(Potlesk) David Gallo: To je Bill Lange. Já se jmenuji Dave Gallo. Budeme Vám vyprávět pár příběhů z moří zde na videu. Pořídili jsme ty nejskvělejší videozáběry Titaniku, jaké kdy kdo viděl, a neukážeme Vám z nich vůbec nic. (Smích)
(Applause) David Gallo: This is Bill Lange. I'm Dave Gallo. And we're going to tell you some stories from the sea here in video. We've got some of the most incredible video of Titanic that's ever been seen, and we're not going to show you any of it. (Laughter)
Pravda je taková, že Titanic přestože láme všechny druhy kasovních rekordů - není tím nejvzrušujícím mořským příběhem. A problém je, že my považujeme oceán za něco, co nám bylo věnováno. Pokud o tom přemýšlíte, oceány představují 75% povrchu planety. Většina planety je oceánská voda. Průměrná hloubka je kolem dvou mil (3 km). Část problému, myslím, pramení z toho, že stojíme na břehu nebo se díváme na obrázky z oceánu jako je tento, a Vy hledíte na na tu velkou modrou hladinu a na to mihotání ono se to pohybuje a jsou tam vlny, příboj, příliv a odliv, ale nemáte nejmenší tušení o tom, co tam je. V oceánech se nacházejí nejdelší horské hřebeny planety. Většinu živočichů najdeme v oceánech. Většina zemětřesení a vulkánů je v moři - na mořském dně. Biodiverzita a hustota osídlení je v oceánech větší, než je v deštných pralesích. Je převážně neprozkoumaný, a stále poskytuje pozoruhodné pohledy jako tento jež nás uchvacují a díky nimž se pro nás stává důvěrně známým.
The truth of the matter is that the Titanic -- even though it's breaking all sorts of box office records -- it's not the most exciting story from the sea. And the problem, I think, is that we take the ocean for granted. When you think about it, the oceans are 75 percent of the planet. Most of the planet is ocean water. The average depth is about two miles. Part of the problem, I think, is we stand at the beach, or we see images like this of the ocean, and you look out at this great big blue expanse, and it's shimmering and it's moving and there's waves and there's surf and there's tides, but you have no idea for what lies in there. And in the oceans, there are the longest mountain ranges on the planet. Most of the animals are in the oceans. Most of the earthquakes and volcanoes are in the sea, at the bottom of the sea. The biodiversity and the biodensity in the ocean is higher, in places, than it is in the rainforests. It's mostly unexplored, and yet there are beautiful sights like this that captivate us and make us become familiar with it.
Když ale stojíte na břehu, rád bych, abyste pomysleli že stojíte na prahu velmi cizího světa. Musíme mít velmi nestandardní technologie abychom pronikli do tohoto cizího světa. Používáme ponorku Alvin a také kamery, a právě kamery jsou to, co Bill Lange vyvinul s pomocí Sony. Marcel Proust řekl, "Skutečná cesta objevu nespočívá ani tak v hledání nových krajin, jako v tom, mít nové oči." Lidé, kteří se na tom s námi podíleli, nám ty nové oči dali, ne pouze o tom, co existuje - o nových krajinách na dně moří - ale též jak přemýšlíme o životě na planetě samotné.
But when you're standing at the beach, I want you to think that you're standing at the edge of a very unfamiliar world. We have to have a very special technology to get into that unfamiliar world. We use the submarine Alvin and we use cameras, and the cameras are something that Bill Lange has developed with the help of Sony. Marcel Proust said, "The true voyage of discovery is not so much in seeking new landscapes as in having new eyes." People that have partnered with us have given us new eyes, not only on what exists -- the new landscapes at the bottom of the sea -- but also how we think about life on the planet itself.
Tady je medúza. je to jedna z mých favoritů, protože má všechny druhy funkčních dílů. Ukazuje se, že je to nejdelší stvoření v oceánech. Dosahuje délky kolem 150 stop (46 metrů). Ale vidíte všechny ty různé pracující věci? Tento druh miluji. Vespod to má ta rybařící vnadidla. Pohybují se nahoru a dolů. Má to mávající chapadla, vířící kolem, jako toto. Je to živočich, tvořící kolonie. Tito jsou individuální tvorové seskupují se, aby vzniklo to jediné stvoření. A má to ty trysky vepředu nahoře které za chvíli využije, a trochu světla. Pokud byste vzali všechny velké ryby, ryby žijící v hejnech a to všechno, a dali to na jednu misku vah, na druhou pak dejte všechny tvory typu medúza - tito chlapíci vyhrají.
