
(Laughter)
Prvotním symptomem nemoci je přijímání pozvánek na porady ve chvíli, kdy vám vyskočí v kalendáři.
The primary symptom of Mindless Accept Syndrome is just accepting a meeting invitation the minute it pops up in your calendar.
(Smích)
(Laughter)
Je to mimovolný reflex ‒ ding, klik, bang ‒ a je to ve vašem kalendáři: „Musím jít, už jdu pozdě na poradu.“
It's an involuntary reflex — ding, click, bing — it's in your calendar, "Gotta go, I'm already late for a meeting." (Laughter)
(Smích)
Meetings are important, right?
Porady jsou důležité, že? A spolupráce je klíčem k úspěchu každého podniku. A dobře vedená porada může přinést opravdu pozitivní, praktické výsledky. Ale mezi globalizací a všudypřítomnými informačními technologiemi se způsob, jakým pracujeme, za posledních pár let opravdu dramaticky změnil. A my jsme na tom bídně.
And collaboration is key to the success of any enterprise. And a well-run meeting can yield really positive, actionable results. But between globalization and pervasive information technology, the way that we work has really changed dramatically over the last few years. And we're miserable. (Laughter)
(Smích)
And we're miserable not because the other guy can't run a good meeting,
A nejsme na tom mizerně proto, že někdo jiný neumí vést poradu, ale kvůli MAS, kvůli vlastnímu Syndromu bezmyšlenkovitého přijímání, kterým se sami poškozujeme.
it's because of MAS, our Mindless Accept Syndrome, which is a self-inflicted wound.
Vlastně mám důkazy o tom, že MAS je globální epidemií. Dovolte mi, abych to vysvětlil. Před pár lety jsem dal na Youtube video a v tom videu jsem přehrál nejhrůznější konferenční hovor, který byste kdy zažili. Trvá tak pět minut a je charakteristický vším tím, co na opravdu špatných poradách nenávidíte. Je tam moderátor, který nemá ani páru o tom, jak vést poradu. Někteří účastníci vůbec netuší, proč tam jsou. Celé se to tak nějak sesypalo v chaos, na kterém se všichni podílí. A každý odchází velmi naštvaný. Je to trochu legrační.
Actually, I have evidence to prove that MAS is a global epidemic. Let me tell you why. A couple of years ago, I put a video on Youtube, and in the video, I acted out every terrible conference call you've ever been on. It goes on for about five minutes, and it has all the things that we hate about really bad meetings. There's the moderator who has no idea how to run the meeting. There are the participants who have no idea why they're there. The whole thing kind of collapses into this collaborative train wreck. And everybody leaves very angry. It's kind of funny.
(Smích)
(Laughter)
Koukněme se na kousek. (Video) Naším cílem je dnes dosáhnout shody ohledně důležitého návrhu. Potřebujeme se kolektivně rozhodnout, jestli ‒ blop blop ‒ (Smích) Ahoj, kdo se to připojil? (Smích) Ahoj, tady je Joe. Dneska dělám z domu.
Let's take a quick look. (Video) Our goal today is to come to an agreement on a very important proposal. As a group, we need to decide if — bloop bloop — Hi, who just joined? Hi, it's Joe. I'm working from home today.
(Smích)
(Laughter)
Ahoj, Joe. Díky, že ses k nám dnes přidal, skvělé. Právě jsem říkal, že bychom se rádi spojili se spoustou lidí po telefonu, takže přeskočme prezenci a já se do toho hned pustím. (Smích) Dnes je naším cílem se dohodnout na velmi důležitém návrhu. Potřebujeme se kolektivně rozhodnout, zda ‒ blop blop ‒ (Smích) Ahoj, kdo se připojil? Ne? Myslel jsem, že slyším zvonění. (Smích)
Hi, Joe. Thanks for joining us today, great. I was just saying, we have a lot of people on the call we'd like to get through, so let's skip the roll call and I'm gonna dive right in. Our goal today is to come to an agreement on a very important proposal. As a group, we need to decide if — bloop bloop — (Laughter) Hi, who just joined? No? I thought I heard a beep. (Laughter)
Neznělo vám to povědomě? Jo, mně to taky zní povědomě. Po pár týdnech, co jsem ho dal na web, vidělo toto video půl milionu lidí ze spousty zemí, opravdu spousty zemí. I teď po třech letech má to video stále tisíce shlédnutí každý měsíc. Blíží se to milionu. A některé z největších firem světa, znáte je, ale nebudu jmenovat, mně vlastně požádaly o svolení používat ho při školení svých nových zaměstnanců, aby je naučily, jak se u nich nemají vést porady. A pokud ta čísla ‒ viděli ho miliony lidí a používají ho všechny tyhle společnosti ‒ nejsou dostatečným důkazem toho, že máme globální problém s poradami, jsou tu ještě tisíce komentářů zaslaných po zveřejnění videa on-line. Tisíce lidí třeba napsaly: „Ježíši, to bylo jako dneska!“ „To zažívám každý den!“ „Tohle je můj život.“ Jeden člověk napsal: „Je to legrační, protože to je pravda. Děsivá, smutná, depresivní pravda. Rozesmálo mě to až k slzám. A řval jsem u toho smíchy pořád dokola.“
Sound familiar? Yeah, it sounds familiar to me, too. A couple of weeks after I put that online, 500,000 people in dozens of countries, I mean dozens of countries, watched this video. And three years later, it's still getting thousands of views every month. It's close to about a million right now. And in fact, some of the biggest companies in the world, companies that you've heard of but I won't name, have asked for my permission to use this video in their new-hire training to teach their new employees how not to run a meeting at their company. And if the numbers — there are a million views and it's being used by all these companies — aren't enough proof that we have a global problem with meetings, there are the many, many thousands of comments posted online after the video went up. Thousands of people wrote things like, "OMG, that was my day today!" "That was my day every day!" "This is my life." One guy wrote, "It's funny because it's true. Eerily, sadly, depressingly true. It made me laugh until I cried.