Here's a jelly. It's one of my favorites, because it's got all sorts of working parts. This turns out to be the longest creature in the oceans. It gets up to about 150 feet long. But see all those different working things? I love that kind of stuff. It's got these fishing lures on the bottom. They're going up and down. It's got tentacles dangling, swirling around like that. It's a colonial animal. These are all individual animals banding together to make this one creature. And it's got these jet thrusters up in front that it'll use in a moment, and a little light. If you take all the big fish and schooling fish and all that, put them on one side of the scale, put all the jelly-type of animals on the other side, those guys win hands down.
Většina oceánské biomasy se skládá z tvorů, jako je tento. Tady je X-wing smrtící medúza. (Smích) Bioluminiscence - oni používají světla k lákání partnerů k vábení kořisti a ke komunikaci. Nemohli jsme začít ukázkou našich archívních záběrů medúz. Objevují se ve všech možných velikostech a tvarech.
Most of the biomass in the ocean is made out of creatures like this. Here's the X-wing death jelly. (Laughter) The bioluminescence -- they use the lights for attracting mates and attracting prey and communicating. We couldn't begin to show you our archival stuff from the jellies. They come in all different sizes and shapes.
Bill Lange: Máme tendenci zapomínat, že oceán je průměrně hluboký několik mil, a že ve skutečnosti známe živočichy, žijící v prvních 200 až 300 stopách (do 100 m), ale nejsme obeznámeni s tím, co žije v prostoru odtud až dolů ke dnu. A tam jsou takové druhy živočichů, co žijí v trojrozměrném prostoru v prostředí mikro-gravitace, které jsme skutečně neprozkoumali. Slýcháme o obřích chobotnicích a o něčem, jako je toto, ale některá z oněch zvířat dosahují délky kolem 140, 160 stop (45 metrů) Velmi málo jim rozumíme.
Bill Lange: We tend to forget about the fact that the ocean is miles deep on average, and that we're real familiar with the animals that are in the first 200 or 300 feet, but we're not familiar with what exists from there all the way down to the bottom. And these are the types of animals that live in that three-dimensional space, that micro-gravity environment that we really haven't explored. You hear about giant squid and things like that, but some of these animals get up to be approximately 140, 160 feet long. They're very little understood.
DG: Toto je jedno z nich, jeden z našich favoritů, protože jde o malou chobotnici. Skutečně je jí vidět skrz hlavu. A tady je, mávající svýma ušima a s velkou grácií pohybující se nahoru. Vidíme je ve všech hloubkách a dokonce i v těch největších. Pohybují se od několika palců do několika stop. Připlují přímo nad ponorku - očima se opřou přímo o okno a koukají dovnitř do ponorky.
DG: This is one of them, another one of our favorites, because it's a little octopod. You can actually see through his head. And here he is, flapping with his ears and very gracefully going up. We see those at all depths and even at the greatest depths. They go from a couple of inches to a couple of feet. They come right up to the submarine -- they'll put their eyes right up to the window and peek inside the sub.
Je to skutečně svět sám pro sebe, a my Vám ukážeme dva. V tomto případě se suneme dolů uprostřed oceánu a vidíme stvoření, jako je toto. Tento vypadá jako jakýsi podmořský kohout. Tenhle chlapík vypadá mimořádně společensky, svým způsobem. A pak jeden z mých favoritů. Jaká to tvář! Toto, na co se díváte, jsou v podstatě vědecká data. Jde o dokument, který jsme shromáždili pro vědecké účely. A toto je jedna z věcí, které dělal Bill, zprostředkovával vědcům tento první pohled na živočichy, jako je toto ve světě, ke kterému oni náleží. Nechytají je do sítě. Ve skutečnosti se na ně dívají dolů v tom světě. Teď si vezmeme joystick, sedíce před počítačem na Zemi, stlačíme joystick vpřed a letíme okolo planety.
This is really a world within a world, and we're going to show you two. In this case, we're passing down through the mid-ocean and we see creatures like this. This is kind of like an undersea rooster. This guy, that looks incredibly formal, in a way. And then one of my favorites. What a face! This is basically scientific data that you're looking at. It's footage that we've collected for scientific purposes. And that's one of the things that Bill's been doing, is providing scientists with this first view of animals like this, in the world where they belong. They don't catch them in a net. They're actually looking at them down in that world. We're going to take a joystick, sit in front of our computer, on the Earth, and press the joystick forward, and fly around the planet.
Zaměříme se na středooceánský hřbet, pohoří s 40.000 mílemi (74.000 km) na délku. Průměrná hloubka u vrcholu je kolem míle a půl. Jsme ve vnějším Atlantiku - je to ten hřbet právě tady - ale my pokračujeme napříč Karibikem, Střední Amerikou, a končíme s Pacifikem za zády, na devátém stupni severní šířky. Vytváříme mapy těchto horských oblastí pomocí zvuku, sonarem, a toto je jedna z těch horských oblastí. Pohybujeme se kolem útesu zde napravo. Výška těch hor na obou stranách tohoto údolí je větší než Alpy, ve většině případů. A tam dole jsou desetitisíce hor, které dosud nebyly zmapovány.
We're going to look at the mid-ocean ridge, a 40,000-mile long mountain range. The average depth at the top of it is about a mile and a half. And we're over the Atlantic -- that's the ridge right there -- but we're going to go across the Caribbean, Central America, and end up against the Pacific, nine degrees north. We make maps of these mountain ranges with sound, with sonar, and this is one of those mountain ranges. We're coming around a cliff here on the right. The height of these mountains on either side of this valley is greater than the Alps in most cases. And there's tens of thousands of those mountains out there that haven't been mapped yet.
Toto je vulkanický hřbet. Dostáváme se více a více dolů a přibližujeme se v měřítku. A nakonec se můžeme vrátit nahoru s něčím, jako je toto.
This is a volcanic ridge. We're getting down further and further in scale. And eventually, we can come up with something like this.
Ta ikonka je náš robot - říkáme mu Jason. Můžete sedět v místnosti, jako je tato s joystickem, náhlavní soupravou a řídit takovéhoto robota v oblasti dna oceánu a v reálném čase. Jedna z věcí, kterou s našimi partnery zkoušíme ve Woods Hole je přinést tento virtuální svět -- tento svět, toto neobjevené území -- zpět do laboratoře. Protože my to vidíme v podobě chvilek a střípků právě teď. Vnímáme to jednak prostřednictvím zvuku, jednak máme video, vidíme to jako fotografie, nebo sledujeme chemické senzory - ale dosud nikdy jsme to vše nedali dohromady, do jednoho poutavého obrazu.
This is an icon of our robot, Jason, it's called. And you can sit in a room like this, with a joystick and a headset, and drive a robot like that around the bottom of the ocean in real time. One of the things we're trying to do at Woods Hole with our partners is to bring this virtual world -- this world, this unexplored region -- back to the laboratory. Because we see it in bits and pieces right now. We see it either as sound, or we see it as video, or we see it as photographs, or we see it as chemical sensors, but we never have yet put it all together into one interesting picture.
Zde se Billova kamera opravdu vyznamenala. Toto je takzvaný hydrotermální výron. A to, co sledujete tady je hustě napěchovaný oblak sirovodíkem obohacené vody vyvěrající z vulkanické osy na mořském dně. S teplotou dosahující 600 - 700 stupňů Fahrenheita (315 - 370 °C). Takže to vše je voda pod hladinou -- v hloubce půldruhé míle, dvě míle, tři míle. Víme, že tam byl vulkanismus, v 60. a 70. letech. Měli jsme jisté náznaky, že tyto věci existovaly všude podél té osy, protože pokud máte vulkanismus, voda se bude dostávat dolů, z povrchu do trhlin na mořském dně, přijde do kontaktu s magmatem, a pak vyvěrá horká. Nebyli jsme si vědomi, že to tam bude tolik bohaté na sirovodík. Neměli jsme ponětí o těchto věcech, které nazýváme komíny.