(Smích)
And cried. And I cried some more." (Laughter)
Tenhle nebohý chlapík řekl: „Můj každodenní chleba až do důchodu anebo smrti, ach jo.“ Toto jsou reálné citace a je to skutečně smutné.
This poor guy said, "My daily life until retirement or death, sigh." These are real quotes and it's real sad.
Společným tématem všech těchto komentářů je základní domněka, že nemůžeme dělat nic jiného než chodit na porady a přetrpět mizerně vedené porady, abychom přežili do dalšího dne. Pravdou ale je, že nejsme vůbec bezmocní. Lék na MAS je přímo ve vašich rukou. Doslova na konečcích prstů. Říkám tomu „!No MAS!“
A common theme running through all of these comments online is this fundamental belief that we are powerless to do anything other than go to meetings and suffer through these poorly run meetings and live to meet another day. But the truth is, we're not powerless at all. In fact, the cure for MAS is right here in our hands. It's right at our fingertips, literally. It's something that I call ¡No MAS!
(Smích)
(Laughter)
Což, pokud si pamatuji svou středoškolskou španělštinu, znamená něco jako „Už dost, zastavte to!“
Which, if I remember my high school Spanish, means something like, "Enough already, make it stop!"
No MAS funguje následovně. Je to velmi jednoduché. Především, až příště dostanete pozvánku, která neobsahuje dost informací, klikněte na tlačítko „nezávazně ano“! Je to OK, je to dovolené, proto to tam je. Je hned vedle tlačítka „přijímám“. Nebo stiskněte „možná“ nebo jakékoli tlačítko, kterým pozvánku hned nepřijmete. Pak kontaktujte člověka, který vás na poradu pozval. Řekněte mu, že ho při práci velmi rádi podpoříte, zeptejte se, co je cílem porady a dále mu řekněte, že vás zajímá, jak mu můžete pomoci dosáhnout cíle. Pokud to takhle budeme dělat dost často a pokud to uděláme zdvořile, lidé se možná začnou víc zamýšlet nad tím, koho na porady pozvou. A vy se můžete více rozmýšlet, jestli pozvánku přijmete. Lidé možná skutečně začnou zasílat programy porad. Představte si to! Nebo možná nebudou pořádat konferenční hovor s 12 lidmi kvůli zjišťování stavu, když mohou rychleji poslat e-mail a mít to hotovo. Lidé se možná prostě začnou chovat jinak díky tomu, že se jinak začnete chovat vy. A taky vám možná vrátí vaši židli. (Smích)
Here's how No MAS works. It's very simple. First of all, the next time you get a meeting invitation that doesn't have a lot of information in it at all, click the tentative button! It's okay, you're allowed, that's why it's there. It's right next to the accept button. Or the maybe button, or whatever button is there for you not to accept immediately. Then, get in touch with the person who asked you to the meeting. Tell them you're very excited to support their work, ask them what the goal of the meeting is, and tell them you're interested in learning how you can help them achieve their goal. And if we do this often enough, and we do it respectfully, people might start to be a little bit more thoughtful about the way they put together meeting invitations. And you can make more thoughtful decisions about accepting it. People might actually start sending out agendas. Imagine! Or they might not have a conference call with 12 people to talk about a status when they could just do a quick email and get it done with. People just might start to change their behavior because you changed yours. And they just might bring your chair back, too. (Laughter)
No MAS!
No MAS!
Děkuji
Thank you.
(Potlesk)
(Applause).