Here's where Bill's cameras really do shine. This is what's called a hydrothermal vent. And what you're seeing here is a cloud of densely packed, hydrogen-sulfide-rich water coming out of a volcanic axis on the sea floor. Gets up to 600, 700 degrees F, somewhere in that range. So that's all water under the sea -- a mile and a half, two miles, three miles down. And we knew it was volcanic back in the '60s, '70s. And then we had some hint that these things existed all along the axis of it, because if you've got volcanism, water's going to get down from the sea into cracks in the sea floor, come in contact with magma, and come shooting out hot. We weren't really aware that it would be so rich with sulfides, hydrogen sulfides. We didn't have any idea about these things, which we call chimneys.
Toto je jeden z hydrotermálních výronů. Voda o teplotě 600 st. Fahrenheita (315 °C) vyvěrá ze Země. Po obou stranách jsou pohoří, jež jsou vyšší než Alpy, takže podmínky zde jsou velmi dramatické.
This is one of these hydrothermal vents. Six hundred degree F water coming out of the Earth. On either side of us are mountain ranges that are higher than the Alps, so the setting here is very dramatic.
BL: Ta bílá hmota je druh bakterie které se daří při 180 stupních Celsia.
BL: The white material is a type of bacteria that thrives at 180 degrees C.
DG: myslím, že to je nyní ta nejzajímavější zpráva, kterou z mořských hlubin sledujeme, a totiž že první věcí, kterou lze vidět na mořském dně po vulkanické erupci jsou bakterie. Dlouho jsme žasli nad tím, jak se to tam dolů mohlo dostat? Co jsme nyní zjistili je, že to pravděpodobně přichází zevnitř Země. Nejen že to přichází ze Země -- tedy biogeneze, způsobená vulkanickou aktivitou -- ale že bakterie podporují tyto kolonie života. Tlak zde je 4.000 liber na čtvereční palec (~ 290 kg/cm2). Míli a půl od povrchu až ke dvěma, ke třem mílím -- bez slunce, které se tam dolů nedostane. Všechna energie, podporující tyto formy života přichází z vnitřku Země -- tedy chemosyntéza. A Vy můžete vidět, jak hustá je tam populace. Těmto říkáme trubicoví červi.
DG: I think that's one of the greatest stories right now that we're seeing from the bottom of the sea, is that the first thing we see coming out of the sea floor after a volcanic eruption is bacteria. And we started to wonder for a long time, how did it all get down there? What we find out now is that it's probably coming from inside the Earth. Not only is it coming out of the Earth -- so, biogenesis made from volcanic activity -- but that bacteria supports these colonies of life. The pressure here is 4,000 pounds per square inch. A mile and a half from the surface to two miles to three miles -- no sun has ever gotten down here. All the energy to support these life forms is coming from inside the Earth -- so, chemosynthesis. And you can see how dense the population is. These are called tube worms.
BL: Tito červi nemají zažívací systém. Nemají žádná ústa. Zato však mají dva druhy žábrových struktur. Jednu pro získávání kyslíku z hlubokomořské vody, ta další pak hostí chemosyntetické bakterie, které nasávají hydrotermální roztok -- tu horkou vodu, kterou jste viděli vyvěrat ze dna -- a přeměňují ji na jednoduché cukry, které trubicoví červi umí strávit.
BL: These worms have no digestive system. They have no mouth. But they have two types of gill structures. One for extracting oxygen out of the deep-sea water, another one which houses this chemosynthetic bacteria, which takes the hydrothermal fluid -- that hot water that you saw coming out of the bottom -- and converts that into simple sugars that the tube worm can digest.
DG: Zde můžete vidět kraba, žijícího tam dole. Dokáže chňapnout za vyčuhující tělíčka těch červů. Tedy, normálně se červi ihned stáhnou, jakmile se jich krab dotkne. Ale! Dobrý ústup. Takže, jakmile se jich krab dotkne stáhnou se do svých schránek, tak jako Vaše nehty. Tady se odehrává celý příběh, o kterém postupně začínáme mít určitou představu díky novým technologiím našich kamer.
DG: You can see, here's a crab that lives down there. He's managed to grab a tip of these worms. Now, they normally retract as soon as a crab touches them. Oh! Good going. So, as soon as a crab touches them, they retract down into their shells, just like your fingernails. There's a whole story being played out here that we're just now beginning to have some idea of because of this new camera technology.
BL: Tito červi žijí ve skutečném teplotním extrému. Jejich noha je v nějakých 200 stupních Celsia zatímco hlava je venku ve třech stupních Celsia, jako byste měli ruku ve vařící vodě a nohu ve vodě mrazivé. Jim se však líbí takto žít. (Smích)
BL: These worms live in a real temperature extreme. Their foot is at about 200 degrees C and their head is out at three degrees C, so it's like having your hand in boiling water and your foot in freezing water. That's how they like to live. (Laughter)
DG: Toto je samička tohoto druhu červa. A tady máme samečka. Sledujte. Nepotrvá to dlouho, a tito dva chlapíci zde -- tenhle a ten druhý, který se ukáže tamhle -- se začnou prát. Všechno, co vidíte, se odehrává v černočerné tmě hlubokého moře. Není tam žádné světlo s výjimkou toho od nás. A je to tady. U jedné ze sérií našich potápění jsme napočítali 200 druhů v těchto lokalitách. 198 z nich bylo nových.
DG: This is a female of this kind of worm. And here's a male. You watch. It doesn't take long before two guys here -- this one and one that will show up over here -- start to fight. Everything you see is played out in the pitch black of the deep sea. There are never any lights there, except the lights that we bring. Here they go. On one of the last dive series, we counted 200 species in these areas -- 198 were new, new species.
BL: Jeden z zásadních problémů je, že pro biology pracující v těchto místech, je dost těžké nasbírat ony živočichy. Navíc se pak cestou nahoru rozpadnou, takže obrazové záznamy jsou pro vědu zásadní.
BL: One of the big problems is that for the biologists working at these sites, it's rather difficult to collect these animals. And they disintegrate on the way up, so the imagery is critical for the science.
DG: Dvě chobotnice v hloubce okolo dvou mil. Ten tlak mě vážně fascinuje, že ta zvířata dokáží žít zde v hloubkách s tlakem, jenž by rozmáčknul Titanic jako prázdnou plechovku od Pepsi. To, co jsme viděli doposud, bylo z Pacifiku. Toto je z Atlantiku. Dokonce z větších hloubek. Tady vidíte krevetu, jak obtěžuje tamtoho chudáka a on ji odpálkuje svým klepetem. Kuš! (Smích)
DG: Two octopods at about two miles depth. This pressure thing really amazes me -- that these animals can exist there at a depth with pressure enough to crush the Titanic like an empty Pepsi can. What we saw up till now was from the Pacific. This is from the Atlantic. Even greater depth. You can see this shrimp is harassing this poor little guy here, and he'll bat it away with his claw. Whack! (Laughter)
A to samé se odehrává tamhle. Co je zajímá tady na zádech toho kraba je jídlo v podobě velmi zvláštní bakterie žijící na zádech všech těchto tvorů. A co tyto krevety zkoušejí provést, je sklidit všechny ty bakterie ze zad oněch tvorů. Krabům se to ale vůbec nelíbí. Tato dlouhá vlákna, co vidíte na zádech kraba jsou ve skutečnosti tvořeny produktem těchto bakterií. Takže, bakterie na krabovi pěstuje vlasy. Na zádech to vidíme znova. Ta červená skvrna je laserové světlo ponorky Alvin abychom měli představu, jak daleko jsme od výronů. Toto všechno jsou krevety. Můžete vidět vyvěrající horkou vodu tady, tamhle a tady. Drží se na povrchu skály a seškrabávají bakterie z jejího povrchu. Zde je drobný výron, který vystupuje ze strany tohoto sloupu. Tyto sloupy dosahují výšky několika poschodí. Takže tady máme to údolí s mimořádně nepřátelskou krajinou sloupů, horkých pramenů, vulkanických erupcí a zemětřesení, obydlených těmito velmi zvláštními živočichy, co žijí pouze z chemické energie vycházející ze země. Vůbec nepotřebují slunce.
And the same thing's going on over here. What they're getting at is that -- on the back of this crab -- the foodstuff here is this very strange bacteria that lives on the backs of all these animals. And what these shrimp are trying to do is actually harvest the bacteria from the backs of these animals. And the crabs don't like it at all. These long filaments that you see on the back of the crab are actually created by the product of that bacteria. So, the bacteria grows hair on the crab. On the back, you see this again. The red dot is the laser light of the submarine Alvin to give us an idea about how far away we are from the vents. Those are all shrimp. You see the hot water over here, here and here, coming out. They're clinging to a rock face and actually scraping bacteria off that rock face. Here's a tiny, little vent that's come out of the side of that pillar. Those pillars get up to several stories. So here, you've got this valley with this incredible alien landscape of pillars and hot springs and volcanic eruptions and earthquakes, inhabited by these very strange animals that live only on chemical energy coming out of the ground. They don't need the sun at all.
BL: Vidíte ty bílé značky tvaru V na zádech těch krevet? Ve skutečnosti to je světlocitlivý orgán. Tak hledají hydrotermální výrony. Výrony vydávají záření černého tělesa -- infračervený podpis -- krevety jsou tak schopny najít tyto výrony ve značných vzdálenostech.
BL: You see this white V-shaped mark on the back of the shrimp? It's actually a light-sensing organ. It's how they find the hydrothermal vents. The vents are emitting a black body radiation -- an IR signature -- and so they're able to find these vents at considerable distances.
DG: Toto vše se odehrává podél 40.000 mil (70.000 km) dlouhého horského hřbetu který nazýváme stuha života, protože dokonce i dnes, mezitím co tady hovoříme, tam vzniká život, rodící se z vulkanické aktivity. Toto je vůbec poprvé, kdy jsme to vyzkoušeli na nějakém místě. Zkoušíme ukázat Vám záběry s vysokým rozlišením z Pacifiku. Posouváme se nahoru podél jednoho z těch sloupů. Tento má výšku několika pater. V nich uvidíte, že je to sídlo mnoha různých živočichů. Tady je vtipná, jakási vařící konvice s vyvěrající vodou. A to vše jsou případné domovy pro červy.
DG: All this stuff is happening along that 40,000-mile long mountain range that we're calling the ribbon of life, because just even today, as we speak, there's life being generated there from volcanic activity. This is the first time we've ever tried this any place. We're going to try to show you high definition from the Pacific. We're moving up one of these pillars. This one's several stories tall. In it, you'll see that it's a habitat for a lot of different animals. There's a funny kind of hot plate here, with vent water coming out of it. So all of these are individual homes for worms.
Zde je bližší pohled na to společenství. Jsou tu krabi, jsou tu červi. Jsou tu menší živočichové poletující okolo. Zde zase struktury ve tvaru pagody. Myslím, že toto je nejkrásnější věc. Naprosto mě dostává -- že tady máme posazené tyto malé komíny, jak si pokuřují. Mimochodem, je to jedovaté jak peklo. Nikdy byste nedostali povolení vypustit to do oceánu, a tady to všechno vyvěrá ven. (Smích) Je to neuvěřitelné. Jde především o kyselinu sírovou, a tady vyvěrá ven v neskutečném množství. Živočichům se tam daří -- a my odtud pravděpodobně pocházíme. Odtud jsme se patrně vyvinuli.
Now here's a closer view of that community. Here's crabs here, worms here. There are smaller animals crawling around. Here's pagoda structures. I think this is the neatest-looking thing. I just can't get over this -- that you've got these little chimneys sitting here smoking away. This stuff is toxic as hell, by the way. You could never get a permit to dump this in the ocean, and it's coming out all from it. (Laughter) It's unbelievable. It's basically sulfuric acid, and it's being just dumped out, at incredible rates. And animals are thriving -- and we probably came from here. That's probably where we evolved from.
BL: Tato bakterie, o které už byla řeč se ukázala být tou nejjednodušší objevenou formou života. Mnoho týmů dnes předpokládá, že se život vyvinul v oblasti těchto výronů. Přestože oblasti výronů mají krátkou životnost -- jedno místo může vydržet zhruba pouhých deset let -- jako ekosystém ale byly stabilní po milióny -- dobře, miliardy -- let.
BL: This bacteria that we've been talking about turns out to be the most simplest form of life found. There are a number of groups that are proposing that life evolved at these vent sites. Although the vent sites are short-lived -- an individual site may last only 10 years or so -- as an ecosystem they've been stable for millions -- well, billions -- of years.
DG: Funguje to velmi dobře. Jak vidíte, tady uvnitř jsou rovněž nějaké ryby. Tady sídlí ryba. Tady je krab se svým klepetem přímo na konci červí trubice, číhající, až červ vystrčí hlavu ven. (Smích)
DG: It works too well. You see there're some fish inside here as well. There's a fish sitting here. Here's a crab with his claw right at the end of that tube worm, waiting for that worm to stick his head out. (Laughter)
BL: Biologové dosud nedokáží vysvětlit proč jsou ti živočichové tak aktivní. Červi rostou o několik palců za týden!
BL: The biologists right now cannot explain why these animals are so active. The worms are growing inches per week!
DG: Už jsem jednou říkal, že tato lokalita je z lidského pohledu jedovatá jak peklo. Nejen to. Vrcholem je, že zdroj životní síly -- tento potrubní systém -- se vypíná zhruba každý rok. Jejich potrubní systém se vypne, takže se musí stěhovat. Potom tam jsou zemětřesení, a také vulkanické erupce, jež jednou za pět let, jako na rozkaz celou oblast totálně vyčistí. Přesto tito živočichové přibližně během jednoho roku opět vyrostou. Mluví se o hustotě života a o biodiverzitě vyšší než v deštném pralese, která opět propukne v život. Je to citlivé? Ano. Je to křehké? Ne, křehké to příliš moc není.
DG: I already said that this site, from a human perspective, is toxic as hell. Not only that, but on top -- the lifeblood -- that plumbing system turns off every year or so. Their plumbing system turns off, so the sites have to move. And then there's earthquakes, and then volcanic eruptions, on the order of one every five years, that completely wipes the area out. Despite that, these animals grow back in about a year's time. You're talking about biodensities and biodiversity, again, higher than the rainforest that just springs back to life. Is it sensitive? Yes. Is it fragile? No, it's not really very fragile.
Na závěr bych řekl jednu věc. Máme tu příběh z moře, z mořských vod, v usazeninách a ve skalách mořského dna. Je to mimořádný příběh. Co vidíme, pokud se vrátíme zpátky v čase? V těchto usazeninách a skalách je zapsána historie Země. Všechno na této planetě -- všechno -- funguje podle cyklů a rytmů. Kontinenty se nezávisle pohybují. Vracejí se dohromady. Oceány, hory, ledovce - to vše přichází a odchází. El Niño přichází a odchází. Není to katastrofa. Je to rytmické. To co se nyní dozvídáme, zní skoro jako symfonie. Je to jako hudba -- opravdu to je jako hudba. A co jsme se nyní dozvídáme je, že nelze poslouchat pět miliard let dlouhou symfonii, co trvá dodnes a řící, "Stát! Chceme, aby zítřejší nota byla stejná jako ta dnešní." To je absurdní. Zkrátka absurdní. Takže to, co se nyní musíme naučit, je zjistit kam tato planeta směřuje ve všech těch rozličných měřítcích a pracovat s tím. Naučit se to spravovat. Koncept uchování je marný. Ochrana je složitější, ale tam se pravděpodobně můžeme dostat. Děkuji Vám mnohokrát. Děkuji Vám. (Potlesk)
I'll end up with saying one thing. There's a story in the sea, in the waters of the sea, in the sediments and the rocks of the sea floor. It's an incredible story. What we see when we look back in time, in those sediments and rocks, is a record of Earth history. Everything on this planet -- everything -- works by cycles and rhythms. The continents move apart. They come back together. Oceans come and go. Mountains come and go. Glaciers come and go. El Nino comes and goes. It's not a disaster, it's rhythmic. What we're learning now, it's almost like a symphony. It's just like music -- it really is just like music. And what we're learning now is that you can't listen to a five-billion-year long symphony, get to today and say, "Stop! We want tomorrow's note to be the same as it was today." It's absurd. It's just absurd. So, what we've got to learn now is to find out where this planet's going at all these different scales and work with it. Learn to manage it. The concept of preservation is futile. Conservation's tougher, but we can probably get there. Thank you very much. Thank you. (Applause)